![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Ludmila_(1920).txt Kategorie citátu Pozdní dětství a adolescence Citát
LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten
protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila, jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než předtím. LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch. německejch. LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to kombinovalo? LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly. LJ: mhm LŠ: ne LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst LŠ: a ty tu- ruský taky ne. LJ: větší nárůst těch německých filmů? LŠ: bylo to, ano, ano. LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch německejch? LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no. LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela... LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst. LJ: a v českých filmech? bylo něco? LŠ: ne českej film byl českej film, jo. LJ: v českých byly jenom české. LŠ: jo. LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu? LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)). LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s válečnou tématikou nebo víc? LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou vybírala víc komedie v té době? LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)). LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka? LŠ: jo, pořád jo. LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo. LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila? LŠ: ech, já špatně slyším. LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce. LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala. LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost? LŠ: ne ne. LČ: ne. LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo LŠ: ne ne ne. LJ: pořád stejně. LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí. LJ: mhm LČ: že byli pokornější nebo tišší a ... LŠ: no LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho protektorátu byl takový přístup? LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny. LJ: mhm LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky. LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že byste si míň užívali, toho kina teda. LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu, LČ: mhm LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak Kód citátu (plný) 01.02.353 Kód citátu 02.353 Kód rozhovoru 54:128 Řádek v rozhovoru 1293:1405 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno