Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název
Kino Sokola
Retschkowitz
 
Čtvrť
Řečkovice
 
Program
pá 22.12.1944 (uváděno so 23.12.1944–út 26.12.1944), Kino Sokola; Retschkowitz – Skalní plemeno / Mann aus Granit, Ein
pá 22.12.1944 (uváděno st 27.12.1944–čt 28.12.1944), Kino Sokola; Retschkowitz – Skleněný most / Gläserne Brücke, Die
pá 16.03.1945 (uváděno so 17.03.1945–po 19.03.1945), Kino Sokola; Retschkowitz – Konečná stanice / Endstation
pá 16.03.1945 (uváděno st 21.03.1945–čt 22.03.1945), Kino Sokola; Retschkowitz – V záři reflektorů / Scheinwerfer im Nebel
 
Citáty
Ludmila_(1923).txt
anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)),
Ludmila_(1923).txt
no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a bylo tam i to kino. PV: hm LH: takže em no ale sokolovna v Řečkovicích je dost veliká, a bývalo kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), jako dosti plné, protože chodili ti lidé starší už a tohle. takže nebylo té zábavy tolik. takže to všechno bylo takové nijaké.
Ludmila_(1923).txt
protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
[no do, no] do toho, no tak do toho ře- ((Řečkovice, Kino Sokola v Řečkovicích)), tam, v tem omladině, PV: hm LH: když sme teda, říkám, do těch osumnácti let, protože sem se vdala v těch osumnácti,
Ludmila_(1923).txt
no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,
Ludmila_(1923).txt
a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak.
Ludmila_(1923).txt
ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly dobré,
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako] PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky nějak žily,
Ludmila_(1923).txt
PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.] LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala ste, co bude. PV: ((směje se)) LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.
Ludmila_(1923).txt
PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi těma filmama, anebo že tam byl nějaký program, LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo, PV: hm LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové, prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak, nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí. PV: hm LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty, protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že tam promítal ty filmy.
Ludmila_(1923).txt
PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.] LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola v Řečkovicích)) to bylo lacinější.
Ludmila_(1923).txt
takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl to sál em Sokola. PV: jo. LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.] PV: [jo jo jo.] LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat,
Ludmila_(1923).txt
LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle, PV: hm LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty PV: hm a to [bylo vlastně,] LH: [dvanáct, třináct,] PV: a to bylo barevné tenkrát, ne? LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně
Ludmila_(1923).txt
le v Řečkovicích si nepamatuju, že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si. protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,
Ludmila_(1923).txt
[ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle, PV: hm LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších letech. PV: hm LH: to tak ty PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))? LH: to si nepamatuju. PV: už nevíte. LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď Řečkovice nebo Královo Pole.
Marie_(1928).txt
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo) takhle promítal... LH: [hm.] MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili potom pravidelně dvakrát v týdnu.
Marie_(1928).txt
LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo... MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo... LH: [hm.] MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se jim to někdy strhalo. ((smích))
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že, nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo aj. ((smích)) LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo, n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti? MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým roce možná, nebo aj tak předtím.
Marie_(1928).txt
LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo? MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte... LH: [ehm.] MB: [se] tam promítalo. LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo nejblíž to kino? MB: ano.
Marie_(1928).txt
LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: [no, no.] LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s- skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let? MB: ne to (to stejný). LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)), nebo... MB: nó (pak) stále. LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino, třeba v Brně, ve městě? MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.
Marie_(1928).txt
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války, jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?] MB: [no tak to sme] chodili, jo. LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: no. LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))? MB: no to už, to už ani moc ne. LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra- ...] MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako... LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo, nebo... MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako nechodila. LH: ehm, ehm. MB: nebo ani sem <nesměla chodit.
Marie_(1928).txt
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v tělocvičně. LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice... MB [no.]
Marie_(1928).txt
MB: [židle, židle.] LH: [židle] tam byly, ehm. MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle. LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?] MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase. LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino? třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské uniformě? MB: ne, ne, ne, ne.
Marie_(1928).txt
LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl doma projektor, že by promítal třeba doma? MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.] LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně? MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na to. LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo, že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu dobře?] MB: [no, ano,] ano.
Marie_(1928).txt
LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to ňák...] MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.
Emilie_(1922).txt
LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od těch vašich jedenácti [do] patnácti. EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně.
Emilie_(1922).txt
tak do Beseďáku ((Besední dům)) tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový, v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už sem si pak užívala...
Emilie_(1922).txt
N1: [jestli mohu], tak Besední dům měl akusticky lépe vybaven natrvalo. EF: ano. N1: kdežto v těch Řečkovicích ((Kino Sokola v Sečkovicích)) tam... EF: no ano jistě, tam to bylo všecko [provizorní, (že). i v Řečkovicích] LR: [mhm ( )]. EF: třeba, kdežto v tom Králově Poli už to mělo tu akustiku a všecko, čili tam už z toho byl větší požitek, že. LR: mhm. EF: ano ale když v Řečkovicích dávali třeba zoro, tajems- tajemný mstitel ((Zorro mstitel)) no tak to stačilo klidně, jo. někdy i to dávali, že. ale to byly takový filmy takový (abych řekla víc) úpadkový. to jsme šli proto, že jsme to měli zadarmo.
Emilie_(1922).txt
LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých kin? EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli LR: [( ) mhm]. EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo. LR: [mhm]. EF: tak to samý. LR: mhm. EF: nikde jinde.
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho protektorátu [nebo ještě předtím?] JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik, většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou jenom takový podřadný ee filmy, PS: mhm JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo, PS: mhm JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně filmů viděla.
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,
Jarmila_(1931).txt
PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako dítě.] JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že nějakej Kačer Donald [a nějaký] PS: [mhm] JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak nezakazovali, no takže. PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly gro- gro- pásmo grotesek, jo] JV: [no ano ano ano] no ano
Jarmila_(1931).txt
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu, stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný] JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v neděli v sokolovně v sálu, jo, PS: aha JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co tam teďka je takovej domek,
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no] PS: [každý týden?] JV: no říkám to jo. PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás jako pravidelný [že ste v neděli se šlo] JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku
Jarmila_(1931).txt
JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo] JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že PS: nebylo to na místa JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a dozadu že možná byl rozdíl v cenách. PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee tam chodili v sokolských uniformách? [( )] JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni měli... JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo, celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho.
Jarmila_(1931).txt
PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: takže zřejmě to vybavení PS: voni měli, [jednu] JV: [možná] PS: jednu promítačku jenom, [takže museli] JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra prodávala cukrovinky JV: no no PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to fungovalo? JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak to bylo aji v divadlech bohužel strašný PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den) JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový blbůstky, PS: mhm JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
Jarmila_(1931).txt
PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši [rodiče třeba?] JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno