![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Milan_(1932).txt Kategorie citátu Pozdní dětství a adolescence Citát
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý.
ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo? LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci, chování jejich zaměstnanců, ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl, LR: hm ML: to byly ty, to byly ty ve městě, LR: hm ML: no a potom byly takzvaný blechárny. LR: jo, tak to o tom už ste mluvil. ML: jo. LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba skala ((Scala)), že jo, nebo... ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete ty, ty biografy ve městě, LR: hm ML: no to bylo na pětníku. LR: hm ML: jo? [to nebyly] LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích)) LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce. ML: no, takhle, začalo to reklamama. LR: hm ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi, LR: hm ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo? LR: přímo byly jako... ML: ne ne ne, to bylo jako... LR: jo, to... ML: pozadí, zvukový. LR: aha aha. ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník, LR: hm ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě, páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho, LR: hm ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten vlastně film. LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník, chodil ste na ně? ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama, kerá odpovídala, LR: hm ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo. LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.] ML: [né, to] byly jenom vobrazy. LR: hm a ten týdeník vás zajímal? ML: jo. LR: jo to už ste... ML: no. LR: dobře. Kód citátu (plný) 01.02.353 Kód citátu 02.353 Kód rozhovoru 29:92 Řádek v rozhovoru 1059:1187 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno