Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Další osobní údaje
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
LR: bydlíte na Jiráskově, jak ste už vlastně uvedla, v [Brně], DB: [hm] LR: a narodila ste roku devatenáct set dvacet devět DB: ano LR: mhm, a bydlela ste před rokem čtyřicet pět v Židenicích [v ulici Matěje Procházky číslo jedenáct] DB: [ano. ano. ano] LR: do obecné školy ste chodila v Židenicích, pokud vím DB: ano LR: a mohla byste upřesnit roky, kdy ste chodila do obecné školy? DB: tak to mně nebylo ještě šest, já jsem říjnová, v září sem šla do školy. dvacet d- dvacet devět. třicet pět!
Dagmar_(1929).txt
LF: [a] takže až do roku čtyřicet asi DB: no pět let LR: takže do roku [čtyřicet] DB: [no] pět let obecná škola LR: mhm, a potom ste chodila do měšťanky? [taky v Židenicích?] DB: a pak [sem chodila do měšťanky] v Židenicích na Balbínové zase tam nahoře LR: mhm DB: a, to je vše. pak sem chodila do Vesny LR: [mhm] DB: [tři] roky, než ji zavřeli, těsně před sem končila třetí ročník tak ji zavřeli Němci, sme byli poslední ročník LR: mhm, a do té měšťanky [ste chodila? (po těch letech)] DB: [pak. tři roky jenom] LR: takže to bylo čtyřicet až čtyřicet tři nejspíš DB: ano LR: mhm DB: no čtyřicet tři to končilo. [zavřeli školy. mhm]
Dagmar_(1929).txt
LR: ee jaké jaké e jestli se vás můžu zeptat, jaké bylo povolání vašich rodičů před tím rokem čtyřicet pět DB: e, no tak před tím rokem, jako za první republiky takzvané a za [války] LR: [mhm] DB: tatínek byl oficiál č- na dr- na ředitelství e státních drah LR: mhm DB: ano. a maminka ta byla v domácnosti, jak se to tehdy nosilo LR: mhm DB: a potom šla na totálajnzac ((Totaleinsatz)) takzvaný LR: [mhm] DB: [jak] ty ročníky musely co měly odrostlejší děti tak byla ve zbrojovce LR: aha. [dobře] DB: [tam] pracovala pro říši. LR: mhm. [děkuju] a měla ste bratra nebo sestru? DB: ne, já [jsem sama] LR: [ne, vůbec]. mhm DB: já sem sama LR: a ještě bych se chtěla zeptat, jakého vzdělání ste dosáhla? DB: no tak to je asi všechno. pak jsem si dělala kurz tam u inženýra Ziskala, to bylo psaní strojem, těsnopis a takový, [účetnictví a takový ty běžný] věci
Dagmar_(1929).txt
[začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky, čées ((čS)) svaz mládeže ((československý svaz mládeže)). prostě do Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]
Dagmar_(1929).txt
ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
Dagmar_(1929).txt
[jako] důchodce už jako vrátná, LR: [mhm] DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý] LR: [((smích))] DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku LR: mhm DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala doma.
Ludmila_(1923).txt
to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.
Ludmila_(1923).txt
LH: ja, já sem se narodila tisíc devět set dvacet tři. PV: a narodila ste se kde? LH: narodila sem se v řečkovicích, ale trvale sem bydlela osumdesát čtyry roky na Mokré Hoře.
Ludmila_(1923).txt
a potom, my sme měli číslo jedna, a by- byli sme hlavní ulice, a pak nám dali, pak sme si vzali méno prostě Tumaňanova, když byla válka, tak tam zahynul ňáký Rus, a ten si, ten jeho vedoucí, teda jako ňákej ten nadřízenej vojensky, si přál jako, že by em byl rád, kdyby se menovalo ulice podle něho. Tumaňanova, takže my máme em tohle, ee naši teda ee zástupci ee jako starosta a ti takle, další, tak se u tohle, že, bylo jako os- teda mrtvého Rusa, tak se menoval Tumaňan, takže my máme méno, já na té ulici sem bydlela na Tumaňanové jedna.
Ludmila_(1923).txt
PV: nějaké sourozence, jestli ste měla. LH: já nerozumím. PV: ee sourozence. LH: né, já sem je- byla jedináček.
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli se můžu zeptat, co dělali vaši rodiče. jaké povolání. LH: moji rodiče? PV: hm LH: no moje maminka byla doma jako všechny ženy, že, tehdá nechodily do práce, většinou byly doma, PV: hm LH: to kousek pronajatého políčka sme měli, no a tatínek byl, napřed pracoval v továrně, no a pak byl taxikářem.
Ludmila_(1923).txt
PV: jaké zaměstnání ste měla vy. LH: no tak já sem byla dlouho doma, protože sem měla syna velmi nemocného, takže já sem udělala ještě obchodní školu, a šla sem pracovat, až synovi bylo, kolik já nevim, deset myslím, a dceři bylo šestnáct, kteří šli potom na ee jako studovali na průmyslových školách. PV: hm jo, a kdy ste se vdávala? LH: no tak jistě ve válce, PV: ve válce. LH: roku devatenácet čtyřicet čtyry. PV: aha LH: protože aby sme nemuseli do Německa. PV: hm LH: to byly ročníky jednadvacátý, dvaadvacátý, třiadvacátý a čtyryadvacátý, no napřed sem byla nasazená jako v Králově Poli, což sem dělala, co sme dělali tam se tahdá dělaly vagóny, tak sme škrabali sváry, no a pak sem šla na mateřskou, no a pak sem se vrátila až teda po synově, kdy byl nemocnej, tak pak sem se vrá-, až bylo to trochu lepší, tak sem se vrátila do do tohoto. PV: hm LH: do závodu zpátky, no a tak to je asi tak všechno.
Ludmila_(1923).txt
, protože sem se vdala v těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce, byla sem nasazená v té Královopolské, no,
Ludmila_(1923).txt
hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.
Helena_(1927).txt
LR: anó, na rok narození, HH: devatenácet dvacet sedum. LR: mhm, a kde ste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět? HH: do roku čtyřicet pět, sem bydlela v Židenicích na Podlomní ulici. LR: mhm HH: tam ves- v našem domě teda to byl. LR: mhm, a kam ste chodila do obecní školy? HH: do obecnej školy, taky do Židenic, LR: mhm HH: napřed do dívčí školy, to byla jenom dívčí škola, a potom sme chodili další, možná tam jenom jeden dva ročníky a pak do té páté třídy, pak sme chodili do chlapecké školy ale, LR: aha HH: dí- dívky teda [jenom] LR: [jo] HH: a byla to chlapecká škola, opět tam na Táborské, v Židenicích
Helena_(1927).txt
LR: a do té obecné školy ste chodila, přibližně mezi lety... HH: tak ee víte to sedumadvacet, a chodí se vod, vod šesti [se chodí] LR: [mhm] HH: tak od třiatřicet, že, LR: [mhm] HH: [až] potom, až do páté třídy, [třiatřicet] LR: [takže] třicet třicet třicet třicet osum. HH: ano, no. LR: a potom ste chodila do měšťanky? [nebo...] HH: [ne] já sem potom udělala zkoušku do reálného [gymnázia] LR: [gymnázia] mhm. HH: to sem chodila em na Křenovou, LR: jo. HH: a potom zase nás, pořád nás přesuno- přesunovali, tak do- pak zase zpátky do Židenic, LR:[mhm] HH: [a] to byla [měšťanka], LR: [aha] HH: a tam sme nějaký ty dva roky, nebo kolik já nevim byli, v té měšťance, LR: [mhm] HH: [jako] gymnázium, já sem totiž to gymnázium udělala jen do p- do čtvrté, do kvarty, LR: aha HH: potom sem se rozmyslela, že sem si říkala, že mně jako moc latina a matematika, to mně moc nešlo, LR: mhm HH: tak sem si říkala udělám něco jinýho, jako protože, sem byla taková studentka, pořád sem tam... no tak em pak sem se ee, pak sem chodila na Odbornou školu pro ženská povolání, dřív to byla Vesna, LR: mhm HH: pak se to menovalo Odborná škola pro ženská povolání. no a tam sem chodila dva roky a pak do toho přišel konec války. LR: mhm HH: já sem ještě mohla udělat aj ten třetí ročník, to bylo buďto šití šatů prádla anebo vaření, a to už bych byla taková jako vyučená, řekla bych, LR: mhm HH: no ale, protože ta válka do toho právě přišla, konec války, bylo to, tam sme ani nechodili do té školy, byl to zmatek takový. a náhodou jedna známá, mně řikala, že ee dělá v kanceláři, jesi bych tam nechtěla jako jít, jesi by mě to nebavilo, a protože můj otec byl já sem měla k tomu možná, víc jako vlohy než to, tak e ee, tak sem ee přešla do té pojišťovny, to byla LR: [aha] HH: [pojišťovna] volný svobodných povolání, no a tam sem potom byla stále, on pos- , pak se to menovalo i jinak. měla sem tam dost velké úspěchy, mě to bavilo, já sem chodila do psaní na stroji, LR: mhm HH: a taklenc, já sem vyřizovala různou to, obyčejnou takovou korespondenci, a to mě bavilo. tak sem tam zůstala až ee až do roku padesát čtyři, kdy, kdy byl, byla nějaká ta měnová reforma, nebo rekonstrukce nějaká, a oni mně nabídli, že né že by mě-, já sem byla i v závodní radě, prostě sem se [angažovala], LR: [mhm] HH: ovšem nabídli mně, že by bylo pro mě lepší, abych víc si vydělala, kdybych šla tady do toho bývalýho Zetoru, LR: aha HH: tam že ee bych si víc jako vydělala, a dělala bych taky takovou [kancelářskou] LR: [kancelářskou] HH: práci. no skutečně sem to provedla, a byla sem tam velice spokojená, byla sem na nákupním oddělení, ale dělala sem takovou jako ee skladovou účetní i plánařku, LR: mhm HH: dohromady, tam sem už potom až do do penze zůstala LR: [až do pen-] HH: [víc] povolání LR: [mhm] HH: [sem] už neměla jako, ale tam se mně líbilo, bylo to blízko, [víte],
Helena_(1927).txt
LR: mhm, dobře. tak ještě by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich rodičů do toho roku devatenácet čtyřicet pět, říkala ste, tatínek byl úředník... HH: tatínek byl úředník a pak ee pak dosáhl dos- takové dobré funkce vrchní účetní tajemník, a povolali ho tehdy, že by mohl do Prahy, [ale] LR: [mhm] HH: on byl takový patriot, a tady měl eště maminku, tak to odmítl teda, a zůstal pořád v tom Státním nakladatelství dětské knihy. LR: mhm HH: a tam byl teda na Františkánské zaměstnaný, a maminka, ta byla v domácnosti, protože dřív jako mladá nastoupila jako dělnice tady někde v tom, to bylo na Staré Osadě, já nevim u- (Uhra) nebo jak se to menovalo, byla to taková fabrička menší, no, LR: [mhm] HH: [za-] za protektorátu ona byla, šroubárna to byla, a ona měla zas tak vztah k tomu, k těm strojům a tak, co já sem moc neměla, LR: [mhm] HH: [a] ona tam byla ráda taky, no a jako děvče už tam šla vlastně hned po škole, a tak tam zůstala, až se vdala, tak už zustala v [domácnosti]
Helena_(1927).txt
LR: mhm a měla ste nějaké [sourozence?] HH: [já sem] bohužel neměla vůbec sourozence.
Helena_(1927).txt
LR: [a vdala ste se], vdala ste se v jakém roce? HH: v roce e padesát sedum,
Helena_(1927).txt
HH: do kostela sem chodívala v době, když sem byla eště ve škole. LR: ve škole. HH: no to obyčejně, já sem chodila do náboženství,
Helena_(1927).txt
LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]... HH: [římskokatolické.]
Edita_(1926).txt
z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací školu. do pokračovací sem tam chodila.
Edita_(1926).txt
LG: mhm a narodila ste se? EB: devátého třetí šestadvacet, devatenácet dvacet šest. LG: mhm a bydlela ste kde? EB: pořád v Brně. LG: a em v Brně? EB: v Táboře, to je v žabinách ((Žabovřesky)) LG: mhm. EB: a teďka bydlim už třicet let, přes třicet v Komíně. LG: jo (..) a vdávala ste se v kterém roce? EB: já sem se vdávala v šestaštyrycátým, ale mně manžel zemřel a potom sem se vdávala (.) v asi dvaašedesátým (..) podruhý. LG: mhm. má- máte děti? EB: mám dva syny. z prvního manželství, mně manžel zemřel na tuberkulózu.
Edita_(1926).txt
LG: mhm. a jaké bylo vaše povolání? EB: já sem byla vyučená prodavačka a (.) nakonec několik let sem byla vedoucí u textilu a jako vedoucí v obchodě. LG: mhm. jo teda to sem ještě vynechala e školy, jaké ste studovala? EB: ee e ž- ee štvrtou měšťanku. LG: mhm. em a ta škola byla (.) kde, v které části? EB: e no ee Jakubské náměstí, LG: mhm. EB: chodila sem do německé. LG: jo a jaké bylo povolání vašich rodičů před rokem [štyrycet (pět)]? EB: [jé můj tatinek] byl zahradník a maminka v domácnosti. LG: mhm. a měla ste nějaké sourozence? EB: bratra. a ten byl horníkem poslední dobu, ale zemřel už je to [hodně dlouho]. LG: [mhm], byl starší, mladší? EB: mladší, mladší vo sedum let.
Edita_(1926).txt
no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi.
Edita_(1926).txt
no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance
Edita_(1926).txt
LG: em chodila ste do kostela? EB: (..) no já sem byla vychovaná totiž, mě vychovávala vod asi dvou roků až do těch patnácti let babička. a ta byla velice pobožná, LG: mhm. EB: ale řiká mně, Dita, do kostela nemusiš chodit, Pána Boha najdeš všude,
Edita_(1926).txt
ne, jen (...) no tak katolíci byli. LG: [katolíci]. EB: [to byli] katolíci, takhle jo.
Edita_(1926).txt
to bylo... vite já totiž sem měla maminku češku a tatinka Němce. LG: jo. EB: jo, jenže tenkrát na tom vůbec nezáleželo (.) že a teď se najednou začaly dělat za války potom ty rozdíly.
Edita_(1926).txt
LG: které se teda vztahují ee no některé věci se se tam asi budou opakovat. vy ste teda řikala, že ste bydlela ee v tom tady v tom ko- Komíně? EB: no teď bydlim v Komíně. LG: v Komíně. EB: to sme bydleli v Táboře, [na veve- jak je Veveří]. LG: [v Táboře a to byla] to byla e byla to čtvrť německá nebo vy ste tam převážně bydleli češi? EB: to bylo napůl. LG: napůl? EB: ale možná víc češi. LG: víc češi. EB: že tam bydleli. LG: a pak ste se přec- přestěhovala? EB: no já sem, manžel byl (politickej) a já sem tady (.) z té rodiny německé, tak sem čekala na byt, mně bylo dvacet let sme zažádali vo byt, až mně bylo padesát, tak sem teprv dostala byt, třicet let!
Edita_(1926).txt
LG: a vy ste navštěvovala tu (.) ste řikala, že ta škola byla? EB: tady na Jakubské. LG: a to byla česká škola? EB: německá. LG: německá škola? EB: německá, ale já sem chodila prvně do české školy. LG: a pak ste přest- EB: a potom, jak přišlo to, tak mě dali jako (.) že maminka byla češka a tatinek vždycky Němec jo to nebyli nějak toto a tak sem chodila do ee obecné do české a do měšťanky do německé potom. LG: jo takže se se teda si nedá říct, že ste ž- že ste že ta vaše rodina prostě byla německá? EB: ne. LG: ne? EB: babička ano, ano z tatínkovy strany pořád, to sou i řekneme, oni sou fon ((von)) jo, byli, byl to fon tošanovic jo. LG: jo jo. EB: ale maminka ta byla (..) ee z od Prahy, černý Kostelec, táta po ní chtěl, aby se dala na německou stranu a (.) a maminka nepřestoupila,
Edita_(1926).txt
LG: jaký byl teda osud vaší rodiny na konci té války? EB: (...) hodně težký. ta babička bydlela v Zábřehu, měli tam vilu, bydlela s dcerou a s dědečkem, a ty v šestaštyrycátym (.) byli jako vystěhovaný, žebřiňák a, ale všeci oni tak z toho Brna (.) dávali do jednoho místa, jo a to bylo u Mnichova, a já sem se s našema, to už teda babička dědeček byli mrtví, s těma sem se neviděla, asi vod štyryaštyrycátého roku až (...) až sem byla v důchodě tak teprve s- mě teta mohla pozvat, LG: mhm. EB: tak sem teprve sme se viděly až po tolika letech. já sem jednaosmdes- asi v třiaosmdesátým sme se poprvé viděly vod štyryaštyrycátého roku. LG: tak to je ( ) EB: a já zase sem taky měla jít na ten odsun, ale že maminka byla češka (.) a hrozně plakala tenkrát a vš- šli sme (.) na na tu policii, tak mě dali do těch kouniček ((Kounicovy koleje)), ale možná, že to byla větší tragédie, než ten odsun, kdybych bývala šla (...) to byla katastrofa tenkrát pro osumnáctiletou holku hrůza. LG: a... EB: ale všechno se vydrželo a zase člověk žije dál. LG: a vaši rodiče teda... EB: no tatínek (.) ee maminka s tatínkem už potom nežili LG: mhm. EB: od toho (.) řekneme devětačt- čtyrycátého roku, tak.
Vera_(1923).txt
SM: ano, a váš rok narození? VB: dvacátého sedmého první devatenáct set dvacet tři. SM: mhm, VB: v Brně.
Vera_(1923).txt
do roku čtyřicet pět jsem bydlela, já jsem se narodila (.) na Starém Brně a tam (.) jak je ten nový hotel postavený za vodou, SM: hm VB: ten německý hotel. tam jsem bydlela do mých devíti let. SM: a ee nepamatujete si přímo ulici? VB: Pod červeným kopcem, se to menovalo tenkrát, a teď se to menuje (.) na ňákým, ňákým nábřeží. ne Bakalovo, ale (.) nevím jaké je to nábřeží, neznám. ((Táborského nábřeží)) SM: no to nevadí. a potom teda ste se přestěhovala v těch devíti letech? VB: v těch devíti letech, protože tatínek umřel SM: [mhm] VB: [tak sme] se stěhovali a maminka byla Slovenka, k ní do rodného města k její mamince. ale tam maminka nemohla být, protože tam nevydělala, tam by nás neuživila, tak sme se vrátili do Brna. a bydlela jsem potom až do mého, než jsem se vdala, tak jsem bydlela na Křížové padesát pět. a potom jsme bydleli jako u maminky manželové, a to bylo zase Polní, ne Polní ulice (.) tady je ta Švancarova nebo Reneská ((Renneská)) jak se to teď menuje, Dvorského. SM: mhm VB: Dvorského ulice. tak tam jsem bydlela. no a pak po převratě v pět- pětačtyřicátým roce sme dostali byt na lajtnerové ((Leitnerová)). a na lajtnerové ((Leitnerová)) jsem bydlela až do roku dva tisíce jedna, než jsem se přestěhovala sem. a tady v tom domově bydlím jako o těch osum let.
Vera_(1923).txt
SM: mhm mhm. a když ste se teda přestěhovali na to Slovensko, tam jste bydleli jak dlouho? VB: rok. SM: rok [takže do] VB: [( )] SM: těch desíti let asi, [že?] VB: [ano] a tam nás ani moc neměli rádi, tenkrát jak opravdu se říkávalo že Slováci čechy rády něma- nemají,
Vera_(1923).txt
tak já s- maminka, tatínek pocházel z Prostějova, tak sme se stěhovali zpátky do Brna, maminka nás vzala na ty dva měsíce, to bylo od od konce školy, jeden rok jsme tam chodili (jenom) do školy. SM: hm mhm VB: a stěhovali jsme se do toho Brna a my my sme byli ty dva měsíce v Prostějově na prázdninách. (a) mezitím maminka dostala (ten) byt a bydleli jsme na té Křížové. Křížová padesát pět, to je naproti teď jsou tam ( ) naproti nynější pošty.
Vera_(1923).txt
SM: ee jaká je to ta městská část? ta Křížová? VB: Staré Brno.
Vera_(1923).txt
VB: [no] já sem pořád na Starém Brně, až teď jsem tady [v Bohunicích]
Vera_(1923).txt
SM: jo. dobře, a do toho roku čtyřicet pět, jaké jste navštěvovala školy. kromě toho teda toho roku na tom Slovensku, tak jste chodila e VB: na star- e na Mendlově náměstí, napřed, z Křížové ulice na obecních pět tříd, a osum tříd jsem potom chodila, e tři třídy tam e to, jaká je to tam ulice, z Úvozu tam. z té strany. teď je to tam jinak rozděleno, ale tam ta budova stojí. SM: mhm VB: ta budova je na Mendlově náměstí. a pak když jsem se učila, tak jsem chodila do, tři roky do pokračovací školy. v Zábrdovicích. jak se to tam menovalo, za Zbrojovkou to bylo, Zábrdovice. SM: mhm hm. a vy ste vy ste začala pracovat kdy? VB: já sem začala pracovat až v roce, dcera je v devětačtyřicátým narozena, a bylo jí (.) jedenáct let.
Vera_(1923).txt
SM: a pak ste teda, jestli byste potom mohla zrekapitulovat jak jak jaká e jste dělala povolání potom? VB: potom jsem dělala jako ve spořitelně, manipulantku ve spořitelně. SM: mhm VB: tam jsme měly konta na starosti, nové knížky když někdo založil novou knížku, tak jsme zakládaly podle těch, ne podle jména, jsme abecední takovou kartičku tam měly, tak to jsme zakládaly. jsme tam byly tři a všechny tři děvčata jsme byly švadleny, SM: mhm VB: bývalý. to byla taková shoda. SM: jo, a vy ste vlastně předtím už říkala, že ste pracovala e ještě předtím jako švadlena, že? VB: ano. [no vyučená, já sem] SM: [před tou man- manipulantkou] VB: se učila od třicátého sedmého roku do čtyřicátého. a potom jsem pracovala tři roky, necelý tři roky jsem tam byla po vyučení, jako tovaryška. a pak mě totálně nasadili, byla jsem ve Zbrojovce, ale dlouho ne. jenom do konce toho, to bylo, když jsem se ve čtyřicátém vyučila, tři roky po vyuč- vyučení to bylo čtyřicet tři, a nakonec jsem byla do toho pětačtyři- od toho čtyřicet tři, od dubna, to bylo v dubnu, až do konce (.) do toho pětačtyřicátýho roku. SM: mhm mhm dobře. e teď jestli byste mohla říct, jaké bylo povolání vašich rodičů? VB: tatínek byl vyučený pekař, a maminka, ta byla jenom, když to víte jak to na tom Slovensku bylo, ta šla v patnácti na ten do služby, do Žiliny.
Vera_(1923).txt
a potom, on byl z Brna, tak se přestěhovali do Brna. a bydleli napřed v podnájmu a pak jsme dostali tam ten byt. tam bylo takové německé cvičiště, a byl tam vzadu takový, trojbytovka taková, tak tady byl jeden byt a tady byly dva byty. tak my jsme bydleli tak v tomto (bytě) SM: mhm a vy ste už předtím zmiňovala, že že ste měla sourozence, tak jestli byste mohla říct kolik ste měla sourozenců. VB: dva. sestru o rok mladší, SM: mhm VB: a bratra o tři, o tři a půl roku, SM: mladší,
Vera_(1923).txt
jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct. SM: mhm VB: sme spolu začali brzy chodit taky sme se brzy vzali jemu bylo jednadvacet a mně dvacet.
Vera_(1923).txt
SM: [a a] ke které církvi ste se hlásila? VB: do které? SM: ke které církvi ste se hlásila, VB: k římskokatolické [církvi (že ano)] SM: [římskokatolické mhm] a stá- stá- stávalo se [třeba no] VB: [já sem byla u křtu], u přijímání, u biřmování. a svatbu jsem měla v kostele, a všechno na tom Starém Brně.
Vera_(1923).txt
no, maminka byla zaměstnaná (.) v reálným gymnázium to bylo, na křen- na na Poříčí, teď je to vysoká škola na Poříčí, ale ne tady (hned) ta pr- potom je nová, tady byla tady byl učitelský ústav ze začátku, ale to Poříčí až tam vzadu, až k těm Novým sadům, SM: no, VB: tam, tam jako byla uklízečkou, tam byla (.) dvacet let. SM: jo. VB: (.) myslím si že to bylo takových dvacet let. (.) po té válce (..) ne, za války, za války tam byla, a potom když ta- když přišli vojáci už e němečtí, to zabrali, tak pracovala na výstavišti, v kancelářích uklízela. SM: mhm VB: a po válce se tam vrátila. a pak tam byla až do toho devětačtyřicátého roku, v devětačtyřicátém roce šla do důchodu, a mně se v devětačtyřicátém za měsíc narodila dcera.
Vera_(1923).txt
a dcerka se narodila až v devětačtyřicátým roce, to bylo vlastně po šesti letech, když to tak spočítáte, od prosince v dubnu to bylo šest let.
Vera_(1923).txt
[maminka] byla Slovenka, tatínek z Prostějova, my my sme taková, sousedy sme měli Němce, jak z jedné strany tak z druhé strany,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm a rok narození, jestli se můžu teda zeptat, VB: deset deset, devatenáct devatenáct. LR: devatenáct set devatenáct, desátého října tedy, VB: a desátýho desátý. LR: aha. a do roku devatenáct set čtyřicet pět ste žila v těch Žabovřeskách, VB: v Žabovřeskách, LR: a e v jaké ulici? VB: na Sochorové. LR: mhm. VB: to byla Za zahrádkou, pak se to přejmenovalo, a zase Za zahrádkou, tak, LR: mhm VB: a teď je to Sochorova. LR: mhm dobře. a kam ste chodila do školy, nejdřív do obecné jste chodila, VB: v ž- v Žabovřeskách, LR: [ano] VB: [teď] je tam e e dům s pečovatelskou službou. LR: mhm VB: a do měšťanky sem chodila na Sirotkovu.
Vilemina_(1919).txt
LR: aha, mhm. a tak, teď mi ještě řeknete, takže vy ste, nejdřív ste chodila do té obecné školy, pak do té měšťanky a pak už ste byla někde zaměstnaná? VB: ano,
Vilemina_(1919).txt
LR: takže obecná škola, potom měšťanka. VB: měšťanka. LR: a pak už ste [šla do zaměstnání], VB: [potom sem šla] do učení [na švadlenu] LR: [do učení], aha VB: čas sem šila, LR: mhm VB: pak mě zlobil žlučník, takže sem nesměla, doktorka mně řekla abych neseděla. tak sem si no šila sem po doma, protože pak se mně narodil ee chlapec, LR: [mhm] VB: [vdala] sem se teda, LR: mhm VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak, tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem, LR: mhm VB: no a potom už šel do školy, do velké, tak prostě to bylo pár kroků. LR: mhm VB: takže sem e vedle bylo stolařství, tak sem se tam šla zeptat, ( ) sem si povídala tam budu nakupovat, nebo uklízet. LR: mhm VB: no cokoliv. no a nakonec sem tam byla šestadvacet let. LR: aha VB: a vyučila sem se, mám výuční list stolařa, LR: VB: ((smích)) LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se vdala, VB: v jedna e, je prvního LR: aha VB: jedenáctý jedna čtyřicet. LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil VB: za tři a půl roku. LR: dobře, děkuju. a ještě se zeptám, co ste dělala, když ste se teda vyučila to stolařství a potom v průběhu života [ste dělala] VB: [tam sem dělala] až do důchodu. LR: opravdu? VB: ano. LR: mhm, dobře. VB: do šedesáti let sem tam byla, LR: mhm VB: v dize. potom to bylo družstvo,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, tak. a můžu se ještě vrátit teda do toho dětství, jaké bylo povolání vašich rodičů? VB: no, já se nemám čím chlubit, tatínek byl krejčí, LR: mhm VB: maminka byla v domácnosti, to tenkrát nebylo, že by, ale chodila sem (na ) pomáhat, jo, já jako děcko sem, víte, chodila s <ňou> LR: mhm VB: ale jinak teda e zaměstnaná nebyla, až v pozdějším věku, tak byla u Batě ((Baťa)) jako e uklízela, LR: mhm VB: a to byla o obchod v Žabovřeskách nahoře na Minské. LR: mhm VB: takže to neměla daleko, no a, LR: dobře. tak a ještě by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo sestru, ňákého [sourozence] VB: [měla jsem] j- no maminka měla štyry děti, ale bohužel ti první dva za války zemřeli na úplavicu, a potom měla bratra, ten se dožil sedumdesáti let, no ale já su tady.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm dobře. tak a teď se už budeme bavit o té době, když ste chodila do té měšťanky, tam ste chodila tedy od roku devatenáct set dvacet devět, pokud se nemýlím, VB: no LR: a pět let? nebo VB: ne LR: ne? VB: tři, tři [tři roky]. LR: [tři roky] VB: [tři ano] LR: [takže] devatenáct set třicet dva. VB: [tam byly] tam byly tři (ne), LR: mhm VB: byla tam čtyř e e, ale do čtvrté já sem nešla, LR: mhm VB: protože sem musela už do učení a LR: mhm VB: prostě,
Vilemina_(1919).txt
VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní, LR: mhm VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do kostela, když ste byla malá, VB: mhm LR: a nebo do toho VB: ano, LR: konce války, a jak často, VB: no tak v nedělu. LR: mhm VB: protože se šlo na hřbitov potom,
Vilemina_(1919).txt
: no a tatínek bohužel protože byli ze- brali se za ee Rakouska Uherska ((Rakousko-Uhersko)), že jo LR: mhm VB: tak e to nebyl, to bylo víc lidí, kteří se brali čech s Němkou, Němka s Italem, jo, smíšený manželství, ale nám dal tatínek e (v) český škole, český vychování, já sem neuměla ( ), opravdu ne. a e (.) tak já sem říkala, no za co má trpět, když von e snažil se jenom pracovat, nic víc, LR: mhm takže váš tatínek byl Němec. VB: no von byl [Brňák] LR: [původem] VB: jo tak, LR: aha VB: jeho tatínek byl br- Němec, LR: mhm VB: a babička byla z Medvědince, češka, no to bylo všechno takhle, ale von byl e no tak, vopravdu, nám dal český vychování.
Jarmila_(1926).txt
JV: rozenou devatenácet dvacet šest, a vy ste se narodila v Líšni, JC: v Líšni, ano. JV: v Líšni. ee chodila ste do Sokola a... JC: do Sokola aj do Skautu.
Jarmila_(1926).txt
JV: já bych teď na začátek úplně jako jenom zrekapituloval jenom nějaké základní údaje em osobní. do roku čtyřicet pět ste teda bydlela stále... JC: v Líšni. JV: v Líšni, ano. JC: ano. JV: a vlastně vaši rodiče ee zastávali jaké povolání? JC: no tak tatínek byl, napřed voni byli ňácí sirotci s tou svou sestrou, tak přišli k takovým velkoobchod s ovocem, pan Polák, v Líšni, a voni měli veliký krámek u toho pa- u toho, na Zelným trhu, jak je ta, ten Parnas, jo, jak je tó, JV: kašna. JC: kašna, tak jako děcko si to pamatuju, že tam měli, a von vlastně u nich vod toho mala byl, než si, než si maminku vzal, tak mamince bylo jednadvacet, mé, a maminka byla ee no to byl tak, no, to by bylo jako dřív, pro ten a jak sko-, a byla ze dvanácti dětí, moje maminka, jo, ale vona tak jako byla moc pracovitá, a pak si udělala, nebo jako dostala živnostenskej list na prodej ee jako toho másla třeba, kuřata, husy a do Masarykové čtvrti chodila, JV: hm JC: prodávat. takže vona neměla stánek. on jeden s-, jeden na Dominikánský býval trh drůbeže. JV: hm JC: tak to neměla. ale chodila, chodila na tom Zelným trhu ee tam bylo ovoce, a tam teda byla drůbež. a tak.. JV: takže dneska bysme řekli, že byli podnikatelé.
Jarmila_(1926).txt
JV: a ještě tady se vrátím k tomu povolání těch rodičů, tak vlastně to, co ste teď uvedla, to do toho roku čtyřicet pět em [to se neměnilo.] JC: [nó, no a pak] tatínek šel do (skale), protože tam v Líšni byl lom, JV: hm JC: no a maminka už pak, vona dokonce uklízela na Přírodovědecké fakultě. JV: a teď mluvíte ee vo [jaké době?] JC: [vo mamince.] nó do toho do, vod toho [pětaštyrycátýho] JV: [vod] JC: roku, no protože pak už vlastně byly lístky vod [devětatřicátýho] JV: [jasně] JC: roku, JV: hm [rozumim.] JC: [to už se] těžko, těžko obchodovalo, víte, to už všecko, a tak pak aj v mlékárně byla, u kupčíků, JV: hm JC: a takže byla vlastně taková, jako dělnice nebo uklízečka, a tatínek byl jako ee v lomu, jo? Maloměřické cementárny, tak měly, v Líšni měly, JV: jasně JC: ten jeden, jeden ee ten lom, a jeden je jak je nová Líšeň, tak tam už tomu říkali Habeš, [to je teď] JV: [měla ste,] měla ste sourozence [bratra, sestru,] JC: [no mám] sestru, JV: sestru. JC: ta byla instrumentářka, JV: hm JC: jako zubní, ta je té bylo osumdesát letos, a... JV: v kterém roce se narodili, takže, asi dvacet devět. JC: dvacet devět,
Jarmila_(1926).txt
a mám bratra vo deset let, ten teda je takovej, no dost, dost jako frejnej, JV: třicet šest.
Jarmila_(1926).txt
JV: [vy ste] vy ste dosáhla vlastně nejvyššího vzdělání té měšťanky? [nebo ( )] JC: [to mě- šty-] štyři třídy měšťanky a pak sem měla ňáký ty kurzy, no. [jo] JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo čtyřicet? JC: čtyřicet jedna. JV: čtyřicet jedna, hm. JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko- Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo JV: [v Brně] JC: [zdravotnické] zásobování, jo? JV: hm JC: tam sem se seznámila s manželem, von tam... JV: za války. JC: nó, za války už né. kdy von tam přišel, já nevim. JV: takže vy ste tam pracovala celou válku? JC: nó, celou [válku, nó,]
Jarmila_(1926).txt
no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor, investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar, jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět. JV: hm JC: a tam sem teda byla vod roku šedesát. JV: a tam ste zastávala pozici jako... JC: no a pak sem, končila sem mzdovou účetní, no.
Jarmila_(1926).txt
takže to sem tak jako, ale to sem měla taky kurz, a pak sem, jo, já sem chodila za války, ale voni to pak nechtěli uznat. ee soukromá škola Chleborádové ((Soukromá škola Josefy Chleborádové))
Jarmila_(1926).txt
no já si myslím, že sme chodili pořád, protože pak sem ee tam sem se seznámila s manželem, [a to sme] JV: [v kině?] JC: no v tom, no von já sem tam přišla v jednaštyřicátým roce a von ve dvaačtyřicátém. a to tak, no já sem byla slečna úřednice, JV: [(do zaměstnání.)] JC: [a von byl] učeň na drogisty. JV: hm JC: a tam to bylo tak zavedený, až se pak stal asistentem,
Jarmila_(1926).txt
a tak až po válce ta, po válce ee von mohl, von vlastně chodil do gymnázia do Krpole ((Královo pole)), a ňák s tou němčinou, tak ho vyhodili, jo, skrz tu němčinu, a voni pak mu volali, ať si de dodělat maturitu, a von už nedbal, protože po té válce, bylo potřeba lidí, že? JV: jo. JC: a tak sme tak jako se, tak sme byli mladí, bylo nás tam dost mladejch, tak sme pak už nedbali vo ty studia, jo, tak to je.
Jarmila_(1926).txt
no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se dcera v padesát tři,
Jarmila_(1926).txt
[ano, ano.] v padesátým šestým von by povolanej na to Maďarsko, jo?
Jarmila_(1926).txt
JC: od padesát jedna sme se brali, od padesát dva do šedesát dva. až nám rodiče pak dali, my sme bydleli v takovým rozděleným bytě, no tak sme si tam užili, a tak nám dali pak rodiče, ti bydleli na Malátové ((ulice Malátova)), to je pod Jadranem ((Jadran)) tam, a tak sme si vyměnili, tak ee voni šli na to naše na Palackou ((Palackého třída)) a my na tu Malátovu ((ulice Malátova)).
Jarmila_(1926).txt
JC: [my sme] bydleli když, to právě tam, ta Karolínka jezdila, ten vlak, JV: hm JC: tak ten, naproti orlovně byla konečná, jo? a teďkon si člověk, se šlo jako na městečko, tak ee tam byla Sokol ((Kino Sokol v Líšni)), a to byla chajda taková, hospoda Chajda. a tam ee se šlo pak na (ráj), to se mohlo přijít do marijánského údolí ((Mariánské údolí)) tama, a tam byl takovej malej domeček a tam sem se narodila, to byla belk- belkrédiho ((Belcrediho ulice)), Fochova to taky byla, Budovatelská, to se tak měnilo jo, podle režimu. JV: hm JC: a teď je to myslím zase belkrédiho ((Belcrediho)), já nevim. protože ten belkrédi ((Belcredi)) vlastně, ten znovu dostali ten zámek, a tam všecko, všecko je v (Líšni.)
