![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Zdenek_(1927).txt Kategorie citátu Dětství (do deseti let) Citát
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že
by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět. Kód citátu (plný) 01.01.352 Kód citátu 01.352 Kód rozhovoru 36:181 Řádek v rozhovoru 1831:1944 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno