![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
|||||
Autor citátu Dagmar_(1929).txt Kategorie citátu Personál kina Citát
DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako
slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili, upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele] LR: [mhm] DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně, on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě LR: [podnikatel] DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne> LR: <ne> DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em, měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v kině, v kině se tohle už nedělá] DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano, trhala lístky tam jedna a druhá vodila LR: mhm DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali, zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně jo? se tam roz- [rozplynula] LR: [mhm] no, to bylo taky v kině Kód citátu (plný) 03.06.363 Kód citátu 06.363 Kód rozhovoru 1:139 Řádek v rozhovoru 766:791 nahoru |
|
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno