Ivan Dubský

* 3. 9. 1926 Praha

Po maturitě na reálném gymnáziu v Chrudimi (1945) vystudoval filozofii a sociologii na FF UK. V r. 1951 získal doktorát filozofie na základě dizertace o Marxově kritice pojmu práce u Hegela a v anglické klasické ekonomii. V l. 1952–53 byl asistentem dějin filozofie na VŠPHV v Praze (přednášel o novověké filozofii a antické filozofii od Sokrata po helenismus). V r. 1953 přešel do Kabinetu pro filozofii ČSAV (pozdějšího FÚ ČSAV), kde pracoval nejprve v oddělení dějin české filozofie (v r. 1958 obhájil kandidátskou práci o ideologii české sociální demokracie do r. 1888), později v oddělení soudobé západní filozofie. Účastnil se XII. mezinárodního filozofického kongresu v Benátkách (1958) a několika dalších kongresů a kolokvií. V r. 1967 externě přednášel na FF UK o problémech filozofické antropologie a vedl seminář o Heideggerovi. V l. 1965–66 a 1968–69 měl stipendium Alexander von Humboldt-Stiftung v Husserlově archivu v Kolíně n. R. a ve Freiburku u L. Landgrebeho a E. Finka. V době tzv. normalizace mu byl nejdříve zrušen pracovní poměr, pak byl přijat zpět do FÚ ČSAV na krátkodobé smlouvy a v r. 1974 definitivně propuštěn. V l. 1975–89 byl v invalidním důchodu, po rehabilitaci se vrátil do FÚ ČSAV. Patří k signatářům Charty 77.

Již téma D. dizertace bylo dějinně filozofické a rovněž jeho další činnost je věnována převážně historii filozofie, představující zprvu útočiště před dogmatismem a možnost udržovat kontakt s živým zdrojem tradice a autoritou velkých myslitelů. Předmětem dizertace byla Marxova kritika pojmu práce v Hegelově filozofii a u A. Smitha a D. Ricarda. Práce, u Hegela základní rys dialektického procesu, ztrácí u Marxe ontologicky absolutní smysl a navrací se do sféry antropologické; člověk prací produkuje sám sebe, stává se člověkem. (Téma bylo znovu provedeno v nové verzi německého vydání z r. 1961 a 1973.) Pod vlivem Lukácsovým a Löwithovým se ubírají studie o mladém Marxovi a antropologickém směřování v rozpadu Hegelovy školy (Feuerbach, Hess), s perspektivou, že osvobození z odcizené práce povede k uskutečnění celého člověka v jeho dějinném světě. V rámci zpracování dějin české filozofie se zabýval problémem recepce Marxova díla v českých zemích v době předbřeznové a v počátcích dělnického hnutí po vzniku sociální demokracie až do doby sjezdu hainfeldského (1888). Z moderní české filozofie se věnoval hlavně J. Patočkovi a L. Klímovi. – Zkoumáním fenoménu odcizení, jehož validita přesahuje 19. století (zkušenost odcizení nalézá u Franze Kafky), a jemu blízkého zážitku absurdity, jakožto opisu celkové situace člověka v moderním světě (studie o Camusovi), prostupují motivy hegelovsko-marxovské s motivy z Heideggerova Dopisu o humanismu a D. dospívá k náhledu, že kořeny odcizení se nalézají v bezdomovosti moderního člověka. Zkušeností odcizení se otevírá radikální tázání po člověku, po jeho bytnosti. K myšlenkovému obratu D. dochází studiem Heideggerova díla a Patočkovy fenomenologie přirozeného světa a tak v pojednáních z poloviny 60. let se ukazuje, že antropologické hledisko není dostatečným základem pro pochopení bytnosti člověka, že „převrácení metafyziky“, učiněné Marxem, neznamená, že půda metafyziky je opuštěna. Dospívá k závěru, že fenomenologie jako hledisko „žitého života“ fundamentálněji odhaluje, kde leží základní otázky člověka. Nikoli ve smyslu Husserlovy interpretace vztahu člověka ke světu jako nekonečnému bytí transcendentálního subjektu, ale ve fenomenologii lidského pobytu, který ve své konečnosti – člověk jako bytost otevřená smrti – existuje v rozluce od všeho jsoucího a v obrácení k bytí, jako jinému ke všemu jsoucímu. „Ontologická diference“ je pro smrtelného člověka sférou pobývání ve světě a veškeré tázání po bytnosti člověka je tedy svázáno s bytím jsoucího. D. myšlenkový obrat je patrný ve studiích o domově a bezdomoví, o technice a bytí a o bytí na cestě. Směrodatným myslitelům – Heideggerovi a Patočkovi, jejich životu a dílu, jsou věnovány práce z let posledních. S otázkou konečnosti lidské existence souvisí problém časovosti a otázka času také prolíná v několika pásmech celkovým filozofováním. Uvádějícím způsobem proti tradičnímu (metafyzicko-vědeckému) pojmu času a všednědennímu chápání času D. pojednává o otázce času jako stále otevřené pro nás smrtelné. Zvláštní pozornost věnuje času a hodinám, „chronologickému času“, problému měření času, počítání s časem jako způsobem jeho obstarávání. Úvaha o hře a čase ústí v myšlence možnosti časoprostorové hry světa. V druhém pásmu zkoumá otázku času u jednotlivých myslitelů: ve Vyznáních Aurelia Augustina a v konfrontaci Hegelova a Heideggerova pojetí času; metafyzické predeterminaci Bergsonovy filozofie času i otázce času Nietzschova věčného návratu věnuje další pojednání. Třetí oblast, kde zkoumá fenomén času, je svět románu: Nietzschem inspirované mystérium času v Mannově Kouzelném vrchu, bergsonovsky neortodoxní zpřítomňování „ztraceného“ času u Prousta a zvláštnosti narativní temporality v Camusově Cizinci. Vedle působení Patočkova a Heideggerova nelze u D. opomenout ani postavu Nietzschovu, k níž obrací pozornost zvláště v poslední době.

Bibliografie:
◦ Raná tvorba K. Marxe a B. Engelse, 1958;
◦ Hegels Arbeitsbegriff und die idealistische Dialektik, 1961;
◦ Pronikání marxismu do českých zemí, 1963;
◦ Filosof Jan Patočka, 1991, 21997;
◦ Diskurs na téma jedné Klímovy věty a jiné eseje, 1991;
◦ Ve věci Heidegger. Problém Heideggerovy biografie, 1997;
◦ Per viam. Stati a eseje, 2003.

Sborníky:
◦ Zur Problematik des abstrakten und konkreten Freiheitsbegriffes in der klassischen deutschen Philosophie und in der konservativen Romantik, Das Problem der Freiheit im Lichte des wissenschaftlichen Sozialismus, Berlin 1956;
◦ Über das Problem der Zeit bei Hegel und Heidegger, Hegel-Jahrbuch I, München 1961;
◦ Heimat und Heimatlosigkeit, Memorias del XIII Congreso Internacional de Filosofía IV, La Crítica de la Época, Mexico 1965;
◦ Domov a bezdomovost, ed. J. Bednár, Človek, kto si? 1965 (též FČ 1966);
◦ Camus a jeho hry, Albert Camus: Caligula – Stav obležení, 1965;
◦ Zur Frage des Wesens des Menschen bei Feuerbach und Marx, Il giovane Marx e il nostro tempo, Annali Instituto Giangiacomo Feltrinelli 1964–65, Milano 1965;
◦ Marx a otázka podstaty člověka, Marx a dnešek, ed. R. Urbánek, 1968;
◦ Hegels Arbeitsbegriff und die idealistische Dialektik, Hegel in der Sicht der neueren Forschung, ed. I. Fetscher, Darmstadt 1973;
◦ Čas hry, Pohledy, ed. V. Havel, SI 1976;
◦ Hodiny a čas, Miscellanea in memoriam prof. Patočky, SI 1978 (FČ 1990);
◦ Pozdravujte filosofy..., Vzpomínky a pocty. Na paměť Jana Patočky, SI 1980 (také Svědectví, Paříž 1980);
◦ Čas znovu nalezený? Předběžně k Proustovu Hledání ztraceného času, Sb. J. Chalupeckému k 70. narozeninám, ed. P. Rezek, SI 1980 (Host 1995);
◦ Ke Kouzelnému vrchu, Kritický sborník, SI 1982 (Pater noster, Vídeň 1987, ve sb. Z pěstiček zaťatých. K 60. narozeninám Jana Skácela, SI 1982);
◦ Quaestio temporis, Hostina, ed. V. Havel, SI 1985 (Hostina, Toronto 1989, aj.);
◦ Čas věčného návratu, PARAF, SI 1988 (Most 1989, ed. J. Gruša, Köln 1989);
◦ O čase ve Vyznáních Aurelia Augustina, Sb. Milanu Balabánovi k šedesátinám, SI 1989;
◦ Několik slov úvodem k Patočkovým Kacířským esejům, Jan Patočka: Kacířské eseje o filosofii dějin, 1990.

Časopisecké příspěvky:
◦ O Franzi Kafkovi (s M. Hrbkem), Nový život 1957;
◦ O absurditě, Divadlo 1963;
◦ Kafka a umění, Divadlo 1964;
◦ Entfremdung – ein Thema von Rousseau und Hegel, AUC – PhH 1, 1964;
◦ Hegel a Československo, FČ 1964;
◦ Heidegger – o technice a bytí, Nietzsche: Advent nihilismu, Hegel e la Cecoslovacchia, Il concetto del tempo in Hegel a Heidegger, Differenze (Urbino) 1965;
◦ A House as a Home, Studi Urbinati 1967;
◦ Problém času v Camusově Cizinci, Orientace 1967;
◦ Sobre el concepto de tiempo de Hegel y Heidegger, ECO (Bogota) 1968;
◦ Na cestě, FČ 1969;
◦ Buberova filosofie dialogického principu, Orientace 1970;
◦ Ludwig Feuerbach in der Buberschen Sicht, Differenze 1970;
◦ Nietzsche v Marienbadu, Střední Evropa 1992, č. 23;
◦ Nietzsche v proměnách času, Respekt 1994, č. 43;
◦ Zápas u konce filosofie. Dvacet let od Heideggerovy smrti, Respekt 1996, č. 23;
◦ Výbor z dopisů F. Nietzscheho, Revolver Revue 2007, č. 6.

a