Silvestr Maria Braito

* 14. 6. 1898 Ruščuk (Ruse, Bulharsko)

† 25. 9. 1962 Praha-Břevnov

Vlastním jménem Josef B. – Narodil se v rodině železničního inženýra, ve třech letech osiřel a vyrůstal u pěstounů v Lokti u Karlových Varů a v Uhříněvsi u Prahy, posléze v útulku sester-dominikánek v Praze. Po studiu na Akademickém gymnáziu v Praze (psal v těchto školních letech satirické verše, které později publikoval v olomoucké Arše pod pseudonymem Bořita) vstoupil r. 1915 do dominikánského řádu (OP) a přijal řádové jméno Silvestr Maria. Dva roky studoval filozofii v Olomouci, třetí rok na Papežské univerzitě – Angelicu (Pontificia universitá S. Tommaso) v Římě, teologii v Saulchoiru (Belgie). Ve svém studiu teologie pokračoval i po vysvěcení na kněze (17. 9. 1922). V Olomouci začíná vyučovat filozofii, ale opět na dva roky odjíždí do Říma, kde svá teologická studia končí r. 1930 doktorátem. V l. 1930–50 byl profesorem estetiky a mystiky na dominikánském řádovém učilišti v Olomouci, za nacistické okupace ředitelem olomouckého kněžského semináře. 16. 3. 1950 byl zatčen a v procesech s „vatikánskými agenty“ odsouzen pro údajnou „velezradu a špionáž“ na 15 let do žaláře. Z vězení v Leopoldově se vrátil po amnestii 11. 5. 1960, r. 1968 byl rehabilitován.

B. patřil k vůdčím osobnostem katolické Moravy. Jeho přednášky a kázání měly velký ohlas, úspěšný byl jako teolog, básník, esejista, literární kritik, iniciátor mnohých kulturních počinů. Založil a řídil revui Na hlubinu (1926–48), kulturní revui Výhledy, redigoval homiletický časopis Katolický kazatel, vycházející v Přerově. Do jeho časopisů přispívali literární vědci, historikové i filozofové, i začínající autoři. Vyvíjel editorskou činnost v olomoucké edici Krystal (spolu s R. Dacíkem v ní vydali více než 100 knih, většinou překlady církevních Otců, středověkých mystiků i moderních myslitelů), od r. 1934 v hagiografické knižnici Vítězové aj., často publikoval ve čtvrtletníku Filosofická revue. Podílel se na českém překladu Summy theologické Tomáše Akvinského (6 sv., 1937–40) na němž pod vedením Emiliana Soukupa pracovali i R. Dacík, M. Habáň, P. Škrabal, D. Žálek a J. Durych (B. přeložil celý třetí díl). B. teologickofilozofické úvahy se pohybovaly v intencích dominikánského návratu k učení Tomáše Akvinského a v duchu přesvědčení, že tomismus pozvedne úroveň i českého filozofického myšlení. B. monografie byly určeny především k náboženskému vzdělávání věřících: poukazují na závaznost i životnost křesťanství a soustřeďují náboženskou věrouku do „sladěného a přehledného celku“ s cílem povzbudit náboženský život. V Základech (1931) vysvětluje B. věřícím základy křesťanské víry a morálky, v Církvi (1946) se zamýšlí nad minulosti i přítomností církve, chápané v jednotě její vnitřní, neviditelné stránky a zároveň i stránky vnější, viditelné (instituce). Inspirován příkladem sv. Augustina soustředil v Podstatě křesťanství (1947) celé křesťanství „pod zorný úhel jeho podstaty, kterou jest Vtělení Kristovo a povolání naše za syny Boží v tomto vtěleném Synovství Božím Ježíši Kristu skrze výkupnou smrt na kříži. Bůh se stal člověkem, synem lidským, abychom my se mohli státi syny Božími“. Lidské vtělení Krista pokládal B. za podstatu křesťanství, za základní tajemství křesťanského učení, v němž je obsažena výzva k následování, k mravnímu, „božskému“ jednání každého člověka.

Bibliografie:
◦ Základy, 1931, 31947;
◦ Život, 1932;
◦ Za příkladem svého velekněze, 1934;
◦ Kristus je náš život, 1935;
◦ Kristus spása světa (s R. Dacíkem), 1935;
◦ Svatý Filip z Neri, apoštol mládeže a reformátor Říma, 1937;
◦ Církev. Studie apologeticko-dogmatická, 1946;
◦ Podstata křesťanství. Živé synovství Boží, 1947;
◦ Svaté obrázky z Itálie, 1948.

Časopisecké příspěvky:
◦ Objektivní platnost poznání a mravnosti ve filosofii sv. Tomáše, O odpovědnosti, Některé myšlenky z Platona, FR 1932;
◦ Náboženské v člověku, Náboženství v lidské přirozenosti, Kierkegaard, FR 1935;
◦ Nacionalismus a křesťanství, Pokus o křesťanskou estetiku, FR 1936;
◦ Lidský skutek s psychologického hlediska, FR 1937;
◦ Křesťanství selhalo? FR 1946;
◦ Filosofie a theologie, FR 1948.
Archa, Jitro, Katolický kazatel, Na hlubinu, Na slovíčko, Rozmach, Úsvit, Výhledy.

Literatura:
◦ P. S. M. Braitovi in coelis (nekrolog), Obroda 1962;
◦ D. Pecka: K sedmdesátinám S. B. (s bibliografií), Katolické noviny 1968, č. 23, 24;
◦ D. Pecka: Trnitá cesta pokorného dominikána, in sb. Básníci ve stínu šibenice, Řím 1975;
◦ Z. Rotrekl: Skrytá tvář české literatury, 1991;
◦ SZA, 1991;
◦ ČBS, 1992;
◦ M. Selucká: S. B., OP, Perspektivy 1992, č. 6;
◦ Z. Kašička: Otec B., 1993;
◦ J. Kopecký: Úsvit. Časopis přechodu, in Náboženství v českém myšlení, 1993;
◦ L. Karfíková, A. Křišťán, J. Kuře (eds): Česká katolická teologie po druhé světové válce, 1998;
◦ V. Vlček: Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948–1962, 2004;
◦ L. Nekvinda: Silvestr M. Braito, 1898–1962;
◦ Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005;
◦ V. Novotný (ed.): Česká katolická eklesiologie druhé poloviny XX. století, 2007.

hp