Jarmila_(1926).txt
JC: no a pak sme se myslím přestěhovali a tam sem bydlela do, do jedenácti let tam na té, na té
Jarmila_(1926).txt
JC: no a pak sem se vod-, z Líšně sem se vodstěhovala až v sedumačtyřicátým.
Jarmila_(1926).txt
já sem chodila pět let do klášterní školy,
Jarmila_(1926).txt
JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi? JC: ano, ano. JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela. JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no. JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.] JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak...
Jarmila_(1926).txt
v sedumačtyřicátým sem se stěhovala pak do Brna, protože sem nemě-, my sme měli jen kuchyň a světnici, a vona nám, bydleli sme u té tatínkové sestry a vona nám nechtěla tu jednu místnost nechat, tak já sem dva roky bydlela tady, tady je ten domov Marie Stejskalové, jo, na, za porodnicí, to je Gorkého, no kousek, a pak to byla Titova, tak tam já sem dva roky bydlela než to. tam byly hodně studentky a tam sme zažili ten osumaštyřicátej rok, a voni to pak potřebovali pro ty zdravotní sestry z porodnice, tak vyhnali aj ty studentky. a tam hodně studentek bydlelo.
Jarmila_(1926).txt
JC: jo, jo, a já sem se pak v tom sedumčtyřicátým odstěhovala, a už sem zůstala v Brně vod té doby.
Jarmila_(1926).txt
JC: ee no tak tu tu hajdrichiádu ((heydrichiáda)) sem těžko prožívala, to sem měla strach, že budeme všichni jako mrtví, JV: hm JC: nebo něco, to mně bylo těch šestnáct, jo, to bylo dvaačtyřicet?
Jarmila_(1926).txt
JV: [takže] váš život za té války byl poměrně normální? zas tak nic zásadního se třeba nezměnilo? JC: no tak ee vám to říkám, z toho mýho příbuzenstva nikdo zavřenej nebyl, jo?
Vera_(1913).txt
LR: [aha] a kdy ste se narodila? [to ještě neříkala] VP: [narodila sem se] ve Starých Habrech LR: ano VP: v těch Beskydech
Vera_(1913).txt
VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako, teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do Frýdlantu, LR: mhm VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku devatenácet třicet devět.
Vera_(1913).txt
VP: a pak sme se všeci stěhovali do Brna, protože to všecko eště vlastně řídil tatínek
Vera_(1913).txt
VP: jo, to patřilo do Sudet no a tak sme se stěhovali do Brna a do Brna, protože zas ta prostřední moje sestra, ta študovala v Brně konzervatoř LR: aha VP: tak byla vlastně usazená tady, tak kvůli ní sme se sez- vlastně nakonec stěhovali do Brna, aby sme byli tak zas nějak všici pohromadě no a tak sme bydleli v Brně, bydleli sme v Husovicích LR: mhm VP: a bydleli sme na jak se ta ulice menovala ee (.) od náměstí jedna taková příční (.) eee LR: no nevadí, tak a v tom roce devatenácet třicet devět vy už ste měla vystudováno [už ste nechodila do školy] VP: [no v roce] devatenácet třicet devět já sem byla už hotova a sice já sem dělala po normální základní škole LR: [mhm] VP: [a čtyřleté] [měšťance] LR: [měšťance] VP: sem dělala tříletou rodinnou školu LR: mhm VP: a tu sme dělala v Opavě LR: mhm VP: to sem byla v penzionátě na tři roky, jo, takže to eště vyšlo do tý doby, ale pak už sem jako se speciovala- specializovala na šití LR: aha VP: protože tam byla pracovna šití šatů, tak já sem vlastně dělala t- todleto tam byla jedna taky na vaření taková ta třetí, ten třetí rok, ale já sem se specializovala na to šití a tak sem potom byla zaměstnaná ee v Ostravě, LR: mhm VP: v Ostravě u nějakého, to byl ee takovej prvotřídní salón pro uhlobarony a voni se menovali Derezievič a u těch sem byla tak myslím dva roky a pak sem byla ve Vídní [(jako na to krejči)]
Vera_(1913).txt
LR: v té Vídni, kdy ste byla jaký rok to byl VP: rok? no to mohlo být tak třicet nebo [jednatřicet] LR: [mhm] VP: jo a to sem byla v tý Vídni ee na právě na to šití a na němčinu LR: mhm VP: takže já sem tam sice byla jako volontérka, takže sem tam nebyla placená, ale byla sem tam na němčinu v závodě, jo, takže sem ee tam vlastně byla zaměstnaná, ale jen tak, jen tak a abych se naučila německy LR: mhm VP: to byl předpoklad tatínkův, no a tam se byla celej rok, ovšem asi třikrát sem byla mezitím doma, ale chodila sem tam hodně do kina
Vera_(1913).txt
VP: a vrátila sem se jako na prázdniny, já sem tam jela v září dejme tomu a mezitím sem byla na Vánoce, na Velikonoce doma, ale na prázdniny už sem se vrátila domů LR: a co ste pak dělala, pak už ste byla zaměstnaná? VP: no pak sem byla pra- na prázdniny doma a pak (..) no pak sem jezdila myslim do tý Ostravy zas ještě na to, na tu krejčovinu, taky sem mně mezitím byla nemocná, měla sem slepý střevo
Vera_(1913).txt
VP: a (.) já sem byla nejmladší z nás tří (.) LR: mhm VP: po dvou letech sme byly no a no a pak už pak už s- přišel asi ten děvětatřicátej rok [a stěhovali sme se sem do Brna] LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde? VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no,
Vera_(1913).txt
VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné LR: aha VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se učili šít LR: mhm a kde to bylo? VP: v kerým roku? LR: kde VP: kde? v Králově Poli LR: v Králově Poli VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček LR: aha VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna, pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou LR: mhm VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum LR: mhm VP: kdy nás zabrali komunisti LR: mhm VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum vdávala LR: aha (.) VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera, ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná ve Vkusu. LR: mhm VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam taky sem byla myslim deset roků LR: mhm VP: ee na tom pr- na tam... LR: a tam ste dělala co? VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se učili šit a já sem...] LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala] VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí LR: aha VP: ale už pro [vyučený] LR: [mhm] VP: švadleny a normálně pro lidi LR: mhm VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá, Koliště? LR: Nové Sady? VP: Koliště VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého, ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou LR: aha VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl, na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte LR: mhm VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu? VP: a ne LR: ne VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu a vodtamtud sem šla do důchodu. LR: mhm VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání? VP: maminka neměla žádný [povolání] LR: [neměla byla v domácnosti] VP: tenkrát ženský [nebyly] LR: [aha] VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo
Vera_(1913).txt
VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní cho- školy LR: mhm VP: takže k jeptiškám
Vera_(1913).txt
LR: dobře, a chodila ste do kostela? VP: ano LR: a jak často? VP: každou neděli
Vera_(1913).txt
LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-] VP: [římskokatolická]
Vera_(1913).txt
já už v tej době sem měla zavřenýho manžela, LR: mhm VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla] LR: [mhm] VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila dcera LR: mhm VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s- žila pro tu dceru LR: mhm VP: a v takovým určitým jako ee no smutku LR: mhm VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná LR: mhm VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po válce. LR: mhm VP: a na tak to byly takový těžký roky.
Eva_(1928).txt
LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova ulice. ES: ano. LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet- ES: třicet čtyři. LS: devatenáct set- ES: až třicet osm LS: až třicet osm ES: a potom sem chodila do Králova Pole, LS: no ES: a to bylo, LS: a to bylo v letech? ES: no v těch třicet osm. LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet. ES: a potom sem chodila do gymnázia, LS: hm. ES: v Králově Poli, LS: hm. ES: do roku čtyřiačtyřicet. LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská ulice, dva roky. ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou. LS: takže to byly ještě potom další dva roky? ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii. LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání? ES: ano. LS: a kde ste pracovala? ES: pracovala sem (...) v pojišťovně. LS: hm. ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala tady na rektorátě. LS: a co ste tam dělala? ES: všude sem byla v účtárně. LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět. ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl- s koloniálním zbožím. LS: hm. a maminka? ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též. LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě? ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu. LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence? ES: ne, kdepak. LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste nastoupila jako účetní? ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu města Brna. LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]- ES: ano. LS: to bylo do roku? ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím- LS: ano. ES: nemýlím-li se. LS: hm. ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku osmatřicátého roku- LS: hm. ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré obyvatelstvo německé. LS: hm. ES: a my sme byli češi. takže otec viděl, že by to velice špatně dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a přestěhovali sme se do Králova Pole. LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám-
Eva_(1928).txt
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi.
Eva_(1928).txt
LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali v tom roce třicet osm. ES: osum. do toho Králova Pole. LS: do toho Králova Pole.
Eva_(1928).txt
LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat. ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala.
Miroslav_(1931).txt
MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka. AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru? MH: dvě sestry. AV: mhm, a v kterých letech se narodily? MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna v jednačtyřicátým. AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti? MH: v Žabovřeskách. AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu? MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla hlavní škola tehdy, AV: mhm MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU dneska. AV: aha, [mhm]. MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili. AV: mhm MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu. AV: [mhm, mhm] MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou. AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání? MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.
Marie_(1921).txt
Lč: kdy jste se narodila, v [jakém roce]. MD: [celý?]. nebo v roce jenom? Lč: stačí v roce. MD: jo, tak tisíc devět set dvacet jedna. Lč: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět, [a jestli] se to nějak změnilo. MD: [do roku], nó, do roku devatenácet štyrycet pět, tak to sem eh bydlela bydlela na Kopečné, narodila jsem se na Kopečné třicet sedum. ((ulice Kopečná 37)) Lč: a bydlela jste tam [celou dobu]. MD: [a bydlela] jsem tam až teda, až po válce až sem se vdala, tak teprve jsem bydlela... Lč: takže do toho roku [čtyřicet dva] jste tam bydlela. MD: [do toho jsem tam] pořád, aj do štyrycet pět až. ((smích)) Lč: a do jaké školy jste chodila? MD: no, chodila sem na Mendlovo náměstí, do normálně do měšťanky. a pak sem pak sem dělala, potom jsem dělala jako, učňovskej, jako kadeřnice [učila jsem se]. Lč: [a to bylo] do jakého roku to učení. MD: no, to učení? bylo do šestatřicet? panebože, teď sem ((směje se)) <štyři roky>? Lč: čtyři roky [po škole] ste chodila do MD: [nó], jsem se teda učila kadeřnicí. Lč: a, takže ste se, vy ste se vlastně do konce války nebo, jenom učila a teprv potom jste byla v zaměstnání. [nebo ste už]... MD: nó, tak potom sem se nedostala, nikam, pak sem šla dělat do teho, do teho rajchu, jo? napřed byla sem tam tak při té em sem se jako nedostala jako kadeřnice, ale pak sem byla v tym em žárovkárně, Lč: hm MD: jo, to bylo blízko nás, a tak chtěli, jestli bych tam nešla, tak sem tam byla, a pak jsem jako byla nasazena do rajchu, tak sem jela do toho Německa, no až potom až sem přijela z Německa, tak sem byla jako kadeřnice v Židenicích, no a pak jsem se vdala a pak už sem zůstala doma. pak už sem... Lč: a ta ee tamta žárovkárna, to bylo kde přesně? MD: to bylo, to bylo právě na Kopečnej ((ulice Kopečná)). Lč: na Kopečné přímo hm. MD: to bylo na Kopečné, a tak voni právě potřebovali tenkrát, a tó, tak já sem tam šla. Lč: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době, v té době do roku čtyřicet pět. MD: co? jaké bylo? Lč: povolání [vašich rodičů], zaměstnání. MD: [povolání?]. no tak otec ee otec jezdil jakó ee u teho, u firmy štajnbrechr ((Steinbrecher)), jo, jako ee autem rozváželi zboží, no a matka dělala v textilce. Lč: jo, dobře. a měla ste sourozence? MD: nó, měla sem sestru. Lč: a ta byla jak stará, kdy se narodila, v jakém roce. MD: sestra? Lč: ano sestra. MD: ee tak já v jednadvacátým a sestra v sedmadvacátým. Lč: hm a, takže vy ste, vy máte teda to učňovské vzdělání, ste dosáhla před tou válkou. takle to bylo. MD: jo, sestra, sestra dělala tu, obchodní akademii.
Marie_(1921).txt
já sem jednou, já sem měla babičku, babičku a tetu v Židenicích, jo? otec byl ze Židenic, vlastně,
Marie_(1921).txt
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda že je ráda, že.
Marie_(1921).txt
Lč: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom]. MD: [nebyla], až po tom pětačtyřicátým teprve...
Marie_(1921).txt
MD: já sem byla v Gerlicích. Lč: hm MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že už je to, že už válka že už je to takový nahnutý. no a tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-
Marie_(1928).txt
LH: ee narodila ste se v roce? MB: devatenácet dvacet osum. LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět? MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám. LH: ehm. MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v řečkovicích domek, a tak sme bydleli tam. LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy? MB: to sem chodila v řečkovicích. LH: v řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které ulici třeba? MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-... LH: ehm. MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se to Masarykova. LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů? MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v domácnosti. LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru? MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku, jako inženýr byl. LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy? MB: mm bratr byl o pět roků mladší. LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla? MB: já sem chodila na obchodní školu. LH: tady v Brně? MB: v Brně, no. LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání? MB: no v administrativě jsem pracovala. LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?] MB: [ano.]
Peter_(1922).txt
PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste vlastně bydlel v Brně do kterého roku. PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat- devátého roku. PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna. PD: ne. [potom sem] PSk: [ste byl pak v Praze.] PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do Ameriky. PSk: hm PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře, na katedře germanistiky a to je vše.
Peter_(1922).txt
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,
Peter_(1922).txt
PSk: a vy ste bydleli kde? PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová)) na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna ta tam není. JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no] PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v Praze, nebo šest let, JV: jo PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a do, [na Úvoz] JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba. PD: já myslím dvacet šest. JV: jo. PD: ale nevím přesně, tak nějak. PSk: hm [tak] PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.
Peter_(1922).txt
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní.
Peter_(1922).txt
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny, ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec, nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro [německé publikum?] PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno, do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo- moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili, potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy, italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto ((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo, PSz: hm jasně PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.
Peter_(1922).txt
JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy, PD: jo jo. JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.] PD: [sem přešel] do [českého gym-] JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé školy.] PD: [to je fáze německá,] jo, JV: to je důležitý.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy? PD: s těmi jo, no.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm a kdy ste se narodila? [rok?] EF: [devatenáct] set dvacet dva. LR: ahá, [opravdu]?
Emilie_(1922).txt
LR: ee dále by mě zajímalo, jaké bylo povolání vašich rodičů do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. EF: no rodiče moji byli staří, ale em ee pracovali v jézédé ((JZD)), maminka. a otec, ten u dopravních podniků jako dělník. pracoval. LR: a maminka pracovala? EF: maminka, v jézédé ((JZD)). jo, počkejte, to ještě byla v domácnosti. LR: mhm. EF: a byla totálně nasazená taky, že. ta pracovala v nějakym v té závodě, tam jak se de do české, já nevim, jak se to menuje. N1: Manoušek. EF: Manoušek, jo, u firmy Manoušek pracovala. no a potom po roce čtyřicet pět v jézédé ((JZD)). LR: mhm, dobře. ee dále by mě zajímalo, jestli ste měla bratra nebo sestru? EF: ne. nic, nikoho. LR: mhm a potom jakého vzdělání ste dosáhla? jenom stručně. EF: středoškolského. [vzdělání]. LR: [mhm.] EF: no a ehm pracovala sem ehm taky kde sem pracovala? LR: to mě zajímá taky, jenom opravdu [stručně]. EF: [nó], napřed v Královopolské a pak se z toho utvořil Chepos a z toho Cheposu sem šla do důchodu.
Emilie_(1922).txt
LR: k tomu navštěvování kina ee ve vašem dětství ee teď by mě zajímalo ee ještě sem se chtěla zeptat, kdy ste navštěvovala tu obecnou školu? EF: já sem ji navštěvovala, jó to bylo, původně se menovaly Německé Bránice, ale pak se přemenovali na Nové Bránice po roce čtyřicet pět. tam sem měla e tu em obecnou [školu tam. na venkově]. LR: [mhm, navštěvovala ste] jí asi od roku? EF: prosim? LR: kdy? v jakých letech ste ji navštěvovala? EF: ehm. N1: (když ti bylo) šest roků. EF: když mně bylo šest roků. no tak to znamená před , ((směje se)) [to je (hrozný)]. LR: [mhm, (takže)] devatenáct set dvacet osm (asi to bylo)? EF: ((směje se)) devatenáct set dvacet dva, no tak bez bez těch techto, no tak před osmdesáti lety, osmdesát dva. LR: mhm, takže devatenáct set dvacet osm. a pak se chodilo do obecné pět let? EF: no, do obecné ano, pět let. pak sem chodila do měšťanky kounické, tam do Kounic ((Dolní Kounice)) a mhm em pak sme se přestě- ve třinácti letech sme se přestěhovali tady sem do Brna. LR: mhm. EF: a tady sem pak pokračovala. LR: a v Brně ste (bydleli kde)? EF: a pak byla válka. LR: mhm a v Brně ste bydleli kde přesně? EF: bydleli? v [Medlánkách]. LR: [mhm], Medlánkách.
Jarmila_2_(1926).txt
vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set dvacet sedum, ste řikala. JG: dvacet šest. JV: dvacet šest. (dobře). JG: devatenáctýho [jedenáctý]. JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická. JG: to se menovalo Nová. JV: mhm. JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a zbourali ho, a postavili
Jarmila_2_(1926).txt
JV: ee do [roku št-] JG: [ano] a... JV: štyřicet pět ste bydlela JG: pořád na té... JV: pořád na té Lidické. JG: pořád na [té Lidické]. JV: [nepřeruš( )]. JG: no to až ee to ježišmarna. (...) no mně bylo padesát, no tak do sedm- šestasedumdesátýho roku sem tam bydlela. JV: a vlastně vy ste chodila do občanky, pak předpokládám do měšťanky, že? JG: no, já sem chodila ee na základku na Rejdiště, to bylo tam jak je teď Janáčkovo [divadlo]. JV: [mhm]. JG: to zbourali. potom sem šla na gymnázium. udělala sem štyry roky. pak em sem chtěla jít na obchodní. dělala sem zkoušku. tu sme udělali, ale nevzali nám a nabídli nám, že můžeme chodit do německé, tak sme nechodili nikam a byla sem totálně nasazená. v Adamově, což na mě byl úplná hrůza, protože tenkrát ty haly, to byl samé řemen a to ((nesrozumitelně drmolí)) sem uplně šílela. sem říkala, tady přídu vo ruce, vo všechno, jo. no a tam sem byla až do dubna pětaštyrycet. JV: mhm. JG: sem chtěla jet, a maminka říká, nikam už nepojedeš, dyť tady už to duní ze všech stran, tak... nevim kolikátýho teda sem tam byla naposled, to teda nevim. ale zažila sem tam. JV: mhm. JG: kdy tam byly nasazený baletky z Národního divadla [tady]. ale do třech neděl [zmizely]. JV: [mhm]. JG: tak nevím, no tak je tam [buďto] JV: [(kam s-)] JG: do kontrol poskládaly, [anebo] JV: [s-] JG: si to nějak vydobyly. ale já sem makala u mašiny normálně jak každý jiný. JV: mhm. a to vám bylo teda sedumnáct let, osumnáct let, když ste nastoupila? [ne, to vám bylo... (jo, jo, jo)]. JG: [no, no, no, tak] mohlo mně být tak nějak sedumnáct, no. JV: mhm. JG: no a potom sem ee p- (přiži-) po pětaštyřicátým, že. tak protože tatínek mně zemřel, JV: mhm. JG: mně nebylo šestnáct. tak se... sem musela jít hnedka dělat, tak sem dělala a zaráz sem chodila do obchodní školy Bednářové. to bylo myslím na dva roky. a pak teda zas po letech sem šla normálně na tu (.) co (byly) ty ee... no na Pionýrské do té školy a tam sem to dělala zase vod první třídy JV: [mhm]. JG: [a] vodmaturovala. JV: ste si do- [do- dodělávala to vzdělání]? JG: [(prosim)? no já sem totiž měla postup v práci, ale tam už bych dál nemohla, když nemam školy. protože ta soukromá, to se tak bralo, i když se tam chodilo denně, [jo]. JV: [mhm]. JG: ne že by to bylo nějaký to, jen to tak, ale pořád se to bralo jako takovej kurz, [jo], JV: [a] JG: ne jako státní [škola]. JV: [takže] vaše nejvyšší vzdělání je vlastně střední škola s maturitou. JG: no, [t- obchodní škola s maturitou, no to pět roků se tam chodilo]. JV: [co ste si dodělala, mhm, co ste si dodělala po střední škole ee po válce] JG: no to sme chodili třikrát týdně. to byl hezkej [fofr taky někdy]. JV: [a vlastně teda] po tý válce ste nastoupila do ee opět do závodu nebo do fabriky, ste říkala. JG: ne. JV: [ne] JG: [hnedka] sem nastoupila to ee eh jak sem chodila do gymnázia, tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát. JV: mhm. JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově ((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no]. JV: [administrativní pracovnice. mhm]. JG: jenže velmi mizerně . nehledě, že musely být teda ee víte, takový ty přestávky v [poledne]. JV: [mhm]. JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž, on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal třeba, že. [tak to byl fofr]. JV: [a tam ste byla jak dlouho]? JG: no... nevim, já sem vod... jak no vidíte, to sem měla vzít s sebou životopis, to já už zas [nevim ouplně]. JV: [ne, ne, to je zas... jenom jestli tak zhruba si pamatujete. ( ). mhm]. JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie]. JV: [mhm]. JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo, toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem čekala rodinu. JV: mhm. JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale ne moc dlouho. [a]... JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala. JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt. odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s učením, tak sme potřebovala něco v Brně. JV: mhm. JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela a šla sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž (j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství, že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako tak rajzovali. JV: [jasně]. JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no. [tak]... JV: [ee povolání] vašich rodičů teď teda se ještě [vrátím]. JG: [tatínek] byl zubař. JV: mhm. JG: a maminka... no my sme byly štyry děcka, babička pět. JV: mhm. JG: teta u nás byla. šest. takž měla co dělat. až potom už ee sme byli jako velcí, tak dělala administrativu, protože vona měla [to lyceum]. JV: [maminka]. mhm. JG: no. JV: takže se o vás starala... byla jako žena v domácnosti. JG: no, no, no, [no]. JV: [a vy] ste teda měla, řikáte, tři sourozence? dohromady ste byli [čtyři]? JG: [ano], ano. jeden zemřel... JV: mhm. JG: ten dělal (asi) vysokou školu tady ee tu zemědělskou, ale krátkou dobu. JV: bratr? JG: ten zemřel brzo, [no]. JV: [mhm], mhm. JG: a ti ostatní žijí, sestra, ta v Bohunicích taky. to je [pětaosm(desát)] JV: [mhm]. JG: já sem byla nejmladší.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [můžu se vás zeptat] na ty ee roky, (kdy) se narodili? JG: kdo? JV: ee vaši sourozenci. JG: všichni tady v Brně na té Lidické. JV: ale ee v jakých letech ee rok narození. JG: tak počkejte. bráška je myslim dvaadvacet. JV: [mhm]. JG: [sestra] štyryadvacet, bratr pětadvacet a já šestadvacet. JV: takže vy ste nejmladší. JG: ano [prosim]. JV: [mhm]. JG: já sem byla (nejmladší) a (dycky) chudák, víte.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu, von byl v (norovi) z pěti dětí, JV: hm JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu, hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle, JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)]. JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že. takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a přesto to drželo aj [dneska ještě,] JV: [ste drželi pospolu.] JG: pořád jako.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že
Jarmila_2_(1926).txt
JV: mhm v té době em změnilo se něco poté? nebo em třeba vy ste vlastně se vdala kdy? vy ste se vdala až po válce. JG: v jednapadesátým.
Jarmila_(1925).txt
Lč: rok na- vašeho narození, JH: desátého devátý dvacet pět. Lč: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, vlastně kde jste se narodila a potom do [roku de-] JH: [bydlela] sem v Husovicích na Soběšické ulici. Lč: celou tu dobu nezměnilo se to? JH: ne. Lč: mhm JH: narodila sem se na Cacovické ve dvou letech naši museli spravovat takové ubohé byt a tam sme žili až do pětaštyřicátýho roku Lč: a tam se to pak se to změnilo [po tom pětaštyřicátým)]? JH: [ne pak potom] my sme hledali lepší byt, protože to byl ubohej byt a potom Němci jak odešli, tak bylo plno bytů, tak je přidělovali lidem, jo, takže ee dík strýcovi, který byl přišel z koncentráku, tak ten nám vymohl ten nové byt. Lč: [mhm] JH: [a] šli sme do černých Polí. Lč: a vlastně ee jaké školy ste do toho roku čtyřicet pět navštěvovala? [kde a jaké to byly]? JH: [obchodní no a] všechny chcete? Lč: no všechny JH: no tak v Husovicích obecnou, tam byla nová škola na Cacovické úplně nová v první republice a eště s- tam fungovala i stará, ta eště pamatovala Habsburky. Lč: mhm JH: jo, tak ta ee tam sme chodili myslim do pát- ee do třetí tam to vite,
Jarmila_(1925).txt
no a tak ee tam sme byli do třetí třídy a do štvrté a do páté sme chodili do té nové školy potom a ta už teda byla pěkná, ta už teda ee bylo vidět, že je nová a už sme tam měli i terasu, o přestávce sme se mohli projít po terase o přestávkách, no a potom teda sem šla na gymnázium v Husovicích ee tam ee taky všechno je předělaný tady v Brně ee v Husovicích nový gymnázium taky v první republice bylo tam (.) na Vranovské (.) a teď pak tam byla za komunistů chemická škola (.) střední průmyslová no a tam ee od z kvarty sem odešla na obchodní akademii (.) na Kotlářskou první státní obchodní akademie ((I. státní obchodní akademie Karla Fišary Kotlářská)),
Jarmila_(1925).txt
Lč: a ee takže vaše vzdělání je... JH: střední. Lč: střední, dokončila ste tu obchodní [akademii]. JH: [ano]. Lč: a pak už ste nepokračovala. a v jakém roce ste dokončila tu akademii? JH: v pětačtyřicátém. Lč: mhm JH: nám zavřeli školy, jo, za Němců a potom nám udělali zrychlený ročník maturitní.
Jarmila_(1925).txt
Lč: a ee jak ste vlastně, co ste potom dělala, jaké bylo vaše zaměstnání? JH: byla s- nastoupila sem hned po maturitě do pojišťovny. Lč: a změnila ste zaměstnání ee jako během života? [nebo st-]... JH: [no jo], no jistě, narodí se syn, narodil se mně, tak pak zase ste na mateřské, zase se hledalo zaměstnání, no nakonec sem skončila na magistrátě. Lč: a jaké bylo povolání vašich rodičů, tam za vlastně za té první republiky? JH: mam- ee tenkrát byly ženy (.) v domácnosti, tak maminka nepracovala a tatínek byl zaměstnaný jako topič na dráze (.) jezdil s lokomotivou na dráze. Lč: a sourozence ste měla? JH: mám (.) sestru. Lč: (sestru) a v- je mladší nebo starší [než ( )] JH: [mladší] o pět roků. Lč: mhm takže se narodila v třicátém [roce]. JH: [v] třicátém roce a v protektorátě se nám narodil eště mamince chlapeček, bylo jí osmatřicet. Lč: mhm JH: ten potom umřel v pětatřiceti letech.
Jarmila_(1925).txt
to si pamatuju ee to ještě sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti až, [no].
Jarmila_(1925).txt
JH: no tak chodila sem na obchodní (akademii) a tam sem taky mohla jít ne když sem byla z Husovic sem se neodstěhovala a to už potom v pětačtyřicátým, to mluvím o protektorátě, (protože) v pětaštyřicátým už sme se stěhovali do černých Polí. Lč: mhm JH: jo a tam sem ee no vlastně už sem šla do zaměstnání potom.
Borivoj_(1927).txt
narozen druhého desátý, devatenáct set dvacet sedm v Brně. LH: a kde ste přesně bydlel v té době? BH: em je to ffs na okraji (.) středu (.) neboli Cejl, Židenice, Husovice. LH: ehm. (...) kterou školu ste navštěvoval do roku čtyrycet pět? BH: ee navštěvoval sem mm na Vranovské základní školu, neboli obecnou tenkrát, a měšťanskou na merhautce ((Merhautova)) LH: ehm. (..) a ee kdy ste nastupoval do zaměstnání, to bylo v jakém roce? BH: v roce čtyřicet dva. LH: ehm. (.) devatenáct set čtyřicet dva a jako co ste pracoval? jaké ste měl [zaměstnání?] BH: [nó tak] nebyl nebyl výběr, že. v té době. já sem přitom měl zájem vo hudbu a soukromě sem chodil (.) k profesoru Tomaštíkovi, (.) kterej byl profesorem na konzervatoři, soukromě jsem chodil na housle. no a v tom roce štyrycet dva nebyl výběr, bylo mně řečeno (.) do učení. LH: ehm. BH: no tak sem prostě nastoupil do učení jako strojní zámečník. LH: a ee toho strojní zámečníka ste pak dělal delší dobu? BH: ano celou (dal) sem celou dobu. no celou dobu ne, pak ee (..) sem si udělal (.) průmyslovku, (.) že, na Sokolské. no a pokračoval sem teda v práci u jedné firmy. LH: ta průmyslovka, tu ste absolvoval kdy? vzpomenete si v jakém roce to bylo? BH: to bylo no sem prakticky (.) v pětačtyrycátým roce (..) pro nedostatek místa sem (.) dělal sem zkoušky, že a pro nedostatek místa sem nebyl přijat. LH: ehm. BH: protože (ten) se vyrovnávaly ty ročníky sl- ty starší ročníky prostě měly přednost. LH: ehm. BH: no tak to bylo v asi v sedmaštyrycátým roce. LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů? BH: em moje matka byla v doma, já sem žil jenom s matkou. LH: ehm. BH: moje matka byla jako (...) v mateřské školce jako opatrovnice, (.) že. později jako kuchařka, to je takové... LH: ehm. BH: tohleto. LH: á poté vy ste říkal, že ste teda v roce štyrycet sedm nastoupil na tu ee na tu průmyslovku. a co ste dělal poté, po absolvování té průmyslovky [(v té firmě)?] BH: [no zů- zůs-] zůstal sem u firmy, pak sem dělal héém středně technickej kádr. LH: ehm. BH: montážního mistra. LH: montážní mistr. em měl ste nějaké sourozence? BH: ne.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela? BH: ano. LH: á jak často? BH: každou neděli.
Borivoj_(1927).txt
LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se hlásil? BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.
Marie_(1915).txt
LS: rok narození MH: devatenácet patnáct, LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět? MH: hm tak em napřed Brno, LS: hm MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej ¼ubovně v Jarabině. LS: hm MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67)) LS: tady v Brně MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)
Marie_(1915).txt
a pak na Marxovu, ((dnes Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový biograf))
Marie_(1915).txt
LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce? MH: devatenácet třicet šest. LS: a zpátky do Brna jste... MH: tř- LS: se vrátila v roce MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.
Marie_(1915).txt
LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho roku devatenácet čtyřicet pět. MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí, LS: mhm MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu, bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení. LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet čtyřicet pět už jste se provdala? MH: ne. LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.] MH: [později.] LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče. MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za první války, když narukoval, tak to sežrali LS: ((smích)) MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.
Marie_(1915).txt
LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste měla nějaké sourozence? MH: ještě tři. LS: ještě [tři sourozence]. MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už. LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci? MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a nejmladší bratr v dvaadvacátém roce. LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste dosáhla. MH: tak gymnázium osmileté. LS: mhm MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní pedagogická akademie, LS: hm MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice těžká.
Marie_(1915).txt
MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee, chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee,
Marie_(1915).txt
ak sme chodili na praxi na chlapecký učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je Koněvova pozdější,
Marie_(1915).txt
MH: a pak em byly zavřeny vysoký, čili na druhý stupeň se ně- nedalo postupovat, takže potom po válce jsem dělala kurzy na univerzitě, pro nás zařídili a tam jsem si udělala em zkoušku z matematiky, fyziky, chemie a biologie.
Marie_(1915).txt
LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do důchodu. MH: učitelka. LS: celou dobu jste učila. MH: celou dobu jsem
Marie_(1915).txt
MH: to byly em z fakulty ke mně chodili na přírodopis a na chemii, na hospitace. měli u mě první výstupy, musela sem to hodnotit. pak sem eště udělala kurz, když začaly dílny, tak usoudili, že to zvládnu, LS: hm MH: páč moji dědečkové byli samí kováři, od dob Jiřího z Poděbrad, v Kunštátě, a tak sem dělala kurz ve Zbrojovce, učňovskej, na kovo, LS: hm MH: a v umělecké průmyslovce na Husově na dřevo. kvalitní úžasný f- hm kurzy, no takže sem učila i dílny, co mám povídat, dělala recenze, dělala na osnovách, to už k filmu nepatří, to je pasé všecko. ale... LS: já bych se [vás zeptal] MH: [prolezla sem] fůru továren tím pádem, dostala sem se na em na úžasný exkurze,
Marie_(1915).txt
LS: ještě teda pardon sem se zapomněl zeptat, kdy ste nastoupila do svého prvního zaměstnání vůbec. MH: v šestatřicátým roce, v září. LS: v roce devatenácet [třicet šest.] MH: [v listopadu.] třicet šest. LS: hm MH: a byla sem rok na Trebišovsku, a potom dva roky u sta- tam je em u Staré ee ¼ubovně, sedum kilometrů vodtud. úplně na hranice. LS: hm hm a na tu vysokou školu ste říkala, že ste nastoupila [až] MH: [až] po válce. LS: až po válce. MH: v sedumačtyřicátým.
Marie_(1915).txt
LS: ((smích)) teď bych se ještě zeptal, jestli ste chodila do kostela. MH: em v mládí em vs- ee všichni toto. ale moji rodiče nikdy nechodili, nebyli fanatičtí, i když vlastně maminka vlastně byla z velmi zbožné, až bigotní, LS: hm MH: katolické rodiny na dědině,
Marie_(1915).txt
LS: ((smích)) takže vy ste chodila nebo [nechodila?] MH: [ne,] chodila jako děcko, a pak někdy v takovém zoufalství, LS: hm MH: sem se zastavila v kostele.
Marie_(1915).txt
LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat, jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina chodila, a jaký film [ste si vybírala.] MH: [ne, absolutně] né. LS: ne. MH: a to už já sem do kostela nechodila,
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm e na rok narození. MJ: devatenáct set dvacet tři. JV: mhm děkuju. a bydliště před rokem štyrycet pět? MJ: ee Brno Soukopova čtyři ((Soukopova 4)), to je v Masarykově čtvrti. JV: mhm. a škola, které, kterou ste navštěvoval, nebo školy. MJ: obecná škola na Babákově náměstí v Masarykově čtvrti. pak třetí reálné gymnázium tady na Kounicově a potom bylo e k samozřejmě maturita byla za války štyrycet dva, nebyly vysoké školy, tak sem tři roky dělal u Baťů ((Baťa)), JV: mhm MJ: jako manuálně, a potom sem šel na e techniku vysokou škola, to byla vysoká škola technická doktora Edvarda Beneše, JV: mhm MJ: stavební fakultu, kterou sem absolvoval v roce štyrycet devět, JV: mhm dobře. MJ: tím skončilo moje studium. JV: a dále bych se zeptala na povolání vašich rodičů. MJ: votec byl profesor, středoškolskej, maminka byla v domácnosti. JV: mhm dobře. á měl ste nějaké sourozence? sourozence, jestli [ste (měl)] MJ: [ano] mám ještě jednu sestru starší vo rok a půl. JV: mhm dobře. á teďka bych se zeptala e jaké bylo vaše povolání, jak jaké byly vaše povolání vlastně až do současnosti. MJ: od školy? JV: ano. MJ: no já sem byl zaměstnaný ve stavebních závodech, jenom teda půl roku, pak sem šel dva roky na vojnu, JV: mhm MJ: e to e prezenční, to sem musel e to tedy byly pro náš ročník dvouletý, čili já sem vlastně v jednapadesátým, to mně bylo osmadvacet let teprve začal. pokračoval sem ee v ve stavební profesi, byl sem projektant, JV: mhm MJ: u (stavebních) závodů, pak se to měnilo na Hydroprojekt a zase stavební závody až do svýho pětašedesátýho roku, a dělal sem převážně statiku. e b- byl to byl to podnik se potom nakonec menoval Ingstav, to byl velký podnik pro velké vodní stavby. ale já sem tam dělal e on dělal po celejch, po celé republice, hlavně teda v čechách a na Moravě no hodně přehrad, jezů ee regulací, ale dělal potom aj průmyslovou výstavbu a co se dalo, to bylo za té totality. JV: mhm MJ: no a koncem teda v d- listopadu vosmdesát devět sem zrovna končil, no a pak sem e dělal ee dva e dvakrát brigádu na úřadech, kde si mě vyžádali jako ee stavebního jako a ee v dělal sem aj u u u ee na novém domově a kromě toho em su autorizovanej inženýr pro pozemní stavby, takže sám projektuju
Miroslav_(1923).txt
MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi bylo šest let, já teda o rok později,
Jiri_(1922).txt
Lč: a na rok narození? JH: devatenácet dvacet dva. Lč: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět? kde jste se narodil a kde jste pak bydlel? JH: no tak, narodil jsem se na Ukrajině, a bydlel jsem tam na Ukrajině osum roků, čili v roce devatenácet třicet, to se přestěhovali, otec tam byl jako zajatec českej, český, a maminka byla rozená polská Ruska. ona byla totiž tam, no, po třicátejch letech, ve třicátých sme se přestěhovali do Brna do Bohunic, a tři roky na to sme se přestěhovali do Židenic, no a tam jsem vlastně byl až do toho pětaštyrycátýho roku. Lč: mhm.a do jaké, do jakých jste chodil škol tady? JH: no tak kromě té základní školy, měšťanské školy, pak mám učitelský ústav, no a potom sem dělal vysokou školu pedagogickou. Lč: a na ten na ten, hm po té měšťance, to bylo v jakém roce, když jste skončil měšťanku? JH: měšťanku? no tak mně bylo patnáct let, to znamená dvaadvacet a patnáct, třicet sedum let. Lč: a pak jste nastoupil... JH: do učitelskýho ústavu v Brně. Lč: do učitelského ústavu? JH: tam jsem se učil štyry roky, a ve dvaaštyrycátým roce sem byl nasazenej do Německa, do pětaštyrycátýho roku. Lč: a po válce ste začal na vysoké? JH: po pětaštyrycátém, to já sem až potom později, v pětaštyrycátém roce sem nastoupil v Mikulově na normální měšťanskou školu jako učitel. Lč: jako učitel, mhm. JH: tam jsem učil šest roků, pak jsem byl devět roků v Dolních Dunajovicích jako ředitel školy. potom pět roků v Opatově jako zástupce ředitele, no a poslední léta to už jenom v Brně. a mezitím sem teda jako dálkově studoval na pedagogické fakultě. Lč: a jaké bylo teda povolání vašich rodičů? JH: no tak můj tatínek byl holičem, kadeřníkem a maminka byla vyučená švadlena. Lč: a měl jste sourozence? JH: zemřel prostě hned při narození, takže ne.
Zofie_(1925).txt
JV: [naro]zenou v roce ee [dvacet pět] ŽH: [dvacet pět] JV: ee vy ste vlastně, v Brně chodila na ee měšťanku ŽH: na měšťanku. JV: a v patnácti letech ste ŽH: sem odešla JV: odešla do Zlína. ŽH: do Zlína. JV: odešla ste do Zlína, s rodiči ste se přestě[hovali] ŽH: [ne, sama sem] JV: [sama ste] ŽH: došla do firmy Baťa [pracovat].
Zofie_(1925).txt
ŽH: [tatínek] byl zřízencem na Lékařské fakultě. JV: mhm a maminka? ŽH: maminka byla v domácnosti, [nás bylo] JV: [v domácnosti] ŽH: pět dětí. JV: takže ste měla eště štyry sourozence. ŽH: sourozence. JV: a vy ste byla nejstarší nebo ŽH: nejmladší. JV: nejmladší. a jak, v jakém ste byli em rozpětí časovém od sebe? [věkovém?] ŽH: [nejstarší] bratr byl o dvanáct roků starší JV: mhm ŽH: a po dvou nebo po štyřech letech byli další sourozenci. JV: á to byli teda, nejstarší byl bratr pak ee ŽH: pak byl druhý bratr JV: mhm ŽH: pak byla sestra, další sestra a pak já. JV: takže (.) dvě sestry a dva bratři se [dá tak] ŽH: [oni byli] tři, tři kluci, jenomže ten třetí umřel hned po porodu. JV: mhm. dobře á vy ste teda vlastně ee dosáhla ee vzdělání ŽH: jenom os- osm tříd JV: [osm tříd] ŽH: [a u Bati] JV: [mhm] ŽH: [sem] si dělala tříletou ee ŽH: Baťovu školu práce, JV: mhm ŽH: která mně pak byla uznána jako střední odborné vzdělání. JV: to ste dělala po večerech. ŽH: po večerech, my sme osm roků JV: mhm ŽH: e-e osm hodin pracovali a tři hodiny večer sme měli vyučování. JV: á, vlastně potom ste pracovala ee dále u toho Bati ještě, nebo em ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a, JV: mhm ŽH: protože tam nebyly byty, tak sem se přestěhovala zase sem do Brna [s manželem]. JV: [do Brna] mhm a teda em když si projdeme ee to vaše zaměstnání, tak jaká jaká povolání ste vystřídala, nebo co [všechno ste] ŽH: [vyučila] sem se tam textilní em přadlenou a em zvyšovala sem si tam kvalifikaci a končila sem jako mzdová účetní, každý dva roky sem měla postup, tam to bylo ohromný, protože oni si všímali, jak kdo je zdatnej a přičinlivej a vopravdu, já sem, mně bylo šestnáct roků a já sem měla takovou mzdu, jako můj tatínek, státní zaměstnanec, tady v Brně. JV: á em vlastně pak ste se vrátila do Brna [v roce] ŽH: [do Brna] JV: padesát dva, ste říkala ŽH: ano JV: á pracovala ste em ee v podobném em sektoru nebo ee ŽH: začala sem taky, ano zase sem šla do textilu JV: mhm ŽH: a potom sem asi em jo s- zase sem pó několika, asi po dvou letech sem šla na výzkumný ústav textilní na Václavskou a pak sem přišla k poštám jako administrativní pracovnice a tam sem pracovala až do důchodu.
Zofie_(1925).txt
ŽH: ve Zlíně já sem ee [byla] XX: [( )] ŽH: v Otrokovicích [přesnějc řečeno] JV: [mhm mhm] ŽH: to je dvanáct kilometrů od Zlína a je to taky ee Baťův ee to byl em Baťovy továrny. tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
Zofie_(1925).txt
JV: [vy ste] vlastně bydlela tenkrát ŽH: na Údolní. JV: na Údolní že ste říkala mhm. ŽH: roh Úv[ozu] ((Úvoz))
Zofie_(1925).txt
ŽH: a můj ee mládenec byl z čech, tak ten si pro mě pěšky a a vlakem a jak to šlo pro mě přišel, poněvač já sem už se nehodlala vrátit do toho, já sem chtěla zůstat v Brně. JV: a taky ste zůstala, vlastně ste říkala ŽH: ne ne ne, já sem JV: ne ne to už bylo padesát dva ŽH: až až do roku padesát dva sem byla ve Zlíně. tím, že on pro mě přišel, no tak sem se vrátila, protože on tam ee studoval, JV: hm ŽH: taky u Bati pracoval a studoval, dělal si tam i vyšší průmyslovku, takže sem se tam zase vrátila kvůli němu a zůstali sme tam až do toho dvaapadesátýho roku.
Zofie_(1925).txt
JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba? po tý válce nebo... ŽH: tak možná tři měsíce. JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že ste [(přišla)] ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u rodičů v těch Šitbořicích
Irena_(1922).txt
Lč: a kde jste bydlela do roku devatenácet čtyřicet pět. kde jste se narodila. IK: v Brně. Lč: a kde ste... IK: já sem se narodila v Brně, v Brně sem vyrostla, a sem tady dodnes. Lč: a na jaké [ulici] IK: [v Židenicích,] Lč: v Židenicích. IK: a to byla ulice em která me- ména se střídala, takže to byla Poděbradova, untrtenvajnbergen ((Unter den Weinbergen)), a teď je to Viniční ulice. Lč: ano IK: ale já sem se přestěhovala, tam sem bydlela šedesát roků, Lč: hm IK: a pak sem se přestěhovala sem, to je část Židenic říká se tomu Juliánov. Lč: ale do roku čtyřicet pět ste pořád bydlela v [těch Židenicích.] IK: [ano ano.] Lč: a kde kde jste chodila do školy. IK: do školy sem [chodila] Lč: [na měšťanku,] IK: na obecnou školu v Židenicích, Lč: ano, IK: a em od páté třídy sem studovala na dívčím reálném gymnáziu ((Státní dívčí reálné gymnázium)) v Brně na Mendlově náměstí. Lč: a em později ještě ste... IK: vysokou školu Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity. ovšem s přerušením, protože já sem maturovala v době hajdrichiády ((heydrichiáda)) Lč: ano IK: v dvaačtyřicátým roce, školy byly zavřeny, a pak sem teprve, Lč: po válce, IK: mohla nastoupit na vysokou školu. Lč: a kdy ste se vdala? IK: (.) já sem pak vystudovala, učila sem, stala sem se kantorkou, a já sem byla za války zraněná při bombardování, takže sem přišla o ňáký prsa, tady sem byla zraněná a nemusela sem po absolvování Filozofické fakulty nastoupit na venkov, jak nás potřebovali, kantory, a nastoupila sem na Křídlovické taky v Brně, tam sem zase jela učit, ačkoliv sem byla vyso- středoškolská profesorka, tak sem učila na národní škole, Lč: hm IK: potom sem přešla na Hybešovu ((ulice Hybešova)) tam sem ředitelovala, to už sem byla vdaná. Lč: ale to bylo tedy až po válce ste se vdávala. IK: ano, po válce. Lč: v padesátých letech. IK: padesát myslím. Lč: hm a jaké bylo povolání vašich rodičů em [když ste byla malá.] IK: [tatínek byl] voják, Lč: hm IK: československé armády, a kupodivu to souvisí s tim, když válka skončila, tak on šel do civilu, a byl vedoucím kina. Lč: aha IK: takže Lč: kterého? IK: kina Jadran v Králově Poli. Lč: aha IK: no a maminka byla učitelka hudby, měla soukromou na klavír vyučovala. Lč: aha a měla ste sourozence? IK: ne, já sem byla sama. Lč: a vy ste tedy dosáhla vysokoškolského [vzdělání.] IK: [ano.] Lč: a to vaše povolání vlastně bylo celou dobu ste vyučovala. IK: ano. potom byla základní em já sem ředitelovala na Hybešce ((ulice Hybešova)), na em pětitřídní národní škole, potom sem em byla na osmiletce, pak to byla devítiletka, pak sem přešla na Koněvovu, kde sem dělala zástupkyni ředitele, a odtud sem přešla na Slovanské náměstí na gymnázium, takže já sem se a tam sem skončila. a v devětasedumdesátém roce. Lč: hm IK: tak skoro třicet roků sem učila, a to už na mě čekali v muzeu moravském ((Moravské muzeum)), kde sem dělala třináct roků lektorku. Lč: aha, takže potom ste ještě [(vyučovala.)] IK: [ano, třináct] roků ještě učila.
Irena_(1922).txt
IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička naše rodina, jako za první republiky byli sokolové, Lč: ano, IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka.
Irena_(1922).txt
Lč: a chodila ste do kostela? nebo... IK: já sem bez vyznání, ale kostely jako em sem vždycky ráda navštěvovala. vlastně bez vyznání, no, pokřtěná sem byla, zpočátku sem do kostela chodila, až později sem z církve vystoupila.
Irena_(1922).txt
em a já sem potřebovala tu pracovní knížku, protože bez ní se nedalo pohybovat, voni každou chvíli kontroly dělali. tak já sem potom přešla na roční rodinnou školu na Jaselské, to pro nás jako pro maturi- pár maturantek se tam, ale za rok sem neměla co. tak sem se uchytila v takovým ateliéru, v Alfa pasáži, Lč: hm IK: to byl umělecký ateliér, ty vyráběli takovýdle stínítka, a všelijaký věci, a ten majitel spolupracoval s Němci, ale byl to čech. a byla tam moje kamarádka, ze Židenic, a ta šila ty em ty stínítka, no a ona mě tam dostala. Lč: hm IK: takže on mně nechal vystavit na pracáku ten pracovní průkaz, a to už bylo dobře. takže do konce války sem to tam v tom ateliéru přečkala. Lč: a když ste teda vlastně tím pádem když jste byla dva roky zaměstnaná, do konce války od toho šty- třiaštyrycátýho, IK: no já sem eště byla, já sem tam byla do šestaštyrycátýho roku, pětaštyrycet se otevřely vysoké školy, já sem od malička chtěla být kantorkou, to byl můj sen, ale tam v tom ateliéru sem se tak nějak dostala do uměleckých kruhů, takže sem myslela, že si sama otevřu nějaký ateliér, no ale maminka a jí dodneška děkuju za to em že mě donutila, takže já sem rok ztratila, a teprve v tom padesátém roce pětaštyrycet em Lč: šestaštyrycet IK: šestaštyry- tak sedumaštyrycet sem nastoupila Lč: na vysokou
Bozena_(1924).txt
narozena v roce dvacet štyři BK: mhm JV: a narodila ste se v Brně? BK: hm JV: a v Líšni nebo? BK: ne v Žideni- JV: v Židenicích BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo? BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu JV: ano BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali na Špačkovu JV: mhm BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů? BK: tatínek byl policista, JV: mhm BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti. JV: byla v domácnosti. BK: mhm JV: měla ste sourozence? BK: ano ano dva. JV: bratra sestru? BK: bratra a sestru JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed nebo BK: uprostřed JV: uprostřed BK: uprostřed JV: dobře BK: no JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání? BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena, JV: mhm BK: dámská krejčová (myslim) JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou BK: no už už JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení] BK: [no no no ano ano] JV: a ze školy ste odešla v roce? BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři] BK: [pak sem ty tři roky] chodila JV: to znamená do roku štyrycet dva BK: ano JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu? BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli čtyřiadvacátý ročník byl povolaný JV: hm BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se snažili vzít a mít [děti] JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení BK: ano jinak bysme byli JV: hm BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo, do těch... JV: takže dítě se vám narodilo v roce? BK: třiaštyrycet JV: třiaštyrycet BK. no posledního prosince, takže... JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?] BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti JV: mhm BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten můj nej- mám tři děti JV: mhm BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila do práce, a to už sem jenom takhle... JV: a tam ste zastávala pozici ee? BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,
Bozena_(1924).txt
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se přestěhovali tam nahoru JV: hm BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte] JV: [tam ste se přestěhovala v roce] BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné
Bozena_(1924).txt
JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší BK: o čtyři JV: o čtyři roky mhm BK: jo JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší BK: o deset let JV: o deset let BK: no takže to už bylo JV. takže ona byla jakoby BK: no (velký) bylo bylo
Bozena_(1924).txt
JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se vám narodilo BK: štyřicet tři po štyrech letech potom
Milan_(1932).txt
LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva. ML: [třicet] dva, ano LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra ML: Jana Uhra, [ano.] LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště] ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum. LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy. ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo, LR: hm ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na letecký motory, jo LR: hm ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří. LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)] ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři. LR: tři. ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl. LR: hm a to ste chodil kam na gympl. ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam ee elektroprůmyslovka. LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět. ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.
Milan_(1932).txt
LR: takže ste se znal. a maminka? ML: ta byla v domácnosti. LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?] ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší. LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste pak ještě [dosáhl.] ML: [Přírodovědecká] fakulta. LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita)) ML: [obor geologie.] LR: obor biologie. ML: ne biologie. g, geologie. LR: jo [geologie, aha aha] ML: [g jako Gustav ((smích))] LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v průběhu toho života? jenom stručně. ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum, to bylo do roku devatenácet šedesát dva, LR: hm ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum, LR: hm ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo, LR: hm ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.
Libuse_(1924).txt
dvacet čtyři, devatenáct set dvacet čtyři, příští měsíc budu mět pětaosmdesát. MB: hm MB: tak pak další, co tady mám vlastně z těhle těch údajů je ee, bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět vlastně. LM: tak to sem bydlela em, protože můj tatínek byl eh zapojený v odboji, tak já jsem nemohla bydlet doma, tak sem bydlela v penzionátě Vesna na Lipové. MB: mhm LM: a e poté, když to zabrali Němci, tak sme se přestěhovali do ženské útulny. MB: mhm LM: co je, co je na rohu dřívější falkenštajnerové ((Falknsteinerová)) dneska Gorkého a Úvozu. tam, a pak jsem se provdala a bydlela jsem v Masarykově čtvrti na Lerchové. MB: a vdávala ste se v jakém roce? LM: štyrycet štyry MB: štytřicet čtyři, takže ještě ještě LM: devatenáct set štyrycet štyry MB: mhm. a ee vlastně ee takže tohleto bydliště, co ste mi říkala, to je spíš za války? LM: to sem, ano však, protože já jsem ee do té, do té doby bydlela mimo Brno. MB: mhm. jo, takže mě vlastně totiž zajímá celé to vlastně období od [vašeho dětství, takže] LM: [ano, tak narodila] sem se v Brně, ale byl, můj tatínek byl ředitel měšťanské školy a ze zdravotních důvodů potřeboval n- ne- nes- neměl být ve městě, jakože měl ňáké důsledky z první světové války nebo tak. ((rozhvor krátce přerušen příchodem třetí osoby)) LM: kde sme přestali? MB: ee že vlastně říkala ste, že ste se narodila v Brně, [potom] LM: [no] já jsem se narodila v Brně, ale tatínek mě- měl poškozené plíce z první světové vláky, tak nemohl být, bydleli sme v Bratislavě, ale taky mu to nedělalo dobře, jako ve městě, tak nakonec sme se přestěhovali do Kyjova MB: mhm mhm LM: a v tom Kyjově, z Kyjova potom sme se přestěhovali do do Vracova, tam sem chodila do obecné do první a do druhé třídy a pak dostal, protože on ukončil on s- studoval ee přírodní vědy, ale ze zdravotních důvodů to přerušil, takže matematiku teda měl, měla, no tenkrát to bylo jinak, já nevím jak dneska je náplň ee všechno co se týká přírodních věd, ale on dělal matematiku. MB: mhm LM: tak tu měl dodělanou, ale vostatně co se e týkalo toho, tak to nedokončil. MB: mhm LM: a v důsledku toho, že měl tu e to něco tak dostal ee Újezdní Masarykovo občanskou školu, tak se to jmenovalo v Hovoranech. MB: mhm LM: tam chodilo z několika obcí včetně čejče jestli vám čejč něco říká, jak jako kde byl Masaryk ((Tomáš Garrigue Masaryk)), ee že, čejkovice, kde bydlel Masaryk, te- e Terezín, Šardice, Mutěnice ee ni- no Újezdní, to byla Újezdní škola. tam chodilo, já nevím tenkrát tam bylo ňeják přes štyra sta žáků, to byla velká, velká škola, no a protože tatínek byl zapojený po devětatřicátém roku v odboji, tak já sem musela z doma ee z domu MB: mhm, [takže mhm] LM: [a nechtěl abych], abych byla v rodině, kdybys, protože jednou nohou, to by bylo vždycky kriminál, potom byl tatínek opravdu vězněný, no a proto já sem přišla do toho Brna, MB: mhm, takže to bylo v tom roce [třicet devět mhm] LM: [tak devětatřicet, devět, ano] MB: mhm. a to byl pak už ten penzionát v té, [mhm mhm jak jste říkala]. LM: [no od té ano, no ano a od té doby] teda su trvale, trvale v Brně.
Libuse_(1924).txt
MB: zdokumentovat. ee takže vy ste mi říkala vlastně, že ste se vdávala těsně před koncem války, v tom roce štyřicet čtyři. LM: v lednu štyrycet [štyry sem se vdávala] MB: [mhm, mhm] a třeba ještě děti ste měla do konce války, nebo LM: ne, až v pět a štyrycátém roku v prosinci prvního syna MB: mhm mhm dobře (...) tak ještě se zeptám právě na to povolání vašich rodičů, hlavně v té době před rokem čtyřicet pět, něco jste mi teda [řekla už o tatínkovi,] LM: [no tak moje] moje maminka byla v domácnosti, přestože měla teda školy a nikdy nebyla zaměstnaná, tos, to se nedělalo vlastně, že, no a tatínek byl ředitelem školy. MB: mhm LM: až do důchodu. MB: a měla jste sourozence? LM: ne,
Libuse_(1924).txt
MB: vy ste všechno vydržela ehm. tak, pak se zeptám na vaše vzdělání, do jakých ste chodila škol? LM: no já sem chodila ee, já sem chodila na, do té měšťanské školy z toho důvodu že bych bývala musela jezdit do Hodonína, do gymnázia
Libuse_(1924).txt
LM: takže já sem chodila do do měšťanky. no a po tom devětatřicátém roku po štyřech ročnících jsem přišla do Vesny. MB: mhm mhm LM: já sem chtěla být původně archeoložkou MB: aha LM: no a můj tatínek říkal podívej se, teď sou tady Němci, za chvilu se zavřou, on to předvídal, že zavřou vysoké školy, ty musíš být někde uklizená a pak až to všecko tady skončí, tak můžeš pokračovat ve studiu. no jenže, život šel jinak, a tak sem tak sem byla ve Vesně a v té ve e v roce dvaaštyřicet sem byla jako ve štyryadvacátý ročník totálně nasazená, protože to byl celý ročník dvacet čtyři, chtěli nás zlikvidovat jako budoucí rozmnožovatele národa, tak sme museli zmizet. no a to sem, od té doby sem byla totálně nasazená, nejdříve tady tady v Brně, no a jak mi zjistili, že tam zase to byl (klekner frug motornbau), to byla továrna na letecké motory v Kuřimi, tam kde je dneska to, ta věznice a to tam byla velká továrna a e tak napřed sem měla být tam, no ale potom se nám povedlo, že sme tady vši- celá třída studentek, sme uklízely. byly sme jako uklízečky a to byly tři školy, na Kotlářské, e roh e Kounicové, postaru to budu říkat, tenkrát se to byla Jiskra, Jiskraštráse ((Jiskrastraße - neidentifikováno)) a eště další, co šlo k ee po té Kounicové, tři školy. MB: mhm LM: no a my sme, my sme teda tím, že na tom osobním oddělení byl čech, to e té firmy německé, tak řekl, děvčata, chcete ee do Kuřimi nebo chcete uklízet v Brně. tak samozřejmě rači uklízet v Brně.
Libuse_(1924).txt
potom přišli, že já vlastně nemůžu takovou práci dělat, že já musím jít do výroby. zase zjistili e ž- e dycky zjistili kde je otec, že MB: mhm LM: a já sem řekla že nevím. jak to, že nevíte. no on je v koncentračním táboře. (no copak) já sem věděla, oni je strkali každou chvílu někde jinde MB: hm LM: tak že půjdu, že musím do Kuřima. no tak sem, chodila do Kuřima, to už sem byla vdaná, to sem se v té době provdala v tom štyry a štyrycátém roku a to sem, to bylo kruté, protože se dělaly dvanáctihodinové směny. dvanáct ve dne, od šesti do šesti a noční od šesti do šesti noc. a v tom byla enom čtvrthodinová přestávka, představte si a teďka, no tak mladé holky, že, dvacetileté co, o, dá se říct o hladu, protože ty příděly, které byly tenkrát na lístky, češi co měli Němci měli větší příděly.
Libuse_(1924).txt
Poté, co ho zavřeli, tak prostě byla bez prostředků. tak ee my jenom vlastně tady sme to tam měli pra- placené, to, to ten úklid, jako firma nás platila, no ale tak tak jako čechy, že, špatně. no a potom potom v tom Kuřimi byly ty kruté směny po těch dvanácti hodinách a já sem vážila myslím ale dvaaštyrycet kilo.
Libuse_(1924).txt
yl pětadvacátý srpen ve štyryaštyrycátém roku a já sem bydlela v té Masarykové čtvrti a jezdila sem na konečnou zastávku do řečkovic a tam odsud nás autobus vezl do Kuřima.
Libuse_(1924).txt
ale oni Němci vám vyhrabávali z popela ty drobounké součástečky MB: aha LM: a my sme to museli čistit. MB: mhm LM: a to sme byli na Šumavské, jak je proti kasárnám, proti Masarykovým kasárnám je velká budova na no taková jako tovární, no na té Šumavské, tak tam to vozili v takových velikých bednách, a z popela sme to vytahovali a šmirglovali a čistili a a takhle. no a potom už se blížil konec války, tak e přišli na to, že já nevím, co a jak najednou mně řekli, že budu přeložena do brněnské Zbrojovky. no tak sem uvítala že budu v brněnské Zbrojovce, přišla sem tam k nějakému, já vám vykládám věci, které vás nezajímají, ale von to je kus života, protože vám teda vůbec nevíte co se dělo, že jo. zaplať pánbů. a přídu do Zbrojovky a že půjdu do puškárny.
Libuse_(1924).txt
no ale v pětaštyrycátém roku já po té na konci té války sem byla těhotná e s ee prvním synem potom ee v tom pětaštyrycátém roku, tak sem už nechtěla jít studovat, tak teď se dostaneme k tomu, nechtěla sem jít studovat a že budu, že musím být d- doma, no. tak sem byla v sedmaštyrycátém roku sem měla druhého chlapce, tak sem je chtěla ee prostě dotáhnout tak daleko než půjdou do školy, aby ee nemuseli, protože tenkrát ty zařízení eště takové jako dneska sou, tak nebyly, že, to bylo po té válce, tak to bylo velice skromné a dostalo se tam málo kdy. no ale já sem naštěstí měla rodiče tady potom v Brně přestěhované, tak je měl kdo opatrovat a chtěla sem jít studovat. MB: mhm LM: no a protože sem chtěla kantořinu dokončit, no tak sem se teda přihlásila a za štrnáct dní mně přišla po velikém vyšetřování, o kterým sem vůbec nevěděla, přišlo vyjádření, že nejsem (.) vhodná pro výuku socialistické mládeže. MB: hm LM: tím sem ukončila svoje studia, vlastně sem sem se už k nim nedostala, no ale potom sem přešla do ee napřed sem byla ňákém právním oddělení, ne, napřed sem musela em kvůli tam ňáké bábě v okolí jít do Královopolské, ale naštěstí mě dali do odbytu, že sem nemusela do výroby. a tam odsud sem potom přešla do projektového ústavu, kde sem byla do konce. takže sem se dala pak na technický směr MB: mhm, mhm LM: právně technický směr, tak to řeknu. MB: takže tam ste pracovala vlastně až ee LM: až do důchodu. MB: do té doby než ste šla do důchodu. LM: ano, ano
Libuse_(1924).txt
MB: to určitě není nezajímavý, tak to neříkejte. (.) tak já eště eště vás poprosím [eee] LM: [no, aby co co pot-] MB: [trošku] trošku upřesnit [eee] LM: [ano] MB: to bydliště v tom Brně. já tady mám vlastně to, ta Lipová LM: [Lipová] MB: [ten] penzionát od roku třicet [devět] LM: [ano] a v, od roku štyrycet ženská útulna MB: hned od roku čtyřicet. LM: ano, ano protože to [zabrali] Němci MB: [mhm mhm] LM: nejdříve nám [zabrali] učitelský ústav Němci, MB: [mhm] LM: a my sme e chodili do školy na Údolní. MB: mhm LM: po roku, vrátili školu, protože ta nevyhovovala, protože to bylo tam bylo takové specielní zařízení pro ee to byl učitelský ústav ke vzdělání učitelek odborných škol. MB: mhm LM: pro ženská povolání, no MB: mhm LM: a to bylo moje vlastně výplňové ee mělo být výplňové studium než budu chtět dělat to, co [sem vám na začátku] řekla MB: [jasně mhm mhm] LM: no a e tak e ten příští, příští rok od štyrycátého roku byla ee ženská útulna. MB: mhm mhm dobře LM: a v tom štyryaštyrycátém roku v lednu sem se provdala a bydleli sme s mužem u tety ve vile na Lerchové ulici. MB: mhm dobře. LM: tam odsud sme se přestěhovali (..) do Králova Pole na Palackého třídu. (..) potom z Palackého třídy, když můj tatínek v osmaštyrycátém roku šel do důchodu, tak ee sem sehnala tady velký velký byt a pak sme bydleli na Erbenové, to je za Lužánkami. MB: mhm LM: taková ta okrouhlá ulice co vede k vysoké škole zemědělské. MB: mhm LM: a tam sme tam sme bydleli až do roku osmdesát pět. a pak sme, protože děti se nám povdávaly, poženily, rodiče zemřeli a to byl velký šestipokojový byt, tak ee sme se přestěhovali s mužem do řečkovic, kde se mně, kde byl ženatý syn a vdaná dcera. MB: mhm LM: no a tak od té doby su, že, od pětaosmdesátého roku su v řečkovicích.
Svatava_(1924).txt
SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do roku a řeknu vám] LS: [e to znamená, ještěl] SM: do roku štyrycet dva. LS: no no. SM: to sme se stěhovali. LS: a předtím ste bydlela? SM: předtím sem bydlela e v černovicích je dneska psychiatrická léčebna, ano, LS: mhm SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva e sme bydleli v černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích)) LS: a po tom roce štyřicet dva? SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod tud, v Nových černovicích, LS: mhm SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva. LS: mhm SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala. sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]
Svatava_(1924).txt
SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do roku štyřicet tři. LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)] SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium, LS: mhm SM: tehdy se to menovalo. tak tam. LS: mhm SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků] LS: [jo jo] SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a jedenáct je třicet pět, teda LS: ano. SM: tak LS: ano. SM: tak. LS: mhm SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné, LS: mhm SM: v těch černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium. LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce? SM: štyrycet tři. LS: štyřicet tři a potom ste? SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka, LS: no. SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné. LS: mhm SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho. třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým, že. LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím] SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně. on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že, LS: mhm SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl]. LS: [á paní mam]inka? SM: ta byla doma. [ta ta] LS: [ta byla doma]. SM: nešla nikam. LS: á měla ste sourozence? SM: neměla. LS: mhm SM: ne, byla sem sama. LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého ste dosáhla, bylo? SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce. LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii a SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích)) LS: ((smích)) SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam , jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše ((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem byla až do, než sem se vdala. LS: mhm SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom em LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala jenom za povolání než ste odešla do důchodu? SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem nastupovala u Královopolské, LS: mhm hm SM: jak technická úřednice, LS: mhm SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to byla, to byla zase hospodářská LS: jasně. SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo, kolik to bylo, LS: to nemusíte přesně [přesně říkat] SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích)) . sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su, LS: mhm SM: takže tak to nějak bylo asi.
Svatava_(1924).txt
LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela? SM: ano. LS: v té době. SM: ano. LS: á jak často [to] SM: [já] LS: bylo asi? SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě LS: mhm SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple. a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.
Miloslava_(1925).txt
MM: já sem se narodila v Brně, JV: hm MM: a, tak úplně jako dítě sme žili na Tučkové a potom sme se přestěhovali do Žabovřesk, kde sme bydleli několik, dost roků a právě ty Žabovřesky že byly blízko k tomu kinu, tak právě proto sme to tak často navštěvovali. potom sme se odstěhovali do Masarykovy čtvrti, takže pořád to bylo jako ten spád tam dolu. JV: a na té Tučkové ste bydleli do jakého roku? MM: to sem byla malá, to sem tak myslím do těch pěti let. hm a pak ste tam bydlela vlastně v té další lokalitě v jakém časovém rozmezí? MM: ee tam sme bydleli tak do mé druhé třídy, tam sme nebydleli dlouho. JV: do vašich devíti let? MM: ano JV: takže asi do roku třicet čtyři. MM: ano, ano. JV: a pak ste šli do té Masarykovy čtvrti. MM: ano pak sme bydleli v té Masarykově čtvrti. JV: a tam ste bydleli až do, protože my to máme, MM: no tam sem bydlela prostě až do, až do svých osmadvaceti let, kdy sme se, sem se provdala a vodstěhovala sem se z Brna. JV: my to máme ohraničené rokem čtyřicet pět, takže do roku čtyřicet pět ste tam pořád bydlela. MM: ano, ano pořád, ano. JV: a povolání vašich rodičů bylo jaké? MM: tatínek byl inženýr a dělal na městě na regulačním oddělení a maminka pochopitelně byla, jako v domácnosti. JV: hm, žena v domácnosti. měla ste další sourozence? MM: měla sem bratra, ale ten umřel jako miminko, ve čtyřech měsících. JV: jinak ste teda byla, MM: jinak sem byla sama. JV: hm a dosáhla ste jakého teda vzdělání? MM: já sem dělala gymnázium a potom sem dělala na učitelském ústavě a skončila sem teda jako učitelka, nějaký sme dělali potom ty aprobace nebo co to bylo k tomu potřeba, ale vysokou školu ne. JV: a ten učitelský ústav, to je vlastně jako by byla dneska nějaká nástavba k tomu gymnáziu, že ste si rozšířila jakoby ty určité znalosti v té oblasti, MM: ano, ano JV: ale není to jakoby klasická vysoká škola. MM: ne. JV: a pak ste učila? MM: ano. pak sem učila, JV: hm MM: a nakonec, protože sme byli mimo Brno a potom když sme se do toho Brna vrátili, tak sem si udělala částečně speciální pedagogiku, a byla sem potom mnoho let na mateřské škole pro vadně mluvící, kde sme měli děti s vadama řeči a byly tam aj afázie a prostě děti všelijak, nedoslýchavý, se ztrátou sluchu a tak dál. JV: a do zaměstnání jste poprvé nastoupila v roce... MM: v roce, počkejte, ee začala sem učit mimo Brno a to bylo hned v září čtyrycet pět. JV: takže vlastně těsně po válce. MM: těsně po válce, ano. eště se pamatuju, že to nebylo v Brně, tak sme jezdili vlakem a dobytčákama. JV: hm a pak ste se vrátila zpátky do Brna. MM: pak sem se vrátila zpátky do Brna. JV: a to bylo kdy? za jak dlouho? jak ste dlouho působila [mimo Brno] MM: [nebyla sem dlouho] byla sem byla sem mimo Brno asi rok jenom. JV: a pak v tom ústavě ste působila až do důchodu? MM: ano, až do důchodu. JV: nezměnila ste už teda pracoviště. MM: ne ne ne. pak sem ještě několik roků chodila jako na zástupy, ale to sem chodila všechno jako na speciální školy.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vrátili ste se v jakém roce? MM: vrátili sme se v roce šedesát osm. JV: a ještě jedna věc, vdávala ste se v jakém roce? MM: já sem se vdávala v roce čtyrycet osm, no a potom sem se rozvedla a znovu sem se vdala až v roce sedmdesát.
Miloslava_(1925).txt
JV: a gymnázium ste vlastně dokončila v roce čtyřicet jedna? MM: čtyřicet čtyři. JM: čtyřicet čtyři, jo. MM: to byl osmiletej. JV: takže vlastně v tomto, v tomto časovém období nedošlo k nějaké závažné změně ve vašem životě jako svatba nebo ee zaměstnání že byste si našla, to vlastně bylo až po té válce všechno. MM: ano, ano.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, do kostela sem chodila. JV: v neděli. MM: v neděli.
Miloslava_(1925).txt
JV: což je vymezeno teda rokem čtyrycet, ee rokem třicet devět až čtyřicet čtyři? MM: ne, to už sem chodila, já sem potom chodila vod kvinty, to znamená čtyřiačtyřicet sem maturovala, JV: vy ste chodila na osmileté gymnázium. MM: ano a to už sem nechodila tam. tam totiž to bylo klasické a tam byla latina a byla tam i řečtina a řečtina, latina, to je vynikající věc, ale řečtina teda na nic, tak já sem přešla potom na reálné gymnázium, mendlovo gymnázium ((Gymnázium J. G. Mendela)), no ale to už byla válka, nebo teda protektorát a to sme neměli budovu, takže sme chodili různě po školách, půl roku tam, půl roku tam. JV: do primy ste nastoupila teda ještě, MM: tady JV: v roce, v roce jakém? abysme to teda měli. MM: no, šest a pět je jedenáct, takže v roce třicet šest.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící, hlásila ste se k nějaké církvi? MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((římskokatolická církev))
Ctirad_(1931).txt
em já bych začala rozhovor em rekapitulací několika osobních údajů, em takže první bych se zeptala na vaše bydliště do roku čtyrycet pět. CN: ano, to bylo vlastně Brno centrum, Tučkova ulice. JV: hm, em potom jaké bylo povolání vašich rodičů? CN: ano, byli to pojišťovací úředníci, otec s obchodní akademií, matka s obchodní školou, takzvanou, JV: hm, a CN: v Brně, taky v (hasičský) pojišťovně, JV: a měl ste nějaké sourozence? CN: ne. JV: neměl. a ještě, ve kterém roce jste se narodil? CN: jednatřicet. JV: hm a teďka jakého vzdělání ste dosáhl. CN: no tak magisterskýho teologie. JV: hm CN: evangelického. JV: dobře. a ještě jaké školy jste navštěvoval a kde, předtím. CN: počínaje vod té obecné, že jo, JV: hm CN: to byla Sušilova ulice, tam byly čtyři třídy, místo páté třídy nám naordinovali tehdy úřady první měšťanku, to byl takovej zvláštní, dva roky trvající teda vyjímečnej postup, a po této první měšťance sem nastoupil jako primán do gymnázia Antonínská ((Státní reálné Gymnázium na Starém Brně)), JV: hm CN: který samozřejmě jako všecky gymply bylo úplně jinde než na Antonínské, páč tam zase byli vojáci a tak. takže tam sem uďál těch vosum tříd, a maturoval v padesátým roce. JV: hm CN: er gé ((RG - reálné gymnázium)) JV: jo CN: čili taková, spíš humanitní orientace. JV: hm, dobře. a ještě CN: já potom teda teologická fakulta od roku padesát do padesát pět, teologická fakulta v Praze. JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala na vaše povolání, jaké jste potom vykonával? CN: no v podstatě dá se říct evangelickej farář.
