Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Libuse_2_(1928).txt
 
Quote category
Late childhood and adolescence
 
Quote
SM: [vrá- je- ještě ještě se] vrátíme k těm kinům teda po tom roce
třicet devět, jestli ste vnímala že by třeba některá kina byla
vyloženě jakoby česká, a některá jakoby německá?

LZ: no tak to víte že to bylo. no tak já myslím že v těch Husovicích
((kina Jas a Sibiř)) to tam tak nebylo poznat, ale em rozhodně teda
v tom městě to bylo jako. tam chodili ti vojáci už němečtí, a tam
proto myslím už potom sme tam tak moc nechodili, že to bylo takový
em už dosť jako německý, no, tak ty ty ti ten Kapitol myslím zvlášť,
anebo že už dosť to bylo takový vobsazovaný těma Němcama a takovéma
těma, takový venko- no venkovský ty, ty ani ne, ale tam to město
určitě to mělo takovej ňákej svůj, no hodně Brno bylo dycky jako víc
tak dost německý, takže co tady ještě byli, tak ti se tam
roztahovali dosť. no tak vždycky říkali sme, no. že Janáčkovo
divadlo taky si zabrali Němci pro sebe, to, no starý jak bylo ja-
dneska je to Mahenovo divadlo, jo? tak to bylo pro Němce, to vždycky
říkám, já sem tam byla myslím dvakrát s tou Máňou, ta Otyla, Otyla
se menovala. tak ta maminka vod té Máni, tak nám dala lístky, tak
sem tam byla taky jednou na tým Labutím jezeru, to vím, a potom eště
jednou na ňákým, ňáký, no mně to,

SM: dobře.

LZ: na ňákým divadle, to, mám dojem že to bylo to.

SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste
do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě
nepracovala, v tom [roce třicet-]

LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]

SM: [až ste chodila do práce.]

LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.

SM: hm a

LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.

SM: jo, hm a změ-

LZ: sama tak nebo...

SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom
roce třicet devět?

LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty
pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v
kině?

LZ: no tak já si myslím že to bylo normální.

SM: takže

LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco
říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já
si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že
bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba
em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc
nejdu, ale že jak se třeba dneska chovají em já nevím, já mám třeba
pravnuka, a von řekne to nebo ono, a já říkám, ježišmarja Michale,
já myslím že přece chovat se, jo? je mu šestnáct, a totok, a já
myslím, že by, že to přece není vhodný, von strašně na cigány, jak
vidí na cig- jak vidí cigán, tak je proti nim a to. neříkám no jo,
tak sou to taky lidi, že, no. ale ta jejich, no, mentalita už je
trošku jinačí, jak ta naše, no.

SM: hm

LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak
totok. [já nevim, já]

SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk,
nebo smích?

LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo
veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak
pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku
když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj,
nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by
nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani
nedovolil. já nevim, to si nedovedu to jak ten- tenkrát to bylo tak
jak je to třeba dneska. ta morálka taková ňáká třeba uvolněnější,
dneska si představuje demokracii že si může všecko dovolit, no. já
nevim, my sme byli trošku jinak vychovaní, no, takový k trochu
slušnosti,

SM: hm

LZ: pozdravit, poděkovat, no já nevim, dneska to, jak to je, no.

SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee
s blížícím se koncem války.

LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli
sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte
že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to
člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli
podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim. já vím
že akorát když teda potom začali chodit i z těch koncentráků, no tak
sme viděli, že se něco teda takhle šuškalo nebo mluvilo, a když to
tak nás to teda překvapilo, protože tam zvlášť, voni potom tam
vyhodili ty em most, nebo tunel nebo něco tak voni mohli já nevim
jestli jeli někde u těch (Babic) nebo tam a pak chodili pěšky. no to
byla bída a utrpení. kdybyste ty lidi viděli ještě v těch
koncentrákovéch hadrách, jo, s těma číslama. každé byl takhle, jo,
to, my sme šli, my sme tam třeba vodovod neměli, museli sme chodit
pro vodu. když sme šli třeba pro tu vodu. anebo tam takhle normálně,
a vono to šlo úplně to byly proudy, když třeba to šli dom ty lidi, a
třeba eště museli kus, a každé, anebo aj třeba jim podali chleba
nebo něco, víte, každé co mohl třeba tak eště jim napít, ale říkám,
to byly, to bylo bída utrpení, fakt.

SM: hm

LZ: no jinak nemůžu říct, no to bylo potom už ta kon- konec té
války, no.
 
Quote code (full)
01.02.353
 
Quote code
02.353
 
Interview code
52:219
 
Interview line
2273:2421
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno