Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Autor citátu
Emilie_(1922).txt
 
Kategorie citátu
Pozdní dětství a adolescence
 
Citát
LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od
těch vašich jedenácti [do] patnácti.

EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a
taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se
tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam
s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva
kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak
nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to
můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do
kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly
domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený
ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a
jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda
znala filmů. no ale vzpomínat si na nějaký ty, no, na něco si
vzpomenu. ale já sem si tady taky něco napsala, safra, abych
nezapomněla. no, (.) tak s-, pak sem chodi-, pak sem chodila ještě
do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední
dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům))
tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak
nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový,
v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo
co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už
sem si pak užívala... chcete (vědět,) nějaký herce filmový?

LR: určitě.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček, ale, co
měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e
provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit,
by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo
herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo.
eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák
vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo,
s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která
provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom,
jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla
pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi
tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo,
nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)),
Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em
původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky
můj taky ten... Věra Ferbasová. no Ferbasovou. já sem byla takový
trošku divoč- divočejší dítě, takže Ferbasová ((Věra Ferbasová)), to
byl můj vzor, poněvač ta teda, to byl takovej e em tekovej em
nezmar. no, Ideál septimy Gustav Nezval ten bydlel v Řečkovicích
dokonce a když bývala ee sokolovna, jó, byla ee ta byla přeměněná
v sál, kde byly šibřinky, kde se tančilo a plesovalo. víte to bylo
všecko jeden sál a tam se to měnilo. tak on když tam přišel, no tak
já nevim, to bylo úplně, děvčata byly úplně unesený, když von jako
s někerou tančil, tak málem se ani nekoupala po tym dotyku. takže to
byl, to byl Ideál septimy. Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh
to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk
((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto,
který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se
v té rodině něco odehrávalo. (..) Přítelkyně pana ministra, Adina
Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát
devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra. no lída
bárová ((Lída Baarová)) Dívka v modrém, Oldřich Nový, lída bárová
((Lída Baarová)) natočila strašně moc všelijakých filmů. no viděla
sem jich hodně, ale paměť, (.) jó, to bych potřebovala na to víte
nějakej čas, abych si na to nějak na všecko vzpomněla, ale aspoň tak
zhruba. (..), lída bárová ((Lída Baarová)), (...) Madla zpívá
Evropě, zdeňka solanová ((Zdenka Sulanová)), ta krásně zpívala, to
děvče nádherně zpívalo a Ladislav Boháč, ten tam dělal ňákého
profesora nebo co, jo, tak to bylo taky moc hezký. Mravnost nade
vše, nó, tak to byl hugo has ((Hugo Haas)), Světla Svozilová. Světla
Svozilová, to byl takovej typ herečky, em eh která vždycky hrála
nějakou takovou potrhlou trochu anebo e em uhádanou anebo em em já
nevim no em takovou, anebo takovou uťáplou. to byl takovej typ
herečky. Otomar Korbelář, vrasta, Vlasta Fabiánová, Helena Bušová,
to byly taky em prostě takový, světla. no a potom, to už byly
mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)), americká herečka, Byl lásky
čas. Děvče ze zlatého západu, (.) ta zpívala nádherně, to t- to to
byl požitek uplně. a eh to byl ten Byl lásky čas, to bylo jako s-
stará herečka taková, která vzpomíná eh zpěvačka, která vzpomíná,
čili v tom filmu zazněly různé úryvky oper.

LR: mhm.

EF: to bylo moc pěkný teda. kvalitní, to teda, že z toho člověk něco
měl, že to nebyla taková em nějaká taková ta červená knihovna, jak
sme říkali. pak deana derbinová ((Deanna Durbin)) no to byla švédská
z- ta zpívala nádherně byla moc hezoučká, to bylo takový hezký dítě.
marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala
e em to byl taky takový divoch. teď z mužů klárk gejbl ((Clark
Gable)) a nelson edy ((Nelson Eddy)), ten nádherně zpíval a bylo to
dycky dueto s tou mekdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), ti s- hodně
hráli spolu. širlej templejová ((Shirley Temple)) no to už vůbec a
mohla bych menovat do nekonečna.

LR: vzpomínáte si na nějaké (ty) konkrétní filmy? třeba jestli ste
na něm byla v kině a (přímo) nějaký zážitek s [těmi herci]?

EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.

LR: dobře. a v té době, když ste chodila do té měšťanky, to znamená
těch jedenáct až patnáct let, to ste řikala, že ste chodila do toho
Oka ((kino Oko)) nebo Union, [( ) taky ještě, potom]...

EF: [Union ano, taky ale to zřídka kdy].

LR: mhm. potom do toho Sokola ((kino Sokol)), tam ste chodila teda
opravdu hodně pravidelně, jak ste řikala.

EF: no.

LR: potom do toho Besedního domu [a ještě] ste chodila někam v této
době?

EF: [ano]. no, em em, to byla výjímka, výjimka, když hrál ve městě
prostě ňáký hráli film, kterej jako výhledově se nedostal do toho
Králova Pole.

LR: mhm.

EF: jo, tak to a chtěla sem ho vidět, tak to výmečně. na kterym my
sme tam... já už ani nevim, na kterym takovym sme tam byli. (.), to
si už nepamatuju. ale byly to někdy...

LR: takže výmečně?

EF: výmečně, opravdu výmečně. tam to taky stálo dost peněz a penízky
nebyly.

LR: měla ste svoje oblíbené kino v této době?

EF: no tak ten Besední dům, to bylo takový, nó.

LR: co se vám na něm [líbilo]? proč ste tam chodila?

EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se
tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové
víceúčelové.

LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč
byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům?

EF: no, jednak bylo blízko.

N1: vysoký, prostornější.

EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový
malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už
nebyly (rovno), ale bylo to...

N1: až pozdějš.

EF: až pozdějš.

N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak
v té aj dole [( )].

EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem
(se)...

N1: ( ).

EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po-
postupně.

N1: tam bylo pak široký plátno už.
 
Kód citátu (plný)
01.02.353
 
Kód citátu
02.353
 
Kód rozhovoru
19:49
 
Řádek v rozhovoru
426:597
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno