![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Author Libuse_(1929).txt Quote category Other personal data Quote
SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho
narození. LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý devatenácset dvacet devět. SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste bydlela do roku štyřicet pět. LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali, byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří, třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil, pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky. SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom Králově Poli? LS: na Palacké SM: Palacké a číslo si eště pamatujete? LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam. SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že, nebo... LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic, pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a dneska tam jezdí vlak teda, SM: mhm LS: tudy. bylo to podél naší zahrady. SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala? LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná už při zaměstnání, SM: mhm LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou, protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti, takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další. SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde zaměstnaná? nebo nebo [ste] LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště. SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že. LS: to sem nebyla zaměstnaná. SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání vašich rodičů? LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím, ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie. SM: mhm LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec, ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let. SM: mhm mhm LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta do práce nechodila. SM: jo. a měla ste nějaké sourozence? LS: neměla ne. SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla... LS: středoškolské. SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do důchodu? LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice, takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem, takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny, kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý ten rok. SM: mhm LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle, tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš- naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě, SM: mhm LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy, čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a vracela sem se tak SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom pracovala... LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s dětmi, tak sem šla učit. SM: mhm a učila ste až do důchodu? LS: učila sem asi padesát let. Quote code (full) 0.02.351 Quote code 02.351 Interview code 39:5 Interview line 47:224 up |
|
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno