Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Peter_(1922).txt
 
Kategorie citátu
Pozdní dětství a adolescence
 
Citát
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste
chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů,
PD: no
PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo.
PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet
čtyřiatřicet tak ňák.
PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina.
PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod
šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl
třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky
pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj
mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl
třetí ste tam klidně mohl.
PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam
snadněji dostala.
PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film
((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou
herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs.
to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle.
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.
PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em
německy nebo česky, lišilo se to?
PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky.
PSz: mluvili česky spíš.
PD: jo jo.
PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější
nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo.
PD: no já nevim,
PSk: [netušíte?]
PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili
kde koho.
PSk: hm
PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po
školách, no, že tam...
PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií
takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu
filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako,
PD: no jo no,
PSk: lepší [pověst]
PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v
biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český
ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě
dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám
nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl
přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh
ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako.
PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě
toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké
[filmy]
PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,]
PSz: [foajé] ((foier)) hm
PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím,
PSz: hm
PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej
malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka
obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli,
a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo,
tenkrát.
PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení?
PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál,
PSz: hm
PD: a potom hlavní film.
PSz: hm
PD: a potom byla přestávka.
PSz: hm
PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
 
Kód citátu (plný)
01.02.353
 
Kód citátu
02.353
 
Kód rozhovoru
16:50
 
Řádek v rozhovoru
296:362
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno