Pravidla citování

1. Gramatika
2. Nezbytné součásti
3. Formální úprava

1. Text musí být gramatický správný samozřejmě nejen v bibliografických odkazech, ale v citacích se objevují častěji některé chyby:

    

   • Převážně se jedná o špatnou interpunkci (dost častý jev i v běžném textu), kdy se objevuje mezera před interpunkčním znaménkem – dvojtečka, středník, závorka, otazník apod. Mezera se dělá pouze za nimi, tedy
     Krofta, J.: Hvězdy a hvězdičky (průvodce regionálním divadlem), Kam? …
    
   • V případě psaní iniciál se dělá naopak chyba vypouštěním mezer. Krofta a Jan jsou dvě slova, tedy mezi nimi musí být mezera, i když jsou zkrácena do iniciálek, tedy K. J. nebo J. Krofta, nikoli K.J. nebo J.Krofta. (Pak samozřejmě záleží na sazeči, aby nezlomitelnou mezerou zajistil neodtržení iniciál na konci řádku či dokonce na zlomu stránky.) Zhruba je možné se držet pravidla, že mezera se dělá vždy za interpunkčním znaménkem, v případě, že jich je více bezprostředně za sebou, tak až za posledním z nich, nikdy před nimi. Platí to i pro závorky. Dojde-li k setkání interpunkčních znamének – nejčastěji tečka, závorka a uvozovky, platí pro jejich pořadí stejná pravidla jako např. v programovacích jazycích pro vnořené párové příkazy: (A on řekl: „Tak to nevím.“)

    

   • Časté použití číslovek v citacích je doprovázeno i častými chybami.

                                                               i.      Sdělení, že jde o 5-ti stránkový sylabus není korektní. Psáno slovy, asi by málokdo napsal pěti stránkový, tedy s mezerou, ale jedině pětistránkový. Když nahradíme část pěti- číslovkou 5 není důvod tam ještě vkládat jakési –ti a psát to jako dvě slova. Jakpak by se asi takto nesmyslně psal sylabus o dvou stranách? (I když lidová tvořivost nezná asi mezí, viděl jsem i 7-mi a 40-cátý.)  

                                                             ii.      Jiná chyba souvisí s uvádění stran. S. 42-50, na první pohled nepobouří. Ale máme tři druhy „pomlček"

1.      nejkratší - to je spojovník (rozdělovník), který se používá ve výrazech těsného spojení, např. Rakousko-Uhersko, společensko-ekonomický, píše se bez mezer, vyjadřuje neoddělitelnost částí výrazu, současně je to stejný znak, který se používá k dělení slov na konci řádku (ale vlastně je to stále spojovník, protože těsně spojuje dvě části slova, která neoddělitelně patří k sobě)

2.      střední – toto je delší spojovník, který spojuje číslice
1970–1996, z klávesnice (ve Windows) se dá vyloudit kombinací ALT+0150, píše se bez mezer

3.      a — nejdelší, pomlčka odděluje do věty vložené vsuvky apod. Kód z klávesnice je ALT+0151 — píše se s mezerou z obou stran (Tato nejdelší pomlčka bývá nahrazována střední, je většinou rozhodnutí grafika v případě úzké sazby, kdy by dlouhá pomlčka přinesla příliš světla do textu. Pravidlo mezer se ovšem nemění.) V oblasti webového publikování technické potíže se zobrazováním těchto znaků v různých OS a prohlížečích vedly k naprostému ignorování tohoto pravidla.  

• Bibliografický údaj je gramatická věta jako každá jiná, alespoň z hlediska interpunkce, takže začíná velkým písmenem a končí tečkou.

2. Mezi bibliografickýmí údaji nesmí chybět jméno, titul citované publikace, v případě článku též titul periodika či sborníku, rok a místo vydání, volitelně se uvádí  vydavatel, počet stran a v případě několika vydání i jejich pořadí. Podle specifických potřeb mohou být údaje doplněny editorem, vedoucím autorského kolektivu, překladatelem apod. U zdrojů z Internetu je rok vydání nahrazován přesným datem, ke kterému se váže citace.
   Namísto, abych vymýšlel vlastní příklady, myslím, že bude užitečnější nasměrovat vás k profesionálům, kde najdete řadu ukázek včetně citací Internetových publikací. Pouze s tou výhradu, že i v těchto ukázkách najdete některé z chyb zmiňovaných výše, typicky chybějící mezeru mezi iniciálami autorů (nemluvě o spojovníku a pomlčce).
   • Zdroje —

                                                               i.      Bibliografické odkazy pro seznamy a citace: http://www.cuni.cz/~brt/bibref/bibref.html

                                                             ii.      Citace dokumentů podle norem ISO 690 a ISO 690-2e http://www.boldis.cz/citace/citace.html

3. Pro formální úpravu příliš velký prostor není, záleží na tom, který způsob uvádění citací autor zvolí – zda to budou poznámky pod čarou nebo odkazy v textu se seznamem kompletních údajů na konci článku či knihy. Ve jménu grafické úpravy bývá nejčastěji porušováno pravidlo již zmíněné pomlčky a rovněž psaní příjmení kapitálkami, kdy – zejména v poznámkách pod čarou – se může zdát, že kapitálky v odkazech přece jen příliš vyčnívají. Otázkou formální úpravy může být i způsob uvádění nepovinných údajů, ale ani zde se nedoporučuje příliš experimentovat, pořadí je dáno normou a i typy písma mají svůj význam – kurzíva je vyhrazena pro tituly časopisů nebo pro názvy citovaných zdrojů, kapitálky pro příjmení a tučné písmo či jiná zvýrazňování jsou již bezpředmětná.
4. Pokud citujete text v doslovném znění, musí být označen uvozovkami a v odkazu pak musí být uvedeno přesné místo, odkud text pochází. Pokud text jen volně parafrázujete, není text v uvozovkách, ale v odkazu musí být jasné, že jde o převyprávěný text. K tomu slouží formule Viz Autor, B. Kniha, s. 10.
5. Nezapomeňte, že i bibliografický odkaz je gramatická věta, začíná velkým písmenem, končí tečkou (případně ekvivalentním interpunkční znaménkem).

     Autor, B. Kniha,  Praha 2010, s. 8.  

    Viz tamtéž. s. 20.

Přesné podoby citací a celkovou úpravu písemné práce najdete ve vzoru písemných prací platném pro FF.