Jaroslav Kabeš

* 18. 5. 1896 Tábor

† 15. 8. 1964 Praha

Pocházel z tkalcovské a řezbářské rodiny. Po maturitě na táborské reálce absolvoval dvouletý obchodní kurz při obchodní akademii v Chrudimi. Válku prožil na ruské a italské frontě. Od r. 1920 pracoval jako bankovní úředník v Zemědělské bance a později v Centrocarbonu. V l. 1945–48 byl ředitelem Agrární banky, 1949–53 ministrem financí a 1953–57 ředitelem Státní banky. Uprostřed r. 1920 smýšlel již jako sociální demokrat a v r. 1921 se stal zakládajícím členem KSČ. Za 2. světové války se podílel na ilegální práci této strany. V období 1946–54 byl členem ÚV KSČ, poté až do r. 1962 členem Ústřední revizní komise ÚV KSČ.

Životní rozhodnutí stát se členem komunistické strany plynulo u K. nejen z toho, že „byl nesen tím obrovitým hnutím, jež zachvátilo Čechy i celý svět“, ale i z jeho vnitřního myšlenkového vývoje. Jako student byl k němu podnícen v r. 1912 E. Chalupným, „prvním českým soustavným vědátorem o lidském kolektivu“, který mu dal číst Erfurtský program sociální demokracie a o dva roky později první díl Šmeralova překladu Marxova Kapitálu, Marxovu Občanskou válku ve Francii i svůj Úvod do sociologie. Chalupný jej uvedl i do poezie svého přítele O. Březiny a do výtvarné dílny F. Bílka. L. Klímu, rovněž Chalupného přítele, si objevil K. sám. Stal se jedním z vydavatelů a také vykladačů pozůstalosti tohoto „nejživotnějšího českého filozofa“. Setkání s E. Chalupným tak předznamenalo K. intelektuální orientaci. Na jednom jejím pólu stál profesionální zájem o národohospodářskou problematiku (její rubriku vedl v Rudém právu do r. 1927), o bankovnictví, na něž své názory pod pseudonymem vyjadřoval již v r. 1921, v době generální stávky bankovního úřednictva; ideově a politicky se tak na této stávce podílel. Překládal některé Marxovy texty vztahující se ke kapitálu a jeho krizím i k židovské otázce. Marx ho zaujal nejprve jako ekonom. Nad tím, co považoval v Marxovi za objevné, začal si klást otázku, „jak na to Marx přišel“. V seriálu statí (téměř monografii), otiskovaných v Komunistické revui 20. let, zabýval se filozofickým charakterem marxismu, genezí Marxovy filozofie, zvláště významem Hegelovým a Stirnerovým. Přeložil a vydal Marxovu korespondenci s rodiči. Programově si kladl za úkol přistoupit k marxismu „z jeho subjektivní stránky, tj. jako k dílu určitého individua, produktu určitého, subjektivní potřebou daného směru a způsobu myšlení, nutného produktu myšlenkového vývoje člověka určitého typu“. Zájem o subjektivní problematiku se u K. prolínal se zájmem o problematiku objektivního pohybu dějin: „Co se to děje v lidstvu? Co to je vůbec?“ Tyto otázky a k tomu zkušenost 1. světové války jej přivedly k dějepisu lidstva: od Palackého Dějin národu českého, Carlylových i Tainových Dějin francouzské revoluce, Lyssagareyových Dějin Pařížské komuny až k Marxově Občanské válce ve Francii. Druhý pól K. intelektuální orientace a tvorby začínal tam, kde si uvědomoval hranici, za níž začíná možnost i nutnost vyjádřit svět i jinými prostředky než jen pojmově logickými. Bílek, Kupka, Filla, Grosz, Käthe, Kolwitz, Konůpek, Ježek vyznačovali K. výtvarné vidění světa. Náležel sem jeho překladatelský zájem o Nietzschovy názory na umění, dále studium díla M. Dvořáka, H. G. Schauera, E. Tilsche, M. Srba ad. Konečně k tomuto pólu patřila i K. vlastní básnická tvorba, zejména básnické sbírky Samomluvy a Moudrost a Tajemství (Setkání s Lao-c'). K. publicistika se vyznačovala kritičností a polemičností. Např. v půli 20. let provedl kritický rozbor Masarykova vztahu k socialismu („Marx společně s danými lidmi chce měnit daný svět, kdežto Masaryk v daném světě chce měnit dané lidi“) a pod vrstvou realistické ideologie postihl náboženský ráz Masarykovy filozofie. Odmítal Čapkovy názory na komunismus z ankety Přítomnosti Proč nejsem komunistou; argumentoval, že kolektivita nemusí znamenat stádnost. V polemice o fašismu v r. 1926, opíraje se o zkušenosti revolučního hnutí s italským fašismem, trval na kvalitativním rozlišování buržoazně demokratického státu a státu fašistického v zájmu osudů revolučního hnutí samého. Šel za vidinou emancipace proletariátu jako emancipace člověka; chápal Marxovu filozofii jako „filozofii člověka“. K. zamyšlení z počátku 60. let nad dobovým byrokratismem („vědomí moci, nadřazenosti, nadpostavenosti nad lidmi“) pod titulem Saturnus (K psychologii jedné odrůdy byrokracie) zůstalo v rukopise. Mezi českými marxisty 1. poloviny 20. století byl povýtce filozofem, a přitom vzdálen filozofii jako profesi – „vždy jsem byl samouk a bloudivec svými cestami“. Psal pod pseudonymy a šiframi J. Tábor, -or, -r, J. Jizba, A. Pick (spolu s B. Jelínkem).

Bibliografie:
Bílek myslitel, 1942;
Samomluvy I–IV, 1943 (souhrnně 1944);
Moudrost a Tajemství – Setkání s Lao'c I–II, 1944, 1945;
Budova časů, 1945;
Ladislava Klímy filozofie češství, 1945;
Ladislav Klíma filozof-básník, 1948;
Budovatelský rozpočet, 1950;
Národohospodářská evidence – nástroj kontroly plánu a státního rozpočtu, 1952;
Generální stávka v bankách r. 1921, 1961;
Počátky českého finančního kapitálu a hnutí proletariátu v Čechách, 1962.

Sborníky:
Přítel mládí, Šedesát let Emanuela Chalupného, 1940;
Filosof vůle a jeho myslitelské dílo, Stavitel chrámu, 1941;
Hegelův úvod do dějin filosofie, Almanach Kmene, 1948.

Časopisecké příspěvky:
Z řad bankovního úřednictva, Rudé právo (RP) 8. 7. 1921;
Krize kapitalistických stran. Ke stávce bankovních úředníků, RP 13. 7. 1921;
„Inteligentní proletariát“ a kapitalismus, RP 23. 7 1921;
„Národ a celek“, proletariát a stát, RP 13. 8. 1921;
Fráňa Šrámek, buržoasie a komunismus, RP 2. 1. 1925;
K protikomunistické anketě „Přítomnosti“, RP 8. 1. 1925;
Individualismus a komunismus, RP 27. 2. 1925;
Komunismus v Masarykových Pamětech, RP 18. 10. 1925;
Dekadence v nejnovějším umění, RP 20. 11. 1925;
Na okraj Nejedlého „Nietzscheovy tragédie“, RP 6. 3. 1927;
Proč nejsou komunisty, Lenin. Nad jeho dopisy Gorkému, Socialismus a Masaryk, Filozofický vývoj mladého Karla Marxe, Komunistická revue (KR) 1925;
Revoluční vůle a oportunismus, Filosofický charakter marxismu, Marxovo řešení problému radikalismu, Feuerbach – Hegel – Marx a Engels, Marx – Engelsova „Německá ideologie“, Kolem fašismu, Demokracie – diktatura – konfuze, Měšťácký sociolog p. In. Arnošt Bláha, Em. Rádl: Sociální demokracie a komunismus, Poznámky k zákonu o stabilizačních bilancích, Konsolidace a zlevnění peněžního trhu čili příčiny naší bankovní krize a jak jí zabránit podle receptu pana Engliše, KR 1926;
Historický materialismus, Karneval a proletáři, Avantgarda 1926;
Moderní věda. Em. Rádl, Avantgarda 1927;
K profilu Ladislava Klímy, Rozhledy po literatuře 1934;
Ilustrátor filosofie, Okénko do dílny umělcovy 1941;
Výtvarný styl Františka Bílka a jeho tajemství, Velký dech umění. Na okraj Bílkova a Konůpkova doprovodu díla Březinova, Okénko do dílny umělcovy 1942.

Překlady:
◦ (J. Jizba) Marx – Lenin: K židovské otázce, 1932;
◦ (J. Jizba) Karla Marxe korespondence s rodiči, 1934;
◦ (J. Jizba) K. Marx: Inaugurální adresa, 1934;
◦ (J. Jizba) K. Marx: O kapitálu a jeho krizích, 1935;
◦ F. Nietzsche: O životě a umění, 1943.

Edice:
◦ Duchovní přátelství. Vzájemná korespondence Ladislava Klímy s Emanuelem Chalupným a Otokarem Březinou, 1940;
◦ L. Klíma: Boj o Vše. Deníky a korespondence s přáteli z let 1909 až 1917, 1942.

Literatura:
◦ jp (J. Poch): Samomluvy, LN 3. 5. 1943;
◦ J. Kopecký: Promluvy k nikomu, LN 14. 9. 1943;
◦ V. T. M. (Miškovská): Promluvy k nikomu, ND 1943–44;
◦ jč (J. Černý): Noc na hoře Oliv, LN 26. 6. 1944;
◦ J. Průšek: Moudrost a Tajemství, Nový Orient 1945–46;
◦ J. Charous: Bankovní stávka 1921, Sborník archivních prací, 1953;
◦ S. Strohs: M.-l. filozofie v Československu, 1962;
◦ Zemřel s. J. K., RP 16. 8. 1964;
◦ J. Zumr: Za J. K., LtN 1964, č. 34;
◦ S. Strohs: J. K. a česká marxistická filozofie, LtN 1965, č. 33;
◦ J. Klempera: Návštěvou u národního umělce Václava Kaplického, Výběr z nejzajímavějších knih, 1979;
◦ J. Hroch: Místo J. K. v dějinách české marxistické teorie literatury a umění, Česká literatura 1980;
◦ J. Hroch: J. K. a meziválečný český marxistický ateismus, FČ 1980;
◦ J. Hroch: Místo J. K. v dějinách české marxistické filozofie a estetiky, Filozofie v dějinách a v současnosti, 1986;
◦ S. Strohs in Antologie, 1989;
◦ ČF ve 20. století, 1995.

ss