![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Edita_(1926).txt Kategorie citátu Další osobní údaje Citát
LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války?
EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu, bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s- mě teta mohla pozvat, LG: mhm. EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod štyryaštyrycátého roku. LG: tak to je ( ) EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla (...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza. LG: a... EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál. LG: a vaši rodiče teda... EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili LG: mhm. EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak. Kód citátu (plný) 0.02.351 Kód citátu 02.351 Kód rozhovoru 5:228 Řádek v rozhovoru 2249:2283 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno