Josef Florian

* 9. 2. 1873 Stará Říše

† 29. 12. 1941 Stará Říše

Po maturitě na reálném gymnáziu v Telči (1890) učil rok v Kostelní Myslové u Telče. Po dvou letech studia na technice v Praze přestoupil na PřF UK, kterou absolvoval v r. 1898. V l. 1898–1900 působil jako středoškolský profesor přírodopisu na gymnáziu v Náchodě. V r. 1900 si v revui La Plume v článku katolického spisovatele Leona Bloye mj. přečetl, že „do ráje se nevstupuje ani včera, ani zítra, nýbrž dnes“. Jako příslušník generace fin de siécle, snažící se vyrovnat s 19. stoletím, které S. Malarmé nazval dobou měšťáka, jenž pohrdl krásou a nechal zvítězit pozitivistickou racionalitu, bez odkladu zanechal dosavadního zaměstnání a vrátil se do svého rodiště s jasnou představou o svém dalším působení. V r. 1902 spolupracoval s K. Dostálem-Lutinovem v redakci Nového života, ale po půl roce se s ním a s katolickou modernou vůbec rozešel.

Hluboce věřící F. spatřoval podstatu křesťanství ve stálem návratu ke kořenům křesťanského ducha, tj. k bibli, církevním otcům a liturgii. Jako integrální katolík, který vše posuzuje mírou evangelijních pravd, pokládal mnohé současné křesťany za „podnikatele národního a náboženského groteskna“. Základní problém doby spatřoval v otázce: co zbude z člověka, který ze svého života vyloučil duchovní a absolutní dimenzi a touží pouze přežívat? Svůj životní cíl – studium, jímž se lze přiblížit k poznání pravdy, chtěl F. realizovat především jako vydavatel knih. Ve Staré Říši založil vydavatelství Dobré dílo. Kromě běžné edice Dobrého díla vydával v l. 1903–41 čtyři ediční řady sborníků – Studium, Nova et Vetera, Kurs a Archy. Sestávaly z mnoha tematických celků, které si měl čtenář podle vlastního uvážení roztřídit. Filozofie se v nich střídala s teologií a beletrií, středověká a barokní literatura se studiemi uměleckohistorickými, uměnovědnými a přírodovědnými. To odpovídalo F. vizi univerzálního křesťanského vzdělání, v němž také viděl východisko ze současné krize. „Místem, kam si chodíme pro vědomosti, jsou knihy samy. Pravou univerzitou dneška je sbírka knih.“ Svou „Horu studia“ vybudoval jako symbolickou stavbu o třech podlažích. Její nejnižší oblast tvoří věda, která analyzuje a interpretuje stvořené. Vyšší oblast představuje umění, nejdokonalejší složka lidské senzibility. Na vrcholu „Hory“ stojí teologie jako reflexe boží milosti a víry, naděje a lásky. F. tím chtěl podnítit formování vzdělané osobnosti, která chápe sebe samu jako odpovědné bytí naplněné touhou po přesahu. V tom byl F. personalista, a také ve svém vztahu k dějinám, jež jsou vytvářeny především významnými osobnostmi (odtud F. zájem např. o Kryštofa Kolumba, Napoleona, Janu z Arku). – Všechny F. tisky vynikaly svou grafickou a typografickou úrovní; byly to bibliofilie, aniž o to usilovaly. Pro F. bylo příznačné nadání objevovat nové hodnoty. Do staroříšského okruhu získal celou řadu předních básníků, spisovatelů a myslitelů (J. Deml, B. Reynek, J. Zahradníček, J. Durych, J. Čep, A. Vyskočil, J. Vašica, M. Dvořák, B. Fučík, J. Čapek, V. Holan, F. Halas ad.); šlo o osobnosti křesťansky orientované, ale někdy i nejistě pátrající po metafyzickém smyslu bytí. Do českého filozofického a literárního kontextu uvedl L. Bloye, G. Bernanose, Ch. Péguyho, G. Trakla, M. Blondela, G. Marcela, E. Hella, R. Guardiniho, J. Maritaina, M. Schelera. Zvláště si cenil G. K. Chestertona, W. B. Yeatse a také Josefa Čapka, Vladislava Vančuru a Franze Kafku, jehož byl u nás prvním knižním editorem. Své ediční sbírky doplňoval vlastními kritikami a poznámkami. Koncem 1. světové války se ze Staré Říše stalo centrum básnického a výtvarného expresionismu. V 1. polovině 20. století vyzařovaly odtud podněty a výzvy k uměleckým, literárním i filozofickým diskuzím.

Bibliografie:

Edice:
◦ Dobré dílo: 1903–41, 150 svazků;
◦ Studium: 1903–12, 53 čísel;
◦ Nova et Vetera: 1912–22, 50 čísel;
◦ Kurs: 1922–46, 53 čísel (v l. 1941–46 ed. byli Maria a Michael F.);
◦ Archy: 1926–41, 66 čísel.

Literatura:
◦ J. Durych: K padesátinám J. F., Archa 1923;
◦ A. Vyskočil: J. F., Rozmach 1925;
◦ A. Vyskočil: Básníkova cesta, 1927;
◦ Akord 1942, č. 7;
◦ Řád 1942, č. 1;
◦ K. Resler: Vzpomínky na Starou Říši, Řád 1943, 1944;
◦ D. Pecka: Moderní člověk a křesťanství, 1948;
◦ H. Orlíčková: Osobnost J. F. a bibliografie vydavatelství Stará Říše, SPFFBU 1972, D 19;
◦ Léon Bloy: Correspondance 1900–1914. L. Bloy et J. F., Lausanne 1990;
◦ B. Fučík: Čtrnáctero zastavení, 1992;
◦ S. Bartůšek: Na počátku byla Útěcha. Spolupráce J. F. s Katolickou modernou, Lidová demokracie 11.\2.\1993;
◦ J. Med: Osobnost J. F., LtN 1993, č. 14;
◦ Z. Orlíček: Vzpomínky na Starou Říši, Universitas 1993;
◦ H. Orlíčková-Waldhauserová: Stará Říše a J. F., Universitas 1993;
◦ J. Med: Spisovatelé ve stínu, 1995;
◦ M. Putna: Česká katolická literatura v evropském kontextu, 1998;
◦ O. Sirovátka: J. F., Lexikon české literatury I, 2000;
◦ J. Hanuš: Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005;
◦ Dobré dílo, špatná doba, Sb. příspěvků z konference, eds. Z. Zborovská, J. Mlejnek, 2006;
◦ J. Bednářová: J. F. a jeho francouzští autoři, 2006;
◦ A. Stankovič: J. F. a Stará Říše, 2008;
◦ B. M. Kulda: Dopisy Katolické moderny, 2009;
◦ P. Marek: O J. F.: výběrová bibliografie, 2014;
◦ J. Deml: Sedm let jsem u vás sloužil. Vzpomínky na J. F., eds. D. Iwashita, P. Klimešová, 2015.

hw