Řehoř Pražský

* asi 1440

† asi 1511 Praha

Na UK dosáhl r. 1460 hodnosti bakaláře a 1462 mistra svobodných umění. V l. 1466, 1470 byl děkanem artistické fakulty, 1476–77 rektorem UK. V letním semestru 1472 vykládal Aristotelovo De coelo et mundo, v zimním semestru 1473–74 Posteriorum (výklady se nezachovaly). Byl jedním z prvních pražských univerzitních humanistů. Podle svědectví Jana Šlechty ze Všehrd (dopis Václavu Píseckému) je Ř. připisován primát prvních univerzitních přednášek v humanistickém duchu v Praze v 80. letech, a to na vergiliovská témata. Je známa jeho rektorská řeč z r. 1476, v níž – vycházeje z Vergilia – mluví ke studentům „o dvou cestách, z nichž jedna vede přes nesnáze a pracovní úsilí k bohu, druhá přes rozkoš do míst věčného utrpení. Prvá cesta není snadná, neboť obtížná práce je často spojována s hořkostmi, ty je však možno překonat horlivostí a zvykem. Zvyk je totiž z momentů, kterých je třeba k správnému dokončení díla, tj. z přírody, rozumu, disciplíny a zvyku, nejdůležitější“ (F. Šmahel). Vedle obligátních předmětů – rétoriky, gramatiky, filozofie, metrické poezie a teologie se zabýval (jako jeden z prvních) i historií.

Literatura:
◦ OSN;
◦ J. Truhlář: Počátky humanismu v Čechách, 1892;
◦ J. V. Novák: Rektorská řeč M. Ř. Pražského z r. 1476, VKČSN 1898;
◦ F. Šmahel: Humanismus v době Poděbradské, 1963;
◦ F. Šmahel: Alma mater Pragensis. K počátkům Univerzity Karlovy, 2016.

md