![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Emilie_(1922).txt Kategorie citátu Dospělost Citát
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich
atmosféru? EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej. to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první film a dodneška si ho pamatuju. LR: mhm. EF: jak to bylo krutý. v té válce. LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké jiné oproti té válce]? EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo velký... N1: ( ). EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života. LR: mhm. EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech, tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch, jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo. Kód citátu (plný) 01.03.354 Kód citátu 03.354 Kód rozhovoru 19:147 Řádek v rozhovoru 1187:1226 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno