Karel Ferdinand Hyna

* 2. 8. 1802 Lhota Kácovská u Vlašimi

† 3. 4. 1881 Stará Boleslav

Po studiích gymnaziálních (Benešov), filozofických a teologických (Praha) byl r. 1828 vysvěcen na kněze. Jako kooperátor působil na Křivoklátsku – ve Zbečně, Nezabudicích a v Nižboru, kde byl zámeckým kaplanem u knížete Fürstenberka (jemuž dedikoval své Dušesloví). V r. 1835 se v Nižboru stal farářem, později i vikářem křivoklátského okresu. V r. 1872 byl jmenován kapitulním děkanem ve Staré Boleslavi. Dostal několik vyznamenání, např. Rytířský řád Františka Josefa.

Jako vikář zastával i funkci inspektora obecných škol. Pro jejich potřebu napsal několik příruček. Rovněž ty měl na mysli J. Jungmann, když H. charakterizoval jako „spisovatele o vychování mládeže a o jazyk český dobře zasloužilého“. Na Jungmannovu výzvu sepsal pro Malou encyklopedii naukovou (vydávanou Maticí českou) Dušesloví zkušebné, své nejrozsáhlejší dílo. Snažil se v něm o přehledný a srozumitelný výklad „činností duše“, pokud jsou pozorovatelné v „naší svědomosti“(vědomí). Duše je pro něj „principem činností časových“, tělo „principem činností prostorových“. V prvním díle píše o duševní činnosti „neodvislé od ústrojí tělesného“, tj. o představivosti, citlivosti a snaživosti duše smyslové a duše nadsmyslové (představami duše nadsmyslové jsou Bůh, dobro, krása, pravda, lidská osobnost, mravní svět). Druhý díl jedná o „činnostech od tělesného ústrojí odvislých“: o nervové činnosti, věkových zvláštnostech, duševních chorobách, spánku, letoře, řeči a písmu aj. (Některé listy Dušesloví byly po H. opravách vytištěny znovu a vlepeny do části nákladu.) F. Čupr (ČČM 1846) označil H. první český spis o psychologii za nezdařenou kompilaci a vedle věcných omylů mu vytkl i obsahovou a metodologickou neujasněnost. J. Jungmann (rovněž v ČČM) uznal, že knize chybí předmluva a uvedení pramenů, soudil však, že v dané situaci má být chápána především jako „příspěvek ke vzdělání české mluvy filozofické“. Otázku H. pramenů podrobně prozkoumal F. Čáda v knize Hynovo Dušesloví (1902): Jmenuje např. práce J. Peithnera z Lichtenfelsu, G. E. Schulze, W. T. Kruga, J. F. Friese ad.; s odkazem na ně shledává v Dušesloví „zřejmý vliv filozofie a školy . Vliv herbartovské psychologie, kterou H. jinak odmítal, spatřuje Čáda v pasáži o pohybu představ. Vcelku jde v Dušesloví spíše o psychologii spekulativní než empirickou, mnohé se dedukuje z apriorních metafyzických zásad. V terminologii se H. přidržuje výrazů z Logiky J. Marka, popř. z Jungmannova Slovníku; jeho vlastní návrhy většinou nebyly šťastné.

Bibliografie:
◦ Uvedení k počítání na triviálních školách, 1835;
◦ Malý katechismus, 1835, ²1842;
◦ Katechismus pro obecní lid a odrostlou i dospělejší školní mládež, 1839;
◦ Dušesloví zkušebné, 1844.

Literatura:
◦ F. Čáda: H. Dušesloví. Příspěvek k historii počátků psychologie české, 1902;
◦ F. Čáda: K Čuprově kritice H. spisu, 1904;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ I. Tretera: J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1988.

jg