![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Zdenek_(1927).txt Kategorie citátu Další osobní údaje Citát
JV: ano. rok narození?
ZP: dvacet sedum. JV: em bydliště do roku štyrycet pět? ZP: em Jiráskova padesát. JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy? ZP: em JV: do roku [štyrycet pět] ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh Kounicové a Kotlářské. JV: ehm. ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té na tu Kounicovu. JV: ehm. ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna, kde sme bydleli. JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně? ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor techniku, teda elektrotechnický. JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z dosaženého vzdělání. ZP: tak. JV: jenom zběžně. ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě, tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam. JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu, em, na to, jestli ste měl sourozence. ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet, kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal, jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko- ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel, to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam, původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda bydleli. JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky. ZP: matka byla... JV: před rokem štyrycet pět. ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov- odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze, aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití. tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla o tři roky starší než otec. JV: ehm, dobře. ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v domácnosti. Kód citátu (plný) 0.02.351 Kód citátu 02.351 Kód rozhovoru 36:5 Řádek v rozhovoru 57:171 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno