Olga Loužilová

* 22. 7. 1929 Praha

Rozená Dušková. – Maturovala na Státním dívčím reformním reálném gymnáziu v Praze 12 (1948). V r. 1952 na FF UK absolvovala studium filozofie a ruštiny; v témže roce získala doktorát z filozofie a psychologie. V l. 1953–60 byla středoškolskou profesorkou v Jaroměři, v l. 1960–84 odbornou asistentkou na katedře filozofie FF UK. Účastnila se práce v týmu pro dějiny české filozofie ČSAV v Praze, a to tématy filozofie T. G. Masaryka, recepce německé klasické filozofie v českých zemích v 2. polovině 19. století.

Vyšla z filozoficky nereflektované katolické tradice, kterou v duchu doby po skončení 2. světové války stejně nekriticky zaměnila za ideu socialistického humanismu. Hlubší studium filozofie (zejména dějin klasické filozofie), příležitost pracovat v akademickém týmu pro dějiny české a slovenské filozofie a účast na přednáškách Jana Patočky na straně jedné a praktická politická zkušenost z 50.–60. let na straně druhé vedly ke kritické proměně jejího ideového i politického stanoviska. Ve snaze uvést v platnost dogmatickým marxismem zasuté hodnoty hledá nový pohled na Masarykův myslitelský odkaz a kriticky pojednává o jeho tématech o člověku. V r. 1967 vydává svou první protidogmaticky zaměřenou monografii o filozofii T. G. Masaryka, v r. 1970 pak již zcela a záměrně na marxismu nezávislou studii o filozofii člověka v Masarykově díle. V ní zpracovala i dosud nepublikované texty z archivu T. G. Masaryka v Praze. Celý náklad této monografie byl však zničen z rozhodnutí orgánů KSČ. To v letech normalizace vedlo i k zastavení zahájené habilitace, k zákazu publikování i pedagogické práce. Stejně tak byl v průběhu těchto let zpochybňován její pracovní poměr na FF UK; trval jen pro její nemoc. Jako nenomenklaturní pracovnice byla v r. 1984 předčasně penzionována. Studijně se v těchto letech zaměřovala na témata z české a ruské filozofie ve vztahu k německé klasické filozofii. Po rehabilitaci na jaře r. 1990 přednášela do října 1994 jako docentka dějin filozofie na FF UK dějiny klasické filozofie (zejména pro nefilozofické obory).

Bibliografie:
Masarykova filosofie člověka, 1967;
Masarykův problém moderního člověka, 1970 (náklad likvidován), 1990;
Stručný přehled dějin českého filosofického myšlení od poloviny 14. století do počátku 20. století, 1985.

Časopisecké příspěvky:
Problém osobnosti v Masarykově filosofii člověka, FČ 1968;
Masarykův problém sebevraždy, AUC 1968;
Hegelovské motivy v české a ruské filosofii 40. let 19. století, AUC 1979;
K charakteru české filosofie po půldruhém století, FČ 1991.

a