Bohuš Tomsa

* 2. 8. 1888 Nový Bydžov

† 10. 5. 1977 Praha

Po studiích filozofie a práva v Praze pracoval (1912–21) v advokátní a soudní praxi. V r. 1920 se habilitoval na PF UK z filozofie práva. V l. 1921–38 působil na PF KU v Bratislavě, od r. 1926 jako profesor. V l. 1922–26 byl rovněž ředitelem filozofického semináře na FF KU, kde také v té době přednášel dějiny filozofie. (Řadu filozofických přednášek a přednáškových cyklů konal v rámci univerzitních extenzí.) Dvakrát byl děkanem PF, ve šk. r. 1933–34 rektorem KU. Byl činný také v rámci Učené společnosti Šafaříkovy. V r. 1938 přešel na PF UK. V r. 1939 byl zvolen řádným členem KČSN, r. 1946 členem ČAVU. Po r. 1948 byl nucen pedagogické a veřejné činnosti zanechat.

Jeho nejvlastnějšími obory byly dějiny právních teorií a filozofie práva (právní filozofie). Svým filozofickým stanoviskem měl blízko ke kritickému realismu (J. Tvrdý ad.); o pozitivismu soudil, že není s to uspokojivě řešit všechny právně filozofické problémy, v jeho pracích se však uplatňoval pozitivistický objektivismus. Patřil ke stoupencům čechoslovakismu: národ chápal jako především „mravní skutečnost“, o národním jazyku soudil, že představuje stránku neprávem přeceňovanou.

Bibliografie:
◦ Idea práva a spravedlnosti v řecké filosofii, 1923;
◦ Úvod do právní filosofie, 1923;
◦ Filosofické základy Ciceronovy nauky o právu a státu, 1924;
◦ Masarykův zápas o právo přirozené, 1928;
◦ Krise moderního státu, 1935;
◦ Nauka o právních vědách, 1946.

Časopisecké příspěvky:
◦ Národ a československá otázka, Prúdy 1925;
◦ O filosofické výchově právníka, Bratislava 1927;
◦ K československému problému, Hlas 1929.

Literatura:
◦ V. Bakoš: Filozofické myslenie na Slovensku, 1988;
◦ ČBS, 1992.

jg