Od drobných příkoří k soudu s lidstvem
Jak je to se zlem v člověku, je to přirozená součást. Nebo nějaká deviace?
Je možné zaujmout nějaký etický postoj, z kterého by bylo možné s čistým svědomím odsoudit zlé jednání člověka jako druhu?
Přijdete domů, podíváte se v televizi na zprávy
Švejk?
Třeba Erbenova Kytice? Moc krve.
Něco zamilovaného? Třeba Romeo a Julie?
Co jiného by to mohlo být než bible?
jak to cromagnonci nandali neandrtálcům,
jak to pohané dali sežrat křesťanům, vlastně jak pohané dali sežrat křesťany,
jak později křesťané táhli do křižáckých válek napravit pohany,
jak jim za to později Turci natloukli hřeby a klíny do hlavy,
jak ti nejlepší bohaznalci vytloukali pochybovačům ve víře jejich klíny,
jak v době, která si říkala novověk a zrodila moderní vědu, páchl vzduch masem spálených čarodějnic,
jak to všechno bylo břídilské ve srovnání s pasekou způsobenou yperitem
jak i tuto hrůzu dokázala překonat druhá válka,
Zlo - biologické (takzvané) a zlo z rozumu,
Nietzsche - nutnost zla jako regulátoru?
Zlo je výhradně záležitost vědomé reflexe a hodnocení. Je součástí ideologie, nikoli ontologie.
jako korekce přírodních vztahů a odstranění i tzv. "zla"
jako prodloužení a nahrazení přirozeného "zla"
Zlo tu zůstane v každém případě
bude-li lidstvo odsouzeno, stane se nositelem tohoto zla sám soud
nebude-li odsouzeno, zůstane zde zlo jako schválená instituce
Na druhé straně:
Vyhrát tento soud, znamená získat osvobození i pro zločiny jako byly například plynové komory, koncentrační tábory, genocidy…
????