Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Augustin_(1924).txt
 
Kategorie citátu
Dětství (do deseti let)
 
Citát
LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.
 
Kód citátu (plný)
01.01.352
 
Kód citátu
01.352
 
Kód rozhovoru
56:41
 
Řádek v rozhovoru
261:387
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno