![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Libuse_(1928).txt Kategorie citátu Pozdní dětství a adolescence Citát
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom
osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak ste chodila? LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě, úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už otravovalo kde koho, to bylo z fabriky. KH: hm. LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí, kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově ((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že, stejní. KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit? LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila do kina pořád. celý život. KH: hm. LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo, prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako KH: hm. LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské, no. Kód citátu (plný) 01.02.353 Kód citátu 02.353 Kód rozhovoru 35:103 Řádek v rozhovoru 983:1014 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno