Johann Heinrich Löwe

* 1808 Praha

† 1892 Praha

Působil nejdříve jako profesor na lyceu v Salcburku. V r. 1851 přišel (po výzvě kardinála Schwarzenberka) do Prahy na FF, aby tu jako profesor teoretické a morální filozofie čelil vlivu osvícenského katolicismu. V době počínající převahy herbartismu na pražské FF vycházel ze spekulativního teismu Antona Günthera, u něhož oceňoval kritiku jak hegelovského panteismu, tak herbartovského monadistického pluralismu. (V 50. letech se v Praze ke güntherianismu hlásili také J. N. Ehrlich, profesor fundamentální teologie, a L. synovec J. E. Veith.) Ve šk. r. 1863–64 byl rektorem a 1864–65 prorektorem univerzity. Na zemském sněmu podporoval návrh pedagoga a spisovatele Josefa Wenziga na rovnoprávnost němčiny a češtiny jako vyučovacích jazyků na středních školách v Čechách (jeden z nich měl být tzv. obligátní). Přispíval do Abhandlungen KČSN (v r. 1881 v nich publikoval články o původu lidstva z jednoho páru a o Zenonových námitkách proti pohybu). Věnoval se dějinám filozofie, logice a etice. – K jeho pražským žákům patřil i Wilhelm Kaulich.

Bibliografie:
◦ Über den Begriff der Logik, Wien 1849;
◦ Das spekulative System des René Descartes, 1854;
◦ Die Philosophie Fichtes. Mit einem Anhange über des Gottesbegriff Spinozas, 1862;
◦ Der Kampf zwischen dem Realismus und Nominalismus im Mittelalter, sein Ursprung und sein Verlauf, 1876;
◦ Johann Emanuel Veith. Eine Biographie, Wien 1879;
◦ Lehrbuch der Logik, Wien 1881;
◦ Die speculative Idee der Freiheit, ihre Widersacher, ihre praktische Verwertung, 1890.

Literatura:
◦ OSN;
◦ F. Ueberweg: Grundriss IV, 1923;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ I. Tretera: J. F. Herbart a jeho stoupenci, 1988.

jg