Jiri_(1924).txt
LK: jestli teda bychom si mohli ještě nejdřív zrekapitulovat vlastně ty vaše osobní údaje, em, to znamená to vaše bydliště do toho roku štyrycet pět. vy ste teda řikal, že ste bydlel [v Telči] JN: [v Telči], přesně, do štyrycet pět, já sem byl v Telči, em, to sem byl vod roku třicet tři do štyrycet, do třicet devět sem byl v byl sem byl v Telči. ovšem v Telči sem měl trvalej pobyt pořád, jo, pak sem byl tady štyři roky. LS: jasně, hm [hm hm] JN: [na tý průmyslovce] a votu- votaď sem vodešel byl sem se tenkrát dostal z protekce em v Telči na na na tu, tam do fabriky jako ( ), stříkačky, (hasičky) se tam dělaly, potom tam byla em potom tam dělali do do vstřikovací zařízení do toho do (..) víte, můžete prominout, já...
Jiri_(1924).txt
JN: [no tak] sem byl v tý fabrice no a votaď mě em em votaď mě vytáhli na- ná- násilně do toho do tý armády, no. LS: čili vy ste potom, co ste tady skončil tu průmyslovku, v tom třiaštyrycátým roce, odešel zpátky do Telče. JN: jo já sem do Telče odešel v štyrycátým třetím. LS: štyrycátým třetím, ehm. JN: to jsem matur- em to jsme maturovali a v štyrycátým třetím sem šel, byl sem byl sem tady zaměstnanej u nich v konstrukci a... LS: ehm. JN: taky sem tam em taky ňákej pán ( ) začít s náma a em to je... LS: a když bysme měli potom ještě zrekapitulovat vlastně po druhé světové válce jenom telegraficky ty vaše povolání, kterými jste prošel vlastně až do důchodu? JN: to můžu, to můžeme. LS: jenom opravdu stručně to stačí. JN: tak co chcete teďko vědět? LS: kde ste potom pracoval, po tom pětaštyrycátým roce. JN: po pětaštyrycátým (..) sem byl nějakej čas ve škole, učňovské škole, v Třešti... LS: ehm, a tam jste co dělal? JN: jako učitel. LS: jako učitel. JN: jo. celkem krátce a em votaď nás víte jo teda to ty em em z vojny sem přišel v roce štyrycet pět šest šty- v roce štyrycet až štyrycet devět sem byl v Telči teda. a a v Telči a Třešti, no, potom teda mě vzali násilím na tu na em za čepičky ((Alexej čepička)), do do armády, jo, a tam sem sloužil, většinou v českých Budějovicích, no a potom sem byl třeba v Praze eště mezitím, a to bylo v armádě, jo. no a v těch v těch českejch Budějovicích sem teda vydržel prakticky dvacet let a a em potom mě pustili, sem na mojí na vlastní záruce vodešel a tady jsem em zase em kamarád, kterej, s kterym jsem chodil do školy ( ) sháněl technika, tak mi tak tak mě tam umístil a pak ještě u něj jsem byl až do do em až do em týdle do tý do Sametový revoluce (až po ní), tak to bylo to byl štyrycet-
Jiri_(1924).txt
LS: hm, a ještě bych se zeptal, jaké bylo povolání vašich rodičů před tím rokem čtyrycet pět. JN: no, otec byl učitel a matka byla v domácnosti. LS: a em zmiňoval jste, že jste měl nějaké sourozence. JN: no, sestru, starší sestru, o o kolik, asi o devět let, a bratra o sedm let staršího, já sem byl nejmladší ( ) a nám ještě než sem se já narodil, tak nám umřel jeden malej teda jako, jako batole. ( ) no a (..) tak kde sme to skončili.
Jiri_(1924).txt
LS: a vy ste vlastně, tady mám napsáno, že vy ste tady v Brně bydlel na Gorkého, což byla tehdy... JN: myslím Štajnerova teda... LS: Štajnerova, a pak na [Úvoze] JN: [potom Úvoz], jo, na šta- Štajnerový sem byl jenom rok první, pak sem byl d- další až do konce to znamená tři troky sem byl na Úvoze, předtím tak to bylo tam vedle, víte to- LS: to není daleko, no. JN: no, to bylo pár to bylo pár kroků vod sebe. a do školy sem chodil tam jako zadem, em to bylo taky blízko jo, to sem měl blízko do toho, do k tý průmyslovce. LS: a ta průmyslovka, to bylo tenkrát... JN: na Sokolské. LS: na Sokolské. JN: na Sokolské, tenkrát byla na Sokolské.
Libuse_(1928).txt
a narodila jsem se čtyřiadvacátého října devátenácet dvacet osm. KH: ee LN: a narodila jsem se v Nové Bani na Slovensku. tam byl otec můj jako vrchní četnický strážmistr, takže jsem se narodila na četnické stanici. KH: hm. no a kde ste bydlela tak zhruba do roku čtyřicet pět? [když ste se] LN: [a potom otec] prostě už se to na tom Slovensku začalo tak nějak blížit prostě k tomu osamostatnění těch Slováků, že. a byla tam taková divná prostě situace, tak otec si požádal o přeložení a přeložili ho tady em k Brnu do Veverské Bítýšky... KH: hm LN: zase jako vrchního četnického strážmistra, takže tam jsem od svých deseti měsíců vlastně prožila svoje krásné dětství. KH: vy jste tam chodila i do školy? LN: tam jsem chodila od první, do třetí třídy no a otec byl sokol, náčelník Sokola ve Veverské Bítýšce, potom byl zakladatelem pěveckého sboru Sokola ve ( ) Veverské Bítýšce, takže já jsem začala chodit do Sokola od třech roků, otec mě bral sebou, takže jsem tam byla jako doma. KH: hm LN: tak. prostě, cvičila jsem. vychovával nás otec jako lásce vlasti, vlastenectví a měla jsem i bratra. ten se narodil, maminka pochází z Hané, z Morkovic, takže i když byla jako s otcem na tom Slovensku, tak k porodu jela k rodičům do Morkovic na Hané. KH: hm LN: takže i s bratrem, bratr taky chodil do Sokola. KH: on byl starší nebo mladší než vy [váš bratr]? LN: [bratr byl] o tři roky starší než já. KH: hm. a co dělala vaše maminka? LN: naše maminka neděla- byla postě v domácnosti. ona nemohla chodit do práce, protože jako paní vrchní na četnické stanici tam měla práce, dokonce jsme měli i služku, protože tam pořád...
Libuse_(1928).txt
LN: potom sme se přestěhovali, bratr chodil v té Veverské Bítýšce do páté třídy a protože on, já jsem byla jako tělesně zdatnější mnohem než ten bratr, protože prodělal spálu, takže ee pak začal chodit do gymnázia tady v Brně v Žabovřeskách, no aby nemusel bratr dojíždět každý den vzhledem k tomu, že teda nebyl tak tělesně zdatný, tak jsme se přestěhovali sem, do Brna, napřed do Žabovřesk. KH: hm LN: a tady sme v těch Žabovřeskách bydleli asi ee na mosolkách ((Mozolky)) asi dva roky, protože jsme bydleli jako v podnájmu v rodinném domku a ti byli, majitelé byli Němci a ee prostě, protože se schylovalo už k tomu devětatřicátému roku, tak sme se tam nějak necítili, protože sme měli strach z nich KH: hm LN: oni prostě byli kovaní, a takže a náš otec byl vlastenec a tak ( ) strach a tak sme se přestěhovali do Brna na s- bývalá Sirotčí ulice. KH: hm LN: teď je, teď se jmenuje Grohova KH: hm LN: ulice. a tam sme bydleli až (.) prostě asi do roku devatenácet osmdesát devět nebo devadesát KH: hm LN: tam už jsem se, odtud jsem se provdala vlastně a tam jsme bydleli teda na té Grohové. KH: a jaké ste teda navštěvovala školy? LN: já jsem chodila pět let do obecné třídy, částečně v těch Žabovřeskách, na Horové a pak na e Kounicové tady v Brně, do páté třídy. KH: hm LN: no a pak sem se, dělala jsem zkoušky do gymnázia, tehdy to bylo osmileté gymnázium, městské, dívčí, reformní, reálné gymnázium v Brně. bývalá Antonínská ulice, teď je to Jaselská KH: hm LN: a tam jsem maturovala, po těch osmi létech, až do roku čtyřicet sedm, čili skoro celou válku a... KH: a pak ste šla do zaměstnání? LN: a pak sem, protože, pak sem musela jít do zaměstnání, protože otec pak byl dán předčasně do penze, před začátkem druhé světové války.
Libuse_(1928).txt
matka byla pořád v domácnosti a byla v zaměstnání jenom v roce čtyřicet tři a čtyřicet čtyři, nebo, ano, ee ve Zbrojovce, to musela jít do zaměstnání, to dostala předvolání z pracovního úřadu a musela jít do Zbrojovky.
Libuse_(1928).txt
otec byl v penzi, že. měl malou penzi, matka byla v domácnosti, takže já jsem se domluvila s rodiči, já jsem měla jít studovat farmacii, že, ten rok to odložíme a že půjdu do práce, než ten bratr prostě dostuduje. jenomže, vlastně, to dopadlo tak, že sme byli na tom, prostě já sem živila ten rok celou tu rodinu. našla jsem si solidní práci, a takže jsem skoro všechny peníze dávala rodině, protože bratr toho nosil málo a... KH: hm LN: tak. KH: a vy ste potom šla zpátky do školy [nebo už ste zůstala v zaměstnání?] LN: pak už sem se nedostala. já už sem nemohla jít studovat, to bylo v devětačtyřicátém roce a to už, my sme měli, jako buržoazní rodina sme byli poznamenaní a vzhledem k tomu, že bratr vlastně měl nějaký politický ten škraloup, že, tak sem prostě, padli sme na společenské dno, byli sme odsouzení jako prostě [celá rodina]. KH: [a jaký] typ zaměstnání ste teda dělala? LN: já jsem dělala úřednici jako v účtárně mzdovou, účetní a takže sem prostě byla u stavebního podniku
Libuse_(1928).txt
a odjela sem do té Kopřivnice. nevěděla jsem, kde budu bydlet, nic, takže sem bydlela tam u ňákejch lidí, než mě sehnali jako podnájem a to sem bydlela ve Zbraslavi, shodou okolností tam vedle domku, tam bydlel Emil Zátopek. no a chodila sem do té Tatry, taky do mzdové účtárny jako v tom stavebním podniku a tři kilometry každý den pěšky. ráno z té Zbraslavi a večer, takže tak se mně změnil život, ztratila sem všechny známé, že jo, v Kopřivnici, to bylo pohraničí, sem se dostala do světa, který mně byl neznámý, že jo. tam byli dělníci, cigáni, prostě, že jo, jak na stavbě. od rána do večera v práci a žádný pohodlí, nic, no.
Libuse_(1928).txt
my sme potom, jak byl ten velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to bylo, my sme, to si pamatuju,
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. rok narození? ZP: dvacet sedum. JV: em bydliště do roku štyrycet pět? ZP: em Jiráskova padesát. JV: ehm, a navštěvovaná škola, nebo školy? ZP: em JV: do roku [štyrycet pět] ZP: [to byla] na em na Kotlářské, ale byla, menovalo se to teda na Kounicové, roh, jak se menovala přesně to už nevím, ale byl to roh Kounicové a Kotlářské. JV: ehm. ZP: tam sou dvě školy teda. tam byla co byla směrem jako do do em Kounicové, tak to byla obecná škola a co byla do Kotlářské, tak to byla měšťanka. a pak tam byla ještě další škola, ta byla takhle za rohem na Sušilové, to byla další obecná škola. a já sem chodil do té na tu Kounicovu. JV: ehm. ZP: do obecné školy. pět, vlastně tři, štyry, pět, protože ty první dva roky sem dělal na Zastávce u Brna a první rok ve Zbýšově u Brna, kde sme bydleli. JV: ehm, a em dál? jaké školy ste navštěvoval dál, postupně? ZP: pak sem em chodil na reálku, první, to se menovalo první státní československá reálka v Brně ((I. státní reálné československé gymnázium)), byly dvě, druhá byla na Křenové, tak to byla první státní československá reálka v Brně, tam sem vodmaturoval, a pak sem šel na techniku, sem dělal štyry roky, štyry roky slaboproudej obzor techniku, teda elektrotechnický. JV: ehm. a em potom ještě pokra- em potřebujeme dál informace z dosaženého vzdělání. ZP: tak. JV: jenom zběžně. ZP: [pak sem], dyš sem absolvoval, tak sem se přihlásil, tehdá začala, skončila technika, v jednapadesátým roce a založila se vojenská akademie. Vojenská technická akademie vétéá ((VTA)) a protože sem měl jít na vojnu, tak sem se přihlásil tam, že bych tu vojnu dělal tam, a voni mě přijali, tak dva roky sem dělal jako v v armádě v em ve vojenský sem dělal základně vojenskou službu a pak sem tam zůstal jako civilní asistent až do roku padesát osum, kdy v důsledku teda takzvaných kádrových nějakých prověrek, které teda existovaly, mě vocaď vyhodili, a naštěstí stejný rok došlo k jakési delimitaci vojenskýho školství a em zži- zřídila se em em Energetická fakulta při technice, to během té Vojenské technické akademie zůstala jenom jediná fakulta, a to byla fakulta architektury, tak se to menovalo Vysoká škola stavební a v padesátém šestém roce vznikla další fakulta energetická, která měla dvě oddělení, jedno strojní a jedno elektrotechnický, a já sem přišel na to elektrotechnický oddělení a v roce padesát devět byla založena Fakulta elektrotechnická a vod té doby su na té Elektrotechnické fakulty. až do jednadevadesátýho roku, kdy sem šel do důchodu, ale nějakou shodou okolností sem byl potom zaměstnán různě, taky v divadle Husa na provázku, ale pak při nějaké příležitosti za mnou přišel děkan té Elektrotechnické fakulty a žádal mě, estli bych nezaložil klub absolventů a přátel na té Elektrotechnické fakultě, tak sem ho založil a vod té doby su v tom klubu tam. JV: ehm, dobře, děkuju. a em eště bych se zeptala na vaši rodinu, em, na to, jestli ste měl sourozence. ZP: měl sem bratra, o tři roky staršího, ten vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě, taky tam vocaď musel vodejít z kádrovejch důvodů, protože můj otec byl ředitelem Rosicko báňskej společnosti do roku pětatřicet, vlastně vod roku dvaatřicet do roku pětatřicet, kdy zemřel, a v důsledku toho sme voba dva byli jaksi kádrově nevhodní a voni nás prostě nás pořád nějak šikanovali. no tak bratr taky vodešel, on byl zůstal na škole na té báňské akademii zůstal, jako asistent, ale v tom roce štyrycet osum musel vocaď vodejít a šel dělat normálně na šachtu, byl nejdřív na tom Rosicko- ooslavanským revíru, tam dělal takzvanýho závodního inženýra, což byl vlastně v dne- v dnešním slova smyslu to byl ředitel té šachty a i tam vocaď musel v roce padesát osum, když byly ty třídně, třídní prověrky, tak musel vocaď vodejít, potom, a šel šel do Kladna na výstavbu dolů, kde byl myslím až do konce, do důchodu, pak odešel, to přesně nevím v kerým roce odešel, ale v roce em dva tisíce osum zemřel, čili už su sám. otec zemřel teda v roce třicet pět, zůstala matka s náma dvouma klukama, přestěhovali sme se, byli sme tam, původně sme bývali v té Zastávce u Brna, ocuď sme se přistěhovali do Brna na tu Jiráskovu, teda tehdy Tivoli padesát, a tam sme teda bydleli. JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala na povolání vaší matky. ZP: matka byla... JV: před rokem štyrycet pět. ZP: matka byla eště dřív byla úřednicí takzvané Bratrské pokladny v té Zastávce u Brna. Bratrská pokladna, to bylo vlastně takov- odborové jakési sdružení, kde si ha- havíři ukládali nějaký peníze, aby měli v době stávky nebo v nějaké nouzi, aby měli peníze na žití. tak ona tam dělala úřednici. tam se taky seznámila s otcem, kterej tam přišel jako mladej inženýr, a tehdá matka měla měsíčně osum set korun a otec nastupoval se šesti set korunama jako inženýr. ona byla o tři roky starší než otec. JV: ehm, dobře. ZP: ale potom, jak se vdala, tak už tu práci nedělala a zůstala v domácnosti.
Zdenek_(1927).txt
tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u Brna)),
Zdenek_(1927).txt
á sem v štyryaštyrycátým roce o prázdninách, po prázdninách em mě em nevím jestli to vite, řikalo se tomu totál ajnzac ((Total Einsatz)) to tehdá vyhlásil ten německej ministr špér ((Albert Speer)), že všichni musijou teda být nasazení pro zdra- pro em z- z- zdárnej průběh jako války, a tak už předtím byli nasazený em lidi, em ročník dvacet štyry, ty eště šli do Německa a menovalo se to technič- techniše nódhilfe ((Technische Nothilfe)), Technická nouzová pomoc se to menovalo. byla to taková polovojenská organizace, dostali sme uniformy, já už sem teda do toho rajchu nešel, já už sem tady, protože byl rozbombardovanej aj protektorát, tak sem zůstal tady, tak sme jaksi chodili, byl sem tady nejdřív v Brně, byla rozbombardovaná líšeňská fabrika pod strá- pod Stránskou skálou, jestli to tam znáte, ještě teďka tam byla Zbrojovka, nebo zetkáel ((ZKL)), tam bylo rozbombardováno a tak tam sme ch- šli, pak nás přehodili do Prostějova, kde sme byli na letišti, tam taky bombardovali letiště, tak sme zase zahazovali ty krátery. tak sme trochu em z té em války aj potom během jaksi osvobození, dyš šla přes přes em Brno dyš šla fronta, tak sme byli, já sem eště, to bych řekl, že em já sem šestnáctýho dubna sem z toho ajnzacu ((Einsatz)), jak se řikalo, z toho Prostějova sem utekl. vlakem sme se dostali jenom do Holubic, protože tam už byla fronta, z těch Holubic sem šel až do Brna pěšky, bratr přišel, já sem, to bylo v pondělí, v pondělí, v pondělí to bylo, šestnáctýho dubna, já sem přišel v poledne a bratr byl nasazenej někde v severních čechách, tak se dostával taky dost dobrodružnou cestou, vlakem se dostával do Brna, a přišel, večer se vrátil taky, čili my sme se vrátili vobá dvá matce domu v jeden a tentýž den. a to sme prožili teda to osvobození Brna, což bylo dost krutý,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. dobře, tak já bych se teďka zeptala eště jesi ste chodil do kostela? ZP: chodil. JV: chodil. a... ZP: chodil sem. a řeknu vám, chodil sem hodně, protože sem měl k- kamaráda, matka dyš potom sme se sem přistěhovala, tak hodně em se z ní stala taková em hluboce věřící, chodila do kostela, chodili sme ke zpovědi, chodili sme ke svatému přijímání em d- každou nedělu sme chodili do kostela,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do toho kos- ZP: každou neděli sme chodili do kostela. JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do kina? nebo naopak? ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo se mi to nikdy. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil? ZP: křesťanské, katolické. JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom vybíral filmy? ZP: ne. JV: ehm. ZP: neovlivňovalo. JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře? ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel, ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly filmy.
Marie_2_(1921).txt
Lč: potom na rok narození, MS: šestadvacátého čtvrtý devatenáct set dvacet jedna. Lč: dobře, a em teďka bys- ná- nám šlo o to, jak ste, jak se měnilo vaše bydliště do roku devatenáct set čtyři pět. jestli ste se přestěhovala, nebo kde ste vlastně [bydlela, kde ste se narodila.] MS: [ano, ano, ano.] ee v Kratochvílce, pak sme se přestěhovali v do podnájmu k příbuzným na Školní ulici, Lč: do Brna. MS: u nemocnice to bylo u u Zemské [a] Lč: [a v] kterém roce to bylo? (.) zhruba. MS: to bylo myslím od toho štyrycátýho roku nebo jednaštyrycá- rok sme tam byli a pak sme se odstěhovali, od dvaaštyrycátýho roku už bydleli jsme tady ee špekbacherova ((Speckbacherova ulice)) to byla dvacet osum, teď je to Erbenova. Lč: mhm, dobře. [a] MS: [a] od pětaštyrycátého roku bydlím Fišova třicet čtyři. Lč: a jaké školy ste teda navštěvovala vlastně tím, jak [ste měnila i to bydliště, tak ste měnila (ško-)] MS: [a nó tak mám] měšťanky v Rosicích a já vám to řeknu jak to je. a já sem strašně toužila po obchodní akademii a přitom alé z té rodiny nejstarší, tatínek nedostal slevu na zápis, povídá, pudeš sloužit nebo budeš doma, ale já ty peníze nemám. já pam, já sloužit nebudu, doma taky nebudu, tak půjdu do učení. tak sem se vyučila v Brně jako obchodní příručí (.) a mam o tom tom něco vykládat víc? Lč: no, zajímalo by mě, kde ta škola byla. em do jaké školy jste chodila a kde ( ) MS: pokračovací školy při obchodní akademii a potom ( ) ee po válce jsme měli dva chlapce v šestaštyrycátém, devětaštyrycátém a on nám ve třech letech odešel. a já byla hrozně mo-
Marie_2_(1921).txt
já patnáctého dubna v osumatřicátým roce sem se od příbuzné dozvěděla, že už má jedenáctiletku. povidá, proč si něco neuděláš? no tak sem šla tady na ekonomickou. patnáctého dubna tom- ee byl poslední (už) jako zápis a nechala sem se zapsat. zkoušky kdy budou přijímací, já neznala ruštinu, a na z Národního výboru sem měla mět (potvrzení), jestli si tu školu vůbec zasloužím. protože sem nebyla zaměstnaná. vychovávala sem děti. no a udě- udělala sem první dva, byla sem přijmutá, z češtiny jedničku, z matematiky to mě, syn měl dělat maturitu, učil algebru, já pitomák sem byla, nerozum, tak z toho trojku a z ruštiny pětku. Lč: takže ste dělala tu ekonomickou školu [dva roky.] MS: [s (maturitou).] ne ne, já mám pět [já mám zakončený maturitou.] Lč: [pět let s maturitou.] MS: ve třiaštyryceti mých roků sem dělala maturitu. Lč: a ta ško- e ty měšťanské školy potom co ste navštěvovala tady ještě před válkou, tak e MS: anó, to bylo za první [republiky]. Lč: [ano. tak] ty byly kde? MS: v Rosicích. Lč: v Rosicích. a v Brně už ste pak ee [nechodila.] MS: [ehm se učila] potom. Lč: ( ) a to bylo kde? MS: ee (Židenice), bylo to u pana Handla, Táborská sto devadesát jedna. Lč: a to bylo učení na ehm na [pro- obch- obchodního příručí. ano.] MS: [obchodní příručí. tři roky.] Lč: a ehm MS: ježiš, ale to koktání teda to ( ) to sem vám mohla říct tak nanečisto. Lč: a potom em jaké bylo povolání vašich rodičů v té [době. před za první] republiky? MS: [tatínek havíř,] tatínek horník, já sem byla rosicko-oslavanský eh jak je ta pánev byla uhelná, tak tam. a maminka v domácnosti. Lč: dobře. MS: [to neby-] Lč: [a měla] ste sourozence? MS: čtyři. nejstarší sem byla já, o dva roky mladší sestra, o šest let mladší bratr a o deset let další bratr. Lč: eště bratr poslední? MS: dva Lč: [mhm.] MS: [bratři] a sestra. a mám už jenom sestru. Lč: takže vy ste za té první republiky, vy ste dosáhla toho učení a pak ste si ještě dodělala maturitu potom. MS: ano. Lč: ve starším [vlastně] věku. MS: [ano,] ano. Lč: a vaše povolání bylo teda jaké? [(vlastně)] MS: [no] obchodní příručí. Lč: [obchodní příručí]. MS: [to sem dělala pod] ( ) zkoušky. to bylo přísný za první republiky, to nebylo jak jít do obchodu bez vyučení. Lč: a kde ste pracovala potom? MS: ve Včeli. napřed eee napřed ee v cukrárně, jestli něco vám říká Terezie Hrubá, Lč: [mhm.] MS: [Přerov.] tak měli dvě prodejny tady na Lidické [U křížku] Lč: [aha.] MS: a repre na české. a já sem byla na [Lidické] Lč: [aha.] MS: a potom se ta prodejna z- ve třiaštyrycátym roce zavřela a já sem od té doby do konce války pracovala ve Včeli. to nebylo nikde jinde možnost. Lč: a tam ste měla jakou pozici? MS: jako [prodavačka]. Lč: [jako prodavačka], mhm.
Marie_2_(1921).txt
MS: já sem v jedenácti letech skončila obecnou a šla sem do Rosic do měšť- to se začalo, ta měšťanka, to já sem mezi prvníma co začli chodit do ně- e do měšťanky, to ještě málo lidí chodil- málo dětí chodilo. většinou chodily ee do to byla pětitřídka v Neslovicích a ve čtvrté třídě byly dvě třídy a v páté třídě byly d- ee tři ročníky. to se m- ee střídalo.
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala] JJ: [pětadvacet], no JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?] JJ: [no já su] pořád v Jundrově JV: [vy ste celý život...] JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju] JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově? JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za války sem byla tady JV: ale pořád [v Jundrově]? JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově? JJ: [já sem na] JV: [obecnou?] JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově JV: aha JJ: a pak sem chodila do Pisárek JV: a to už bylá (.) teda měšťanka? JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.) škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vy ste tam chodila do té štvrté? JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté JV: mhm JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno (..) naproti pivovaru JV: em JJ: zrovna jak je JV: jo JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ] JV: [(do měšťanky)] JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola JV: mhm a... JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá škola JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.) ee vy ste stihla už za války pracovat? JJ: za války sem byla zamě- já sem se JV: [( ) nastoupila ste...] JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila JV: mhm JJ: jako švadlena JV: mhm JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat JV: jo JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství JV: mhm JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva JV: mhm JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech? JJ: to bylo za války jako JV: pořád za války? JJ: [no] JV: [mhm] a... JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní JV: mhm JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku (.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec JV: mhm JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla JV: mhm JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma doma JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy? JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým JV: mhm JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým JV: jo JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým JV: (jo (.) takže) máte štyry děti? JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako (švad-)? JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že JV: mhm JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.) napřed (.) všelijaký ty práce, jo JV: mhm JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici JV: mhm JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků JV: mhm JJ: u té pošty jako, roznášela poštu JV: jo JJ: jako JV: [poštačka, jo?] JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo, takže ja znam jak Lískovec, JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) ( )? JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou JV: mhm JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví) JV: mhm JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo) JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda? JJ: hm? JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké? JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo JV: mhm JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s- svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( ) JV: mhm (.) a měla ste sourozence? JJ: ne (.) já sem byla sama JV: jedináček JJ: (já sem) byla jedináček
Jarmila_2_(1925).txt
já sem vlastně byla ee v osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další manželství JV: mhm JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten druhý
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství? JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo [květinářství]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu) JJ: do měšťanky JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...? JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky] JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek? JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama (.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou JV: mhm JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo JV: mhm JJ: pač tam byla normálně silnic JV: jo JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru JV: mhm JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo JV: jo JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom JV: mhm JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce? JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým JV: mhm JJ: po válce
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.) my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych řekla to už je víc k Pisárkám JV: mhm JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to byla taková spíš samota JV: hm JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly samá vila JV: [hm] JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo takový JV: hm JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky)) JV: hm JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou
Jarmila_2_(1925).txt
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat, vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako rodina? JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo povinný náboženství JV: hm JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...? JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se JV: hm JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme) byli jako katolíci JV: mhm JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba neměli nějak moc toho času JV: hm JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně JV: hm JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet devět JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce JV: hm JJ: to už tady byli [Němci] JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste do učení JJ: no sem chodila do učení jako JV: mhm JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na Veveří JV: hm JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...] JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo) [osumnácti]? JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne JV: no a potom právě... JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat toho učení JV: hm JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky JV: mhm JJ: to bylo hračkářství JV: mhm JJ: [no a tam (už sme se)]... JV: [to bylo] kde to hračkářství? JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve štyryaštyrycátým kluk
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem vlastně byla akorát dva roky vdaná (.) JV: hm JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už potom byl těžkej
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl JV: hm JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně ee že sem byla v jiným stavu JV: hm JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima JV: jo JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku (.) vysunula z té (.) jo JV: hm JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit
Libuse_(1929).txt
SM: ano. teď bych vás poprosila o rok va- a datum a rok vašeho narození. LS: no narodila sem se už velmi dávno, eh čtvrtého devátý devatenácset dvacet devět. SM: mhm. eh teď jestli byste mohla zrekapitulovat, kde všude ste bydlela do roku štyřicet pět. LS: no tak narodila sem se v Brně a ty rodiče kteří mě vychovávali, byli také z Brna, takže sem byla v Brně, v Maloměřicích na Mateří, třicet tři, ten dům už nestojí, protože tam stavěli seřazovací nádraží, tak ten dům zbourali, nebo více domů, no pak sem pak sem čas bydlela asi rok v Králově Poli, když se tatínek znovu oženil, pak sem bydlela na Lesné, tam sme stavěli nový dům, když tamten nám zbourali, a eh dneska tam byly jenom tenkrát tři čtyři domy, dneska je tam velké sídliště, no a pak když sem se vdala, tak sem bydlela v Ústí nad Labem, tam sem bydlela dvacet let, a pak sem se vrátila do Brna, a už sem tady zůstala zase zpátky. SM: mhm mhm a pamatujete si ještě ulici, na které ste bydlela v tom Králově Poli? LS: na Palacké SM: Palacké a číslo si eště pamatujete? LS: no, číslo si nepamatuju, ale na tom místě je dneska nějaká banka, protože to byl velmi starý dům, takový ten pavlačák do dvora to bylo, a to tam bydleli tam bydlelo několik rodin příbuzných té mé nevlastní matky. no, během času se to zbouralo a dneska je tam nějaký obchod s textilem a banka, nevím jaká nějaká banka je tam. SM: mhm mhm a v té Lesné tenkrát tam eště asi nebyly ulice, že, nebo... LS: ne. ale ta ulice měla nebo naši náš dům měl číslo, jmenovalo se to Holubova sedumnáct osumdesát osum. a patřilo to do Husovic, pokračování takové té té ulice, která vedla z hlavní, jak se jmenuje hlavní ulice v Husovicích už nevím, ale hlavní nahoru do kopečka až na tu silnici a kopala se tam eh nebo budovala se dráha, ta Tišnovka dříve jezdila jinudy, kousek dál, asi nevím tak asi o sto metrů dále jezdila a tam budovali takový velký výkop, pro tu novou drá- pro tu novou štreku jak sme říkávali pro tu novou dráhu do Tišnova, no a dneska tam jezdí vlak teda, SM: mhm LS: tudy. bylo to podél naší zahrady. SM: dobře a jaké školy jste do toho roku štyřicet pět navštěvovala? LS: no mateřskou školku v Maloměřicích, pak základní školu také v Maloměřicích, ten roh v Králově Poli na Palacké, to by už byla třetí třída a čtvrtou pátou jsem dochodila v Maloměřicích u kapličky, je tam stará škola, tak tam sme měli naši třídu, no a pak eh do měšťanky sem chodila na Cacovickou v Husovicích, a střední školu jsem dělala jedenáctiletku v kr- eh v Ústí nad Labem jako jako vdaná už při zaměstnání, SM: mhm LS: a pok- pokračovala jsem ještě tou tou vyšší pedagogickou, protože na vysokou sem se nedostala, a navíc sem měla už dvě děti, takže bylo dost těžké jezdit do Prahy, manžel byl stále pryč, byl v Praze ve škole, takže sem už to chtěla rychle ukončit, abych už dělala to co sem chtěla že, to kantoři- ření, tak sem jezdila do Litoměřic na vyšší pedagogickou, a tam sem odmaturovala. další. SM: mhm mhm. a byla jste před tím rokem štyřicet pět někde zaměstnaná? nebo nebo [ste] LS: [no to] sem nebyla to sem měla dítě eště. SM: to ste ano chodila ste eště do školy, že. LS: to sem nebyla zaměstnaná. SM: mhm mhm dobře, teď bych se vás zeptala, jaké bylo povolání vašich rodičů? LS: no tatínek byl tkadlec a myslím eh ta moje první maminka nevím, ta ta eh byla jako mladá holka služebná, jak sem si přečetla z rodného listu a adoptovali se mi právě tito rodiče, maminka ta nebyla vůbec vyučená, ta co si mě adoptovala, a tatínek byl vyučený tkadlec. ale tenkrát dělal zástupce nebo pracoval u banky Slávie. SM: mhm LS: to si vzpomínám, že jezdil stále do světa a, no a později dělal i jiné práce, protože prostě něco dělat musel, že, a tamta banka Slávia se zrušila, no a pak byla válka, pak byla okupace takže to už, no a matka už nepracovala, ta nevlastní matka nepracovala vůbec, ta maminka co si mě adoptovala eh zemřela když mi bylo sedum let. SM: mhm mhm LS: takže otec se oženil za rok znovu a vzal si tu druhou mámu, a ta do práce nechodila. SM: jo. a měla ste nějaké sourozence? LS: neměla ne. SM: neměla mhm eh a tedy nejvyšší vzdělání jakého jste dosáhla... LS: středoškolské. SM: to bylo středoškolské. mhm a kdybyste mohla teď nějak stručně shrnout výčet těch povolání, kde ste pracovala až do odchodu do důchodu? LS: no, vzhledem k tomu, že sem chtěla studovat a nevlastní matka si to nepřála, prohlásila, že mě nebude živit kolik let a že mám jít do fabriky jak se říkalo, pracovat, že ona také pracovala ve fabrice, takže já můžu taky. no a i tatínek i já sme tedy nechtěli, já sem chtěla aspoň teda se něco vyučit a tak svolila, abych se šla učit dámskou krejčovou. to sem se učila u pana Vernera na Pekařské, tak k tomu svolila, protože ona sama také se kdysi učila eh tou dámskou krejčovou a stal se jí nějaký úraz do oka, se píchla špendlíkem, takže špatně viděla, tak už nemohla dál toto zaměstnání dělat, a nemohla se ani doučit, takže svolila k tomu, abych se já vyučila tou dámskou krejčovou. no a v roce čtyřicet šest sem udělala tovaryšské zkoušky, no a protože se mně doma nelíbilo, protože matka byla velmi zlá a neměla mě ráda, byla skutečně taková čítanková macecha, tak che sem odjela pracovat až ke Karlovým Varům do textilní továrny, kde sem předpokládala, že bude nějaký internát a že budu mezi mladými, což bylo úplně jiné, protože každý sme museli bydlet sám a sami se živit a sami se o sebe starat, ale byla to škola života celý ten rok. SM: mhm LS: no a pak sem pracovala eh pak když sem se vdala, tak sem se vdala do Ústí nad Labem, tam sem pracovala eh jako dílenský plánovač, eh v takové dílně kde se vyráběly stroje, byla myslím armaturka nebo něco takového, no tak to to mě celkem bavilo, to sem dělala dost ráda, no a pak sem měla děti, tak sem byla na mateřské a s dětmi pak sem začla pracovat v jeslích, protože tenkrát nebylo tak běžné, tenkrát vůbec jesle předtím nebyly a když se zakládaly jesle, tak matky které dávaly děti do jeslí byly považovány za špatné matky, to až později teprv se to propagovalo a uznávalo, no a já samozřejmě sem nebyla výjimka, měla sem o ty děti strach, že by cizí lidé se o ně starali, tak sem se rozhodla že tam budu zároveň pracovat, i když sem nechtěla být u svých dětí, aby to nevyznělo a neměla protekci nebo neměly děti, že, ale přesto sem eh tam pracovala, asi dva roky, tom no a když děti povyrostly, tak sem se rozhodla, že si přece udělám tu školu co sem chtěla, tak sem v Ústí nad Labem začla chodit na jedenáctiletku na Střekov, kde ta škola pro nás tedy byla, no a to bylo při zaměstnání, takže ráno sem šla do práce, děti do jeslí, pak sem ale tam byly v Předlicích také jesle týdenní, takže sem je tam mohla nechat, no tak když sem potom pracovala v té továrně, tak to bylo trošku složitější, ráno v pět hodin musely děti vstávat, abychom je do- je dovezli do jeslí, pak teprve zase zpátky do práce a bylo to trošku hektické no naš- naštěstí manžel byl ochoten vstávat taky a vždycky jedno já, jedno on, protože sem měla dvojčata, takže někdy musel nést on obě, SM: mhm LS: no a pak sem šla teprve do práce a odpoledne sem šla do školy, čtyřikrát týdně sem jezdila na Střekov na tu jedenáctiletku a vracela sem se tak . SM: mhm a když ste dodělala tu jedenáctiletku, tak ste potom pracovala... LS: pak sem si eště udělala eh pak sem jezdila eště do těch Litoměřic na tu vyšší pedagogickou, kde sem udělala doplňovací maturitu a eště dříve než sem to skončila, tak už v Ústí nad Labem byl nedostatek učitelů, takže už sem šla napřed do družiny asi půl roku, a velmi rychle potřebovali abych šla učit, no a protože to byl můj zájem a velmi mě to bavilo a líbilo se mně to zaměstnání s dětmi, tak sem šla učit. SM: mhm a učila ste až do důchodu? LS: učila sem asi padesát let.
Libuse_(1929).txt
LS: no já sem do kostela nechodila, i když sem chodila do náboženství, ta moje první maminka nechodila, ta co zemřela, tak ta nechodila do divadla tatínek už vůbec ne,
 
Atlas.ti kód
351
 
Rodič kódu
Jméno a příjmení pamětníka
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno