Mirko Novák

* 3. 10. 1901 Praha

† 16. 9. 1980 Praha

N. v sobě slučoval estetickou senzibilitu se smyslem pro zobecňující myšlení uměnovědce a filozofa. Začínal jako muzeolog se sklonem k teorii umění, ovlivněn univerzitním učitelem Z. Nejedlým. V r. 1924 vyšla jeho dizertace Vznik tvůrčí osobnosti Beethovenovy; metodou individuální psychologie se v ní pokusil vystopovat vlivy a dojmy pomáhající formovat osobnost umělce, jehož dílo považoval za jeden z vrcholů světového umění. Zajímal se však i o ony oblasti umění, v nichž ve 20. l. spatřoval zdůraznění řádu a funkčnosti; odtud jeho tehdejší zájem o Le Corbusiera (Le Corbusierova prostorová estetika, 1929). Od počátku se hlásil ke scientismu české estetiky, zvláště k odkazu O. Hostinského, z jehož kategorie „estetická zkušenost“ hodlal vycházet. Činil tak zprvu analyticky, poučen pozitivistickým kriticismem a v nedůvěře vůči příliš obecným, spekulativním pojmům. Z této myšlenkové atmosféry vyrůstaly Základy vědy o umění se zvláštním zřetelem k vědeckému studiu hudby (1921). V knize chtěl vypracovat „noetické základy této vědy, logicky organizovat její otázky a metodologicky je determinovat“; byl v ní příznačně skeptický vůči tradiční obecné estetice jako filozofické disciplíně i vůči pojmu krásna, a proto také redukoval estetiku na vědu o umění. Umění tu chápal jako specifickou uměleckou hodnotu, jež má svůj primární původ v oblasti bio-fyziologické, rozvíjí se v oblasti psychické a svůj smysl nachází v oblasti sociální. Vědu o umění tudíž rozčlenil na historii, psychologii, sociologii a morfologii umění. Brzy si však uvědomil, že takový přístup neposkytuje uspokojivou odpověď na fundamentální otázku po významu, smyslu estetična a uměleckých fenoménů. Proto znovu restituoval sféru estetična a jeho obecné teorie: cesta k tomu vedla přes uplatnění historických zřetelů a filozofii hodnot. Impulzy a látku dodaly nejdříve dějiny estetického myšlení antického, poté českého, ale také Kantova filozofie a německá duchovědná axiologie. V r. 1932 vydal práci Vznik pojmu krásna v řecké filozofii, za ní následovaly studie o nejvýznamnějších představitelích české estetiky v 19. a 20. století, shrnuté pak v knize Česká estetika (1941). Základní význam připisoval zkoumání vlastního objektu estetického myšlení, jak se historicky konstituoval a jak byl chápán. Soustředil se přitom na ústřední pojem „estetické skutečnosti“. Ta mu byla dána jako skutečnost estetických hodnot. Vymezil ji blíže jako specifickou významovou skutečnost s vlastní strukturní celistvostí a zákonitostí, bez ohledu na to, je-li tento význam záměrně navozen umělcem, anebo nabývají-li ho jiné věci a děje. V této souvislosti je přirozené, že N. zkoumání z oblasti teorie hodnot udržovalo těsný styk s estetickou problematikou. Svědčí o tom časopisecké studie K problematice vědecké teorie hodnot, Problém poznání a hodnocení aj., i kniha Kantův kriticismus a problém hodnoty (1936). V 2. polovině 30. let, uprostřed narůstajícího nacistického ohrožení a nebezpečí války, problém hodnot úžeji spojoval i s tehdy nejaktuálnějšími společenskými otázkami, s problematikou smyslu českých dějin a ideje národa. Knižní výbor těchto statí, nazvaný symptomaticky Hodnoty a dějiny (1947), uzavírá Chvála filozofie, v níž je filozofie pojata ve smyslu tradice evropského humanismu jako obecná nauka o skutečnosti a životě, přispívající „k obecné znalosti věcí dobrých, krásných a užitečných, k moudrému zařízení lidských činů podle poznané pravdy“. Po válce navázal na svou dosavadní problematiku, a to hlavně v estetice a uměnovědě. Výbory jeho studií vyšly v knihách Otázky estetiky v přítomnosti i minulosti (1963) a Od skutečnosti k umění (1965). Vyslovil se v nich k procesu umělecké tvorby, estetickému vnímání a chápání uměleckého díla, k existenci estetična, struktuře uměleckého artefaktu aj. Všechny tyto i další otázky se nyní snažil analyzovat a vykládat z marxistického hlediska. Jeho přechod od kritického scientismu k marxismu byl ostatně předznamenán některými tendencemi, jež se v jeho pracích objevovaly již od 30. let. Většinou se však nedal opanovat poválečným vulgarizujícím gnozeologismem; také marxistickou teorii odrazu se snažil pojímat v širších a hlubších souvislostech. Nadto díky své vytříbené estetické a umělecké senzibilitě dokázal ubránit sebe i své žáky před mnohými dalšími zjednodušeními tehdejší „oficiální“ ideologie. V 50. letech se však někdy ani on neuchránil krajního ideologického schematizování, jak to dokládá například jeho stať T. G. Masaryk v třídních rozporech u nás před Velkou říjnovou revolucí. Od konce 60. let se vracel k otázce smyslu českých dějin a k ideji českého národa. Ve své poslední knize Být národem (1969; jde o soubor časopiseckých příspěvků z 60. let) zdůraznil humanistický názor, že bez stálého usilování o hodnoty již vytvořené a o spoluúčast na tvorbě hodnot nových není žádný člověk celým člověkem a žádný národ celým národem. Studie Česká sebereflexe a K problematice nacionalismu a národního sebevědomí zveřejnila E. Nováková jako SI (1986).

Bibliografie:
◦ Vznik tvůrčí osobnosti Beethovenovy, 1924;
◦ Základy vědy o umění se zvláštním zřetelem k vědeckému studiu hudby, 1928;
◦ Le Corbusierova prostorová estetika, 1929;
◦ Vznik pojmu krásna v řecké filosofii, 1932;
◦ Kantův kriticismus a problém hodnoty. K počátkům filosofie duchovních hodnot u Němců, 1936;
◦ Česká estetika od Palackého po dobu současnou, 1941;
◦ Hodnoty a dějiny, 1947;
◦ Materializm a ideále ľudskosti, 1949;
◦ O socialistickú humanitu, 1951;
◦ Otázky estetiky v přítomnosti i minulosti, 1963;
◦ Od skutečnosti k umění, 1965;
◦ Být národem, 1969;
◦ Několik ukázek moderní české sebereflexe, ed. E. Nováková, SI 1986.

Sborníky:
◦ Hans Tietze o krizi umění, Sb. prací k 50. narozeninám Z. Nejedlého, 1929;
◦ La vie comme valeur et fonction, Travaux IX ^e Congrès Int. de Philosophie, vol. X, 1938;
◦ Z. Nejedlý estetik, O Zdeňku Nejedlém, 1938;
◦ Morava v duchovním vývoji českém, Morava v českém státě, 1948;
◦ Esthétique, Philosophie et Histoire de l'Art, Atti del III congresso int. di estetica, Venezia 1956;
◦ Giudizio estetico e valutazione estetica, Atti del simposio di estetica, Venezia 1958;
◦ Valeur, Engagement, Liberté, Atti del XIII Congresso Int. di Filosofia III, Venezia 1958;
◦ Le problème du progrès dans l'Art, Extrait des Actes du IV ^e Congrès int. d'esthétique, Atheny 1960.

Časopisecké příspěvky:
◦ O studiu dějin hudby, Listy Hudební matice 1924;
◦ K problému vědy o umění, ČM 1928;
◦ Elementární tvarové sensace a jejich význam estetický, ČM 1929;
◦ Vývojové předpoklady řeckého idealismu, ČM 1930;
◦ Vývoj řeckého estetického cítění v souvislosti s emocemi náboženskými, ČM 1931;
◦ K problému vědecké teorie hodnot, Ideografický a idiografický, ČM 1933;
◦ Filozofický vývoj moderného historizmu, Prúdy 1934;
◦ Metafysické podmínky filosofie hodnot před Kantem, ČM 1934;
◦ Problém poznání a hodnocení, Profesor Emanuel Rádl, Bratislava 1934;
◦ Pojem hodnoty a funkce ve vědách sociálních, SP 1936;
◦ Pekař a Palacký? K Pekařovu nacionalistickému pojetí dějin, Tvrdého stanovisko ke sporu o smysl českých dějin, ČM 1937;
◦ Durdíkova estetika, Slovo a slovesnost 1937;
◦ Palacký filosof a estetik, ČM 1938;
◦ Rozhled idey národa ako duchovnej hodnoty, Slovenské smery 1938;
◦ Estetická skutečnost, VaŽ 1939;
◦ Osvícenství v české a slovenské estetice, Slovo a slovesnost 1940;
◦ Historická skutečnost, ČM 1943;
◦ Rádlovo pojetí dějin filosofie, ČM 1947;
◦ T. G. Masaryk v třídních rozporech u nás před Velkou říjnovou revolucí, ČMM 1950;
◦ Ke kritice strukturalismu, Tvorba 1951;
◦ Význam objevů I. P. Pavlova pro estetiku, Sovětská věda – filosofie 1952, 1953;
◦ Ústřední problém materialismu Epikurova, SPFFBU 1953, B 1;
◦ Zdeněk Nejedlý a teorie umění, FČ 1953;
◦ Za marxisticko-leninskou estetiku, FČ 1954;
◦ O některých stránkách estetického odrazu skutečnosti, Výtvarné umění 1956;
◦ L'Esthétique tchéque contemporaine, Revue d'esthétique 1957;
◦ Třetí mezinárodní kongres estetiky, FČ 1957;
◦ Zur Konception des Humanismus bei Emil Utitz, Comprendre 1957;
◦ O vědeckém a ideologickém pojetí estetiky, FČ 1958;
◦ Úspěch našich estetiků v Athénách, Host do domu 1960;
◦ Za profesorem Karlem Svobodou, FČ 1961;
◦ Problémy životního slohu, AUC – PhH 1962;
◦ Jde o životní sloh, VaŽ 1963;
◦ La lutte pour les droits de l'homme, Dialogo 1964;
◦ Česká střízlivost a český patos, Host do domu 1965;
◦ Krize vysoké kultury, Host do domu 1966;
◦ Šalda a dnešek, Orientace 1967;
◦ Filosof a moderní umění. Diskuse k článku J. Patočky Umění a čas, Orientace 1967;
◦ Znovu česká otázka? Orientace 1968;
◦ Projev předsedy pracovního výboru České společnosti pro estetiku prof. M. N. na ustavujícím valném shromáždění, Estetika 1969;
◦ K problematice nacionalismu a národního vědomí, ČČH 1970;
◦ O předmět vědy o umění, Estetika 1976.

Literatura:
◦ Bibliografie prací M. N.: M. Jůzl in Estetika 1971, H. Bretfeldová in M. N. filozof a estetik, 1982. J. Král: ČsF, 1937;
◦ Akademický interview Hosta s M. N., Host do domu 1966;
◦ O. Sus: Vzpomínky na posledního „nestora“ české estetiky, Wiener Almanach 1981, Estetika 1991;
◦ J. Gabriel: Nad ukončeným dílem českého estetika, Estetická výchova 1981;
◦ J. Gabriel, O. Sus: Zum Gedächtnis an M. N., Lier en Boog (Amsterdam) 1982;
◦ M. N. filozof a estetik. Příspěvky z brněnské konference, ed. J. Gabriel, 1982;
◦ E. Nováková: Doslov k M. N.: Několik ukázek moderní české sebereflexe, SI 1986;
◦ V. Bakoš: Filozofické myslenie na Slovensku v medzivojnovom období, F 1988;
◦ ČF ve 20. století, 1995.

jg