Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Late childhood and adolescence
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
Dagmar_(1929).txt
a potom, to už bylo horší za války LR: jasně DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to neprošlo. <takže> tak asi [no]
Dagmar_(1929).txt
LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do těch [ste chodili] DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem nechodila LR: [mhm] DB: [to] ne. to už bylo pozdějc LR: to už bylo později, no, [dobře] DB: [to] už bylo za války LR: [to už] DB: [a to] už sme se ňák rozdělily,
Dagmar_(1929).txt
jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali LR: [mhm] DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových světýlek LR: [mhm] DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě, padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě.
Dagmar_(1929).txt
a to už sme chodili do kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho LR: mhm DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s nima
Dagmar_(1929).txt
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky DB: [ano]. no. LR: takže po tom vlastně roku asi... DB: to byla válka LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo] DB: [ne] LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často] DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako holky, protože učení nebylo holt, děvče
Dagmar_(1929).txt
no a tak prostě sme chodili chodili sme taky do kina, protože nebylo, co dělat za války LR: a jak často ste chodili? DB: každý [týden] LR: [každ-] každý [týden]? DB: [nó], když se měnil program LR: mhm DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano deme LR: [((smích))] DB: [tak sme šli]. je to mládeži přístupný, vod kdy do kdy, do kolika let. a to sme sledovali prostě by- to byly takovýdle plakáty obrovský LR: mhm DB: vylepený někde, na sloupech a na na těch plotech a tam sme si to vybrali LR: mhm, takže nic vám neuniklo [((smích))] DB: [né ne ne ne ne], to sme si to sme si řekli na co pudeme, kdy na to pudeme, jestli to stihneme. někdy sme šli dvě []
Dagmar_(1929).txt
no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty byly opravdu hustý LR: mhm DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina ((smích))
Dagmar_(1929).txt
[ale] to už bylo horší, to už byly ty slátaniny německý, to už bylo prostě horší. ale zase mě němčina dost bavila, já sem jí e ne měla ráda, ale já sem se dost- k něčemu dostala no, tak mě to bavilo LR: mhm DB: a tak sem na ty filmy taky chodila. i holky chodily, protože naše filmy taky byly, tam hrály právě ty hodně ta bárová ((Lída Baarová)) tam hrála, zitová ((neidentifikováno)) tam hrála. (.) a kdo tam ještě... pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá hvězda)) LR: [mhm] DB: to už si prosadili zase určitý, to už vlastně začínal ten em ten džes ((jazz)) takzvanej, že jo? i ňáky ty švédský filmy sem přišly tuším ee něco vo učitelovi to bylo tehdy, tam byla moc hezká hudba, to si pamatuju dodneška. a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)), to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli... fakt teda teď si uvědomuju, jak moc ten film působil na člověka.
Dagmar_(1929).txt
LR: mhm. a která kina ste navštěvovala? pořád v těch [Židenicích v té měšťance nebo už ňáká jiná?] DB: [ne ne ne ne ne né. to sme jezdili] do j- jak je Jalta, to byla kino Moderna tam se jmenovalo, pak to byl ten centrál ((Central)), pak to byl Kapitol, skala ((Scala)) nebo Dopz nebo, jak se to řikalo tehdy. no tak to už sme se, e to už sme se odvazovali takzvaně. to už nám to ty Židenice malý [nestačily] LR: [ne] DB: to už sme sedli na šalinu a frrr do města. (.) [to už] LR: [a]. mhm DB: no, to už šlo, to už sme byly [pomalu] slečny nebo co
Dagmar_(1929).txt
LR: a měla ste své nějaké oblíbené kino z těchto? DB ne. LR: ne, [nebylo vůbec žádné, které by se vám líbilo?] DB: [ne, no, film, rozhodující byl film]. no pozor, taky jo. když to bylo v Židenicích tak to kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)), té sme říkali blechárna [((smích))] LR: [((smích))] DB: nevim proč. měli tam dřevěný sedadla vobyčejný, to nám asi ňák vadilo nebo co, jinde byly ty polštářky a takový ty p- prostě potažený, jo? řikali sme a když a to je ve Slávii ((Kino Slávia Židenice)) no a to nevadí, jdeme
Dagmar_(1929).txt
DB: takže to to nám to se nám nelíbilo, ovšem prostředí hrá- ještě Alfa kino bylo LR: mhm DB: do alfy ((Alfa)) sme taky chodili hodně, no LR: ale ňáké nejoblíbenější ste [neměla. záleželo na programu] DB: [né, to kdepak], to bylo tolik kin, že to ee v Králově ((Královo Pole))... v Husovicích byly dvě kina! my sme to měli kousek. tam bylo Sibiř a Jas LR: mhm DB: tam byly dvě kina. vobě jsou dneska zavřený. jedno bylo na Sokolovně, to byl Jas. no a tam sme chodili odpoledne taky, no vidite, jó. my sme chodili kolem vody sme sešli tam a to sme byli hned v Husovicích, dneska to zabrala zbrojovka,
Dagmar_(1929).txt
LR: a bylo vůbec nějaké kino, do kterého ste třeba ani nechodila? do kterého ste nechtěla chodit? nebo to ne? DB: tak to myslim [né] LR: [ne] DB: to bylo všechno tak vybavený, že to to to by ne ne. ňáký kino bylo taky na starym brně ((Staré Brno)), to už je zbořený. všude sme tak s- prostě takzvaně, brňáci řikaj blomcat nevim, co to je, <blomcáme>. tak sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl
Dagmar_(1929).txt
no. ale jinak né ne. oblíbený kino to ne, to sem ne. ty byly všechny tak... to bylo ten standard byl tak jak jaksi hm tehdy to dávala ta doba, že to kino bylo něco, to bylo polodivadlo [vlastně] že?
Dagmar_(1929).txt
LR: a vybírala ste si ňák kino, s kým ste zrovna šla? třeba s tou kamarádkou sem chodila do toho [kina, s tam s tou sem chodila do tamtoho] DB: [hmmm.] ne ne ne, všichni společně LR: všichni společně? DB: nó, pak už se přidávali samozřejmě pánové, [že jo?] LR: [mhm] DB: to už ke konci války to už sme chodili jako jinak. to už byly takový ňáký... na- zakoukali sme se prostě no a to už prostě bylo trošku jinačí, ale chodili sme i s těma rukama LR: mhm DB: byla zábava no a pak se šlo domu, to už jako. asi ňáký doprovázení bylo asi bylo no, ale to bylo všechno
Dagmar_(1929).txt
DB: byla tam byl tam bufet [takzvanej byl] jo, byl
Dagmar_(1929).txt
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo to normální] DB: [to nikdo nedělal]. LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili] DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si LR: [to bylo jak...] DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod] LR: [mhm] DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, [] LR: [((smích))] DB: když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme. napětí prostě nebo na zamilovaný filmy někdo chodil, že? a někdo chodil na všecko.
Dagmar_(1929).txt
[ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly ((Scala)) třeba, když se [chodilo] LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta ještě myslim jede [skala] ((Scala)) LR: [je], je skala ((Scala)) no DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,> nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne ne, ne. LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste nějak hlasitě reagovali na [něj] DB: [vyloučeno] LR: ticho DB: vyloučeno LR: mhm DB: [ne] LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky. zasmáli] DB: [zasmá- zasmáli sme se], LR: [mhm] DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili ubrečený z kina,
Dagmar_(1929).txt
akže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho filmu] DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí] LR: mhm DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá a takle [no] LR: [mhm] DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo, to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je vše. tiše a slušně
Dagmar_(1929).txt
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina] DB: [venku], no jistě LR: mhm DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali to bylo <blbý> LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?] DB: [tleskali? ne. ne.]
Dagmar_(1929).txt
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si vůbec LR: mhm DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle [dneska] LR: [mhm] DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině. LR: mhm DB: to bylo něco jinýho
Dagmar_(1929).txt
DB: [jak se měnil program, ano], tak to co sem co se nám líbilo LR: mhm DB: prostě v tom žánru, třeba s- ale vono se nám líbilo všechno LR: mhm DB: tam nebyly takový rozdíly, prostě buďto to bylo zamilovaný nebo to bylo dobrodružný nebo to bylo smutný, tragický ňáký drama, no ale to všechno bylo hezký LR: mhm DB: to to vám něco dalo, to to ste se poučila nebo nebo ste se zamyslela n-
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] když ste si teda vybírala ty [filmy, tak... vy ste si nevybírali]. DB: [no. my sme si n- nevybírali] LR: vy ste šli prostě na všechno [co...] DB: [my sme] chodili do kina
Dagmar_(1929).txt
tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme tam LR: mhm DB: hotovo LR: <dobrý> DB: protože on byl zábavnej, vtipnej a em slušnej a vždycky prostě to tam něco b- bylo to úžasný. teo lingen ((Theo Lingen)) a a hans mózr ((Hans Moser)) když hráli prostě Rakušáci, paula weselý ((Paula Wessely)) a to. byly hezký filmy který se daly vidět a, a ty nám něco prostě prostě to bylo tak no LR: [mhm] DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili, upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele] LR: [mhm] DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně, on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě LR: [podnikatel] DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne> LR: <ne> DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em, měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v kině, v kině se tohle už nedělá] DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano, trhala lístky tam jedna a druhá vodila LR: mhm DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali, zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně jo? se tam roz- [rozplynula] LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
Dagmar_(1929).txt
LR: [to je zají-]. a v j- to bylo jako ve [všech kinech nebo] DB: [no. a to už nevím] LR: to už nevíte DB: to [už nevím] LR: [a to byla] jenom lesní vůně nebo to byly různý? DB: no, lesní, [to na víc] se nezmohli LR: [lesní vždycky. ((smích))] DB: protože ta chemie nemohla za té války moc ňák si [vymejšlet] LR: [mhm] DB: ale bylo to voňavý, bylo to příjemný, nebylo to e prostě e asi tam nebyly ty freony nebo c- no nebyly, kde by je vzali.
Dagmar_(1929).txt
B: ale to bylo tak příjemný, to bylo tak jak jak když sedíte v lese LR: mhm DB: a ne, že by to vás pošplíchal nebo něco, to von tak do vzduchu, teď se to rozplynulo, po té hlavní té šel, že? teď to obešel, no a bylo to LR: mhm DB: voňavý
Dagmar_(1929).txt
LR: a kde ste získáv- získala ste vůbec někde ty informace o těch filmech? jestli ste s- [dívala ste se na ten program...] DB: [no tak jako dítě ne, pochopitelně] LR: [mhm] DB: [jako] dítě ne. jako režizéři nás taky nezajímali, ty nás zajímali až hodně pozdě, kdo to [natočil] třeba, že? LR: mhm DB: ale jinak e co takle, no hlavně, kdo tam hrál LR: mhm DB: to bylo důležitý, protože to byli oblíbení herci, ne tak jak dneska je jich nametenejch tam z toho z JAMU nebo vodkuď a teď se tam všichni pro- no prostě, to byly hvězdy LR: mhm DB: a za těma se chodilo LR: a kde ste získávala ty informace? jestli v novinách nebo jenom vám stačily ty [vývěsky] DB: [no tak] to m to to ne to. z té kinoreví ((Kinorevue)) vod té kamošky, vod té Mileny, ta maminka to prostě... a co co uvidíte v kinech LR: mhm DB: to bylo někde myslim v ňákym kam, vycházelo Kam v Brně LR: [kam] DB: [ale] to byla jiná forma uplně LR: [mhm] DB: [to] byla novinová forma jako noviny
Dagmar_(1929).txt
DB: a hlavně kdo tam hrál LR: takže i pro vás bylo důležité, kdo tam hrál, že jo. to ste si, to ste [říkala] DB: [tó], no tak důležitý ne, ale třeba s- to člověka zaujalo. řekne si, zase ho uvidim nebo zase jí uvidim, a to to byly idoly, dyť to byly, e to byly hvězdy m, co se dotýkaly hv- dotýkaly nebe, že? dneska co, taková ferbasová ((Věra Ferbasová)), dyť to ta když se myslim někde objevila no. prostě to byla to byl pojem, [ten člověk] LR: [mhm, a měla] ste oblíbeného herce, herečku, někoho? DB: naše? LR: naše nebo zahraniční DB: no tak Svatopluk Beneš se mně líbíval jako, pak se mně líbíval schránil ((Raoul Schránil)), ze začátku. a dneska nevim proč ((smích)) <když ho vidim v těch filmech>, tak to nevim. tou noblesou asi na nás působil jako když nám bylo těch dvanáct třináct let asi asi tak. no a z hereček (.) z hereček. no ta e s- pochopitelně, že nás n- především ta ferbasová ((Věra Ferbasová)) [zaujala] LR: [mhm] DB: protože ta podávala výkony, to nebylo, to bylo něco jak širlej [templ] ((Shirley Temple)) LR: [mhm] DB: ta ta Američanka že, ta holčička, no tak to bylo něco podobnýho, no tak, to byla taková kopie trošku nó a tak sem se nám to líbilo nó. ta móda byla pěkná, hezky se oblíkali. byl tam hezkej interiéry taky, těch bytů a tak vůbec všeho, nedošínská ((Antonie Nedošinská)), dyť to byla hvězda LR: mhm DB: [ne] LR: [a] vzpomínáte třeba na nějaké ty filmy s nimi, s nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) s ferbasovou ((Věra Ferbasová)) nebo DB: no třeba ta Kvočna, to bylo hezký. nebo když hrála s tím e novým ((Oldřich Nový)), prostě bylo to něco jako jako na Pygmalion takové em parodie nebo já nevim si prostě jak tam přijde a prodává ty tkaničky. nedošínská ((Antonie Nedošinská)) tam hraje její tetu, nový ((Oldřich Nový)) tam je jako, že jí naučí [mluvit] LR: [mhm] DB: a číst a kdesi cosi a počítat jak se to, nevim jak se to jmenovalo prostě. ((Falešná kočička)). e a ferbasová ((Věra Ferbasová)) tam v tom hrála, učila se ten pražskej žargon taky, myslim od od ko- ( ) byl kohout ((Jára Kohout)) (.) jo, kohout ((Jára Kohout)) hrál toho jejího [učitele] LR: [mhm] DB: nó, tak to jó. a takový filmy prostě... nebo burian ((Vlasta Burian)) se taky objevoval (.) když to bylo vo tý vo ňáký e ňáká regulace se tam měla stavět ((Ryba na suchu)) a ty bratři, ty sourozenci mm sourozenci, sourozenci, ty kluci vod toho ježiši vod toho (.) teď je za hranicemi, em, (.) režizér velkej (.) Amadeus no LR: forman ((Miloš Forman)) DB: Formanovy ((Miloš Forman)) dvojčata tam hrály malý kluky, namalovali kozu jako zebru a... prostě byly to takový naše filmy, z našeho prostředí, no, tak to to tehdy za války letělo [takzvaně]
Dagmar_(1929).txt
LR: [mhm], a, když ste třeba měla tu ferbasovou ((Věra Ferbasová)) zrovna ráda, tak jestli se na ni na ty filmy chodila opakovaně, [jestli třeba zrovna] DB: [ne, ne, ne, ne, ne] LR: ne vůbec, to ste vůbec nechodili opakovaně na filmy, [že by...] DB: [to se totiž] nepodařilo LR: to se nepodařilo DB: ne, to bych musela v tom týdnu, kdy to hráli LR: mhm DB: protože pak to zmizlo a objevilo se okamžitě něco [jinýho] LR: [mhm] DB: a ňáký retro tam nebývalo LR: [mhm] DB: [kino], ne LR: takže vy ste třeba když se vám to líbilo, tak už ste vlastně pak ani neměli možnost jít na to [znova připomenout si to] DB: [ne ne ne, ne, ne, to z-] to z- to [zmizlo] LR: [mhm] DB: protože se točily filmy jako na běžícím pásu. ano, to bylo ho- hodně [filmů]
Dagmar_(1929).txt
to si člověk vůbec nevz- nevzpomene, co tam bylo všecko a, a to byly (.) e vlastně byly taky retro, byli sme jednou, to byla taky Němka, jmenovala se La Jana, byla to tanečnice a ta byla krásná, vona byla jak Indka. a menovalo se to e Tygr z Ešnapuru a Indický hrob. dva díly. a já sem, to už sem byla sleč- větší. a já sem říkala kamarádce, tý pudeme se na to podívat, to je nádherný, to se ti bude líbit, a teď sme šly do té Moderny, a von ten blázen to přehodil, von tam dal napřed ten druhej díl [] já sem se na to dívala a říkám, co teď, co teď, jak jí to mám vysvětlit, protože to bylo trapný, a, divim se, že sem tehdy, jak se znám, tak dneska bych vstala, šla bych dozadu do té kabiny, tam bych zaklepala a řekla bych, haló, strejdo, přehodit, protože vy ste si to ňák popletl. a to sem seděla a koukala sem se ustrašená na to. nevim ani kolik mně <bylo roků>, to už jedno, ale byla sem svobodná, a jak byl člověk hloupej. no, tak to byla taky La Jana, to byla taky jedna taková s ní bylo hodně filmů. nějaký vyzvědačky a takový ty, ty věci, nó
Dagmar_(1929).txt
a spousta německejch herců tam bylo, a a m, tak se mně líbili no. se mně líbil, jak von se jmenoval, aksl fon ambersr ((Axel von Ambesser)), a to byl takovej hr krásnej chlap, ježiš, ten byl krásnej, nebo johanes hestrs ((Johannes Heesters)), ten krásně zpíval zase, ten zpíval ty gondoliéry dělal a takový. no prostě to byl válečnej film, to byla válečná doba, to už nám ty naše český filmy no už taky byly ještě, ale už nám to nedovolili, že, už toho tolik nebylo a cpali, jako sem teď cpou američtí producenti ty jejich, co se jim nepodaří nebo podobně, že, tak to nacpou nám a a my se na to díváme, nebo vy se na to díváte, nebo kdo se na to dívá, já nevim, kdo na to chodí. ale, to bylo tak, že se tam prostě nám začaly ty německý filmy [a to]
Dagmar_(1929).txt
LR: třeba ta sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná [a to bylo opravdu jenom...] DB: [no anó], to byla bomba! LR: to bylo opravdu ojedinělé DB: a potom začali Němci s tim [technikolorem] ((Technicolor)) LR: [mhm] DB: to byla ta marika rek ((Marika Rökk)) ta s- ta začalo to m, ale to byla válka, to už byla válka LR: to už byla válka, ale tak, [a to to už teda...] DB: [sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla s-] a gros- kres- kreslený grotesky ty byly jenom vod toho disneje ((Disney)), to bylo americký LR: mhm DB: a ty byly [barevný!]
Dagmar_(1929).txt
LR: no naše ne, ale tak, když třeba přišla ta diznyjovka ((Disney)), tak to ste se těšili, že to bude barevné? (.) nebo ty [německé filmy, když už teda byly barevné ty válečné, tak to ste se těšili, že přijde barevný film] DB: [no, ty. no anó. to jistě. no anó]. no tak bylo to zas na koukání l- tak ja byste měla černobílou televizi a pak [ste] najednou byla barevná, že?
Dagmar_(1929).txt
to s- to je celý celej ten filmovej... ale hodně sme řikám, hodně nám filmy daly, to si dneska uvědomuju, teď při té řeči, protože člověk se nad tím nikdy nezamyslel. ale opravdu tam bylo všechno. humor, cit, písničky, trable všelijak- e to se neřikalo trable, nó ale tak, nešťastný lásky a šťastný lásky a rozvraty a nevěry a, a prostě, jakej život byl, takovej [byl] LR: [mhm] DB: problémy děcek třeba, že, holek v dospívání taky tam byly a, a mm no prostě tam to bylo obsáhlý. vychovávalo to. ukazovalo to něco.
Dagmar_(1929).txt
no ale v kině v té době to už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo... DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový věci [no] LR: [mhm] ale to v kině ne LR: v kině [ne] DB: [němý] kino sem nezažila
Dagmar_(1929).txt
LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film [natočený]? taky ne DB: [né, to naprosto né] LR: jestli to byl český, [německý], americký DB: [né], no tak to jo, to zase <hrálo>, to teda hrálo, to sem americký filmy sem milovala LR: mhm DB: protože to byly to byly taky... ale ee no nemužu říct, že bych je milovala, tehdy snad jo, dneska už si dám pozor, <už to nebudu řikat> LR: radši ne DB: už to nebudu řikat. ale byly byla tam klasika, byly to prostě třeba mm z těch řek- řeckých motivy tam byly a prostě a ty moderní ty jejich prostě ty černoši, že, [a]
Dagmar_(1929).txt
LR: ((smích)) a které filmy ste měla ráda a které ne nebo spíš co co [dělalo film] dobrým filmem? co s- co... DB: [mm e-e, tehdy byly všechny filmy dobrý. LR: ((smích)) DB: byly. když ste hledala (.) když ste tam něco hledala, tak ste to tam našla, šla ste na takový film, který vám to dal LR: mhm DB: a jinak, co, škoda času LR: mhm DB: vybrala sem si film, který mi něco dal, i když sem byla třeba holka. ale rozhodně bych třeba nešla na nějakou indiánku nebo prostě na něco co mě vůbec jako nezajímalo, ňákej vinetů ((Vinnetou)), no to už je něco jinýho, ale ty ty Mohykáni ((Poslední Mohykán)) a to to bylo strašný, to byly skalpy a ty v- jak řvali a j- polonazí jezdili no to bylo t- v černobílým to bylo to byl <děs>! a kluci na to chodili, ale my [ne] LR: [mhm], a co vy ste si teda vybíraly nejradši? DB: mm no tak říkám, my sme chodily na ty grotesky jako malý holky, no a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový [ty] rodinný filmy takzvaný LR: [mhm] DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy LR: mhm DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
Dagmar_(1929).txt
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...] DB: [jó, zábavy] LR: zábavy no, [přesně tak] DB: [tanec!] ((smích)) LR: tanec DB: tanec, ano LR: a divadlo třeba? [to už] DB: [no taky]
Dagmar_(1929).txt
jó, dyť já sem vlastně... jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla] LR: [mhm] DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se dneska jmenuje já nevim
Dagmar_(1929).txt
a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště, tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a my sme tam [chodily] LR: [mhm] DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli operety a hráli to odpoledne LR: mhm DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou LR: mhm DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec] LR: [] DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně se tancovalo
Dagmar_(1929).txt
no tak byly byly] exkluzivní kina, to byly LR: mhm DB: hlavně ve vnitřním [Brně] LR: [mhm] DB: na předměstí už to nebylo tak hóch [nóbl] LR: [mhm] DB: ale, v teda ty byly opravdu, třeba skala ((Scala)) nebo ta Moderna, nebo (.) Kapitol, i Alfa. ta kina to bylo ja- jak divadla. to ste byla jako v křesle ste seděla uplně a, a tak dále no, prostě bylo to povýšený na divadlo, víceméně
Dagmar_(1929).txt
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina? DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho [neviděla] LR: [mhm] DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný] LR: [mhm] DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak bych řekla korektní LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy? DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou] LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý. žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla slušná, měla baterku LR: mhm DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy. běžely reklamy před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou] LR: [mhm] DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro- prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji, protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von si tam posadil a zase vodešla a LR: mhm DB: no, to byla taková služba LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...] DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny LR: [no] DB: to byl drahej [lístek] LR: [mhm] DB: no, reklamy tam byly, [ano]
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...] DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny LR: [no] DB: to byl drahej [lístek] LR: [mhm] DB: no, reklamy tam byly, [ano] LR: [no] právě tam byly e ten program se sestával právě jako z několika [reklamy], hlavní film DB: [části] LR: tak jestli jestli ste šla i na ty [reklamy, jestli vás to bavilo?] DB [jistě], my sme byli vod [začátku] LR: [] DB: jistě. ano. opalovací krém a... slunéčko sl- sluníčko a pegy, to byl ten krém, budeš brzy hnědý, [] LR: [((smích))] DB: <reklamy>, no to tam bylo, a to dávali asi sklíčka nebo ňáký co- cosi, protože to bylo [barevný] LR: [mhm] DB: tak křiklavě barevný tak prostě uplně děsně, a to bylo hezký. a pár reklam bylo a pak byl ten... někdy byla groteska, někdy nebyla, maličká tak, já nevim, osm minut deset minut nebo co.
Dagmar_(1929).txt
italský filmy taky tady byly (.) za války, jak se se Němci kamarádili s taliánska ((Itálie)). tak tady byly i italský [filmy] LR: [mhm] DB: ale ty nás moc jako ne- nebraly LR: mhm DB: marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová ((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví knedlíkoví Češi. [((smích))]
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho doma a měl vlastní promítačku, to ne? DB: ne LR: to si... DB: takový štěstí sem neměla LR: to bylo málo lidí mělo DB: asi jó LR: mhm DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
Dagmar_(1929).txt
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř- po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy? tuším? DB: no, [přirozeně] LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo DB: no, se nám to [nelíbilo] LR: [nelíbilo] DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a hlavně tam byly ty žurnály. LR: mhm DB: z té fronty LR: mhm DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý LR: český, německý DB: nó LR: mhm DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný LR: mhm DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no] LR: [mhm] DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
Dagmar_(1929).txt
LR: tady toto, ale vy ste pořád chodila [vlastně] DB: [no, protože] to byly český filmy LR: mhm DB: i německý filmy byly, ale ale ty už neměly s válkou nic [společnýho] LR: [mhm] DB: to byl prostě produkce Německa no a co se dalo dělat no tak sme sme šli. byly tam titulky český, že, zase pro nás. a em byly to taky hezký... byly to hudební filmy hodně a taneční filmy to byly, to nebyly žádný prostě em myslim, že poslední film co bylo než tu Hvězdu ((Hvězda)) vybombardovali, že to byl paracelzus ((Paracelsus)), tušim, že to hráli, ten doktor, jak tam... to bylo taky drastický to bylo. no a pak to pak to, to byl asi poslední film, co sem tam
Dagmar_(1929).txt
DB [to byl] bylo nový kino LR: mhm DB: nově zřízený, krásný, moderní, veliký. ježíš, ty kina byly tak krásný, takový obrovský. a fascinovaly mě ty hvězdy, byly takový vypouklý, takle a teď takový mozaikový a teď to všema barvama hrálo, ty hvězdy se vždycky rozsvítily. bylo to hezký kino no ale, bohužel. někde se chodilo z boku, někde se chodilo vod plátna, že, někde se chodilo proti plátnu, každý to kino bylo jinak ten interiér byl jinačí
Dagmar_(1929).txt
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina LR: mhm DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc neprocházeli po [venku]
Dagmar_(1929).txt
LR: a když byl ten [protektorát], tak změnil se ten váš výběr těch filmů, na které ste chodila? chodila ste i... DB:[no] no, tak překvapili nás ty [Němci] LR: [mhm] DB: jakou měli techniku, že to bylo zas něco úplně jinýho. a oni měli hodně hodně takových těch e manželských filmů bych řekla. jako prostě e ňák e že by ty manželský problémy vznikaly jo? a tak tam zase tam se řešily, zas to byli mladí lidi ovšem, [že?] LR: [mhm] DB: a na úrovni, ne žádný ňáký <pelešení nebo něco prostě>, něco že co se jim nelíbilo, a měli to hezký hezky udělaný, a hlavně ty taneční filmy a hlavně hudební [filmy] LR: [mhm] DB: na to byl... a a [veselohry] LR: [mhm] DB: veselohry byly úžasný. ten teo lingen ((Theo Lingen)) a hans mózr ((Hans Moser)), to byla dvojka, ten byl takovej malej, že, mózr ((Hans Moser)), Rakušák, lingen ((Theo Lingen)) byl takovej vysokej a vždycky tak precizně všecko dělal prostě, a to byly jak dva opaky, že? a ty když se daly dohromady, nebo paul herbigr ((Paul Hörbiger)), ten hrál s tou ves- e paula weselý ((Paula Wessely)), že? to byla maminka romy šnajdrové ((Romy Schneider)), a to byli... no a ta ta ta hrála krásně, to byla mladá tehdy, a oni měli zase tam o té Vídni a o tom rako- Rakousku a a to vínečko tam, tam to prostě na to na tom si zakládali zase no, na tom, na té rakouské gemýtlichkajt ((Gemütligkeit)) LR: mhm DB: to voni jsou takový nó. Němci byli tvrdší, že? zase em měli zase jiné em jiný názory na život, to se tam poznalo prostě, a my sme byli takoví dobrosrdeční trouby. [((smích))]
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] když přišlo to osvobození, konec války, tak jestli si vzpomínáte na ty první návštěvy kina, jestli tam byla nějaká jiná atmosféra? DB: nó, tak <určitě byla>, pochopitelně, protože to s sebou nesla ta euforie vůbec, že že prostě je po válce LR: mhm DB: to vám bylo všechno jedno, je po válce! to sou slova, který prostě ovlivnily každýho, co s- se už co to už bylo jedno LR: mhm DB: jak to bylo německý, okamžitě vod toho pryč a bylo po válce, tak bylo po válce, to už ste prožívala prostě to to ten pocit, to si nedovede nikdo představit, co co nás čeká, co bude, jak to bude, no. jak to bylo ((smích)). takže tak asi, ale že by to ovlivnilo lidi, no tak přišli zase e já sem vlastně viděla e ježiš, já sem to, já sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film. jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle, každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali sme no, a potom už, jak sme přišli do Brna, no tak to byly hlavně ruský filmy potom se objevily, který nebyly špatný, [pozor] LR: [mhm] DB: nebyly špatný, byly teda drastický některý, ale byla to taková byla válka, a to my sme ani tu stranu války neznali. a tam sme ji poznali á (.) bohužel si pak ublížili tím, že udělali to co udělali no. mohlo to být jinak a to nebudem řešit LR: mhm DB: to není kino [Dagmar_(1929).txt
LR: a bylo pro vás třeba důležité, ja-, já už vim, že ste říkala že pro vás nebylo důležité jaké to bylo kino, ale třeba zrovna e jestli ste e. teda když ste se nechala překvapit, co [bude] na programu, tak jestli ste si aspoň vybrala to kino? DB: [no, no] LR: jestli ste řekli a dneska e zůstaneme v Židenicích nebo dneska pojedeme DB: to ne LR: to vůbec DB: ne LR: prostě vždycky záleželo [tak] DB: [ne] LR: mhm DB: ne. tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme tam
Ludmila_(1923).txt
my sme měli pár korun a šli sme až do, pěšky až do Králova Pole. anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)),
Ludmila_(1923).txt
no a pak byly další filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a tahleta elita zase, že, PV: hm LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct, <a patnáct,>
Ludmila_(1923).txt
PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila. LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala. PV: já nevim. LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný né.
Ludmila_(1923).txt
no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože zas tramvaj stála peníze.
Ludmila_(1923).txt
ak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít, protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a tak dále.
Ludmila_(1923).txt
LH: to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách, abysme se vůbec <do toho kina dostali.> takže to nebyl takovej lehkej problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní. PV: hm LH: my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina. takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my sme jako em s tím nepočítali, že <se> ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo že prostě jak kolik to stojí.
Ludmila_(1923).txt
LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na tramvaj.
Ludmila_(1923).txt
LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili, teda každý s tou nějakou korunou, a tohle. PV: hm LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
Ludmila_(1923).txt
a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.
Ludmila_(1923).txt
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do kina? jak často. LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina. PV: hm LH: když sme ovšem měli peníze,
Ludmila_(1923).txt
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho měsíce, když sme šli třikrát do kina.
Ludmila_(1923).txt
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl vrchol.
Ludmila_(1923).txt
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině, tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle, podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec nehrálo.
Ludmila_(1923).txt
[no do, no] do toho, no tak do toho ře- ((Řečkovice, Kino Sokola v Řečkovicích)), tam, v tem omladině, PV: hm LH: když sme teda, říkám, do těch osumnácti let, protože sem se vdala v těch osumnácti,
Ludmila_(1923).txt
no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc odpadalo. to už sme neměli zájem.
Ludmila_(1923).txt
[ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem. jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina. ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě, PV: hm LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.
Ludmila_(1923).txt
PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste chodila. LH: ňáký program? jako [nebo] PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako... LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly dobré,
Ludmila_(1923).txt
[no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme měli peníze. PV: hm LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často. PV: hm LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako] PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo taky sedláci, a a a domkaři a takový.
Ludmila_(1923).txt
takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.
Ludmila_(1923).txt
PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.] LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala ste, co bude. PV: ((směje se)) LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.
Ludmila_(1923).txt
PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi těma filmama, anebo že tam byl nějaký program, LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo, PV: hm LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek. PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak? LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee kina. PV: hm LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli. PV: hm LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili, nebo že bysme mohli prostě něco mít. PV: hm LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-] LH: [v tom] kině? PV: ano. LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli. PV: hm LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v kině, anebo prostě tohle.
Ludmila_(1923).txt
PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech. LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes hodinu cesty.
Ludmila_(1923).txt
LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky a koukali, PV: ((směje se)) LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc.
Ludmila_(1923).txt
a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle. takže sme nemohli si nic moc dovolit.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.> PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Ludmila_(1923).txt
PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát. LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo hezké, PV: hm LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat, protože to kino.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové, prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak, nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí. PV: hm LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty, protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že tam promítal ty filmy.
Ludmila_(1923).txt
PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo [víc?] LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino.
Ludmila_(1923).txt
a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak chápejte, že to už mělo jinej ráz.
Ludmila_(1923).txt
PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.] LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola v Řečkovicích)) to bylo lacinější.
Ludmila_(1923).txt
takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl to sál em Sokola. PV: jo. LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.] PV: [jo jo jo.] LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten film, na který em na který půjdete, LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo] LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli. PV: ti větší. LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo pěkné.
Ludmila_(1923).txt
LH: to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo. PV: hm LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo. PV: hm LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
Ludmila_(1923).txt
LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na ten nějaký film se jít podívat, PV: hm LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se nepokazili,
Ludmila_(1923).txt
PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý, jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát. LH: no tak jistě ten ee barevný PV: [barevný.] LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo, PV: jo. LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě sme koukaly na to jak, PV: hm LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))
Ludmila_(1923).txt
dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.
Ludmila_(1923).txt
ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě? LH: po sobě? abych viděla? ne, PV: ne. LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla, PV: ((smích)) LH: tak proč bych na něj šla?
Ludmila_(1923).txt
PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam ňáká přestávka? LH: ano, byla. byla. PV: a co se dělo o přestávce? LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít, nanejvýš že člověk musel někam jít. PV: jo. LH: ale většinou ste jako seděla. PV: hm a byl tam ňákej program, nebo... LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám, tam nebývalo žádné občerstvení spíš.
Ludmila_(1923).txt
LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle, PV: hm LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju, že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si. protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,
Ludmila_(1923).txt
takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst, nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké přestávky. PV: hm [ale bylo to] LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle, PV: hm LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,
Ludmila_(1923).txt
no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)), PV: hm LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že, Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie Nedošinská)),] PV: [jo, jasný] LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda dopadla. PV: hm LH: tak dopadla. PV: hm LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla. protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila PV: hm LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak, když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do toho Německa, a PV: hm LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se se zahodila s takovým PV: hm LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju odsoudili. moc ju všichni odsoudili. PV: hm LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty PV: hm a to [bylo vlastně,] LH: [dvanáct, třináct,] PV: a to bylo barevné tenkrát, ne? LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně
Ludmila_(1923).txt
no tak když se nám líbil, tak sme zase těm ee řekli děcka, viděli ste to? nebo ee pudem se podívat? no a zase, jestli sme měli peníze, tak sme se mohli jít na to podívat. když sme neměli, tak sme nemohli jít. PV: hm LH: tady hrály furt peníze. a hrají peníze celej život.
Ludmila_(1923).txt
takže peníze hrály velkou roli tady v tom, abysme mohli chodit do kina.
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších letech. PV: hm LH: to tak ty PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))? LH: to si nepamatuju. PV: už nevíte. LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď Řečkovice nebo Královo Pole.
Helena_(1927).txt
HH: ale když mně bylo, co já vim, tak tech patnáct nebo co, tak to už sme chodívali, LR: mhm HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to tak [bylo] LR: [hm] HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady mám dat LR: ((smích)) HH: a on <mě tam pustil teda, víte,> ale e smůla byla v tom, že já sem zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do obecenstva, LR: mhm HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco a ven. víte, LR: mhm HH: tak na toto je špatná vzpomínka
Helena_(1927).txt
LR: mhm a pamatujete si, jaké to bylo kino, kde ste- kam vás [tatínek] HH: [bylo to] kino Kapitol LR: Kapitol, v centru. HH: v centru, LR: mhm HH: my sme, to já ty kina tam všechny skoro znám tam, [že].
Helena_(1927).txt
skala ((Scala)) potom byla Moskva ze skaly ((Scala)). LR: mhm HH: pak byla Moderna, to bylo tam u Nové radnice v té pasáži ((pasáž Jalta)), LR: mhm HH: že, Alfa na Poštovské, LR: Poštovské HH: všechno ty kina já si ještě tak pamatuju, ovšem ty filmy tak, no některý si třeba [pamatuju trošku] LR: [mhm] ((smích)) HH: mně utkvěly v paměti, a to sem ještě chtěla říct, že třeba i za protektorátu byly tady německé [filmy], LR: [mhm] HH: skutečně em dobré, to byla ta, to byla třeba Dům u jezera se to menovalo, to vím, nebo marika rek ((Marika Rökk)) to byla taková, nevím, jestli ste o ní někdy slyšela, vona byla LR: [tanečnice] HH: [tanečnice], vona byla zpěvačka, vona byla herečka, měla krásný nohy a ((smích)) LR: ((smích)) HH: tak na to sme teda někdy chodívali, to se mně,
Helena_(1927).txt
[až] potom sem byla starší [teda, no no] LR: [až ste] byla starší. dobře a kina ste navštěvovala jaká? HH: myslíte ee názvy, nebo jaká em? LR: no názvy jako. HH: no tady v Židenicích bylo kino Sport, LR: mhm HH: to byl e t- majitel toho kina byl pan Tříska, s jeho dcerou já sem právě chodila na tom gymnázium, no a tam sme chodívali teda, třeba i na- e na dětsk- na odpolední představení, pak tady byl kino, bylo kino Světozor, ten byl kousíček dál, LR: mhm HH: a nakonec byla eště Hvězda, to bylo v bývalé sokolovně na nynější Gajdošové LR: [mhm] HH: [ulici]. tam sme chodívali, pěšky samozřejmě, auto žádný, tak za každýho počasí se putovalo do kina, LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž]
Helena_(1927).txt
LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino? HH: no dobrý tak [jako], LR: [dobrý] HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no, zezačátku, že. LR: mhm HH: dobrý filmy LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali učitelé k filmu, ve škole... HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo. LR: mhm HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.
Helena_(1927).txt
LR: a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý? HH: no jistě, tam se člověk dozvídá kolikrát takový dobrý věci, že. (..) jak se má chovat, a co je- co je dobré a co je špatné, že tam byl ten rozdíl vždycky, něco bylo dobrý, no a pak se to třeba zase změnilo, něco špatného LR: [mhm] HH: [a to s-] to bysme si mohli vybrat. tak ee to já... já su teda dost na film, mám ráda film, no, mám pěkný vzpomínky na to, no.
Helena_(1927).txt
LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s kamarády [na n-] HH: [ne] LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo], HH: [ne ne] ne. LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády? HH: to, to možná ani ne. LR: mhm tak jo. HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina, [víte].
Helena_(1927).txt
LR: a potom později už ste chodila častěji? HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i dvakrát do týdne, LR: [dvakrát do týdne] HH: [když se] nám [něco] LR: [mhm] HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer, já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly dokonce i na desátou byly LR: mhm HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],
Helena_(1927).txt
LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina než s rodiči? HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou [jednou], LR: [mhm] HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch dvou hodin asi, LR: mhm HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme běželi, že> LR: mhm HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a měla ste nějaké své opravdu oblíbené kino? HH: ne, to nemožu říct, že bych zvlášť do některýho ráda chodila, já sem se nedívala ani tak na to kino, jako na to, co se hraje. LR: mhm (.) takže ste se vždycky rozhodla spíš [podle] HH: [ano] LR: spíš podle filmu HH: byly plakáty, že, a v novinách bylo, a tak co sem si řekla, to by mohlo třeba být dobrý, někdy sem se taky zklamala, LR: mhm HH: a třeba se mně to nelíbilo, no, ale ve většině případů bych řekla, že ty filmy byly dobrý. LR:mhm HH: na- na tehdejší dobu [víte]. LR: [mhm], takže kde ste získávala ty informace o těch filmech? na plakátech, vždycky [ste sledovala plakáty ] HH: [na plakátech, no,] plakátech LR: pak [noviny někdy] HH: [anebo v novinách,] no. LR: mhm a ňáké časopisy... HH: ne to sem [nebrala].
Helena_(1927).txt
LR: no že třeba s rodiči ste šla já nevim, do Židenic do Hvězdy ((Hvězda)), s kamarádkou zase někam jinam... HH: no s tou kamarádkou, vona byla tam ee ze Židenic dóle až u Zábrdovic, tak s tou sme obyčejně šly do toho kina Světozor. LR: mhm HH: anebo Sport a jinak s rodiči třeba tady do té Hvězdy ((Hvězda)), no.
Helena_(1927).txt
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala? například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo skoro bifé, LR: [mhm] HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit, víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili LR: [mhm] HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco, ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký. LR: to se tam prodávalo, HH: to se tam [prodávalo], LR: [mhm] HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee konzumovat i káva, víno, LR: mhm HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy LR: [mhm] HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané nebo [tak, víte.]
Helena_(1927).txt
LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky? HH: né LR: ne. HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila. ((smích)) LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film? HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili] LR: [mhm] HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak ((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to kluci hlavně, LR: mhm HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích)) LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy ste zažila... HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne. LR: hm HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly, ale to sem nezažila.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině, nebo až HH: [ano ano] LR: [pak cestou] z [kina?] HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme, ale tak jinak ne, to ne.
Helena_(1927).txt
HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako, a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo, LR: ((smích)) HH: ona byla [menší] LR: [mhm] HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy [nechtěli pustit] LR: [mhm] HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.] LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly. HH: jó, [jo jo] LR: [nezkoušeli] ste to, HH: [ne ne ne] LR: [samy]. HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne, když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.
Helena_(1927).txt
LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení? HH: ne LR: ne HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
Helena_(1927).txt
LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina? že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela. HH: ne tak to se mně [nestávalo.] LR: [ne] HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne, LR: mhm HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila, tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale, prostě nějaký to modlení, LR: mhm HH: tak to né
Helena_(1927).txt
LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]... HH: [římskokatolické.] LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina, [nebo jaké filmy ste] HH: [ne] LR: si vybírala. HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď
Helena_(1927).txt
LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře? HH: ne, LR: [ne] HH: [ne] to si nepamatuji. LR: tak, tak vy ste říkala teda, že ste si vybírala ee spíše návštěvu kina podle toho filmu, [že,] HH: [podle] filmu, no, co se mně tak zdálo, nebo sem to slyšela od známých, LR: [mhm] HH: [to je pěkný], na to běžte, [že].
Helena_(1927).txt
LR: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo ve filmu hraje? HH: no bylo, protože já některý herce skutečně mám v oblibě. LR: mhm, takže ste měla své [oblíbené herce]. HH: [ano, já sem] měla své oblíbené teda herce a doposud je mám, hodně z nich už zemřelo, [že.]
Helena_(1927).txt
LR: a šla ste třeba na některý ten film, když dávali s tou vaší oblíbenou hvězdou, víckrát do kina? HH: ne to sem já [nechodila.]
Helena_(1927).txt
[ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych] LR: [mhm] HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát, LR: [mhm] HH: [tak to] já ne.
Helena_(1927).txt
no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy třeba rodinný, o rodině [něco, že] LR: [mhm] HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si nepamatuju,
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho dětství. HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam] LR: [kromě toho kina] HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou [kamarádkou]
Helena_(1927).txt
a v tech Husovicích to byly takový menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na ten interiér ani tak moc nedívala, LR: [mhm] HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.
Helena_(1927).txt
LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější někde nebo... HH: ne ne ne. LR: mhm HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))
Helena_(1927).txt
z čeho se skládal [program?] LR: [no], jesi jenom z filmů, nebo ještě [něco jiného bylo...] HH: [ne, byly] tam napřed e ee reklamy myslim, a potom nějaká groteska [bývala], LR: [mhm] HH: vždycky před filmem. a pak začal teprve film.
Helena_(1927).txt
LR: tak můžeme se teda ještě vrátit ee vy ste říkala, že tam byla ta reklama, pak ta groteska, HH: [groteska] LR: [tak jestli vás] to zajímalo, tyhle části? HH: [ale jo] LR: [kromě toho] filmu. HH: protože hlavně ty grotesky, že, tech reklam nebylo tolik jako dneska,
Helena_(1927).txt
a tady, tady teda, dycky nějaká ta groteska, miki mauz ((Mickey Mouse)) to já nevim, co to tam <bylo,> to sme se chvilku zasmáli a pak přišel film, půldruhé hodiny asi, no a šlo se domů zase. LR: mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle do toho roku devatenácet čtyřicet pět. HH: em ne [ne].
Helena_(1927).txt
[mhm], já si ani nepamatuju, co, co jako to bylo. no tak (.) e e napřed bývaly samozřejmě německý filmy s titulkama, [že] LR: [mhm]
Helena_(1927).txt
LR: ne, myslim ee právě po tom roce devatenácet třicet devět, právě třeba jesi vám vadily ty titulky, nebo ty týdenníky? HH: ne ne to mně nevadilo. viděli sme tam teda všelijaký ty nálety, střílení a tak ale, mně to nevadilo. a titulky taky, někdy to šlo moc rychle, člověk to nemohl ani [přečíst]
Helena_(1927).txt
LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více nebo méně, než dříve? HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím, to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá. ((smích))
Helena_(1927).txt
HH: no, no tak byly tam ty budovatelské filmy, že, všelijaký, LR: mhm HH: tak na to sem taky chodila no. si všechno eště pamatuju, jak to tehdy bylo, že. mm (.) totální nasazení a já nevím co, a lidi pozavírali a nesmělo se vo ničem mluvit, že šel hnedka [do vězení], LR: [mhm] HH: a to tak to, a nějaký ty procesy takový zinscenovaný, že ví- nebo třeba po ee po smrti hajdricha ((Reinhard Hendrich)), že co lidí bylo zastřeleno a toto všechno sme my viděli i v kinech to bylo no. LR: mhm a bylo víc těch německých filmů, tak to vám nějak vadilo, nevadilo... HH: no pokuď byly pěkný, no, někdy ty filmy ee z válečného prostředí byly docela fajn, LR: [mhm] HH: [třeba], když se jednalo o letcích, že, co všechno letci dělali, jak útočí, jak prostě se zúčastňují těch bojů, tak mě to baví, i dneska se dívám na to tam, jak jak prostě ty stíhačky tam [lítají a]
Helena_(1927).txt
[mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát? HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se chovali, to to ne, LR: mhm HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině, LR: mhm HH: byl, bylo ticho, no.
Helena_(1927).txt
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina], LR: [mhm] HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní skoro, chození [no do kina.] LR: [mhm] HH: skoro každý týden, dá se říct. no. LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich atmosféru, těsně po válce... HH: ne. LR: mhm HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že <komunistický, jo> ((smích)) LR: ((smích)) HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž] LR: [nejblíž] HH: nejblíž [no], LR: [mhm]
Helena_(1927).txt
[a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda. LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem? HH: ne myslim, ne, [ne.]
Edita_(1926).txt
byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně ((Lucerna)) s maminkou. KH: a líbilo se vám to? EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong ((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích)) KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste nechodila moc do kina? EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde. KH: mhm EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk byl věčně na ledě.
Edita_(1926).txt
KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina? EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina. KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli? EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala, že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený, a...
Edita_(1926).txt
KH: to ste chodila s tou kamarádkou? EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký kamarádky a to vydrželo dosti dlouho.
Edita_(1926).txt
to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly. KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna. EB: Lucerna a Moderna. KH: hm EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a ekselsior ((Excelsior)) byl. KH: hm EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol...
Edita_(1926).txt
[jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k- KH: hm EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí. KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily? EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]
Edita_(1926).txt
program se skládal (..) ((jiný ženský hlas poznamenává: týdeník byl)) EB: týd- jó, že byl týdeník a (.) mm za Německa byla vochnšau ((Wochenschau)), že, a ňáké ty kratší filmy byly taky.
Edita_(1926).txt
KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali na ně nějak diváci? EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo <něco>.
Edita_(1926).txt
KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?] EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme čekali na film. KH: hm. EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo ani.
Edita_(1926).txt
KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly třeba z kina? EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť- propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a <lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas> děvč- děvčiska, že. ((smích))
Edita_(1926).txt
KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina? EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko, to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.
Edita_(1926).txt
KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech? EB: nepamatuju [si]. KH: [nepamatujete] si?
Edita_(1926).txt
KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba diváky, který tam taky [chodili]? EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne ne.
Edita_(1926).txt
vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se nevybíraly. KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do [Lucerny] ((Lucerna)) EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme chodily hodně často. KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně. EB: hodně, no, moc. (.) KH: no a informace o filmech ste získávala nějak? EB: ne. KH: nikde? EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne. KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom že vy ste věděla kde hráli a tak. EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu]. KH: [jo.] EB: to je možný, no. KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký plakáty nebo tak? EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala, tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale ty nebyly, ne ne ne.
Edita_(1926).txt
KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál? EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy ((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy. KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy? EB: všechno černobílý, všechno černobílý.
Edita_(1926).txt
KH: a během protektorátu ee, si pamatujete, ste chodila i do jinejch kin, nebo změnilo se to nějak? EB: no to se potom někdy šlo do toho Kapitolu ((Kapitol)), do Skaly ((Scala)), zase do té mode- Moderna. KH: hm EB: to už se do Lucerny ((Lucerna)) nechodilo, to se chodilo do městských kin. KH: a pamatujete si, proč ste nechodila do Lucerny? EB: (..) to bylo... já sem se učila ve městě a pro mě do m- jet nebo nebo... já už si to tak nepamatuju. vim, že ale že sem chodila ve městě do kina. KH: hm. EB: ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu šestou anebo... KH: jo. EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk nechodil ven. KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina. EB: ano.
Edita_(1926).txt
KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho protektorátu do kina? nebo nějak podobně? EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla jako děvče mladý.
Edita_(1926).txt
KH: no a pamatujete si zhruba jak často? EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní. KH: [hm] EB: [sem] určitě chodila.
Edita_(1926).txt
KH: no a změnil se ňák výběr filmů? EB: ne. ne to se chodilo to, co se hrálo, tak se chodilo. a na český filmy, že, hodně. KH: hm. a no a s kým ste tenkrát chodila do kina? EB: no s klukama. a s děvčatama taky, že to... KH: že už těch kamarádů bylo víc [když ste chodila.] EB: [myslim] že jo. ((smích)) KH: a to byli jako vaši kamarádi z učení třeba nebo odkuď ste je znala? EB: z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací školu. do pokračovací sem tam chodila.
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci jak se chovali, když končila válka? EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že. KH: hm. a jakou roli pro vás hrálo jakoby ve který zemi ten film vznikl, jo, jesi byl [třeba českej...] EB: [to mně bylo lhost-], mně to bylo úplně lhostejné. hlavně že to bylo zamilované. ((smích)) KH: hm. EB: (a hezký) KH: no a který filmy ee vlastně ste měla nejvíc ráda? nebo ráda... EB: já sem ráda měla (.), co hod- co se zpívalo, že, jak byla ta makdonaldová ((Jeanette MacDonald)) a a edy nelzon ((Eddie Nelson)). potom sem měla hrozně ráda toho stepaře fred astr ((Fred Astaire)) (jej) s rougrsovou ((Ginger Rogers)), i jiný. KH: no a kupovala ste si teda nebo měli ste doma třeba gramofonovou desku nebo tak [jako že byste měli...] EB: [ježiš, gramofon] sme měli na natáčení s tou troubou. jo no jistě. KH: a měla ste třeba ňejaký filmový melodie doma nebo ty písničky z filmů? EB: ne ne. KH: ne. EB: ne, to kupovala maminka a ta měla jiný, než my děvči- KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...] EB: [ne ne, vůbec na nic.]
Edita_(1926).txt
KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...] EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.] EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo. tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam. KH: no a co třeba poslech rozhlasu? EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...
Edita_(1926).txt
KH: a četla ste třeba? EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si pučovala. to sem četla hodně.
Edita_(1926).txt
[nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)), s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)), Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co teď i dávají v televizi.
Edita_(1926).txt
LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu (...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina? EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King Kong)) LG: ((smích)) EB: to by la ta (..) e LG: jo. EB: orangutan nebo h- LG: jo. EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl první film. LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo prostě přímo z té návštěvy? EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i v televizi že to. LG: mhm. EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži LG: jo. EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e. ((smích))
Edita_(1926).txt
ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili do kina. LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila? EB: s kamarádkou.
Edita_(1926).txt
LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]? EB: [ne] ne ne ne. LG: a proč ne? EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila LG: jo jo. EB: je nezajímalo.
Edita_(1926).txt
LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo? EB: Češka.
Edita_(1926).txt
EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu. LG: Lucernu. EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina. LG: mhm. EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly. LG: jo. EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to měly zadarmo v té Moderně. LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino? EB: to vůbec sme nemluvili ne ne. LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)? EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to LG: jo. EB: je to nezajímalo. LG: a ve škole se to nějak řešilo? EB: taky ne. LG: ty filmy? EB: ne. LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali? EB: ne ne ne, vůbec.
Edita_(1926).txt
LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku? EB: určitě. LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo? EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.) jako. LG: (a s-) EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v- velký to líbání a LG: ((smích)) EB: a to všechno. <no> my sme žili trošku jinak že no, ž- s- svět se mění.
Edita_(1926).txt
LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů? EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý. LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky? EB: ne. LG: takže ste se ani podle nich... EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát né. LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně? EB: no hrozně moc. LG: ((smích)) EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako LG: jo. EB: vybavovaly ten film a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou LG: mhm. EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika Rökk)) LG: marika rek ((Marika Rökk)) EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film menoval to už nevím ale... LG: a- EB: anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina> přišly celý uslzený ((smích)).
Edita_(1926).txt
LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda? EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.
Edita_(1926).txt
ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve- pořád ta Lucerna je na LG: [jo jo, mhm.] EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem vždycky vod našich dostala a...
Edita_(1926).txt
no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi. LG: mhm. EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy. LG: jo. EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to (.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že. LG: jo. EB: nám se to líbilo, času sme měly. LG: takže se ta e četnost těch návštěv nijak nezměnila, prostě ste stále... EB: ne, to jednou [týdně určitě].
Edita_(1926).txt
(...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna. LG: jo. EB: (jinak...) LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala navštěvovat ty kina? EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla ráda? EB: ne. LG: ne? EB: ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem? EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že dvanáct třinác- nepa-
Edita_(1926).txt
LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje? EB: né, ne ne ne. LG: ne? EB: ne ne ne. LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce? EB: v kině? LG: mhm. EB: kdepák. LG: ne? EB: kdepák. LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]... EB: [nerušil] nikdo. LG: takže... EB: ne. LG: ne? EB: ne, ne ne. Ne ne. LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi? EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.
Edita_(1926).txt
LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo (nějaké)...? EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo. LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu? EB: ne.
Edita_(1926).txt
LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu? EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám LG: mhm. EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>. LG: <vás ne?> EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky hodně a že sem brečela> ((smích)) LG: ((smích)) EB: <nepustili mě, ne> ((smích)) LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]? EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích)) LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla koupit ten lístek a on... EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla LG: jo. EB: strašně <něšťastná> LG: jo, takže ( ) EB: a šla sem dom. LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film? EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film. LG: českej. EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina Mandlová)) a tototo- že ty [herečky] LG: [jo]. EB: a ((smích))...
Edita_(1926).txt
LG: a byla ste někdy v kině bez placení? EB: ne... LG: ne. EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk nedovolil. LG: tak to byste se... EB: ani myšlenkou!
Edita_(1926).txt
to se nevybíralo, to že sme měli ty lístky zadarmo, tak sme mohli <jít že> a v Lucerně ((Lucerna)) no tak j- myslím, že sme nevyb- no. LG: prostě co bylo EB: co bylo, to se vzalo. LG: mhm. EB: ale viděla sem nádherný, nádherný filmy. tenkrát, když mně bylo těch třináct čtrnáct.
Edita_(1926).txt
před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný filmy. LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste viděla? jestli byl nějaký, který...? EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi. LG: jo. EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas (..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger Rogers)) jo.
Edita_(1926).txt
LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako hudební a tak? EB: mně hrozně moc. LG: mhm. EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]... LG: [rozhlasu]? EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.
Edita_(1926).txt
LG: a kde ste získávala informace o těch filmech? EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že, LG: jo. EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě (.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli, co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako].
Edita_(1926).txt
LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala? EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude] LG: [jo! takže na tom plotě...] EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny ((Moderna)))].
Edita_(1926).txt
LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ? EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla LG: jo. EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze,
Edita_(1926).txt
LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli (jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ? EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích)) LG: ((smích)) EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.) zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power)) LG: ((smích)) EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to ((smích)), děvčiska... ((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) )) EB: ((smích)) no jo, to byl LG: ((smích)) EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války. ((osoba vzadu: Český i německý)) EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do Rakouska a hrál rakouské filmy. ((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky)) LG: ((smích)) ((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já povídám, no ty máš jiné přednosti.))
Edita_(1926).txt
LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku? EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) LG: jo. EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.) no tak, ale kdy zemřel to už nevím. LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš nejoblíbenější herec? EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni <hráli všeci dobře i on> LG: ((smích)) EB: to nevim, byl to můj <typ a dodneška> LG: je mně to jasné. ((smích)) EB: <jaksi mám ten typ těch mužů jo> ((smích)) LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém on hrál, šla (.) opakovaně? EB: to víte že jo. jo, jo.
Edita_(1926).txt
LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém on hrál, šla (.) opakovaně? EB: to víte že jo. jo, jo. LG: a máte nějaký rekord? EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.) za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec. LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla víckrát. EB: no tak když byly penízky. LG: jo. EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala vod babičky.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom už pozdě byly barevné... ? EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý] LG: [tenkrát teda]... EB: [že], za války taky LG: aha. EB: že, to bylo až pozděj. LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši? EB: ty barevný.
Edita_(1926).txt
[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo zakázaný, že.
Edita_(1926).txt
[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo zakázaný, že. LG: mhm. EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím stoprocentně.
Edita_(1926).txt
LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)... EB: no zamilovaný. LG: zamilované? EB: <zamilovaný> tenkrát. LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu. EB: no. LG: a ještě se tam zpívalo. EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.
Edita_(1926).txt
LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky kromě toho chození do kina? EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.
Edita_(1926).txt
LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla... EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak ste zpívala v tom rozhlase... EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.) maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení, to bylo něco. LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo? EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá, LG: mhm. EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci (..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)
Edita_(1926).txt
LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala? EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože ((smích)) LG: [ste měly dobré]. EB: [] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se tam naučila výborně tančit
Edita_(1926).txt
LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama rozdíly? EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( ) LG: mhm. EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl. LG: a tak mě by to EB: no. LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)). EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a LG: jo. EB: vylepčí si všechno. LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak? EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm... LG: jo. EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no. LG: jo jo jo. EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)). LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)? EB: na té Nové. [no to se...] LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už hodně hodně lepší. EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo. LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka jestli tam byla? EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej]. LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky? EB: ne, děvčátko, ne.
Edita_(1926).txt
EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku. LG: jo? EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války. LG: mhm a p- a proč? EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník. LG: jo jas- EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to (.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.
Edita_(1926).txt
LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti? EB: ne ne ne. LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( ) EB: ne ne ne ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: em ja- některá teda ty brněnská kina byla spíš německá a některá česká jakože e [aspoň u těch jiných ( )]? EB: [no tak já] sem to nevnímala. LG: jo. EB: já sem to nevním- nevim nevim nevim, no vono ee česká, bylo? ((k další osobě)) ta je tady neni. byly teda že by byla čes-, já sem to ne- já nevim,
Edita_(1926).txt
no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom všechno s titulkama.
Edita_(1926).txt
LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam byly v době toho protektorátu české nebo německé? EB: no české. LG: české. EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala LG: [jasně.] EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)
Edita_(1926).txt
LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...? EB: určitě. LG: takže? EB: určitě, určitě, spiš německy než česky. LG: jo. EB: určitě.
Edita_(1926).txt
a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se tam učila LG: no. EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé tři roky jako po vyučení. LG: [jo]. EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako. LG: jo a (v době t-)... EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.
Edita_(1926).txt
LG: jasně. em (..) to ste pořád f- chodila do toho kina s tou kamarádkou v tom...? EB: né to už ne. LG: to už ne? EB: to už ne, to už ne, to už ne.
Edita_(1926).txt
LG: vy ste s tou Blan- Blankou EB: s Blankou. LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)] EB: [před tou] válkou ano LG: jo. EB: ano a (..) po válce a toto.
Edita_(1926).txt
LG: a teda e během té války ste chodila do toho kina s kým? EB: no tak asi s klukama. LG: s klukama? EB: ((smích)) <asi jo> ale už začinají chodit. ((k zvonku a hlasům v pozadí))
Edita_(1926).txt
LG: a to ste pořád navštěvovala tu...? EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už] LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina? EB: jo, no no LG: a EB: za války určitě. LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol]. EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-
Edita_(1926).txt
[dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.
Edita_(1926).txt
LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši? EB: pf to mně bylo jedno, LG: bylo vám to jedno. EB: co akorát hrají.
Edita_(1926).txt
LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..) jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se se to muselo během toho týdeníku dělat? EB: ne. LG: ne? EB: já sem v životě bych nehajlovala. LG: jo jasně. EB: v životě. LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi? EB: tak to s- já si toto fakt LG: mhm. EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v každé době.
Edita_(1926).txt
LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po konci války? po osvobození? jes- EB: ne. LG: ne? EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích)) <(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.
Edita_(1926).txt
LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo? EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no. LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo? EB: to s- (.) to bylo f- jedno. LG: jedno to bylo.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo potom, VB: jak sem chodila? SM: [jak často] VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc. třikrát. SM: mhm takže ste VB: protože těch korun nebylo. SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě? VB: ano SM: mhm VB: no potom už bylo taky dražší vstupné,
Vera_(1923).txt
SM: a e třeba potom jak (ste se) vrátila vlastně z toho Slovenska, e (.) d- to bylo v těch deseti letech, že VB: ano, SM: tak to ste to ste chodila do kterých kin, ještě, VB: no na to Staré Brno tam, ((kino Grand)) SM: to pořád tam, VB: no, tam SM: mhm VB: dál ne. SM: jo. e (.) a VB: někdy někdy sme šli do toho kina Dornych, ((Edison)) SM: mhm VB: tam na to (.) jak se menovalo to na Dornychu. mám to napsáno, vůbec ( ) jak je to napsáno, (..) edyzon ((Edison)). SM: edyzon ((Edison)). jo. VB: to bylo pěkné kino, to bylo trochu větší než tam ta naše stará kina na tom Starém Brně, SM: mhm VB: ale, a taky bylo vybombardováno. já sem se tenkrát potom setkala v tom stejným domě po válce s paní, která tam bydlela v tom domě kde to kino bylo jak byla ta bylo to bombardování, ( ) SM: mhm VB: ( ) to tam SM: jo a e to ste měla trošku, trochu trochu už dál, že, to to kino Dornych ((Edison)) VB: ano, SM: a tam ste VB: ale my sme chodili od nás, z té Křížové tak po Poříčí, kolem vody tudy zadem, tak jako SM: aha VB: až po ten viadukt a tam to byla taková polní cesta, tam. tak sme šli tudy. SM: jo a proč, proč ste chodili zrovna do toho edyzonu ((Edison)), VB: no když tam hráli ňáký pěkný film. SM: mhm a ta tam e hráli někdy jako ňáké filmy, které které ste vyloženě chtěla vidět? nebo VB: těch který nás zajímaly, nebyly na Starým Brně SM: mhm VB: tak sme zašli tam. SM: na ten Dornych, ((Edison)) [jo]
Vera_(1923).txt
SM: a před válkou ste měla ňáké oblíbené kino? VB: no to sme šli i do toho města. někdy. SM: mhm VB: podle toho jak sme m- měli ňákou tu korunu.
Vera_(1923).txt
SM: jo, a tak že byste měla fakt vyloženě ňáký kino do kterého ste ste ráda chodila, které ste měla třeba nejradši, VB: my sme chodili do k- k tomu kapito-, k tomu divadlu, do toho kina Kapitol, SM: mhm VB: tam sme rádi chodili. SM: a tam se vám na tom líbilo co, [na tom] VB: [to bylo] velké kino, pěkné, takové úplně jiné proti těm našim malým kinám na tom Starým Brně. SM: a jak se třeba lišilo. VB: prosím? SM: jak se jak se třeba konkrétně lišilo, od těch kin VB: no, velikostí a tím zařízením celým. SM: a pamatujete si na to zařízení? VB: pamatuji, ta sedadla byla lepší tak, a bylo obsáhlejší, a byla středem byla ulice, jako že ste když ste přišla později, tak ste nemusela obtěžovat lidi z řad, SM: mhm VB: vedle ( ) jako zprava zleva, šla ste středem kam to bylo blíž, to vás biletářka uvedla. SM: mhm VB: no SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom, VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e když to viděla že je to volné tak nám to poradila. SM: mhm hm VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý. SM: mhm VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?
Vera_(1923).txt
(.) no to tos- to byly třeba některá kina, já sem je ani neznala, jenom názvy, SM: mhm VB: takže nevím, já sem nechodila tak ňák, já většinou na to Staré Brno, a nebo jak říkám do toho kina Kapitol, byli jsme i v tom kině Excelsior, co bylo na Šilingrově náměstí, a někdy jsme se dívali v tom v té Úderce ((Úderka)) na tom náměstí Svobody sme někdy šli. tam to bylo lepší jak na tom v tom Čase ((Čas)), se nám to zdálo lepší, takový obsáhlejší to bylo.
Vera_(1923).txt
SM: no. (..) hm a potom potom třeba pozd- později ještě jste měla sta- ste nenarazila na kino na které do kterého ste třeba potom nikdy nešla protože se vám tam nelíbilo? VB: ne. SM: ne. VB: ne. to byla pěkná kina ve městě, SM: mhm VB: jenomže drahá pro nás
Vera_(1923).txt
SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se obvykle chovala v tom kině, VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu, SM: nepovídali ste si? VB: ne. to sme si nepovídali.
Vera_(1923).txt
SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě reagovali na ňák- na některý film? VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film, a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako aby ho zbili, SM: mhm VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i manžel [odsuzoval] SM: [mhm] VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu ozýval ňáký potlesk? VB: ani ne. SM: ne. VB: ne, to si nepamatuju, SM: mhm VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo. SM: m-m, m-m VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to asi tak samozřejmě, že?
Vera_(1923).txt
SM: mhm. a potkávala ste v kině třeba své známé? VB: ano tam nás bylo dost známých. SM: mhm VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit, to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to stihli to ten lev- ty levné vstupenky, SM: mhm VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl. SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu? cestou z kina nebo VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si ještě o tom povídali. SM: mhm VB: po cestě. SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy? VB: ne, [tak to ne] SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala VB: [taky ne] SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj] VB: [to nebyly ani] jenom že byly to byl ten film který probíhal už v těch šest hodin SM: mhm VB: a potom byl v těch osum. SM: jo, [takže ne] VB: [ale bylo] potom kino představení ve čtyři hodiny, to je myslím dodnes.
Vera_(1923).txt
SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila. VB: ne, to sme nechodili. SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení? VB: je, tak to ne, to bych nešla. SM: ne? VB: m-m to bych si netroufla. SM: ani z ňáké recese třeba, VB: ne. SM: ste nešla. mhm VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly, já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to nemyslím, to byly takový děvčata, SM: mhm VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme mívali někdy i odpolední vyučování, SM: mhm VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj.
Vera_(1923).txt
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám zabránila v tom jít do kina nebo [naopak] VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté, SM: mhm VB: na devátou jako. SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké filmy ste si třeba vybírala? VB: ne, SM: ne. takže nemělo to vliv. VB: nemělo to na to vliv. SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře? my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu,
Vera_(1923).txt
no na ty české filmy, sme chodívali, SM: mhm VB: já už si ty názvy nepamatuju. SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená, VB: no na film, SM: na film ste chodila, VB: na film, no do kina to ne. SM: to ne, to [pro vás to nemělo] VB: [mhm ne to] SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech, VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama, SM: mhm VB: anebo potom už s manželem sme chodili, no my sme chodili manželův bratr, a měl ještě dva kamarády a od nás tady ta Jiřinka chodila, sestra ještě její spolužačka. tak sme tak chodili čtyři a čtyři, SM: mhm VB: takový dět- takový e jak bych řekla takový mládenecký to bylo, SM: mhm VB: ale bylo to takový veselý. my sme tam měli tam na tom jak je teď, na Starém Brně na Křížové, (.) spořitelna. SM: mhm VB: tak tam byl tam bylo veliký prostranství, tam bylo (.) tam byl zájezdní hostinec, teď už nevím jak, modrý lev ((U modrého lva)) ten byl tam dál na Křížové, ale jak se toto jmenovalo nevím, a oni to zbourali, tam bylo prostranství a tam přijíždělo (.) přijížděla přijížděly kolotoče (.) a takový mohlo se tam (všelijak) a takový zápasnický, taková aréna SM: mhm VB: tam se kluci mohli no, kluci mlad- malí ale ne takoví už ti studenti a nebo já nevím, studenti třeba ne, ale ti co se učili jako učni, studenti ti tam neměli o to takový zájem. (víte) to byla, taková bych řekla jiná kasta, studenti a z dělnický rodiny, SM: mhm VB: jenom ty SM: jo, VB: co se učili. (..) a tak to tam, tam sme chodívali, tam sme u kolotočů, já sem ráda jezdila na kolotoči. a s manželem a ten jeho bratr, vždycky sme jak to byly ty řetízkové kolotoče tak nás si přitáhli a pustili, však to znáte z filmů, SM: [jo] VB: [ze starých] SM: <jo> VB: no, jak to bývalo SM: mhm VB: taková přijela přijely kolotoče, nebo přijel cirkus, tam přijel takový malý cirkus, a to maminka nám vždycky na to ty korunky dala [abysme se mohli podívat] SM: [mhm mhm] VB: na zvířátka a tak,
Vera_(1923).txt
SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty ty vývěsky s tím s tím [programem] VB: [ano ano] SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy VB: hm ne, SM: ne, VB: ne, SM: takže takže jenom [podle těch] VB: [nekupovali sme] časopisy SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?
Vera_(1923).txt
[předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček ((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de, SM: no no, VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek Mitrovských)), SM: mhm VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody. SM: jo. VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty, tak tenkrát běžela filma, filma, píseň, SM: mhm VB: vidíte, ( ) SM: <to nevadí> VB: byla píseň, Akáty bílé,
Vera_(1923).txt
SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste nechodila [třeba do divadla?] VB: [ne ne] ne
Vera_(1923).txt
SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo VB: ne. SM: ne. ( ) ste se VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy, SM: jo, mhm VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali všechna okna ve škole, SM: hm VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká, že dávali všechno zadarmo, SM: hm VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.
Vera_(1923).txt
SM: a teď teď se ještě vrátíme na chvíli přímo k těm kinům, to ste to ste vlastně už hodně o tom řekla, že, o o těch různých kinech, e já jenom ještě ještě jestli byste mohla třeba doplnit jaké byly konkrétně rozdíly v někerých těch kinech, říkala ste že vlastně ten Kapitol, že to bylo takové VB: dobr- pěkné [kino] SM: [pěkné kino] že? VB: Kapitol nebo skala ((Scala)) na Moravském náměstí, to SM: [no] VB: [byla] pěkná kina. SM: a e [třeba] VB: [Alfa] taky, SM: mhm VB: no. ve městě byla pěkná fi- kina, ale na tom e předměstí, že? se říká, SM: mhm (.) a třeba si pamatujete, jak vypadal ten interiér těch předměstských kin? VB: no to byla taková dřevěná sedadla to nebylo nic moc. SM: mhm (.) a e [vlastně] VB: [žádný] bifé tam nebylo, že byste si třeba tam bonbón koupila nebo něco na pití, to tam nebylo na tom Starém Brně, tenkrát.
Vera_(1923).txt
SM: a v těch městských kinech tam teda VB: tam vždycky tam to bylo, [tam byla šatna] SM: [hm tam ste si mohla] mhm VB: tady ne, tady ste si musela dát kabát na kraj. SM: jo. a vlastně ste říkala že v tom Kapitol vás vždycky uvedli až na místo, že? VB: ano, všude v kině ve městě. SM: ve městě jo? VB: no SM: a a e VB: tam byly biletářky, tak jak v divadle. SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se] VB: [ne] SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?] VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky SM: mhm VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo SM: mhm VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.
Vera_(1923).txt
a to to byl film, že to to byl týdeník předtím. a to bývalo taky vždycky co ve světě se děje, něco, ale ne tak z dlouze jak třeba teď, SM: mhm VB: tak ob- obšírně tak (.) jak třeba v televizi taky, jiné zprávy jsou na jedničce ((ČT 1)), jiné zprávy jsou na Nově, že, SM: mhm tak to bylo tak že nejdřív byl ten týdeník VB: mhm ano, a potom běžel teprve film. SM: mhm a to už byl ten hlavní film, [že jo.] VB: [ano] hlavní film. SM: a e byla tam někdy přestávka? mezi mezi tím nebo? VB: v těch e lepších kinech ano, ale já už si nepamatuju tam na Starém Brně myslím ne. SM: m-m, a pamatujete si třeba že by tam e e eště byly ňáké reklamy nebo VB: tenkrát tam neprobíhaly žádný reklamy. SM: ani hu- třeba hudební představení, nebo do- doprovod VB: ne. no hudba tam byla, ano, to ano, to tam hrála, to tam měli někde vzadu za plátnem, jak když pouštěli potom film, tak tam hrála, tam nebylo ticho. SM: mhm VB: no tam, potichoučku tak tišeji hrála pořád hudba. bylo to pěkný kino, pro nás tenkrát to bylo pěkný. SM: mhm VB: když si člověk na to vzpomene, kam chodil do kina, jaký to bylo SM: hm VB: že? tak. dnes by tam nešel. SM: a měla ste třeba e zájem o ty doprovodné části, ten ten týdeník, bavilo vás to sledovat? VB: ale ano. (.) bavilo.
Vera_(1923).txt
SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná promítání v domácnosti? VB: ne, SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal doma filmy? VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu nikoho takhle spolužačku takovou. SM: mhm mhm VB: která by měla doma kino.
Vera_(1923).txt
no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že tam šli. SM: mhm VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc chodili, SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze VB: oni měli byl ten Německý dům tady SM: mhm VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to nevím. SM: to nevíte. VB: ne. SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více? nebo méně než předtím, VB: no méně, protože SM: [méně] VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl, SM: mhm VB: tak sem nikam nechodila. SM: jo. VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat, SM: mhm VB: už jsem se snažila. SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec někdy v kině? VB: ale myslim ano, to sem byla. SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak se ňák, cho- VB: ne, SM: cho- chovali diváci během toho VB: ne [ne ne] SM: [představení?] to si nepamatujete? VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no, SM: mhm takže takže VB: no, SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak, VB: no, SM: tak nikdo, nikdo nic s- VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera. SM: mhm mhm VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří z toho těžili, SM: hm VB: když někoho udali.
Vera_(1923).txt
já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka. SM: byla. VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji tak víceméně posílala se mnou, SM: mhm VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla o ten rok sice starší, o rok a půl, SM: mhm VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se stavěla.
Vilemina_(1919).txt
LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým? VB: no s maminkou, LR: s maminkou. VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v Žabovřeskách, VB: no LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách, VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino, LR: aha VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.
Vilemina_(1919).txt
LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina VB: teď e LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli ste ještě jiná kina? VB: ne ne [ne] LR: [mhm] VB: tam bylo ochotnický divadlo, LR: mhm VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo, pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy. LR: mhm VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas vod nás, to byla taková výhoda.
Vilemina_(1919).txt
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký byl názor rodičů na film a na kino, VB: no vona taky ráda šla no, LR: mhm VB: ale někdy nebylo. LR: a tatínek? VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna.
Vilemina_(1919).txt
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o filmu vůbec ve škole, VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny, tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá třída. LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída, VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e většinou vybrali pěkný, jako že LR: mhm VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý. LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste byli celá třída i s panem učitelem, VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky [tichučko]
Vilemina_(1919).txt
LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku, VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního. LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo, VB: no LR: [povídaly ste si o filmu], VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar- škaroupky víčka naškrabaly něčeho LR: mhm VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky, LR: mhm VB: my sme si hrály skoro s ničím. LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly třeba z kina VB: no
Vilemina_(1919).txt
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak často? VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách LR: mhm VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na to nebylo. LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně [často], VB: [no to] ne. to nebylo možný. LR: ne VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak, LR: mhm VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom. LR: mhm VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla někde jako (.) tak se podívat,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky, ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně, VB: no, LR: a chodila ste kam do kina, v této době? VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))], LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám tam něco? proč ste tam chodila, nebo... VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino, LR: mhm VB: ale e bylo to tam takový příjemně, LR: mhm VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam, tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky, tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>, LR: aha, byla to jakože vaše známá, VB: no, maminčina. LR: maminčina známá. aha. a bylo naopak v br- v Brně kino, které ste třeba neměla ráda, kam byste nikdy nešla? VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní, LR: mhm VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala. LR: mhm VB: tak sem byla tam na Starým Brně, ale tam se mně nelíbilo. LR: nelíbily se vám tam kina. VB: ne, LR: a jaké třeba kino se vám tam nelíbilo, pamatujete si? VB: no tam je tam já sem myslim byla jednou nebo dvakrát, ((pravděpodobně kino Grand)) LR: mhm VB: a e tam to já sem byla z- to byl takový zvyk, LR: mhm VB: víte? tam su doma LR: mhm VB: tam su zvyklá, dneska je to už jiný. LR: mhm VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra zaměstnanýho v divadle LR: mhm VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme LR: mhm VB: chodily do divadla. a tak tam LR: mhm VB: sem tam sem chodila moc ráda,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak s kým ste chodila nejčastěji do kina, VB: no, s manželem. LR: mhm VB: jako s chlapcem, LR: hm VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku, LR: mhm VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta, LR: mhm VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina LR: mhm VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to LR: mhm VB: tak, ale e tak sama s- to ne. LR: to ne. spíš ve skupině. VB: ne LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí], VB: [jo],
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá, nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině Lucerna)) VB: no ne, ne bufet tam nebyl, LR: ne, VB: ne. LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? VB: ne LR: ne VB: ne to nebylo. LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky? VB: kdepak. LR: vůbec. VB: to bylo tichůčko. LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h- reagovali jste ňák hlasitě? VB: ne. LR: ne. VB: (to) si nikdo nedovolil. LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho skončení, že se třeba opravdu film líbil, VB: [no to až cestou to] LR: [pamatujete si?] VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a ten se mně líbil, jo, LR: mhm VB: to už po cestě ano. LR: po cestě ste se [bavili o filmu], VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo. LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda s tou skupinou těch kamarádu a VB: no LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý, VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou LR: mhm VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala. LR: mhm a když ste, mhm VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích)) LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se často bavili, [o filmech], VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale cestou dom, jako. LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila někdy na nepřístupné filmy, VB: na jaký? LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem, VB: ne ne LR: vůbec, VB: to my sme si nedovolili, LR: mhm VB: tenkrát to LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala ňákého kamaráda do kina bez placení? občas. VB: ne [to] LR: [že byste] proklouzli, VB: ne to LR: ne VB: to pro nás neexistovalo,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom, jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině, VB: ne, LR: ne. VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli. LR: mhm VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne. LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do kostela? ne. VB: no tak to myslím ne. LR: mhm VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno, LR: mhm VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo, takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne. LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala? VB: no tak já sem měla ráda přírodu, LR: mhm VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to víte, jako mladí lidi.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. a pamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? VB: na faře? LR: na faře, VB: ne, to si LR: [ne] VB: [nikdá nebyla].
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech. VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky, LR: mhm VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je, LR: mhm VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na to běž, to je pěkný. LR: aha, [takže i teta vám radila] VB: [e jo] no LR: jo, VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
Vilemina_(1919).txt
LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně ((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy [tam se vám to nelíbilo], VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to <kino nelíbilo> LR: aha mhm VB: a já sem e dost byla taková nervózní, já nevím proč, ale prostě nemohla jsem se pořád jsem se někde dívala, LR: mhm VB: soustředit že, LR: mhm VB: sem byla zvyklá na to jedno kino ((Lucerna)), LR: mhm VB: no kdybych bejvala chodila tam a ta možnost, že to nebylo, LR: hm VB: jistě že to nebylo, ale prostě to bylo že e sem byla vopravdu e (.) zvyklá na tu Lucernu ((Lucerna)).
Jarmila_(1926).txt
JC: a voni mívali, voni to pak vod- několikrát hráli, to taky bylo, to už sem pak až byla větší, tak sem si říkala, co voni dávali je <nepřístupný, tak pak dávali ve dvě hodiny> víte, tak eště sem se tak, jako děcka sme chodili ee jako na tu...
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala, JV: hm JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni- JV: ale tak to když to když ste, když říkáte, že ste chodila se svým bratrem, který teda se [narodil] JC: [nó] JV: v roce třicet šest, tak to ste teda chodila až za války. JC: no to bylo [do té války do toho] pětačtyřicátého.
Jarmila_(1926).txt
JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no, vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no. JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo? JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]
Jarmila_(1926).txt
JC: no tak já vám, tak jako ee musim třeba, tak sem ráda chodila do toho kina i do toho divadla, protože sem to tak ňák potřebovala, no tak... JV: a chodili ste třeba na výlety? ee teda i mimo ten Skaut, s ňákými kamarády nebo kamarádkami. [(byli ste někdy)] JC: [no tak na ty, na ty] výlety se Skautem JV: se [Skautem] JC: [sme] chodili, třeba na Novej hrad ((Nový hrad)), jo JV: hm JC: tak to okolí, ty Bílovice byly, že, to byl tak jako... JV: tam ste chodila od od kolika let? do Skautu? JC: no tak to bylo eště, to už mně bylo dvanáct nebo tak, no.
Jarmila_(1926).txt
na vorlovnu ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)) sem pak už brala toho, Toňana jo, Toňan mě tam, co sem ho měla na starosti, jo, JV: jo JC: a no a pak už sme chodili, ee pak to sme chodili pak ty party, JV: jo JC: no tak to už nás chodilo víc, JV: hm JC: si pamatuju, dávali tu Vídeňskou krev ((Vídeňská krev)), to je taky taková, krásný melodie a ((směje se)) voni voni taky začalo houkat, tak sme to ani nedokončili, jo.
Jarmila_(1926).txt
JC: no tam my tam, no a pak už až sme měli, až sme chodili, ty party, to sme měli partu na tom Dělnickým domě, a vedl to tam pak ten kulturní, to byl kulturní, takovej spolek, protože to nemohlo se jinak, ten pan Jágr, von von byl akademický malíř líšeňskej, JV: hm JC: a von hodně... JV: ještě před válkou nebo až za války? JC: eště za války. tak ten byl tam tak předseda, a ten pan Šesťák tam byl předseda, a tak tam se to tak ee tak to sme hodně chodili, a jed- jednou za čas sme si udělali výlet do Brna. tak třeba na tom Nebe a dudy, to si vzpomínám, to sme jeli ee se podívat do Brna, jo? JV: hm a vzpomněla byste [si jak často?] JC: [protože třeba,] třeba tam byly starší filmy, bych tak řekla, jo? ale v těm tom Brně byly ty premiéry, ne? JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna? JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo? JV: jo JC: pár- to byla Alfa, mám dojem do Alfy ((Alfa)). JV: a chodili ste stále jako do jednoho kina, jako do Alfy ((Alfa))? JC: [do do té] JV: [nebo ste chodili] spíš podle toho programu, jak ste si vybírali, kam [půjdete?] JC: [no asi] podle toho programu, to Nebe a dudy sme určitě byli, a to bylo jako už mockrát [dávali.] JV: [takže] to nebylo tak, že byste měli jako svoje kino, kam byste [chodili.] JC: [ne ne né] JV: důležitý byl program. JC: jo jo jo. takže to protože v tom, v tej Líšni pořád ty dvě kina byly. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů? k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,] JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo, třeba, voni ještě to, vono nebylo každej den, to kino. bylo sobota, neděle, pondělí. JV: hm JC: a pak bylo zase sobota, neděle a pondělí.
Jarmila_(1926).txt
JC: no se školou sme chodili jednou za čas. byla byli sme na ňákým filmu, a to mám dojem, že byl, bylo tam ten Trafalgar, to náměstí Trafalgar. jestli to nebylo vo tom Nelsonovi ((Horatio Nelson)), že, a to byla pak, taky byl hezkej film, ale to bylo ještě za války, ta lejdy hamiltonová ((Lady Hamiltonová)), jo, JV: hm JC: von vlastně si ju nevzal, von byl jenom s ní tak jako... JV: tak to už teda nemohlo být se školou, když to bylo za války. nebo, [ste říkala že ste se školou chodili.] JC: [za vál- no za války to sme šli se] školou, to na toho Trafalgara, JV: jo JC: nebo na toho, JV: hm JC: to si taky vz-, Kozina ((Jan Sladký Kozina)), ten jak ty <Lomikare ((pravděpodobně Psohlavci)), to sme se taky> JV: takže se nijak nevyjadřovali ee k filmům, [(které dávali.)] JC: [né, tak jako] já sem chodila pět let do klášterní školy,
Jarmila_(1926).txt
JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi? JC: ano, ano. JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela. JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no. JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.] JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak... JV: stalo se vám, že by vám někdy zabránilo jít do kostela kvůli kinu? že byste dala [přednost třeba filmu?] JC: [to né, to] dopoledne nebylo, a to. aj pak byly májový pobožnosti, že, v květnu, a tak taky sme tak jako žili tím [víc.]
Jarmila_(1926).txt
JC: to už sme chod- byly ty kamarádky, to už, to už až sem byla větší, tak už sme chod- to už sem nechodila sama.
Jarmila_(1926).txt
JC: [a ještě si za války] vzpomínám, Loď komediantů hráli, a to zpíval tam ten robson, ((Paul Robeson)) JV: hm JC: tu misisipi ((Mississippi)), to byly krásné filmy, ale voni pak vlastně ee zakázali, ne? Němec se pak s tou Amerikou rozešel, že? z kraje ještě ty americký chodily, ale pak už, pak už ne.
Jarmila_(1926).txt
JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?] JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili. JV: takže i třeba [jednou] JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program. JV: takže každý týden. JC: nó, to sem chodila, to...
Jarmila_(1926).txt
JV: takže za té války pouze teda ta Alfa, JC: nó Alfa, JV: a pak ještě ee... JC: a nevim jestli sme někde. ještě bývala Lípa. Lípa, ta byla na Marxově, nebyla? JV: ulice Marxova to je dneska? JC: Marxova je, když byste z Cejlu byl ten Ergon, taková továrna, a tak tak. a na přadla- a přišlo se pak na tu přa- Francouzkou, jo? Přadlácká pak je tam [textil] JV: [kino] Lípa, říkáte. JC: kino Lípa. JV: hm JC: tam sme taky párkrát byli myslím, a...
Jarmila_(1926).txt
JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na nepřístupné filmy? JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né. JV: ne. JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne, to ne. JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo nedostala. JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak... JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na <nepřístupným filmu.> JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás] JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení? JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla. říkám, i když sme třeba neměli, maminka se hodně nadělala a to, ale tak na to kino, to kino bylo velmi levný. to, kdo to mohl podporovat tak jako, že to bylo tak tenkrát, nebo já nevím, jak si to vysvětlit. JV: přišlo vám to levné. JC: to bylo, bylo to levný, no.
Jarmila_(1926).txt
JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik? JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee] JV: [třicátá, čtyřicátá léta.] JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník.
Jarmila_(1926).txt
JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba ňáké nápoje nebo ňáké jídlo? JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový, takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo? <takže do té první řady> taky sem si nikdy nesedla, jo? JV: to ste měla špatnou zkušenost. JC: to, to né, tam ti byli, a voni řádili, jak ty kovbojky, to bylo těch kovbojek hodně, to si... JV: takže docela jako hlasitě se dá říct teda. JC: jó, nó, ale říkám vám, jestli, jestli je někdo vyhnal, to nevím, ale mně teda honili, mně toho Toňana mně honili. von mně vždycky ňák utekl, se mu to nelíbilo. JV: a teda asi většinou kluci reagovali při westernech. JC: jo jo jo. JV: ale naopak, když ste byla na nějakém romantickém filmu, tak to asi tam moc kluků nebylo, JC: ne. JV: v první řadě. JC: to si tak, to mně bylo, jemu bylo dva roky, mně bylo dvanáct, že, JV: hm JC: tak to sem chodila na ty dětský [(do) kina.] JV: [a bavila ste] se třeba během projekce s jinými diváky? šeptali ste si, ňák, když vás něco napadlo, JC: no tak sme tak byli, já si myslím, že sme, ani si nedovedu představit, že bysme dělali ňákou tu, JV: nechodila ste do první řady. JC: ee ňákou když se školou. že nás tak ňák, že sme byli takoví ukázněnější, si myslím.
Jarmila_(1926).txt
JV: [vzpomněla byste si,] podle čeho ste si vybírala film? na který půjdete? bylo to spíš podle kina, podle jeho polohy, anebo třeba podle toho, jaký ten film byl, podle žánru, jestli byl romantický, dobrodružný. JC: jak za, no do té války, to sme to co dávali, a chtěli sme do kina jít, tak nám to bylo jedno, jo? [to ještě nebylo] JV: [že tam byl] každý týden [jeden film] JC: [to ee jo] takže, to sme tak jako, ale pak už, [to bylo všelijaký, to už]
Jarmila_(1926).txt
JC: jó, to bylo tak jako, já vím, že jednou tam dávali Jak to povíme svým dětem ((neidentifikováno)), a já sem ty tety vzala. povidám, poďte se na to podívat. a jim se to vůbec nelíbilo. takže to taky, JV: <nelíbilo.> JC: no voni, to zajímavý, ti Němci, to už byla ta válka vlastně, JV: hm JC: a voni na to, jak byli brutální a vedli tu válku, tak voni milovali ty romantický filmy.
Jarmila_(1926).txt
JV: ste pak jakoby řešili, na jaký film půjdete, nebylo to třeba tak, že byste cíleně ee sledovala rubriku filmů v novinách, nebo ste sledovala... JC: no pak si pamatuju, byly ty kinoreví, ((Kinorevue)) JV: hm JC: a to byl, to sem si kupovala, nebo, to jo, to se mně [moc líbilo.] JV: [takže na] základě toho ste si pak vybírala. JC: nó, taky, taky. JV: hm a to bylo od jakého roku? JC: nó, to už mohlo mně být dvanáct třináct. tak to je (dvacet), třicet osum nebo, (dvacet třic-) to už aj pozděj, no vlastně byly pořád ty filmy, ten, já nevím Kristián kdy byl, ale třeba to Hotel Modrá hvězda, to bylo takový teplo v té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)), že všici byli v košilích jenom, jo, a strašný teplo, takže se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej lepší voblečenej, nebo to, já nevim, JV: hm JC: to se spíš na to [hledělo, víte?] JV: [oblékali se (lépe)] JC: a pak to tajdle se najednou všichni svlíkli z těch sak, protože bylo strašný teplo, no. JV: hm JC: tak to bylo za války ještě, ten Hotel Modrá hvězda.
Jarmila_(1926).txt
V: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria? JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn, JV: a koho myslíte? JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo. a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i s těma děvčatama, jo, to se tak ee...
Jarmila_(1926).txt
JV: [ne ne ne, to nevadí.] ale, ale ee držme se radši teda v těch čtyřicátých letech em bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný, hrálo to ňákou roli, nebo vám to bylo jedno? nebo [vás naopak třeba ( )] JC: [no to nebyly ( )] já myslím, že barevný ani nebyly, jo, to nevim, až.... JV: po válce. JC: až pak, pak nějako to, Jih proti severu pak ňák spravovali na barevno, ne? JV: to mohl být jaký rok? válka ještě? JC: né, no Jih proti severu, to nebylo, ten byl akorát ta Loď komediantů, to si vzpomínám, JV: takže vy si nepamatujete, že byste viděla barevný film [ještě do konce války.] JC: [ne, ne, to ne.] to sem vůbec, jestli byl to Dům u jezera, vim ty Němci měli něco barevnýho, JV: hm JC: to vím, že byla ta válka, taková jako, a voni měli takový romantický filmy. ale voni prej to, aj i těm, promítali vlastně těm vojákům, ne? nebo něco se tak.
Jarmila_(1926).txt
JC: v rozhlase, jo? protože já sem třeba, my sme brzo měli, to rádio sme měli brzo, JV: hm JC: tak já si vzpomínám ee ten Uloupený život, to bylo krásný v tom rádiu, to jako... JV: a mimo jiné ste teda ještě četla knížky? JC: nó JV: a sportovala ste nějak? JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no. JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla. JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že. JV: hm JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)), všecko. a válka začla, bylo mně třináct.
Jarmila_(1926).txt
JV: vědělo se o ňákých kinech, že byla německá nebo naopak česká? že tam chodí spíš Němci nebo Češi? věděla ste? JC: no tam, tam nebylo tam nebylo moc Němců v Líšni, ale stavěla se tam německá škola,
Jarmila_(1926).txt
JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)), v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jak se třeba diváci za protektorátu chovali při filmových projekcích? jestli třeba někteří hlučili, nebo naopak tleskali, smáli se. JC: to sem, tleskat sem v životě v kině nezažila. JV: ne. JC: to jak teď třeba čtu, že to mělo ee jako tohle, odezvu, tak to, to ne, to se tak... JV: vzpomněla byste si, že třeba někdo ee při filmu hajloval? když se třeba na plátně objevil Hitler ((Adolf Hitler)), JC: ne JV: tak někteří ze strachu se přidali k [Němcům.] JC: [ne, to ne.] to, nebo sem se nedívala, nevim, to mě ne to, JV: nevšimla ste si. JC: myslím, že tam jich bylo málo, to si vzpomínám že tam jich bylo málo, taky se k Němcům dali někeří,
Jarmila_(1926).txt
JV: takže když ste se dívala na nějaký ten německý propagandistický týdeník, tak ste [nějak to moc neřešila.] JC: [no tak ee my možná] z té rodiny sem byla tak vychovaná, že ti Němci nemůžou vyhrát, jo? JV: aha, tomu ste věřila. JC: tomu se tak věřilo, jo? JV: že to nakonec dopadne všechno dobře.
Jarmila_(1926).txt
JC: to vám říkám, že to sme viděli v tom Brně málo, my sme tam tak, byl takovej výlet pro nás no, ale tak ňák sme měli ty kina doma, no tak sme nepotřebovali do toho Brna, že?
Jarmila_(1926).txt
JV: a to ste chodila na tyhle filmy s vostatními dívkami, nebo i s chlapci. JC: no tak to už sme pak chodili taky s tej, to jak sme chodili do tej měšťanky, tak už sme měli ty kamarádšofty, že, tak to sme chodili, ale... JV: mně de vo to, jestli ste se třeba přátelila více ee s holkama, nebo i s klukama. JC: no, to na to, do toho Dělnickýho domu, tam sme chodili už i s klukama, to už sme tak byli spárovaní někeří, a to, no tak to se šlo, to se chodilo do toho, odpoledne do toho lesa a večer se šlo do kina, to byly takový jako programy, že, protože nic jinýho se jako nedalo dělat, že. ale tak člověku se dneska to zdá, že to třeba dlouho trvalo, ale von ten život tak uběhl, ((směje se)) že to všecko uteklo jak voda,
Vera_(1913).txt
ale chodila sem tam hodně do kina LR: mhm VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový továrny, LR: mhm VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
Vera_(1913).txt
no a byla sem doma no a ty prázdniny sem užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se- chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly sme taky německou slečnu LR: mhm VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková jedna epocha
Vera_(1913).txt
a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní LR: mhm VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey)) LR: mhm VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) LR: [taktu] mhm VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně, tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v nějakým tom [filmu]
Vera_(1913).txt
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše první dost český [filmy] LR: [mhm] VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový bych řekla z jednoduššího prostředí.
Vera_(1913).txt
LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné [interiéry] VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty valčíky štrausovy ((Johann Strauss)) LR: mhm VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss)) a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen Donau Donau)), tak se lidi vstali LR: mhm VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo LR: mhm VP: to se mi dycky strašně líbilo
Vera_(1913).txt
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to bylo takový takový jednoduchý LR: v tom Frýdlantě VP: no LR: mhm VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí LR: mhm VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích)) LR: mhm VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten přepych v tom nebyl
Vera_(1913).txt
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s rodičema LR: mhm VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů LR: mhm VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt e s- e s vědomím rodičů
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy VP: no voni rádi chodili [do] LR: [mhm] VP: kina jo LR: oba? VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i my, děcka jit, [jo] LR: [mhm] VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom pro velký, LR: mhm VP: jo LR: to chodili sami VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče sami LR: mhm VP: to byla taková hutní společnost
Vera_(1913).txt
atínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo LR: mhm VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod Frýdlantu LR: mhm VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři LR: mhm VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
Vera_(1913).txt
LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech] VP: [vůbec ne] LR: vůbec VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní cho- školy LR: mhm VP: takže k jeptiškám LR: mhm VP: to bylo ve Frýdlantě LR: aha VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo
Vera_(1913).txt
LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino? VP: jo to mě bavilo [moc] LR: [mhm] VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis LR: mhm VP: když už sem byla taková slečna jako trochu LR: mhm VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití. LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami? VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo LR: mhm VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo] LR: [mhm] VP: a na ty housle sem taky hrála LR: mhm VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala LR: mhm VP: t- ty kina sem nepreferovala LR: mhm VP: to čistě tak jak to následovalo
Vera_(1913).txt
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino? VP: to ne, ale cirkus LR: cirkus VP: jo, [na cirkusy] LR: [a tam se] VP: sem chodila moc [ráda] LR: [aha] VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu] LR: [mhm] VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další dvě zastávky vod Frýdlantu LR: mhm VP: Frýdek Místek LR: mhm VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.) kam sme eště chodili do cirkusu? (..) LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy? VP: co? LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne? VP: v těch cirkusech? LR: ano VP: no to ne. LR: ne VP: to byly vopravdu cirkusový LR: mhm VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový LR: mhm VP: triky a t- LR: mhm VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze zvířaty LR: mhm VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho LR: mhm VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na velbloudu LR: mhm VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak prostě se to střídalo LR: mhm VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten cirkus.
Vera_(1913).txt
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila do kina? od těch třeba desíti do patnácti let? VP: od patnácti? LR: do [do] VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat LR: mhm VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy LR: mhm VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna LR: mhm VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve] LR: [mhm] VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili ale s rodičema LR: s rodičema VP: to jinak ne LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak nechodila tak VP: zas tak moc ne LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny VP: to ne, ka- každej tejden ne LR: ne VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co hráli. LR: co hrálo VP: jo LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde? VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem, no tak sme [šli] LR: [mhm] VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to bude.
Vera_(1913).txt
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy? VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců (..) za Hitlera em ani ne
Vera_(1913).txt
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení? VP: no to né LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě] VP: [ne ne, to ne,] to ne
Vera_(1913).txt
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala, takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste] VP: [jo] LR: jo? VP: jo, četlo se to, LR: mhm VP: titulky. LR: mhm VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček LR: mhm VP: tak to sem chodila na takový LR: mhm
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si vybírala, jestli pro vás... VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej, LR: ten zvukový VP: no jo, ten [zvukový] LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější. VP: jo jo
Eva_(1928).txt
a (...) samozřejmě, že sem chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali. LS: až ste se přestěhovali. ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)). LS: hm. a to bylo? ES: to bylo kino Union. LS: hm. ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně. LS: takže jednou týdně ste říkala? ES: jednou týdně. LS: a s příbuznými většinou? ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem. LS: hm. ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi.
Eva_(1928).txt
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase. když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně? ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo v neděli jako pravidelné s tím tatínkem. LS: takže se to nezměnilo vlastně? ES: nezměnilo se. LS: bylo to zase jednou týdně? ES: jednou týdně. LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali v tom roce třicet osm. ES: osum. do toho Králova Pole. LS: do toho Králova Pole. ES: tak. LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost návštěvy? ES: ne, ne. LS: zase to bylo ES: ano. LS: jedenkrát týdně? ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila s bratranci, s tetou, LS: hm. ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem.
Eva_(1928).txt
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem. LS: hm. ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si stoupla na špičky, LS: ((smích)) ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji. LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích)) ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že nemusel jít sám. LS: tak to bylo určitě super, teda. ES: no. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli. ES: ano. LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla? ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,
Eva_(1928).txt
ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo LS: ano? ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)). LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste navštěvovala dřív? ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky. LS: jasně. takže ste změnila- ES: takže sem- LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste navštěvovala úplně nejraději? ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union. LS: a co se vám na něm tak líbilo? ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích)) LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu třeba se vám to líbilo nebo? ES: tak. LS: zkuste to nějak rozvést. ES: ty kina byly velice skromné. LS: mhm. ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak (..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř padesáti.
Eva_(1928).txt
LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)). ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.
Eva_(1928).txt
že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic.
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala své známé. ES: ano. LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina? ES: cestou z toho kina. LS: mhm. a o čem ste hovořili? ES: no o tom filmu. LS: o tom filmu. ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla spokojenost. LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala? ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky. LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak? ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku. ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval. LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo? ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
Eva_(1928).txt
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit.
Eva_(1928).txt
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
Eva_(1928).txt
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat.
Eva_(1928).txt
ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů. LS: hm. ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice. LS: no. ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se tomu říká, prostě ochrnovala. LS: hm. ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti, LS: hm. ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék, LS: hm. ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli. LS: hm. a ten se vám líbil, ten film? ES: byl to, byl to velice psychologickej film. LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka? ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká. LS: hm. ES: takže sem- LS: to byl hodně populární herec. ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla moje slabá stránka, protože já miluji hory. LS: aha, aha. ES: takže- LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka? ES: že hráli velice přirozeně. ES: jo? LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu? ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým filmem. LS: a jaký byl podle vás rozdíl? ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší. LS: hm. ES: bližší. LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů. ES: hm. LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.
Eva_(1928).txt
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta písniček. ES: ano, ano, ano. LS: tady v těch starých filmech. ES: ano, ano. LS: zpívala ste si potom ty písničky? ES: no samozřejmě. LS: jo? ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě, těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem to zpívala. LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky? ES: měli sme gramofon. LS: měli ste gramofon? ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty desky. LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách? ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo důležité, v které zemi ten film vznikl. ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film. LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů? ES: rakouskou. LS: rakouský film ste měla- ES: ráda, ano. LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy? ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly rakouský filmy. LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila vyloženě třeba jenom na rakouský a český film? ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho protektorátu nebylo moc možností. LS: hm. ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten italský. LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.
Eva_(1928).txt
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky.
Eva_(1928).txt
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
Eva_(1928).txt
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne.
Eva_(1928).txt
LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny. ES: ano. LS: jak to na vás působilo celkově? ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor. LS: hm. ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní, základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko nesli. LS: hm, hm. ES: ale zase byly ty filmy. LS: hm. ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když- LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela být. ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník. LS: mhm. ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu. takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla. LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování diváků v kině? ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež- LS: a jak se projevovali třeba? ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí, prostě- LS: i u těch českých filmů, myslíte? ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál. LS: aha, takže lidi měla strach projev- ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina víc, nebo míň než dřív. (...) stejně? ES: stejně, myslím, stejně. LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období? ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film. LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film? ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže. LS: mhm. ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom německým, tak sme šli na ten německej film. LS: mhm. ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová v německým vydání. LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda? ES: ano.
Eva_(1928).txt
ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco? LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy úplně ignorovali. ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam viděli? LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii. ES: hm. LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat.
Eva_(1928).txt
ES: hm, dobře. a teď tady mám poslední otázku z tohoto oddílu. jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina těsně po osvobození a případně jaká byla jejich atmosféra? LS: (...) tak po osvobození. (...) to myslím bylo velké nadšení, že se k nám dostaly filmy cizí. francouzský, anglický. ES: hm. LS: to pro nás jako, ee, bylo velké uspokojení.
Eva_(1928).txt
ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český film, který byl za toho protektorátu promítaný. LS. hm. ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej- nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání, jiný způsob humoru. LS: určitě, no. ES: takže český film nám byl nejbližší. (...)
Miroslav_(1931).txt
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina? MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den, poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)), AV: ((smích)) MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte, AV: ano, mhm. MH: takže jsem peníze měl ((smích)), AV: ((smích)) MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem stu- študák hrával. AV: mhm, mhm.
Miroslav_(1931).txt
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval, k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali MH: [ne], AV: [k filmům] MH: ne. AV: ne, ne, ne. mhm.
Miroslav_(1931).txt
MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy zaplatil AV: mhm MH: vstupné. AV: ((smích))
Miroslav_(1931).txt
MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské filmy a tak.
Miroslav_(1931).txt
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli]. MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho, AV: mhm, mhm. MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak. AV: mhm, takže takové soutěže MH: no. AV: a zábavy. mhm.
Miroslav_(1931).txt
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle, říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba pozdější doba? MH: ne, to až, jak říkám, až po válce. AV: až po válce. MH: až po válce. AV: až po válce. mhm. MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl na třech představeních, (víte). AV: mhm, [mhm]. MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně do jinýho kina> ((smích)).
Miroslav_(1931).txt
AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo, co vás nalákalo. MH: ano. AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino. MH: ne, ne. AV: vůbec. <mhm>. MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin, AV: mhm. MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral rozhlas. AV: mhm. MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo, AV: ano. MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino. AV: mhm. MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli. AV: mhm. MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).
Miroslav_(1931).txt
MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou ((Deanna Durbin)), že jo, AV: ano, ano. MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů. AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))] MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo, AV: mhm. MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že, AV: ano.((smích)) MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy. AV: mhm, mhm. MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.
Miroslav_(1931).txt
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké soukromé projekce... MH: byl. AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta možnost]... MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl univerzitní profesor, AV: hm. MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou, AV: hm. MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a... AV: hm. AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou v takovém] soukromém prostředí... MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích)) AV: <ano, to máte pravdu>. MH: dělat poznámky... AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo... MH: né... AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]... MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako. AV: hm. MH: tam vždycky někdo byl. AV: hm, hm. MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu, AV: hm. MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong, karty... AV: aha. MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel. AV: hm, hm. a tady v Brně teda? MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano. AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak vzpomenout... MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát. AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční... MH: české, české. AV: české a.. MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky. AV: hm. MH: o těch rybách, že. AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli takový klub a prostě promítaly se filmy. MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam scházíme, co děláme... ((smích))
Miroslav_(1931).txt
V: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly platit protektorátní předpisy. MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy, AV: hm. MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující, AV: ano. MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo Jan Cimbura, a... AV: hm. MH: dávali ty český autory... AV: hm. MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu. AV: hm. MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic. AV: hm. MH: takže se na to dalo chodit. AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká, že... MH: [ne]. AV: [se] více soustředí... MH: ne, ne. AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše chodili Němci nebo Češi... MH: ne. AV: nevzpomenete si. MH: to, nepamatuji. AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně často? MH: ano.
Miroslav_(1931).txt
MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si vedle mě sedly dvě cigánky, AV: hm. MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně
Miroslav_(1931).txt
AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození? MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy, AV: hm. MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali vyložený blbce. AV: hm. MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky. AV: hm. MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.
Miroslav_(1931).txt
MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o operaci oka. AV: hm. MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady máte vodu. ((smích)) AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích)) MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to voko, jak se to chvělo, že jo, tak... AV: přes celé plátno, přece jenom. MH: no.
Miroslav_(1931).txt
AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak dopředu na ty premiéry? MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat AV: hm. MH: před před představením. AV: před přímo, před představením.
Miroslav_(1931).txt
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee, projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu muselo mít zvláštní atmosféru... MH: ano. AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou promítačkou... MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo se, hrál se ping-pong, karty se hrály... AV: hm. MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci (STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
Marie_(1921).txt
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina. LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?]. MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty odpolední a tak, protože... LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo víckrát? MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou týdně to bylo. LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to bylo trochu jinak. MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet někdy pryč. LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili do kina [tak často]. MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven. protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba, to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( ) a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo u vody.
Marie_(1921).txt
LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě]. MD: prostě líbilo se mně... LČ: před válkou jako. MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to bylo, takový slušný. LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo... MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete. LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově vybavené? MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký prostředí. LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba nikdy nešla? ( ) MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že, takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba... MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že. LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s vámi [chtěli někam jít]? MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli. LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje? MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne. LČ: a bavili ste se během projekce? MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to teda ne]. LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak]. MD: [né] to ne. LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho skončení tleskalo? MD: to teda nevim, to ne, to snad ne. LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině? MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
Marie_(1921).txt
MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo, ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo, hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych jako otec by mě příště nepustil, že.
Marie_(1921).txt
LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější třeba to kino, nebo ten samotný film. MD: já si myslím ten samotný film.
Marie_(1921).txt
MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda, než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam prostě do tech devíti nebo tak byli a... LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas... MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte, tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti, nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to chodívala, to jo. eště... LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak jestli, co byste preferovala, tenkrát. MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky, tak. LČ: takže podle programu nebo... MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já nevím jinak. LČ: a, a rozhlas třeba? to ste... MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo. ((směje se)) to se <nesmělo>. LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba. MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti, že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo ((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka, sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila> ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.
Marie_(1921).txt
le já už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic, žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už chtěla, abysme ji dělaly služku.
Marie_(1921).txt
LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo o přestávce. MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že, že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel. LČ: občerstvení MD: hm, něco tam nabízeli LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka, diapozitivů. MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak, tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo. LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako]. MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.
Marie_(1921).txt
LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat, tyhlecty ( ) MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý. LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda zajímaly, protože to bylo ze světa nebo... MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl. LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala. MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to... LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to] MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.
Marie_(1921).txt
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy. potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl. LČ: hm MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani nepřišlo. LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali]. MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak, ne jinak to... LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako] MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako německy. LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala] MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo celej ten čas, no. LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom protek- v tom protektorátu? MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a tak... LČ: proč ste vlastně nechodila? MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím, že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych chodila pořád, že, no. LČ: takže ste chodila méně. MD: [no, takže] LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala? MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to tytok a LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v té protektorátní už. MD: jako jiný filmy? LČ: jestli ste si vybírala jinak. MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim. LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].
Marie_(1921).txt
Mata Hari, LČ: to si vzpomínáte? MD: no no LČ: a byla ste na tom v kině? MD: no, to mám dojem že jo. LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou partou] MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s nim. LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem. MD: hm LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo MD: to muselo být před tou válkou.
Marie_(1921).txt
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste chodili do kina se školou, se zeptám. MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme se školou ne.
Marie_(1928).txt
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo) takhle promítal... LH: [hm.] MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili potom pravidelně dvakrát v týdnu.
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že, nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo aj. ((smích)) LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo, n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti? MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým roce možná, nebo aj tak předtím.
Marie_(1928).txt
tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší, tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti let dokonce nepřístupný.
Marie_(1928).txt
LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: [no, no.] LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s- skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let? MB: ne to (to stejný). LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)), nebo... MB: nó (pak) stále. LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino, třeba v Brně, ve městě? MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá. LH: a kdyby ste si vzpomněla... MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.
Marie_(1928).txt
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války, jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?] MB: [no tak to sme] chodili, jo. LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: no. LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))? MB: no to už, to už ani moc ne. LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra- ...] MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako... LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo, nebo... MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako nechodila. LH: ehm, ehm. MB: nebo ani sem <nesměla chodit.> LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala? em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo něco v průběhu promítání? MB: ne, ne. LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o... MB: [no to ano.] LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba. MB: no to ano. LH: bavili ste se kon- ee... MB: hlavně při týdeníku. ((smích)) LH: ((smích)) MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to sme se bavili.> LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo, nebo... MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo neviděl.> LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?] MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko... LH: [hm.] MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný. LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na film, třeba tleskalo se, [nebo...] MB: [ne, v té] v té době ne. LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády? MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás. LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z kina? MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích)) LH: [takže...] MB: [ LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy, na [kterých ste byli?] MB: [no tak to] ano. LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom, kdo viděl kolik filmů, nebo... MB: ne, ne. LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?] MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně, takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film. LH: ehm. MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už. LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]... MB: [no.] LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo... MB: ano. LH: a kde, kde? ((něco padá)) LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy? MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to menovalo. LH: ehm. MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak te- tak z tohoto. LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]... MB: [ano.] LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké oblíbené herce?] MB: [no to víte, že ano.] ((smích)) LH: kteří to byli třeba? MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)). LH: (...) [a vy ste...] MB: [ten ovšem] hrál až později. LH: ehm. MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem. LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými, nebo s těmi... MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak jako. LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy, kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na něj...] MB: [no taky taky] nó. LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z té doby? ((ticho 13 vteřin)) MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích)) LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní, nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní? MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když sme ho potkali. ((smích)) LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...] MB: [no tak (.) taky], no. LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky? MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli. LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z těchto herců? MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr- teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už určitě. (...) LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste chodila... MB: prosim? LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film, nebo... MB: nó určitě. LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba? MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát, ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích)) LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý, nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z této doby? MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film. LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.) ještě? MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco. LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.] MB: [no, no, no.] LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý? MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy... LH: [ehm.] MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.
Marie_(1928).txt
LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.] MB: [no o rozhodně] radši. LH: ehm. ee kt-... MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo. LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne? (...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-] MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film. LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku. MB: [no.] LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka? MB: ehm. LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino? MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem. LH: ehm. MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to kino bylo takový mm [hned.]
Marie_(1928).txt
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v tělocvičně. LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice... MB [no.]
Marie_(1928).txt
MB: [židle, židle.] LH: [židle] tam byly, ehm. MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle. LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?] MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase. LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino? třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské uniformě? MB: ne, ne, ne, ne.
Marie_(1928).txt
LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících, jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?] MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký film a pak teprv byl film... LH: ehm. MB: pak byla přestávka (..) LH: a po přestávce? MB: prosím? LH: po přestávce [následovalo...] MB: [mm byl] film, no. LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu, bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?] MB: [ano, ano.] LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily? MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy? LH: ehm, ehm. MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne- nebo em legrační aj. (...)
Marie_(1928).txt
LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to ňák...] MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi. LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během protektorátu? MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože nakonec jiný zábavy nebyly. LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na ňáké jiné filmy? MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda. LH: takže hlavně pořád ty ty... MB: [ano.] LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na těch divácích? MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu usmívali, nebo smáli. LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch lidí? MB: no, později potom ano. LH: ehm. MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.
Marie_(1928).txt
LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší republiky? MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže ona potom nevěděla jako tu adresu. LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento [film ste viděla?] MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-... LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát? MB: no určitě. LH: a jak se to třeba projevovalo? MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.> LH: jasně. [tak já, pardon...] MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako navštěvovaný a hodně jako veselý. LH: ehm. takže... MB: [prostě...] LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice, nebo i při tom představení myslíte takhle? MB: ne tom bylo venku. (..) LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu? MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam. LH: ehm. MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.
Peter_(1922).txt
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali nějak [ten] PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný překlad, PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly, PSz: hm PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest, PSz: hm PD: to je před henlajnem, ((Henlein)) PSz: hm PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě. PSz: hm PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto tisíc lidí kerý prostě žili.
Peter_(1922).txt
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.] PD: [jo, tam sem musel.] PSz: to [to,bylo hm] PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou, PSz: hm PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau. ((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře. PSz: hm PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako. PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně, PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že, PSz: hm PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program jiných kin například Central, PSz: hm PD: nebo Kapitol, PSz: hm PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to je úplně jasný. PSz: hm PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná událost. PSz: hm PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala. PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?] PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju, PSk: hm PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy. JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy, PD: jo jo. JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.] PD: [sem přešel] do [českého gym-] JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé školy.] PD: [to je fáze německá,] jo, JV: to je důležitý.
Peter_(1922).txt
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů, PD: no PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo. PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet čtyřiatřicet tak ňák. PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina. PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl třetí ste tam klidně mohl. PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam snadněji dostala. PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film ((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs. to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle. PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy? PD: s těmi jo, no. PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em německy nebo česky, lišilo se to? PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky. PSz: mluvili česky spíš. PD: jo jo. PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo. PD: no já nevim, PSk: [netušíte?] PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili kde koho. PSk: hm PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po školách, no, že tam... PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako, PD: no jo no, PSk: lepší [pověst] PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako. PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké [filmy] PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,] PSz: [foajé] ((foier)) hm PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím, PSz: hm PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli, a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo, tenkrát. PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení? PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál, PSz: hm PD: a potom hlavní film. PSz: hm PD: a potom byla přestávka. PSz: hm PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
Peter_(1922).txt
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s dívkou do biásku aby ji taky koupil, PSz: hm PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru, vždycky.
Peter_(1922).txt
PSz: a pamatujete si jestli ty reklamy obsahovaly i reklamy na filmy? ve smyslu foršpanu? to znamená těch krátkých [filmů, to ne?] PD: [ne, ne,] ty obsahovaly obchodní detaily, kde koupit to nebo ono. PSz: čili statické, to byly jenom s- [slajdy.] ((slide)) PD: [to byly] projek- projekce, PSz: hm PD: statické. PSz: hm PD: určitě jo. PSz: a nebo ještě možná gramofonové desky se pouštěly? nevybavujete si? PD: no jo k těm projekcím, PSz: k těm projekcím. PD: k těm projekcím.
Peter_(1922).txt
PSk: kdy byste řekl, že se pro vás změnila ta em vlastně role té návštěvy kina. bylo to s tím, že ste třeba začal chodit s přítelkyní, nebo bylo to změnou š- em ve studiu, nebo [až] PD: [to se] nezměnilo. já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval, tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo. ale chodilo se do biásku. ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až v Praze.
Peter_(1922).txt
ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až v Praze. PSk: hm PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou dívkou, vona taky,
Peter_(1922).txt
PSz: tady v Brně ste chodil s kamarády. PD: v Brně to byli, to, buď sem šel sám, [nebo s kamarády.] PSz: [úplně sám?] PD: jo. PSz: už v těch jedenácti dvanácti letech ste... PD: jo jo, no dvanácti tři-, dvanácti (až) čtrnácti. PSz: anebo s tou em [guvernantkou] PD: [s tou] slečnou. Psz: hm PD: kerá si ty filmy ovšem vybírala sama.
Peter_(1922).txt
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em [(laskominky,)] PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský. PSz: to už bylo, jasně. PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly eskimo brik, ((Eskimo brück)) PSz: hm PD: takovou zmrzlinu.
Peter_(1922).txt
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl něco v kině. PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím. PSz: hm PD: to <stačilo možná> to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani kolik ta vstupenka stála tenkrát.
Peter_(1922).txt
PSz: tam se to lišilo podle sedadel právě. vy ste říkal že ste si sedal kam [chtěl ale ono to bylo rozdělený] PD: [no vodpoledne jo.] PSz: odpoledne, mohlo to být šedesát halířů a mohlo to být i šest korun, takže... PD: no jo, já si vzpo- vzpomínám na dvě koruny padesát, nebo tak nějak.
Peter_(1922).txt
PSk: vzpomenete si podle čeho ste vybíral filmy, vy ste už zmiňoval ty em plakáty, reklamní, vzpomenete si em na to jestli noviny bylo pro vás rozhodující nebo jestli to byly ňáké zvláštní reklamní akce na některé filmy, jestli měly ňákou propagaci speciální? PD: no já sem to měl z novin. anebo sem obcházel prostě město a viděl sem co hrají. páč byly taky ty vývěsní skříňky. PSz: hm PD: po městě. a ty byly pro mě důležitý páč tam visely dycky takzvaný stils. ((stills)) že jo. PSz: fotosky. PD: foto stils, ((photo stills)) tam bylo oznámení titulu a kde to hraje, ale tam byly taky tři stils, ((stills)) kde ste viděl kdo hraje například. PSz: hm PD: to bylo pro mě snad nejdůležitější.
Peter_(1922).txt
PD: ferbaska. ((Věra Ferbasová)) PSz: hm PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží, tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de ((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim. PSz: hm takže z českých herců ferbasová ((Věra Ferbasová)), a byly i nějaké zahraniční hvězdy? které vám... PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce. když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je poznal, Antonie Nedošinská a... JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)). PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal, sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku, pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den říkám <nemám už kapesný,> tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie Nedošinská)). PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů, že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za [důležitý] PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním celej život jak, PSz: hm PD: co se děje v Turandot v třetím jednání. PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,] PD: [no jo, ve] PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu, PD: jo. PSz: která vás zaujala. PD: no jo. PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( ) nebo] PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli. PSz: hm PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
Peter_(1922).txt
PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,] PD: [no jo, ve] PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu, PD: jo. PSz: která vás zaujala. PD: no jo. PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( ) nebo] PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli. PSz: hm PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
Peter_(1922).txt
PSk: a když ste vybíral ty filmy podle plakátů, hrálo potom ňákou další roli to v kterém kině se to hraje? řekl [ste si] PD: [ne] PSk: to ste [jel kamkoli] PD: [hlavně sem] se musel do toho kina dostat. PSk: hm PD: a to, to se mi ulehčilo později když sem dorost jako, PSz: hm PD: ale když sem byl jako ve školním věku takle čtrnáct patnáct, to byla dycky patálie. já sem se dostal do univerza ((Universum)), já sem se dostal do uraniem ((Orania)), já sem se dostal do Centralu ((Central)) taky, a do dopsu ((Dopz)). PSz: hm PD: a víc, nevim. PSk: takže okrajová kina už byly mimo váš dosah? PD: no páč sme bydleli ve městě, tam se vůbec se vo to nezajímal. PSz: ale rozdíly mezi těmi kiny ste ňák vnímal asi [jako] PD: [no ale] jenom topograficky. PSz: ne [v kvalitě] PD: [ne kvalita-] ne kvalitativně. PSz: hm PD: já prostě do Králova Pole se mi nechtělo no. PSz: hm PD: no když můžu jít do dopsu ((Dopz)) tak, je to pět minut že jo. PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas, nebo jestli ste... PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé. PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně] PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný. PSz: hm PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako, PSz: hm PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo. PSz: hm PD: to, to na to, zas to nebylo možné. PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké interakce s jínými diváky nebo něco, to ne? PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím. PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu? PD: to se nepamatuju. PSz: a co ste dělali o přestávce. PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku, PSz: hm PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na sedadlo. nedostatek kapesného asi.
Peter_(1922).txt
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů? PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou, PSz: hm PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky ((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt)) PSz: takže české i německé ste, PD: [české i německé.] PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy. PD: deníky jako. PSz: deníky, hm PD: tam byla filmová kritika, PSz: hm PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to vybral podle toho co sem chtěl, PSz: hm PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo. PSz: hm PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal, vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili Habešany. PSz: hm PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio keré sme měli. PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,] PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano, ale nevim, já sem to nedělal, PSz: hm PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak, ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin)) PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy zážitky z nich, PD: to jo. jo. kdo kde co viděl. PSz: hm PD: to bylo důležité, pro výchovu, ačkoliv ve škole se vo tom vůbec nemluvilo. ta škola dělala latinu a češtinu, a to jak německá tak česká, PSz: hm PD: o biografu ani, ani slovo. PSz: takže ste vnímal že biograf je něco nižšího, PD: absolutně nesouvisí s kultúrou. PSz: hm PD: ač sem seděl v Bílé nemoci a tak dále, to sem věděl, ale ve škole se o tom nemluvilo. PSz: a přímo ve škole ste neměli projekce školních filmů? PD: já se nepamatuju, ne, ne. PSz: hm PD: na gymnáziu, to ne. PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že by měli domácí projekci? jako projektor? PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl, PSz: hm PD: sobě samému. PSz: hm PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být atrakce, tak sem to pustil. PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se někde půjčoval]
Peter_(1922).txt
PSz: a kdybyste teď měl zpětně zhodnotit, co pro vás em film znamenal v tom období dospívání, jakou to mělo hodnotu pro váš em vývoj vlastně? celkový? PD: no já myslím že to byla základní škola, určitého druhu umění také. PSz: hm PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo, pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli, PSz: hm PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly styčné body, to vám vyložim ještě.
Peter_(1922).txt
PSz: a když vy teď mluvíte o těch starších filmech, pamatujete si že byste šel někdy na film, em podruhé? nebo na film který už byl starší? [do kina?] PD: [to určitě,] já to mam doma. to pouštim. ((smích)) PSz: já ale myslim ještě em eště v době kdy ste byl v Československu, buďto v Brně nebo v Praze jestli PD: no určitě jo. PSz: jestli [ste šel] PD: [kdyby to byli] ukazovali tenkrát, PSz: hm PD: tak bych tam byl šel, ale ale oni pouštěli jenom ty nejnovější. PSz: no právě že už byly případy, po válce ale už i ve třicátých letech, že byly třeba speciální programy starých filmů. PD: jo. PSz: ať už to byly staré němé grotesky v době zvukového filmu, PD: jo jo PSz: nebo staré české filmy po válce se vracely některé. to se... PD: já se nepamatuju. PSz: a to a to opakované sledování téhož filmu, to si pamatujete že byste šel na film který by se vám tak líbil, že byste na něj šel ještě jednou? PD: určitě, jo ale neznám příklad teď. PSz: hm protože ono se uvádí v literatuře že to moc časté nebylo, takže PD: no nebylo, ne, ne, to sem objevil až potom po dvaceti letech v televizi, v sobotu odpoledne, filmy pro em lidi nad osumdesát let. teď už to není, ale před pěti lety sem to ještě vídával. PSz: ale nikdy se vám nestalo že by se vám nějaký film líbil natolik, že byste na něj šel třeba třikrát čtyřikrát, pětkrát, PD: jo. viva vila. ((Viva Villa!)) ((smích)) woles bíry ((Wallace Beery)). PSz: hm PD: to sem viděl pětkrát. PSz: hm PD: a tam (hrajou ( ) v mexikánskym a tak dále, a to se mi moc líbilo. teď vám prozradim ale také, že sem se potom styděl, páč ten film se náramně líbil Hitlerovi. ten Hitler přece, vod dvacátých let až do začátku války, každej večer měl filmový, filmové představení, kde seděl. a em ten polský historik březniak ((neidentifikováno)) napsal dějiny německého filmu, kde má statistku, nebo tituly filmů, na který se Hitler díval, ( ) nejenom leni rýfnštál ((Leni Riefenstahl)), ale také em woles bíry. ((Wallace Beery)) PSz: hm PD: nebo viva vila. ((Viva Villa!))
Peter_(1922).txt
PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do Kapitolu ((Kapitol))] PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad sedumnáct osumnáct let, PSz: hm PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl rituál. PSz: hm PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni, tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš, Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a eště kafe o přestávce nebo sodovku. PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s kamarády? je to tak? PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.> PSz: hm PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se randilo, PSz: hm PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.
Peter_(1922).txt
JV: já bych se ještě vrátil, čili my sme to Brno došli v tom vyprávění spíš někdy k tomu roku třicet šest nebo tak, ale potom se dramaticky mění situace, vy to popisujete vlastně i v té povídce v tom Brněnském chodci, em jak nastal transfer, em jak ste opouštěl ňáká kina a do jiných ste začal chodit, že jo, čili s přechodem z německého na české gymnnázium tak právě to znamenalo přechod z některých kin do jiných kin, em možná byste to ještě mohl popsat em blíž jestli si na to vzpomenete, [třeba tu oranii ((Orania)) že ste opouštěl] PD: [já nevim, nemyslim že] to nebyl dramatickej přechod, spíš takový přesouvání akcentu, spíš myslím že sem přestal chodit do Kapitolu ((Kapitol)) , a do Centralu ((Central)), a začal chodit spíš do dopsu ((Dopz)). do, nebo do univerza ((Universum)), kde byla směs amerických a českých filmů většinou. JV: ale znamená to že asi některá kina byla pociťována jako německá, případně [německá vyloženě byla] programově, PD: [no ovšem.] JV: a jiná byla považována za česká, asi, že jo to už byla trošku [jako vlastenecká záležitost, ne?] PD: [no jo, jenom,] jenom český biografy hrály hodně amerických filmů, takže to vlastenectví bylo, takový volnější, kdežto němeč- neměcký biografy hrály německý filmy výhradně, a těch bylo hodně, páč ta UFA tenkrát produkovala o sto šest. PSz: hm PD: jo, kdežto... PSz: a tady tento rozdíl ste si začal uvědomovat někdy až kolem toho roku [třicet šest?] PD: [to až] třicet tři, třicet čtyry pět, to byl vývoj velmi pozvolný.
Peter_(1922).txt
PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl že německý filmy ( ) ne, Psz: hm PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem, často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem tam byl. PSz: hm PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje. PSz: hm PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta, to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak rozdílný od, od ideologických filmů. PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš] PD: [to je prehitlerovský.] PSz: vy mluvíte [spíš o ( )] PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels)) PSz: hm PD: nebo kde on byl už ministrem, PSz: hm PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále. PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty] PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako antikvární vzpomínku už. PSz: hm PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek ((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo... PD: ne, děti tam nebyly, ne PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který, kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum, PD: no PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk)) PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl, PSz: hm PD: ale mně bylo, já byl starší. PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali? PD: (ne) PSz: nebo em pamatovali [ste] PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali. PSz: hm PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez ((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta ((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo. PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně. PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl, PSZ: no ( ) PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)). PSz: hm PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale tam prý to taky fungovalo.
Peter_(1922).txt
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda nehrálo potom [pro vás.] PD: [nehrálo.] PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em PD: vůbec. PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)] PD: [no německých] proletářů tolik nebylo. PSz: hm PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý programy. PSz: hm PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam] PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi... PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální demokraté. buď němečtí nebo čeští. PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch kin? PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo. PSz: hm PD: jinak, jinak to bylo smíšený. PSz: hm PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster ((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.) Češi, Němci, Židi, no, takže, PSz: hm PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín, nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam) nejezdí nebo] PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já myslím když to bylo kino předměstské, v Černých Polích a tak dále, tak to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě v dopsu ((Dopz)), PSk: hm PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam šel, no. PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco takovýho. PD: ne. PSz: hm PD: taky ty kina neznali. PSz: hm PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu. JV: já bych se zeptal ještě na jeden konkrétní detail, vy tam
Peter_(1922).txt
PD: ta byla, tam byly hodně zastoupeny střední vrstvy, a málo chudých lidí. takže ty, tam bylo hodně zájmu o kulturu, to je samozřejmý, ale to kino to bylo přece jenom dost plebejský ještě, PSz: hm PD: na tom stupni, to to spíš českej film zajímal páč to byl, bylo mluveno česky nebo, herečky, české, Rolf Wanka, a tak dále a tak dále,
Emilie_(1922).txt
LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od těch vašich jedenácti [do] patnácti. EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda znala filmů. no ale vzpomínat si na nějaký ty, no, na něco si vzpomenu. ale já sem si tady taky něco napsala, safra, abych nezapomněla. no, (.) tak s-, pak sem chodi-, pak sem chodila ještě do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům)) tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový, v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už sem si pak užívala... chcete (vědět,) nějaký herce filmový? LR: určitě. EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal, Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček, ale, co měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit, by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo. eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo, s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom, jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo, nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)), Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky můj taky ten... Věra Ferbasová. no Ferbasovou. já sem byla takový trošku divoč- divočejší dítě, takže Ferbasová ((Věra Ferbasová)), to byl můj vzor, poněvač ta teda, to byl takovej e em tekovej em nezmar. no, Ideál septimy Gustav Nezval ten bydlel v Řečkovicích dokonce a když bývala ee sokolovna, jó, byla ee ta byla přeměněná v sál, kde byly šibřinky, kde se tančilo a plesovalo. víte to bylo všecko jeden sál a tam se to měnilo. tak on když tam přišel, no tak já nevim, to bylo úplně, děvčata byly úplně unesený, když von jako s někerou tančil, tak málem se ani nekoupala po tym dotyku. takže to byl, to byl Ideál septimy. Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk ((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto, který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se v té rodině něco odehrávalo. (..) Přítelkyně pana ministra, Adina Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra. no lída bárová ((Lída Baarová)) Dívka v modrém, Oldřich Nový, lída bárová ((Lída Baarová)) natočila strašně moc všelijakých filmů. no viděla sem jich hodně, ale paměť, (.) jó, to bych potřebovala na to víte nějakej čas, abych si na to nějak na všecko vzpomněla, ale aspoň tak zhruba. (..), lída bárová ((Lída Baarová)), (...) Madla zpívá Evropě, zdeňka solanová ((Zdenka Sulanová)), ta krásně zpívala, to děvče nádherně zpívalo a Ladislav Boháč, ten tam dělal ňákého profesora nebo co, jo, tak to bylo taky moc hezký. Mravnost nade vše, nó, tak to byl hugo has ((Hugo Haas)), Světla Svozilová. Světla Svozilová, to byl takovej typ herečky, em eh která vždycky hrála nějakou takovou potrhlou trochu anebo e em uhádanou anebo em em já nevim no em takovou, anebo takovou uťáplou. to byl takovej typ herečky. Otomar Korbelář, vrasta, Vlasta Fabiánová, Helena Bušová, to byly taky em prostě takový, světla. no a potom, to už byly mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)), americká herečka, Byl lásky čas. Děvče ze zlatého západu, (.) ta zpívala nádherně, to t- to to byl požitek uplně. a eh to byl ten Byl lásky čas, to bylo jako s- stará herečka taková, která vzpomíná eh zpěvačka, která vzpomíná, čili v tom filmu zazněly různé úryvky oper. LR: mhm. EF: to bylo moc pěkný teda. kvalitní, to teda, že z toho člověk něco měl, že to nebyla taková em nějaká taková ta červená knihovna, jak sme říkali. pak deana derbinová ((Deanna Durbin)) no to byla švédská z- ta zpívala nádherně byla moc hezoučká, to bylo takový hezký dítě. marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala e em to byl taky takový divoch. teď z mužů klárk gejbl ((Clark Gable)) a nelson edy ((Nelson Eddy)), ten nádherně zpíval a bylo to dycky dueto s tou mekdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), ti s- hodně hráli spolu. širlej templejová ((Shirley Temple)) no to už vůbec a mohla bych menovat do nekonečna. LR: vzpomínáte si na nějaké (ty) konkrétní filmy? třeba jestli ste na něm byla v kině a (přímo) nějaký zážitek s [těmi herci]? EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci, ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film, když mně bylo šestnáct roků, no. LR: dobře. a v té době, když ste chodila do té měšťanky, to znamená těch jedenáct až patnáct let, to ste řikala, že ste chodila do toho Oka ((kino Oko)) nebo Union, [( ) taky ještě, potom]... EF: [Union ano, taky ale to zřídka kdy]. LR: mhm. potom do toho Sokola ((kino Sokol)), tam ste chodila teda opravdu hodně pravidelně, jak ste řikala. EF: no. LR: potom do toho Besedního domu [a ještě] ste chodila někam v této době? EF: [ano]. no, em em, to byla výjímka, výjimka, když hrál ve městě prostě ňáký hráli film, kterej jako výhledově se nedostal do toho Králova Pole. LR: mhm. EF: jo, tak to a chtěla sem ho vidět, tak to výmečně. na kterym my sme tam... já už ani nevim, na kterym takovym sme tam byli. (.), to si už nepamatuju. ale byly to někdy... LR: takže výmečně? EF: výmečně, opravdu výmečně. tam to taky stálo dost peněz a penízky nebyly. LR: měla ste svoje oblíbené kino v této době? EF: no tak ten Besední dům, to bylo takový, nó. LR: co se vám na něm [líbilo]? proč ste tam chodila? EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové víceúčelové. LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům? EF: no, jednak bylo blízko. N1: vysoký, prostornější. EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už nebyly (rovno), ale bylo to... N1: až pozdějš. EF: až pozdějš. N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak v té aj dole [( )]. EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem (se)... N1: ( ). EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po- postupně. N1: tam bylo pak široký plátno už.
Emilie_(1922).txt
LR: dobře tak bylo naopak v Brně kino, které ste neměla ráda? kam byste vůbec nešla? EF: to se nedá říct. LR: mhm. EF: nebyl důvod, nebyl důvod. N1: ta blechárna. EF: prosim? N1: ta blechárna. EF: a... no tam sem nechodila, ale jak se to menovalo ale? N1: (eh). LR: to bylo, nebylo to kino Studio? nebo... EF: Studio? já nevim, jak se to menovalo. řikalo se tomu blechár... jó, na té eh, jak se jede na Koliště, že tam eh. N1: ne, ne, ne. EF: Elektra. N1: ne. EF: ne-e? (...). N1: jak jezdila do, jak se řikalo do ( ) na tym rohu tam, tam byla ta blechárna. teďka tam prodávaj hadry. to už je, to kino je dávno zrušený. takový uzoučký dlouhý, blechárna se tomu řikalo. EF: á, jo, jo, ale jak se to menovalo proboha, to nevim. no tak, [tam sem] nechodila zásadně. LR: [to nevadí]. EF: řikalo se tomu blechárna. tak sme tam, tam sme [nechodili]. LR: dobře. a chodila ste do různých podle toho, jestli ste šla sama, s rodiči, s [kamarády]? EF: [ne eh], já sem chodila s kamarádkou. my sme byly takový jakoby dvojčata spolu se Zdenou, jo, tak všude sme chodily spolu, když eh do té války em jo, tak když sme byly jako mladý holky, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, jo, tak to sme chodily všude spolu jak svázaný. žádná neměla kluka žádného, no tak sme prostě chodily spolu. tak asi no. LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat nápoje... EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit, (dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda, nikdy sem to nekonzumovala. LR: a oni chodili ee před představením? N1: v přestávce. LR: [v přestávce]? EF: [v přestávce], ano. LR: aha. EF: byla jedna přestávka vždycky a v té chodili. LR: mhm a (prodávalo se to)? EF: ano a prodávali. N1: a stříkali voňavku mezi lidi. EF: jo a jo, stříkali voňavku ( ), mezi lidi. ano, voňavý, ano parfém. musíš mně dycky napovědět něco. jo, stříkali voňavku, máš pravdu. a měli takovej před sebou koš takovej, jo, jo, a tam ste si mohla vybrat ňáký ty cukrlátka jo a a prostě bonbónky a (všelijaký takový) cukrlátka. LR: a bavila ste se během ehm projekce filmu [s ostatními diváky]? EF: [ne]! kdepak. LR: mhm. EF: já koukala, kdepak. já sem, protože já sem to totiž hltala vždycky a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly, mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no. LR: mhm. EF: [tak asi]. LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina? [třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]? EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do Řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic, ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly chodit, bylo málo. LR: mhm. ee reagovala ste vy nebo jiní diváci hlasitě na ten promítaný film? potlesk? smích? EF: potlesk ne, no ale smích samozřejmě, když bylo dobře, smích né, ale mhm jinak nic. N1: smích a ( ). EF: jedině smíchem. N1: smíchem, no. EF: smíchem. LR: mhm. a po filmu nebo během něho se e potlesk ozýval? EF: ne. LR: ani po filmu? EF: ne, nikdy, ne, to nebylo zvykem. LR: dobře. eh a v kině ste, potkávala ste své známé? EF: nó, potkávali sme se tam, no jistě. LR: mhm. a po- ee poté, co ste šli třeba společně domů, bavili ste se eště o tom [filmu]? EF: [ano], no tak eh em to až sme vyšli ven, tak podle toho, odkuď kdo byl, že? když náhodou já sem byla z Medlánek s tou Zdenou, takže když někdo byl náhodou taky z Medlánek, no tak sme šli společně domů a když někdo nebyl z Medlánek a eh ehm eh a potkali sme se tam, tak sme si (pokafrali) trošičku a pak sme šli teprve domů, že. LR: ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? EF: no, já sem si moc vybírat nemohla, protože sem chodila do těch Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)) každý týden, takže mně to bylo jedno, co hráli, hlavně, když sem byla v kině, ale ehm e jako, že by se mi všechno líbilo, to se nedalo říct, jo, páč to bylo mhm vopravdu taková červená knihovna, ale vite eh e vž- v té eh e době takový eh e ono všecko vždycky dobře dopadlo, vždycky to dobro zvítězilo nad tím zlem. a to bylo to důležité. ať to byla slátaninka nevim jaká románková, ale toto vždycky a co teda tam nebyly takový ty scény postelový. to né, to nebylo, bylo to takovej eh film akorát, že se tam políbili, to bylo všechno, jo a bylo to takový líbivý bych řekla. líbivé filmy takový no to se nemohl hledat žádná ňáká... (...) no, (.). LR: dobře. a vy ste řikala, že teda výmečně ste chodila do toho centra, do těch kin, tak ee co vás na těch filmech zaujalo, nebo jak ste si vybírala tyhle filmy? EF: eh no tak tam už kdybych si tak vzpomněla. tam už mě jako zajímal nějaký hodnotnější film, prostě e tam o něco šlo. buď to bylo z přírody, anebo ehm e nebo ehm e ehm e tam prostě tam už o něco šlo. nedá- eh jinak bych to nedokázala vyjádřit. tak tam sem obětovala i tu korunu nějakou, že jo. N1: nebo známej herec nebo herečka. EF: anebo známý herec a herečka, ano. kterej ano ten film, řikám, nebyl plánovanej do toho Králova Pole, proto sem tam šla a (bych-) ano, za herečkou taky a za hercem. LR: mhm, dobře. ee kde ste získávala informace o těch filmech? EF: (..), jédamane, kde sme to získávali? no v Králově Poli to bylo jednoduché, poněvač tam byly plakáty dycky, jo, na celý měsíc třeba. no a eh e ve městě vlastně taky. každé kino mělo svůj velký plakát, kde to bylo vždycky napsaný, kdo hraje, jak a eh e co se hraje. takže sme si mohli vybrat. N1: a (ten) týdeník. a při tým týdeníku byla reklama ( ) a filmu. LR: mhm. EF: a tak, jo. jo, ano, ano, týdeník byl. ano, vždycky. a tom i vždycky inzerovali, ano. LR: mhm, dobře a ee vy už ste teda mluvila samozřejmě o těch všech hercích a ee že pro vás někteří byli oblíbení. EF: no, oblíbení. LR: takže měla ste opravdu své nejoblíbenější? EF: no, ideály, že takový no. pokaždý jiný, že, a když bylo špatně, tak sme (vo ně) plakali, no a takže, když zas ne, tak sme se radovali, no tak asi. ((směje se)), to byly ty šestnáctiletý dušičky takový, no, ještě nezkažený ((směje se)). LR: a vy už jste mluvila tedy ee o té Ferbasové ((Věra Ferbasová)), že jo. takže ta byla asi vaše [nejoblíbenější]. EF: [no], to byl můj úplně idol. LR: mhm. EF: jednak ona byla hezká, hezká, ale to bylo takové žihadlo doslova, jo. pu- ano, hodně, ((směje se)) manžel mně ukazuje, ano ta dovedla teda pusou mlet [nepředstavitelně]. jo, ale ona vždycky tam hrála ňákou takovou kamarádku aj ve škole, jó, když byla ta Sextánka, tak tam hrála takovou kamarádku a vždycky takového diblíka, kde zpívala nějakou pisničku takovou, jo. já sem hned uměla tu pisničku. my sextánky sami na to dbáme, naše třída ustavuje vzory, to ještě do dneška si pamatuju. ale ta byla taková moje bych řekla i, i nejmilejší. skoro bych řekla. Ferbaska ((Věra Ferbasová)). LR: a chodila ste na její filmy nebo na některé jiné filmy těch vašich oblíbených herců opakovaně? že ste si vyhlídla třeba, že dávají znova ten film, tak... EF: ne, opakovně ne. zas říkám, hrály roli peníze. LR: mhm. EF: ráda bych, ale nešlo to. LR: dobře. a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný, těch [barevných samozřejmě] bylo... EF: [barevný], barevný tehdy nebyly. to byly všecko černobílé. LR: mhm, třeba ňáké grotesky takové ty ee americké tuším ty dysnyjovky ((Disney)). EF: no, v- to, no jo, to už potom bylo americké filmy pak už, jo. jo, máte pravdu, ano tam... to bylo. LR: mhm. a bylo... když už teda hráli ten barevný, tak šla ste opravdu jako na něj, že to byla atrakce nebo ( ). EF: ehm no tak, ehm, že to bylo odpoledne e někdy se nedalo jít večer, třeba že to bylo odpoledne, no a byla to taková, takový pohádky, takové pohádkové to bylo. ehm, to byl... N1: to byl ňáký německý film barevný první, já vám nevim, jak se to menovalo a na to se ( ) chodilo, že to byl první barevnej německej film. a my sme neměli u nás vyrobené barevné.
Emilie_(1922).txt
LR: a vy ( ) samozřejmě nějak nakousla, které filmy ste měla ráda, a které ne, respektive co dělalo film tím dobrým filmem? EF: no ehm e, tak e řikám jako e film, když sem šla domů a byla ve mně pohoda, těm sem dávala přednost. neměla sem ráda ňáký takový, kde se střílelo a kde eh prostě to bylo takové eh eh, vite, člověk byl rozčilený a nakonec tam zastřelili třeba někoho, kdo si to nezasloužil a to sem neměla ráda, páč to mě em nějak jako to, to nebylo moje. LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda? EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje. studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje, já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední dům)). řikám [tam] taky se tančilo. LR: [mhm]. EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu, klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu, podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle se chovali na studentských čajech. LR: mhm. EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám. LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ? EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda. LR: mhm, dobře. e jaké, no vlastně vy už ste o tom , vy už ste o tom mluvila, jaké byly rozdíly v těch místních kinech? (...) třeba v tom sále nebo... EF: no, tak jistě, to vite, že rozdíl byl, které kino bylo eh jako už natrvalo a jiné kde se sklízely ty vždycky ty židle a to všecko. to byl velký rozdíl, že, no ale. (.) tak, [mhm, mhm]... N1: [jestli mohu], tak Besední dům měl akusticky lépe vybaven natrvalo. EF: ano. N1: kdežto v těch Řečkovicích ((Kino Sokola v Sečkovicích)) tam... EF: no ano jistě, tam to bylo všecko [provizorní, (že). i v Řečkovicích] LR: [mhm ( )]. EF: třeba, kdežto v tom Králově Poli už to mělo tu akustiku a všecko, čili tam už z toho byl větší požitek, že. LR: mhm. EF: ano ale když v Řečkovicích dávali třeba zoro, tajems- tajemný mstitel ((Zorro mstitel)) no tak to stačilo klidně, jo. někdy i to dávali, že. ale to byly takový filmy takový (abych řekla víc) úpadkový. to jsme šli proto, že jsme to měli zadarmo. LR: e z čeho se skládal obvykle program projekce? jak představení začínalo a co se dělo po přestávce? EF: tak ehm eh to bylo zezačátku mám dojem, že byly zprávy, ne, ne? nebo co bylo? (..) N1: s- s- snížilo se osvětlení a šly diapozitivy a reklama. EF: a tak. reklama šla napřed? N1: jo, pak se zhaslo uplně, šel týdeník... EF: eh týdeník se to menovalo, ano, ano, ano. N1: pak někdy [po tom] týdeníku krátká přestávka, EF: [týdeník]. N1: přišli další lidé a teď šel film. EF: mhm tak, tak. a mezi pak ten film měl přestávku taky. LR: mhm. N1: ale jenom [při začátcích], později už ne. EF:[chvílečka]. později už ne, ano. později už se film, to už pak šlo napořád, ale zezačátku to měl právě přestávku a tam se prodávaly ty cukrlata. LR: mhm. N1: ta přestávka asi musela být, že museli, technikou nestačili. tam nebyli třeba d- e dva, dva promítací stroje nebo, jo, jak teď sou, jo. jeden začne a druhý na to navá- a byl jeden a ten musel vyměnit kotouč (a to byla) přestávka. z technických důvodů.
Emilie_(1922).txt
LR: ((směje se)). ee a takže ty reklamy ten týdeník, měla ste ee o ty doprovodné části programu zájem? chodila ste na ně? nebo ste šla až na ten hlavní film? EF: né, j- všecko sem absolvovala. LR: mhm. EF: od á až do zet to bylo slušné. né, když se rozsvítilo trošku, tak abych honem sedala tam do lavic, to ne. LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set čtyřicet pět. EF: ne. LR: ne. EF: ne, ne, ne.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct. JV: mhm. JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek ((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala do jednoho kina. JV: mhm. JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na Šilingrovym náměstí. JV: mhm. JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě. JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior]. JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)). JV: mhm. JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice. JV: mhm, [mhm]. JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě německý kino. JV: mhm. JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)] JV: [i před válkou]? JG: né. sem v-... za druhé světové války. JV: za protektorátu. JG: za [protektorátu]. JV: [mhm]. JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál, poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil Hitler. JV: mhm. JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino]. JV: [nevěděla]. JG: ne, nevěděla. ale bylo t-... JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně]. JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]? JV: [mhm, mhm]. JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu. JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být? JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok]. JV: [jednačtyr-, mhm, mhm]. JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým. JV: mhm. JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim. JV: předtim. JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako děcka jsme chodili plavat, jo? JV: mhm. JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český, jo]. JV: [mhm, mhm]. JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili, tak to jak kdybysme nebyli. JV: mhm. JG: no, dyť uplně jo, no. to je.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)), JV: hm JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady, jo? a teď vylezete ven, a všude tma, JV: hm JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na člověka hrozně blbě působilo.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly ((Scala)), JV: hm JG: dete po schodech [dolu, že] JV: [vim, no.] JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru. hned těsně vedle sebe sou ty vchody. JV: no je to možné, to... JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal. JV: hm JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak ( )
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam, kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních. JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně to bylo jedno.
Jarmila_2_(1926).txt
em vlastně po té vaší svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase [zaměřím na to kino.] JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla. JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to (byla ste)] JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času, JV: hm JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no. JV: a [tenkrát, no] JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) eště, že,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami, nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak se ten] JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a šlo se na to, co se, JV: hm JG: co se nám jako zdálo. JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.] JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili, provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk)) ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno, JV: hm JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch komunistů taky, že. se nechodilo na všechno, JV: jasně. JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že] JV: [no tak,] to je <pochopitel-> JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale vopravdu se muselo vybírat, JV: vybírat. JG: že, JV: hm JG: to zas... JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne. JG: no odpoledne, JV: odpoledne. JG: sem chodila. JV: sama. JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,] JV: [třeba s rodiči] JG: tak to ne, to vůbec ne, JV: hm JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů, JV: a maminka měla... JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to... JV: sourozenci [taky nechtěli.] JG: [to by si] netroufli, já sem byla, JV: hm JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi. JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje kamoše,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během představení. JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte, jak vyšplichovali. JV: že JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to, JV: jo JG: co takový malý kino, JV: hm JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no. JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před představením, nebo během [přestávky?] JG: [né, během,] během během té em JV: [během projekce] JG: [tak asi v polovině] toho. JV: jo. JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani. JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?] JG: [no, taková jako] lesní, JV: lesní. JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč. JV: hm JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily, em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství, tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)). JG: no, marika rek ((Marika Rökk)). JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo... JG: ne, to bylo za druhé [světové.] JV: [za druhé] světové války. JG: no. JV: hm JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu, JV: hm JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích)) JV: (hopsino psino). JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo, tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví vod blata všechno, JV: hm JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho, JV: jasně. JG: jako to
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum. JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce třicet devět. JG: třináct. JV: třináct let. JG: mně bylo.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to teda už [byla válka,] JG: [eeem] JV: to ste spíš JG: no JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba [(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...] JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no] JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.] JG: [vobyčejný děcko.] JV: hm JG: jo. JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo tom, kam [šlo jít.] JG: [no ta to] tak úplně ne, JV: ne? JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce ((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet neplatili. JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)). JG: ((smích)) JV: tam ste měli zdarma přístup. JG: protože tam byl ten JV: uvaděč. JG: uvaděč. ((smích)) jo. JV: a a á JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden. JV: hm JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
Jarmila_2_(1926).txt
V: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc, to už... JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný, JV: hm JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten sport, jo JV: hm JG: už se hrála košíková [a tak, jo] JV: [měli ste víc aktivit.] JG: takže, no tak to JV: takže ste chodili na výlety třeba, JG: no, no JV: nebo taneční zábavy, chodila ste JG: vůbec ne. JV: ne, vůbec? JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála házená, JV: hm JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková. dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na házenou, tak to po pětaštyrycátým roce, JV: hm JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to bylo zakázaný, že, JV: hm JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole, byl gramofon na ručičku, JV: hm JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a jelo se domů. JV: jasně. JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto. JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm] JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to když bylo něco vopravdu pěknýho, JV: hm JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se dodělávala škola, nebyly ty peníze. JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových článků, nebo ňákých [recenzí? programů,] JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.] JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili Němci, JV: hm JG: na to se nedalo dívat. JV: ne JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje, JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))] JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej, na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty filmy.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český, JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem nechodilo.] JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě. JG: no tak to. JV: rok třicet osum, třicet devět. JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,> JV: hm JG: fakt nevím. JV: jasně. JG: to nemá smysl,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla ráda? a který se vám nelíbil? JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla. JV: německé filmy? spíš. JG: když to em-em. JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné, JG: no násilný, víte, JV: hm JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát? JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě. JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích)) JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to stejný, JV: ale jednalo se pořád o jeden film. JG: o jeden film. ano. JV: ((smích)) JG: ona byla fakt výborná, JV: hm JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i legračně, jo? JV: hm JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s tou marikou ((Marika Rökk))] JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,) JV: nezajímalo vás to. JG: no protože když byli Němci, JV: hm JG: tak to byly úryvky z fronty, že. JV: jasně. JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce, JV: hm JG: a budování [socialismu, a to]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození do kina, chodila ste em [méně častěji?] JG: [to sem zase] chodila stejně. JV: chodila ste stejně. JG: protože já jenom tady do těch, JV: hm JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo málo)] JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba. JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že, JV: hm JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte, to je dobrý, to se bude, tak sme šli. JV: [na doporučení.] JG: [i když to byl,] i když to byl německej film, JV: hm JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy. JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,] JG: [no tak,] to se už nechodilo, JV: ne JG: protože byl vopravdu strach, JV: hm JG: páč to ste z dálky slyšel,
Jarmila_(1925).txt
no potom už zase už sou slečny v těch patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na ty ee pro dospělý skoro, že.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to, jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem ste si po-]...? JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává takovýho optimismu do života jo? [a] LČ: [takže] takovou fantazii vlastně. JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství hodně jinak přírodu, [jo]. LČ: [mhm] JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )] LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli [se chodí ( )] JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo. LČ: ne? JH: ne.
Jarmila_(1925).txt
LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě, když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece jenom bylo v centru, ne? JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je vod podzimka do [toho] LČ: [mhm] JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo, no a tak to byla naše zábava. LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji, když ee do kina nebo pořád stejně? JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti až, [no]. LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)] JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý český filmy, [že]? LČ: [mhm] LG: mhm JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku rekovu ((Marika Rökk)) LČ: mhm JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda (ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to zpívala> LG: <((smích))> JH: ((smích)) to si [pamatuju]. LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku častějc?] JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.)
Jarmila_(1925).txt
LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si vzpomněla)? (.) (za pro-) no] JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej kulatej, jo, takovej ochoz. LČ: mhm JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti] LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]? JH: Centrál, jo? LČ: potom to byla Úderka. JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-] LČ: [ale] to jen přejmenovali. JH: nó právě a předtím to byl teda? LČ: Central. JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino] LČ: [Moderna]? JH: Družba, ne? LČ: druž- JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby? LČ: no Moderna ne se to menovalo? JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu, tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)). LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se váš vlastně [postoj k těm kinům]? JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu sme vybírali [kino]. LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to [lepší kino]? JH: [( )] né, podle programu LČ: podle programu mhm JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo. LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo] JH: [ne ne] LČ: vůbec. JH: ne ne LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle? JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím co <cukr- já si to nepamatuju.> LČ: mhm JH: to s- to chcete po mně moc LČ: ale vy ste si to nekupovala ( ) JH: ne ne ne. LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako diváci] JH: [to neexistovalo], ne. LČ: ne? JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích)) LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný film? kromě třeba smíchu nebo JH: ne LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po něm]? JH: [ne ne ne] LČ: také si nevzpomenete. JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v tom předsálí? JH: nevím to si nepamatuju. LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si vlastně vybírala teda film, na který ste šla? JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci] LČ: [mhm] JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.) očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film, že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no (to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka, jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu ((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát] LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla [ani ne to kino]? JH: [ten film] LČ: do kterého ste šla? JH: ne to ne (.) to ne. LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát? JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné [plakáty]? JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo že od do bude se hrát to a to, no. LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním (prostě)]. JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju]. LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas)) [jak to tam vypadalo]? JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady tu garnýž, jo, LČ: mhm JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi maloval a název a od do no LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom Jasu ((Jas))]? JH: [tam v tom Jasu taky], ano. LČ: mhm JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo [centra]
Jarmila_(1925).txt
LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma [ste pak chodila]? JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé, jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no. LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době? JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se nedalo.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam chodila a co to bylo vlastně teda za [( )] JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)] LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste si tam dávala] JH: [no s klukem.] LČ: (jo) s klukem. JH: se spolužákem. LČ: mhm LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]
Jarmila_(1925).txt
LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( ) JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo a byla škola. LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo? JH: hm LČ: [kdo to vybíral]? JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly [zajímavější]? JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a to si nepamatujete už tak po těch letech. LČ: a z těch českých třeba? JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem ((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne, ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové ((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý zůstaly pěkný, no. LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]? JH: [v té době] nebyly barevný filmy. LČ: ale tak některé [už byly]. JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce nebyly ještě (.) tady. LG: jako v těch Husovicích? JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]? JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco děje, co vás zajímá.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee jaké aspekty [musel ten film mít]? JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na všech frontách [Evropy]. LČ: [týdeníky] JH: v ježismarja, [jak se to] LČ: [týdeníky] JH: týdeníky, [márjapano]. LČ: [žurnál] JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.
Jarmila_(1925).txt
LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo] JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je starej, tak už vás to nebaví.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla? JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát ledasco v televizi.
Jarmila_(1925).txt
JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme se těšili)] LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)] JH: [jediná zábava,] jediná LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli ste doma [( )]? LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to, zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a třiskl do toho.
Jarmila_(1925).txt
LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program. kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné? JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a teprve začal film. LČ: a byla nějaká přestávka třeba? JH: hm myslím jo. LČ: [a co se dělalo]? JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím. LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte? JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi] LČ: [mhm] JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to nepamatuju] LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo? JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no. LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při [těch (týdenících)] JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska. LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní? JH: ne takový sem [neměla]. LČ: [to ste ( )] JH: známý LČ: hm [dobře tak] JH: [to byl přepych]
Jarmila_(1925).txt
LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u těch promítaných filmů? JH: titulky? LČ: no. JH: mně se zdá že jo. LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]? JH: [no] musely být, [ano]. LČ: [musely]? JH: ano
Jarmila_(1925).txt
LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina [(jako, jo)]? JH: [ne ne] ne LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí? JH: to sem si nevšímala.
Jarmila_(1925).txt
LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím? JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám, byla jiná výchova než teď.
Jarmila_(1925).txt
LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch hereček nebo už... JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů ((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich ((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo tak Marlen ta taky. LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]? JH: [jo] tyto [co vám] LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý? JH: ne, nevadilo, ne. LČ: a em [bylo] JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta (..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová ((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)), nevím, (ona) byla myslím původem Švédka. LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání? JH: ne. LČ: tak e jako... JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak chovat? LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil] JH: [no] muselo být ticho, každej se bál. LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat? JH: né [ne] LČ: [ne]?
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]? JH: [a] v kinech se nemůžete bavit. LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba. JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství)) furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili (.) a my né Češi.
Jarmila_(1925).txt
LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování těch diváků v tom kině? JH: (..) [no] LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo] JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.)
Borivoj_(1927).txt
LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom ta blízkost, nebo [třeba i...] BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl větší (.) eh (.) okruh. LH: ehm. BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název pochopitelně, mm no tak sem tam šel. LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal vás hlavně... BH: [ano.] LH: [(ten) film.] BH: ano.
Borivoj_(1927).txt
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se ňák ta četnost návštěvnosti kin? BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale (.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě německý. LH: ehm. BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance. (.) to byl hudební film. (..) že. LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na- vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.] BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat. LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...] BH: [okruh] okruh byl po celém Brně. LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději? BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno. LH: ehm. BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě to, tak sem šel. LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)] BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému (kinu)... LH: [takže...] BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin. LH: hm. BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce. LH: ehm. BH: na malym, na malym prostoru. LH: takže bylo bylo z čeho vybírat. BH: bylo z čeho vybírat. LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se vám třeba nelíbilo? BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej velkej (...) šop ((shop)). LH: ehm. BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý (...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně Jadran))
Borivoj_(1927).txt
LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).] BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych chtěl vidět. LH: ehm. BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel. LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím, jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje? BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.) skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo. je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina. LH: ehm. BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej. LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...] BH: [ne. ne. ne.] LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo... BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do těch pětaštyryceti, že. LH: ehm. BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas... LH: ehm. BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau)) LH: ehm. BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné. LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee. potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima o těch filmech?] BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i vo teda vo filmu. LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali? BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne. LH: ehm. BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.) významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co, probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu. LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy? BH: ano. LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?] BH: [sám.] LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na nepřístupný film? BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t- tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke vchodu, tam stála žena nebo muž... LH: [hm.] BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla vždycky. LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se dostat na ten nepřístupný film? BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v Lido Bio. LH: ehm BH: na Marxové. LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten (.) n- nepřístupný film? BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní, někdy. LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct. BH: ano, ano. LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba? BH: ne. LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela? BH: ano. LH: á jak často? BH: každou neděli. LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou nemohl jít do kina, nebo? BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do kostela, že. LH: hm. BH: a kino bylo až vodpoledne LH: [(až odpoledne)] BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin. LH: ehm. BH: takže to mně (...) LH: [nekolidovalo] BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy. LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se hlásil? BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské. LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom výběru mm výběru mm výběru filmů? (...) BH: [ani ne...] LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o nějakém filmu... BH: [ne, ne...] LH: [nebo...] BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.) ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo... BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci. LH: ehm. BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil. že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne. LH: ehm. BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů. LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců. BH: ano, jednak podle herců, ano. LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale informace o těch ee o těch filmech? BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...] LH: [takže z plakátů.] BH: plagáty ((plakáty)). LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů, [nebo z plakátů?] BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích. LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel píseň z toho filmu? BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...] LH: [ehm.] BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň. LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce? BH: [ano.] LH: [nebo] herečky? BH: [měl.]
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl? jestli ste víc chodil třeba na české než na... BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.) [protektorátu.] LH: [ehm.] BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě- ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence, ale převládaly tady tyhlety filmy. LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé, nebo rakouské? BH: nedá se říct. LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád neměl? BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád. LH: ehm. BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry, jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to být lepší. LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to ti herci, nebo... BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci, kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím zaujmout. LH: ehm. BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to končilo. LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...] BH: [tak sme o] tom debatovali. LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou? BH: třeba eště jednou. LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci. BH: ano, [ano.] LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si? BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát. LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té [době?] BH: [hudbu.] LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem? BH: ano. LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...] BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s- svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě jezdili po hospodách, kde měli klavír. LH: hm. BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
Borivoj_(1927).txt
LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty reklamy zájem? [zajímaly vás?] BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci. LH: ehm. BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a podobně.> e to bylo zajímavý, [že.] LH: [hm.] BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se týkaly. LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]... BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více Němci a kam chodili více Češi? BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům ((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu, restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino. LH: ehm. BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný jenom německý, nebo nebo jenom český. LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu lidí, nebo v chování lidí? BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že. LH: hm. BH: přišel a sedl si vedle a hotovo. LH: jasně. BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to Čech, nebo Němec, že, proč tó... LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce třicet devět? BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel. LH: ehm. BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do kina, ne. LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo potom... BH: ano. LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo. BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už. LH: tím myslíte co třeba? BH: co? hudba. LH: hudba, hlavně, [ehm.] BH: [ano.] LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době? (...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil předtím? BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už (.) taky vo to no bylo to pořád německy. LH: ehm. BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na ně chodit. LH: ehm. BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo... LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu chovali? BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo, jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně, někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji. LH: [ehm.] BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený. LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo, dokonce. BH: tak to nepamatuju. LH: [to nepamatujete.] BH: [ne, ne.] LH: ale ee [řekněme...] BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly. LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom kině, měnilo s blížícím se ee koncem války? BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani kino na- nenavštěvoval, ano. LH: ehm. BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.) štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli... LH: [hm.] BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo, takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) k
Borivoj_(1927).txt
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu kina? BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se říct už (..), že. LH: [co...] BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození. LH: hm BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino. LH: jasně. mm mně spíš právě šlo o to, jestli třeba v tom kině ee se ňák ta atmosféra toho osvobození taky projevovala, jestli třeba lidé se chovali jinak [u filmů...] BH: [tak to nemůžu], tak to nemůžu říct, protože (.) sem nic takovýho nezažil, že by, že by prostě se projevovali, ne- nede. LH: [ehm.] BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
Marie_(1915).txt
LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek, které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první návštěvu kina. MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě, sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny ((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna funguje dodneška [jistě.]
Marie_(1915).txt
MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se rozejít a šly sme do kina Edison, LS: hm MH: na Dornychu. LS: hm MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí, jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř, LS: hm MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo, tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v půlce odešel. LS: hm MH: žádná kontrola uvádění, nic. LS: hm MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam zaniklo. LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že tam bylo Universum dřív. ne? MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po válce, po válce to... LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum, MH: ano. LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch místech. je to tak? MH: no LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se menovala.] MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků)) LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se menovala ta, ta ulice, MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))
Marie_(1915).txt
MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na gymnázium, my sme měli slevu na divadlo. LS: hm MH: ale do kin sme nechodili. LS: hm MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.
Marie_(1915).txt
LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch filmech. MH: ne, nikdy ne. LS: ne. MH: nikdy ne.
Marie_(1915).txt
MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl, LS: hm hm MH: nebylo pomyšlení. LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste chodila právě na to gymnázium. MH: vůbec ne. LS: ne? MH: vůbec ne.
Marie_(1915).txt
LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do toho kina nechodila.] MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně ((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na vrch, že, tak...
Marie_(1915).txt
MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila, LS: hm hm MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo, maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole, študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo? LS: [a do těch kin teda] MH: [ani na kino nebyl čas.]
Marie_(1915).txt
a eem a ta Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím. LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další z hudebníků? MH: ne, jenom pianista.
Miroslav_(1923).txt
. ale potom sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo trvá dodnes, že jo.
Miroslav_(1923).txt
a potom s klukama, hlavně sme chodili na filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.) velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo, chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo jak se to menuje? em no to občas [bejvá] JV: [(ano)] MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.
Miroslav_(1923).txt
a pak teda už s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady. JV: mhm MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval. otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. takže e e pak sme chodili sami a když sem byl už em na gymnáziu nebo to, tak sám a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem chodil často, no.
Miroslav_(1923).txt
to postupně přecházelo, jak člověk ten tim věkem rostl od puberty vejš, že jo, tak se osamostatnil a už sme vyhledávali filmy, který em kromě teda veseloher, to nás vždycky bavilo, tak které nás bavily. no no byly to ty kaubojky ((cowboy)) detektivky šárlí šán ((Charlie Chan)) to byl takovej, pravidelně dávali, to byl čínskej ee detektiv, to byly šanovky ((filmy s Charlie Chanem)) to bylo, seriál. JV: mhm a dokázal byste říct, proč vás ty kovbojky a ty detektivky právě bavily? v tomto věku. (.) JV: proč proč vás bavily ty kovbojky a detek[tivky]. MJ: [protože] to bylo napínavý. JV: aha MJ: a byly tam taky em bylo to napínavý a bylo to takovej, no šou ((show)) no e jak dneska <říkají,> že jo. JV: mhm MJ: něco z e e co se em v našem em u nás nedělalo, že jo. kovboji tam chodili, jo, taky už zamilovaný potom, že jo a ten všady řádil a e e střílel e po těch e po indiánech, to tehdy rasismus <to neexistovalo> že jo, ale on byl hrdina, všechno mu šlo, že jo, chytal do las bejky, to bylo dobrodružství. JV: mhm MJ: nebo Tři bengálští jezdci jak bojovali v proti domorodcům v Africe v Indii a podobně, tehdy boj proti domorodcům, dneska by se řeklo to to neni možný, ale tehdy to bylo jako hrdinství a ani nakonec, Američani dobývali (.) Ameriku proti indiánům a ee Jižní Ameriku tak surově, že to dneska ať si nehrajou na lidská práva, že jo, no hrajou už si nehrajou dneska už je to jináč, ale tehdy tehdy ee dobyv- prostě e dobrodružství v cizí zemi teda hlavně v tech ee kolóniích a nebo v těch Africe, Asie, Jižní Amerika tó vzrušovalo, no ((smích)). JV: mhm dobře. MJ: to bylo vzrušení pro nás, že jo, takže to jako děcka e hlavně kluky, já sem s holkama nechodil, že jo, tehdy samozřejmě, ale to ná- to nás jako lákalo.
Miroslav_(1923).txt
MJ: no to je tedy špatný já si nevzpomínám, že by se nám nějakej nelíbil nebo že by nám, že bychom tam museli chodit. se školou se chodilo na filmy, ale em to byly potom propagační za války a podobně, to už sme teda rozlišovali, to už člověk byl dospělej, že jo. ((smích)) JV: mhm dobře. takže vy ste teda chodili se školou za války do kina. mhm dobře. MJ: prosím? JV: vy ste teda za války chodil se školou do kina? MJ: no ee sám taky. JV: já vim, ale se školou taky, ano? MJ: no když se šla celá škola, tak samozřejmě. JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina. MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.
Miroslav_(1923).txt
a války ovšem už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli, Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku, no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci, dneska už těžko pochopitelný, ale to JV: mhm MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době? MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o tom třeba mluvili ve škole. JV: mhm á MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo, to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?
Miroslav_(1923).txt
JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do kina? od těch deseti let výš. MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za měsíc, no. JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin než s těmi kamarády teda, že ste MJ: s rodičema? JV: ano, že ste s ro[dičema] MJ: [no do] těch dražších. JV: ano. MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější. JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši? MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo nejblíž a bylo to laciný. JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo, do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně. MJ: ne. JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste... MJ: ne. JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině? MJ: ne. JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu. MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho ((hlasová imitace)) a tak. JV: á stalo se tře- MJ: pokud někdo to takle vyrušoval. JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého člověka, který vyrušoval. MJ: ee JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil. MJ: ee ne ale pohrozil. JV: mhm MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju. JV: mhm MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je, jo, ten... JV: ano. MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne. JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to nedělali i v jiných kinech? MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím. JV: mhm dobře.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné filmy? MJ: jo. JV: jo. MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus- to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný, jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili. JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste tam chodil, s kým ste se MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se spolužáky potom. se známýma, s kamarádama. JV: a MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima chodil. JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo] MJ: [jo] když byly nepřístupné? JV: no. MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával, tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď. JV: mhm MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo. JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší? MJ: ne. JV: ne. MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak, JV: mhm MJ: to ne. JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného filmu? MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět. to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto. JV: mhm dobře. MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když přede mnou seděli někdo velkej to <aj aj pozděj,> tak sem moc neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil <v aktovce ňáký knihy a abych seděl vejš>. to byl b- největší problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj větší problém než cokoliv jinýho. JV: mhm á MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to nevadilo. JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo, jestli ste někdy nezaplatil za to kino. MJ: ne. JV: nesta[lo] MJ: [ne] JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo] MJ: [ne, ne]. JV: mhm MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi lidi poznali. JV: mhm MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě to, tak mi dali peníze.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á teďka bych se zeptala e jakým způsobem ste si vybíral film, na který ste do kina chtěl jít? j- jak ste si ee vlastně, kde ste třeba bral informace o tom ee o tom filmu nebo podle [čeho ste] MJ: [no z obráz]ků. JV: z obrázků? MJ: a a s a psaní, každej film byl vo něčem. a taky herci už no no pochopitelně, to (.) to bylo dycky n- napsaný co to je za film, i když to potom třeba em oni to přikrášlovali pochopitelně, ale to už člověk podle obrázku a podle toho věděl, co to je. no taky, těch filmů nebylo, on každý běžel štrnáct dní, tak to (nebyla) taková záplava filmů jak teď. JV: mhm MJ: kin bylo hodně, ale hráli tam (.) já nevím, že by tam em že by někdy, člověk nevěděl na co de. JV: (.) takže ste získával vlastně ty informace o filmu z těch plakátů s obrázků, ano? a ještě třeba od někuď? eště od rodičů ste říkal, že ste se bavili, MJ: no vod ka- e vod kamarádů. JV: mhm od kamarádů. MJ: nó a o- od spolužáků a známých a řekl, to je bezvadný, já sem viděl film, tak sme tam potom chtěli jít taky a tak to nám řekli vo čem to de,
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla? v té době nebo MJ: ano. JV: na- nebo na koncerty, nebo MJ: prosím. JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době? MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy ((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to, to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku, tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky podobný. JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu před kinem. MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to JV: mhm MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám. JV: á MJ: to je jedno. JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina]. MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc. JV: mhm MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když vím, že je divadlo, tak tam du do divadla. JV: mhm dobře. MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do cvičení>. JV: mhm MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám, až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.
Miroslav_(1923).txt
JV: že, nebyla ňáká kina chápána jako že to sou pro Němce kino, že tam chodí hlavně Němci. MJ: no možná měli v Německým domě ((Německý dům)). to stálo uprostřed (.) Lažanskýho teďka Moravskýho náměstí ((Moravské náměstí)), tam měli voni. JV: mhm MJ: a e tam možná měli kino, ale jinak né. JV: mhm. á některé kino, třeba české, že by bylo, že by tam Němci nechodili. MJ: no to většina, protože ď- (..) no za protektorátu všichni němečtí vojáci a b- byly to německé filmy, no tak tam chodili taky, že jo no. JV: mhm MJ: to to se nerozlišovalo. JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal chodit do kina více než před tim protektorátem. MJ: no chodil, protože sem b- byl starší. JV: mhm MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů, tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě. (..) to se chodilo do kina dosť. JV: mhm MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se chodilo. JV: takže ste chodil spíše na české filmy než na ty německé? MJ: no jistě. JV: mhm. á takže se teda změnil ten výběr těch filmů. chodil ste teda spíše na ty české. MJ: ano. JV: mhm á takže rozhodovalo teda em MJ: no a nebo zahraniční, jo, samozřejmě západní nebyly, ale JV: mhm dobře. a takže, ale na ty německé ste chodil taky, nebo ste na ně pře[stal] MJ: [kam?] JV: na ty německé ste chodil taky nebo ste na ně MJ: taky. JV: mhm a tak když ste teda šel na ten německý film, tak na jaký německý film ste šel, když už ste na něj šel? proč ste na takový film šel? MJ: no když to bylo (..) já sem teda Němce samozřejmě neměl rád, to nikdo tady, ale ale ee oni většinou to zaplavili a když nic jinýho nebylo, tak sme šli jako za ( ) marika rék ((Marika Rökk)) a nebo, oni měli taky takový operetní a zábavné filmy. tak to sme viděli. JV: mhm MJ: když nebylo těch českých, no tak sme šli aj na německý, ale většinou teda český všechny. ono jich taky tolik nebylo, oni taky ee za války byla bída aj vo ten materiál a vo všechno a em takže těch, JV: mhm MJ: německých bylo víc, protože em to byla jejich, doména, že jo. no tak sme šli aj na německej. JV: mhm dobře. á eště bych se zeptala, jak se diváci v kině za protektorátu chovali? jestli se to ňák změnilo to chování. e ee na rozdíl od té doby před protektorátem. (..) jestli byla třeba jiná atmosféra v tom kině. MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky, který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda oni řekli, pak to <z-> ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky. JV: mhm. takže ty týdeníky německé ste teda neměl rád? MJ: ne, to nikdo, to bylo ee em jak e německá vojska e útočí a ee furt a ee propagační, že jo. JV: mhm MJ: hitlerjungen ((Hitlerjungend)) jak je to ď- dokonalá mládež, no celá e propaganda, jak za komunismu byly Rusko, ale toto eště bylo horší. JV: mhm takže to na vás ňák špatně působilo? třeba ten týdeník? nebo s- MJ: no tak e my už sme byli dost velcí, abychom věděli, že to je šmé no no šmé, no že to do nás lejou, no, člověk byl ee já sem em neby-, to člověk musel vidět, protože v novinách to psali a rozhlas, pokuď byl, že jo, tak taky německy furt, že jo. em nápisy a pochodovaly tady aj německý armády, aspoň na začátku, potom už teda po ke konci války b- už né, takže e to sme brali jako nutný zlo. už sme se těšili, až bude konec války. JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo? MJ: ne. JV: e ne. vůbec ne.
Jiri_(1922).txt
LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si, když ste byl poprvé v kině? JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina, a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se do kina smělo chodit až od patnácti let. LČ: aha. JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo. LČ: a to už ste byl vy a eště kdo? JH: no tatínek a maminka. LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.] JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků vůbec nechodil. LČ: takže s nimi ste dycky chodil... JH: vždycky jsem chodil prostě. LČ: a to bylo jaké kino v těch Židenicích? JH: tam byly tři kina. tam bylo Hvězda, to bylo na sokolovně, pak byl Světozor, to bylo takový parádnější kino, a teď to my sme měli tu ten plagát ((plakát)), já přesně teď nevím, jak se menovalo, esi Slávie ((Kino Slávia Židenice)) nebo... LČ: možná Slávie (se jmenovalo). JH: já mám dojem, že Slávie, jo, tak tam v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) sme měli tady toto.
Jiri_(1922).txt
čili do té Hvězdy ((Hvězda)) sem už potom až po patnácti letech sem jako šel a do toho Světozoru ((Světozor)) taky až později, ale hlavně do toho do té Slávie ((Kino Slávie Židenice)).
Jiri_(1922).txt
LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda? JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle. LČ: mhm. JH: a my sme chodili v tu středu. LČ: jo. JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti jedenácti let. LČ: a v té době ste teda do žádných jiných kin nechodil, až do těch patnácti? JH: no. tak takový (nějak), já si nepamatuju, jestli byly dětský představení nebo ne. rozhodně sem teda nechodil nějak odpoledne nebo něco. LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina? JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>, no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že, takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho, takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na škaredý. LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda? JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa... LČ: zvyk. JH: ten <kinový den>. LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu? učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře? JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako. LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em... JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu <svému životu> tehdy. LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky? JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě, jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě, chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne? nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo takový. LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně? JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický, Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě, jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak dělali boje prostě na tom execiráku, no.
Jiri_(1922).txt
LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina sám, JH: ano. LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina? JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky, to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet, štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že? prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a, nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco takovýho, chodit do kina. LČ: takže ste chodil málo? JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej, tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly. LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do kina, ne? JH: no chodil jsem, chodil jsem. LČ: a do kterých kin ste chodil? JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád, se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili. LČ: mhm. JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili a vím například, že tehdy byla, já nevím Lili Marleen nebo něco takovýho se jmenoval ten německej film, potom eh třeba film s tým (.) stepařem, já už nevím, jak se pamatuje. to byly takové filmy, které prostě jako nás zaujaly, i když byly teda jako německé. LČ: a kam ste chodili, do jakých kin? JH: tak, do toho (.) sem teď říkal Hvězda, Slávie ((Kino Slávia Židenice)) a LČ: a Sokol ((Hvězda)). JH: ne, ten třetí, ten parádnější. teď mně to vypadlo, já jsem to ze začátku řekl. prostě v Židenicích to třetí kino ((Světozor)), já jsem ho jmenoval na začátku jo, tak tam sme jako víc chodívali, protože tam to bylo takový příjemnější prostředí, jak se říká, jo, kulturnější, ta Slávie ((Kino Slávia Židenice)), ta prostě byla, té se říkalo blechárna tehdy v té době, že, to bylo takový obyčejný prostě tam kdokoli, kdežto tam ((Světozor)) (.) teď si to nevzpomenu, nevadí, já myslím, že vzpomenu si potom později. tak... LČ: no ale chodili ste jenom v těch Židenicích nebo i... JH: ne. chodili sme, například sme byli na tem Marxáku na tem na té Marxové ulici, to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový Biograf)), LČ: mhm JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón. ale jinak v Brně, jako že bych chodil do Brna do některýho jinýho kina, to vůbec ne. LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli blízko nebo... JH: pravděpodobně. LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl. JH: ano, ano ano Světozor. LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor nebo... JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako víc vyhovovaly, jako mladým. LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo... JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co bylo kino, že, tak LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem, že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne- nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy. LČ: a lišila se ta kina třeba i jako interiérem? JH: tak rozhodně, rozhodně to mělo vliv. LČ: a ja- jaký... JH: to byl takový menší kino, nebylo prostě velké, že i ten vchod, to si pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty)) ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program o co se jedná, kdežto v těch jiných. LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších vrstev, proč? JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace. kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že, LČ: ano JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou sokolovnou ((Hvězda)). LČ: a třeba vybavení toho sálu bylo jaké? JH: no tak, v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), byly byly nějaké polštáře na těch, protože tam se říkalo, že v tom sou blechy, <to si pamatuju, jak teď>, a taky se stávalo, že někdy sme přišli a sem tam nějakou tu blechu se chytlo, to jako. tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam byly parádní takové lavice jako židle, ale mám dojem, že nebyly polstrované, že byly takové jenom jako normální, a v tom Světozoru ((Světozor)), to už nevím. LČ: a měla ta kina nějaké jako foajé ((foyer)), že by tam bylo nějaké občerstvení třeba nebo šatna? JH: no ve všech třech, ve všech třech no, tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam prostě byla taková jako větší hala, no tam ve té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam normálně a v tem na tom Světozoru ((Světozor)), tam bylo takové menší, takové útulnější bych řekl. LČ: a bylo tam teda i šatny a občerstvení nebo jenom... JH: jenom šatny. jenom šatny, ale na to si pamatuju, to v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), prostě když bylo venku vedro, tak ten východ té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) měl takový dveře na boku, tak to se otevřelo, aby tam prostě šel trochu vzduch. no a když bylo šeredné počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém, LČ: mhm JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště. LČ: a měl ste třeba v Brně nějaké kino, které ste rád neměl vyloženě? JH: ne. já jsem v Brně opravdu nepamatuji si, že bych byl, eh do toho pětaštyrycátýho roku v nějakým jiným kině. LČ: mhm JH: to si nepamatuju. LČ: takže a chodil ste třeba do různých, vybíral ste si taky na různé, jestli ste šel sám nebo s kamarádem nebo to... JH: většinou s tím kamarádem, to prostě ojediněle mám dojem, že jsem nebyl ani jednou, no, potom, když už sem byl v tom třetím štvrtým ročníku na učitelským ústavě, tak eh sem měl známost s děvčetem, že jo, no tak víte, no tak, sme byli aj v tom Světozoru ((Světozor)) myslím, ale dvakrát nebo třikrát, to vím, že sem ji jako doprovázel a teď si uvědomuju, jesi sem s ní náhodou nebyl někde, ne, my sme byli jenom v tanečních (.) na těch čajích, ale nepamatuju, že bychom spolu by- třeba byli někde v kině. LČ: takže ste s ní šel do toho Světozoru ((Světozor)), protože vám to tam připadalo sympatické... JH: tak vím, že sem ji tam pozval. LČ: a v té době už ste s rodiči nechodil teda? JH: ne ne ne ne. LČ: to už jenom... JH: jakmile sem totiž byl přijatej na učitelskej ústav, tak prostě sem přišel jako s tím papírem a tak dále, a tatínek mně slavnostně dal klíče a řekl, tak teď už seš velkej, já ti věřím, tady máš klíče, ale vždycky mně řekneš, kdy přídeš. no tak sem to dodržoval. mohl sem třeba přijít ve dvě hodiny, to je jedno ale, prostě abych jako byl, aby věděli, co je. LČ: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo při při představení? JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo <všelijak>. LČ: a kde ste si to kupovali? ty dobroty. JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla... LČ: to ste si koupili zvlášť někde cestou? JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím, esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako... LČ: ošatkou? JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že, napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že, a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet, pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to nevím, to doopravdy nevím. LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky? JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a tak dále, to bylo napořád. LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten promítaný film, že ste se nějak projevovali? JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.
Jiri_(1922).txt
JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž tam byla výhoda ta, že nebylo číslování. LČ: jo JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch. LČ: aha, a vy ste chodili ale na začátek? JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás jako někdo neviděl. LČ: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili,
Jiri_(1922).txt
ale když ste chodil sám, tak ste chodil na začátek? JH: to já sem chodil normálně. normálně, to tam mě i zajímaly týdeníky, protože to jako člověk to chápal ji- úplně jinak než to chápem teď, že to jako v tu dobu. LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se nedělalo? JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne. LČ: a potkával ste třeba svoje známé potom po kině, někde v tom foajé ((foyer)) povídali ste si? že byste tam potkal kamarády... JH: jo to myslíte, když už sem potom chodil sám? LČ: nó no no, když už ste chodil sám. JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky dopředu se kupovaly lístky. LČ: a kam ste si kupoval lístky? JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil, nepamatuju se, absolutně ne. LČ: a mezi těmi kiny byly rozdíly, jak bylo drahé vstupné, třeba že by? JH: no koruna, dvě koruny, tři koruny, jo. anebo v tom Světozoru ((Světozor)) bylo třeba dvě koruny, štyry koruny, šest korun. vždycky to prostě byl ten. LČ: ale jestli třeba do Slávie ((Kino Slávia Židenice)) to bylo dražší, než do ee levnější... JH: levnější, levnější, tam mám dojem, že to bylo koruna, dvě koruny a tři koruny, že to bylo. LČ: a v té Hvězdě ((Hvězda)) třeba? to bylo dražší myslíte nebo? JH: já si myslím, že jo. LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo před filmem, o čem ste si povídali? JH: no tak většinou před filmem. LČ: většinou před filmem ste si povídali? JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl, to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven. LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu? JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme se, ale neseděli sme vedle sebe, že. LČ: mhm JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo... LČ: a chodil ste na představení večerní nebo? JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))? LČ: no patnáct šestnáct. JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct, osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti, to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje, to to už jako... LČ: takže ste chodili až na večer? JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal- jako mladej sme nechodili. ani nevím, jestli hráli třeba dětský představení, to si nepamatuju. LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina? JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby? LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))... JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné filmy pro nás tady toto. LČ: burián ((Vlasta Burian)) třeba. JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda. LČ: Oldřich Nový. JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))? LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne? JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala? Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali, samozřejmě Žideňačku. LČ: a takže ste měl rád české filmy? JH: české filmy, české filmy, no tak tehdy byly jenom české a německé, že. na ty německé sem chodil tehdy, když se jednalo prostě třeba revoální ((revue)) filmy, že, voni měli celou řadu teda pěkných filmů s s tím stepařem, já si teď už si nepamatuji, jak se jmenoval, to byl vynikající stepař a to byly revoální film ((revue)) potom, s tou marlen dytrichovou ((Marlene Dietrich)) a celou řadu dalších ještě, který prostě jako, chodili sme na ty filmy, ale nebyly to vojenské filmy. ani si nepamatuju, že by hrály, vojenské filmy, žurnál, ten byl vždycky teda jako z války, ale... LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste se řídil? JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu ((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně. LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))? JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců, dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně, popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách, jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i... LČ: Světozor. JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)). LČ: mhm JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru ((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát)) tištěnej, barevnej. LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen? JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte. LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy... JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam měl a podobně. takové ty... LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina na na ta představení? [jako na své budově?] JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně vyzdobené osvětlené a tak dále. LČ: a ta Hvězda to měla jinak? JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to boční osvětlení například neměla.
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto, že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo? JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali. LČ: mhm JH: přímo. LČ: a to bylo drahé nebo? JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě vydělávali. LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak běžně? JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále, a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly, normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo, to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že. LČ: a do těch tanečních... JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo... LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo tam do těch tanečních... JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox- LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů? JH: i ty písničky z těch filmů, no. LČ: mhm JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se to objevilo na těch čajích.
Jiri_(1922).txt
LČ: a bylo pro vás potom důležité, kdo ve filmu hrál třeba? JH: no tak, teď už si na to nevzpomínám ale, určitě teda člověk věděl, že tam, třeba já nevím ten Oldřich Nový, že to je doopravdy jako herec, kterej hraje nebo něco takovýho. LČ: a vy ste měl nějakého herce nebo herečku? když ste mluvil o té Ondrákové ((Anny Ondráková)), tak JH: <já vím>, ne, já nevím, že bych někoho jako, teď už mám, když se hrají ty staré filmy, tak člověk má už nějakého toho oblíbence nebo něco takovýho, ale v té době myslím že ne. LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými písničkami existovaly, nebo to ste znal... JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy nedostal, LČ: anebo v rádiu? JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně. LČ: a to ste poslouchal? JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo <nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám dojem že né. LČ: že ste to... JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to líbilo nebo se to zavřelo. LČ: ale byly tam i ty filmové písničky. JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky ((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej, devětatřicátej rok. LČ: a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý nebo barevný? JH: barevný tehdy nebyl. LČ: neviděl ste žádný? JH: ne. žádnej barevnej film si nepamatuju, že bych. jestli z těch německých revoálních filmů ((revue))? a víte že jo, nějaký ten němec- ty německý filmy, že byly, teď si říkám, já si vzpomínám vždycky na ten film Lili Marleen, to byl jednak to byla teda píseň, která šla celým světem, že jo, a jednak teda úžasně zahraný, já nevím, kdo tam tehdy hrál, ale to byl barevnej, a vím, že byl hodně drahej. to bylo v tom Světozoru ((Světozor)), určitě. ale snad, na ten si tak nějaká, ale mám dojem, že i některé německé ty revoální filmy ((revue)), že byly, z našich českejch si nepamatuju, že by byl nějakej. LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to něčím zajímavější? JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý, že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí všecko <barevně> ((smích)).
Jiri_(1922).txt
LČ: a jak ste třeba vnímal ty zvukové filmy a ty němé filmy, třeba jestli... JH: tak těch němých filmů moc teda sme už, já už sem moc nezažil. LČ: mhm. JH: to tak ze začátku, když sem měl, bylo těch deset jedenáct roků a (..) mám dojem, že ani ne, protože já si představuju, že při tom němém filmu by měl hrát někdo na klavíru nebo něco takovýho. LČ: a to si nepamatujete? JH: a to si nepamatuju, ne.
Jiri_(1922).txt
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou samozřejmost.
Jiri_(1922).txt
LČ: a které filmy ste teda měl rád? jako co pro vás bylo dobrým filmem? jaké rysy ten film musel mít, aby... JH: aby byl dobrej? LČ: aby byl dobrý. JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch třinácti štrnácti letech, jó.
Jiri_(1922).txt
potom později už to člověk jako měl už takovej určitej odstup od toho, jo.
Jiri_(1922).txt
LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální, to ste neměl... JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo. LČ: a šel ste na nějaký film víckrát? JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)). LČ: ale ne- ne... JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera ((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval ((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš? LČ: Burian ((Vlasta Burian)). JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo (.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si, ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda. LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil ještě nějak jinam? JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda, pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách sme objížděli republiku prostě jako na kolách. LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím kinem? JH: prosím? LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem? JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom do kina nešlo teda nebo něco takovýho. LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by tam byla jiná obsluha? JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly. LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky? JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film. LČ: mhm JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe. LČ: a co se dělalo o těch přestávkách? JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru ((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě. LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo? JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často. LČ: a jak na to lidé reagovali? JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla samozřejmost tehdy. LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké krátké filmy u toho? JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům, vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako, LČ: jako reklamy. JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až hodně později.
Jiri_(1922).txt
LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo nevadilo vám to? JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v Židenicích bylo spousta Němců, LČ: mhm JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že, a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh... JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru ((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si říkal, jak to je možné se naučit.
Jiri_(1922).txt
LČ: a se školou ste třeba chodili do kina? JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i dvojka z mravů a podobně. LČ: až tak? JH: no to bylo. LČ: ale tak porušovalo se to, ne? JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc. LČ. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly? JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako... LČ: v doprovodu rodičů to šlo eště. JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu možnost tady tohoto. ale, vím, že teda ti, no tak jako když byl někdo vyspělej, bylo mu dvanáct roků a byl velkej vyspělej, tak šel taky na ten film, že. ale mám dojem, že byly i nějaké odpoledný odpolední, že byly nějaké filmy, takové pohádkové pro děti a to, ale já sem nikdy nebyl.
Zofie_(1925).txt
JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to, máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste začala chodit do kina? [( )] ŽH: [do kina, no tak snad v těch] JV: [v kolika letech] ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta] JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo] ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta pasáž] XX: [(no mo- Moderna bývalá)] JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta ŽH: no XX: [bývalá Moderna] JV: [ta pasáž je] jak je vlastně ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem odešla do Zlína. JV: á em [do] ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.
Zofie_(1925).txt
JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina? ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple)) a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na kašpárka, v neděli. JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím] ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce] JV: [ne, ne, ne] ŽH: to bylo divadlo JV: mhm ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu Jaltu ((Jalta)), v tom mládí. JV: mhm ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)
Zofie_(1925).txt
JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam? vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne] ŽH: [rozh]odně ne. JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)] ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy JV: samy ŽH: samy se sestrou JV: mhm ŽH: ano JV: bez doprovodu rodičů ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch] JV: [em dospělé, dospělýho, člověka] ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu. JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali] ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina JV: takže em ŽH: a JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak] ŽH: [mimo ně] ano JV: mhm ŽH: neomezovali nás, ale JV: neodrazovali vás. ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy, že jo>. JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš ŽH: ne ne ne [určitě ne] JV: [že by říkali], tady [máš] ŽH: [ne] JV: pět korun [(běž)] ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr JV: jo ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával stříbrnou pětikorunu JV: mhm ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu. JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda ne[dávali peníze]. ŽH: [nedávali pení]ze. JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do na obecnou školu ŽH: ano, (jenom tu) JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození chození dětí nebo žáků ee do do kina ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma] JV: [nemáte vzpomínky, ne] ŽH: s náma někdy někdo hovořil. JV: a třeba učitelé nikdy jako ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do divadel. JV: a jestli třeba [učitelé] ŽH: [společně] JV: ve výuce [ve výuce] ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák] JV: [se nějak nevyjádřili jako ee] ŽH: ne JV: na co to chodíte dneska ŽH: no JV: nebo představte si, co to dneska hrají, ŽH: ne, [opravdu] JV: [nechoďte <tam>] ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco, že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali něco, na to si vůbec nevzpomínám. JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee dětském znamenalo, kino. ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala. JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka. ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no. JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho] ŽH: [s dětskou] tematikou jedině JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple)) ŽH: no JV: nebo em ŽH: ano JV: ne. XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích)) JV: (vim) vo tom. diplomatka. XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku ((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty <překážky>. ((smích)) JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili. ŽH: tenkrát v mládí určitě ne,
Zofie_(1925).txt
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim, jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický zkoušky, JV: mhm ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal. JV: hm ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ ((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a to, ale to sem mě nijak neovlivnilo. JV: takový ideální svět byl to pro vás. ŽH: jo.
Zofie_(1925).txt
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,] JV: [kartičky] ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti. JV: místo obvyklých pěti korun. ŽH: ano. JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy něco [takového] ŽH: [ne, vůbec nic] JV: [ne ne nemáte v paměti] ŽH: [ne ne ne ne] JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala ste je ŽH: ne vůbec JV: neviděla [ste je nikdy mhm] ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně] ŽH: [ano, ne] JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už] ŽH: [ano] JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )] ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už JV: ne ne ne ŽH: možná že při tom prvním představení JV: mhm ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si] JV: [v tom kině] ŽH: vzpomenout. JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)] ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám. JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a pak ste na základě toho filmu pravděpodobně ŽH: ano určitě to bylo JV: em byla zaujatá em tím Zlínem ŽH: tím systémem ano tím Zlínem JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé v krojích ŽH: to byl ňákej žurnál JV: ňáký žurnál ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili stejnokroje, já i když sem chodila do školy JV: mhm ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme měli taky primky, první ročník, druhej, třetí. JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té průmyslové výroby ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom. JV: to vás třeba taky [zaujalo] ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré výdělky.
Zofie_(1925).txt
JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano] ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm trpaslíků JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků] ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený] JV: [Pepek námořník mhm] ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným [celovečerním filmem] XX: [(před hlavním)] ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám] XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald] ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl celovečerní] XX: [to byl celovečerní] ŽH: film, ale jinak to možná byly krá- JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně] ŽH: [strašně,] no JV: silně v paměti tady ŽH: ano JV: ten snímek mhm ŽH: to bylo nádherný. JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em [kamarádka z klubu] ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano JV: že ta zkušenost ŽH: no JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem ŽH: ano JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě ŽH: ano JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek. ŽH: to byl krásnej film. XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si XX: no JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em ŽH: jednou týdně JV: [jednou týdně] ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc] JV: [mhm mhm mhm] ŽH: protože sem na to neměla prostředky. JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste] ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si nevzpomenu, kde to bylo ty JV: nebyly v Jaltě ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde, [kde sem to viděla]. JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět ŽH: <jo> JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta] JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál ((Central)) XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central)) ŽH: jo to, nebyl to kino Čas? XX: ne [ten byl u nádraží] ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?) XX: ten byl u nádraží ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly> takový em nekonečný filmy. XX: neustálej provoz ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo] XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause)) ((smích)) ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky taky chodila] XX: [a tam to bylo mám dojem někde] ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka)) XX: [ňáké do] ŽH: uvědomuju. JV: e před tím rokem třicet devět ještě ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět JV: jo ŽH: asi JV: mhm ŽH: určitě. JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak bylo [jurdge-] ((Jugendkino)) XX: [Studio] JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát ŽH: tam ne JV: nevzpomínáte si ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu] ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště JV: á ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
Zofie_(1925).txt
JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste tam občas byla. ŽH: ano. JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že] ŽH: [ano] JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků]. ŽH: [ano]
Zofie_(1925).txt
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne- [nechodili] JV: [a s bratry] ne ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a JV: [a ee] ŽH: [z z] JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily, ne, určitě ne.
Zofie_(1925).txt
em návštěvě těch diva- e filmových představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo ee pily ste u toho nápoje ee ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo] JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne] ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám. JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími dětmi)] ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my sme byly opravdu celej život, já sem byla JV: hm ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina. JV: hm ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách. JV: hm ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu, jako v neděli. to sme chodili s rodičema. JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti, jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako] ŽH: [no určitě] JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas] ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i tleskot při při při JV: takže hlasitá reakce tam byla ee ŽH: určitě JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké spolužáky, jestli [taky občas ee] ŽH: [v tom v tom kině] JV: v tom věku, no v tom kině. ŽH: určitě ne JV: ne ŽH: nevzpomínám si. JV: nepotkali ste se. ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe. JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne ne ne ne] ŽH: [nevzpomínám si,] ne JV: takže ste šly do kina ee ŽH: a zase [z kina] JV: [na film] a zase ste šly zpátky. ŽH: a zas sme šly domů. JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly] ŽH: [ne ne ne] JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní roli [ta vaše] ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]
Zofie_(1925).txt
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla ste ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
Zofie_(1925).txt
JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých představeních, nebo o konkrétních filmech. ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem kterýho sem stále chodila. JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď. ŽH: no. JV: a třeba v novinách nebo v časopisech ŽH: ne to [n u já si ani si] JV: [ne ne ne ne] ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny JV: mhm ŽH: v tý době. JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty vyvěšený] ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes. JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee] ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje] JV: [herci a zemí] původu, že jo ŽH: ano JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam] ŽH: [ne] JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se tam] ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano. JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by] ŽH: [na ty herce, naslepo] JV: ste neznala ty konkrétní herce. ŽH: ano. JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké další třeba oblíbence? ŽH: tehdy v mládí právě ne. JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější. ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo JV: hm ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.
Zofie_(1925).txt
JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba i země původu? nebo ŽH: to ne [tehdy tehdy asi] JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba] ŽH: [ne] JV: ňákou ŽH: ne ne ne [rozhodně ne] JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo černobílý to ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo černobílý JV: němý zvukový ne ((smích)) ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná JV: ta byla barevná ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám XX: ( ) ta byla kolorovaná ŽH: kolorovaná XX: ještě neměli barevnej film. ((smích)) JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film? protože ty barevný [filmy ( )] ŽH: [v té době rozhodně ne] JV: ne ne ne ne ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si. JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát třeba? [ne ne ne] ŽH: [ne, to rozhodně ne] JV: vždycky jenom ŽH: říkám, [to my sme byli omezení] JV: [(určitě) jednou] ŽH: fi- financí, [protože]
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i do divadla občas ee na toho [kašpárka] ŽH: [ano] JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové představení? ŽH: bylo bylo bylo to XX: tam byl ten kašpárek ŽH: ale kašpárek byl živej XX: (mertenc ne) ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr ((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla. JV: karel hégr ((Karel Höger)) ŽH: karel hégr ((Karel Höger)) JV: mhm mhm ŽH: na to na té Veveří.
Zofie_(1925).txt
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními ee [dětmi] ŽH: [hráli sme] tenis JV: hm ŽH: tam byly kurty na fakultě JV: mhm ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit] JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas? ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme měli úžasnou zábavu. JV: takže ste sportovali a ee ŽH: sportovali sme. JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika ŽH: určitě JV: ee chodili ste ŽH: sme [chodili tehdy do] JV: [na procházku (na túry)] ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od štyřech let, vím, že sem chodila JV: cvičit. ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety. JV: v neděli. ŽH: v neděli. JV: hm ŽH: (.) na pěší výlety JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší] ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem jednou jedinkrát byla [tady na] JV: [v Brně] ŽH: taneční zábavě v Brně
Zofie_(1925).txt
ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký] ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový] XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)] ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to taky cenově potom dostupný JV: mhm ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě [cenově přístupný] JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už ŽH: lepší trošku JV: lepší ŽH: ano rozhodně JV: hm. [a co třeba, povídejte] ŽH: [aspoň mně tak připadalo] JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)] ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale JV: pokladní ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže sme] JV: [takže ste neměli problém] ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný. JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli umravňovat nebo ŽH: určitě ne, já ne JV. ne ne ne ŽH: já nemám takový vzpomínky. JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu ((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu jenom kvůli [té dostupnosti] ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že sem to měla blízko JV: mhm ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se sestrou JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k- kdybyste chtěly do jiného kina asi ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no JV: že by to třeba [už bylo dál] ŽH: [my sme ani] JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat] ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to byl takovej okruh JV: hm ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti JV: mhm ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no] JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená] s tím, se širly ((Shirley Temple)). ŽH: ano. JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )] ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]
Zofie_(1925).txt
JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu dětskýmu věku.] ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i předtím, ale nevzpomenu si na čem, JV: hm ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?] XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?] ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete? XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)] ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde. XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým. ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo ((ulice Hlinky – kino Meteor)). JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice] ŽH: [protože já s-] JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy] ŽH: [kino] Mír (nom-)
Zofie_(1925).txt
JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak? protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta)) a to náměstí Svobody ((Úderka)) ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla [zhlédnout] JV: [jo takže už] ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný] JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby jasné, že jo, ŽH: no JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu [Jaltu ((Jalta)) omezené]. ŽH: [ano já sem] já sem JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla] JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm ŽH: s- ee spíš kvůli filmu. JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte, jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim ňáký ee XX: byly reklamy JV: reklamy XX: reklamy JV: [no už to] XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.
Zofie_(1925).txt
JV: třeba jestli byly přestávky ŽH: ne, určitě ne. JV: ne ne ne ne ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch některých kinech JV: hm ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla, že se musely měnit ňáký JV: pamatujete se ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple)) si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury, [protože to se] XX: [promítačky (tam otočili)] ŽH: nějak že ty ee vo- JV: ano ano ŽH: si pam[atuju jak to] XX: [promítačky] ŽH: vozili ty kotouče JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a a hned to přeskočí] ŽH: [byly a hned hned] JV: takže to nemusí člověk ee ŽH: ano JV: ručně [vyměnit]. ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak. JV: je to několik že ee kotoučů [na ten] ŽH: [ano] JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)] ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té] JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo] ŽH: v starší době. JV: hm ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne, přestávka žádná by nějak JV: reklama? ňáká při představení ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám, JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod? ŽH: to určitě ne JV: ne ŽH: já ne JV: ne ne ne ŽH: já už to nepamatuju.
Zofie_(1925).txt
XX: bývalo u němých filmů. JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce nebyla na ňákém němém filmu ee ŽH: nebyla, [já sem] JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před ( ) kde ňáký ( ) hm hm] ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u- určitě nebyla [přítomná ně- němýho] JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne] ŽH: filmu ne.
Zofie_(1925).txt
V: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet, třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně ste asi] ŽH: [no to sem d- do kina nechodila] JV: začala tenkrát teprve ŽH: no JV: nebo později ŽH: no JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee e] ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám něco takovýho vyprávěli. JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a účastnili se em domácí projekce? ŽH: určitě ne JV: že by měl někdo projektor z rodičů, ŽH: ne JV: třeba ŽH: ne JV: z vašich kamarádů, ŽH: určitě ne. JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy [(ňákou)], ŽH: [ne] JV: jeho rodiče. ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený, to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl> někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma, ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne. JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na pokračování ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih JV: mhm ŽH: nebo divadelní hry JV: hm ŽH: byly ale JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že JV: hm ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti. XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano] XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo] ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu nedostala v soukromý v domácnostech.
Irena_(1922).txt
IK: že, no, do těch kin, do toho kina Slavie ((Kino Slávia Židenice)) a kina Světozor, tak to už sem chodila, když už sem chodila na obecnou, že, LČ: hm IK: a když sem začala jezdit, to sem jezdila tramvají ze Židenic od páté třídy do té, na to Starý Brno, na to Mendlovo náměstí, no tak to už sme chodili do městských kin.
Irena_(1922).txt
LČ: a i v té době ste už navštěvovala kromě toho sokolského kina i ta em kina třeba tu Slávii ((Kino Slávia Židenice)), IK: ano, ano. LČ: [a tam ste chodila] IK: [té se říkalo] <blechárna, protože to sme, to bylo hrozný kino, ale ten Světozor, to bylo hezký kino, bylo še- (šikmé,) ta Hvězda taky byla, takže od všudu bylo vidět, a chodili sme za korunu za dvě, podle toho... LČ: a do tehlectěch kin ste chodila s kým. IK: no tak to už potom em s kamarádkama ze Sokola, že, [s kerými sem] LČ: [zase ze Sokola,] ne ze třídy třeba. IK: no protože já sem vlastně em od páté třídy chodila tam, takže sem měla spolužačky spíš z celého Brna, který se tam scházely, protože to bylo jediné dívčí reálné gymnázium, takže tam sme chodily, takže to už sme chodily do města, do Dopzu ((Dopz)) do Kapitolu ((Kapitol)), em do Moravy ((Morava)), já nevim, do Alfy ((Alfa)) a... LČ: a vnímala ste třeba nějak rozdíly mezi těmi kiny, kerá byla jako v těch Židenicích, a potom těmi městskými kiny? IK: no tak v městských kinech bývaly premiéry, že, kdežto tady, řekněme že tady převládal český repertoár, že, v těch, ale taky se tady dávaly grotesky, že, a takový. LČ: a řekla byste, že se tedy ty filmy tam dávaly později než [v tom centru.] IK: [ano, ano.] když sem chtěla vidět třeba Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak sme šli, to bylo v Brně, že,
Irena_(1922).txt
LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům, třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino. IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o filmech, že jo. LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při... IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo, jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu... LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení? IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina. LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo... IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se chodilo takhle to, LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní představení. IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š- šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,
Irena_(1922).txt
LČ: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť? IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou. LČ: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom jak ste si... IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se chodilo víckrát na tentýž film a podobně. LČ: a bavili ste se o tom tedy s kamarády. IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila... LČ: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho ste si] IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo. LČ: kinoreví. ((Kinorevue)) IK: ano. LČ: a z toho ste si to pak vystřihovaly. IK: vystřihovaly, ano. LČ: a lepily do ňákých sešitů nebo... IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to, to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl ((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích)) LČ: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů nebo něco [takového.] IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy ((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože... LČ: to muselo být později, ne? IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom... LČ: a když ste teda začala chodit na to, na to gymnázium, tak ste začala chodit do, řekla byste, že ste chodila častěji do kina, nebo stejně, nebo jak byste to porovnala potom, tu úplně dětskou zkušenost a to potom když už ste měla ty kamarádky i ve městě... IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že, český filmy, no tak za, když sem začla chodit do toho gymnázia, tak to byly, no to to bylo, než byl protektorát, tak to bylo ještě za první republiky a
Irena_(1922).txt
no ale za protektorátu tady byly hodně německý filmy, tak hajn rýman ((Heinz Rühmann)), em nebo sarach leandrová ((Zarah Leander)), nebo frelich ((Gustav Fröhlich)), no a čeští herci hráli taky v německým filmu, že, takže já myslím, že nabídka byla ohromná, LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i... IK: no třeba i každý den, sme chodili. LČ: i každý den. IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme velmi žili, opravdu. LČ: a em vzpomněla byste si teda na která kina konkrétně ste třeba měla oblíbená z těch městských kin? IK: no do Kapitolu ((Kapitol)) se chodilo, do Alfy ((Alfa)), do Dopzu ((Dopz)), em LČ: a co se vám na těch kinech líbilo třeba, že ste si je vybírali. IK: no byly takový lepší, že jo, městský kina, lepší LČ: kdybyste to srovnávala právě s těmi, s tím... IK: ale to naše kino Světozor, to bylo taky moderní nový kino, to bylo taky pěkný. LČ: a jak to tam třeba vypadalo v těch městských kinech. měla ste ňáké úplně nejoblíbenější? že byste... IK: no tak se (spíše), myslím, em my sme to volili, jak to mělo návaznost na dopravu. LČ: aha IK: protože za protektorátu bylo zatemnění, a zhasínalo se, takže sme z kin chodili potmě, že, když bylo, a prostě aby nás to dopravilo na okraj, že, já sem bydlela v Židenicích, a když sme chodili třeba do Kapitolu ((Kapitol)), to bylo tady na Mahence ((poblíž Mahenovy činohry)), že Dopz byl nahoře, Alfa byla, no ale tak chodili sme i do toho Králova Pole, tam byla Morava, ta je tam myslím dodnes, no ale my sme měli vlastně taky možnost těch kin přímo v Židenicích, LČ: hm IK: ale jak říkám, tam bývaly premiéry, tam nás to víc jako lákalo.
Irena_(1922).txt
LČ: a řekla byste, že ste třeba i měla ňáké kino, které byste neměla ráda v Brně, že byste třeba o něm věděla že tam, kdo tam chodí, nebo by mělo ňákou špatnou pověst a proto byste do něj nechodila, je ňáké takové kino? IK: no u nás v Židenicích byla ta blechárna ((Kino Slávia Židenice)), to sme říkali, v Komárově ((pravděpodobně kino Atlantik)) bylo taky kino, to taky nevím jak se menuje, takže em taková ta okrajová, někerá kina, ale když třeba v Husovicích byla Dukla, ale to bylo taky hezký kino, ono to záleželo kdo to provozoval. LČ: hm IK: no tak kina ve městě měla určitou úroveň pochopitelně. ale že by tak vyloženě, nevim no, uvaděči tam byli, ty uváděli, uva- uva- uvaděčky většinou to byly, starší ženy, že, ty si tak přivydělávaly, tak ty uváděly, no ale prostě ten Kapitol, a Alfa, to byly kina přece jenom takový premiérový. LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho s kým ste, s kým ste šla třeba? že by... IK: no jistě, ano, no ale myslím spíš, spíš sme vybíraly program, no, buď sme se domluvily se spolužačkama, že, LČ: hm IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne, většinou se spolužačkama, že jo, nebo... LČ: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl nebyl. IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili, LČ: pak už nechodili. IK: ne. LČ: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje, IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že obecenstvo bylo ukázněnější. prostě... LČ: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.] IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak... LČ: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne? IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo. LČ: hm IK: ty filmy tak nějak víc zaujaly, nebo já nevim, my sme je víc vnímali jako, takže obyčejně trošku rušno bylo když byly ty žurnály, to začínalo, a hlavně za války když bylo samý Němci že vítězí a podobně, tak to eště se dost lidi courali do kina. LČ: hm IK: ale jak bylo po žurnále, tak se kino zavřelo, a byl klid. LČ: hm IK: a nepamatuju si, že by někdo tam dělal... LČ: a třeba že by se lidé bavili? IK: ne, nepamatuju. LČ: a při tom žurnále se teda bavili, to se nějak komentovalo? IK: no to se ještě dost courali lidi, LČ: jo takhle. IK: protože to sme vlastně tak jako provokovali je, že je nechceme. LČ: že to nechcete vidět. IK: ano, ano. chodilo se i po žurnále, že jo. LČ: aha. IK: protože to byla provokace Němcům. LČ: a myslíte, že ňák obecenstvo třeba ňák hlasitěji reagovalo na ty promítané filmy jakýmikoliv reakcemi, třeba ňákým pískáním, hvízdáním nebo i hlasitým smíchem? IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme potom ještě cestou zpátky prožívali celý, ale že by tak přímo, prostě já teď už do kina nechodím, ale vím, že prostě, já nevim, to tak lidi respektovali druhý, a myslím si, že kdyby někdo třeba šustil nebo tak, že ho aj LČ: aha IK: klidně napomenuli, víte? LČ: hm IK: že prostě tak byli ohleduplnější jeden k druhým. on tam šel každej že chtěl ten film vidět, chtěl ho prožít, a nechtěl být rušen. ale respektoval třeba souseda, tak možná že tam někdo usnul, že, nebo mladí že se tam políbili. ale tak, aby nerušili. LČ: hm IK: tak aby každý z toho měl, to se mi zdá, že bylo takový ohleduplnější. LČ: a vzpomněla byste si, že by se třeba po filmu tleskalo? jestli taková tradice byla nebo nebyla? IK: ne. to si [nepamatuju.] LČ: [to si] nevzpomínáte. hm IK: to si nevzpomínám, no jo. LČ: a potkávala ste teda v kině své známé a mluvili ste spolu potom [o tom o tom filmu?] IK: [jo, no tak jistě,] no jistě, no tak to byla taková, em tím, že se chodilo často do těch kin, tak tak lidi se poznávali, třeba se ani ménem neznali, ale LČ: [už se viděli.] IK: [věděli, ti] chodí, že, nebo přijdou na to, to, no to se o tom debatovalo, velice. LČ: a debatovalo se v třeba v tom foajé ((foyer)), nebo pak až cestou, nebo to bylo různě? IK: no, většinou cestou, to nás rychle vypakovali z divadla, oni byly vlastně dvě představení, vo šesti a vo osmi, že, no tak potřebovali vyvětrat kino, že, tak to rychle ven, no a potom se třeba i šlo někam posadit, a vykládalo se o tom, že LČ: takže ste to spojovali potom i třeba s ňákou návštěvou... IK: jo, pak sme si přečetli co o tom filmu říkali v kinoreví ((Kinorevue)) nebo v něčem že, takže se to srovnávalo, a... LČ: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma] IK: [jo, jo.]
Irena_(1922).txt
LČ: hm a jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. IK: no, většinou <zamilovaný> filmy, že, grotesky sme milovali, no westerny taky samozřejmě, kovbojky, že jo takový, ten výběr byl ohromný, taky záleželo kdo, který herec tam byl, takhle podle herců taky sme si je vybírali. no, někdy, chtěli sme vidět první, že, premiéry, a tak dále, pak některý nás tak zaujaly, že sme na ně šli do kina dvakrát, třikrát, že jo, protože em chtěli sme to a ono vidět ještě, ale... LČ: takže pro vás bylo důležitější jaký to je film, než to, kde ho promítají třeba? IK: to určitě, to určitě. LČ: a em reflektovali ste třeba, že by některá kina i v tom městě měly ty premiéry častěji, nebo že by to bylo pravidelnějc ty premiéry v některých kinech? IK: no tak to byla dost myslím rivalita mezi těma kinama, že, aby em protože to znamenalo větší návštěvnost, když ta premiéra byla v tom nebo onom kině. nebo em voni si je taky přenášeli, že třeba v Kapitolu ((Kapitol)) dávali kino v šest, Alfa ho dávala v osum. LČ: takže ten program nebyl stejný dopo- [odpoledne a večer.] IK: [ano, ano, oni si] nechtěli konkurovat. LČ: a kde ste získávali informace o tom, kde se co hraje? IK: no tak byly vylepovaný plakáty, že, nebo prostě v tom kinoreví ((Kinorevue)) sme se dověděli, že třeba v Americe natočil gejbl ((pravděpodobně Clark Gable)) nebo někdo ňáký nový film, kasablanka ((Casablanca)), nebo Královna Afriky ((neidentifikováno)), nebo Vzpomínky na Afriku, nebo já nevim, a nebo a nebo jiný, tak už sme hlídali, kdy to budou dávat u nás, no a oni vždycky měli týdenní program dopředu, takže sme si mohli klidně vybrat. LČ: a takže ste se koukali na ty plakáty hlavně, a em při tom výběru tedy pro vás bylo i důležité, kdo ve filmu hrál. takže ste měla ňáké svoje oblíbené herce [nebo herečky] IK: [no jistě.] LČ: a na které filmy js- kdo byl váš asi tak nejoblíbenější a na které filmy byste si vzpomněla s ním? IK: no jak říkám, za protektorátu to byly německý, frelich ((Gustav Fröhlich)), hajns rýman ((Heinz Rühmann)), to byla legrace, že, nebo sarach leandrová ((Zarah Leander)), ta se nám velice líbila, romy šnajnerová, šnajdrová ((Romy Schneider)), alen delon ((Alain Delon)) LČ: tak to už, to bylo pak už pozdějc. IK: ano [klark] LČ: [a čím] vás vlastně ty, ty herci zaujali. [jaké byly ty rysy.] IK: [no jednak sme oceňovali] jestli je hezkej, že, nebo a hezká herečka, jak se obléká, že, tak to to sme taky okukovali, že, jak sou oblíkaní, no a jak he- hrají, třeba em já sem měla ráda ketrin herburnovou ((Katharine Hepburn)), nebo em f- Fonda ((pravděpodobně Henry Fonda)), jak von se menoval? LČ: a za toho protektorátu hlavně ještě teda? IK: no za protektorátu to byli hlavně ty Němci, no a a český herečky, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), em Nedošinská ((Antonie Nedošinská)) Pištěk ((Theodor Pištěk)), em Raul Schránil, Beneš ((pravděpodobně Svatopluk Beneš)), šlermová, ((pravděpodobně Růžena Šlemová)) Svozilová ((Světla Svozilová)), Nataša golová ((Nataša Gollová)), Vítová ((Hana Vítová)), em Mandlová Adina ((Adina Mandlová)), LČ: a chodila byste třeba na ty jejich filmy opakovaně třeba když... IK: no jo, to se nám líbilo, nebo na Buriana ((Vlasta Burian)), no tak když se chtěl člověk zasmát, tak klidně šel na Buriana ((Vlasta Burian)) několikrát, že, protože no a ty grotesky třeba když bývaly, já sem si teď vzpomněla miky maus ((Mickey Mouse)) když byl, nebo em Pes Pluto, Kačer Donald, to byly taky výborný grotesky, tak to tím sme taky žili.
Irena_(1922).txt
LČ: a jak ste třeba pak vnímali tu němčinu v tom zvukovém filmu? nebo titulky německé, IK: byly, no, titulky byly česky, pro nás, že, a ti mluvili herci německy, no ale byl český film a ten plodil ohromné množství filmů, že, to bylo nepřeberné... LČ: takže vám nevadilo poslouchat tu němčinu v těch německých filmech. IK: němčinu sme slyšeli všude kolem sebe, učili sme se německy ve škole, že, takže... LČ: a bylo pro vás teda důležité v jaké zemi teda ten film vznikl? že byste si vybírali podle toho, zda je francouzský, americký, německý, nebo tak? IK: em já myslím, že spíš hráli hlavní roli ti představitelé, ti herci. LČ: hm IK: jinak nám to bylo jedno, jestli je to italský nebo jiný film, my sme měli své určité idoly, že, a na ty sme chodili. LČ: hm hm a co pro vás dělalo film dobrým filmem, jak byste vlastně em IK: no tak... LČ: pak zhodnotila tom, co ste považovala za dobrý film teda potom. IK: byly mělký filmy, který měly takový stereotyp, že jo, em taky em bylo, neměli sme rádi válečný filmy pochopitelně, protože sme ve válce žili a válku sme nenáviděli, že, pak propagační filmy, kde se mluvilo jak armáda postupuje a tak dále, že, ale říkám, měli sme rádi filmy, který dobře dopadly, byly zamilovaný, ale em byly také kvalitní, mělo to určitou náplň. ovšem em jiné obecenstvo sledovalo ty filmy s takovým tím mělkým námětem, kdežto když my sme byli z gymnázia, no tak sme přeci jenom od toho něco čekali, že jo.
Irena_(1922).txt
LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby. IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola, LČ: ano IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli sme akademie na gymnáziu taky, no, LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-] IK: [to vlastně souviselo.] em LČ: rozkládala. IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu jako uvaděčky, LČ: aha IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme měly každá některý den službu, LČ: aha IK: úklid tohle. čili pořád. LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi projekcemi, to se dělalo nebo ne. IK: ne LČ: to ne IK: ne ne ne LČ: takže ten kulturní program byl oddělený. IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní, LČ: ano, IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se staral o svoje. LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně? IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo. LČ: a em IK: bruslit sme chodili, LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci? IK: em pardon? LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo... IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku, na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej. LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že byste si je tam poslouchala nebo... IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)), na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka ( ) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no písničky no, LČ: takže teda IK: no to teda Sněhurka byla...
Irena_(1922).txt
LČ: dobře, a em já sem se teda vlastně chtěla zeptat ještě na to, jak když ste chodila do té školy a pak ste třeba šli do kina, tak ste chodili na ty odpolední představení, a pak ste třeba se učili nebo jak to vůbec bylo s tím, když ste se připravovali do školy mezi tím, když ste říkala, že ste chodila každý den skoro, IK: <no> no em já já bych vám řekla, jak moc sme se připravovali. no tak ňáký ty, já já ani nevim, to tak, já mám takový dojem, že my sme hodně získali přímo v té škole, LČ: hm IK: víte? tak em s náma ti tak profesoři pracovali tak, že em já si nevzpomínám, že sem nějak měla moc písemných příprav. LČ: hm takže ste mohla do toho kina [si jít, když ste chtěla.] IK: [to takový, jó, to] my sme si tak vyžívali ten, my sme prostě na tom, ta doba byla taková nepříjemná, že my sme se snažili, no, přehlušit to zlé, co bylo kolem nás. em samozřejmě že jednak se dívám na ten protektorát dnes, jaká to byla hrůza, ale my sme byli mladí, a každé mládí chce co pro sebe co nejvíc, že, čili my sme se snažili ten den vychutnat vopravdu, pokud se dalo jenom, a em hlavně si říkám, my sme si tu zábavu dělali. nám ji nikdo nedělal, že, čili my sme si museli em najít ten směr, který sme chtěli, protože em ti dospělí měli příliš mnoho starostí, aby nás uchránili od toho zlého, no tak aby nás uživili, že, aby nás nechali, no tak, ale byly to hezký léta, no byla sem mladá, <no> LČ: a když se vrátíme ještě k těm kinům, no tak jaké tedy byly rozdíly v těch kinech, byla některá kina, že by se lišil opravdu třeba to, jak to tam vypadalo ty pokladny, foajé ((foyer)), to, jací tam byli zaměstnanci, IK: no určitě, určitě ano, no, já říkám, myslím, že nejoblíbenější byl tahleta Alfa, Kapitol, ten Dopz, potom ten Jadran velice lákal tím širokoúhlým filmem, a no do těch menších kin, říkám, já sem se pohybovala v oblasti těch středoškoláků vlastně, že, takže určitě jinačí bylo publikum na těch okrajových kinech, LČ: hm IK: kam chodila spíš ta dělnická nebo prostě em takový ten em <plebs> by se řeklo, ne? ale já to nechci nijak rozlišovat soc- ale byly tady určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly, LČ: hm IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné, kdežto ačkoliv třeba do té Hvězdy ((Hvězda)), tak to byla to bylo takový lepší kino. kdežto třeba to do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), jak se tomu říká blechárna, tak tam chodili, že, ti cikáni všelijací a takoví. LČ: takže se ta kina lišila i vstupným, IK: ano LČ: kolik se platilo. IK: ano. to tady do těch okrajových to se chodilo za korunu do první třetí nebo štvrté řady, no a dvě a tři koruny se platilo tadyhle, no,
Irena_(1922).txt
LČ: a z čeho se obvykle skládala ta projekce, co vlastně kromě toho, že tam byl ten hlavní film, tak tam byly ještě ňáké jiné em pře- ňáká jiná představení? IK: no, jak sem říkala, byly ty žurnály, za ty, a grotesky se dávaly. buď se šaplinem ((Charlie Chaplin)) nebo s miky mausem ((Mickey Mouse)) nebo takovýdle. LČ: a to [mělo jak] IK: [to vždycky] doplňovalo. to bylo před. LČ: před tím. IK: před. LČ: a třeba ňáké reklamy nebo živá vystoupení, že by tam byly? IK: ne, živá vystoupení si nepamatuju, a reklamy, ježiš, věříte, že nevim? ((smích)) LČ: a třeba o přestávce probíhalo co? jak to vypadalo, když byla přestávka třeba, mezi filmem. IK: na každým filmu nebyla přestávka. LČ: a měla ste vlastně ráda ty doprovodné části, ty týdeníky a ty grotesky? IK: no, tak ty týd- týdeníky za protektorátu ne. to říkám em no, tak my sme to přetrpěli. ale na grotesky to, to sme se těšili, to sme milovali jak říkám, miky mause ((Mickey Mouse)) a tydle. LČ: a měla ste třeba zkušenost s tím, že by někdo měl promítačku doma? že byste byla účastna toho, že by se promítalo v domácnosti? ne v kině? ne. IK: to si nepamatuju. LČ: a teď bysme se vlastně soustředily hlavně na ten protektorát, já se třeba budu ptát na podobné věci, na které už sem se ptala, ale teďka by to za- záviselo vyloženě na tom, jak se třeba něco změnilo po tom po tom roce třicet devět, když začaly vlastně pla- platit ty protektorátní před- předpisy, em reflektovala ste některá kina jako česká, a jiná jako německá? třeba že by tam byly takovéhle rozdíly? IK: vyloženě ne. že by jenom německý, to se střídalo.
Irena_(1922).txt
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu četnost? IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla. no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková, taková zábava, která u mládeže převažovala. ovšem stávalo se třeba, že kino zavřeli, LČ: hm IK: museli sme, přerušili film, ať to byl jakýkoliv, a teď se em pouštělo z kina, tam stáli vojáci, a museli sme ukazovat khen karty. to byly vlastně průkazy. LČ: a z jakýho důvodu to přerušili tu projekci. IK: protože oni odváděli mladý lidi na práci do Německa. LČ: aha, takže využili toho, že sou lidi v kině a pak... IK: a když neměl tu khen kartu, nebo pracovní knížku, že byl zaměstnaný, tak em ho odvedli. LČ: aha IK: tak oni ty mladý lidi chytali. LČ: takže tohodle ste se přímo účastnila, ňáké takové pro- prověrky vlastně. IK: ano LČ: ste zažila. a změnil se třeba nějak výběr filmů, na které ste chodili za toho protektorátu, že by... IK: no tak jistě, pře- převažovaly teda německý, že jo, to... LČ: a to vám nějak nevadilo, pro- IK: ne, <my sme se bavili> stejně dobře jako na našich filmech.
Bozena_(1924).txt
JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste... BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili s rodiči, [to se naši báli]
Bozena_(1924).txt
JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování [kin] BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly ( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme chodívali společně na vý- do kina do divadla.
Bozena_(1924).txt
JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše vzpomínka nejzazší] BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) JV: Sněhurka BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase JV: hm BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie)) a takový ty krásný filmy, [české filmy]
Bozena_(1924).txt
JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili? BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda JV: mhm BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak ) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee] BK: [ano ano] JV. do těch deseti let navštěvovala BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči] JV: [a stávalo se třeba] BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží JV: takže to už v tom pozdějším věku
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další aktivity volnočasové, jak se říká? BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš se tančilo se nebo taky... JV: hm to už ale v pozdějším věku BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
Bozena_(1924).txt
BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký krásný film to byl a to sme chodili.
Bozena_(1924).txt
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se přestěhovali tam nahoru JV: hm BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte] JV: [tam ste se přestěhovala v roce] BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš JV: vzpomněla byste si... BK: výlety a takhle to se chodilo. JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee kina byla větší po tom přestěhování? BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak... JV: hm BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky pohromadě.
Bozena_(1924).txt
JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela ve ( ) tak to moc se nezměnilo] BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik, tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš. JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě? BK: no tak JV: se to rozšířilo to spektrum BK: určitě určitě se to rozšířilo JV: vzpomněla byste si... BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často nechodili JV: hm už to bylo víc z ruky BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo tím spojením BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci. JV: mhm BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko] JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci, to bylo v devětatřicátým. JV: hm JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola] JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak? BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený, i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl protektorátní policajt, že to JV: mhm BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a dusili. JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla byste si na nějaké oblíbené kino v té době? BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady ( ) [všechno je to zrušený] JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své kino, BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl] JV: [ten Sport] BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný] JV: Hvězda? BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky, to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu JV: mhm BK: a avija ((Avia)) v Černovicích JV: mhm BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( ) JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát? BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]
Bozena_(1924).txt
BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v Židenicích JV: mhm BK: v podnájmu [samozřejmě] JV: [ano] BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta československá husitská ((Církev československá husitská)) JV: mhm BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam sme chodívali v neděli JV: mše BK: mše JV: kázání BK: ano JV: to je hezké BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v Židenicích
Bozena_(1924).txt
JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo] BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný kina JV: mhm BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol)) nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše JV: v čem myslíte [no] BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než dneska, že nebyla obyčejná] BK: [no ano no tak] za první dražší JV: no BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik peněz jako dnešní JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek] BK: [ano ano] ano ano JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost] BK: [ne ne ne] no ano ano JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee BK: ano třeba JV: oblékla nebo [strojila ste] BK: [no tak] JV: když ste šla do kina BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo, aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste nějak jakoby ty [kina tak] BK: [ne ne] ne ne ne JV: podle nějakejch šablony, takže to ne BK: to ne, to spíš podle toho filmu JV: mhm BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky JV: mhm BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích)) JV: jo BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
Bozena_(1924).txt
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film BK: ne ne JV: ani jako děti? BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty děti určitě JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než holky nebo... BK: tam dycky byl dozor. JV: dycky býval mhm BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se] JV: [takže ste] byli ukáznění. BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně, tak okamžitě byl vyveden [a nebo] JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti? BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport JV: mhm BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( ) opravdu tak ne ne nepamatuju si. JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali] BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký bonbóny, ale JV: bonbóny BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití. JV: mhm BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet, JV: mhm BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále ( ) BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu, JV: mhm BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že JV: mhm BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký. JV: [vedoucí?] BK: [ano ano] ano JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?] BK: [Sokola,] třeba výletu, ano JV: Sokola BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta) JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství BK: od dětství, no [tam se] JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se na to ptal, tak ste] BK: [ano ano naši] věděli, JV: mhm BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty pohádky a to filmy. JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk? BK: ne, to si nepamatuju JV: ne BK: ( ) JV: nevzpomínáte si BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne. JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala sraz? BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina JV: mhm BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak sejít, ale ale žádný takový velký ne. JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.] BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o všem, buďto můj starší bratr JV: mhm BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s nějakým dohledem JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo nejstarší z vás. BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no. JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty kamarády a... JV: mhm BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc JV: jo BK: neviděla
Bozena_(1924).txt
JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina, bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo... BK: no jistě JV: rozebírali ste to? BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme prožívali ještě že děvčata. JV: jo BK: jo no jistěže, to je JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet] BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty JV: s děvčaty BK: no to se spíš JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee [melodramatické] BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme měli rádi, takže JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji? BK: ano no jistě JV: jo BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli] JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila? BK: to né ne to nikdy JV: nelákalo vás to. BK: ne ne ne JV: dobrodružství BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to bylo všechno JV: že ste to brala jako něco špatného BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství JV: hm BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
Bozena_(1924).txt
JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala. BK: možná možná před každým tím kinem JV: mhm BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci tam budou [tak takhle sme to jenom] JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste věděla, že v určitou hodinu e [bude představení] BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film, JV: takže spíš před... BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to... JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy, BK: no no no no
Bozena_(1924).txt
JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího kina. BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za nějaký čas i blíž. JV: mhm BK: takže to nějak jako... JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou oblíbenou herečku nebo herce?] BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci, JV: vzpomněla byste si, BK: my sme JV: koho ste měla ráda? BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si vyměňovaly fotky herců. JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo? BK: to se dostaly koupit. JV: každý BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie. JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda? BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě]. JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste jich měla str- jako velkou škálu, BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek)) JV: mhm BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám neřeknu to jméno, ale je to je to JV: Burian ((Vlasta Burian))? BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše maminka si ho JV: hégr ((Karel Höger))? BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry a sestrami JV: mhm BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.
Bozena_(1924).txt
JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český nebo ee BK: no určitě JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na německé, ruské] BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) JV: mhm BK: a edý nelson ((Eddy Nelson)) JV: mhm BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi samozřejmě, že jo.
Bozena_(1924).txt
JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste viděla v kině už nějaký barevný film? BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly barevný. JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme chodili JV: takže to až po válce BK: no no no JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne, BK: no to asi ne JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla kolorovaná. BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná) JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte estli... BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě JV: myslíte ještě do začátku války? BK: no JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( ) ((smích)) BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson ((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli JV: [tak to sou herci a herečky] BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických] BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o kterých ste pak s děvčaty bavily, BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly vidět. JV: mhm BK: takhle sme se u toho bavily. JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš oblíbený herec. BK: určitě taky, no no JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás znamenal dobrý film [co film] BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat? BK: [ne ne ne ne] JV: [také ty komponenty] BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho, tak dlouho na to vzpomínám a tak to JV: tak spíš na vás zapůsobil BK: ano ano (..) JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma knížky... BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále četlo
Bozena_(1924).txt
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký taneční zábavě? BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový zábavy JV: i za války? BK: skoro tajně, protože JV: mhm BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté JV: hm BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby nám nikdo to nemohl zakázat ale... JV: myslíte teď ee období protektorátu? BK: ano ano ano ano JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili] BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte v té sokolovně? BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili JV: mhm už bylo oficiálně povoleno BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už nikdo nemohl kontrolovat JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda četla? BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako JV: s tím Sokolem BK: s tím Sokolem JV: jo BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem] JV: [hm a kromě Sokola no] BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky] JV: [aha] BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková [společnost] JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v tom Sokolu] BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer] JV: [mhm] BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak nic nikam netáhlo JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo? BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle, ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno] JV: [jo] áá BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že budeme předvolání na ( ) JV: hm BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni tam vdávali a ženili JV: hm BK: jo? <takže to...> JV: jako mezi sebou jo? BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak JV: ja sem... BK: to byl to byl to se JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času, tak] BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou JV: hm BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích JV: hm BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)
Bozena_(1924).txt
BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si to vynahrazovali tim čajem o páté.
Bozena_(1924).txt
JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký film, který byste vidět chtěla BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže tam se [taky už] JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to [odpuzovalo] BK: [ne ne ne] JV: neměla ste s tím problém BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party
Bozena_(1924).txt
JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno, zajímal vás jenom ten film. BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty Němce, že, tak tak to už byly, to už byly JV: mhm BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...] JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu] BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat co bude JV: mhm BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz- nepamatuju] JV: [byla ste] i docela mladá, takže BK: no to si ani vůbec nevzpomínám
Bozena_(1924).txt
BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně nebo víc málo. BK: málo, možná že vůbec JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v nejlepších letech, ale] BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo JV: hm BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže [( )] JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo JV: no BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který už sme ani tak nemuseli. JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to ujasnili. BK: no většinou JV: většinou ano BK: to byli JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát, že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam zas že chodí Němci? BK: určitě ve městě to tak bylo. JV: bylo to tak jo? BK: určitě. JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo? BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov JV: mhm BK: Husovice, to všechno byly české JV: české čtvrti BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc... JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili] BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že JV: mhm BK: takže Češi rači se drželi stranou JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už teda bydleli BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam... JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...] BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože nevěděli sme, co večer se může přihodit,
Bozena_(1924).txt
JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta atmosféra byla [třeba stísněnější] BK: [no určitě určitě určitě] JV: lidé byli zamlklejší... BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil se, tak potom měl s tím potíže, JV: jo BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl JV: myslíte uvolnil se jako [opil se] BK: [no] JV: nebo [byl hlasitější] BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že se já mužu si dělat co chci a JV: mhm BK: a pak na to třeba doplatil.
Bozena_(1924).txt
JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině případně titulky] BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no taky no jasně no] no no titulky . JV: i na českých filmech BK: no JV: byly neměcké titulky BK: tak to sem nevnímala ne JV: nevzpomínáte si BK: ne já si na to nevzpomínám JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do němčiny, které se promítaly v protektorátu BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to JV: mhm BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat
Bozena_(1924).txt
JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict] JV: [hm hm] BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo navštěvovala ste pořád...] BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci JV: hm BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval. JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze zásady? BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz Rühmann)) JV: mhm BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na [německém filmu] BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli] JV: [hmm] BK: ve školní ( ) také JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během [představení hajlovali] BK: [ne ne ne] JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím, že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo JV: mhm BK: takový že že sme se [ztratili] JV: mhm BK: co by se mohlo stat JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako registrovalo a vyšetřovalo] BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle, jo jak se dycky může udělat, ale JV: měla ste teda strach během toho [představení]? BK: [no určitě] určitě ano (...)
Milan_(1932).txt
ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě německýmu, německýmu režimu.
Milan_(1932).txt
no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium, LR: hm ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta. LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a ještě] ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety, LR: hm ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový. ale zkrátka a dobře, když sme šli sami, LR: hm ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k doběhnutí domů. LR: hm ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion, LR: hm ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v Žabovřeskách ta, Lucerna. LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý. ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost takový,
Milan_(1932).txt
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem, ML: ano. LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film. ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je> tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo že to je blbost, LR: hm ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat. LR: takže bavili ste se o filmu? ML: ne LR: doma ML: ne. LR: dobře. a co ve škole? ML: vůbec ne. LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali] ML: [ne ne ne]
Milan_(1932).txt
LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to znamená] ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do třinácti let. LR: hm ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře pamatuju, LR: hm ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo po vosumaštyrycátým. LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo častěji. ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to. podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.> LR: hm ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to bylo mládeži přístupný, to je jedna věc, LR: hm ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo. LR: hm ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly. LR: hm proč vás nezajímaly? ML: no to byly německý filmy. LR: hm ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně. LR: hm ML: kde bylo Němců jak dobrejch. LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství ste navštěvoval převážně ta ML: to byly prostě, LR: [Lucerna, Stadion] ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se šlo, vobčas se šlo do města, LR: hm ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film, no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo štyry nebo pět biografů. LR: hm ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským náměstí, to byla skala, ((Scala)) LR: hm ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám, LR: [Moderna?] ML: [to potom,] jak? LR: Moderna? ML: Moderna. no a potom to byla Jalta. LR: Jalta. ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody, LR: hm tam byla... ML: Central. LR: Central. ML: centrál ((Central)). LR: a pak Úderka se to menovalo. ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)), LR: hm ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch, jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili, protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.
Milan_(1932).txt
ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy, no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus ((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty kreslený filmy ty byly barevný. LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky ML: ano LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat jak [dlouho] ML: [jo] LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali. ML: no podle toho, jak se nám to líbilo. LR: jo. ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam pochopitelně byla německá obsluha jo, LR: hm ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý tam ((smích)) [] LR: [((smích)] ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo, LR: jasně ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo, LR: hm ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten, uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký dost divný, protože my sme jaksi byli, LR: starší. ML: kapánek sme byli, LR: ((smích)) ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten, lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích. LR: hm ML: jo, LR: hm ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů. LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili? ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to zaplatil. LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino? ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio. LR: a co se vám na na těch kinech líbilo. ML: za prvý, že to bylo blízko LR: blízko. ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň takzvaný jak se tomu říkalo blechárny, LR: hm ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo. LR: hm ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění, poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích)) LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení. ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,] LR: [aha aha] ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam, víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio? LR: no, to nevim. LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím tatínkem, jestli ste šel s kamarády, ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle filmu. LR: podle filmu. ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo žádnou roli.
Milan_(1932).txt
LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje. ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,
Milan_(1932).txt
a po válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky. LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení. ML: ne.
Milan_(1932).txt
LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky? ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to... LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák hlasitě na ten film nereagovali. ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku. LR: hm ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo prostě ostentativně vzdychalo. LR: hm ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili <pochopitelně> LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo až po něm potlesk? ML: [ne.] LR: [pamatujete] si, ne. ML: ne. LR: nikdy ste nezažil. ML: ne. LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-] ML: [no] LR: hovořili ste o filmu, ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla, LR: hm ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo. LR: hm ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej. LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli, ML: no pochopitelně. LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli. ML: no tak to sme si nepovídali o filmu. LR: už ne. ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo. LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité. ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda mládeži přístupný, LR: hm ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle, podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo, LR: hm ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( ) LR: hm
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím ML: na plakátě. LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl, ML: tenkrát žádný nebyly. LR: tak, někteří ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený, LR: hm ML: jó, to. LR: jako děti ste, ML: no LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina. ML: no, to bylo to, LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce, herečky. [které ste měl rád.] ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy, LR: hm ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to, LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a Hardy)) ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá pořád, [jo, to není ten] LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té době, ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo, [toho bylo ix.] LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš, ML: ne, LR: spíš, ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to, LR: hm ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký takový ty vážný, to nás vůbec,
Milan_(1932).txt
ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo vlastně, to už bylo po válce, jo,
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten stejný, že ste šel třeba ML: a víte že jo? LR: jo? ML: ano. LR: často? ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia. LR: hm ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém. LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film. ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát i třikrát, jo? LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film líbil, ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat. LR: hm ML: jo, to...
Milan_(1932).txt
LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause)) promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o ten film barevný nebo černobílý? ať už ty... ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to tenkrát nebylo. LR: hm ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky, LR: hm ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si vzpomínám, jo, LR: hm ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl] LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek? ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film, LR: aha [aha] ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo? LR: a to byl ten německý film. ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo, LR: hm ML: jo, tam byla hudba akorát LR: hm ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho, LR: hm ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo? LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem. ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj. LR: hm ML: jo. LR: hm ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch dětskejch letech, jo,
Milan_(1932).txt
potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský filmy, no tak to vůbec, to,
Milan_(1932).txt
LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené, ML: to vůbec. LR: třeba americké nebo... ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký, LR: hm ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský, LR: hm ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás ((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)), LR: tak to nevim. ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se odehrával, on byl totiž potapěč, LR: hm ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)). LR: hm ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra Petra. ((neidentifikováno)) LR: hm ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali japonské invaze, jo, LR: hm ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do dneska. LR: hm ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo prostě děj. LR: hm ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou. LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet čtyřicet pět.] ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět a potom už byly ty budovatelský, no tak to,
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste četl časopisy, byl ste sokolem, ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho zatrhli Němci, LR: hm ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že sme chodili na stadion, LR: hm ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo, takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu vydržel,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý. ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo? LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci, chování jejich zaměstnanců, ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl, LR: hm ML: to byly ty, to byly ty ve městě, LR: hm ML: no a potom byly takzvaný blechárny. LR: jo, tak to o tom už ste mluvil. ML: jo. LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba skala ((Scala)), že jo, nebo... ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete ty, ty biografy ve městě, LR: hm ML: no to bylo na pětníku. LR: hm ML: jo? [to nebyly] LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích)) LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce. ML: no, takhle, začalo to reklamama. LR: hm ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi, LR: hm ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo? LR: přímo byly jako... ML: ne ne ne, to bylo jako... LR: jo, to... ML: pozadí, zvukový. LR: aha aha. ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník, LR: hm ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě, páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho, LR: hm ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten vlastně film. LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník, chodil ste na ně? ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama, kerá odpovídala, LR: hm ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo. LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.] ML: [né, to] byly jenom vobrazy. LR: hm a ten týdeník vás zajímal? ML: jo. LR: jo to už ste... ML: no. LR: dobře.
Milan_(1932).txt
ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli podívat dvakrát až třikrát. LR: hm ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii LR: hm ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále, a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej nápis volte jedna. LR: volte jedna. ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel Continental)). LR: jo, aha ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký baráčky, LR: hm ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka, LR: hm ML: tam tekl vodpad z těch LR: domů ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla ta Mášova. LR: hm ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát, abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii bylo volte jedna. LR: takže oni natočili ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se říct slams ((slums)). LR: hm ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že je to Mezírka. LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si? ML: štyrycet devět, padesát. LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma. ML: ne. LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku] ML: [no to nebylo] LR: [no a] ML: [to] nebyly promítačky, to... LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.] ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, LR: hm ML: ale nevím vo nikom, LR: ne ML: že by měli doma promítačku. LR: hm ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no, buržoazie.
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil (několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na vás působilo. ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo, protože tenkrát běžely německý titulky. LR: hm ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten, sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si hrávali s Němcama. LR: hm ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo, LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to, že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala. LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v závislosti právě na těch změnách. ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu em chodit na ňáký německý filmy, LR: hm ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám, že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)). LR: hm ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno. LR: hm ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp. LR: hm a ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman. ((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej. LR: takže zase [zvítězilo] ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili. LR: hm ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda. LR: hm ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty, to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to LR: hm ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl evropskej holyvůd ((Hollywood)). LR: hm ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry, udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch hereček to podepsalo. LR: hm ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo, ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to, německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly. LR: hm a ještě [teda] ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich horst.) LR: hm ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili dospělí. LR: vy ste na to nechodili. ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani nebylo mládeži přístupný. LR: hm ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no kde to bylo mládeži nepřístupný. LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty německé ste teda moc nechodili, až na výjimky, ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo jít, a potom byly ty tendenční, LR: hm ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo jasný, jo.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali... ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže kina nepromítaly. LR: hm ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů, LR: hm ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc neprojevovalo. LR: hm ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do školy. LR: hm ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl, kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
Milan_(1932).txt
LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na atmosféru.] ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino Kapitol, LR: hm ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog. LR: ((smích)) ML: je postavený na vodě. LR: jo. ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet pět se voda nečerpala, LR: hm ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět jedině v gumákách. LR: <jasně> ML: jo, LR: <podlaha> ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty. LR: hm ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných. LR: hm a chování těch lidí bylo jiné? ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo něco. LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom kině? ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to, na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze západní fronty, LR: hm ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly, a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty německý titulky. LR: hm a americký filmy se promítaly? ML: ano.
Libuse_(1924).txt
MB: a to je, vlastně, do jaké doby ste chodila do kina pravidelně? LM: no jako študáci tak se tak se to dalo dalo říct, že sme chodili jako ee ale i potom, když sme em byli ty em to totální nasazení a tak dále, tak sme chodili ale hlavně do, jak se to menovalo? sto? do Studia ((Studio)), to bylo vedle vedle em (.) jak to tam to tam bylo, tam byla (..) dneska proti soudu, co je na Kounicové nebo vlastně to není Kounicová, to je Burešova, ee tak ee tam byl studentský domov, Masarykův studentský domov potom a nevím, jestli tam není stále a vedle [toho] MB: [jo jo jo] na té u té Botanické, [tam si myslím že to tam je, mhm, mhm, mhm] LM: [no je to Botanické mezi bota- Botanickou a a] tam to tou spodní. a ehm tak tam sme hlavně chodili, protože tam to bylo strašně, no přijatý pro studentskou a vůbec pro kapsu mladých lidí a byly tam výborné české filmy. my sme zásadně, zásadně celou tu dobu protektorátu nechodili na německé filmy. MB: mhm, mhm LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě, ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co, tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di- zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.
Libuse_(1924).txt
LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla ee která byla na ee na Poštovské. MB: mhm, [jo já tady] LM: [je to stále] MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no LM: [ano] MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme LM: ano MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané] LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já tady ten název mám tak tak zvláštně)] LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo ((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala ((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to menovalo, [psáno] MB: [já tady mám] LM: scala ((Scala)) MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět LM: no MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.
Libuse_(1924).txt
LM: ne, my sme my sme ee Vesna, která byla teda, však možná že víte eště všecko, co kolem Vesny je, tak to byla ee spolek založený ke vzdělání žen. českých žen. MB: mhm LM: založený koncem toho devatenáctého století a tam se propagovalo hlavně divadlo. a do divadla se a koncerty. protože dřív byly symfonické koncerty na stadionu na jedničce, na Sokole Brno jedna ((Sokol Brno I.)) a ee no a ee v Besedním domě byly byly koncerty, tam bývaly menší, spíš sólové koncerty, protože je tam menší sál, ale tady my sme znali Rafaela Kubelíka ((Rafael Kubelík)), Talicha ((Václav Talich)), ee prostě sme, holky sme študačky tak sme sbíraly autogramy, to já všechno doma mám. ((smích)) a hrozně si toho cením. a ee tady v Brně byl brněnský dirigent Břetislav Bakala. známá známá osobnost a jeho jeho sestra ee ona byla profesorkou, Antonie Bakalová, měla takovou, takovou (byla taková přehnaná), ale to, co ona nás naučila kolem kultury, ona nás měla na tom učitelském ústavu ze zpěvu, tak my, když sme šli na koncert, než sme šli na koncert, tak ona věděla, co bude, jak co vypadá a ona nás přesně upozornila na všecko, takže sme věděli jak to poslouchat, ty skladby a bylo to úžasné a já sem tady tomu zůstala věrná a my sme em tak už su sama, už nemám manžela, tak večer nemůžu nikam chodit, ale my sme chodili padesát let, sme měli předplatné do na filharmonii. MB: mhm LM: takže hluboce založení eee za- založení do muziky, tak no.
Libuse_(1924).txt
LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý týden chodila. MB: né, teď sem myslela [ee] LM: [nebo jak ste to myslela] MB: ten vztah té školy právě k tomu kinu, jestli si [vzpomínáte právě] LM: [em no tak] samozřejmě že ve škole bych řekla nám bylo doporučené, protože to byly to byly kvalitní výchovné filmy. e z našich dějin z českých a takhle, takže o tom se dycky mluvilo a a řeklo se běžte běžte na to nebo běžte na to. MB: mhm, takže přímo vám [jakoby doporučili]. LM: [a přímo, ano,] doporučené ano, doporučené na co. MB: vlastně k té tématice, takhle, [mhm mhm] LM: [ano, ano] ano
Libuse_(1924).txt
tady pokud se týká e tady návštěva kin potom e z učitelského stavu, tak, jak vám říkám, to ani se nedá říct jako ee to kino, spíš to bylo to divadlo, ty koncerty. MB: mhm, mhm mhm LM: tak tady už em sem neměla takový nějaký (.) přehled.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. a třeba ve vztahu em s kamarády nebo ňák vrstevníky to chození do kina [ňáké tam bylo provázané]. LM: [no tak to sme chodili], to sme chodili ee do toho v Hovoranech a v a v do Čejče. MB: em i [vlastně] LM: [takhle] MB: no, pardon LM: tak to sme chodili s těmi s těmi spolužáky vlastně, protože to sme byli těch třináct, dvanáct třináct čtrnáct patnáct roků, tak v té době to sme byla taková skupina, my sme jednak em sme spolu hrávali tenis a to už sme byla taková uzavřená skupina, takže to zas sme si šli do kina všichni a zas smečka šla lyžovat a takhle, no.
Libuse_(1924).txt
LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý týden, [to sme chodili] MB: [každý týden] mhm LM: každý týden MB: a jednou nebo LM: to sem chodili s manželem ee ne eště jako ale ze známosti e a to zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda nejlacinější, no ale s kvalitními filmy. MB: mhm, mhm LM: protože na ňáké hlouposti, my sme zase byli sportovci, takže když už, když sme chtěli, tak to muselo za něco stát. aby na ňáké hlouposti sme ne- nechodili, to nechci dělat ze sebe pán bůh ví co, ale je to pravda.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. (..) tak pak tady je ta otázka ee zase zase zase sme vlastně pořád v tom období od těch LM: ano MB: zhruba deseti do dvaceti vašich let. která kina ste navštěvovala? tak my už [sme o tom trošku mluvily] LM: [no to sem o tom mluvily, že] to byly české, české biografy, tak to bylo em jak sem jak sme o tom o tom mluvily. takže to byla byla Alfa Alfa, která se menovala pořád Alfa, že, pak byla ta em ta skala ((Scala)) em pak em pak byla ta, to Studio (.), pak bylo me- Metro MB: to Metro LM: to Metro, Metro, no a v Královým Poli to se menovalo, já ale si, to Jadran se menoval pořád tak, to nevím. MB: já tady mám ee že se to menovalo ee od roku štyrycet (jedna) do roku štyrycet pět ádria ((Adria)) LM: ano MB: jestli to je ono LM: ano [ano] MB: [jedna Palackého] LM: ano ano MB: mhm. Jadran tady mám, že se to menovalo od roku štyřicet osm LM: no tak [po- potom ano] MB: [takže možná] LM: protože to už sme tam potom byli, tak to už zůstalo a- Adria. [máte, máte pravdu] MB: [že se to vlastně přejmenovalo] LM: a ještě tam bylo takové malé kino, ale tam sme nechodili, tomu se říkalo blešárna ((smích)), protože to byl takový, vlastně dvě ee d- d- dvě dva ty sály tam byly, jeden, ale to už vůbec nevím jak se to menovalo, to bylo mezi mezi ulicí Dobrovskou ((ulice Dobrovského)) a a Svatopluka Čecha bylo na té straně bylo jeden ee jedno to kino ((kino Union, později Oko)) a druhé bylo na roku Šumavské ((pravděpodobně kino Elektra)), ne Šumavské, tam, kde jede dneska sedmašedesátka dolů z vrchu ee k tomu k tesku ((Tesco)) MB: (.) ee k tomu LM: [a a tam je tam je] MB: [jo, jo k tomu obchodu] LM: ňákej, ňákej sekndhend ((second hand)) na rožku MB: mhm mhm LM: tak to bylo také také k- kino to bylo také kino, ale tam sme nechodili do blešáren, jako to e tomu se tak říkalo <že> tam sme nechodili. MB: takže ty první kina, co ste říkala, to bylo spíš za těch studií LM: ano MB: a potom v tom Králově Poli LM: potom v tom Královém [Poli] ((Královo Pole)) MB: [to bylo až vlastně na konci války, nebo spíš po válce] LM: [ano, no tak až, ano, ano] spíš po válce MB: mhm mhm mhm dobře. (..) tak bylo ňáký ňáké ee z těch kin vaše jakoby oblíbené? dalo by se to tak říct. LM: no historické. historické filmy sem měla ráda. MB: ee kino myslím. LM: a jo kino kino jako prostředí MB: ano. LM: [myslíte] MB: [no no no] LM: ee no em ono to bylo hezké, protože to bylo všechno takové čisté ta Alfa byla taková dobrá mos- ee skala ((Scala)) byla dobrá ee tady ta to s- Studio študácké, ale to byla všechno takové dobře udržované, takové vše všechno jako prostředí by se dalo říct to kulturní. to tam dokonce myslím ( ) tenkrát se em měli všelijaké to ty vůně co rozstřikovali, tak se nám to líbilo, že ((smích)) a takhle, no tak. MB: takže to je vlastně ty em to jak vlastně vypadalo to kino tak ta kina byla pěkná, [jakoby se vám vlastně líbilo, protože to bylo pěkné prostředí] LM: [ano, ano, ano, ano, protože to bylo] pěkné prostředí, to bylo to bylo čisté. a víte eště, eště sem si vzpomněla, proti proti, nádraží, tam kde sou mám dojem dneska ty uzeniny a tam, tam bylo takové kino ((Ohne Pause, později Čas)), které, ale já už nevím jak se to menovalo, možná že by se to dalo tam někde vyčíst, to běželo pořád dokola. tam člověk přišel, ale to bylo spíš jako em na bázi žurnálu a takhle všelijaké ty e z- ze světa novinky a to si člověk sedl, tam si koupil lístek a nikdo vás neuváděl, prostě někde ste si tam sedla a teď ste s- teď ste seděla a čekala až až se to zas domotá tam kde už ste to začala vidět ste se zvedla a šla pryč MB: mhm, mhm takže se tam dalo vlastně chodit pořád LM: ano a tady tento způsob toho toho filmu byl ještě na náměstí Svobody ((kino Central, později Úderka)) a sice jak byl, jak bylo to řeznictví na rohu Rašínové a náměstí Svobody MB: mhm LM: tak vedle taky bylo takové kino, ale já už taky nevím jak se to menovalo, protože to to bylo vždycky takové MB: tak tam tam nevím. já myslím na náměstí svobo- Svobody bylo to kino centrál ((Central)) LM: myslíte že to byl centrál? ((Central)) MB: ale ale jinak jinak nevim, no LM: no tak možná, že to že to byl centrál ((Central)), já si to nepamatuju, protože, to už byla věc náhody, když člověk, třeba pršelo, teď sme potřebovali, někde schovat, no tak sme vlezli do kina a počkali až přestane pršet, no, pak přestalo pršet tak sme šli. ((smích)) <no a tak to je nekulturní>. ((smích)) MB: takže vlastně ee ste se i dostala, vlastně i do jiných kin než ee než jakoby byla ta hlavní, do kterých ste chodila. LM: no tak ano no sem sem tam pak ještě ještě do, do Lucerna v Žabovřeskách, víte, na minsk- je to Minská? MB: jo jo jo LM: Minská, že, tak ee tam když bylo, tam vím, že tam sme byli na Pohádce máje ((Pohádka máje)) eee jestli to eště em z té původní nahrávky krásné, potom už to bylo podruhé z ee zfilmované už to nebylo ono, možná že člověk jako ee ten dojem ten sme měli v sobě z toho prvního z té první nahrávky, dyť to hrál Svatopluk Beneš myslím a a em Helenka byla, [nevím kdopak] MB: [nataša golová] ((Nataša Gollová)) LM: jí hrál MB: ji hreje?, nataša golová? ((Nataša Gollová)) LM: byla to golová? ((Nataša Gollová)) možná že to, že to byl někdo, to byla strašně jemná taková éterická osoba, taková byla krásná role a že to sme teda úplně, tam posílali na to jeden druhého, aby se podíval, no. MB: protože mě vlastně zajímá, jakoby je pro mě důležité, do jakých kin ste chodila pravidelně, ale i vlastně i ta další kina. LM: i ta další, no tak to byla věc náhody, když sme třeba mezi sebou jako ve ( ) tam dávají to, tak se běž, na to podívat. ale aby to člověk, abych stála před plakáty a dívala se, co se hraje, tak to ne. MB: jo mhm dobře rozumim mhm mhm. (...) a takže takže vlastně ta kina ste popisovala, že se vám líbilo to prostředí [hlavně] LM: [ano] ano ano to to prostředí, protože taky se lidi uměli chovat. uměli vstupovat do řady, pokud em potřebovali jít em ( )
Libuse_(1924).txt
MB: a ňákého kina naopak byste ee třeba řekla, že bylo naše, vaše neoblíbené, že ste ho neměla ráda. LM: neo- neoblíbené? MB: no, že z [ňákého důvodu] LM: [Metro], Metro MB: Metro? LM: ano, nevím proč. né protože mě tam ten (biletář) nechtěl pustit, to né, ale em nějak jako em nevím esi, já sem dycky byla malá esi sem špatně viděla ((smích)) to já nevím, ale do Metra to jenom velice okrajově. lepší byla ta em e tam e ta Alfa. MB: mhm LM: tak ta byla dobrá. (..) a eště, počkejte eště bylo jedno, jak se to menovalo, tam je ee jak byl Roxy Bar, pak se vycházelo dozadu, jak se to tam menovalo to kino ((kino Kapitol)). šlo se šlo se s em vchod byl proti proti tomu pedagogickému em knihkupectví, ježiš já už nevím. ale tam sme chodili velice em velice málo, to nám bylo jakoby z ruky bych řekla, to už bylo tak jako, tak tam, tam sme několikrát by- několikrát byli a, ale na čem, už to ani nevím, to muselo být jenom okrajový, no. co tam máte dál? ((smích))
Libuse_(1924).txt
pak sme chodily jako študačky, jak sme byly v tom penzionátu, že, tak to se chodilo.
Libuse_(1924).txt
no a potom už e se známostí a s mužem. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často jedlo, pilo LM: ne MB: vůbec LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní. MB: mhm LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo dovolil,
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne] LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale e to vůbec ne. pak až sme šli z kina, tak sme si o tom povídali, že to už to už ano to už se člověk rozbíralo co a e co se nám líbilo, nebo nelíbilo a jak který herec a takhle. MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec] LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak se [zasmáli] MB: [jasně, jasně] LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš bavili po tom po [tom kině] LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo. MB: takže ste třeba i em jednak třeba tam šla s někým do toho kina a i třeba ste tam potkala někoho, [takže pak ste] LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo. MB: mhm LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě a já dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé, mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký cit
Libuse_(1924).txt
MB: (..) tak my vlastně sme se i dostaly k té k té další kategorii, protože tady mám vlastně ten eee otázku těch filmů LM: ano. MB: a první první otázku tady mám, podle čeho ste si vybírala ee vlastně film, na který ste šla do kina. LM: e no, byly to veselohry samozřejmě. MB: mhm. LM: ty byly em to, rádi sme se zasmáli, že, protože to bylo zase takové slušné em tak e. no pak to byly zamilované a pak to byly historické, no. MB: mhm, vlastně to už ste, to už ste říkala mhm. (.) takže e u toho výběru ee toho představení bylo důležitější ten film pro vás, neb- než né vlastně em né kino, ale výběr filmu LM: e-e vy mě, ano ano rozhodně MB: mhm, to bylo důležitější LM: ano, no tak ano, to se to už se dycky mezi e ve společnosti nebo v mezi děvčatama ve škole řekly, ty, to je úžasné, tam sem byla. tak tak takhle. takže to už nám takové, nebo já sem zas natrefila na někoho a říkala sem, holky, běžte na to, to je úžasné a takhle. MB: mhm, takže byla často takhle ta [doporučení vlastně od někoho]. LM: [ano, ano] ano, že se o to- o tom mluvilo a vždycky se to tak nějak e em rozebralo, co se nám tam líbilo no a pak ze zvědavosti už se šlo. MB: mhm. a e jak ste ee získávala třeba informace o filmech e em LM: dopředu né, abych četla ňáké ty ee ty zpravodaje filmové, nebo jak někdo teda ovládal o o hercích všechno všechno možné, tak e to nemůžu říct o filmových, to ne. em co se týká hudby a divadla to ano, ale ale, tak to bylo moje záliba, tak ten film bych řekla byl napřed až na tom třetím místě. MB: mhm mhm, takže hlavně ee vlastně pro vás měl význam právě ten ee ta ta doporučení, [ty informace od těch přátel a tak] LM: [ano, ano, ano, ano, ano] MB: mhm LM: ano protože abych ee se ocitla na něčem, co bych řekla, ale to bylo škoda tam ztrácet čas, tak to to ne. MB: (..) takže při tom výběru ee byl důležitější třeba ten žánr než e než třeba, kdo v tom filmu hrál, to pro vás taky roz- ee jako mělo roli při tom rozhodování. LM: no, nedá se to nedá se to tak u- úplně, někde převažovalo jedno, někde převažovalo druhé, víte? ee že někde byly opravdu špičkové herecké ee výkony a z toho zase mě uchvátil děj. MB: mhm mhm LM: takže to se tak tak vyloženě nějak rozškatulkovat nedá. MB: a měla ste teda nějaký ee oblíbený herce, nebo herečky? LM: no to ta to víte že jo e to tak za první republiky, že, co byli to to dneska to sou ti ti s- staří, keří už vymřeli. ale to sme je teda, ne já sem nesbírala nikdy fotografie, abych tedy byla takový ňáký šílenec přes to, to ne, ale em líbili se nám líbili se nám to em dneska už to nebudu opakovat všecky ty ména, ale z těch starých filmů. no a výborný teda byl brněnský herec hugo hás ((Hugo Haas)) eee který ee jeho výkony byly takové e takové zvláštní, někde byl e velice vážný, někde byl zas takový rošťák z něho ale ale to ten byl ee z brněnských, no Pešek ((Ladislav Pešek)) že, protože sme znali rodinu e em Peška. em protože Valtrovi že, rodina Valtrova ee (chata) to sme všecko my znali. oni taky Valtrovi v- bydleli nedaleko tady vodsuď a Peškovi ((Pechovi)) e hráli když bylo staré divadlo, tam, kde je dneska Bílý dům. to bylo vybombardované. ale pak ještě opravené, no a pak se tam postavil Bílý dům. MB: mhm. (..) tak a e ve vztahu k těm hercům třeba ňáké ee i em konkrétní filmy, vlastně u těch oblíbených herců, na které si vzpomínáte. můžete vlastně i jmenovat víc těch herců, jestli si vzpomínáte. LM: ee no tak to byli, to právě to právě byli v těch historických v těch historických filmech, já už přesně nevím název jejich, ale to vždycky ee to byl, no byl to byl to e Korbelář ((Otomar Korbelář)) ee byl to ( fráňo) co ještě přežili, že, byl to Pešek ((Ladislav Pešek)), byl to Plachta ((Jindřich Plachta)) ee a prostě tady z tady z této generace, kteří už teda nejsou. MB: mhm mhm. a e vzpomínáte si třeba, že ste na e na některé ty filmy chodila opakovaně právě protože třeba tam byli ty vaše ti vaši oblíbení herci? LM: ne. MB: ne. LM: ne z e z finančních důvodů, tak to řeknu. MB: mhm mhm. a bylo pro vás důležité, jestli ee ten film byl černobílý nebo barevný? em jakou to hrálo roli. LM: ee em to nemůžu zase zase tak e říct, že bych třeba úplně zavrhla černobílý černobílý poté, co začala barva, vůbec ne. prostě já sem šla e za ee za obsahem toho ee toho promítaného filmu, takže to to se zas nedá.
Libuse_(1924).txt
MB: takže třeba ee em z toho, co ste říkala, třeba, neměla ste třeba radši české filmy, nebo LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film, MB: mhm mhm LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no tak to ne. na to nebyl čas. ((smích)) MB: (.) tak tohle asi si myslím, že už ste mi vlastně říkala, protože tady je vlastně e jaké ste měla ráda filmy a co pro vás dělalo ten film dobrým filmem. LM: tak tam si člověk mohl mohl opravdu, jednak to bylo za e byla tam určitý třeba bych řekla takové e jak se jak se ctí rodiče. láska k rodič- k rodičům, že, vztah k dětem, takže to byl to ta citová ta citová rodinná náplň. ta to že se tam jako em měli dva ee lidi se seznámili, měli se rádi, ale to zase mělo určitou formu, dneska pokud to neskončí v posteli, tak na to nikdo nepůjde. že to takhle říkám, ale opravdu, to to nebylo to nebylo a taky nám to stačilo. to si každý mohl domyslet, na to se nemusel dívat. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete z kina a no tak jo. MB: ((smích)) LM: nepršelo na nás. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) byla ste třeba právě na ňákým filmu víckrát, to ste říkala o tý Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), [že tam ste byla víckrát] LM: [no ta to, na to na toto si] pamatuju, že opravdu to ee na to jako děcko, že, no tak to je samozřejmé, že to že to bylo bylo krásné, protože vždycky se mně to o tom doma vykládalo a najednou sem měla možnost to to vidět. no tak to to na mě velice působilo. no, některé filmy (.) možná že sem viděla víckrát, vím že v- sem viděla dvakrát o tom Štefánkovi ((film Milan Rastislav Štefánik)), to bylo to byl zvláštní film, to hrál tenkrát ňákej herec, už si nevzpomínám na jeho méno, ale skoro, ona totiž naše naše r- rodina ee em moje teta, právě ta ta která se mnou chodila, tak se znala s rodičema, mě mrazí z toho Štefánika ((Milan Rastislav Štefánik)) a tak to byl takový, protože sem k tomu měla ňákou em přípravu, ale zas né žádné podrobnosti, ale že sem věděla, že ona se s rodičema znala. takže to mně bylo tak přiblížené nějak.
Libuse_(1924).txt
LM: tak já myslím, že to ani tak nejsu schopna em (.) nejsu schopna rozlišit nějak, protože my sme šli na dobrý film, do dobrého prostředí. MB: mhm LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro život a pro cit. MB: takže i ten interiér těch kin asi byl [ee podobný celkem] LM: [no ano ano ano] ano ano, byl. tak někde bylo, to si teďka, ale všady už bylo zešikmené hlediště, takže bylo dobře dobře vidět, to bylo myslím ve všem. akorát myslím v tom Metru ((Metro)) to neby- nebylo že, to bylo rovné tak, ale na tom nezáleží že tož, to to bylo zmodernizované tím že to, že em vlastně bylo z každého sedadla dobře vidět MB: mhm LM: em byla šikmé MB: jak si třeba pamatujete, jaký byl ten přístup těch zaměstnanců kina, [(jak to tam fungovalo)] LM: [no tak zdvořilí] zdvořilí, to vás opravdu em uvedli, že, nebo když už někdo, mně se nestalo, že bych chodila někde pozdě, ale vím, že se lidi občas někdo to em to nevíde že, tak velice šetrně, že mu uvedli a takhle em a a nebo přišel pozdě a p- pustili dovnitř, neřekli em musíte počkat, tak to stávalo, ale v divadle samozřejmě, že se nerušilo, ale v kině pustili. MB: mhm, mhm LM: bylo víc slu- slušnosti vůbec mezi lidmi (.) ta se dneska úplně vytratila. MB: (..) tak pak tady mám ee z čeho se ee vlastně skládal e celý ten ee program ee program e toho kina. ee vlastně vedle toho hlavního filmu jak byly ty přestávky a takhle LM: no tak v (bostflu) dokud ještě, jak sem vám říkala, to se skládalo z těch dvou dílů e a když byl třeba em no d- dlouhý film, to byly ty historické některé, tak třeba byly dvě ty přestávky e tak ale to bylo maximum, ale to jenom em výjimečně. ee tak em počkejte teďka mně to uniklo, jak se ta původní vaše otázka [( )] MB: [eee vlastně tak] celý, celá vlastně ta [ta, ten program, to je včetně přestávek, jaké bylo složení programu] LM: [jak to probíhalo, jak to ee jak ano ano ano ano ano no] em n- nic, takže em vás normálně em u- uvedli, že, teďka byl žurnál. dycky byl žurnál, který byl velice zajímavý, em no a poté teda byl vlastní film, pak byla buďto ta přestávka, kde to bylo k- krátce a byl konec. no pak začala hrát nějaká hudba za zvuku MB: mhm mhm LM: reprodukovaného se odcházelo. MB: takže nějaké třeba reklamy nebo [ňáká (vystoupení, taky?)] LM: [no tak ty byly, ty byly z-] ze začátku, samozřejmě že byly byly reklamy. nejhorší bylo, když za protektorátu, když b- když byly e, protože to bylo německé, em před českým ee v v našich ee kinech byly německé reklamy a ještě v němčině říkám. dodneska si pamatuju glasporcelán ((Glasorzellan)) keramika kaufen sie (aubisten) unšpecialiteše ((unspeziälitasche)) Sláma Herman géring štráse ((Göring-Strasse)), víte kde to je, to je Krystal Krystal, kde stále je sklo na na rohu ma- Masarykové a em a Josefské. MB: em jo, mhm, mhm, [jo jo jo mhm] LM: [no Josefské,] no byla z porcelánu keramik ((smích)). <(kaufen sie) koupíte nejlevněji>, nejlépe. ((smích)) MB: takže to bylo před ee před tím [hlavním programem, mhm mhm] LM: [em to vždycky vždyc-, ano ano]. no tak zřejmě se z toho taky to kino živilo.
Libuse_(1924).txt
MB: a takže vlastně z toho programu ty eee takové ty úvodní právě ty žurnály, bylo to pro vás zajímavé? LM: bylo, protože ee televize nebyla, pochopitelně, tak sme najednou viděli něco ze světa. tak to bylo velice. no kvůli žurnálu se chodilo vlastně můžu říct do kina, protože sme tam uviděli něco, ee něco, em co sme neviděli, nebo nemohli vidět. e takže to to bývalo bývalo zajímavé. MB: mhm, mhm. LM: ano a před každým před každým filmem to bylo. MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?] LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne] MB: [ne, ne nic takového]
Libuse_(1924).txt
MB: eee takže takže se na začátku zeptám vlastně ee jak ste nějak vnímala ty změny, třeba po tom roce třicet devět nějaká ta opatření LM: strašně MB: ee jak to v, ve vztahu k těm kinům a tak LM: ee bylo, protože najednou přišly přišly německé filmy. na ty sme zásadně nechodili. opravdu, opravdu em prostě tak založení teda z domova, že, co bylo německé, to bylo proti. no potom otec, když byl zavřený, tak to už vůbec, takže MB: jasné no, hm LM: a em tak to třeba em do dneška em no jo no tak lituju, no, bylo to v té době. e v dávali se krásné divadlo naše české Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) bylo zavřené a do té doby teda bylo ee sme chodili, ale pak to Němci převzali. tam bylo tolik krásných oper. klasik- opravdu klasických německých oper a my sme tam na to nešli. dneska to lituju, že to člověk m- měl, měl, ne. MB: hm. LM: taky sme byli byli na posledním představení a to už teďka nevím co to bylo, jestli karmen ((Carmen)) nebo co to bylo a byla zrovna vyhlášené stanné právo. a my sme museli v divadle dostat potvrzení, že jdeme z divadla, MB: aha LM: protože ee to už bylo po desáté hodině jak e s- stanné právo má vždycky ty uzavírací hodiny, aby kdyby nás potkala hlídka, abysme se mohli prokázat, že sme z divadla. MB: mhm, mhm LM: tak to sme byli těsně, to bylo poslední představení před zavřením českého divadla v Brně. MB: no dá se říct vlastně ee, že některá kina byla třeba německá a česká? LM: to víte že jo MB: nějak se to lišilo LM: to víte. právě Kapitol, vidíte teďka mně to naskočilo tým německým. to bylo tam tam jak je Roxy Bar. MB: aha, mhm mhm. LM: tak to byl Kapitol, tak tam sme MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo? LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě mnohé věci mě štvou. MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že vlastně e [Češi chodili jenom] LM: [ne, už ze zásady] MB: nebo LM: ze zásady, prostě to je německy a ne. MB: mhm LM: úplná ignorace. MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy, ale i třeba, že to byla jakoby německá kina LM: ano, ano, [ano, ano, ano] MB: [jestli taky to mělo]. a jak byste to teda jakoby popsala, to německé kino nebo ňák mi to vysvětlila [jakoby] LM: [já nevím,] prostě to se, to to bylo německé kino, no tak to sme se toho vůbec jako, to byla to byla zábrana. to byla zábrana, prostě nejdu. su Čech a nejdu. MB: mhm mhm, jasně. a ee na těch na těch ee českých filmech teda za toho protektorátu byly tam třeba LM: titulky MB: ee titulky, no to sem se právě chtěla zeptat. já nevim reklamy německy [ta jazyková bariéra] LM: [no, no, no] tady to to všecko, všechno s titulkama, ano. MB: mhm, takže oti- otitulkované německy. a třeba [ty týdeníky taky? německy? všechno bylo německy prostě] LM: [( naopak) všechno, všechno, všechno, všechno titulkované, ano]. buďto tak nebo tak.
Libuse_(1924).txt
LM: no tak byla sem tam, chodila sem s tou maminkou a s tou tetou, (povidam vam,) jako otec neměl na to čas, aby chodil. když byly historické filmy, tak to chodil.
Svatava_(1924).txt
no ale em no tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že, LS: mhm mhm SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český LS: mhm SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)), LS: hm SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky hrozně líbilo.
Svatava_(1924).txt
SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em, počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy] LS: [počkejte, já tady mám seznam] SM: no LS: seznam kin SM: e jal- Jalta [se to menovalo] LS: [kino Jalta]. SM: za za Rusů teda. LS: mhm SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo, protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral, LS: mhm SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle
Svatava_(1924).txt
no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím, pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm trpaslíků, [americkej film] LS: [ano ano]. SM: ano. LS: ((smích)) SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo] LS: [ano ano ano]. SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie ((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema, LS: mhm SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em
Svatava_(1924).txt
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film? SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec? LS: celkově. SM: ne v to těch dětských letech? LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete SM: aha. LS: vyjádřit k tomu, ale SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich LS: [ano]. SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara)) LS: ano. SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a LS: ano. SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky. to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší LS: mhm SM: ale LS: no. SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla, na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že, LS: mhm SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako] LS: [jasně]. SM: em mně to dovolovali, no.
Svatava_(1924).txt
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke kinům a jak? SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
Svatava_(1924).txt
LS: do některého dalšího kina, ste chodila? SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde? SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych] LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu] SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo] LS: [na tom Dornychu]. SM: kino, to si vůbec už nepamatuju. LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat, SM: no LS: podle ulice, že bychom to dohledali. SM: (...) protože to zřejmě LS: em, kino Edison? Edison? SM: ano. [ano ano]. LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))]. SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)). LS: taky. SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali tam. LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku? SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e rozhodně sme se bavívali, LS: mhm SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky, protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela asi tak před deseti lety. LS: před deseti lety? SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech, byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em [baletní a takhle] LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích)) LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích)) SM: <vy to znáte lepší než já>. LS: <to určitě ne>. SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích)) LS: ((smích)) SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková šikovná, že LS: ((smích)) SM: dobře cvičí, t[ančí] LS: [ano]. SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích)) LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo [chování, účesu]? SM: [no to vůbec né] ne LS: ne. SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně vychováva[ná]
Svatava_(1924).txt
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády? SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili kinoreví ((Kinorevue)). LS: ano ano. SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano. LS: mhm SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích)) LS: ((smích)) SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala. čili já sem měla tako[vý štosy] LS: [aha aha]. SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf Wanka, to esli víte, kdo to byl? LS: ano. SM: to byl rakouský herec LS: no. SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek, který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od] SM: [né]. LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy? SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích)) LS: jasně hm. SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no. LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo být]. SM: [em nó] <možná jednou> ((smích)) LS: jednou za měsíc mhm. SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná,
Svatava_(1924).txt
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom LS: mhm SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině.
Svatava_(1924).txt
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která kina to byla? SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna, to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol, no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to se menovala LS: dops ((Dopz)). SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
Svatava_(1924).txt
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e veselýho, což většinou to byly ty veselohry LS: mhm SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano jako takový děvčata mladý ještě, no.
Svatava_(1924).txt
ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si ho vybírala? SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em LS: takže ste řík[ala] SM: [ono] LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu] SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech? SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
Svatava_(1924).txt
já už mluvím teď tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film. to se... LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))? SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.) počkejte jak ( )
Svatava_(1924).txt
SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás něco úplně jiného, že, LS: mhm SM: takže asi proto, no.
Svatava_(1924).txt
LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do toho kina? SM: asi ano. LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si? SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.
Svatava_(1924).txt
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy. SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia)) aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože za války to byly válečný LS: no. SM: týdeníky, že. LS: no. SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
Svatava_(1924).txt
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila? jak vy ste to vnímala? SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční, ať už to byla e LS: jasně. SM: válečná nebo komunistická. LS: mhm SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim, LS: hm SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný, že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční aj, že, LS: mhm SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si člověk se tomu musel smát aj, no tak. LS: hm SM: bohužel. LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně německá a některá česká? SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla. LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále. SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval, vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
Svatava_(1924).txt
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a pod tím ještě české. SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala. LS: hm SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci, když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali, vlastně už sme byli jejich součástí. LS: to je pravda. SM: za války, že. LS: no no. SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e správcové, LS: mhm SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee LS: hm SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano. LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině. SM: správce. LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky? SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte, to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k tomu dělal poznámky. LS: no no ( ). SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda. LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal takové poznámky a pak to mělo ňáké následky? SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem nevěděla teda. jestli byly. LS: a co to bylo [třeba za] SM: [zrovna tam] LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že. LS: no. SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ. LS: [to nevadí]. SM: [ale vím, že] teda toto bylo. LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky], SM: [takový], aha. LS: e hlasité ňáké projevy [smích] SM: [ano]. LS: potlesk v určitých místech. SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že, LS: hm SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej, nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e sme takhle museli se chovat, no. LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo [nesetkala ste se s tím]. SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala. LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím? SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily. takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama třeba nebo [takovýho] LS: [jasně] SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak ste se ptal? teda teď nevím. LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti] SM: [aha] LS: minulému [období]. SM: [aha]. [no tak asi] LS: [( )] SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda vyhovoval. LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za protektorátu? SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy. LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu Ö SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr ((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí teda na to jít, no.
Svatava_(1924).txt
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam, protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo. tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový fanynky. dá se říct.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila, tak to bylo em do devětatřicátého roku.
Miloslava_(1925).txt
potom za války vzhledem k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik.
Miloslava_(1925).txt
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých letech, MM: nó, JV: dejme tomu do roku třicet devět. MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste navštěvovala s tou babičkou? MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)). JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)). MM: vždycky Lucerna. JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam. MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž
Miloslava_(1925).txt
a mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda nedostala. JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na nepřístupné filmy. MM: no, ano. JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého. MM: ano, ano. JV: takže s tím nebyl žádný problém. MM: ne. JV: on vás pustil normálně. MM: no ano. JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo... MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano. JV: v první řadě? MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině. JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli. MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino. JV: hm MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.
Miloslava_(1925).txt
MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne. JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž. MM: ano, ano. JV: ste nemusely nikam daleko MM: ano, ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina, souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak. MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla. JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj, postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba učitelé? MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou. JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně závadné] MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého Bobše ((Malý Bobeš)). JV: jo. MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou. JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička, nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě přišla babička. babička prostě fungovala. JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý? MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila. JV: chodila ste ráda. MM: chodila sem moc ráda. JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily společně čas anebo, nebo, MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila volný čas i jinak. JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si? MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod. JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době? MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple)) JV. hm MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju, že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů barevných. JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná třicátá léta? MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo možná i předtím. JV: takže ještě ta obecná škola. MM: ano JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky, oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich ňákých dětských hrách, nebo písničkách, MM: ne JV: nebo ve společných debatách. MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás působilo, to ne. JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci MM: ne, ne JV: společenskou [nebo dětskou] MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na nějaké ty německé filmy my spolu. JV: čtyřicet čtyři. MM: ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci jenom. MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem pořád chodívala s tou babičkou. JV: s babičkou. MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často. JV: s babičkou. MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.
Miloslava_(1925).txt
JV: ani za toho protektorátu? MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina, protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli, oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví ((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně, jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví ((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou? MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale ((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z hrozně mála kin, který funguje pořád. JV: funguje pořád, to je pravda. MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu, kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste navštěvovala i jiná kina? MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro, JV: hm MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo, JV: hm MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme chodívali dost často do Alfy ((Alfa)), JV: hm MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce, JV: takže, hm MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam. JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda] MM: [né, né, né] ten film, ano.
Miloslava_(1925).txt
MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů. kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla nejraději. JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím] MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano. JV: kvůli tomu interiéru MM: ano, ano. JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste navštěvovala už i jiná kina] MM: [ano, ano, ano, ano] JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)), Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina? vzpomněla byste si? MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom okruhu středu města. JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny? MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly? JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům, MM: no, ee JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam vlastně jsou. MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na místo, a to bylo všude, JV: ve všech kinech MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak, úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to místo najít. JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno. MM: nebylo, taky bylo takové příšeří. JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné> MM: no, teď je větší JV: dneska je teda poměrně velké MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)), tak tam byla skoro tma. JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si udělali obrázek. MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
Miloslava_(1925).txt
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě tam někdo vítal nebo něco takového. JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude, MM: ano JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda. MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila, JV: kterej vám za to stál. MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch, těch určitých, to sem chodila dost nerada. JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy? MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)). JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem blechárny? jako, MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba? MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo, to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak, že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco viděla. JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho MM: no, no, dost to dost vadilo. JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro, MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle nebrala, já sem se na to nikdy nedívala JV: [a spíš to ten subjektivní] MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak nevypadaly. JV: hm a kino Alfa třeba? MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý, nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný. JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané, důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu Slovan. MM: ano, ano. JV: tam ste chodila nejčastěji. MM: tam sem chodila nejčastěji. JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli, MM: ano, ano. JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech. MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo. JV: myslím třeba spolužáci ze školy MM: ne, ne JV: nepřátelila ste se ve více lidech. MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium. dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám, že by oni byly nějak moc, chodily do kina. JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba společně. JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho kina jich chodilo hrozně málo. JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální prostor, kde byste se stýkali, navzájem, MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.
Miloslava_(1925).txt
JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak. MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo. JV: hm MM: to tedy neexistovalo vůbec. JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl. MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu. JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee, <že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě naopak, že byste upřednostnila někdy, MM: ne, ne JV: jedno nebo druhé. MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda nehezky zkomentovala. JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí tam vytýkala konkrétně? MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou. no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z toho mohla zkazit. pokazit ((smích)) JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící, hlásila ste se k nějaké církvi? MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická církev)) JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš zážitek s filmem? MM: ne, vůbec. vůbec ne, JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání] MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka, jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.
Miloslava_(1925).txt
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro ni kino hodně?] MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý týden do kavárny. JV: chodila třeba i do divadel? MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti let chodila do divadla, pravidelně. JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada. MM: tatínek s maminkou měli předplatné, JV: hm MM: a maminka chodila nerada. JV: s tatínkem. MM: s tatín-, no, do divadla ((smích)) JV: <to chápu> MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se vobleč, JV: tatínek byl ten milovník divadla. MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod třinácti, vod čtrnácti roků.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se bavily třeba o těch filmech? MM: ano JV: probíraly ste třeba, MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila. JV: snažila se, MM: ano, ano. JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em, reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu, co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách, MM: ne, nevzpomínám si. JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila, MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo. JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější filmy. MM: no tak, nó JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže] MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký, nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké milostné] MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala, protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti. JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti. MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně vidět neměla, ale nijak mě to teda jako, JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo. MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to ovlivnilo, tam prostě nic nebylo. JV: hm MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá srovnat, to je nebe a dudy. JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na ňákém byla, MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-, mládeži nepřístupné. JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Miloslava_(1925).txt
a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada, pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se nepamatuju. JV: pět korun za tu lóži? MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to tam bylo tak okolo pěti korun. JV: a deset korun už je docela dost. MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich nebo něco takovýho. JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly komedie, romantické komedie, MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl balet. JV: takže ten večer byl komponovaný. MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo nevídaný.
Miloslava_(1925).txt
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu předpokládám byl na ní. MM: na ní, ano. JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento. MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích)) JV: to si pamatujete. MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než druhého? jako, jako svou osobní hvězdu? MM: ne, já sem na hvězdy, JV: ne MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka, který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici, to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>. JV: takže ten vás tak jako usadil. MM: jo. JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec [imponoval nebo herečka] MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.] JV: [nechtěla ste být jako ona.] MM: ne, ne, to sem nikdy neměla. JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba odebírala noviny nebo nějaké přehledy, MM: no kinoreví ((Kinorevue)). JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala. MM: no, kinoreví ((Kinorevue)). JV: hm, pravidelně? MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a prodávali. JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste, babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to vždycky nechala na tu babičku] MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam hlavně vo těch hercích. JV: hm MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o těch filmech.
Miloslava_(1925).txt
tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec, který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer))
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na film? MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina. JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný, pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle chci vidět. MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si to podle tohoto nevybírala. JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve výběru filmu. MM: ne, ne. JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový jako zdroj] MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem vždycky brala velmi skepticky. JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý? MM: no, JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale... MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední, JV: divadlo že bylo sváteční. MM: divad- divadlo bylo svátečnější,
Miloslava_(1925).txt
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité? MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný? MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou ((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu, tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.
Miloslava_(1925).txt
MM: [a Němci] měli už barevný. JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film. MM: ano, ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley Temple)), to bylo teda ještě před okupací, MM: ano, ano JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.] MM: [ano, ano, ano, ano] JV: hm MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.
Miloslava_(1925).txt
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás, ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité? MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český filmy. JV: český filmy. MM: samý český filmy. JV: nelákalo vás třeba jít na americký film. MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty filmy chodit.
Miloslava_(1925).txt
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy. JV: hm, adaptace. MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou ((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě to zklamalo, to už nebylo ono. JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.] MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když to opravdu odpovídalo těm mým představám. JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku jinou.] MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu. JV: a to ste dělala záměrně? MM: záměrně, jo. JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne nedej bože ste [měla] MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to četla, tak sem viděla, JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině, hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.] MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin, tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí. JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě, který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý. MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-, moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte, JV: jo MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla, já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti. JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc. MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco takového, JV: hm MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu. JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc? MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který nic neříkaj. JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie. MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale takový kde se prostě JV: banální. MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo. JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák. MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat. JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,] romantická komedie MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de. JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině. MM: ano, ano. JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani [romantickou komedii nebo komedii] MM: [ano, ano, ano] JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste na něj jednou, dvakrát, třikrát. MM: ne, no v tehdejší době ne. JV: ani s babičkou ani bez babičky. MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích)) JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama] MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
Miloslava_(1925).txt
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam tancovat? MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo> JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam? MM: no, i taneční byly tajný. JV: hm MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože to neexistovalo někde.
Miloslava_(1925).txt
JV: a em sportovala ste? MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem, JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak] MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže sme chodili pravidelně bruslit. JV: třeba na výlety ste chodila? MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo pěšky. JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před kinem? MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě se víc chodilo. JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal, MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený, že sme věděly, že tehdy to a tehdy to. JV: takže MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino. JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do kina. MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu. JV: v sobotu ste chodívaly. MM: v sobotu sme chodívaly. JV: každou sobotu ste chodívaly. MM: ano JV: hm a v rámci pracovního týdne? MM: ne JV: ne, hm MM: ne JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu. MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
Miloslava_(1925).txt
JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty týdeníky, které byly [před filmem?] MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo jenom válečné. kde sme zvítězili, JV: propaganda. MM: propaganda k tomu, no. JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako s nadhledem nebo, MM: no, no [někdy] JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá. MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film. JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách více než k tomu filmu samotnému. MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o něčem jiným. JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma? MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to bylo jako ve všem, ze všeho, všude, JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný v tom, v té očividné propagandě. MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v novinách, jo, protože tam to bylo vidět.
Miloslava_(1925).txt
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za toho protektorátu nebo těsně před válkou? MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy. JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy? MM: hm JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto předfilmu, MM: a pak JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla. MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty reklamy bývaly, ty reklamy bývaly. JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer)) dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době. MM: to ne. JV: nepamatujete se. MM: to nebylo, to nebylo. JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět, jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který opravdu ste šla? MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní film. JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám. MM: no tak mě baví všechno ((smích)) JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo. MM: ne ne ne. JV: bylo to pro vás zajímavé. MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co se dozví, je zajímavé.
Miloslava_(1925).txt
JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky, konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si? se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo... MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo
Miloslava_(1925).txt
JV: vstupu do kina Židům. MM: ano, ano. JV: byl zákaz. MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne. JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené. MM: no to bylo jenom, to bylo jenom JV: nebyl absolutní zákaz. MM: ano, dovnitř ne. JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli] MM: [absolutní, ano] JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli, [že by to bylo jejich kino] MM: [ne, ne, to neexistovalo.] JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy třeba svědkem toho že... MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.
Miloslava_(1925).txt
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala méně. MM: no, ano. JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že MM: no, to, těma okolnostma, JV: byl strach MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky, potmě. JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války? MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne. JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.] MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou. JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch šestnáct, sedumnáct] MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila, JV: nikdy ste nešla. MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým. JV: takže buďto babička nebo mládenec. MM: ano. JV: a kamarádka třeba, dvě holky MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to nezajímalo. JV: nechodily do kin, do divadel. MM: do divadel už vůbec ne. JV: ale do kin taky ne. MM: no, hrozně málo. JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety? aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly] MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a nechodilo ani. JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u rádia.
Miloslava_(1925).txt
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků za protektorátu? MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i JV: nějaké hlasité projevy? MM: hlasité projevy ne. a i i třeba JV: smích, potlesk, ne. MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem ((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi neprojevovali. JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně objevil Hitler? MM: no tak to sem nezažila. JV: myslím třeba v týdeníku. MM: ne, to sem nezažila. JV: ani nikde jinde. MM: ne, ne. JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a někteří lidé se báli, tak radči se přidali. MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak teda to to moc nechodili. JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí vojáci, ale obyčejní lidé. MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to sem nezažila. JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence, s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty zprávy, že už fronta postupuje. MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to, nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to, takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
Miloslava_(1925).txt
MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))] JV: je [to tak,] MM: [to bylo krásný]
Miloslava_(1925).txt
Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem viděla aspoň dvakrát nebo třikrát. JV: no vidíte. MM: teď jak sem si na to vzpomněla. JV: s babičkou. MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera. JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla? MM: no v té Lucerně ((Lucerna)). JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou] MM: [ano, ano] to byla krása teda.
Miloslava_(1925).txt
JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil? MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd- tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak
Miloslava_(1925).txt
no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?] MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní. JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna)) nebo pak už třeba ty [pozdější] MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už bylo někde v kině ve městě.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války. myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu zajímalo ten film. JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři. MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film byl z dřívější doby. JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan ((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)), ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang)) MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem. JV: hm, s tím mládencem.
Miloslava_(1925).txt
MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem. JV: hm, s tím mládencem. MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byl silný zážitek pro vás. MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů. JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti. MM: deseti, no. JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.] MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný. JV: hm MM: bylo to nádherný.
Miloslava_(1925).txt
no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky. JV: a baron Prášil. MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans Albers, to bylo výborný. JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?] MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.
Ctirad_(1931).txt
a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch kin, JV: hm CN: a jejich látce.
Ctirad_(1931).txt
to až potom, když sem byl na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně. JV: hm CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá. JV: hm CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.
Ctirad_(1931).txt
a to už ročník štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli řekli. JV: hm CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali, ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš, em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla, nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne, nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět trošku. JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic. CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,
Ctirad_(1931).txt
vlastně, no, to jistě, teď si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy, která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola, JV: hm CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny, JV: hm CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli takovým pocitem určitě povinnosti, že JV: hm CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou zábranu, opatrnost, aby se moc, JV: hm CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili, myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy, nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu, JV: hm CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro, pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o které se nemohlo debatovat. JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou? CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film, kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka ((Francisco Franco)), JV: hm CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty kulomety, JV: em CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý, amatérský sem říkal. JV: hm CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee. JV: hm CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro německý diváky potvrdit tu orientaci, JV: hm CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím. JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho kina. CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku, tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo. JV: hm CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký takový povinně loajální. JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio. CN: ano. JV: chodili ste do toho [stu- Studia] CN: [tam sme] chodili. JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin? CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo, em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím, jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo. JV: hm CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio)) toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to mně uvízlo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek, a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl protektorát. Hm tak v tom. CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy. JV: hm CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli, ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo. JV: hm CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a vodpoledne do kina. JV: hm CN: na tyhlety dětský věci. JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády CN: no ano, spíš takovou, ano, ano. JV: hm CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo, JV: hm CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo. JV: hm CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt. JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky, setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli? CN: no to byli kluci ze ze třídy. JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli společně eště, nebo? CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo. JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm předtím. CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně německý kina. JV: hm CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á ((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil. tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio, em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to potom se menovalo potom zase... JV: Radost myslím potom. CN: je to možný. JV: hm CN: na Cejlu. JV: na Cejlu, ano. CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak, JV: hm CN: připadaly nejbližší. JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli tomu, že byly německý. CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů filmů nebo tak. JV: hm CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy, ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal. JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.] CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo vnímáno s takovou jakousi štítivostí. JV: hm CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian jakejsi, že. JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té technické novosti toho filmu? nebo... CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou, ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů, který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím. museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky. JV: hm CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) anebo ňáká eště jiná německá.... JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba? CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct. JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle, viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel] CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda hlavní, JV: hm CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma technickýma možnostma. JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em lidí, co tam pracovali, CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP, JV: hm CN: one pause ((Ohne Pause)), JV: u nádraží. CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím úplně, JV: hm CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se vrací celej cyklus té řady různých filmů, JV: hm CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té smyčce na začátek toho, co už viděl. JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých letech? CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři asi. JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se tam chovali ti lidé. CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci, jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky cosi kouzelnýho, JV: hm CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou, takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch vjemů. JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s kamarády, jestli ste šel do různých kin. CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu ((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi. JV: hm CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný. JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení. CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme nikdy nemívali. JV: hm CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě, ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda. JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech. CN: spíš to byli procházející prodavači. JV: hm CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí. JV: hm CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo. JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem? CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to menovalo, a vlastním filmem. JV: hm dobře. CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy se nevyžadovalo koncentrace. JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se CN: ne, ne, to určitě ne. JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali. CN: ne. JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu? CN: taky ne, ne. JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili, jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch pohádkách ste se setkával, CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že, myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo, kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění. JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli ste ho nějak rozebírali, kritizovali, CN: no asi že rozbor to nebyl.
Ctirad_(1931).txt
JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste říkal teda. CN: nechodil, ne. JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy. CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím. JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho kina z tohodle důvodu? CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety, takový dobrodružství. JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu, že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval? CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním hodnoty. JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela. říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela, CN: ano. JV: hm a teda každou neděli ste tam byl. CN: ano. JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo, že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela. CN: jestli to kolidovalo jako, jo? JV: no. CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou, masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho, vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl měl kostel vždycky přednost proti kinu. JV: hm CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo, nepřekáželo. JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil? CN: k evangelické. JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to, že by se na faře promítal film. CN: někdy, kdy znamená v té době. JV: v té době, ano. CN: no tak v té době ne. JV: hm CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil. JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých projektor. CN: taky myslím, že v tý době ne. JV: hm CN: ne. JV: dobře. tak teďka se přesuneme CN: ale JV: no CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku nebo tak, že jo. JV: hm CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych nevyloučil. JV: hm CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom taková rekonstrukce. JV: hm CN: nevylučuju to. JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil] CN: [nepamatuju, ne.]
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech, abyste si potom mohl vybrat ten film. CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky. JV: hm CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno, tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale taky časově, jak příznivě em JV: hm CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba neměli za to, že to bylo šťastný, JV: hm CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek třeba, nebo To byl český muzikant, JV: hm CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české identity, em no
Ctirad_(1931).txt
em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance. JV: hm CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam zrovna hraje, CN: asi ten film. JV: hm CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna, rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy, tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to odehrálo. JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty plakáty, CN: ano JV: co se vyvěšovaly, CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu dost důmyslná, JV: hm CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom zahrál pěkně. JV: hm CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou, že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to přitáhlo. JV: hm CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí informace mezi mezi klukama ve třídě. JV: hm CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle bylo. touto cestou. JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly focené, nebo to byly kreslené plakáty, CN: byly malované. JV: malované. CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky, když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to dobře vidět. JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo. CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis. JV: hm CN: zasazenej do toho obrazu. JV: hm CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát. JV: hm CN: skutečně. JV: a byly třeba nějak barevně výrazné? CN: ano, ano. JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický? CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako vynalézavý, JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický. JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo CN: i stylizovaný, no. JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba vybíral, nebo nějaké CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu. JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel, důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem, CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který tam vystupovaly. ne. JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste chodil? CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté kvality, JV: hm CN: to jo, to jo. JV: dobře. CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne, nepamatuju si tyto další herce. JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.] CN: [ne, ne.] JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý, jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne. pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo výběr toho filmu, že byl barevný. CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho,
Ctirad_(1931).txt
em ale, v době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.
Ctirad_(1931).txt
a potom teda těsně po válce, když přišly nějaký anglický filmy, a to už mně bylo patnáct, to už mně nebylo možná, a vás zajímá myslím jenom údobí do pětačtyřicátýho roku, takže to pak ty ty robin hůd ((Robin Hood)) a, a myslím Kniha džunglí, dva takový barevně naprosto teda do té doby nepředstavitelný filmy, tak to bylo, to byla událost. ale to nezahrnuje už naši epochu.
Ctirad_(1931).txt
JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké zemi ten film byl natočen? CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě, kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali, em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju, myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky. JV: hm CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila. JV: hm CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně. JV: takže ste měl radši české filmy než ty CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli. JV: a na ty německé filmy ste taky chodili. CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne. JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské, CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé kinu ((OP – Ohne Pause)), JV: hm CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.
Ctirad_(1931).txt
JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo význam, z jaké ten, z jaké země ten f- CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro nás. JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu sledoval nebo měl rád. CN: em JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký poselství, kterou, které ten film měl, CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení a věrohodnost těch představitelů, JV: hm CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba. JV: hm CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový, takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici. JV: hm CN: podle níž bych postupoval. JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em CN: asi jo. JV: hm CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální skupinou, že jo, JV: hm CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc se tam asi nehledalo. JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi ano, CN: já myslím že jo. JV: hm a CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát, já myslím že třikrát asi ne. JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám? CN: ano. JV: a často třeba? CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji, než méně často. řekněme větší polovina, JV: hm CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám. JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo neměl čas, nebo... CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak, JV: hm CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program. JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně jeden film, na který ste šli společně? CN: myslím že ne. JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké koncerty? CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal, poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života, kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo, právě pro tuto mládež tam. JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina, jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit. CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina, ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící, vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš spolužáci. JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát. CN: hm, ale ten <už sme (vybili)> JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé, ((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a horší kina. CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála ((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový nóblovější kina. JV: hm CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný. JV: hm CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale s tím se to nedá srovnávat tady v Brně. JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší, em v těch kinech, nehrál pro vás CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory nám sou nejběžnější. JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin. CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější, JV: hm CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil, byly velmi slušný. JV: hm CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro. JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma kinama, nebo těma normálníma. CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem, JV: hm CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako, nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše, ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla, nenabízela se. JV: hm CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen říct.
Ctirad_(1931).txt
V: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených, jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí, které, kteří CN: hm JV: tato kina navštěvovala. CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat. JV: hm CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne. JV: hm CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi lidma. JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku byly reklamy, CN: ano, JV: hm a že tam byly týdeníky, CN: ano, myslím jeden zpravidla, JV: ty byly po těch reklamách? CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost. JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů, CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak, že tam být mohly. JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před tím hraným filmem třeba? CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem, JV: hm CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom, JV: <jo, dobře> CN: autoritu, která vám to potvrdí. JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte? CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne Pause)) kinu, JV: hm CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl. JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným filmem? CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly, jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě procházeli ňácí, JV: hm CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě nebylo tehdy, tak to musela být ňáká, JV: hm CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali. JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný? CN: ano. JV: hm a to byly diapozitivy nebo to CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý firmy, který teda zřejmě, JV: hm CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy. JV: hm CN: velmi vzdálené intervaly. JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název toho obchodu, nebo to bylo... CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy, zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi, ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit, ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace, JV: hm CN: nebo hotelu. JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly zajímavý, nebo em barevný, CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý, JV: hm CN: že, JV: ano. CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není, JV: em a
Ctirad_(1931).txt
JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly? CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem, rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším věku, nicméně mě zajímaly. JV: hm CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli, já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že někdy to byly ňáký říšský JV: hm CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty, JV: hm CN: ty bitky. JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky, že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to zaujalo jako kluka, CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo. prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás předestírali, no tak to člověk teda sledoval. JV: hm CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí vopačně, že jo, JV: hm CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v- to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově zrovna nejhlubší. JV: hm CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a to, to ne.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy ste mluvil o těch dvou kinech UFA, CN: ano ano. JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli hodně, hlavně Němci? CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)). JV: hm CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a ten Central. JV: hm CN: nepletu-li se. JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi chodili méně? CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda dávala přednost takový ideově nacistickým filmům, JV: hm CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy. JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili moc, že by tam chodili hlavně Češi? CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim, myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do kina více než předtím, než před tím protektorátem. CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct let, JV: hm CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk. JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně. CN: je to možný, asi tak, no. JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho kina, na ty pohádky, CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom, JV: a to bylo asi v kolika letech? CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na německé filmy, najednou. CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím, myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani není s čím. JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli třeba byly nějaké projevy em hlasité. CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.
Ctirad_(1931).txt
CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát, že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy, né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak. JV: hm CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak nezápasili. JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se na plátně objevil třeba Hitler, nebo... CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat, aby to bylo JV: hm CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině. CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne- snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase jenom dycky mezi, JV: hm CN: mezi věrnejma přáteli.
Ctirad_(1931).txt
JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy kina po osvobození. CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si to, Zasněžená romance, jo. JV: hm CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození, to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda. JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo... CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita, JV: hm CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe. JV: hm CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou, JV: hm CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest. JV: hm dobře a em dalo, dalo by se říct, že se nějak změnila atmosféra, nebo že bylo pocítit v těch kinech, že už je po válce? CN: no to jistě. JV: a jak byste to popsal, jak se to projevovalo. CN: no asi například to předznamenání toho večera tím týdeníkem bylo něco úplně jinýho, do té doby ty týdeníky byly prostě taková povinná látka, politická, a pak byla spontánně přijímaná, samozřejmě zase to byla naivita, protože sme ještě nepostřehli, že už zase letíme do ňáké jiné pasti, že, ale byla to všeobecná jednomyslnost, ještě dlouhou dobu. jo, taková, vona ta atmosféra byla nejenom v kinech, ale i na ulicích, každou chvíli šel nějakej průvod vodněkud se, se vybatolil průvod a šel po Lidický ulici s praporem tam, a jinej zase šel naproti, a tak, čili taková, taková jakási úžasně uvolněná radostná pohoda, a i soudržnost, to v té době v tom pětačtyrycátým roce bylo všude, takže si myslím, že to muselo být i tam, kde sme pak přišli do kina, a nebyl tam ten týdeník, na kterej sme vždycky museli jít teda povinně, protože to patřilo k vál- k vedení války, ale že tam byly naše vlastní, naše informace československý, a světový. JV: a třeba tleskalo se nějakým filmům? CN: ne, to si nepamatuju.
Ctirad_(1931).txt
no minthauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl nikdy,
Jiri_(1924).txt
před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda] LS: [a to] se tady v Brně promítalo? JN: to se promítalo eště v Telči.
Jiri_(1924).txt
JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina, tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla válka em první ( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..) em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr ((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo. LS: to si nepamatuju. JN: Slovenský stát tehdy... LS: no, no. JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad,
Jiri_(1924).txt
no ty americký napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek. LS: a to byly němé grotesky nebo... JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo. LS: kreslený myslíte? JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,) to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili
Jiri_(1924).txt
a pak přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to sme nevynechali ani jeden z těch... LS: jo? JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel a a š- celej týden sem vim, že sem šel... LS: jo? JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá propaganda a to... LS: ehm, hm... JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu. LS: no, přesně tak. JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))... LS: ten ste viděl? JN: ten sem viděl. LS: tady v Brně v kině? JN: tady v Brně, jo. LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte? JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety... LS: hm. JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)). LS: baron Prášil, ehm hm. JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to zhaslo nebo). LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi, to si nevzpomenete? JN: to si nevzpomenu. LS: ani kino, kde to bylo? JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no na tý hlavní ulici LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala)) JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo. LS: ale byla drahá. JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo Pole)) bylo lacinější kino, jo. PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino. JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na... LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat... JN: na toho, na (..) em na kraji (..) LS: v Králově Poli, [myslíte] JN: [v Králově Poli] LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově Poli bylo kino Union. JN: to je možný. LS: ale bylo jich tam určitě víc. JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát počítat, to víte. LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli. JN: Besední dům... LS: sem našel. JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo. LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho Králova Pole... JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek ((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky chodili. LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-] JN: [Stará radnice] LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino Univerzum, potom se to menovalo Metro... JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo... LS: Excelsior, Republika. JN. jo. LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom centru JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no. LS: ehm. JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco protiněmeckýho. LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se rozhodoval? JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino, pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino, možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala ((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun. LS: takže vy ste si vybíral podle... JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi sebou. LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a... LS: hm. JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče. LS: tak to bylo pro vás... ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak. LS: no... JN: ((smích)) to nebylo to lehký. LS: to se nebylo lehký udržet na studiích. JN: [no jasně] LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam byl? JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam nešlo,
Jiri_(1924).txt
snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se bojkotovat německý filmy. LS: jo? JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce. LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina? JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo, tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé ((NSDAP)) Němci tam chodili. Ls: mhm. JN: tam se... LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central. JN: to bylo asi vono. LS: jo? JN: to bylo vono. LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino. JN: to bylo německý kino. LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal. JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl. LS: hm. JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl. LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky. JN: no jó.
Jiri_(1924).txt
LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo. JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska, Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni, jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase ( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a nevěděl za co.
Jiri_(1924).txt
LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho kina? JN: s kamarádama. LS: tady v Brně. JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]
Jiri_(1924).txt
LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak... JN: v Telči, tak taky s kamarádama. LS: taky s kamarádama. JN: ( ) co sme byli známí.
Jiri_(1924).txt
LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak dále? JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap. LS: myslíte v té Telči. JN: v Telči, jo,
Jiri_(1924).txt
a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to vůbec nepřišlo. LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete do kina na ňáký film. JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky, vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em německý, jo.
Jiri_(1924).txt
LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám promítali tady ty, na které ste museli chodit. JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju. LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali? JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili, museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z toho udělali víceméně slavnost LS: aha aha JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás tam, že to vyhrajou, jo. LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili? JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba. LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli film nebo ještě vám něco k tomu řikali... JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po- po- pověsili.
Jiri_(1924).txt
LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo, co ste říkal tady to to si nevzpomínáte. JN: co? LS: tady ty povinné projekce těch... JN: skala ((Scala)) LS: ve skale ((Scala))? JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli ve skale ((Scala)). LS: mhm. JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten <Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká, ne, vy tam dete dobrovolně.
Jiri_(1924).txt
JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní maršálek)), jo. LS: hm. JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s povolením kantora, jo, takže. LS: do toho kina? JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích)) LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))? JN: to já nevím ale... LS: nebo v kolik se promítal vlastně? JN: večír normálně. Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté... JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne. LS: tak jak ste sem tam dostal? JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi. LS: jo jo. JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em sem em pak sem šel do do Brna no.
Jiri_(1924).txt
JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste měl. JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně. LS: mhm, jednou až dvakrát týdně. JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej western, jo, nebo tak... LS: no. JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo. LS: to se vám líbilo? JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite. LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech, tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se rozhodoval, co byl dobrý film podle vás. JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý růz- různý ty a no tak (..) LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál. JN: jo. LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky? JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali. LS: hm. JN: pamatuju si. lS: hm. JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít no. LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít? JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no. LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna, tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady navštěvoval? JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo, nebylo tam? LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady... JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion sokolskej... LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion? JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli. LS: jo? JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak se to nedalo, to bylo blbý. LS: ale na kino dycky se muselo najít. JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit tak za to, no. LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio. JN: Studio a to to na ten Stadion. LS: Stadion, [a eště nějaké kino] JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo čoveče tam dole... LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat. JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia)) LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova... JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme taky chodili. LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice se menovala jinak že jo? JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala. LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte. JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký... LS: ne to vůbec nevadí. JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice. LS: mhm, Moravské náměstí. JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první... LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská. JN: tak před. LS: Antonínská. JN: Antonínská. LS: Antonínská. JN: tam to bylo někde vedle Antonínský. LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne. JN: proti to bylo. LS: proti Městskému divadlu? JN: ale proti blíž ještě k Antonínský. LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se to menovalo pak to kino. JN: si to si napamatuju tak... LS: ale bylo tam ještě jedno. JN: takovej krcálek to byl. LS: mhm, takže tam ste taky chodil. JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika třeba postupně. LS: mhm mhm JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo nejlacinějc. LS: takže ste čekali, až... JN: až až až to tam příde. LS: až to příde do toho lacinějšího kina. JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden, anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se zařizovali. LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější pro vás to kino. JN: no to Studio. LS: a proč bylo zrovna oblíbený. JN: protože je laciný. LS: protože bylo nejlacinější, jiný... JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo. LS: mhm. JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili do Krpole nebo tak. LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo vevnitř, nebo... JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte. LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil spoustu... JN: jó. LS: tak kdybyste měl [porovnat] JN: [tak velký rozdíly] nebyly. LS: ne? JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově. LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům? JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička zahybá... ((kino Kapitol)) LS: hm. JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino. LS: pořád je tam eště? JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky někdy byli, sakra jak se to tam menuje. LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se ta ulice menuje? JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží. LS: mhm. JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo. LS: a jakým směrem dyš jede? JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra nebo a pokračuje. LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem. JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře] LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře. JN: nahoře, hergot. LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí] JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako víte takový lepčí. LS: hm. JN: no takový a je to tam dodnes jo,
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste zásadně nechodil. JN: no tak do toho německýho. LS: do toho centrálu ((Central)). JN: do toho centrálu ((Central)). LS: a ještě nějaké další to bylo? JN: ne, já si nepamatuju. LS: ne. JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině, to vaše chování. JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že (vohlídali) ty Němci ticho ticho... LS: mhm. JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila maličkost,
Jiri_(1924).txt
LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili nápoje bavili, ste se spolu? JN: no to nebylo možný. LS: ne? JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo. LS: takže ste byli... JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v úvahu. LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj. JN: ne, to nešlo. Ls: ne. JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl co to co to, člověk nevěděl... LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten pořádek? JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale vyskytovali se tam takoví lidi, to jo. LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na obrazy toho Hitlera nebo em... JN: to Němci jo. LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu? JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite, děkujeme našemu vůdci. LS: jasně. JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to vyskytovalo hromadně, to se nestávalo. LS: bylo to často, často? JN: právě že to se... LS: ne? JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak sou jako škaredý a tak a... LS: mhm. JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně psinu. LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina? JN: (to nebylo možný) LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky. JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne. LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v hledišti? JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam. LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu o tom o tom filmu? JN: no ( ) ve škole hlavně se... LS: mhm. JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není... LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste do kina šel. JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej, nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film, páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ). LS: jo? JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec tady v ( ) tak prostě ten tam hráli. LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce, které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty? JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík ((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli takový charakter, že ho ukazovali. LS: ehm ehm. JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.
Jiri_(1924).txt
JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k- LS: hm hm. JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách)) tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali, to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý, pravdivý, jo. LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla? JN: no na fotbal sme chodili. LS: mhm, takže sport. JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný. LS: <jo> JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí, jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta- statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo nechytatelný co von doved. LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla... JN: no já sem... LS: v tom volném čase? JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra eště chodívali. LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem? JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..) LS: takže která... JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ). LS: mhm. JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme s
Jiri_(1924).txt
LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková nejpřednější? JN: no nejlacinější bylo kino, jo. LS: hm hm. JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a... LS: jasně. JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče. LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné filmy, vy ste... JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) LS: baron Prášil. JN: tady si pamatuju. LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je černobílý nebo barevný? JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo. LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl. JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba. LS: jo, ehm. JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný. LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film, předtím vlastně všechno černobíle. JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em bylo tam vyšší vstupný teda určitě. LS: jo? JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem. LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to? JN: já, to vám neřeknu. LS: to nevadí. JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož- možná dokonce ve třech.
Jiri_(1924).txt
JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a potom se to zarazilo, no tak byly německý, německý em voni se pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli, chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše. LS: mhm. JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.
Jiri_(1924).txt
LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste zásadně nechodili? JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem. LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily? JN: to si nepamatuju. LS: nepamatujete. JN: to bych kecal, víte. LS: to nevadí. JN: to bych kecal, to jako... LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny po vzoru těch amerických. JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale bylo to stejně blbý. LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na některý ten film víckrát? JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát, třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně. LS: hm. JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem dostal ty štyry stovky>
Jiri_(1924).txt
JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů. LS: hm hm JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta reklama byla jako byly byly ty
Jiri_(1924).txt
LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká reklama. JN: jo, krátce něco tam bylo. LS: a přestávka, dyš byla přestávka? JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( ) pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a... LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako doprovod nějaké živé vystoupení? JN: nepamatuju. LS: ne. JN: nepamatuju se. LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem tady o tyhlety doprovodné. JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost, to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase... LS: hm. JN: ( ) podívat. LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v domácnosti. JN: e- ne neměli sme nikde. LS: ne. JN: myslíte v domácí... LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy. JN: ne to sme neměli sme neměli.
Jiri_(1924).txt
JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat, tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty em taneční hodiny. LS: jo? JN: jo. LS a tam ste chodil do tanečních? JN: no samozřejmě. LS: ((smích)) JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na úrovni. LS: hm. JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna. LS: no. JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.
Jiri_(1924).txt
LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl. JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči. LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina? JN: taky. LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v čem to bylo jiné nebo... JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ). LS: ani za války? JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo, tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak celkem to šlo. LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino. JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to na hodně lidí oni byli ty...
Jiri_(1924).txt
LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let. JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči. LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno? JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam podfouknul, no, a bylo to, no.
Jiri_(1924).txt
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo... LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl? JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em barevný, že jo. LS: mhm. JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před... LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před... LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)). JN: před baronem Prášilem. LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde viděl? JN: tu sem viděl v Telči. LS: v Telči taky, hm. JN: to sme, se nám velice líbilo
Jiri_(1924).txt
JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.
Jiri_(1924).txt
JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho. LS: hm hm. JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta) nějak jinak se menovali hm hm. LS: co máte na mysli? JN: to byly ňáký takový,
Libuse_(1928).txt
KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba? LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium, tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků, takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo tak.
Libuse_(1928).txt
no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo, ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.
Libuse_(1928).txt
KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na svou první návštěvu kina jako vůbec? LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě, že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak ( ) KH: a jak často ste jako dítě chodila? LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti. KH: hm LN: takže, KH: a doprovázel vás někdo? LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)), takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět, KH: hm LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale tady na to dětské, to sem chodila sama. KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch filmech? LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť,
Libuse_(1928).txt
ale to se mnou pak už nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s kamarádkama do kina...
Libuse_(1928).txt
KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé? LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo vyprávěla, ne. KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý? LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek ((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano. KH: hm LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti trpaslíčci, tak to si...
Libuse_(1928).txt
LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i český, takový vážný a tak ?jako? KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste byla starší, tak jak často ste chodila do kina? LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za týden do toho Studia ((Studio)). KH: hm LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma, takže to už sem nesměla chodit. KH: hm. ?šla ste někdy? LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit? KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a pak hned to stihla v šest? LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče, to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit, tu korunu. KH: hm LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma. KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila? LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té, KH: na tom gymnáziu. LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly ((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie ((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia, skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem jako chodila KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla radši? LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi, takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi kamarádkami. KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila? LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec. KH: hm. LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no. KH: hm LN: tak KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr? LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla.
Libuse_(1928).txt
ale potom on už se mnou nechtěl nikam. on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů, ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on mě s sebou nikdy nevzal. KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina? LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla sem dobrou kamarádku.
Libuse_(1928).txt
a pak sem měla ještě jednu kamarádku, ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala, tak sem s ní chodila do divadla. KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam potkávala nějaký lidi pravidelně? LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto nezajímalo. KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste si o těch filmech? LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek ((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová, nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě krasavci? (.) já si nevzpomenu! KH: no, to nevadí. LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo,
Libuse_(1928).txt
LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka, prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?! KH: hm LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!? KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině, měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo tak? LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to nepřicházelo v úvahu jako. KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s divákama nebo s těma kamarádkama? LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale během toho kina sem se nebavila s nikým. KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh? LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy. KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který ste šla do kina? LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem šla na to nový. KH: hm LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film. KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech? LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený třeba na celý měsíc dopředu. KH: hm. LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam sem se to dozvěděla]. KH: [a psala ste si to třeba někam?] LN: nepsala. ne. KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví ((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis? LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy KH: hm. LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď, ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem, takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty fotografie taky. KH: hm. LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak KH: hm. LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky. KH: jako z těch filmů? LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme si tam pouštěly u ní. KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo vybírala ste si podle toho ten film? LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc těch KH: hm. LN: herců jako nebylo.
Libuse_(1928).txt
KH: a pamatujete si před válkou? LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné kina nebyly.
Libuse_(1928).txt
KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý, barevný filmy, jak se tenkrát hrálo? LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli chodit na ty filmy
Libuse_(1928).txt
to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina ((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít. KH: hm. LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla lístek, tak mě tam nepustil
Libuse_(1928).txt
KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film byl českej, německej nebo americkej před tou válkou? LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty české filmy měly zase německé titulky. KH: hm. LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky, dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela přečíst. KH: jo. LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako. KH: v protektorátu potom už určitě jo. LN: na protektoru, no. KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla přestávka? LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to bylo myslím tak už hodně později. KH: hm. LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak ty dvě hodiny, hodinu a půl a KH: hm. LN: bez přestávky. KH: a které filmy ste teda měla ráda? LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel, jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny ty známý filmy. KH: a viděla ste nějakej film vícekrát? LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem, ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla. KH: hm. LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to sem byla taky asi dvakrát KH: hm. LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)). KH: jo. LN: no tak. KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem? LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku, jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme <hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ). KH: jo. LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...] KH: [no a...] LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno otevřený.
Libuse_(1928).txt
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas? LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala. KH: jo. LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam lítat ((smích)) KH: hm. LN: takže... KH: jo. LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven. KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si? LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti, takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na pohádky. KH: hm. LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta Chramostová tam hrála.
Libuse_(1928).txt
KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo blechárna ( ) LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu ((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo sednout, že jo> KH: hm. LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky, potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct, sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli s těma klukama, kamarádama. KH: hm LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích)) KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina jestli se nelišila? LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no. KH: hm. LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy. no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no. KH: hm LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( ) KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo promítačku? takový to promítání v domácnostech? LN: né, to sme neměli. ne, ne. KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si? LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by nám u nich doma promítali, ne, to ne.
Libuse_(1928).txt
ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich doma, že by se promítaly, ne. to ne.
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila ste i do kina? LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že, to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo, všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku. KH: hm. LN: a pak byl ten, no ( ). KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před tím protektorátem? LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...
Libuse_(1928).txt
LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo když mně rodiče dovolili. ale za toho protektorátu to sem, to nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest, jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo. KH: hm. LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová ((Lída Baarová)) taky že jo, to... KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který ste chodila? LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že. to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak. postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak ste chodila? LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě, úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už otravovalo kde koho, to bylo z fabriky. KH: hm. LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí, kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově ((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že, stejní. KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit? LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila do kina pořád. celý život. KH: hm. LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo, prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako KH: hm. LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské, no.
Libuse_(1928).txt
my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých let ste takhle chodil do kina? ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně sme šli do kina.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně. ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech středních školách se zakládaly takový spolky studentů,
Zdenek_(1927).txt
a už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní. JV: ehm, dobře. ZP: po válce. JV: po válce. ZP: to sme byli dost nadržení, protože z té první republiky sme znali americký a západní em filmy, co tady, pak během války se jenom promítaly německý a naše filmy, žádný si nevzpomínám, že by tady byl nějakej jinej film kromě těhletěch dvou ani no francouzský vůbec ne, jak říkám, jenom německý a naše filmy byly. tak sme byli dost tak nadržený, přišly, po té válce, přišly americký filmy em takový ty filmy, kerý propagovaly teda účast ve válce Američanů, že, to bylo těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů)) co sem vzpomínal, který je tam napsaný, Bílé útesy doverské a já nevím takový prostě em filmy, který propagovaly prostě aby lidi šli do války nebo aby byli šli do armády. JV: ehm, a jak to na vás působilo ten film, těch sedum salivenů ((Pět Sullivanů))? ZP: ohromně. JV: ono to bylo teda pět salivenů ((Pět Sullivanů)), se to menovalo. ZP: pět? JV: pět, ano. ZP: vidíte, já sem myslel, že sedum. pět salivenů ((Pět Sullivanů)). to byl to velmi jaksi em em takovej em silnej film, kde tam matka ztratí všech těch pět salivenů ((Sullivan)), nakonec i bylo vidět, jak všichni vodcházejí jako do nebe. tak pět salivenů ((Pět Sullivanů)), promiňte, <já sem myslel že sedum>. JV: oni myslim že i měli sestru, právě a tak... ZP: to už si nevzpomínám, přesně na ten děj si už nevzpomínám.
Zdenek_(1927).txt
JV: to jo, no. eh takže ten film vlastně na vás působil em kvůli tomu, že ste taky zažil... ZP: no, působil jaksi optimisti- i když byl smutnej, jo, tak působil tak optimisticky, že sme viděli, že sou lidi, kteří dou za dobrou věc aj dyš maj nasazet život.
Zdenek_(1927).txt
JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný... ZP: měli! JV: možnosti vyžití? ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka, měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek- lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili. pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo, vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě. chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct, samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel, kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím, ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>, čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku. JV: ehm. ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo, to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme ((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje, ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře, ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek, ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal, vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění. ( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej, podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je nezvěstnej. JV: ehm, to je škoda. ehm, tak... ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis, vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch> tohoto časopisu. menoval se Hlasatel. JV: dobře, tak já bych měla další otázku... ZP: no, prosim. JV: eště... ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte. JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo... ZP: ne. JV: ne? ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý hlasatel. JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli. ZP: ne. JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce nebo... ZP: ne. JV: příběhy... ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce. JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali? ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že sme chodili do jeskyní. JV: ehm. ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za války. JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá. ZP: ne. JV: ani v těch... ZP: ne. JV: rozhovorech ničím... ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu, em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když ( ) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální ((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly, mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec, hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs ((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků. JV: aha. ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale přesně už děj obou si nevzpomínám. JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která se koupe na mlatě, stodoly... ZP: jo, nahatá. JV: za průsvitnou bílou plachtou... ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo, byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda, že symbolizovala to milování. JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně? ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní. JV: ehm. ZP: to bylo velmi decentní. JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním způsobem, nebo... ZP: ne, ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak se diváci neprojevovali hlasitě? ZP: ne. JV: nebo nereagovali? ZP: ne. JV: ani žádný potlesk? ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc, ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten- nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina. JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu, že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného? ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch, matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)). JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam... ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky, protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina. JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina, ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak... ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila, že měla klid.
Zdenek_(1927).txt
ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti, myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný, dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme vypadali dospěleji. JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film? ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili. JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal? ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší. em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel. JV: ehm. ZP: že nám neni šestnáct, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo... ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta, projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý, jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy. JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna v kinech nebo k nějakým jinym? ne? ZP: ne. JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali? ZP: ne. JV: dobře. ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v kalendáříčku [zapsány] ZP: [ano] JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným. em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu? ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček. JV: ehm. ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně. JV: ehm. ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně. JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas? ZP: s bratrem.
Zdenek_(1927).txt
tak sme chodívali většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy, tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo třeba? ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch třináct, čtrnáct, patnáct let. JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného? ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si. JV: ehm. ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em ste psal, že tam byl široký bufet. ZP: bufet, jo. JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády, housky se šunkou nebo salámem... ZP: ano. JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne... ZP: na kusy. JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět haléřů. ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo pět halířů. JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to jedno sisi. z jakého důvodu? ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme neměli. JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo... ZP: jídlo vůbec ne. JV: tak to sisi. ZP: jenom to sisinko vždycky sme š... JV: a vždycky? ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču, ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky? JV: ano, slyšela jsem o tom. ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik. chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma, už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu, ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme museli hodně šetřit. JV: ehm. ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl- em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo, na to už nebylo. JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali, nebo tu tu sisi? ZP: vo přestávce. JV: vo přestávce. ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo, třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se dál. JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce... ZP: o té přestávce. JV: tam... ZP: ne. JV: v sále ne. ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
Zdenek_(1927).txt
vy ste mi psal o biografech, na které si vzpomínáte. ZP: ano. JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně bylo spousta biografů... ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo jednadvacet. JV: ehm. ZP: nevím jestli sem to tam napsal. JV: em... ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet, včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro? jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský divadlo. JV: jo. ZP: tam bylo kino. kino Metro. JV: ano. ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em druhořadý kina. JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici. ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý. JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta... ZP: ano. JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních prostorách... ZP: ano. JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice Dominikánské. to bylo Excelsior. ZP: ( ) JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju- Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři. kino Radio, později Radost. ZP: Radio, jo. JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi luxusními a venkovskými kiny. ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol, jestli sem tam řekl taky ten Kapitol... JV: ano. ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení, bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin. JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho, jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské? ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně, ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob. ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný. JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních kinech od těch venkovských kin? ZP: em nemůžu říct. JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí? ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi vyrovnaly a byli sme si všichni rovni. JV: ehm, dobře. ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly rozdíly. JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo... ZP: hrálo. hrálo to roli. JV: em v tom, do kterého kina ste šel? ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně, že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení, normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve společenštějším oděvu. JV: dobře. ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino, myslim že byly ve všech kinech byly šatny.
Zdenek_(1927).txt
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k- výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel, když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud šli do kina? ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám.
Zdenek_(1927).txt
pak už po pětaštyrycátým roce sem chodil se slečnou, že, to už sem byl dospělejší.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil častěji? ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí, myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to v havarijním stavu ten, to.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo nechtěl chodit? ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli, že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film, už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu ((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna... ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili, ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu ((Studio)), dnešní Art. JV: dobře. ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino Union)), to nemáte v přehledu?
Zdenek_(1927).txt
JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě pořád chodil často do kina, ano, takže... ZP: pořád. JV: říkáte, říkáte... ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý a to sem chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho? JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám. ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne? mladej... JV: já se můžu podívat... ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.
Zdenek_(1927).txt
JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde vlastně ste se mohli setkávat? ZP: ne. JV: že byste tam chodil za účelem třeba... ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín, a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne. JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli? ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili, dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů, herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili. nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem si z toho něco vodnesl. JV: hm, dobře. ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám. JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo... ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se obvykle skládal program té projekce? ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník. JV: ehm. ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si můžete koupit program, dneska za strašný peníze,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten týdeník zajímaly, jestli ste... ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( ) týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty, že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu, nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím, deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda dneska televizní noviny. JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na vás nějak špatně, nebo... ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila, ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo, tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na krátkých vlnách.
Zdenek_(1927).txt
JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly... ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo jenom ten českej, to už si nevzpomenu. JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině? ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný. JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy... ZP: ne ne, diapozitivy. JV: ehm. ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští program. JV: ehm. ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem. JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po nich ten hraný film. ZP: a po nich byl hranej film. JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na ten hraný film? ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý, jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější, některý byly míň zajímavý.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a o přestávce vy ste teda říkal, že dyš ste byl dítě eště, do těch deseti let, tak že ste si kupoval to sisi o přestávce. a jak to bylo teďka, když ste byl starší? o přestávce? ZP: tak možná sme se šli projít, ale většinou eh eště takhle, to už se nedělala přestávka, to už em jak se začlo, tak to běželo, tam už přestávky potom nebyly. začalo těma reklamama, týdeník, to příště co se bude hrát, ten krátkej film, tam už přestávky nebyly. to už se jelo bez přestávky. před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet, vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale <z úsporných důvodů> jako študáci sme na to neměli. JV: ehm, dobře, takže ani jako přestávka mezi... ZP: ne. JV: těma krátkýma filmama... ZP: ne, nebyla. JV: dobře. ZP: to se to se běželo jenom. JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel... ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá. JV: em takže ste chodil em se svým bratrem... ZP: jo. JV: na ty nepřístupné filmy. ZP: jo, jo, jo. JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat starší... ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu, em sme se dělali trošičku starší, no. JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu mládež pustěj? ZP: ne. JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet? ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi, kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent- přísnější. JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný film? ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo, to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla. nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))... JV: neděle, em... ZP: nějaká neděle. JV: teďka nevim. ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film, tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
Zdenek_(1927).txt
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině... ZP: ne. JV: bordel, nebo tak... ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em vyšší kázeň než mají než mají teď.
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do toho kos- ZP: každou neděli sme chodili do kostela. JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do kina? nebo naopak? ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo se mi to nikdy. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil? ZP: křesťanské, katolické. JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom vybíral filmy? ZP: ne. JV: ehm. ZP: neovlivňovalo. JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře? ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel, ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. ehm, tak já bych teďka zase přečetla kus z vašeho dopisu, to už by se týkalo těch filmů, my sme o tom možná už mluvili. takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm trpaslíků... ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív, to si nevzpomenu teda přesně. JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla třicet osum. ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl. JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás. ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou. JV: a dál tady píšete další titul je Návštěva z temnot em. ZP: to nevím, to byl myslim francouzskej film, tam hrál žán maré ((Jean Marais)) a daniel darijé ((Danielle Darrieux)). JV: a další film Její první ples... ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval, nevíte náhodou? JV: to bych se musela podívat... ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek, tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit. ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy. JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly. ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní a... JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to zaujalo? ZP: asi ano. JV: ehm. ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo. JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi osudy. ZP: těmi osudy těch lidí a... JV: ehm. ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona navštěvovala jak teda žijou. JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že si jí tak pamatujete? ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em rejstřík postavenej jaksi výš. JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu. ZP: ale nav- šla je navštívit. JV: dobře. a tady píšete, vlastně zdůrazňujete to, že ste eště před tou okupací viděl americké a západní filmy. em bylo to pro vás důležité, že ste viděl právě ty americké a západní filmy ještě před tou okupací? ZP: pak jo.
Zdenek_(1927).txt
é okupace, dyš sme neměli možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli - neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl italskej. JV: ano... ZP: ( ) co? JV: ano, o těch akrobatech. ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní, anglický, francouzský filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že sou americké? ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli, tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich bavili, em co se tam dělo, no.
Zdenek_(1927).txt
pak nás tam zaujaly, to sem tam taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna ((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no... JV: Křižník Potěmkin. ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam jede po těch schodech v té Oděse. JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film? ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce, ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba... JV: hm. ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval. JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět... ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi něco zanechalo. JV: ehm. ZP: a myslíte, že třeba ten em spíš ten děj vás zaujal, nebo teda... ZP: děj. děj. em, tak to technický provedení nebo režii sme nedokázali tehdá nijak ocenit, to sme tomu moc nerozuměli.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl? ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy. jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně, takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na kerý se em dalo jít. JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste... ZP: ne, to sme věděli. JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty, tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli, ne náhodně. JV: takže z plakátů ste měl ty informace. ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat. JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska, že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas tak ani nezajímal? ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral, tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né, ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky, sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam chodilo. JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje herec? ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou ((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou ((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich hodně. JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete. ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s- ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála, jak se menuje, taková stará pani? JV: Štěpničková? ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště teďka nedávno hrála. JV: hm. to už... ZP: Zita Kabátová! JV: jo, Zita Kabátová. ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan ((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků. Burian ((Vlasta Burian)). JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví? ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony. JV: herecký výkony, a... ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista, Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla. ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.
Zdenek_(1927).txt
JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho obdivoval, a chodil ste.... ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová ((Shirley Temple)). JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že... ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná, jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...
Zdenek_(1927).txt
JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát, jestli ste byl na jednom... ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát. JV: hm. ZP: a třikrát. JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát? ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím,
Zdenek_(1927).txt
ale máte pravdu, to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli byl film barevný nebo černobílý. ZP: ne, ne, vůbec ne. JV: ale vy ste tam říkal, že vás zaujal ten minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) ZP: no protože to byla novinka, jo, to teda byl ty byly první barevný filmy, kerý sem teda viděl, ale a- ani dnes bych řekl, že mě to nějak ani dyš se díváme na nějaký ty vod pamětníků, ne, ne, to neni důležitý.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo spíše česká... ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino. ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej. tam sme nechodili. JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná? ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro, na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale Kapitol byl vyloženě německý kino. JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do kina. ZP: hlavně do kina se chodilo. JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla? ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy, když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako sdělovací prostředek. JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam... ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila. JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi? ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý. JV: a třeba Židé tam taky mohli jít? ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku, nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli. JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli chodit? ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne,
Zdenek_(1927).txt
ale za první republiky byly židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna, co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji? ZP: ehm. JV: a proč? ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo, že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za- zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní. JV: ehm. ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát, že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase. JV: a v této době ste chodil s kym do kina? změnilo se to nějak... ZP: kdy? ve válce? JV: no za války, za protektorátu. ZP: em s bráchou s- s bratrem, ani s těma kamarádama, s bratrem sem chodil. možná s těma kamarádama někdy, ale em to si nevzpomínám. spíš sme chodili s bratrem. JV: a změnil se výběr filmů, na který ste chodili? bylo nějak patrné, že, v tom výběru filmů, že je válka? ZP: no, tak em změnilo se v tom, že ty filmy zápaďácký tady nebyly, takže se muselo chodit jenom na ty německý nebo na ty český. JV: ehm. ZP: taky sme teda em měli tu selekci těch filmů ( ), nic jinýho nebylo. JV: a chodili ste radši na české... ZP: na český, samozřejmě že na český, ale chodili sme i na ty německý, nemůžu říct, že bysme ty německý ignorovali, chodili sme aji na ty německý na ty německý, zvlášť na ty revijální ((revue)) že sme chodili, no, pak eště byly aj nějaký, ale bohužel to už si nevzpomenu byly aj nějaký český revijální ((revue)) takový filmy, kde vidím er á dvorského ((R. A. Dvorský)) kde diriguje velkej velkej ansámbl velkej orchestr a nějaký tanečnice tam taky byly, ale na ten titul už si nevzpomenu. JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši? ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy. JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali? ZP: ne, ne. JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu? nevzpomínáte si? ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale... JV: na to si nevzpomínáte. ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo. JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň? ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli ani voblečení, protože sme byli v té uniformě.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a vzpomenete si na svoji první návštěvu kina po osvobození? ZP: snad to byl ten ( ) ne. to si nevzpomenu, kerej první film. ale vim, že to byli teda ty saloveni ((Pět Sullivanů)), Bílé útesy doverské, em a ty z těch sovětskejch filmů teda ten Ejzenštějn, ten Křižník Potěmkin, ještě tam byl ně- nějakej Něvský něco bylo, to už si nevzpomenu. JV: Alexandr Něvský. ZP: jak? JV: Alexandr Něvský. ZP: Alexandr Něvský, to bylo myslim něco vod něho film. JV: a eště bych se zeptala, jestli byla nějaká zvláštní atmosféra po tom konci války v kině? ZP: ohromná. em vůbec to nadšení po válce, to už taky si vůbec nedovedete představit, ta svoboda, která zase se nám vobnovila, to byla to bylo ohromný nadšení vůbec mezi lidem, nejenom teda v tom filmu, em to byl ohromná to si vzpomínám, vzpomínám si teda, to bylo nějaký představení bylo v tom kinu em Studio v tom Kinu Art, jak sme tam šli všichni, nevim teda jakej film už se tam promítal, to byla em mladí, staří všichni tam šli s ohromným nadšením... JV: a třeba taky nějaké hlasité projevy u toho filmu byly, nebo... ZP: ne. ne, ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než předtím, za první republiky? ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct, aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější. JV: dobře. ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, na
Marie_2_(1921).txt
LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila častěji nebo to se nezměnilo? MS: ne, málo, [málo, málo].
Marie_2_(1921).txt
LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.] MS: [to sme chodili každý] týden. LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden. MS: ano.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s- proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že půjdete] MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali americký filmy.
Marie_2_(1921).txt
MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa)) jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená? MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina, tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla to už byly plyšový a [a] LČ: [a] MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom. LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do něj chodila radši, nebo ne? MS: ne, nám to bylo [jedno. my když] LČ: [to vám bylo (jedno).] MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo] LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-] MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam, abysme to viděli. LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.] LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle]. MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.] LČ: a to bylo často? [nebo] MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.] LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a] MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co přemýšlet nad tím.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda hlavní film. [a nějaká] MS: [týdení-] LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam byla] MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále vždycky. LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]? MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty na hlavu. LČ: [grotesky (teda nějaké).] MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další [film co by šel.] LČ: [jo že by to byly] upoutávky. MS: ano, ano.
Marie_2_(1921).txt
LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam byly, nebo to ne? MS: za nás eště moc animovaný nebyly. LČ: v kině ne. MS: za nás ne. to potom začlo až později. LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]? MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc. LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky? MS: jenom reklamy, jenom reklamy. LČ: takže [jenom jenom ta-] MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si [nepamatuju. to by-] LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.] MS: [ano, ano, ano,] ano. LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.] LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník, bavilo vás to sledovat? MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až... LČ: až [na hlavní] MS: [po žurnále]. LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a] MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný LČ: mhm. MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co tam] LČ: [takže] MS: měli dávat? LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho] MS: [mhm. po žurnále] moc. LČ: moc? MS: někdo neměl čas, někdo schválně. LČ: mhm. MS: tak po žurnále chodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v domácnosti, že by někdo [měl vlastní] MS: [ne, nikdy]. LČ: promítačku? MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má. LČ: ale [to už bylo] pozdějc. MS: [( )] LČ: [v té době, v té době vůbec]. MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.
Jarmila_2_(1925).txt
ale mám dojem, že to bylo poprvně když sme byli v první měšťance JV: mhm JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti ((Výstaviště)) JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči? JJ: to sme byli ze školou JV: ze školou JJ: tam jako JV: mhm JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo nějaký (.) něco tam prostě JV: mhm JJ: bylo (.) [no a tak]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády? JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma kamarádkama JV: mhm JJ: šla taklec
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila [vlastně (asi nejčastěji)] JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme] JV: [(v rámci školy)] JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme tam byli, pak tam byla nějaká voslava JV: mhm JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)] JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na ten film šli? JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.) pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že (.) tam bylo takový... JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba s s přáteli? JJ: ne ne ne
Jarmila_2_(1925).txt
pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak JV: mhm JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si netroufal tam chodit JV: hm JJ: to (.) jako děcka že (...)
Jarmila_2_(1925).txt
až potom sme byli starší v tom učení no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do kina? vyjadřovali se k tomu nějak? JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu JV: hm JJ: nějak JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole? JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný JV: hm JJ: jak je to třeba dneska, jo JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo JJ: [no tak]... JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami, které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)] JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako děcka JV: mhm JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.)
Jarmila_2_(1925).txt
ž potom větší už s kamarádkami, tak spíš už JV: mhm JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli JV: mhm JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue JV: mhm JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali JV: kupovali (ste si)? JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk) byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.
Jarmila_2_(1925).txt
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )? JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film] JV: [mhm] JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že JV: mhm JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta mládež taková (.) tak kam měli jít? JV: mhm JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky JV: mhm [rozumim] JJ: [někam] tam jit do kina JV: hm JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní JV: mhm JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma JV: hm JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin, protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes, dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do školy a de do kina a příde třeba až ráno, že JV: hm JJ: rodičům je to jedno JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím? JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už si tak nějak moc JV: [hm] JJ: [nepamatuju ( )] JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky JJ: no
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a pak ste tam už přestala chodit? JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky JV: hm JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v Jundrově ((kino Vesmír)) JV: hm JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako děcka třeba šly JV: [hm] JJ: [do te] sokolovny, jo JV: takže ste občas šla i s kamarády? JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme byli větší JV: mhm JJ: že, to bylo už jako ve válce
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.) dospívání na nepřístupný film? JJ: ((nejspíš kroutí hlavou)) JV: ne? JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali JV: hm JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili JV: hm JJ: po kinách (.) jo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli (.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už sme víc jako JV: mhm JJ: chodili, [že, ale] JV: [(za té války)] JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo JV: hm JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo JV: mhm JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois Dvorský)), ne JV: mhm JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.) to si pamatuju (.) Mzda strachu JV: mhm JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni (.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad JV: hm JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v pralese JV: mhm JJ: nebo tak někde na nějakou končinu JV: mhm JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra Ferbasová)) JV: mhm JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)), <tak sme tam šli> JV: (to byla) vaše oblíbená herečka? JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch hereček, co byly taklec voblíbený
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.) domácí? JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď už to je víc JV: hm JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát JV: hm JJ: to nebylo taklec
Jarmila_2_(1925).txt
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)? JJ: [hm to] JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala? JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem (chodila)] JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat? JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola JV: mhm JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom když sem měla jít do už jako do dorostenek JV: mhm JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když já sem měla přijít tam na ty Kopaniny JV: mhm JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo (.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním JV: mhm JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to netáhlo někam (.) že JV: a třeba rozhlas ste poslouchala? JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka JV: mhm JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát handrkovali, když tam něco bylo, jo JV: mhm JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak ee (k) práci JV: mhm JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům JV: mhm JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.) JV: mhm JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem (neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )] JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba [(dnešní děti)] JJ: [no právě] a pak já sem byla sama JV: mhm JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned vedle JV: hm JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se třeba tichá pošta JV: [hm] JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme fakticky tenkrát jinou zábavu neměli JV: mhm JJ: a byli sme spokojení (...) to e
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch patnácti)] JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že JV: mhm JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé daleko JV: mhm JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si sedly a vykládaly sme si (.) jo... JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti] ((Výstaviště)) JJ: [no] JV: neznala tenkrát (.) (osobně)? JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)] JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem přišla víc do toho města
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili do kina víc tenkrát (.) než vy? JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych (.) jako JV: hm JJ: bych řekla [( )] JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině? JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se] JV: [ne] JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili JV: hm JJ: sme vo kinách nebo to JV: [takže]... JJ: [tam třeba] sme byli úplně JV: hm JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue] JV: [kinoreví] ((Kinorevue)) JJ: jo JV: mhm JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli rádi JV: hm JJ: [jo (.) učiteli to] JV: [zakazovali...] JJ: kolikrát zabavili JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila JV: mhm JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám JV: hm JJ: ledasco zabavili (..) když něco... JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení? JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.) JJ: ne ne ne JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]? JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež (.) jinak vychovaná JV: hm JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)] JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako dneska, jo? JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho JV: mhm JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco JV: [mhm] JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho JV: hm JJ: tak byli hned k raportu ((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů)) JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během ee JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím jako JV: hm JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee jiný JV: hm JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak vedení
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný film ještě za války (.) kolorovaný respektive? JJ: to vám nepovim JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině barevný film? JJ: já mám dojem že před válkou JV: [ne] JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to potom [nějak]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný JJ: protože aj ty dětský filmy JV: [mhm] JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že to bylo černobílý JV: černobílá jo (.) byla? JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.) to potom mám dojem, že to bylo barevný JV: mhm JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní JV: jo JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna- znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že (.) [(ty černobílý filmy)] JJ: [já nevím čím to...] JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu? JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba Babičku JV: mhm (..) [(knížku)] JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo JV: mhm JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..) než ee (.) nevím, čím to je
Jarmila_2_(1925).txt
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl, chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské? JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady nebyly
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne? vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]? JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro všechny ( )]... JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle] JV: [mhm, veselohry] JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě nazajímalo JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala] JJ: [anebo]... JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]... JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl] JV: [ano] JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé JV: mhm JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film JV: mhm JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které film (..) bylo to... JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem? JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak> JV: mhm JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...) JV: nestěžovala <ste si>? JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy JV: mhm JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu... JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.) zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená? JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla JV: mhm JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že JV: hm JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla,
Jarmila_2_(1925).txt
ale za války ste neměl [kam] JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník? JJ: tak voni týdeníky byly u všeho JV: mhm (.) [(před každým) filmem]? JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby nebylo toho týdeníku (.) jo JV: že vám to scházelo JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo být při každý... a to sme kolikrát brblali JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]? JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam (předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak tenkrát moc netáhlo JV: mhm JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]... JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké JJ: no to bylo hodně právě JV: mhm JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a všechno JV: hm JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak ten film JV: opravdu? JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to <zkrátili>, že to není možný JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly kratší JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky na ten týdeník JV: hm JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po tom týdeníku JV: mhm JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi JV: hm JJ: až vijou, že už bude po týdeníku JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník? JJ: hm? JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník? JJ: no tak (.) zabral dost dlouho JV: hm JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník JV: například [ještě]... JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce] JV: [hm] JJ: ty týdeníky JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech? JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly ale tak ty reklamy nevím JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany? JJ: ton- to si nevzpomínám
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu? JJ: (.) to si nepamatuju JV: ne? JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky JV: hm JJ: to teda... JV: a ty vás teda nebavily? JJ: [hm]? JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam dál od centra? JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám) v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout, jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou belu
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často, chodila ste ee vlastně každou (.) neděli? JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam] JV: [protože v sobotu byl pracovní den] JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít? JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném, kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát? JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to bylo JV: hm JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem dubna zemřela babička JV: mhm JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo, tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se blíž k Jundrovu [jako jo]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky [německé] JJ: [no no no] JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo] JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky <nemohla přečíst> (.) jo jaksi to JV: mhm JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]? JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech JV: mhm JJ: nebylo nějaký [že by tam]... JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu? JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát slyšel zašustět třeba nějakej JV: [hm] JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no ale...] JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba něco] JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku JV: mhm JJ: byl poměrně klid JV: mhm JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale] JV: [mhm] JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]... JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během (.) [projekce ( )] JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů JV: mhm JJ: raději každý držel hubu JV: mhm JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za komunistů taky JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz zákaz ee vstupu Židům? JJ: (.) to nevím to... JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku Židovku]? JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a takový to, někdy když ste se [dozvěděl] JV: [hm] JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli většinou, tak každý raději držel [toto] JV: [hm] JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte za sebou
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler? JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám] JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady JJ: [ne]
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo] JV: [hm (..) ještě] JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech JV: mhm JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti Němci, jak ti naši lidi, naši lidi JV: mhm JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když semka přišli Rusi
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino. LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích, takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem, maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé, jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi chodila do toho kina a [byly malý] SM: [a to vám bylo] kolik let asi? LS: no tak řekněme do těch dvanácti let. SM: mhm mhm LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často? LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to bylo, SM: mhm LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř, takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný. SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta husovická? ten Jas a Sibiř? LS: ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře a do těch husovických kin tam ste chodili asi proto, že to bylo blízko, pokud se nemýlím. LS: protože tam všude jinde to bylo daleko. SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina? LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak starší.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinům? vyjadřovali se učitelé nějak ke kinům nebo? LS: no nevím že by se vyjadřovali, ale eh vím že sme začali chodit se školou, sme začli chodit až po válce. začli chodit. SM: na filmová představení? LS: na filmová předs- samozřejmě do kina. to byly obyčejně jako vybrané filmy, které buď ideově nebo zajímavé pro děti nebo ne- někdy také bylo protože ehm to bylo jakoby za odměnu, na konec školního roku a tak.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a byl pro vás film v tom dětském věku důležitý? LS: ano velmi. velmi, já sem se strašně těšila někdy říkám, že to bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat, když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a babička ale <měly stejné děti> takže tím e SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy? LS: ne ne to v životě ne SM: [mhm] LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila nikam, to.
Libuse_(1929).txt
nebo eh s Jindřichem Plachtou ((Jindřich Plachta)), to bývaly taky filmy, které byly i pro děti, eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat, a no nebo Dana modřická ((Dana Medřická)), ta byla tenkrát mladá krásná, tak ta také byla v těch filmech, když sem já mohla se podívat, Věra Ferbasová, to byla taková veselá jako holka, ta také vždycky hrála mm no byla oblíbená mezi děvčaty velmi. SM: mhm, dobře a kdybyste měla nějak eh jako říct jak jak často ste chodila? v té době do toho kina. LS: no tak často tak ((někdo vchází do dveří)) LS: dobrý den SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý týden, že, LS: no to sem chodila ale ale... SM: a teď už to bylo méně často nebo více? LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka, SM: mhm LS: nebo navečer sme většinou nechodili. SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho kina? LS: no, začala válka. SM: mhm LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven. SM: mhm mhm a a a která kina ste navštěvovala tedy ještě potom do toho roku štyřicet pět, když už ste chodila třeba sama do toho kina? LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.
Libuse_(1929).txt
SM: aha LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí sestřenicí, SM: mhm LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina, říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého a pak tam bylo eště jedno kino teď jesi je tam nějaký seknd hend ((second hand)), to bylo říkali tomu blechárna ((pravděpodobně Besední dům)), nevím proč, jestli tam byly ty blechy nebo ne, ale byl to takový dlouhý sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle, a kam sme eště chodili, no ve městě sme občas byli, protože kino Čas hrál celý den, tak asi dvakrát sme tam zašli, se podívat, ale tam byly samé aktuality jako a zase ty to vítězství německých vojsk, to bylo neustále, mezi tím nějaké reklamy sem tam, to tenkrát spíš začínalo,
Libuse_(1929).txt
no a na nám- ta Úderka, to bylo na náměstí Svobody, tak tam sem myslím taky jednou dvakrát byla. i i na večerní představení a to už to už asi po po válce pot- ne teda ano po pětačtyřicátém. takže to už bylo volnější to už sem byla v tom učení, takže už sem měla malinko větší volnost, i když naši kontrolovali kdy příjdu domů, že, SM: mhm mhm LS: to bylo správné, no.
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a měla ste nějaké své oblíbené kino? LS: no tak oblíbené myslím že spíš ten Sibiř se mi zdál nějaký takový příjemnější, tam sem chodila raději. takže když něco hráli dobrého v Sibiři tak sme šli do toho Sibiře. SM: mhm a- LS: ale jinak nevím kde. SM: a mohla byste nějak jako říct, co se vám na tom Sibiři ((Sibiř)) teda líbilo? LS: no mně se mm připadalo lépe vybavené a takové eh mám dojem, že tam to bylo vymalované nebo vytapetované, možná vytapetované tmavě, a ten Jas, ten byl světlejší, jestli to taky to odpovídalo tomu názvu, nevím, ale v tom Sibiři ((Sibiř)) se mi líbilo lépe, takové komornější prostředí tam bylo. nevím i jako později, po válce také sem tam chodila raději do toho Sibiře. ne neumím to dneska ani moc zdůvodnit určitě, to mělo nějaký důvod. SM: mhm mhm a bylo naopak v Brně kino, které ste ráda neměla? LS: no já sem je neznala ta ta kina, ve městě, SM: mhm LS: já sem je neznala a mně eh protože sem neměla nikdy moc penízků, tak sem se musela vlastně řídit podle toho, kolik na to mám, že. SM: mhm mhm LS: že myslím, že některá kina byla dražší, třeba skala ((Scala)), nebo Kapitol nebo já ne- tak nějak se to menovalo, tak to to byla dražší kina, tam byli tak komfortnější,
Libuse_(1929).txt
SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla třeba sama nebo s rodiči, LS: ne s rodiči sem nechodila do kina. SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho] LS: [no jen] v tom Králově Poli. SM: mhm LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém kině ((pravděpodobně Besední dům)),
Libuse_(1929).txt
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako podle toho, s kým ste šla? do různých kin. LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže SM: mhm LS: to kino bylo vždycky večer, že, SM: mhm LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala? LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo holku,
Libuse_(1929).txt
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo nápoje? LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala. SM: mhm LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to ruší všechny. SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil? LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak se to stávalo. SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho skončení potlesk? LS: ne to ne, to nikdy ne.
Libuse_(1929).txt
LS: to až po válce, tak to byly třeba některé ty sovětské filmy si vzpomínám, myslím že se to menovalo to bylo také válečný film, ale myslím že se menoval Matka. a to byl to byl film, kde em jako fašistický tank, eh honil malé dítě, po takové pláni a prostě jezdil za ním pořád a chtěl ho přejet, samozřejmě. no to už ani nevím jak to dopadlo, ale tenkrát to byl tak dobře udělaný film, i i ideově i ty výkony byly úžasné, tak tenkrát se tleskalo. SM: mhm LS: aspoň to tento film si pamatuji, že se tleskalo. všichni.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy, eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu, umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata, anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké, Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační, Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si vybrala eh SM: mhm LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek> protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla. SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste radši do kina nebo nebo na film? LS: já vám teď nerozumím. SM: mhm eh to [znamená jestli] LS: [jako] podle toho filmu SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když... LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv? SM: mhm LS: ne. SM: ne, [takže] LS: [ne] SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně] LS: [no bylo] ano. SM: ten film. LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl. SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u těch ki- u těch kin, že, LS: mm SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech? LS: ne. nikde. SM: takže vyloženě jenom [z] LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu, tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda. SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci? LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho- psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné. SM: mhm LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem potom je ráda teda viděla, SM: mhm LS: ty filmy. SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LS: no tenkrát byly jenom černobílé
Libuse_(1929).txt
barevné začly až po válce aspoň u nás, SM: mhm LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné, ale mně to nevadilo že ten černobílý. SM: mhm LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo rozhodující.
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se menuje ten komik? sem ho zase zapomněla, SM: čeplin ((Charlie Chaplin)) LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh také ti humoristé, SM: [Laurel] LS: [to] nebyli Češi eh... SM: Laurel a Hardy LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo takový jako že si hrají na děti. SM: mhm LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle. SM: mhm LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
Libuse_(1929).txt
to a prostě když sme se museli dívat na ty německé týdeníky a na ty válečné,
Libuse_(1929).txt
a eště po válce byly dlouho filmy válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný, ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový, zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus byl pro nás tak tak krutý
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne? LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány, že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo. SM: mhm LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm si myslím že nikdo. SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film vlastně dobrým filmem? LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky, protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy... SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo? LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už> SM: mhm LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo nedávno. že, to to bylo hrozné.
Libuse_(1929).txt
pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě, to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už nepamatuji, ale na všechny sem šla. SM: a na všechny ste šla víckrát? LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas. SM: mhm mhm LS: to bylo to bylo úžasný. SM: jo LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít a všichni eh no, SM: mhm LS: <se ke mně přidali.> SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a... LS: zábavy? SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem? LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny, takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko zvládla, SM: mhm, takže s- LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko, večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili domů, protože sem byla na trávě, takže SM: mhm LS: pro králíky na seno, že, SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té trávě, nebo LS: ano SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina? LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina, my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak dlouho trvalo než nám udělali přípojky.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. zaměříme se teďkom ještě na konkrétněji trochu na fi- na kina a přímo na filmová představení, vy už jste vlastně něco málo o těch místních kinech říkala, ještě bych se vás znovu zeptala jaké byly rozdíly v těch kinech třeba z hlediska interiérů nebo přístupu zaměstnanců, a jestli tyto vlastnosti vlastně hrály roli při výběru toho kina? LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v tom Čase ((Čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy, ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek, všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít, já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla, jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak, zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)). SM: mhm LS: tak jinak nemůžu to hodnotit, no to určitě tam byl pořádek. tenkrát bych řekla že byl všude <pořádek>, v tech kulturních zařízeních. SM: mhm mhm eh a z čeho se obvykle skládal ten program projekce? LS: no každý film měl eh jako na začátku ten týdeník, říkalo se tomu já nevím jak se tomu říká správně, ale e e myslím že [týdeník] SM: [týdeník] LS: no, a tam byly všechny možné jako ty třeba no hlavně teda ty ty boje, to já když si vzpomenu tak jenom vidím ty ty rozbitá ta rozbitá města, jak padají bomby, jak tam lidé utíkají, jak m m prostě se všecko vyletí do vzduchu, no a to bylo asi to byla asi jejich idea všecko rozmlátit, eh všechno, prostě silnice když spadl když spadl granát nebo bomba na silnic, tak to zrovna tak udělalo tam kr- kráter, vylétlo to, že, někdy lidé tam lítali, no když si na to vzpomenu, tak to je jenom jenom hrubosti, no, SM: mhm LS: nic jiného nebo honili honili partyzány nebo někoho honili, pak jako vel- velká sláva, že ho zajali nebo to, no a to byly to byly naše to bylo naše poučení, že, jak to bude do budoucnosti, asi si mysleli že nás teda všechny takhle vyhladí pomalu. SM: mhm mhm, a pamatujete si třeba ještě na nějaké jiné části toho programu, třeba na nějaká hudební vystoupení, reklamy? LS: ne. ne, možná že byly nějaké reklamy, mám dojem že byly nějaké reklamy, určitě ne tak takové na úrovni, SM: mhm LS: určitě ne. SM: a bylo třeba běžné, že byla během toho programu nějaká přestávka? LS: ano to potom byla obyčejně přestávka, pokud si myslím tak byla přestávka, aspoň když tam byly děti, a já si myslím že jestli byla potom pro dospělé vždycky přestávka nevím, ale aby děti mohly asi na záchod ještě nebo em se uklidnit, nevím, ale byla přestávka, bývala přestávka. SM: mhm mhm, a měla ste o ty doprovodné části toho programu zájem? to znamená ste vyjmenovala ty týdeníky a že ste že si vzpomínáte, že existovaly i nějaké ty reklamy, bavilo vás to sledovat? LS: ne. ne vůbec ne, nikdy. já si vzpomínám že nikdy, vždycky sem eh každý každý když něco začne, tak je zvědavý, co bude dál, no tak to také sem byla zvědavá a vždycky mě to zklamalo. vždycky to bylo něco co se em dneska bych řekla pod úrovní. SM: mhm LS: s kulturou to vůbec nemělo nic společného, no a ty moje zájmy nebyly zaměřené na takovédle věci, že, to vůbec, možná kluci někdy se třeba jim něco líbilo, protože se obyčejně o tom bavili a projevili řekla bych trochu zájem, ale, no a (postupně) tam býval i sport, ale velmi málo. to, SM: mhm LS: velmi málo, to tomu sportu dneska se věnuje mnohem více času, což je teda dobré, pořád lepší sportovat než válčit, že jo. SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v domácnosti? LS: ne nebyla. nikde.
Libuse_(1929).txt
protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.) my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, dobře, a eh už- vlastně jak to na vás teda působilo vzhledem třeba k té filmové kultuře nebo k tomu k těm kinům, jestli třeba existovala některá kina, která byla známá že že třeba sou jako více německá, některá jako více česká... LS: ne k tomu se nemůžu vyjádřit, protože nevím, já sem tolik, za prvé sem neznala tolik kina a ani nechodila, že, no jako jako dítě mám dojem, že byla kina, kde hráli asi jenom německy, mám dojem že ano, protože to si určitě ti fašisté vydupali, možná ta skala ((Scala)), ne- nevím nebo ten Kapitol, myslím že byla kina kde hráli jenom pro Němce jako, ale nemůžu to potvrdit a nevím která,
Libuse_(1929).txt
LS: my sme toho měli mišmaš, my sme museli co dávali, tak to na to sme se dívali, že, SM: mhm LS: i když sme si mysleli že je to třeba dobré, že je to pro nás, nebo že je to bude jenom příroda, no tak to těch těchto filmů bylo dost pomálu. SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že? LS: ano. ano. SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo? LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh proti eh já nevím, proti nám bych řekla, SM: mhm LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme petrolejem takže, SM: mhm LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne. SM: jo, a a změnil se v té době teda výběr těch filmů, na které jste chodila, když už ste občas šla do toho kina? LS: no až po válce, to ne. SM: takže ne? LS: ne myslím že ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba... LS: k těm filmům? SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo? LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali poturčenci, SM: mhm LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, eh eh ještě se zeptám, jak se vaše chození do kina a chování vlastně i diváku měnily s blížícím se koncem války? LS: no já nevím, pokud vím pokud si vzpomínám, tak se lidé začli už dost projevovat nahlas, i mezi sousedy, ale víte ten strach, eh z těch fašistů byl tak (.)
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do kina nebo spíš méně? LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak... JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek, no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to... PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo] JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj... PS: mys- nebyla to Domažlická? JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh] PS: [já myslím že jo] JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali] PS: [mhm] JV: vono to bývalo laciný, že, takže PS: mhm JV: dycky parta děcek a... PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch], JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle PS: mhm JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často jenom tak. PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce] JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo
Jarmila_(1931).txt
JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady] PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste] JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,
Jarmila_(1931).txt
JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba> bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch plotech, PS: mhm JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než dneska PS: mhm JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu mluvit, nemám internet PS: mhm JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila správně] PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo... JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to všechno, to bylo na těch plakátech PS: mhm JV: takže to mělo cosi do sebe taky.
Jarmila_(1931).txt
PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?] JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala)) Kapitol, to byly vlastně premiérový kina. PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...] JV: [no to] ani tak ne PS: čekali ste...
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim líbilo, na co chodili rodiče? JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo PS: mhm JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný... (.) PS: mhm a na to chodili teda JV: chodili chodili určitě
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím, PS: mhm JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho mlýna a...
Jarmila_(1931).txt
PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení vy ste chodila [taky ee] JV: [no to víte že jo] PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví] ((revue)) JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni ((Sonja Henie)) no] PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no] JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce (.) PS: takže na ten si vzpomínáte JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to jo ale... PS: no JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta Zasněžená romance byla až po válce,
Jarmila_(1931).txt
ale před tím s ní nějaký filmy byly no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem se probořila> PS: ((smích)) JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích)) no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích)) PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]? JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak koncem války, ( ) byla maličká tenkrát PS: a tady představa toho [jak vypadá] JV: [jéžiš proč ste si nevzal?] PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho? JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta Soňa ((Sonja Henie)), že,
Jarmila_(1931).txt
ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera. PS: mhm JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně PS: mhm JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým neohlášenou napustili přehradu Němci, že, PS: mhm JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice)) sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo, tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo, ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak. PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to méno? JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka. PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to byla pro vás populární známé méno, jo ee? JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo, PS: mhm JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že ten Dům u jezera PS: mhm mhm JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk)) nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi, PS: no JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel, ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)). PS: aha JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco takovýho. PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky populární] JV: [no mhm] PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás... JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců, PS: mhm JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...> PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee... JV: ((smích)) PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve třídě [sbírali ste nebo...] JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,
Jarmila_(1931).txt
ale chodívali sme jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později] PS: [ano ano] JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne. PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce] JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce] PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl... JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno] PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže] JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával toho kašpárka, PS: mhm JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě] PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve spodním sále] JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.
Jarmila_(1931).txt
PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste mohla, jo] JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta děcek,
Jarmila_(1931).txt
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu, stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný] JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v neděli v sokolovně v sálu, jo, PS: aha JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co tam teďka je takovej domek,
Jarmila_(1931).txt
JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho, jo, takhle jít. PS: mhm JV: ((smích)) PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem] JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí nějakejch.
Jarmila_(1931).txt
JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích)) PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]? JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně, PS: ano JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,
Jarmila_(1931).txt
JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro, to je tam teďka na tom to divadlo městský, PS: divadlo no JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma PS: mhm JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár lidí takovejch, PS: (takže tam) JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák)) (vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství, PS: aha JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili. (.) PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní představení] JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků PS: mhm JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační přírodovědecký filmy PS: mhm JV: vopravdu to měli krásný. PS: mhm JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo. PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty přírodní, JV: no PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty? JV: ano no byly dobrý filmy, no PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné... JV: naučný ano ano ano. PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem] JV: [mhm mhm] PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se] JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak zaměřeném,
Jarmila_(1931).txt
PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)), to bylo jako [to školní kino]? JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno nevim vám neřeknu, PS: hm JV: bych zas vymejšlela. PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by vám... JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou ((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková nalejvačka do nás, že, pochopitelně.
Jarmila_(1931).txt
PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl... JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka] PS: [potom Úderka] ano JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme mívali [rande] PS: [ee jo] JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju. PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...] JV: [no ano] ano no
Jarmila_(1931).txt
PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu ((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka? JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda vykládat nějaký], PS: [jasně] JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy. PS: mhm (..) PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde se promítaly týdeníky] JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské? PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila? JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým maličkým starým kině. PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru (.) JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte ju?
Jarmila_(1931).txt
JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro mládež)) PS: ano ano no [Studio, kino mladých]
Jarmila_(1931).txt
JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu, to byla to bylo Radost [myslim] PS: [ano] JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti celnici někde. (.) PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná jo méno který] JV: [aha tak to je možná] mhm mhm PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...
Jarmila_(1931).txt
PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-... JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední dům, Union)). PS: mhm JV: [a do mě do mě] PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období] JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme chodívali na komorní hudbu PS: mhm JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady [ten]
Jarmila_(1931).txt
PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc? JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden] PS: [každej týden] JV: možná že jo PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které... JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,
Jarmila_(1931).txt
PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo takové luxusnější [to je jasné a myslí-] JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo divadlo)) PS: Kapitol, já vím JV: [jo no]? PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák PS: [no ale ta ta budova ze] JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam] PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no JV: mhm PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě JV: [jo Kapitol?] PS: [no Kapitol] JV: tak se dlouho menoval? PS: no JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací kolem toho jak byl Tuzex, jo. PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím co tam teďka je. (.) PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen] JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]? JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že PS: mhm JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako studáci třeba tak... PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee... JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý. PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo lavice?] JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže, JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no, PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce ((Union)) Krpolské ((Královo Pole)) PS: mhm JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později předělaná zmodernizovaná po válce. PS: mhm JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee] JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak se tam cpali dozadu, že jo em. PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam jste chodila s kamarádkama? JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko dvakrát, jo, PS: hm JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e ty lístky byly na místo, že, PS: no JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale, PS: mhm JV: ale jinak teda
Jarmila_(1931).txt
JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct pryč, když skončili ty Kluci na řece, že, PS: hm JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom film čistě? JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality PS: jo JV: nebo [něco] PS: [no] JV: takovýho to muselo být (protože) PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy, JV: mhm PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních] JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no PS: hm JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak dneska když to posloucháte ((smích)) PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých JV: mhm PS: upoutávek na živnostníky [místní] JV: [jen tak] jen tak ano PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách pro Evropu PS: ee JV: zachvátí-li tě, zahyneš PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by diváci nějak? JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej fízl PS: hm JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli, těch bylo nejvíc
Jarmila_(1931).txt
PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )] JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo jako vtip [prej, jo] PS: [aha] JV: Adolf Jebavý PS: že se to rozšířilo jako taková
Jarmila_(1931).txt
PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě JV: no on vyřvával PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino] JV: [no ano to bylo] PS: [( )] JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím kinem ((Central)) s tím náměstím? JV: mhm PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste] JV: [no tak] PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina nebo jak je to znáte z z [vyprávění] JV: [ně- někdo z rodiny] PS: mhm JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo? JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně že to bylo slyšet? JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to kino promítali už později, tak to už bylo normálně. PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to amplionem [na náměstí?] JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )] JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi sebou nebo [bylo to tak] JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
Jarmila_(1931).txt
PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?] JV: [ale jo] určitě určitě určitě. PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?] JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou, to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e tak PS: mhm JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo PS: mhm JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec měl tu neděli službu. PS: mhm JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)). PS: mhm JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to si musím pamatovat PS: jo JV: ten den [to bylo vlastně] PS: [takže ste byla] JV: silnej dojem PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )] JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no. PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války] JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po válce v televizi PS: mhm JV: jako paměť- pro pamětníky PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve sklepě měsíc a PS: no JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho] PS: [šestadvacátýho] JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele.
Jarmila_(1931).txt
JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona brání vlast ((Ona brání vlast)) PS: no JV: říkal vám ten titul [jako někdo?] PS: [ano ano] JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce] PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět Sullivanů)) JV: to byly americký, to byly senzační filmy. PS: hm JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee? JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě] JV: [no to bylo hrozný] PS: pod tank, že jo JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal, no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut ((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou, protože to už ruštinářka
Jarmila_(1931).txt
PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět Sullivanů)) JV: to byly americký, to byly senzační filmy. PS: hm JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo
Jarmila_(1931).txt
PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee? JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě] JV: [no to bylo hrozný] PS: pod tank, že jo JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal, no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut ((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou, protože to už ruštinářka
Jarmila_(1931).txt
PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy na které ste šla? JV: no no tak to víte že e e PS: podle čeho? JV: většinou se chodilo na český veselohry PS: mhm JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů PS: hm JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to si všechno nepamatuju PS: mhm JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval ((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích)) PS: jo ((smích)) JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy. PS: na český. a barva hrála roli barevný film? JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný
Jarmila_(1931).txt
a jinak po válce po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho PS: hm JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu PS: mhm JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli, Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky hezký na [to se] PS: [přišlo v] padesátých [letech] JV: [no až pozdějc]
Jarmila_(1931).txt
PS: no ale v tom protektorátu takže eee JV: no tak PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je nějaký film v barvě, ne JV: nebylo toho tak moc
Jarmila_(1931).txt
PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]? JV: [to ne] to ne to asi ne PS: to ne JV: to asi ne PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to hrálo roli české byly teda preferované, jo? JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co PS: hm JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo? JV: (hm) PS: mělo to důvody jako ee JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám, vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme prožívali hrozně tu přírodu
Jarmila_(1931).txt
PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly plný kina, že... JV: to nevím právě to nevím PS: nebo čím to bylo JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly PS: mhm JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc tak to nebylo u nás PS: mhm JV: možná (teda) PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo] JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do něco málo na to udělala PS: jo JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják nebo nějaká stráž bouchala aby PS: mhm JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně
Jarmila_(1931).txt
PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba? JV: no určitě taky (.) určitě PS: ale večer se promítalo, že jo? JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla, no. PS: mhm JV: prostě no PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla, on byl z církve PS: hm JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se něco promítalo [tak jo] PS: [on měl promítačku] JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z- proti dnešním aparátům, to byla hrůza PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo
Rut_(1934).txt
já si pamatuju potom už až po té válce (.) jak sme chodily s děvčatama už do těch kin nebo tak nějak tak to už jo (.)
Rut_(1934).txt
jedině potom už až sem chodila (.) po té válce (..) to už sme ze školou (.) e aj ze školou někdy šli (.) a (.) až potom vlastně (.) na té střední (.) jak... to sem chodila na tu Merhautovu (.) tak to už sme chodili na filmy i co byly mládeži nepřístupné (.) tak to sme se vždycky tak snažili vymódit, abysme byli (.) trošinku starší (.) a měli sme štěstí, dostali sme se na všecko co sme chtěli, no (.) a to sme taky chodili nejvíc do toho (.) do té Lípy ((Lípa)) (.) a e do města teda sme chodili jo do všech těch možnejch kin a (.) to už sme chodili na ty (.) americký filmy (.) těch bylo hodně (.) válečných ale takový pěkný to byly, že oni byli aj takový jako (.) romantický (.) a (.) e potom e (.) naše filmy už co byly (.) točený po válce (.) a na takový ty starý filmy taky (.) taky si vzpomínám na (.) takovou Muzikantskou Lidušku ((Muzikantská Liduška)) a na takový ty filmy, jo (.) a (.) s Vlastem Buriánem ((Vlasta Burian)) a takový nějaký a (.) ty novější byly (.) už potom taky takový (.) na tu dobu dělaný jako (.) rok na vsi ((pravděpodobně Vzbouření na vsi)) a a nebo tak nějak se to menovalo (.) <já vím že tam hrál> Filipovský ((František Filipovský)) nějakýho dědka <(taky takovýho), už nevím jak to bylo> jak se to všechno menovalo, ale (.) anebo hrozně se mně líbil náš film a byl to ee ročník (.) osumnácet štyřicet osum ((Revoluční rok 1848)) LG: mhm RM: a tam (.) eště si vzpomínám že Ráž ((Vladimír Ráž)) hrál Sabinu ((Karel Sabina)) (.) a že se nám jako děvčatům hrozně líbil (my sme tam byli) celá třída do něho zamilovaná (.) tak takový filmy, jo (.) tak ten se nám líbil a potom z těch americkejch a anglickejch filmů (.) byly strašně hezký filmy jako pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) e Bíle útesy doverské (..) e a teď liš- e listonoš zazvoní (.) dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) nebo tak nějak se to [menovalo] LG: [Pošťák] dycky zvoní dvakrát ((Pošťák vždy zvoní dvakrát)) RM: prosím? LG: Pošťák dycky zvoní dvakrát? RM: tak nějak [jo] LG: [mhm] RM: tak nějak se to menovalo (.) a (.) nebo Farář u svatého Dominika (...) potom byl nádhernej film rakouskej, ten byl už taky (..) to byl první (.) první barevný film který sem viděla a byl to (.) e a Věčně zpívají lesy to s- to sme byli všecky úplně (.) zaujatý těma barvama, protože sme nikdy barevnej film neviděli (.) a tak to tak už začínalo sem tak to tak problikávat (.) ale (.) jinak sme chodili na všechno co vůbec běželo (.) to sme lítali z kina do kina (.) sme třeba šli (.) věděli sme, že tam a tam dávají ten film, tak sme (.) jeli až do Židenic anebo (.) až do Komárova tam bylo taky kino ((Atlantik)) (.) a tak sme e šli kde co jelo, tak tam sme šli (.) byli sme takový kinaři, že sme šli třeba na štvrtou (.) a když to bylo ve městě <hned sme navázali na šestou> anebo asi na osmou... když se nám něco líbilo (.) chodili sme do kina pořád.
Rut_(1934).txt
LG: a potom později? RM: no později už jako děvčata, že LG: mhm RM: už když nám bylo těch patnáct roků (.) a tak to sme už (.) se snažily vlezt (.) všude možně (.) <to sme už> se tajně namalovaly, abysme vypadaly dospělý (.) ale my sme byly takový holky, že už (.) ( ) (na tom) nerozhodovalo (.) j- vzpomínám si, že sme byly to bylo po válce (.) a to byl Fantóm opery ((Fantom opery)) (.) a to bylo od osmnácti let mládeži (.) nepřístupný (.) tak to sme se teda už namódily to nám bylo těch šestnáct nebo kolik (.) to už sme byly namóděný a už sme se snažily (.) a <eště vím že> jednou dokonce (.) sme se chtěly dostat na osmou do kina (.) tak to sme si vzaly aj klobouky od maminek, no abysme jako takový abysme vypadaly jak dospělý slečny, no LG: a jaký ste měla potom pocit, když ste se když se vám to jako podařilo dostat se na ten nepřístupný film? RM: <no ohromnej (.) ohromnej, my sme se cítily jako dospělý> a už sme se těšily až bude něco zase (.) takovýho LG: mhm RM: (protože) to bylo... některý filmy byly od osmnácti nepřístupný (.) některý vod šestnácti (.) podle toho jak to byl... <ale tam nebylo nic (.) proti dnešním filmům> (.) že by tam (.) děcka nemohly jít (.) jedině (.) třeba strašidelný nebo tak nějak ale (...) to vím že na tom Fantómu opery ((Fantom opery)) (.) sem seděla a už sem chtěla křičet (.) nechoď tam ((předvádí)) <chtěla sem napovídat tomu filmu aj, jo?> ((smích)) LG: ((smích)) RM: tak sme se do toho tak vžívali
Rut_(1934).txt
..) a ty reklamy a to bylo myslím až (.) po té válce (..) a nevím ani (.) kdy (.) jestli hned? (.) to už si vzpomínám z pozdějších dob (.) že sem eště sme říkali takový blbý reklamy (.) pořád jo (.) jaký o keksech a vo takový to (.) ale (..) nevím kdy to bylo LG: mhm RM: to to už bych kecala kdybych řekla že byly (.) ale ty týdeníky teda byly (.) dlouho (.) že (.)
Rut_(1934).txt
LG: (..) a em podle čeho ste si vybírala (.) teda ten film na který ste šla do kina? RM: (..) taky že se slyšelo (.) pozdějš teda už jo LG: mhm RM: že to je ohromnej film, že to je dobrý tak na to se šlo
Rut_(1934).txt
LG: a potom později po válce? RM: no po válce taky, že (.) to to to to šlo protože nebyla televize LG: [mhm] RM: [tak] to šlo jak lavina (.) k e (.) to je ohromnej film na to se běž podívat (.) na to (.) na to pudem jo (.) chodilo se aj dvakrát do kina (.) na stejnej film kterej se líbil LG: já sem myslela třeba jestli (.) jestli ty informace byly v novinách a tak? RM: ne ne LG: [ne e? mhm] RM: [ne to ne] ne
Rut_(1934).txt
LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál? RM: ne nebylo to důležitý LG: a vy ste zmiňovala toho Vladimíra Ráže, měla ste eště oblíbené i jiné herce? RM: no tak všechny ty h- herečky pěkný LG: mhm RM: že (.) to až pozdějš že co (.) protože oni totiž ty (.) takový ty dobrý český filmy aji ee v těch e co se dávají teďka jako LG: mhm RM: jako starej českej film (.) to zaniklo (.) po tom osumaštyřicátým roce toto zaniklo (.) a byly jenom ty novodobý takový ty (..) ty pokrokový podle nich jo jako ee co se e týkalo jako toho vývoje tady e (...) nábor do do fabrik a takový to (.) to potom bylo takový... a všecko jenom jako (.) na tu jednu strunu to bylo (.) to nebylo jako (.) objektivní (.) to bylo ruský filmy a tak (.) žádnej americkej žádnej anglickej neběžel (.) to až po dlouhých letech když bylo to Ponrepa ((Ponrepo)) tam na té Husové (.) tak tam pronikaly takový ty e i ty americký nějaký filmy a to bylo teda (.) nabitý jenom proto že to byl (.) americkej nebo tak film (.) to se tam člověk (.) dostával těžko, že (.) já si vzpomínám, že sem viděla těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely ty filmy e (..) po té válce LG: mhm RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na tom filmu> po několika letech (.) a (.) tak (.) no a oblíbený e se nám líbili teda jako ty herečky a herci z těch (.) z těch anglickejch a americkejch filmů (.) to se nám teda líbili (..) a to byli (.) ty naši (..) to už bylo takový i když sme na tom rádi chodili chodili sme rádi aj tady na tyto novodobý filmy (.) ale (.) to bylo něco jinýho tam toto (..) já sem (.) já vůbec já dodnes (.) mám ráda (.) filmy (.) e který sou (.) nevymyšlený a (.) zakládají se na skutečnosti (.) a ty válečný filmy (.) to mám ráda (.) a (.) a srovnávám to (..) tvrdím jedno (.) že když je historickej film (..) i ať už je to z této války nebo z dřívějška (.) takže ty historický filmy a hlavně válečný scény (.) ty ruský filmy byly lepší (.) tady na toto (.) jo? LG: mhm RM: ale (..) ( ) že ty scény a to (.) takový ty válečný (.) byly lepší tam udělaný než v těch anglickejch nebo americkejch (.) to bylo takový (.) zkrásněný (.) ty jo takový takový (.) ne tak (.) ne tak tvrdý (.) jo, ale to (.) sme si já říkala (.) že ta válka je hrozná, takže tak to asi (.) bylo (.) jo? LG: mhm (..) e a kromě těch válečných filmů a těch e filmů podle pravdy, měla ste (.) eště nějaké oblíbené filmy (.) jako které ste vyhledávala (.) víc než ty ostatní? RM: no jistě jistě (.) když třeba (.) to sem viděla totiž (.) ve Vídni (.) Jih proti severu (.) a pak sem ho viděla až po dlouhé době (.) v televizi (.) takže třeba (..) ta vivien lej ((Vivien Leigh)) (.) anebo (.) red- e <jak on se menoval>? LG: ( ) RM: e jak on se menoval co hrál toho re- reda bet- batlera? ((Rhett Butler)) LG: <já si asi nevzpomenu> RM: (fouskatej) <jo> (.) ježiš mariá (.) známé anglic- e americké herec (...) já si teď teď nevzpomenu <jak von se menuje>? LG: (jejda) <ale mě to bude taky štvát> že si nemůžu vzpomenout RM: prosím? LG: že mě to taky taky jako <že si nemůžu vzpomenout> RM: no no no vidím ho vidím ho LG: <jo (.) ja taky> RM: a (.) <já mu pořád říkám red batler ((Rhett Butler)) protože on ho hrál toho reda butlera> ((Rhett Butler)) <a on se menoval> (.) jěšiš maria možná si vzpomenu za chvilku, ale teď ne (.) no (.) a tak to (.) vím že ten film sem viděla (.) ve Vídni (.) a tak sem toužila potom aby běžel tady a když potom ho dávali, napřed sme ho sem ho viděla na vídeňské televizi (.) tak e (.) do toho filmu sem se tak vžila (.) že když sem potom po letech četla tu knihu (.) tak sem byla (..) zklamaná (.) ne napřed sem četla tu knihu (.) a když sem potom viděla ten film, tak sem byla těma hercama některýma zklamaná LG: mhm RM: protože sem si ho v- podle toho podle té knihy (.) představovala toho člověka úplně jinačího (.) než ho představoval potom ten film (.) tak (.) to sem říkala, ono je lepší napřed to vidět a potom [to číst] než to napřed číst a potom vidět (.) ale to jenom sou takový e (.) e u některejch, jo, že sem si říkala, no toho sem si představovala úplně jinak (.) <jo a takže> (..) no anebo toho e (..) Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla (.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že (.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to tam bylo takový trošku, jo? LG: mhm RM: takže ono (tady) (..) a já tady tyto knihy aj ráda čtu (.) no (...) a nejhorší je na tom to, že si člověk na ten film vzpomene a (.) nevzpomenete si na ten název toho filmu (.) třeba jak to byla ta (.) ee jestli to byl deník nebo co jany ejrové ((Jana Eyrová)) nebo nebo LG: [(any f- (.) any frank?)] ((Anna Franková)) RM: [nebo tak nějak] jo jo (.) teď nevím přesně jak se to menovalo (.) to taky takový já já mám ráda (.) aj ty historický filmy (..) já sem byla zamilovaná do těch francouzskejch, kde hrál žán maré ((Jean Marais)) on hrál vždycky takovýho (.) hrdiny, jo (.) tak a takový filmy sem měla taky ráda hrozně (...) na slaďáka taky sem se šla podívat, ale (.) tady tyto byly takový LG: a proč teda ti herci byli vaši oblíbení nebo proč ste je [měla ráda]? RM: [prosím]? LG: proč ste měla ráda ty herce které ste zmínila? RM: za prvé (.) obyčejně měli (.) kladnou roli LG: mhm RM: a byli hezcí (.) jo? LG: mhm RM: tak z těch důvodů (..) a někdy někdy se člověku líbí (.) e aj herec kterej není nějakej pěknej, ale už jenom tým svým podáním té role, jo? (.) tak to jako (.) si člověk toho toho herce oblíbí LG: (..) a chodila ste třeba na ty filmy, kde byl váš oblíbený herec opakovaně? RM: ano ano ano (.) sem šla aspoň pod- třeba podruhý na to LG: mhm RM: aby to člověk pořádně jako... protože vám ledasco unikne aji, že? (.) a tak aby se to člověk (.) prožil tady ten film (..) no
Rut_(1934).txt
LG: a em při tom výběru filmů ee hrálo ňákou roli to, že to bylo černobílé? nebo barevné? čemu ste dávala přednost? RM: no (.) napřed byly jenom černobílý, [že] LG: [mhm] RM: takže když byl barevný film, tak (.) to bylo něco, že? a e napřed to... to máte zrovna stejný s tou televizí, já sem pořád tvrdila, já bych ani barevnou televizi nechtěla, na co? (to jo) no a dneska už (člověk řekne) jé to je černobílý? jo? [tak ale] e takže (.) to je právě ta (.) ten postup LG: a vy ste myslím říkala ten první barevný film RM: to byl e a Věčně zpívají lesy LG: jo RM: byl můj první barevný film (.) (to) byl rakouskej film (.) a to ta a to vím že sem viděla v kině (.) tenkrát to byla Radost LG: Radost RM: na tom Cejlu
Rut_(1934).txt
LG: a vybírala ste si třeba ty filmy podle podle země, ve které vznikly? RM: ne ne ne LG: a k- kdyby ste měla říct, co pro vás e jaký film byl pro vás jako dobrý, co ten film musel mít (.) aby vás zaujal? RM: no buďto to ne- nesměla to být nějaká kravina, blbost LG: mhm RM: anebo na to člověk šel (.) protože věděl, že to je taková volovina, které se člověk zařehtá (.) ale (.) aby to bylo (..) no prostě se to musí líbit, že? (..) (když) máte takový ty filmy (..) ty ang- am- jestli sou americký nebo anglický ja teď nevim (.) (jak) (.) no americký (.) ten (.) co zemřel (.) ne gery kůpr ((Gary Cooper)) ne (.) ten druhej ten fešák takovej (.) co hrál taky tu Milionovou bankovku ((Milionová bankovka)) a Velká země (.) takovej ten vysokej (.) gregory pek ((Gregory Peck)) jo LG: [] RM: [jo jo jo] (.) takže (.) to byly vždycky hezký filmy (..) bylo to takový zkreslený, že (.) vždycky zvítězilo to dobro (.) vždycky se řeklo (.) no to nemůže skončit špatně přece ten nemůže umřít nebo <tak nějak jo>? (.) a (.) a (.) (to) ešče dlouho se potom vykládalo taky vždycky vo těch filmech jak je to (.) a teď do kina (teď) nechodím vůbec, protože (.) je to zaprvé strašně drahý a a (.) de to všecko (.) běží to všecko v televizi [potom]
Rut_(1934).txt
LG: (..) a vy ste teda říkala, že ste chodila (.) třeba když tam byl v tom filmu nějaký váš oblíbený herec víckrát (.) chodila ste třeba i na ňáké jiné filmy víckrát? RM: ne ne ne když se mi ten film nelíbil, tak ne LG: mhm (.) a kromě toho čtení, měla ste ještě nějaké jiné záliby? RM: no (.) (chodit) do divadla (.) zpívat (.) a hrát na (.) (ja) já su dost tak hudebně (.) jako zatížená (.) já hraju na ty (.) já sem hrávala na klavír jako holka a teď (.) hraju jenom na ty (.) na ten kejbok ((keyborad)) jako no takže LG: mhm RM: takže (..) zpíváme dodnes LG: a na klavír ste te učila kdy? RM: e to mně bylo ale (.) už dost pozdě (.) mně bylo ale (.) těch štrnáct roků? LG: mhm RM: třináct štrnáct roků po válce (.) a to jenom do těch šestnácti a potom sem toho nechala
Rut_(1934).txt
e byla ste členem nějaké organizace třeba dětské nebo (.) nebo já já nevim (.) [Sokolu, Junáku]? RM: [no po] válce svazu mládeže LG: mhm RM: do svazu mládeže a (.)
Rut_(1934).txt
LG: mhm (...) em pamatujete si (.) jaké byly (.) rozdíly mezi (.) mezi těma kinama? jako třeba jestli bylo nějaké kino vyloženě takové luxusnější [( )]? RM: [no] rozhodně rozhodně (.) taková skala ((Scala)) (.) nebo Kapitol LG: mhm RM: Metro (.) Moderna (.) to byly takový noblesní k- kina, že ta Lípa byla taky pěkná (..) a potom byly takový malinký jako (.) kinečka, ale v každým kině bylo bufé (.) v každým (.) aspoň [ty bonbony] LG: [(v každém)]? RM: nebo něco takovýho tam bylo vždycky (.) a (..) byly ty kina takový noblesní LG: a e jestli si třeba pamatujete nějaké kino jak to tam vypadalo? třeba nějaké, do kterého ste chodila nejčastějc? RM: no tak my sme chodili do toho města potom, že LG: mhm RM: no taková skala ((Scala)), to bylo (.) když se vlezlo do toho (.) jenom (.) ten (.) vstup do toho byl nádhernej ty schody dolů (.) to bylo něco ohromnýho (.) Kapitol taky (.) a (.) Alfa (.) to byly všecky takový (.) byly šatny (.) všechno to bylo já ani nevím jestli sou dneska šatny v kině (.) nějakým (.) to všechno bylo
Rut_(1934).txt
LG: a pak teda e teda ty ta skala ((Scala)) Kapitol a tak to byly ty lepší kina (.) jaké byly ty ty horší (.) potom? RM: prosím? LG: ty horší kina potom byly které? RM: no horší (.) e ty kina byly všecky (.) udržovaný [takový] LG: [mhm] RM: jo? LG: jo RM: ale (.) byly takový menší a bylo to takový (.) třeba já vím že (.) v Židenicích (.) bylo takový kinečko (.) a já nevím už jak se ten t- to kino menovalo (.) a to bylo takový (..) tam bylo dobrý to že to šlo hódně tak nějak pěkně dolů (.) takže aj v těch posledních řadách se vidělo (.) jo? LG: mhm RM: a e kino třeba (.) e v tom e (.) jak je (..) ta pasáž nahoře (.) jak je ten (.) radnice tam (.) v té pasáži tam (.) bylo kino ((Jalta)) (.) jestli tam je to kino ješče pořád (.) to bylo buďto Moderna (nebo) Metro se to menovalo Jadran to se to myslím potom menovalo (.) nebo nevím (..) jak je LG: Jadran RM: jak je stará ra- jak je Nová radnice tam je pasáž LG: jak je dom- dominik- RM: cože? LG: e je tam ňáké náměstí? RM: no před před tím LG: nebyla tam Jalta? RM: Jalta Jalta LG: mhm RM: jo jo jo LG: jo RM: tak tam (.) bylo to hlediště plytký (.) tam když si... krásný kino, ale když se sedělo vzadu (.) tak aby člověk tak natahoval krk, jo? takže takový ty kina (.) i když byly lóže a všechno (.) už to bylo něco (.) nebylo to tak pohodlný ale třebas ty starý kina nějaký měly ten spád takovej, že se tam vidělo dobře LG: (..) a teda nevzpomínáte si na žádné kino, které bylo (.) neudržované? [že]... RM: [ne] LG: mhm (.) a bylo nějaké kino, do kterého ste třeba nerada chodila (.) že ste se mu jako vyhýbala? RM: ne ne ne ne nevyhýbala ale (..) že (.) třeba sem tam vůbec nebyla (.) jo? LG: mhm RM: to byly takový ty malinký kinečka co byly svo- e soukromý tady byly aj nějaký takový kinečka, tak tam v těch sem ani nebyla
Rut_(1934).txt
LG: jo (..) my sme mluvily už o těch týdenících e skládal se teda ten program projekce ještě z něčeho jiného? RM: skládal? jestli se [skládal]? LG: [no jestli] se skládal jestli tam bylo kromě toho hlavního f- filmu a týdeníků ještě něco jiného (.) ne e? RM: ne ne LG: a bývaly třeba přestávky? (.) [( )] RM: [ne ne]
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) o těch týdenících už sme mluvily a (.) byla ste někdy na promítání nějakého filmu v domácnosti (.) u někoho? RM: ne ne
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a pamatujete si na první návštěvu kina po osvobození? RM: (..) hm to určitě byl nějakej válečnej film (.) nevim (..) co byl za první LG: a to tu atmosféru třeba toho? j- jestli byste e jestli umíte srovnat, jaké to bylo jako předtím třeba v době toho protektorátu a potom to navštěvování po té válce [jako]? RM: [ta et-] atmosféra po válce LG: mhm RM: byla všeobecně (.) všeobecně (.) nejenom v kinech (.) takový nadšení to bylo LG: mhm (..) a ee to se třeba projevovalo jak? myslím třeba jestli si ne- e nevzpomínáte na nějaké projevy třeba přímo v tom kině? jestli [(ste něco nesledovala)]? RM: [ne v tom kině] se to nebylo (.) ne (.) ale (..) vím že (..) se chodilo (.) a to se e (.) nahlásilo že se pude tam a tam na brigádu (.) tam a tam něco udělat (.) odklízení (.) a lidi šli (.) bylo nadšení (.) do těch májových průvodů lidi šli (.) a kór když eště byly všechny strany (.) to se tak štichovali jedna strana před druhou (.) která bude mít lepší tu alegorii a (.) a ty (.) e výzdoby a všecko tak to bylo (.) to nadšení bylo
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat kina, jakoby FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?> ((smích)) LG: ((smích)) <to říká hodné pamětníků> FR: no tak ee od toho hm to sme chodili e (protože) sme bydleli na té Marxové LG: [mhm] FR: [té dnešní] Spolkové, tak tam bylo to kino bio ((Lido bio)) a pak Lípa, tak tam sme chodili. pak sme chodili do kina Radosť ((Radost)) LG: mhm FR: to je na Cejlu LG: jo. FR: jo? LG: mhm FR: na Cejlu (..) a tam sme chodili e hm e do první do třetí řady to bylo za korunu <nebo za dvě koruny.> ((smích)) LG: ((smích)) takže když ste se oženil a to bylo teda v kterém roce? FR: patnáctého e patnáctého března devatenáct set (.) devatenáct set e (.) padesát dva.
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do kostela navštívil kino? FR: no tak dopoledne se nepromítalo. LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste šel do kina, FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili LG: mhm FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne. LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový LG: mhm FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do kina, tak nevíte pomalu (na co) dete. LG: a třeba v novinách a v časopisech FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin LG: mhm FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy. LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm kinům číst si to FR: ty ty co byly LG: jo, FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo? LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo tam hrál? FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce. LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )] FR: [ne ne] LG: mhm FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek, LG: mhm FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla, LG: jo. FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak von se menuje, karel hégr ((Karel Höger)) LG: [mhm jo] FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole, LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl ( )] FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.
Frantisek_1932.txt
LG: jo. mhm (.) a pamatujete si na první barevný film, který ste viděl v kině? FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.) to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků)) LG: mhm FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak dále. LG: a to bylo kdy? FR: to [byl rok] LG: [(když ste byl] FR: čtyřicet devět. LG: mhm FR: jo?
Frantisek_1932.txt
LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl? FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme se pobavit LG: [mhm] FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a tak dále. LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na něj do toho kina pudete, FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět, LG: [mhm] FR: [protože] (.) toto (..)
Frantisek_1932.txt
FR: [papír] podepsat jestli sem to neviděl, jo? to kolo, ten plášť LG: [jo] FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět, LG: mhm FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo? LG: mhm FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku, LG: mhm FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále dál. LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm FR: (.) prostě LG: jako [e formální rozvod] FR: [e z nouze] z nouze ctnost. LG: mhm FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo, ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ. poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc. LG: mhm FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se) podívat někdy až budete mět čas, jeďte se podívat do toho Osvětima, Osvětimi jedna. (více- mer-) komerční záležitost ale (.) aušvic ((Auschwitz)) jako, Březinka LG: mhm FR: to už je tvrdá re- realita.
Frantisek_1932.txt
LG: (...) hm a byl ste na ňákém filmu jakoby víckrát? FR: (..) no tak tehdá to bylo Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků)), LG: mhm FR: to byl americkej film, tak na ten na ten sme byli ale to LG: a to bylo ale až po válce, FR: [to bylo po válce]
Frantisek_1932.txt
LG: [a během] a během války? FR: během války (.) to sme moc nechodili. LG: jo jo. FR: to byly sice to byly víceméně takový limonádky, jo? LG: [mhm] FR: [červená] knihovna bych to řekl, LG: <mhm> FR: jo? některý filmy mám doma.
Frantisek_1932.txt
LG: jo. hm kromě teda, během té války jestli ste měl ňáké (prostě) ji- záliby, nebo koníčky, nebo tak něco, FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid LG: mhm FR: tak mě titulovali taky že sem Žid, LG: aha FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk poturčenej je horší Turka. LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto způsobem. LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici LG: mhm FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a LG: (..) to je hrozný, (fakt)
Frantisek_1932.txt
LG: jo. no já tam mám otázku ee jestli byste mohl ňák popsat, jaké byly rozdíly v těch kinech, jako jestli byly ňáké lepší horší... FR: no tak e (.) byly lepší, to byla e kino skala ((Scala)) [kina] LG: [mhm] FR: Kapitol, LG: jo. FR: Moderna, na Dominikánským náměstí (.) to byly klasický kina. LG: jakoby ty premiérový? FR: co? LG: [ty premiérový?] FR: [to by-] tam se taky promítaly premiéry. a pak e předměstí, tak tam přišly už ty e došly ty filmy kde běžely kde prostě už to běželo, v těch velkých kni- kinech. LG: mhm (.) a hm (.) jak to třeba v tom lepším kině vypadalo, jakoby vevnitř. FR: podívejte se, ee kdy- (.) v těch normálních kinech, LG: (no) FR: byly e dřevěné [lavice] LG: [mhm] FR: a tam už to bylo polstrovaný. LG: jo. (..) a hm z čeho se obvykle jakoby skládal program té projekce, (jako) kromě toho hlavního filmu, FR: e byl e byly tyto, (.) byla reklama a potom e byl e týdeník. LG: jo. a ty reklamy byly byly jakoby jaké, nebo jak ste o o tom [( )] FR: [e ty reklamy] byly e (.) ty reklamy byly e tyto, e co se kde prodává kde se co vyrábí, LG: mhm FR: e e zubní pasta a různý věci, LG: jo. FR: ale moc toho už e na jídlo nebylo, protože doopravdy LG: [mhm] FR: [nemohli] si toto dovolit. LG: (.) a hm (.) bývaly běžné (.) ňáké třeba jakoby ukázky z jiných filmů, jakoby třeba příští týden vám promítneme, FR: ne ne. [nic] LG: [ne?] FR: takovýho. LG: a nebo ňáké krátké filmy? (.) před tím hlavním? FR: (.) to někdy bylo, někdy ne. LG: mhm ale nebylo to pravidelné. FR: nebylo to pravidelný, a když byly ty krátký filmy, to bylo e na náměstí Svobody ((kino Central)) LG: mhm FR: a potom u di- e potom u nádraží ((kino Ohne Pause)). LG: jo. a to tam probíhalo jak třeba u toho nádraží, FR: to šlo vod desíti od rána do desíti do večera, LG: jo. FR: (furt) se to střídalo. LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká přestávka? FR: hm někdy jo, ee LG: [jo] FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou ( )] FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee] LG: [jo jo jo] a čekalo FR: (..) e děti kecaly a... LG: mhm FR: <však to znáte> LG: <jo jo jo> eště sem se chtěla zeptat na ty rozdíly v těch kinech, jestli jakoby hm (.) během té války potom byly ňáká kina e která byla jakoby spíš německá, a některá která byla spíš česká, protože někteří FR: [no] LG: [pamětníci] to jakoby zmi- zmiňovali. FR: (.) e podívejte se, byly filmy který byly ee kde byly německý titulky LG: mhm FR: potom se dovážely ňáký německý filmy jako řekněme e žid sís ((Žid Süss)) LG: mhm FR: slyšela ste o tym filmu? LG: mhm FR: e musím za Petrem, ten mně ho natočí, von ho má. LG: mhm FR: jo? takže doopravdy on má hodně těch filmů, (.) ty který byly, (.) vždycky se chválili Němci, že ničili všechno na co přišli. LG: (.) a během té války já sem si teda myslela že (.) jakoby u všech filmů byly povinné ty německé titulky. tak to to nebylo? FR: u všech českých filmů ano. LG: jo. FR: no, LG: (.) a FR: a z německých to za- e to když bylo německy, tak se tam dávaly český titulky. LG: jo. mhm a ty e potom během války ty třeba (.) jakoby ty plakáty k těm filmům (.) ty popisky u těch e kin bylo to německy nebo česky? FR: bylo to obou- e hm dvoj- dvoujazyčný. LG: jo, mhm. (.) a když byly ty týdeníky? hm FR: tak se (vychvalovali) [Němci] LG: [jo] jasný. tomu rozumím. ale, ee jak se třeba (.) když se třeba na na plátně objevil Hitler nebo já nevím nějaký důležitý představitel FR: lidé byli ticho. LG: ticho, [takže ani jako] FR: [protože nikdo] nevěděl jestli tam nejsou agenti, gestapo a tak [dále] LG: [mhm] FR: protože ti (.) ti chodili do kina sledovali lidi (.) a pak e po případě zabra- sebrali a tak dále. LG: a a slyšel ste třeba o někom koho takhle sebrali nebo viděl ste FR: to sem osobně sám neviděl. LG: neviděl, mhm. (.) a e (.) a nebyli tam třeba na ňákým (německým) filmu nebo při tom týdeníku německém, nebyli tam třeba lidi, kteří jakoby projevovali sympatie? jako [k té ideologii?] FR: [no tak] (.) to se nedá říct, protože lidé e (.) někteří ano, LG: [mhm] FR: [někteří] ne. LG: jo. FR: to bylo e (.) ne- neobvyklé. ale, aji ti Němci nedávali e ty filmy válečný nedávali. LG: [mhm] FR: [protože] doopravdy museli by dokázat že taky prohrávali. LG: mhm jasně. a (.) jak na vás jakoby ty doprovodné části toho programu působily, jako bavilo vás to, nudilo, FR: no tak e co byly reklamy, tak sme se na to dívali LG: mhm FR: a říkali sme si co? potom přišel týdeník e tam sme e viděli akorát že stále e stále Němci vyhrávali, že LG: mhm FR: i když bylo poz- e konec pomalu války, tak LG: mhm FR: (.) tak nik- ee (.) oni neřek- nepřiznali pravdu. LG: jasný (.) mhm. a vy ste a vy ste jakoby vědělo se že třeba to co se ukazuje v těch v těch týdenících, že to není pravda? FR: no tak e e ono se to proslýchalo, protože e protože přece jenom byli lidi, kteří ten zahraniční rozhlas e m- ňákým způsobem získali, LG: mhm FR: ňákým, protože oficiálně to byl trest smrti. LG: [jo] FR: [to] (ste měla) na (.) rozhlasový přijímač neposlouchat trest smrti. LG: [to je hrozný] FR: [jo, když vás] někdo udal. LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti? nebo... FR: ne ne ne. LG: takže [ste] FR: [tak] to ne LG: neznal niko