Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Libuse_(1929).txt
 
Kategorie citátu
Další osobní údaje
 
Citát
SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození.

LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý
devatenácset dvacet devět.

SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste
bydlela do roku štyřicet pět.

LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali,
byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří,
třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací
nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem
čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil,
pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám
zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska
je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v
Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do
Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky.

SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom
Králově Poli?

LS: na Palacké

SM: Palacké a číslo si eště pamatujete?

LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká
banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora
to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé
nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam
nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam.

SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že,
nebo...

LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se
to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic,
pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje
hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až
na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka
dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále
jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu
novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a
dneska tam jezdí vlak teda,

SM: mhm

LS: tudy. bylo to podél naší zahrady.

SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala?

LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v
Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí
třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je
tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do
měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu
jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná
už při zaměstnání,

SM: mhm

LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou,
protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti,
takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v
Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už
dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do
Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další.

SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde
zaměstnaná? nebo nebo [ste]

LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště.

SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že.

LS: to sem nebyla zaměstnaná.

SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání
vašich rodičů?

LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím,
ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z
rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta
nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený
tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie.

SM: mhm

LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal
i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka
Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to
už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec,
ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let.

SM: mhm mhm

LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta
do práce nechodila.

SM: jo. a měla ste nějaké sourozence?

LS: neměla ne.

SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla...

LS: středoškolské.

SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně
shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do
důchodu?

LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si
to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do
fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice,
takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem
chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit
dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k
tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou
krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem,
takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a
nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou
dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské
zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi
zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak
che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny,
kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi
mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a
sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý
ten rok.

SM: mhm

LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se
vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský
plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím
armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem
dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a
s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak
běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle,
tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné
matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já
samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí
lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň
pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a
neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam
pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se
rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí
nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola
pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla
do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také
jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom
pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět
hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak
teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš-
naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno
on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě,

SM: mhm

LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy,
čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a
vracela sem se tak .

SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom
pracovala...

LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch
Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací
maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem
byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl
roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl
můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s
dětmi, tak sem šla učit.

SM: mhm a učila ste až do důchodu?

LS: učila sem asi padesát let.
 
Kód citátu (plný)
0.02.351
 
Kód citátu
02.351
 
Kód rozhovoru
39:5
 
Řádek v rozhovoru
47:224
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno