Jaromír Bartoš

* 28. 3. 1927 Písečné

† 13. 4. 1972 Brno

Narodil se v rodině podúředníka finanční stráže, jehož volnomyšlenkářské a ateistické zaměření v něm vzbudilo zájem o filozofii. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči (1945) ji vystudoval v l. 1945–49 na FF v Brně spolu s dějepisem. Nastoupil pak na vesnické škole (1950–54 učil ve Výčapech, Jihlavě, Moravských Budějovicích), ale už r. 1950 složil rigorózní zkoušky na základě dizertace Noetický a axiologický systém Karla Engliše. V r. 1954 byl přijat do interní aspirantury na katedře dialektického a historického materialismu brněnské FF a v r. 1960 obhájil kandidátskou práci. V r. 1962 se habilitoval, 1963 byl jmenován docentem a 1968 mimořádným profesorem filozofie katedry filozofie FF. Od vzniku Kabinetu pro filozofii ČSAV v Brně (1969) byl jeho vedoucím. Po vnuceném zaměření Kabinetu na studium náboženství a ateismu (1972) se stal samostatným vědeckým pracovníkem FÚ ČSAV Praze. Působil v akademických a ministerských komisích pro filozofii, v redakční radě FČ a slovenské Filozofie. Před vynuceným rozpuštěním brněnské odbočky Jednoty filozofické byl jejím předsedou.

Svou vědeckou práci zahájil jako axiolog, ale záhy se obrátil k otázkám fundamentálně ontologickým. Témata jeho publikovaných prací lze rozdělit do čtyř skupin: 1. Otázky dialektiky, vztah dialektické a formální logiky; 2. dějiny základních filozofických kategorií (nahodilost, hmota, příčina); 3. analýza interpretačních schémat a modelů skrytých v pojmech myšlenkově reprodukujících pohyb; 4. pedagogické problémy, motivované historicky nebo aktuální potřebou výuky filozofie. B. názory nebyly poplatné dobovým módám. Šlo mu zejména o postižení složité struktury vztahů ve skutečnosti a pojmů, které ji mají filozoficky zachycovat a interpretovat. V období jeho filozofické zralosti se to projevovalo zájmem o jednotlivé kategorie, zejména o kategorii náhody, jíž věnoval svou habilitační práci Kategorie nahodilého v dějinách filosofického myšlení (knižně 1965). Zde analyzoval historický vývoj tohoto pojmu i jeho současné chápání zejména v souvislosti s moderní vědou. Podobným způsobem rozebíral i kategorii hmoty a kategorii příčiny. Zde ho však jeho způsob rozboru kategorií vedl k otázce, jak se jednotlivé pojmy uplatňují v běžném lidském myšlení. Snažil se ji zodpovědět i v souvislosti s kategoriemi formy a obsahu, možnosti a svobody. V článku Dialektika a praxe v tzv. párových kategoriích dialektiky (1970) ukázal vztah těchto kategorií k člověku a jeho činnosti. V menší míře jsou podle jeho názoru k lidské praxi vztaženy pojmy nutnost, zákonitost, determinovanost a řád. B. zájem o způsoby myšlení a formálně správné a srozumitelné vyjadřování byl podnícen i jeho pedagogickou prací. Jeho přednášky i jeho písemný styl byly vzácně srozumitelné a vyrovnané.

Bibliografie:
◦ Kategorie nahodilého v dějinách filosofického myšlení, 1965;
◦ Problémy kauzální metody a historický výklad pojmů, 1977.

Sborníky:
◦ Ein Beitrag zur Frage des aristotelischen Erbguts in der Philosophie Hegels, Akta kongresu Antiquitas Graeco-Romana ac tempora nostra 1968;
◦ Das Problem der Inkongruenz der natürlichen Interpretationsbegriffe, Ein Versuch um philosophisch-semantische Analyse des Begriffes Zufälligkeit Akten des XIV. Internationalen Kongresses für Philosophie, 1969.

Časopisecké příspěvky:
◦ Paradoxní teze o rozpornosti pohybu a problém zásad správného myšlení, FČ 1957;
◦ O tzv. zákonu negace negace, FČ 1958;
◦ O rozporech v myšlení, FČ 1958;
◦ Pojem „náhoda“ u Hegela a u zakladatelů marxismu, SPFFBU 1959, G 3;
◦ Pojem „náhoda“ v předhegelovské filosofii, FČ 1960;
◦ Die kausale Deutung im alltäglichen Denken und ihre Beziehung zu der Praxis, SPFFBU 1961, G 5;
◦ Zur Methodologie einer entwicklungsgeschichtlichen Deutung der Kategorie der Dialektik, SPFFBU 1962, G 6;
◦ K otázce kolektivní práce ve společenských vědách a zvláště ve filosofii, Přehled vědecko-pedagogické práce kateder marxismu-leninismu 1962;
◦ K otázce vzniku novověké kategorie hmoty, FČ 1964;
◦ Návrh mezinárodní normy pro lokalizování citátů z děl klasiků marxismu-leninismu, FČ 1964;
◦ Um eine international gültige Normung der Quellennachweisung für die Werke der Klassiker des Marxismus-Leninismus, SPFFBU 1964, G 8;
◦ Problém obecné charakteristiky kauzální interpretace pohybu, SPFFBU 1965, B 12;
◦ Problém interpretace kategorií absolutní a relativní pravdy, FČ 1965;
◦ K otázce vzniku novověké kategorie hmoty, FČ 1966;
◦ Die Entstehung der theoretischer Kategorie der Zufälligkeit in der Antike, Rivista de la cultura e tradizione classica 1966;
◦ K dějinám oboru filosofie na brněnské universitě, FČ 1967;
◦ Kauzalita a homo faber (příspěvek k problému selektivního charakteru kauzálních soudů), Problém interpretace kategorií absolutní a relativní pravdy, Polemický kontakt Engelse s Dühringem a vznik kapitol o dialektice v Anti-Dühringu, FČ 1968;
◦ Pokus o filosoficko-sémantickou analýzu pojmu „nahodilost“, SPFFBU 1969, B 16;
◦ Problém inkongruence interpretačních pojmů, SPFFBU 1969, B 16;
◦ Dialektika odrazu a praxe v tzv. párových kategoriích dialektiky, FČ 1970;
◦ Úvod do typologie kauzálního myšlení, Filozofia 1971;
◦ K problému myšlenkové kompozice betlémské legendy, SPFFBU 1972, B 19. K voprosu o formirovanii kategorii materii v istorii filosofii, Voprosy filosofii 1972.

Literatura:
◦ K úmrtí prof. J. B., FČ 1972;
◦ I. Holzbachová: Za profesorem J. B., SPFFBU 1972, B 19;
◦ J. Zouhar: Vědecké zasedání Osobnost a dílo J. B., FČ 1988.

ih