Rudolf Krejčí

* 4. 3. 1929 Hrušky u Břeclavi

Také Rudolph W. Krejci. – Studoval na gymnáziu v Kroměříži a Brně, kde ho v letech 2. světové války uvedl do filozofie profesor Antonín Kříž. Po vyloučení z PřF MU (a ze všech vysokých škol v ČSR) v r. 1949 za protikomunistickou činnost uprchl do Rakouska. Na univerzitě v Innsbrucku vystudoval filozofii a psychologii u profesorů Stegmüllera, Erismana, Köhlera a Halma (dizertační práce: Russland und Europa. Einblicke und Betrachtungen, 1959). Po odchodu do USA pracoval jako inženýr u firmy Bechtel v San Francisku. V r. 1960 obdržel místo na University of Alaska (Fairbanks), kde pak vybudoval katedru filozofie (1963), k níž později (1975) připojil katedru lidských vztahů. V r. 1969 byl jmenován řádným profesorem filozofie. Dva roky působil na této hlavní aljašské univerzitě jako děkan pro vědu a umění. Od konce 70. let je v úzkém styku s Wittgensteinovým mezinárodním symposiem v Rakousku, dále s vídeňským psychologem Viktorem Franklem, zakladatelem logoterapie, s dr. Siu ve Washingtonu, zakladatelem Panetiky, s japonským lékařem a psychologem dr. Takashimou. Především však ve filozofii spolupracoval s Karlem Popperem (až do jeho smrti v r. 1994). V l. 1986–95 byl na přednáškových cestách v Číně, Koreji, Japonsku, Austrálii, na Formose. V současnosti se na aljašské univerzitě věnuje především studentům na úrovni Ph.D. a M.A., a to v oblasti filozofie přírodních a sociálních věd. Badatelsky se zabývá také T. G. Masarykem a K. Popperem, jako dvěma hlavními filozofy demokracie. Přispívá také do Panetiku dr. Siu. V akademickém r. 1997–98 bude působit jako hostující profesor na FF UK (s přednáškami na téma Filozofie demokracie: T. G. Masaryk a Sir Karl Popper. – K. se také zasloužil o uchování a zpřístupnění literární pozůstalosti Jana (Eskymo) Welzla.

R. K. (vlevo) s K. Popperem

Filozofii a vědu K. chápe jako komplementární jména pro činnost–bádání, definovanou problémy, které – jako takové – jsou řešeny jen dočasně. Univerzální metoda pro řešení všech problémů je hypoteticko-deduktivní. Důkaz konečné platnosti řešení problémů je v principu nemožný. Z toho důvodu filozoficko-vědecké teorie – i když jsou dočasně úspěšné – zůstávají otevřené pro budoucí možnou falzifikaci, závisející na další lidské tvořivosti. Ta se ovšem nedá předpovědět a tudíž představuje se svými implikacemi svět otevřených možností. Člověk je u K. postulován jako homo curiosus, operující mentálně explicitně formulovanými otázkami, které nacházejí dočasné odpovědi. Věda a filozofie, a též náboženství, nepředstavují na prvém místě nějaké celky vědění, ale tvoří je především kompendia otázek, které mohou být (jen dočasně) zodpovídány. Účelem vzdělání je proto znalost a úzká empatie otázek, které takto nejlépe vyjadřují lidskou zvídavost vůči světu a lidské roli v něm. – V metafyzice jsou podle K. eliminovány jakékoli dualismy, což v praxi znamená eliminaci platonsko-aristotelovské tradice s židovsko-křesťanskou aplikací a učením o dvou světech. V moderní vědě především Isaac Newton zredukoval dva světy do jednoho, který pak vysvětlil svými třemi zákony. Metafyzickou základnou moderního světového názoru se však stává hlavně tradice Giordana Bruna, jeho panteismus. Největší problém moderního člověka představuje etika, neboť lidské hodnoty a normy neexistují ve vakuu a nejsou založeny na věčných hodnotách. Jsou naopak závislé na lidské tvořivosti nových vědeckých faktů, vytvářejících nové společenské podmínky s novými výzvami. Také řešení lidských problémů je nutně hypoteticko-deduktivní a vztahuje se na konkrétní problémy. Všechny etické úvahy musí vést k praktické redukci utrpení jak v celku lidstva, tak ostatního tvorstva. – Česká filozofie dějin představuje unikátní fenomén vývoje demokracie, který vyrostl z náboženských bojů na konci středověku a na začátku nové doby. Masarykovské a pekařovské pojetí českých dějin je dnes třeba považovat za komplementární. Jde především o přežití národa. Patříme k západní kultuře celým obsahem našich dějin, naší literaturou, hudbou, výtvarným uměním, vědou, filozofií a náboženskými boji. Logika, která vedla k vytvoření Československa v r. 1918, se musí uplatnit při tvorbě současné česko-moravské státnosti. Naše dějiny a kultura jsou česko-moravské; světové vzdělanosti jsou známy jak vliv říše Velkomoravské, tak vliv církve J. A. Komenského.

Bibliografie:
Problem of the Interpretation of African Humanities, Los Angeles 1978;
Introduction to Philosophy (s W. Beneschem), Fairbanks 1985;
Introduction to Logic (s W. Beneschem), Fairbanks 1985;
Re-emergence of the concept of consciousness in the 20th century science and philosophy, Vienna 1984;
In search of synthesis of contemporary East-West Philosophy, Vienna 1985;
Contemporary Philosophy and its foundation, Vienna 1985;
T. G. Masaryk's Concrete Logic yesterday and today, Vienna 1986;
The Dissolution of Realism-Antirealism Problem, Beijing 1992;
Jan Welzl: Die Reise um die Welt 1893–1898, 1997.

Sborníky:
Wittgenstein and Paradox, Wittgenstein and His Impact on Contemporary Thought, Vienna 1978;
Die Aufgabe der Philosophie in der Gegenwart, Mensch, Natur, Gesellschaft, Innsbruck 1985.

Časopisecké příspěvky:
From the Quantum and the Tao to Panetics, Syllabus for the First Course in Panetics, Panetics (Washington), 1994;
Social Entropy and Panetics, Popper's Integrated Universes of Discourse, Masaryk and Popper for Encyclopedia of Panetics, Panetics 1996;
Axioms and Laws of Panetics (se Siu), http://www.panetics.org, Panetics 1997.

a