Wilhelm Kaulich

* 1819 Teplice nad Metují

† 1881 Graz

Filozofii vystudoval v Praze (v r. 1851 absolvoval pobyt na univerzitě v Göttingen). Byl zaměstnán jako knihovník České společnosti nauk. V l. 1858–65 působil i jako soukromý docent na pražské FF, poté přešel na univerzitu v Grazu, kde byla v r. 1868 jeho soukromá docentura potvrzena. Své spisy vydával v Praze.

Patřil k pražským žákům A. Günthera; byl tedy ovlivněn německou klasickou filozofií a také pohegelovskou katolickou teologií. Na Günthera navazoval ve svých pokusech o stanovení vztahu mezi vědami, filozofií a teologií (náboženstvím), o spekulativní syntézu završenou „pozitivními poznatky víry“, jejichž božskost „je nade všechny pochybnosti zaručena“. Filozofie, sjednocující ve svých racionálních abstrakcích poznatky speciálních věd, je – podobně jako teologie – podřízena zjeveným pravdám křesťanského náboženství (kterým sama zase zaručuje vědeckost). Výchozím bodem K. filozofické spekulace je nepodmíněná, avšak podmiňující idea Boha; odtud vyplývají svět a jeho jednotliviny. (V K. syntetizujících pracích jsou zjevné stopy vlivu Schellingovy přírodní filozofie.) K. přejal i Güntherovo vymezení lidské bytosti jako svobodné, osobité, jedinečné a sebeuvědomující se „monady“; pravou realitou této bytosti je „duch“, jeho činnost a spontánní tvořivá aktivita („z nitra vyvěrající síla“). Vše je vkladem, darem Božím. Božské normy orientují volní jednání a rozhodování ducha, který se může vypracovat až ke „kardinálním ctnostem“ (opravdovost, pokora, poslušnost, láska), ba dokonce ke stavu osobní „svatosti“, kdy se všechna dosažená pozitiva soustřeďují. V Praze K. patřil k odpůrcům Herbartovy filozofie (zdála se mu být neslučitelná s teismem); herbartovcům vytýkal také nevraživost vůči stoupencům jiných filozofických názorů.

Bibliografie:
◦ Geschichte der scholastischen Philosophie, 1863;
◦ Über die Freiheit des Menschen, 1866;
◦ Über die Möglichkeit, das Ziel und die Grenzen des Wissens, 1868, ²1870;
◦ Handbuch der Logik, 1869;
◦ Handbuch der Psychologie, 1870;
◦ System der Metaphysik, 1874;
◦ Handbuch der Ethik, 1877;
◦ Contra Glaubensbekenntnissen eines modernen Naturforschers, 1880.

Literatura:
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ K. Mácha: GuV II, 1987;
◦ I. Tretera: J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1989.

jg