Jednota filozofická

Jednota filozofická (JF) byla ustavena v Praze (po vzoru Jednoty českých matematiků a fyziků) jako „spolek pro pěstování filozofie, jejž v život uvedla snaha po česku pracovat na poli nejušlechtilejším“. Zahajovací schůze JF se konala 3. 7. 1881. Jako zakladatel JF je v úředních dokumentech uváděn posluchač filozofie Georg Guth (Jiří Guth-Jarkovský), který se také stal jejím prvním jednatelem (v této funkci je podepsán pod prvními stanovami JF, jež se dochovaly v opisu z r. 1888). Prvním předsedou JF byl zvolen Otakar Hostinský, jenž rovněž přednášel na ustavující schůzi (O vztazích mezi filozofií kritickou a praktickou). První přednášku (O metodičnosti ve studiu filozofie) však měl už 30. 6. 1881 Josef Durdík, který byl jako ordinarius filozofie jmenován čestným členem – protektorem spolku. K prvním přednášejícím patřil také Oldřich Kramář: 24. 11. 1881 zahájil přednáškový cyklus O správnosti realismu (v r. 1911 byl jmenován čestným členem JF). Po Hostinském se ve funkci předsedy JF vystřídali F. Krejčí, E. Rádl a J. Král (který abdikoval po únoru 1948). Po r. 1920 vznikly pobočky JF např. v Plzni, Českých Budějovicích, Moravské Ostravě, Olomouci, Brně; nejagilnější z nich byla pobočka brněnská, která se mohla opírat o pracovníky nově zřízené Masarykovy univerzity. (Přednášky členů JF pořádají i jiné organizace,např. velmi aktivní Osvětová beseda v Kdyni.) V letech po 2. světové válce v čele JF stáli J. B. Kozák, Ladislav Rieger a Ludvík Svoboda. Po zřízení FÚ ČSAV ztratila JF svou nezávislost i dosavadní charakter: podle stanov z r. 1957 „pracuje při ČSAV jako dobrovolné vědecké výběrové sdružení vědeckých a odborných pracovníků v oboru filozofie“. Na počátku 70. let (za tzv. normalizace) byla činnost JF ukončena (mj. s odkazem na to, že poskytovala prostor pro propagaci nemarxistických názorů); místo ní byla ustavena opět „výběrová“ Filozofická společnost při ČSAV. K obnovení činnosti JF (v Praze i některých dalších městech) došlo v r. 1990; jejím předsedou byl zvolen Ladislav Hejdánek.

Hlavní formou činnosti JF byly od počátku přednášky, sdružované někdy do cyklů. Přednášeli nejen filozofové (domácí i zahraniční), ale i vědci zajímající se o filozofické aspekty své disciplíny. V první třetině našeho století k častějším přednášejícím a také funkcionářům JF patřili I. A. Bláha, A. Dratvová, F. Fajfr, J. L. Fischer, A. Klatovský, F. Pelikán, Z. Smetáček, V. K. Škrach, J. Tvrdý, K. Vorovka, A. Uhlíř, B. Zbořil ad. Pokusy JF o vlastní vydavatelskou činnost narážely na trvalý nedostatek peněz, který i jinak omezoval obsah a rozsah její činnosti. V poválečných letech řídil J. L. Fischer edici Přednášky JF, kterou uvedla práce E. Rádla Rassové theorie a národ (1918); jako 19. svazek vyšly v r. 1924 přednášky E. Rádla, F. Weyra a B. Lifky ke 200. výročí narození I. Kanta. Brněnský pokus o Publikace JF z r. 1939 (stál u něho opět J. L. Fischer) se musel už z vnějších důvodů omezit na vydání Fischerovy přednášky Národní tradice a česká filosofie. Úkoly a výzvy. Velkou zásluhu o český filozofický život si JF získala iniciováním prvního našeho filozofického časopisu Česká mysl, jehož první ročníky byly uváděny jako „orgán JF“; vlastním vydavatelem ČM byla JF pouze v l. 1941–47. O obnovení ČM se snažila JF po r. 1990, ale do konce r. 1997 vyšla pouze tři čísla. Nakladatelství Čin vydalo několik svazků Knihovny České mysli, kterou řídili F. Krejčí a V. K. Škrach (jako 2. sv. Rádlovu Moderní vědu, 1926). Zprávy o činnosti JF přinášela ČM, RF, později FČ.

Bibliografie:
◦ A. Dratvová: JF v letech 1881–1965, FČ 1966;
◦ J. Gabriel: Brněnská pobočka JF v letech 1922–1965, FČ 1966;
◦ J. Popelová: 100 let JF, 1981.

jg