![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Eva_(1928).txt Kategorie citátu Celý rozhovor Citát
Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsala: Radomír D. Kokeš Datum a místo: XXX, Brno Rok narození: 1928 Bydliště do roku 1945: Tivoli (dnes Jiráskova – Veveří), roku 1938 se přestěhovala do Králova Pole. Povolání rodičů: Otec živnostník – majitel obchodu, ve kterém pracovala i matka narátorky. Povolání narátora: Od roku 1946 narátorka nastoupila do práce. Pracovala v pojišťovně, v Lidových novinách, na rektorátě UJEP, v Domě pionýrů a mládeže v Lužánkách a Magistrátu města Brna. Vždy pracovala v účtárně. LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova ulice. ES: ano. LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet- ES: třicet čtyři. LS: devatenáct set- ES: až třicet osm LS: až třicet osm ES: a potom sem chodila do Králova Pole, LS: no ES: a to bylo, LS: a to bylo v letech? ES: no v těch třicet osm. LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet. ES: a potom sem chodila do gymnázia, LS: hm. ES: v Králově Poli, LS: hm. ES: do roku čtyřiačtyřicet. LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská ulice, dva roky. ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou. LS: takže to byly ještě potom další dva roky? ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii. LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání? ES: ano. LS: a kde ste pracovala? ES: pracovala sem (...) v pojišťovně. LS: hm. ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala tady na rektorátě. LS: a co ste tam dělala? ES: všude sem byla v účtárně. LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět. ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl- s koloniálním zbožím. LS: hm. a maminka? ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též. LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě? ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu. LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence? ES: ne, kdepak. LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste nastoupila jako účetní? ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu města Brna. LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]- ES: ano. LS: to bylo do roku? ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím- LS: ano. ES: nemýlím-li se. LS: hm. ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku osmatřicátého roku- LS: hm. ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré obyvatelstvo německé. LS: hm. ES: a my sme byli Češi. takže otec viděl, že by to velice špatně dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a přestěhovali sme se do Králova Pole. LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám- ES: ano. LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)). LS: hm. ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o Kozinovi ((Psohlavci)). LS: o Kozinovi to byl film. ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl- LS: a to byl český film? ES: to byl český film. LS: hm. ES: to byl můj první zážitek tedy velký. LS: a rok ste říkala? ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři. LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla? ES: ze školou. LS: se školou ste tam byla. ES: měli sme v první třídě pana učitele Petříka. LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do kina? ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva- LS: hm. ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné (.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými. s bratránkem, sem měla po o moře bratranců LS: hm. ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí. potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na Dominikánském náměstí. LS: hm. ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl LS: hm ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím rohem. LS: hm, hm. ES: tak tam bylo taky takové kino. (..) a (...) samozřejmě, že sem chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali. LS: až ste se přestěhovali. ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)). LS: hm. a to bylo? ES: to bylo kino Union. LS: hm. ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně. LS: takže jednou týdně ste říkala? ES: jednou týdně. LS: a s příbuznými většinou? ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem. LS: hm. ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi. LS: a sama ste nechodila třeba do kina? ES: ne, nikdy ne. LS: vždycky s doprovodem? ES: vždycky s doprovodem. ano. LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki- ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru ((Excelsior)). LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))? ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu] ((Dopz)). LS: do těch deseti let? ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina navštěvovala s mými příbuznými. LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano. LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct, jaký byl názor vašich rodičů na kino? ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem. LS: hm. ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí. LS: hm. ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty americké filmy. LS: hm. ES: [ta]kové ty západní, dá se říct. LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze strany vašich rodičů? ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale s tatínkem sem chodila každý týden. LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice kladný? ES: kladný, ano. LS: pokud to chápu dobře. ES: ano, ano. LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta vaše první návštěva byla se školou v tom kině. ES: ano. LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy k filmu nebo ke kinu obecně? ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou souvislost s výukou. LS: hm. ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi ((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..) z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee, LS: hm. ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné, LS: depresivní ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly mrtvoly. LS: mhm ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy. LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na představení? ES: tak na té Kounicové sme chodili často. LS: často? ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do biografu. LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech, které ste viděli? ES: ano, samozřejmě, ano. LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu obecně? ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se nevyjadřovali, LS: hm. ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti. LS: váš názor? ES: ano. LS: hm. takže můžeme k další otázce. otázka zní, jestli byl film pro vás v tom dětském věku do deseti let důležitý. a pokud ano, tak proč. a jak se projevovalo ve vašem chování, hrách nebo rozhovorech s vašimi kamarády. ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel. takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi bylo známé, že? LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném věku? ES: ano. LS: ano? ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním, takže já sem tím byla jako poučená hodně. LS: hm. ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala. LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv. ES: vliv na mou výchovu. LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli ste ňák třeba napodobovali. ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže. LS: to určitě ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého. LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo? ES: ano, ano. LS: dobře, takže ten vlastně ten první okruh otázek máme za sebou. teďka je tady druhý okruh, který se týká diváckých návyků. to znamená kdy, kde a s kým ste navštěvovala to kino. takže první otázka zní. teď už tedy sme se vlastně přesunuli od toho dětského věku. ES: do dalších. LS: od těch deseti let do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. ES: ano. LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase. když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně? ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo v neděli jako pravidelné s tím tatínkem. LS: takže se to nezměnilo vlastně? ES: nezměnilo se. LS: bylo to zase jednou týdně? ES: jednou týdně. LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali v tom roce třicet osm. ES: osum. do toho Králova Pole. LS: do toho Králova Pole. ES: tak. LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost návštěvy? ES: ne, ne. LS: zase to bylo ES: ano. LS: jedenkrát týdně? ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila s bratranci, s tetou, LS: hm. ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem. LS: hm. ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si stoupla na špičky, LS: ((smích)) ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji. LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích)) ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že nemusel jít sám. LS: tak to bylo určitě super, teda. ES: no. ((smích)) LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli. ES: ano. LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla? ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas, LS: a po těch deseti letech, když ste přeskočila tu hranici? ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo LS: ano? ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)). LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste navštěvovala dřív? ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky. LS: jasně. takže ste změnila- ES: takže sem- LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste navštěvovala úplně nejraději? ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union. LS: a co se vám na něm tak líbilo? ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích)) LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu třeba se vám to líbilo nebo? ES: tak. LS: zkuste to nějak rozvést. ES: ty kina byly velice skromné. LS: mhm. ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak (..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř padesáti. LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)). ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union. LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala? ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa. LS: a proč Alfa zrovna? ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten upoutal ten interiér. LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina? ES: tam byly myslím i balkony. LS: hm. ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka jako to děcko, to upoutá, ten balkon. LS: takže to vás zaujalo? ES: ano. LS: to je takový váš vjem, co si pamatujete? a když byste měla říct naopak, jestli v Brně bylo nějaké kino, které ste neměla vyloženě ráda? kam ste nechodila ráda? ES: no (...) to nemohu říct, protože ee některá ki- kina sem vůbec neznala. třebas v Žabovřeskách. LS: hm. ES: nebo v Židenicích, tam byly také dvě dva biografy, které dneska už- LS: bylo jich spousta. ES: po nich není ani památka. (.) takže (...), to vám opravdu nemohu říct, že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic. LS: tak a teď je tady otázka. zase jak ste zmiňovala ten soubor těch kin, tak jestli ste chodila do těch různých kin podle toho, jestli ste šla sám, s rodiči, sourozenci, kamarády, přítelem. ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem. LS: hm. ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem byla dospělá. LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano. LS: jo? hm. tak a teď je tady otázka, jak ste se v tom kině chovala. to znamená, jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo pití. ES: vůbec nikdy ne. LS: hm. ES: jenomže když to byly katastrofální okamžiky, tak sem zavřela oči. ((smích)) LS: ((smích)) jo, jo. ES: když se někdo topil nebo někdo někoho vraždil, nebo když tam byla nějaká rvačka, tak S. vždycky zavřela oči. LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě nebo ste se bavili. ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly. LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala své známé. ES: ano. LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina? ES: cestou z toho kina. LS: mhm. a o čem ste hovořili? ES: no o tom filmu. LS: o tom filmu. ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla spokojenost. LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala? ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky. LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak? ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku. ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval. LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo? ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata. LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit. LS: vždycky podřídit. hm. to nevadí, když teďka vlastně teda bychom se zeptali tak. kde získávali informace o filmech ti, kteří vás tam doprovázeli? dovedla byste to říct? ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků. LS: hm. a vy sama ste říkala třeba, že ste měla ráda Hanu Vítovou ((Hana Vítová)) a české herce. a kde vy ste získávala informace o těch filmech, které se promítaly. ES: no ee (...) dostávaly se mně časopisy. moje maminka brala Moravanku ((Moravanka)) a někdy koupila Hvězdu ((Hvězda)). a tam na těch zadních stranách byly prostě fotografie těch filmových herců a taky reportáže, nebo třebas i popis děje, že? LS: hm. ES: takže když sem si přečetla. na to bych se ráda podívala, že jo? ((smích)) LS: takže z časopisů. a ještě třeba z nějakých jiných zdrojů ste získávala ty informace? ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat. LS: jasně. teď je tady otázka, jestli bylo při výběru filmů důležité, kdo v tom filmu hrál. (..) vy ste vlastně říkala, že ste se vždycky podřizovala tomu, na co vás vzali rodiče. ES: víte, já se musím zmínit o tom. LS: povídejte. ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů. LS: hm. ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice. LS: no. ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se tomu říká, prostě ochrnovala. LS: hm. ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti, LS: hm. ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék, LS: hm. ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli. LS: hm. a ten se vám líbil, ten film? ES: byl to, byl to velice psychologickej film. LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka? ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká. LS: hm. ES: takže sem- LS: to byl hodně populární herec. ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla moje slabá stránka, protože já miluji hory. LS: aha, aha. ES: takže- LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka? ES: že hráli velice přirozeně. ES: jo? LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu? ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým filmem. LS: a jaký byl podle vás rozdíl? ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší. LS: hm. ES: bližší. LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů. ES: hm. LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých. ES: hm, hm. když byste měla ještě říct třeba ty vaše oblíbené herce nebo herečky, které ste zmiňovala, tak vzpomínáte si třeba na nějaké konkrétní filmy s těmi herci? LS: no jistě, Jiří Dohnal. ES: vaše oblíbené, povídejte. ((smích)) LS: Jiří Dohnal a (...) no tak Hana Vítová, Adina Mandlová, eh (...) Boháč ((Ladislav Boháč)), Saša Rašilov. ES: hm. LS: Eman Fiala. (...) to byly velice známé filmy, které dovedly člověka upoutat. ES: a čím vás zaujali právě tihle herci? čím se třeba lišili od ostatních pro vás? LS: tak třeba ten Saša Rašilov, ten dovedl prostě vnést takový, (..) takový humor, který nezapadá do nějakejch takovejch prostejch těch, ten byl tak jako, dovedl to vždycky podat ten svůj film takovým způsobem, že ste se nemohl urazit. ES: hm, hm. a co herečky třeba? LS: Lída bárová ((Lída Baarová)), Dívka v modrém. ES: to se vám líbilo? Dívka v modrém? LS: jo, bylo to pěkný. ES: jo? ((smích)) LS: Lída bárová ((Lída Baarová)) se mně velice líbila. a potom její sestra. Zork- ES: Zorka Janů. LS: to byla velice dobrá herečka. ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte, my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec- s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí. LS: ta popularita klesla. ES: ano. LS: hm. a stávalo se vám třeba, že byste na ty filmy tady těch vašich oblíbených herců chodila víckrát? ES: tak z finančních důvodů se to nemohlo stat. ale kdybych mohla, tak jistě bych šla na některý filmy vícekrát. LS: hm, hm. a zase se zeptám. třeba jestli ste ňák chtěla je napodobovat ty herce nebo? (...) ne? ES: ne. LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta písniček. ES: ano, ano, ano. LS: tady v těch starých filmech. ES: ano, ano. LS: zpívala ste si potom ty písničky? ES: no samozřejmě. LS: jo? ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě, těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem to zpívala. LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky? ES: měli sme gramofon. LS: měli ste gramofon? ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty desky. LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách? ES: ano, ano. LS: ste si kupovali. mhm. a bylo pro vás důležité, jestli byl ten film černobílý, nebo barevný, tady v tom období? ES: no tak za mého dětství byl jedině černobílý. LS: černobílý. už vlastně třeba tam barevné se objevovaly. třeba Sněhurka a sedm trpaslíků byly barevné filmy. takže vy ste se s tím barevným příliš nesetkala. ES: nesetkala, ne. LS: nesetkala, dobře. němý, nebo zvukový? ES: tak já sem němý nezažila, ale můj manžel- LS: hm. ES: chodil se svojí babičkou, ee, to bylo kino někde na Starém Brně, a protože ona chuděra byla analfabetka, tak si brala mého manžela, kterej jí četl titulky. LS: aha, takže v tom kině se promítaly ty němé filmy? ES: němé filmy s titulkama a můj muž té babičce ty titulky četl. ovšem od diváků byl okřikován, že? a nebylo to vítaný. LS: a to bylo až po válce ale, zřejmě. ES: ne, to bylo za první republiky. LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat. ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala. LS: v roce devatenáct set padesát? ES: ano. LS: aha, tak to ste vlastně nebyli manželé a on svoji matku vodil do kina- ES: ne matku, babičku. jako chlapec. jako desetiletý děcko. ((smích)) LS: jo. já sem to špatně pochopil, už to chápu. (...) a to kino, kde to bylo, asi si nevzpomenete, co to bylo za kino. ES: no (...) na Hybešove ulici. LS: počkejte, já tady mám seznam těch kin, tak třeba se dopátráme toho. Hybešova ulice říkáte? ES: ano. LS: já si to tady zkusím dát do vyhledávače. (...) Hybešova (...) Hybešova tady mám kino Grand. ES: ano. LS: bylo to kino Grand? takže tam v těch třicátých letech zřejmě ještě běžely němé filmy. ES: ano. dá se říct, že to bylo ještě před tím třicátým rokem, protože můj muž je o devět roků starší jako já. LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo důležité, v které zemi ten film vznikl. ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film. LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů? ES: rakouskou. LS: rakouský film ste měla- ES: ráda, ano. LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy? ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly rakouský filmy. LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila vyloženě třeba jenom na rakouský a český film? ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho protektorátu nebylo moc možností. LS: hm. ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten italský. LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin. ES: to- to- LS: hm. ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá. LS: teď by mě zajímalo, které filmy ste měla ráda a které ne. co pro vás dělalo film dobrým filmem. ES: tak kde zvítězilo dobro. (...) tak třebas ee (...) i teďka jsou ty filmy, kde třebas on má masku a teďka hájí to dobro, tu čest a nakonec zvítězí. tak vždycky film, ve kterým zvítězilo dobro. LS: takže to pro vás bylo zásadní? ES: tak. LS: to byl pro vás dobrý film? ES: ano. LS: aby to mělo šťastný konec. ES: ano, ano. LS: dobře. a to sem už se vlastně ptal, jestli ste šla na nějaký film víckrát. to ste- ES: bohužel ne. LS: říkala. hm. a teď je tady otázka, jaké jiné druhy zábav ste měla ráda kromě kina. tady v tom období do roku čtyřicet pět. ES: tak ee měla sem lyže, takže sem lyžovala. měla sem brusle, chodila sem bruslit na stadion. a (...) chodila sem cvičit do Sokola. LS: hm. ES: potom sem chodila do rytmiky k paní Hladké. (...) a hrozně sem měla ráda turistiku. LS: hm. ES: kde když jako se to povedlo, tak sme jeli do těch, na to Slovensko, do těch Tater. LS: mhm. ES: a ty hory. LS: a dávala ste přednost tady těm jiným zábavám, co ste jmenovala, před kinem? ES: myslím, že ne. že kino bylo Alfa. LS: kino bylo dycky. ES: na prvním místě. LS: vždycky na prvním místě. dobře. teď sme už zase už dalšího rozdílu, dalšího oddílu, pardon. a to sou kina a filmová představení. a vlastně už sme se toho taky dotkli na začátku, když sme se bavili, do kterých těch kin ste chodila, už ste to trošku zmiňovala. jaké byly rozdíly v těch místních kinech? ES: samozřejmě, že střed Brna byl (...) obsazen kinama, který byly prostě ee úplně něco jako na předměstí. LS: hm. ES: tam byly třebas ty sedadla už (...) měkká, že? tam byly na předměstí tvrdý. dřevěný. a mm (...) byl taky rozdíl v tom, že když ste vešel, tak byl prostě bufé. mohl si tam koupit nějaký ten bonbón. bylo to luxusnější. LS: hm. ES: v tom středu města ty biografy byly rozhodně luxusnější. LS: mhm. a co třeba přístup toho personálu k zaměstnancům, když byste zase porovnala v těch kinech. byly tam taky rozdíly? ES: no- (...) to nemohu říct, že by byly rozdíly, protože já jako dítě, že, sem byla ráda, že sem vplula, že mě nevzali za míl- za límec a neřekli mně ven. LS: hm. a tady tyhle vlastnosti, co ste zmínila, to znamená ten interiér, měkké sedačky. hrálo to roli při tom, jaké kino ste si vybírali? ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky. LS: hm, dobře. teď tady mám otázku, pokud byste si vzpomněla, z čeho se obvykle skládal program projekce. jak představení začínalo, co se dělo o přestávce třeba. ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu. LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích)) LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne. LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne. LS: ne, to se vám nestalo. dobře. takže můžeme k dalšímu oddílu, a to je protektorát. ES: no. LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny. ES: ano. LS: jak to na vás působilo celkově? ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor. LS: hm. ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní, základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko nesli. LS: hm, hm. ES: ale zase byly ty filmy. LS: hm. ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když- LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela být. ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník. LS: mhm. ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu. takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla. LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování diváků v kině? ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež- LS: a jak se projevovali třeba? ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí, prostě- LS: i u těch českých filmů, myslíte? ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál. LS: aha, takže lidi měla strach projev- ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano. LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina víc, nebo míň než dřív. (...) stejně? ES: stejně, myslím, stejně. LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období? ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film. LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film? ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže. LS: mhm. ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom německým, tak sme šli na ten německej film. LS: mhm. ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová v německým vydání. LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda? ES: ano. LS: hm, dobře. ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco? LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy úplně ignorovali. ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam viděli? LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii. ES: hm. LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat. ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu. jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a případně jaká byla jejich atmosféra? LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický. ES: hm. LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení. ES: ehm. (...) dobře. ještě chcete doplnit něco? LS: ne. ES: ne? tak, a teď je tady úplně poslední záležitost. my tady máme vlastně seznam filmů z těch třicátých a čtyřicátých let, které byly úplně nejpopulárnější. když byste si měla projít tady ten seznam filmů, ještě je to na druhé stránce, označila některé, které ste viděla, které se vám líbily, jak si na ně vzpomínáte, proč se vám líbily, jakékoli vzpomínky v podstatě? LS: tak. ES: zkuste se zamyslet, podívat. LS: třeba cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděla až teď, to sem neviděla. ES: hm. LS: ani ten, ani ten. Dvě- ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne. To neznáte Hadimršku, to ano. ES: to ste viděla v té době? LS: ano. ES: šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)). LS: to ste taky viděla? ES: ano. LS: to se vám líbilo? ES: moc. možná, že sem viděla i toho Pobočníka ((Pobočník Jeho Výsosti)), ale už si to nedovedu- LS: už si nevybavujete moc. hm. ES: Svět patří nám. LS: hm. ES: Sněhurka a sedm trpaslíků, Ducháček to zařídí. LS: a z toho- ES: U pokladny stál, to byl ten český muzikant ((To byl český muzikant)). (...) Roztomilý člověk, Vídeňská krev, Muži nestárnou. (...) LS: hm. a když ste- ES: Uličnice, La Paloma. to sem všechno viděla. LS: a je mezi tím třeba nějaký film, který byl váš oblíbený? v tomhle seznamu? našla ste tam nějaké své oblíbené filmy? ES: ono ten Roztomilý člověk. to byl Oldřich Nový, přeci. LS: mhm. ES: a U pokladny stál, to byl Vlasta Burian. LS: a proč se vám líbily tady tyhle filmy zrovna? Roztomilý člověk, U pokladny stál? ES: protože ten Oldřich Nový tam podával takový výkon, že (...) ee to zasloužilo obdiv. LS: mhm. ES: bylo to třebas naivní, byl to naivní, ale v těch letech člověk byl taky naivní, že? LS: hm, určitě. ES: dneska třebas bych odešla rozčarovaná. LS: tak, a tady ještě se můžete podívat. tady je vlastně k tomu obrazový materiál. můžete si projít k tomu obrázky a plakáty, jestli se vám třeba vybaví nějaká vzpomínka. ES: tak toto je Anny Ondrak, nemýlím-li se. LS: já se přiznám, že zrovna tady tenhle obrázek nevím ani, z kterého je filmu. ale vypadá jako Anny Ondráková. ES: to je Anny Ondrak, ano. LS: hm. ES: třeba v českým filmů hrál- ((do místnosti vstoupí jiná osoba a odehrává se dialog nesouvisející s rozhovorem.)) LS: povídejte. ES: tohle je myslím Hugo gás ((Hugo Haas)). LS: to je Hugo hás ((Hugo Haas)). to jsou myslím Tři muži ve sněhu. ES: Chaplin ((Charlie Chaplin)). Nedošinská ((Antonie Nedošinská)). Marl[a]n, Adina Mandlová, Vlasta Burian. LS: tohle si myslím, že ste říkala, že ste viděla. Ducháček to zařídí? ES: ano, ano. U pokladny stál. LS: jak vzpomínáte na Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ES: to bylo kouzelný. LS: jo? ES: ( ) pro nás to bylo opravdu kouzelný. LS: to byl právě barevný film, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že? ES: není to z toho Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), tady toto? LS: tohle je Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), no. ES: toto nevím, kdo je. LS: to já se přiznám, že teda taky. (...) tohle je z filmu Sobota. to už je vlastně ten konec protektorátu devatenáct set čtyřicet čtyři. to byl myslím že poslední film Adiny Mandlové ((Adina Mandlová)) tady v Čechách. (...) ES: toto byl německej film, nemýlím-li se. toho herce taky sem znala, ale už si méno nepamatuji. LS: to nevadí. co vás napadne, když ty obrázky si tak prohlížíte? ES: to mně připomíná moje mládí. ((smích)) které je- LS: to určitě. (...) tohle jsou srdce v tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)). ES: ten zpíval. ten zpíval La Palomo, on měl takovej extra spešl hlas, ten Hans [Albrcht] ((Hans Albrecht)). (...) takže že toho Hanse [Albrechta] sem taky znala. taky sem viděla ho v několika filmech. LS: hm. ((do místnosti vejde Pavla Švédová a nese občerstvení)) PŠ: Lukáši, taky vodu? LS: prosím? PŠ: taky vodu? LS: ne, děkuju. ES: děkuju vám. děkuji vám. děkuji. PŠ: nashledanou. ((PŠ odchází.)) ES: toho Hanse [Albrechta] ((Hans Albrecht)) ( ), ten byl výbornej, krásně zpíval. a tito dva. to je mózr ((Hans Moser)). LS: hm. ES: a ten ještě hrál. když se podíváte v televizi na Vídeň, tak některé ty filmy ještě s ním. LS: a tohle je kdo? Jára Kohout? ES: kdepak, to je Němec. to je Němec jako. ten hrál v mnoha. víte, takový pošuk. jo, takový- LS: komediální role. ES: ano. (...) Muži nestárnou. LS: to se vám líbilo? ES: to bylo velice. ((smích)) začal s babičkou a skončil s vnučkou. LS: ano. ES: on byl tady ten Oldřich Nový dlouhá léta v operetě, v brněnské. LS: to já vím, no. (...) viděla ste ho naživo někdy? ES: věříte, že ano? LS: jo? ES: můj tatínek miloval strašně cirkusy LS: hm. ES: kromě teda kina. a byli sme, tady byl nějakej německej cirkus a (...), a jak byl biletář, my sme prošli tím biletářem, já sem se otočila a ten Oldřich Nový tam byl s dcerou. LS: jo? ES: jo. takže sem ho jedenkrát jedinkrát viděla v originále. ((prochází fotografie)) ES: no jo. LS: Svět patří nám. jak vzpomínáte na tenhle film? ES: byl výbornej. a dokonce v Brně (..) ti dva tady hráli. a my sme s manželem byli. LS: v souvislosti s tím filmem tady byli? ES: ne, v souvislosti s filmem ne, ale vystupovali tady po- já vás myslím zdržuji, že? LS: ne, vůbec, vůbec ne. povídejte. ES: Greta Garbo, to byla herečka. LS: tu ste taky měla ráda? ES: taky sem ji měla ráda, ano. (...) a toto je Korbelář. (..) viděla sem To byl český muzikant. LS: hm. ((prochází fotografie)) ES: škoda, že skončil tak šp- uboze. LS: hm. ES: Nedošinská, Korbelář, Lída Baarová. (...) to byl buďto Hašler, nebo Lamač. LS: nebo Martin Frič, možná. ES: jo. LS: Zpívající bloud, to byl. viděla ste to, ten film? ES: ne. LS: to byl jeden z prvních vůbec zvukových filmů. ES: to sem myslím ještě do kina nechodila. ((smích)) LS: to ste byla asi ještě moc malá. ES: Dobrá země. LS: Dobrá země, hm. to ste taky viděla? ES: hm. tak vám děkuji. LS: to je úplně všechno, my sme to vyčerpali. já se zeptám ještě, sama byste chtěla ještě cokoliv doplnit, co byste chtěla říct ke svým zážitkům v kinech do roku devatenáct set čtyřicet pět v Brně? (...) cokoli co tady ještě nezažilo, co byste chtěla sama ještě doplnit nebo říct, budeme hrozně rádi. ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český film, který byl za toho protektorátu promítaný. LS. hm. ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej- nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání, jiný způsob humoru. LS: určitě, no. ES: takže český film nám byl nejbližší. (...) nevím, jestli vám to, co sem vám řekla, k něčemu bude. LS: určitě. to je právě to, o co my se snažíme, co sháníme. vaše vzpomínky, vaše subjektivní dojmy. ES: tak na vaše zdraví. LS. na vaše zdraví. (...) takže už nic nechcete doplnit, nebo? ES: ne. LS: takže já už to vypnu. Konec rozhovoru Kód citátu 0. Kód rozhovoru 12:2 Řádek v rozhovoru 3:1652 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno