Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Dospělost
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné navštěvování kina? [kdy ste přestala...] DB: [no, až] byly děti LR: jasně DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl [zájem] LR: [mhm] DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
Dagmar_(1929).txt
[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a] televize.
Ludmila_(1923).txt
[no tak když] sme se vdali, taky byla válka, takže toho taky bylo strašně moc, PV: hm LH: protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
[jako byl] člověk dospělý, tak se šel podívat, no dospělý, no tak to sme byli ještě mladí, ale nemě- neměli sme na to. PV: hm LH: drahé bylo jídlo, nebylo na to, aby se mohlo chodit do kina, PV: hm LH: takže si, ve válce si vůbec nepamatuju, že bych někdy teda, jednou třeba, PV: hm LH: za půl roku nebo za čtvrt roku se šla podívat do kina. a mám dojem, že dokonce bylo i zrušeno, za té války, že se asi vůbec nehrálo. PV: hm LH: takovej dojem mám, nevím určitě, ale já sem určitě v té době do kina nechodila.
Ludmila_(1923).txt
protože sem se vdala v těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce, byla sem nasazená v té Královopolské, no, takže sme ani nepomysleli na nějaké tyhle.
Ludmila_(1923).txt
a pak, my sme, manžel a já, my sme rádi, jako děcko, my sme už chodívali po lese, sami, teda s partou, né samy holky, ale prostě celá parta sme chodívávali, no to sme chodívávali tančit, ani nás kino nezamímalo ((nezajímalo)), a pak sme šli domů, nebo na Vranov sme chodili, zase, celá parta, PV: hm LH: do kavárničky kde byla, kde byly rourky, se dělaly, trubičky, PV: <jo> LH: jak sme tomu říkali, <rourky.> no tam byla taková malá kavárnička, to se šlo potom přes les zase, to ste nemohla chodit sama.
Ludmila_(1923).txt
protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
hm takže to už ste pak šli radši někam jinam? jako [do kavárny,] LH: [no chodili sme] na čaje. PV: jo. LH: do, třeba do Soběšic sme chodili na čaje. PV: hm LH: tam byla zas tahle, tam byla em jak se tomu říkalo, sokolovna, a do té sokolovny se chodilo na čaje. a turisti, kteří přišli, třeba šli odněkud, tak se stavili na tom na tom čaji, se tomu říkalo. čaje. ovšem bylo to takový taneční, takový sportovní, tam se, tančilo se, prostě šla ste třeba v kalhotech, v botech v těhle, a tam se tančívalo. tak tam sme chodili. PV: hm LH: no a pak sme chodívali tančit taky do pivovaru v Řečkovicích. tam taky byly takový ty tanečníky, o těch pěti hodinách pro tu mládež. takže pak nás kino nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,
Ludmila_(1923).txt
do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),
Ludmila_(1923).txt
a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku. PV: hm LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy. PV: hm LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco už.
Ludmila_(1923).txt
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná- nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama. jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na někde že tohle. tak na to se šlo.
Ludmila_(1923).txt
no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)), PV: hm LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že, Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie Nedošinská)),] PV: [jo, jasný] LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda dopadla. PV: hm LH: tak dopadla. PV: hm LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla. protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila PV: hm LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak, když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do toho Německa, a PV: hm LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se se zahodila s takovým PV: hm LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju odsoudili. moc ju všichni odsoudili. PV: hm LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.
Ludmila_(1923).txt
hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.
Ludmila_(1923).txt
tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu, nebo to. PV: hm LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to. PV: hm LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.
Ludmila_(1923).txt
proto myslím, mám dojem, že ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli, no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno soustředilo, PV: hm LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl živej.
Ludmila_(1923).txt
no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný zájem,
Ludmila_(1923).txt
za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu sme nechodili do kina, opravdu ne. PV: hm LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina. až po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když, když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře- přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký. PV: em vinetů? nebo em LH: prosim? PV: vinetů ((Vinnetou))? LH: no. PV: jo. LH: tak na to sme chodívávali. PV: jo. LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.
Helena_(1927).txt
no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz- jak ee vznikla televize já [řeknu], LR: [mm] HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili, LR: mhm HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.
Helena_(1927).txt
a nejvíc co byl, co mě upoutal jeden, já mám ráda detektivky, a jedna mě upoutala a dodneška na ni nezapomenu, a bylo to s hajnsem rýmanem ((Heinz Rühmann)), Stalo se za bílého dne, LR: mhm HH: a to vám mě, už sem potom jednou ještě viděla, a to mě tak zaujalo, že na ten film nikdy nemůžu zapomnět. LR: mhm HH: ten hans rieman ((Heinz Rühmann)) to byl takový človíček menší, von dělal detektiva, a tehdy šlo o vraždu dětí. nemohli pořád vypátrat, kdo ty děvčátka zavraždil, a teď jak se po tom pátralo, víte, a tak, to mě zajímá, ne abych já hned na začátku věděla, aha, to bude asi vrah, ale prostě ee do toho děje, aby mě něco vtáhlo, a já ho sledovala.
Helena_(1927).txt
a do t-, do těch em brněnských taky sem chodila, už potom později LR: [až později] HH: [zase že], to sem jezdila už tramvají, měla sem tramvajenku, že, a byla sem už zaměstnaná, no a tak sme tam taky navštěvovali ty, Kapitol, to bylo pěkný kino, nebo ta Moskva, to potom nějak myslim zrenovovali, nebo já nevim, jak to bylo. a tady v těch Židenicích to byly kina, tam se třeba v tom kině Sport, tam ste vyšla hnedka na ulici, žádný schodiště, nic, LR: [aha] HH: [to ste], to bylo tak nízko, že ste vyšla do ulice. a ve většině se chodilo dólu, že to bylo jakoby podzemí. Alfa, a potom tehdy to byla Moderna, LR: mhm HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale jak je Nová radnice [ta pasáž] LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino] HH: [Jalta] LR: mhm HH: hm tak tam sme taky chodívali, no prostě dost sem se, do Husovic taky, kino Sibiř a eště jedno, to si nepamatuju, tam už sem chodívala i potom s mým ee budoucím manželem, protože on byl z Husovic, tak tam sme, <první film, co sem s ním viděla, byl Pád Berlína>
Helena_(1927).txt
no když sem nastoupila do... to sem chodila možná aj víc a [potom] LR: [mhm] HH: ee když sem se vdala, tak eště víc LR: [mhm] HH: [to sme] s manželem, pokud sme neměli televizi, tak [hup do kina].
Helena_(1927).txt
LR: mhm, vy ste nastoupila do toho zaměstnání, tak ste už chodila třeba do jiných kin než tady v Židenicích? [nebo...] HH: [no to], to do těch [i] LR: [do-] HH: v Židenicích i do města.
Helena_(1927).txt
HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že LR: [mhm] HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu kulturu jako <projevovala>.
Helena_(1927).txt
LR: [mhm], a bylo v ki- v Brně naopak kino, které byste neměla ráda? kam byste vůbec nešla, kde se vám to nelíbilo? HH: ee nebylo, to si nevzpomínám, že by mě některý tak... tady byly taky ee, třeba kina, Čas u [nádraží] LR: [mhm] [u nádraží] HH: [tam se], člověk chodil po městě, měl ještě čas, nebo někdo spěchal na vlak, šel na vlak, tak si šel do kina, kdykoliv si tam sedl, LR: [mhm] HH: [a] zase kdykoliv odešel, to bylo výborný, LR: mhm HH: a potom bylo, totéž kino bylo taky na náměstí Svobody ((Úderka)), tak ee taky sem někdy tak, byla sem ve městě, tak sem si tam zašla no a chvilku sem poseděla.
Helena_(1927).txt
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala? například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo skoro bifé, LR: [mhm] HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit, víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili LR: [mhm] HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco, ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký. LR: to se tam prodávalo, HH: to se tam [prodávalo], LR: [mhm] HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee konzumovat i káva, víno, LR: mhm HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy LR: [mhm] HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané nebo [tak, víte.]
Helena_(1927).txt
LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině, nebo až HH: [ano ano] LR: [pak cestou] z [kina?] HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme, ale tak jinak ne, to ne.
Helena_(1927).txt
LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]... HH: [římskokatolické.] LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina, [nebo jaké filmy ste] HH: [ne] LR: si vybírala. HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď
Helena_(1927).txt
jak říkám, detektivky, nebo při- to mě bavilo, ale musela sem trošku na tom přemýšlet, kdo to asi bude a jak to dopadne,
Helena_(1927).txt
ak vám řikám, já jenom tenkrát na to Stalo se za bílého dne, to sem pořád čekala, kdy to budou dávat, ale bylo to německy, tak potom ty německý filmy samozřejmě sem nechodily, až pak jednou se to objevilo, tak na tom sem byla dvakrát,
Helena_(1927).txt
[ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych] LR: [mhm] HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát, LR: [mhm] HH: [tak to] já ne.
Helena_(1927).txt
no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy třeba rodinný, o rodině [něco, že] LR: [mhm] HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si nepamatuju,
Helena_(1927).txt
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina], LR: [mhm] HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní skoro, chození [no do kina.] LR: [mhm] HH: skoro každý týden, dá se říct. no. LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? na jejich atmosféru, těsně po válce... HH: ne. LR: mhm HH: těsně po válce co bylo. (.) to už si nevzpomínám, jak říkám, no tak, to bylo (.) to byly různý ty em budovatelský takový filmy, že <komunistický, jo> ((smích)) LR: ((smích)) HH: kde byla ta komunistická stránka víc vyzvedovaná, že,
Edita_(1926).txt
KH: a vzpomínáte si osvobození, vlastně když končila válka, jak ste šla, jesi ste, jak ste šla třeba poprvé do kina, když když jako [bylo po osvobození?] EB: [to to sem šla] akorát je s manželem a to sme šli do na Nové ulici Metro bylo. a to sme viděli nějaký film s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)). KH: hm EB: a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a nebyly na to ani peníze.
Edita_(1926).txt
KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát? EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na fotbal.
Edita_(1926).txt
EB: navštěvovat kina kdy sem přestala? LG: mhm. EB: asi před dvaceti lety. LG: jo. EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi jakžtakž]...
Edita_(1926).txt
LG: [mhm, dobře] (..) jo a (.) potom teda i později třeba po tom sňatku nebo tak, tak ste navštěvovala pořád ty samá kina? EB: ne, to sme chodili, to byla na Leninové tam je Stadion LG: mhm. EB: a tam bylo letní kino LG: jo. EB: tak sme i do letního kina chodili (...) no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance LG: jasně. EB: to všecko nebylo tak, abychom LG: mhm. EB: navštěvovali kino tolik.
Edita_(1926).txt
(...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna. LG: jo. EB: (jinak...) LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala navštěvovat ty kina? EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.
Edita_(1926).txt
le jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to LG: jo jo. EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak přišla televize. LG: mhm. EB: tak kino přestalo. akorát mmě jenom syn (.) jednou řekl, abych na to šla, to bylo nějak (.) jak to nunátko mluvilo to byl americkej film jo, jak se mělo narodit (..) kdo to mluví ((Kdopak to mluví)) LG: jo. EB: nebo tak nějak se to menovalo a potom mně řekl Kolju ((Kolja)), tak na to mně taky <koupil lístek> ((smích)) EB: tak na tom sem byla.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla ráda? EB: ne. LG: ne? EB: ne ne.
Edita_(1926).txt
e-e já si nepamatuju, že... no ee s nastávajícím manželem to sme byli... LG: s nastávajícím manželem ste chodila taky do Lucerny? EB: ne to sme chodili na Novou ulici Metro se to menovalo to kino sme tam byli na oldřichu novým ((Oldřich Nový)) no ((smích)) si pamatuju
Edita_(1926).txt
no já v Metru měli i lože [jako nahoře jak toto to je] LG: [takže to bylo takové] lepší jo? EB: no jistě, Lucerna to bylo v žabinách ((Žabovřesky)) vobyčejný (.) to. tam ještě chodili s takovým (.) foukali ten e voňavej vzduch a to. LG: jo.
Edita_(1926).txt
LG: a třeba (.) přátelé nějak em mluvili o nějakém filmu a vy ste pak na to chtěla jít nebo...? EB: (.) no tenkrát ne. LG: ne. EB: e-e ( ) nebo možná, že někdy někdo něco řekl a my sme potom s manželem třeba šli, LG: jo. EB: to (.) as- možná (.) [jo]
Edita_(1926).txt
LG: vy ste s tou Blan- Blankou EB: s Blankou. LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)] EB: [před tou] válkou ano LG: jo. EB: ano a (..) po válce a toto.
Vera_(1923).txt
mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice často, protože televize tenkrát nebyly, SM: mhm VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct let, pozdě. SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste VB: no SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?] VB: [ano chodívali do kina]
Vera_(1923).txt
do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki- divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je, ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje, SM: hm VB: to je nějaké menší divadlo.
Vera_(1923).txt
SM: mhm. e vy ste teda říkala, že ste chodila nejvíc se spolužačkami, a s maminkou, a chodila ste [ještě s někým jiným?] VB: [no potom] s manželem sme chodili.
Vera_(1923).txt
SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost chození do toho kina? VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala, SM: no
Vera_(1923).txt
a když se vrátil, tak sme chodili každý týden do kina. SM: mhm VB: on chodil rád do kina. SM: ale to už vlastně bylo neby- ve čtyři- e ve čtyřicátém VB: pětačtyřicátém, po válce. SM: po válce [až to bylo] VB: [ano] ano [po válce] SM: [hm] mhm mhm e a která kina ste potom navštěvovala později. VB: no to sme šli někdy do toho města tam k tomu divadlu to kino Kapitol. SM: a to už ste chodila s manželem? VB: ano [s manželem] SM: [jo s manželem]
Vera_(1923).txt
SM: jo jo, a měla jste ňáké svoje oblíbené kino? VB: no tak oblíbený, jedině to na tom, na té Hybešové ((kino Grand)) potom až už až po té válce, SM: mhm VB: až už sme bydleli na té lajtnerové ((Leitnerova)), tak sme chodili většinou tam. to bylo kousek od nás. a hráli tam cizí filmy, dost, a nám to nevadilo, pak už to byly filmy namluvené, později, že? SM: mhm VB: takže nám to už připadalo jako náš film.
Vera_(1923).txt
no. e je- jenom se ještě zeptám, e na té Hybešové ((kino Grand)) to se e mě- měla ste ňáký důvod proč to bylo vaše nejoblíbenější kino, bylo to třeba kvůli tomu, že tam dávali ty cizí filmy, nebo VB: ne, to to nám bylo jedno, ty výhody žádný sme neměli tam. [( )] SM: [tak takže] VB: to bylo nastejno, SM: mhm a to už teda bylo po válce, to co ste měla oblíbené to kino na té Hybešové ((kino Grand)) VB: po válce. SM: po válce.
Vera_(1923).txt
v tu dobu co sem byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly. SM: mhm VB: tak to sme chodívali. a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to jmenovalo, SM: rekreace? VB: na rekreace týdenní,
Vera_(1923).txt
SM: e a stalo se že byste třeba jedla ňáké jídlo nebo něco pila během toho filmu? VB: ne, to sme, takhle sme se potom až sem chodila s manželem, tak sme se takhle, jednou zaplatil vstupenky manžel a jednou já. a jednou koupil on, byla taková cukrárna na Křížové na Starém Brně a tam menovalo se to Rupa, já nevím co to bylo za zkratku, SM: hm VB: to byla továrna Rupa, SM: mhm VB: jak byl rop, byl taky taková cukrár- tak kdy- vyráběli cukrovinky, a tak tam sme si koupili třeba za tu cenu, toho lístku, za tu korunu, ste si koupila třeba na to nikdy nezape- nezapomenu, taková to byla směs čokoládová s burskými oříšky, a to stálo dvě koruny deset deka tam, SM: mhm VB: takže tam sme dali za kino dvě koruny a ještě jsme měli s sebou bonbóny, SM: ((smích)) VB: bonbóny ne, ale bonbóny takhle ty, ty tvrdý ani ne, ale tak z té čokolády něco, SM: mhm VB: nebo tyčinky byly takové čokoládové, takové jenom asi tak SM: a to ste, to ste teda potom jedli v tom kině? VB: však to nebylo, to nešustilo, [to ani ne to bylo] SM: [no jasně] VB: <to sme nikoho nerušili
Vera_(1923).txt
[ruský] filmy na to sem se zrovna nemusela dívat. [já sem] SM: [a proč] třeba ste neměla ráda [ty ruské?] VB: [já nevím] (ale) nevím. třeba tam byla ta pohádka, kterou já sem nikdy neviděla až teď, a taky taková věhlasná pohádka, SM: Mrazík? VB: no. SM: jo. VB: to sem nemusela vidět. SM: mhm (..) tak VB: ono to bylo taky, nebylo to namlu- namluveno, bylo to pořád s titulky, SM: hm VB: potom už v tom e věku už mě to pak nebavilo, když sem byla starší a nebo dospělá vůbec.
Vera_(1923).txt
SM: <to nevadí> (.) e a šla ste šla ste na ňáký film víckrát? VB: šla šli sme no. manžel sice moc mu to nebylo vhod, anebo řekl však běž sama, a já sem sama nechtěla jít. SM: mhm VB: já sem říkala no tak sama jako bych nikoho neměla. protože sme děti hned neměli, budovali sme, že,
Vera_(1923).txt
SM: pamatujete si třeba na který film ste šli víckrát? konkrétně? VB: (.) je tak to už nevím, na ňáký český film. a nebo to bylo něco co se manželovi líbilo ňák, já nevím.
Vera_(1923).txt
SM: a ještě se zeptám jaké jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda, VB: no tancovat jsme nechodili rozhodně, protože manžel netancoval. a to mě mrzelo. SM: hm VB: ale když měli třeba zábavu ňákou, tenkrát bývaly ty rudé prapory, SM: mhm VB: nebo MDŽ SM: a to už bylo potom po válce, že? VB: po válce no.
Vera_(1923).txt
SM: hm (.) a to ste teda chodila na ty hody, a říkala ste vlastně že ste měla předplatné do toho divadla že [s tou kamarádkou] VB: [no to až sem byla sama] s [kamarádkou z domu] SM: [to už bylo, aha] takže to bylo VB: ano. SM: to bylo až potom, VB: to bylo, ano
Vera_(1923).txt
později už potom na té po válce na té Hybešové to ano, tam už ano.
Vera_(1923).txt
no v začátku byly ty zprávy tak jak teď myslím, já nevím, já sem nebyla v kině jak SM: mhm VB: <na těch Vratných Lahvích ((Vratné lahve))
Vera_(1923).txt
no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že tam šli. SM: mhm VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc chodili, SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze VB: oni měli byl ten Německý dům tady SM: mhm VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to nevím. SM: to nevíte. VB: ne. SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více? nebo méně než předtím, VB: no méně, protože SM: [méně] VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl, SM: mhm VB: tak sem nikam nechodila. SM: jo. VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat, SM: mhm VB: už jsem se snažila. SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec někdy v kině? VB: ale myslim ano, to sem byla. SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak se ňák, cho- VB: ne, SM: cho- chovali diváci během toho VB: ne [ne ne] SM: [představení?] to si nepamatujete? VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no, SM: mhm takže takže VB: no, SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak, VB: no, SM: tak nikdo, nikdo nic s- VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera. SM: mhm mhm VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří z toho těžili, SM: hm VB: když někoho udali.
Vera_(1923).txt
SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině? nebo VB: ne.
Vera_(1923).txt
SM: ne, mhm no a potom, vlastně po válce, e vzpomínáte si na ty první první návštěvy kina po osvobození? VB: no tak začali sme brzy chodit do kina, SM: brzy VB: chodili jsme, no. SM: mhm a pamatujete si třeba na atmosféru těch těch představení, jestli se to ňák lišilo VB: kina byla plná, chodili lidé do kina. obzvlášť tady v jak říkám u nás, tam, SM: mhm VB: ale i ve městě, ve městě. bylo hodně potom, později po- tak za čtyři, za pět let už byla kina vyprodána.
Vera_(1923).txt
SM: a to ste vlastně říkala že na toho e To byl český muzikant, že na to na tom ste byli víckrát, VB: no, to sme viděli víckrát, ano, SM: a pamatujete si co se vám na tom tak líbilo, že ste e [že ste šli znova?] VB: [no to bylo takový ryze] český. SM: mhm VB: takový po té válce bylo všecko takový, jiný. SM: mhm VB: všecko vám bylo takový bližší, že ste už slyšela víc těch Čechů, SM: mhm VB: než těch sl- Němců. SM: jo. VB: přesto že jsou tady dodneška někteří, SM: hm VB: že SM: a ještě ještě třeba si vzpomínáte na ten na ňákou na ňákou vzpomínku, co se vám s konkrétním ňákým tím filmem pojí? třeba s kým ste na tom byla nebo, VB: no to už sme chodili s manželem [potom] SM: [to ste už chodili] s manželem, že? VB: no jako ještě jako e e chodili, ne, SM: mhm VB: ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu, jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém roce, tak sme spolu nejvíc chodili, SM: mhm VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco hráli já bych bývala šla ráda,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě. VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to nebylo tak finančně LR: mhm VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino ((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to, jako kona- e e LR: mhm VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to bylo levný, LR: mhm VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak, LR: mhm VB: tak sme s manželem jako šli.
Vilemina_(1919).txt
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak? VB: [no (něk-)] LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to? VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni, LR: mhm VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě stala <pečovatelka>,
Vilemina_(1919).txt
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no
Vilemina_(1919).txt
LR: jo? a když ste se pak vdala, tak s manželem ste chodili [občas] VB: [no],
Vilemina_(1919).txt
no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl chlapec malej, LR: mhm VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to bylo barevný,
Vilemina_(1919).txt
LR: (.) a byly zase filmy, které ste zase neměla ráda, ňáké žánry, VB: no nemám, a dodneska nemám, vraždy, kde je krev, válečný, když se zabijou lidi, LR: mhm VB: to prostě nesne- úplně nesnáším, LR: mhm VB: a dodneska. (.) já nemůžu vidět, i byly filmy za za e ru- za rakous- rako- e za ra- ruské éry, jo, LR: mhm VB: a když tam stříleli a padali, mně to hrozně vadilo. to já sem neměla nikdy ráda násilí. LR: mhm, takže [to vám] to se vám nelíbilo, když bylo ve filmu. VB: [no]
Vilemina_(1919).txt
LR: vlastně už byla vdaná, a jak na vás působily změny [po tom roce devatenáct se třicet devět] VB: [no hrozný] hrozný, LR: hlavně v kinech teda teď myslím, [jestli ste to ňák vnímala] VB: [no za prvý] začly německý filmy, LR: mhm VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to vadilo, ta němčina. LR: mhm VB: já sem to neměla ráda ((smích)) LR: a byla některá kina německá a některá česká? pamatujete si, že by tam bylo takové rozdělení? VB: ne, no jako [osazenstvo]? LR: [v Brně] e no tak jako vůbec, jako jestli [někam víc chodili třeba Němci] VB: [v Žabovřeskách nebylo moc Němců] LR: mhm mhm a jinde v Brně nevíte, VB: ne, LR: ne.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (..) a změnil se výběr filmů, na které ste chodila, když ste teda šla do kina, tak šl- chodila ste na jiné filmy než v těch třicátých letech? VB: tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň, LR: mhm VB: nebyla ta možnost, jako. LR: mhm VB: potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo, LR: mhm VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda. LR: mhm VB: protože peníze byly potřeba. LR: a jak se diváci v kině v té době protektorátu chovali, jestli tam byly ňáké VB: no na německý filmy moc nechodili, LR: mhm VB: já aspoň co si pamatuju, tak akorát na ten jeden, a to byla taková příjemná herečka mladá a taky všecko, jako byla taková (.) žádná taková (.) drzost nebo tak, to nebylo v ní, víte, tak to na tu dost jako byli se podívat, ale jinak teda nevím, já sem moc teda do toho kina vopravdu nechodila, LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák třeba hučeli, VB: em-em LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo? VB: [to sem nezažila] LR: [třeba během týdeníku] VB: ne, LR: ne VB: to sem nezažila.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm. vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich atmosféru? VB: no tak když e ukazovali v Praze, jak to bylo, LR: mhm VB: jo a ty tanky a to všecko, nebo když bylo to ki- e parašutisti v té Praze, LR: mhm VB: tak to e vždycky dobře <dobře jo tak> vykřikl [nějakej ten kluk] LR: [aha aha] VB: ale tak že by někdo hajloval nebo, to ne. LR: mhm VB: to sem neslyšela (nikde).
Jarmila_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si, kdy pro vás končilo pravidelné navštěvování kina? do do kdy ste tak chodila poměrně často, a pak už vlastně em ste třeba em chodila volněji, nebo už ste třeba přestávala chodit. JC: no já si myslím, že sme chodili pořád, protože pak sem ee tam sem se seznámila s manželem, [a to sme] JV: [v kině?] JC: no v tom, no von já sem tam přišla v jednaštyřicátým roce a von ve dvaačtyřicátém. a to tak, no já sem byla slečna úřednice, JV: [(do zaměstnání.)] JC: [a von byl] učeň na drogisty.
Jarmila_(1926).txt
a to už sme chodili, a to sme začali spolu pak chodit v ňákým sed- šestačtyřicet, sedumaštyrycet, a to sme chodili do kina, to to je, co teď je pro pamětníky, to sme vidívali, jo. [všecko ne,] JV: [a vzpomenula byste] si, jak často ste chodili třeba, do kina, týdně? JC: tak jednou za čtrnáct [dní určitě.] JV: [jednou za] čtrnáct dní. JC: protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a... JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili míň? JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se dcera v padesát tři, JV: hm JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo? a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,] JV: [vím.] JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru, a já sem si šla do kina. JV: <sama.> JC: a von pak v tom padesátým šestým, třeba, ee tak sem byla, no protože to ne- televize ještě nebyla, že, tak já nevim.
Jarmila_(1926).txt
JV: a tak zeptám se takle, vy ste ee říkala vlastně před chvílí, že v poslední době už moc nechodíte, JC: nó teď nechodíme [to je pravda.] JV: [a to třeba] trvá jak dlouho ((směje se)) JC: nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě ((Babí léto)), JV: hm JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo, JV: tak to může bejt takových ee pět let zpátky, šest? JC: no
Jarmila_(1926).txt
JV: takže myslíte, že ee dokud ste chodila do zaměstnání, před vstupem do důchodu, tak ste ee chodila do kina, navštěvovala ste ho poměrně pravidelně. JC: no a kdyžtak sem šla sama, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: my sme to řešili tak, že ee já sem byla taková vychytralá, já sem si koupila za tři koruny, a sedla sem si, když bylo volno, za štyry, jo?
Jarmila_(1926).txt
: tam. a tak já si to pamatuju v to Oko, tam byly pěkný filmy, jo třeba, a my sme to se z vokna dívali, jak byly fronty na toho Krále Šumavy ((Král Šumavy)). JV: hm JC: já ne-, jestli vám to něco říká, německej film lujse a lotka ((Luisa a Lotka)) a jéžiš to bylo [celý králo-]
Jarmila_(1926).txt
JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto)) sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová ((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály. JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )] JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod té doby von vlastně už začal hrát ve filmu. JV: a předtím, ještě před tím Babím létem ((Babí léto)) a před Kyticí ((Kytice)) ste chodili ee [poměrně]
Jarmila_(1926).txt
JC: [chodili,] no tak ale, tak ee už víc na takový, už tolik ne, no. ale pak sme chodili kd-, říkám vám, když začalo, tam bylo panoramatický v té ja-, víte Jadran. JV: hm JC: nó ee tak tam byly krásný filmy, to maj fér lejdy ((My Fair Lady)) nebo Kleopatra, pak ee, pak byla jeden rok byla taková akce, a bylo to ňák levnější, ee na ty ruský, <to dycky bylo.> JV: to myslíte jaké, jaké roky? JC: no tak to ještě bylo no před před tou revolucí, to bylo, ale to... JV: v osumdesátém, v osumdesátým devátým? JC: nó, to bylo osumdesát dva, osumdesát tři nebo tak. JV: sem nevěděl před [jakou revolucí, jestli štyrycet sedum nebo] JC: [jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo] a von tam, voni tam dávali Čajkovský ((Čajkovskij)), ten film, to sme tam taky byli. ale tam byly pěkný filmy v tom Jadranu ((Jadran)), tam...
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala, JV: hm JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni- JV: ale tak to když to když ste, když říkáte, že ste chodila se svým bratrem, který teda se [narodil] JC: [nó] JV: v roce třicet šest, tak to ste teda chodila až za války. JC: no to bylo [do té války do toho] pětačtyřicátého.
Jarmila_(1926).txt
JC: a to pak už sme, pak už sme měli takový, my sme se scházívali v Dělnickým domě, víte, tam v Líšni, a to byly vlastně, tak jaksi sem na to, že sem tam chodila, že ti jako kamarádi a to byly jako popravenejch děti, tak sem vlastně tou členkou do toho káesčé ((KSČ)) to to ňák, nevim. až sem přišla do toho velkoobchodu, tak sem vlastně přišla do jinýho prostředí a už, už mně to nic neříkalo, ta. ale tam, tam teda dovopravdy sme chodívali, takže sme vodpoledne šli do toho lesa, jak sem vám říkala, na ty Říčky, a to, a večer do kina, to bylo, tak sme každej tejden třeba byli v kině, jo? JV: jo JC: ale vono nic jinýho, a my sme se tam scházívali, na tom Dělnickým domě, a i sme tak tancovali, jako na zapřenou, vono to, alkohol nebyl, takže my sme mohli být třeba lepší mládež než ty, co zas přišli po nás, že. JV: a to pořád mluvíme o válce. JC: o válce.
Jarmila_(1926).txt
JV: právě jako ee jiné dámy, se kterými sem vedl rozhovor, říkaly, že, když sem se ptal, jak trávily volný čas, tak říkaly, že právě za protektorátu bylo zakázáno tančit, nebo [respektive] JC: [nó, né] JV: že ty zábavy byly zakázány. [taneční.] JC: [a my sme] tam na zapřenou tančili, ee... JV: jako potajmu. JC: potajmu, JV: hm JC: a tam dovopravdy, a tam se hrálo divadlo, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: a tenkrát, tam bylo moc divadlo dobrý. a to divadlo, to bylo v tom Dělnickým domě, JV: a vy ste sama hrála? třeba [ochotnicky] JC: [taky] taky sem chvilku hrála
Jarmila_(1926).txt
. a tak tam se hrávalo teda divadlo, JV: hm JC: a to hrálo napřed u těch Slezáků, to je nahoře v Líšni u starýho hřbitova, a ti pak se to přešlo do toho Dělnickýho domu, takže tak, tak to sem taky navštěvovala, to divadlo, hodně. a to pak taky nějak přestalo, ale teď tam, teď to ho vopravili,
Jarmila_(1926).txt
JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no, vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no. JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo? JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]
Jarmila_(1926).txt
na vorlovnu ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)) sem pak už brala toho, Toňana jo, Toňan mě tam, co sem ho měla na starosti, jo, JV: jo JC: a no a pak už sme chodili, ee pak to sme chodili pak ty party, JV: jo JC: no tak to už nás chodilo víc, JV: hm JC: si pamatuju, dávali tu Vídeňskou krev ((Vídeňská krev)), to je taky taková, krásný melodie a ((směje se)) voni voni taky začalo houkat, tak sme to ani nedokončili, jo.
Jarmila_(1926).txt
JC: no tam my tam, no a pak už až sme měli, až sme chodili, ty party, to sme měli partu na tom Dělnickým domě, a vedl to tam pak ten kulturní, to byl kulturní, takovej spolek, protože to nemohlo se jinak, ten pan Jágr, von von byl akademický malíř líšeňskej, JV: hm JC: a von hodně... JV: ještě před válkou nebo až za války? JC: eště za války. tak ten byl tam tak předseda, a ten pan Šesťák tam byl předseda, a tak tam se to tak ee tak to sme hodně chodili, a jed- jednou za čas sme si udělali výlet do Brna. tak třeba na tom Nebe a dudy, to si vzpomínám, to sme jeli ee se podívat do Brna, jo? JV: hm a vzpomněla byste [si jak často?] JC: [protože třeba,] třeba tam byly starší filmy, bych tak řekla, jo? ale v těm tom Brně byly ty premiéry, ne? JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna? JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo? JV: jo JC: pár- to byla Alfa, mám dojem do Alfy ((Alfa)). JV: a chodili ste stále jako do jednoho kina, jako do Alfy ((Alfa))? JC: [do do té] JV: [nebo ste chodili] spíš podle toho programu, jak ste si vybírali, kam [půjdete?] JC: [no asi] podle toho programu, to Nebe a dudy sme určitě byli, a to bylo jako už mockrát [dávali.] JV: [takže] to nebylo tak, že byste měli jako svoje kino, kam byste [chodili.] JC: [ne ne né] JV: důležitý byl program. JC: jo jo jo. takže to protože v tom, v tej Líšni pořád ty dvě kina byly. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))
Jarmila_(1926).txt
JC: no, abych vám řekla pravdu, já nevím, kdy ten film byl, to už sem měla kamarádku tu Božku, a byly sme na nočním, motýlu ((Noční motýl)). šestnáct mně bylo. to už sem rok pracovala, JV: hm JC: a to sem to sem proplakala, protože sem strašně těžko nesla, jak von se k tej, ten Svatopluk Beneš k té Haně Vítové ((Hana Vítová)) zachoval, jo? vona vlastně ee si, vona pak kvůli němu měla, si myslím život vzala nebo ně- nebo něco. to zas ten Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) v té Humoresce ((Humoreska)) nebo, to mám možná popletený, JV: hm JC: ale v tom, měla sem ho za takovýho em lotra, toho, ale pak sem ho měla hrozně toho Svatopluka Beneše ((Svatopluk Beneš)) ráda, protože to byl, to byl herec teda, to se musí nechat. a von uměl ty lordy, a a takový to anglický zahrát krásně, že. ale to sem byla nešťastná tenkrát, tak to na mě, takže dá se říct, že ten film ee vlastně člověka tak ňák us- usměrňoval nebo, nemůžu říct, že by mě zkazil, ale ukázal mi trochu ten, a to sem z toho byla nešťastná teda. to sem byla, to mně bylo šestnáct, to už se,
Jarmila_(1926).txt
V: to bylo v jakém kině? tenkrát? ten Noční motýl, jak ste říkala. JC: já si myslím, že na té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)). no někde to muselo, to být protože to ještě sem o Brně neměla ani tušení, že budu, že se budu stěhovat.
Jarmila_(1926).txt
a pak sme zas ee pak teda nastoupila televize, to už sem byla zaměstnaná, tak sme to vždycky všecko probírali, že, třeba ty ee to byl ten seriál sága rodu ((Sága rodu Forsytů)), jéžiš já si na to pamatuju, to sme probrali vod toho a toho, sme toho somse ((Soames)) sme neměli rádi a pak, pak se nám zdál hodnej, jo. JV: to už byla jako padesáté a [šedesáté léta.]
Jarmila_(1926).txt
JC: [a ještě si za války] vzpomínám, Loď komediantů hráli, a to zpíval tam ten robson, ((Paul Robeson)) JV: hm JC: tu misisipi ((Mississippi)), to byly krásné filmy, ale voni pak vlastně ee zakázali, ne? Němec se pak s tou Amerikou rozešel, že? z kraje ještě ty americký chodily, ale pak už, pak už ne.
Jarmila_(1926).txt
JV: a poté, co ste nastoupila do zaměstnání, což bylo v roce čt- [čtyřicet jedna,] JC: [čtyrycet jedna,] JV: ee tam ee změnilo se to nějak? to bylo ještě za války, že jo, takže změnilo se nějak to navštěvování kina, chodila ste třeba častěji, méně častěji? JC: já si myslím, že sem chodila dost často, protože... JV: takže [se to myslíte nezměnilo.] JC: [nic jinýho, nic jinýho,] nic jinýho tak jako to by- to byla taková zábava, ten to, ty filmy, a pak sem tak, kolikrát do roka udělali tu premieru ňákou v tom divadle, že, tak to sme taky chodili a...
Jarmila_(1926).txt
JV: a to ste navštěvovala už teda po nástupu do zaměstnání i jiná kina předpokládám, to už ste nechodila pouze a jenom do Sokola ((Kino Sokol v Líšni)) a do orlovny ((Kino Orel)), ale to už ste asi [jela i do Brna.] JC: [no tak do toho] Brna tak to sme jenom někdy šli, někdy, JV: někdy. JC: to nebylo tak zas často, jo, protože když byly ty kina jako v místě, tak sme toho využili tam. ale vzpo-
Jarmila_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si ee v jakých všech kinech ste ste byla? jaká všechna kina ste navštívila? JC: no do ska- no pak už po tom pětačtyřicátým, jo? JV: ne ne ne, ještě, ještě za války myslím, v těch čtyřicátých letech. JC: no já si jenom vzpomínám na tu al- Alfu ((Alfa)), JV: hm JC: a pak si vzpomínám taky právě jak se, jak trolejbusy do Slatiny, tak je za tím mostem tady po leva, po levé straně tady bylo to líšeňský nádraží, a po pravé bylo kino Slovan. tak tam sme taky cho- byli někdy, v těch Černovicích. a jednou sem tam byla sama dokonce, tak já sem musela být lačná taková, pořád ňáké ty tu, ňákou zábavu nebo, sem to tak ňák potřebovala, no. JV: to je pěkné. JC: a tak sem tam byla, a taky houkali, JV: hm JC: a já sem pak šla pěšky, to to se divím, že sem se nebála, podle kolejí do té Líšně.
Jarmila_(1926).txt
JC: no ta sk- no na tu Lidickou ((kino Moravia)), no to je ale až po válce. JV: až po válce. JC: až po. tu Lidickou ((kino Moravia)), no a pak sme chodili do toho Jadranu ((Jadran)) a Moravy ((Morava)). JV: ale až po válce zas. JC: až po válce. to už sme bydleli v Králově Poli, tam sme teda taky chodili.
Jarmila_(1926).txt
JV: takže za té války pouze teda ta Alfa, JC: nó Alfa, JV: a pak ještě ee... JC: a nevim jestli sme někde. ještě bývala Lípa. Lípa, ta byla na Marxově, nebyla? JV: ulice Marxova to je dneska? JC: Marxova je, když byste z Cejlu byl ten Ergon, taková továrna, a tak tak. a na přadla- a přišlo se pak na tu přa- Francouzkou, jo? Přadlácká pak je tam [textil] JV: [kino] Lípa, říkáte. JC: kino Lípa. JV: hm JC: tam sme taky párkrát byli myslím, a...
Jarmila_(1926).txt
JV: měla ste ňáké oblíbené kino třeba? líbila se vám ta skala ((Scala)) oproti Slovanu ((Slovan)) víc? nebo... JC: no ta skala ((Scala)) byla pěkná, nó, to bylo pěkný kino. ta Alfa taky, ta byla taková víc stísněná. ale ta ta skala ((Scala)) já myslím, že bylo pěkný kino. JV: a do skaly ((Scala)) [ste taky chodili za, za války?] JC: [a to je dneska, ta je] pořád, ne? JV: ano. tam ste chodili taky za války? do skaly ((Scala))? JC: to si nevzpomínám, to vám nemůžu říct jestli, to si nevzpomenu. byli sme na tom, já mám dojem, že sme byli v té Alfě ((Alfa)) na tom Nebe a dudy, nebo...
Jarmila_(1926).txt
JV: bylo naopak třeba ňáké kino, které ste neměla ráda? z ňákého důvodu? kde se vám to příliš nelíbilo? JC: no taky sme byli párkrát, ale to bylo už po válce, nó v tom, tam dávali ty starý filmy. Mír, ne? na Hybešce ((Hybešova)). JV: hm JC: starý filmy tam dávali, sme tam jednou byli na tom kdo se bojí virdžínie wolfové, ((Kdo se bojí Virginie Woolfové)) <ježišmarja voni se furt,> ale to je divadelní hra, JV: no to už sou osumdesátá léta. JC: nó, to, to vlastně pak to dávali v televizi, že, a myslím, že to, to ale u těch Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)), my sme měli pak předplatný k Mrštíkům, ale pak taky už sme toho nechali, protože už sme si připadali takoví starší, a bylo to dost hlučný, ale viděli sme tam pár krásnejch těch, představení, u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).
Jarmila_(1926).txt
JC: no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali, tak já sem pak už vlastně chodila jenom s ním a, a už sem ani do kina, ale někdy sem šla i sama třeba. JV: hm a předtím, když ste spolu chodili teda za té války, tak chodili ste třeba společně s těmi vašimi, s tou vaší partou? [s těmi vašimi přáteli?] JC: [jo jo to sme chodili hodně] jo, společně, no. JV: a i s tím vaším budoucím manželem. JC: no až po válce, no. JV: až po válce.
Jarmila_(1926).txt
JC: tak taky sme vo tu politiku tolik nedbali, to je pravda, ale podle tak toho se mi nelíbili, tak sem tu trojku volila. no tak to sme tenkrát šli ještě na tu orlovnu ((Kino Orel)), a tam sme vlezli o přestávce, a dávali tu, Celý svět se směje. to ještě bylo, ty ruský, nebo Děti kapitána Granta, že, to bylo, a tam byly ty pěkný písničky a to. a to ještě sme tak jako vo přestávce tam vlezli, a ještě se dívali. tak sme byli takoví, ee dá se říct lidově lační toho, ňáké té zábavy, že. JV: tak ono po válce asi docela, to je pochopitelné. JC: no chvilku se tancovalo po té válce, tam byli hodně Rumuni, ti vojáci taky. z Rumunska armáda, nebo ti se přidali k tomu, k té Svobodově. a ti, to byli toho Malinovského ((maršál Malinovskij)), to byli samí, jako říkávali, že to je z těch věznic, tak ti nebyli hodní, jo, to sme museli utíkat aj před nima, před těma Rusákama. to sou taky takový vzpomínky nehezký, no. ale pak se to tak, trochu se začalo tancovat, ale to přešlo, no, to byla taková chvilková, tak to sme se ňák, no a nakonec už nám bylo najednou jednadvacet, dvacet, už zase byla ta mládež osumnáct, sedumnáct, už sme třeba si připadali starší, jo, takže už to tak...
Jarmila_(1926).txt
JC: a většinou, pravda je, že když sme ještě bydleli na Palacké ((Palackého třída)), proti tomu kinu Oko, tak to, co bylo, noviny sme možná vodbírali, to, co bylo nazvaný, mělo škaredou kritiku, tak na to byly fronty. to to, to sem... JV: to je negativní kritika, no. [reklama taky.] JC: [to se vždycky,] vono je to, je to těžko, víte, to co člověk, to jinej názor, ale tak něco hezkýho abyste, já třeba si pamatuju to můlin růž ((Moulin Rouge)) sem viděla, já sem plakala. a pak dlouho, to bylo tak, ale teď už... JV: můlen růž? ((Moulin Rouge)) JC: no, to bylo vo tom malířovi. JV: myslíte a to bylo v jakém roce? JC: no to už bylo, tak řekněme sedumdesát dva už. JV: no já nevim, jestli ste viděla ten nový můlen růž ((Moulin Rouge)), právě. JC: ne. tam bylo, no von jako, a pak, dovopravdy tou televizí vlastně to je tolik, už člověk do sebe dostává těch všelijakejch těch, že už, a když šel do toho kina jednou za týden, tak mu to zůstalo něco dýl, jo, než dneska sou taky pěkný, já nemůžu říct, třeba to ee...
Jarmila_(1926).txt
JC: a tam ještě, to už sem měla ty děti, tak to je tak padesát čtyry, padesát pět, čtyři koruny tři koruny, no.
Jarmila_(1926).txt
JV: [vzpomněla byste si,] podle čeho ste si vybírala film? na který půjdete? bylo to spíš podle kina, podle jeho polohy, anebo třeba podle toho, jaký ten film byl, podle žánru, jestli byl romantický, dobrodružný. JC: jak za, no do té války, to sme to co dávali, a chtěli sme do kina jít, tak nám to bylo jedno, jo? [to ještě nebylo] JV: [že tam byl] každý týden [jeden film] JC: [to ee jo] takže, to sme tak jako, ale pak už, [to bylo všelijaký, to už]
Jarmila_(1926).txt
JC: jó, to bylo tak jako, já vím, že jednou tam dávali Jak to povíme svým dětem ((neidentifikováno)), a já sem ty tety vzala. povidám, poďte se na to podívat. a jim se to vůbec nelíbilo. takže to taky, JV: <nelíbilo.> JC: no voni, to zajímavý, ti Němci, to už byla ta válka vlastně, JV: hm JC: a voni na to, jak byli brutální a vedli tu válku, tak voni milovali ty romantický filmy.
Jarmila_(1926).txt
V: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria? JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn, JV: a koho myslíte? JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo. a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i s těma děvčatama, jo, to se tak ee...
Jarmila_(1926).txt
JV: [ne ne ne, to nevadí.] ale, ale ee držme se radši teda v těch čtyřicátých letech em bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný, hrálo to ňákou roli, nebo vám to bylo jedno? nebo [vás naopak třeba ( )] JC: [no to nebyly ( )] já myslím, že barevný ani nebyly, jo, to nevim, až.... JV: po válce. JC: až pak, pak nějako to, Jih proti severu pak ňák spravovali na barevno, ne? JV: to mohl být jaký rok? válka ještě? JC: né, no Jih proti severu, to nebylo, ten byl akorát ta Loď komediantů, to si vzpomínám, JV: takže vy si nepamatujete, že byste viděla barevný film [ještě do konce války.] JC: [ne, ne, to ne.] to sem vůbec, jestli byl to Dům u jezera, vim ty Němci měli něco barevnýho, JV: hm JC: to vím, že byla ta válka, taková jako, a voni měli takový romantický filmy. ale voni prej to, aj i těm, promítali vlastně těm vojákům, ne? nebo něco se tak.
Jarmila_(1926).txt
no ale, tak pak tam byla ňáká (lujze filip), s tou sem byla na Muži nestárnou. to byl Pivec ((Jan Pivec)), že? JV: hm JC: s tou, vona byla tak hodná, ta líz- lí- (lujse), Lízinka (filip). takže já sem jako, i když ti Němci byli, a zavírali, koncentráky, víte, tak všecko, ale ten člověk, když vedle mě pracoval, tak já sem nemohla ho nenávidět. mně připadal, že nebyl špatnej, no. takže, to, [pak tam]
Jarmila_(1926).txt
JC: ne, to sme, vám to povidám, to bylo každej tejden bylo jiný, a tak ňák abych šla jenom na detektivku, vono to ani tak nebylo já si myslím. to...
Jarmila_(1926).txt
JC: no tak byly pěkný ty, když tak jako ta historie se [ňáká]
Jarmila_(1926).txt
JC: k tomu objevila, že. to bylo třeba to, to bylo takový. jako v divadle sem třeba měla ráda operety. já nevim, tady to tak dodělali to Brno, tak voni to dodělali všude, ale tak ty libreta byly jako slabý. ale tak ty hudby, to bylo krásný. tak nevim, tak to, co bylo, a nebylo kam, tak možná nebylo kam jít, ale když sme, tak jednou tejdně sme v kině určitě za té války byli.
Jarmila_(1926).txt
JC: no muselo tam vo něco jít tak jako, no ňákej problém a to, a tak. to sme si aj poplakali, že, třeba voni třeba byly ty časopisy, za války byla Moravanka, Hvězda, List paní a dívek, a ve hv- teďka ty romány vycházely a byly zfilmovaný, jo? tak to bylo, ty Umlčené rty, to vám, to bylo takovej film, to muselo být za války eště, JV: hm JC: protože vona ee nějak měla ňákou nehodu a ztratila paměť, dceru si vzala bohatá rodina, a vona u ní sloužila. to sme proplakali všecko, to se, [to se plakalo, jo.] JV: [že se vás to tak dotklo.] JC: Umlčené rty se to, a vona pak si měla brát někoho bohatšího, protože byla z bohaté rodiny, to tak vlastně v těch filmech bylo, že? JV: hm JC: to buďto ta chudobná tak taky se dostala, JV: takže ste to [prožívala ( )] JC: [jó, a ty Umlčené rty,] v tom vám hrála ta Anna Letenská, a voni ju popravili. to byla ta herečka, byla dovopravdy popravená, někdo u
Jarmila_(1926).txt
a teď jako, teďka dávali v televizi, já sem jenom tam viděla kousek, kat ni- nepočká ((Kat nepočká)), jo? to hrála Bohdalová ((Jiřina Bohdalová)) už se ee s Radovan, ne Radoslav Brzobohatý tam hrál už v civilu toho gestapáka. a to bylo, to si myslím, že bylo něco tak jako, ale vona nebyla ňáká veliká herečka ta let- ((Anna Letenská)) ona byla herečka taková, takový no tak ta, no tam hrála právě v těch Umlčených rtech ((Umlčené rty)) nebo Srdce v soumraku, jo? to taky.
Jarmila_(1926).txt
JV: a jaký druh zábavy ste vlastně ještě měla ráda? vy ste říkala, že ste chodila do divadla, to víme, JC: do divadla, no to sem... JV: ee ty taneční zábavy jako byly zakázány, [ale zase ste říkala, že ste potajmu se scházeli,] JC: [no, to sme tam, to sme tam trošku, no,] a pak sme chodívali třeba až na Říčky k tomu Jeleňovi, JV: hm JC: teď je tam něco, taky sem vo tom četla, tak tam sme zpívávali, ale nesmělo se tancovat, to byl strach. JV: hm JC: kdyby se tancovalo, aby to jak řeklo takže, ale ty divadla, JV: poslouchala ste třeba rozhlas? [ňáké ob- oblíbené relace.] JC: [no to sme, to sme, to] je letos pětaosumdesát let, to maj pořád v rádiu,
Jarmila_(1926).txt
ta sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)) byla taková, no tak tam, tak pak když byl ples, tak to voni vyklidili, no a ples, plesy byly až po válce vlastně. no, to nebyly ňáký veliký takový ňáký.
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomenula byste si, z čeho se skládal program projekce? jestli em tam byla přestávka například mezi filmem a ňákým předfilmem? JC: no bývaly ty týdeníky. JV: týdeníky. JC: a můj manžel, ten miloval týdeník, ten když sme měli přijít pozdě, tak hrozně toho litoval, protože ten týdeník to, a pak ještě bývaly, nebo kratičký filmy, a to [všecko se pak] JV: [a reklama?] JC: no reklama byla pak, byla už nějaká, ale to jako děcko, to nevim. JV: a přestávka teda byla třeba? JC: přestávka já myslím že né. ani né. to nevim, to teda bych vám, to neřekla, ale... JV: a bavilo vás to třeba? ste říkala, že manžela to zajímalo, ty týdeníky hodně, tak... JC: jó, no tak to jó, já vím, že jednou sme šli pozdě, a vona mu ňáká babka v Líšni povídá, to sme byli v Líšni, ale už to bylo po válce, a von teprv je, teprv je týdeník. a von mně povídá, já na to hlavně se těším. to von mně povídal. JV: hm a vy ste se třeba taky těšila? nebo vám... JC: a tak to bylo, to nebylo nezajímavý, no, tam se vždycky něco dozvědělo, že? no já si myslím, že ten ee že to škoda, jestli dneska už ta mládež nemá na výběr takový ňáký ty filmy...
Jarmila_(1926).txt
JV: vědělo se o ňákých kinech, že byla německá nebo naopak česká? že tam chodí spíš Němci nebo Češi? věděla ste? JC: no tam, tam nebylo tam nebylo moc Němců v Líšni, ale stavěla se tam německá škola,
Jarmila_(1926).txt
JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)), v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jak se třeba diváci za protektorátu chovali při filmových projekcích? jestli třeba někteří hlučili, nebo naopak tleskali, smáli se. JC: to sem, tleskat sem v životě v kině nezažila. JV: ne. JC: to jak teď třeba čtu, že to mělo ee jako tohle, odezvu, tak to, to ne, to se tak... JV: vzpomněla byste si, že třeba někdo ee při filmu hajloval? když se třeba na plátně objevil Hitler ((Adolf Hitler)), JC: ne JV: tak někteří ze strachu se přidali k [Němcům.] JC: [ne, to ne.] to, nebo sem se nedívala, nevim, to mě ne to, JV: nevšimla ste si. JC: myslím, že tam jich bylo málo, to si vzpomínám že tam jich bylo málo, taky se k Němcům dali někeří,
Jarmila_(1926).txt
JV: takže když ste se dívala na nějaký ten německý propagandistický týdeník, tak ste [nějak to moc neřešila.] JC: [no tak ee my možná] z té rodiny sem byla tak vychovaná, že ti Němci nemůžou vyhrát, jo? JV: aha, tomu ste věřila. JC: tomu se tak věřilo, jo? JV: že to nakonec dopadne všechno dobře.
Jarmila_(1926).txt
JC: no, vzpomenu si právě na té orlovně ((Kino Orel)) pak byla taková jako estráda. a to se, to ještě byla válka, JV: hm JC: a už se tam byly ňáký ty písničky, to si to taky, a já nevím, proč to bylo na vorlovně ((Kino Orel)) nebo kdo to pořádal, ale už v takový, že už bude po válce, jo? že už, už je to tady. JV: už to bylo asi na jaře ee čtyřicet pět. JC: ano, ano, čtyřicet pět. tak to sem, a to na té orlovně ((Kino Orel)) se vlastně nic nekonávalo, žádný divadla, jenom to kino tam bývalo, jo? JV: hm JC: a pak to tam, pak tam byla najednou ňáká estráda, že tam účinkovala ta Miluška Králová ((Milena Králová)), ta si pak vzala jednoho toho syna belkrediho ((Belcredi)), co ho tady nechali,
Jarmila_(1926).txt
JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo jich bylo [třeba více.] JC: [jedna.] JV: jenom jedna. JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude Německo pryč, JV: hm JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda. JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té války? JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen duben, JV: jo JC: tak nějak, už těsně. JV: hm JC: ale eště, [eště] JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci? JC: tak v Líšni nebyli. JV: nebyli. JC: né, né JV: ale v Brně třeba. JC: v Brně no tak, já vám já vám teda... JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em [nebo ( ) bylo jako v dubnu.]
Jarmila_(1926).txt
JC: to vám říkám, že to sme viděli v tom Brně málo, my sme tam tak, byl takovej výlet pro nás no, ale tak ňák sme měli ty kina doma, no tak sme nepotřebovali do toho Brna, že?
Vera_(1913).txt
pak se chodilo na jo a v- pak sem byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
Vera_(1913).txt
VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina LR: mhm VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo pěkný
Vera_(1913).txt
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina častěji? VP: no to zrovna vypukla válka LR: mhm VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza. LR: mhm VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne. LR: mhm VP: to byla taková dost jako ee fádní doba, LR: mhm VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější život, jinak to bylo všecko takový jako LR: mhm VP: jako ee jako za války LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý týden [nebo] VP: [no] tak pravidelně taky ne. LR: taky ne. VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala, LR: [mhm to už ste si vybírala sama] VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme chodily společně
Vera_(1913).txt
LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila? VP: hm? LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila? VP: no jo no tak do skaly ((Scala)) LR: mhm VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo LR: jak je Městské (teďkon) divadlo? VP: hm? LR: jak je Městské divadlo? VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici LR: to je univerzum ((Universum)) VP: hm? LR: tam bylo univerzum ((Universum))? VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum)) LR: [to to nebylo tenkrát] VP: [to to u-] to je pozdější název LR: aha VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa)) LR: mhm VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem] LR: [mhm] VP: v té Poštovské [ulici] LR: [Poštovské,] ano VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic LR: mhm VP: to byl Jas nebo [takovýho] LR: [mhm] VP: něco LR: a měla ste svoje oblíbené kino? VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala)) LR: mhm VP: no LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo? VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše)) LR: mhm VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.) a bylo pěkně vybavený LR: mhm VP: bylo pěkný
Vera_(1913).txt
LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila? VP: [no] LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste nešla? VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště je ne eee (...) jak se to menovalo to kino? LR: nějaký sokol nebo? VP: hm? LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli? VP: ne LR: tak Besední dům? VP: Besední dům [tam bylo kino] LR: [nebo at-] VP: v Besedním domě LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo VP: adri- jo LR: jo? VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila LR: mhm to se vám nelíbilo [tam] VP: [mhm] a taky to bylo daleko
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o tom filmu? VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako LR: mhm VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo] LR: [mhm] VP: tak no tak sme se potom bavili LR: mhm VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla LR: mhm VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
Vera_(1913).txt
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že byste na něj šla víckrát? VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film. LR: mhm VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty všecky na ty filmy všecky chodila LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát? VP: a někdy jo LR: jo? VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké manévry)) nebo já nevím, něco takovýho LR: mhm VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak sem nechodila víckrát.
Vera_(1913).txt
VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee když byla válka LR: ano VP: takže to LR: tak třeba některá VP: to sme ignorovali LR: mhm VP: takový filmy
Vera_(1913).txt
LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v Brně a zase třeba méně VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích LR: mhm VP: a nebo že to bylo přímo v Brně LR: mhm VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl LR: mhm VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili, zas to bylo poměrně blízko LR: mhm VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře LR: mhm VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho LR: mhm VP: podle toho, co tam [hrajou] LR: [co tam] hráli mhm VP: jo LR: dobře VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam nešlo.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té projekce? VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy, LR: mhm VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne LR: mhm VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z cizí země třeba něco, jo. LR: mhm VP: no (nevim) co eště LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník? VP: no tak jo, von mě zajímal, LR: mhm VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt. LR: mhm VP: ale mě to dycky zajímalo.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste filmy doma nebo někteří vaši známí? VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..) už tady v Brně myslím LR: už tady v Brně VP: mhm (.) LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo VP: no asi LR: a bylo to u někoho z vašich známých VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých, anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost LR: mhm VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim] LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale pamatujete [si-] VP: [jo, třeba] sportovní [taky] LR: [sportovní,] aha VP: z tenisových utkání, LR: aha VP: z lyží, LR: aha VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky] LR: [mhm] VP: (k těm) LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde filmy? VP: jo LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo? VP: vůbec ne. LR: vůbec. VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..) tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení LR: mhm VP: na takovýho něco sme se [byl] LR: [mmh] VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat LR: a to vás zajímalo? VP: jo, to mě zajímalo LR: mhm VP: mě sport dycky zajímal LR: mhm VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
Vera_(1913).txt
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina] LR: [aha] mhm VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už v tej době sem měla zavřenýho manžela, LR: mhm VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla] LR: [mhm] VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila dcera LR: mhm VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s- žila pro tu dceru LR: mhm VP: a v takovým určitým jako ee no smutku LR: mhm VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná LR: mhm VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po válce. LR: mhm VP: a na tak to byly takový těžký roky. LR: mhm VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
Vera_(1913).txt
VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to LR: mhm VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne. LR: mhm VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že měl třeba německý titulky, to [to to] LR: [mhm] VP: se může stát
Vera_(1913).txt
LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a zase třeba kina česká? VP: aha, jo to myslim že bylo. LR: mhm VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim, že to právě LR: mhm VP: bylo někde tam (...) LR: a to kino bylo teda německé? VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy než česky LR: mhm a VP: ale já si [myslím], LR: [ano] VP: že já sem to dost ignorovala LR: aha VP: že sem se o to nezajímala
Vera_(1913).txt
LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to, nevadilo vám to, byla ste ráda? VP: no ráda sem [nebyla]. LR: [mhm] VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film], LR: [mhm] VP: hm tak to mělo úroveň. LR: mhm VP: to sem (byla) aji jo na to šla. LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině, pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly? VP: kdo tam chodil? LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během týdeníku nebo (..) VP: já sem to nesledovala. LR: mhm mhm VP: to mě celkem nezajímalo. LR: mhm VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale] LR: [mhm] VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala LR: mhm VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování
Vera_(1913).txt
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se dívali na film? VP: tak to myslím že [ne]. LR: [ne]. VP: to já si [nepamatuju] LR: [mhm] VP: nic takovýho LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání VP: jo, tak to [ne].
Vera_(1913).txt
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.) jestli se něco změnilo? VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam [chodila]. LR: [mhm] mhm VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho, LR: mhm VP: já sem měla myšlenky někde jinde LR: mhm VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem sama nikam jít LR: mhm VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky], LR: [mhm] VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou LR: mhm VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma LR: mhm VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo ee málo radostně nebo LR: mhm VP: nebo málo šťastně LR: mhm VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy, kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem životě? VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a měla sem tu Janu LR: mhm VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila. LR: mhm VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda maminku.
Vera_(1913).txt
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té době tu náladu pro to LR: mhm VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako [neprožívala] LR: [mhm] VP: jo, a pak už byla televize LR: mhm VP: tak na to už mi stačila televize [potom] LR: [jo] VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
Eva_(1928).txt
ES: ale s mm (...) s přítelem nebo s přítelem sem chodila, až sem byla dospělá.
Eva_(1928).txt
ES: až teprv po tom pětačtyřicátém roce byly tady ti francouzské filmy, potom mně teda se líbily anglický detektivky. to už potom sem si mohla vybrat. to zaplatím sama. jenže to vás už nezajímá.
Miroslav_(1931).txt
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl. AV: nebyl jste dvacet let v kině. MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)). AV: mhm. MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že, AV: mhm. MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl poslední film, co jsem byl v kině. AV: mhm. a v brněnském kině. MH: v brněnském.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně [uprostřed], nebo pískat. MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým, AV: mhm. MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně ((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný)) Všichni dobří rodáci. AV: ano. MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo. AV: mhm, mhm. MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že? AV: ano, hm.
Miroslav_(1931).txt
MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas vypli eletriku, že. AV: stávalo se to. MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často vypínali... AV: hm. MH: i v domácnostech.
Marie_(1921).txt
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho LČ: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby mně schovali, aby mně schovali lístek, že LČ: hm MD: a dyštak sem [šla]. LČ: [a to ste] chodila do toho Míru ((Mír)) ste říkala. MD: no, do toho právě na tu, na tu Hybešovu.
Marie_(1921).txt
LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda v jakém roce? MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom štyřicátým, nějak tak, no, nějak. LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila do kina? MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už... LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla] MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek ((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už sme mohli, mohli jit, že. LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to byla? MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se menovalo. LČ: Orient? MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do těch... LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo nějak. MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste měla ty příbuzné nebo [to né?] MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili, nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo? LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky]. MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.
Marie_(1921).txt
LČ: a měla ste ňáké svoje oblíbené kino mezi těmi, co ste menovala a co se vám na něm líbilo? MD: tak, v tom potom sem většinou chodila pozdějš do alfy ((Alfa)). LČ: pozdějš je kdy, nebo... MD: no tak jestli to bylo už jak sem, jak ee sem přijela z toho Německa? [teď nevím, prostě. teď nevím tak, tak nevím].
Marie_(1921).txt
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla. MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
Marie_(1921).txt
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba... MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že. LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s vámi [chtěli někam jít]? MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli. LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje? MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne. LČ: a bavili ste se během projekce? MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to teda ne]. LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak]. MD: [né] to ne. LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho skončení tleskalo? MD: to teda nevim, to ne, to snad ne. LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině? MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
Marie_(1921).txt
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-
Marie_(1921).txt
MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.) myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne, jinak sme doma neměli. LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma. MD: ne, ne. LČ: a teďka [vlastně] MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým ((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem)) MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali právě promítačky, jo, a tak [měl doma] LČ: [váš manžel] MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo, tak nás filmoval a [potom nám to] LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala. MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou žádné.
Marie_(1921).txt
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy. potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl. LČ: hm MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani nepřišlo. LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali]. MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak, ne jinak to... LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako] MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako německy. LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala] MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo celej ten čas, no. LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom protek- v tom protektorátu? MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a tak... LČ: proč ste vlastně nechodila? MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím, že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych chodila pořád, že, no. LČ: takže ste chodila méně. MD: [no, takže] LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala? MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to tytok a LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v té protektorátní už. MD: jako jiný filmy? LČ: jestli ste si vybírala jinak. MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim. LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].
Marie_(1921).txt
no tak sem moc nemohla nemohla nikam chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne- LČ: [takže ste ani do toho kina nešla] MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom, potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc potom.
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala, měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme chodili právě do kina. LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let eště ste chodila nějak pravidelněji do kina? MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
Marie_(1928).txt
MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech e Vratné láhve. LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina? MB: no tak já nemůžu teď chodit. LH: jasně. MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t- chodí do kina.
Marie_(1928).txt
MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...
Peter_(1922).txt
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film? no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino, starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo. PSz: hm PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků v Americe. PSz: hm PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl pravdu, ale tenkrát sem byl naivní. PSz: hm PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
Peter_(1922).txt
PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce. em ty tři roky přibližně než ste odešel. PD: jo PSk: z Československa. PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně, tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily, poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák, PSk: padesát tři čtyři, PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav Krška)) dělal už za protektorátu myslím. PSz: no a ten ste viděl teda později až, em PD: ten sem viděl až později ano. PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v Praze.
Peter_(1922).txt
PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků, nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize. PSz: hm PD: a o Praze jako. PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a proto chodíte do kina? nebo... PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k filmu. PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za [první republiky.] PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako. PSz: hm PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější, PD: pozdější, [já] PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo prosovětské, PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by mně vadila. PSk: hm PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila. PSz: hm PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence prosovětská, PD: no jo no. PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka, to si myslím že asi [( )] PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel. PSk: takže vy ste moc nechodil po... PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom taky píšu, teď, PSk: hm PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij Alexandrov)), PSk: cir- PD: a jako Cirkus, Volga - Volga, PSz: Celý svět se směje, PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně ((Moderna)), PSz: hm PD: v Brně eště, já nevim proč.
Peter_(1922).txt
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou] PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě, PSk: hm PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo nevydrží, PSz: hm PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále. PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro vás? nebo PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna. PSz: hm PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější. PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty nebo která by byla ňák zvláštní. PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím. PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu reklamy, propagaci sovětských filmů, PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v kinech taky samozřejmě.
Emilie_(1922).txt
EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo, takže sme úplně přestali chodit do kina.
Emilie_(1922).txt
LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech? EF: no... N1: že to bylo dvojjazyčné. EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no... LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost? EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no tak obsahově, no ale jinak, to vite, no. N1: v týdenících byla válka. EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách ((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono, no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo. N1: ( ) když byl hudební film. EF: prosim? N1: když byl [hudební film]. EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo výborný. LR: mhm. N1: tam tančila ta rita [( )]. EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono. LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých kin? EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli LR: [( ) mhm]. EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo. LR: [mhm]. EF: tak to samý. LR: mhm. EF: nikde jinde. N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly. LR: mhm. N1: ale musely mít dole titulky německy. EF: hm hm. LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období protektorátu? EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku. LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na které ste chodila a proč? EF: teďka jako jo? ne? LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu. EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že, těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si. LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné]. EF: no. [ano, ano, ano]. LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké... EF: (...) N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a už dostávaj na frak. EF: aha, [jo, jo]. N1: [už utíkají]. EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně. LR: mhm. EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom týdeníku. LR: dobře. N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic, no a my už sme řikali, (ty už) vedou. EF: n- no, ano, ano. N1: už dostávaj na frak.
Emilie_(1922).txt
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození a na jejich atmosféru? EF: ano. po osvobození jsem byla na sovětském filmu Bylo jedno děvčátko. byl to nádhernej film, strášně smutnej, strašně smutnej. to byla holčička, která přišla o rodiče o všechny a s babičkou prostě cho- v tech mrazech a to všecko tak chodila pro vodu tam kamsi a všechno, prostě ten život takovej eh e ve válce jak. ti Rusi prožívali ten život ve válce. byl to krásnej film, ale strašně smutnej a ta holčička hrála jak nejlepší snad hérečka. to sem neviděla, to dítě, jak ta teda odvedla tu práci. to bylo. a ta babička její. moc sem se tam naplakala, jo, ale to byl můj první film a dodneška si ho pamatuju. LR: mhm. EF: jak to bylo krutý. v té válce. LR: a pamatujete si teda po tom osvobození na přímo, změnily se nějak reakce nebo chování těch diváků v těch kinech? [bylo to ňáké jiné oproti té válce]? EF: [no tehdy hned] po roce čtyřicet pět my sme chodili taky na Stadion, že. na Stadioně dávali příro- jako v v v přírodě dávali filmy. kde se ee kde byly reakce bylo nabito, tam byl to byl nabitej stadion a bylo to taky něco jako z války a když prostě jako vítězili Rusové, anebo já nevim, tak se tleskalo. to se tleskalo. tehdy bylo velký... N1: ( ). EF: velký eh e eh, ano, takovej víte. prostě to bylo radost, že už je po válce a všechno, prostě sme se radovali ze života. LR: mhm. EF: vopravdu. sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože eh to už už byla válka pryč. a tak to bylo i na ty v tech kinech, tam se reagovalo opravdu tleskáním, jo, když eh e byl ňákej úspěch, jo. tam šlo, ty vojáci měli úspěch ňákej. takže to se tleskávalo.
Emilie_(1922).txt
EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho. LR: mhm. EF: asi tak. no nevím, jinak, ňáký. bych ňáký události ňáká, že by se něco. Akorát, že někdy sme museli z kina ven, že se bom- bombardovalo, byly si- ty sirény, že a muselo se jít do krytu. akorát, to někdy ehm, (že) to člověka postihlo, ale jinak. LR: to ste přímo zažila i? EF: prosim? LR: to bylo časté? EF: nó, tak jo, no, ale zrovna sme nemuseli být v kině, třeba sme byli někde jinde. LR: mhm, mhm. EF: ale v tom kině třeba nás to někdy taky em LR: taky dostihlo. EF: chytlo no.
Jarmila_2_(1926).txt
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát. JV: mhm. JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově ((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no]. JV: [administrativní pracovnice. mhm]. JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee víte, takový ty přestávky v [poledne]. JV: [mhm]. JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž, on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal třeba, že. [tak to byl fofr].
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie]. JV: [mhm]. JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo, toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem čekala rodinu. JV: mhm. JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale ne moc dlouho. [a]... JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala. JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt. odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s učením, tak sme potřebovala něco v Brně. JV: mhm. JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž (j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství, že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako tak rajzovali. JV: [jasně]. JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no. [tak]...
Jarmila_2_(1926).txt
JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po osvobození, tak to rarita, to [víte]. JV: [mhm]. JG: dneska se člověk tomu zasměje. JV: [povídejte]. JG: [když ste] si koupil lístek, JV: mhm. JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky. JV: [mhm]. JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky, nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás [chrstlo]. JV: [vystoupilo]. JG: to vám lidi úplně u- JV: ((smích)) JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene na takový blbosti, no.
Jarmila_2_(1926).txt
a když vám bylo osvobození, tak to už mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy, JV: hm JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích)) JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))] JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to sou...
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že, to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy, JV: hm JG: do Mahenova divadla, protože [zase] JV: [po roce] čtyřicet pět. JG: po roce čtyřicet pět.
Jarmila_2_(1926).txt
G: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání a šup do divadla, jo, JV: jo JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože JV: jasně JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?] JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív. JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště. JG: ano.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový to plastický, JV: hm JG: no tak to teda byl řev, jo. JV: s těma brýlema. JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily. JV: počkejte, kdy myslíte. JG: no em JV: nemyslíte [Jurský park?] JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no] JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.] JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty brýle nasazený, jo, [no, tak něco.] JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.] JG: [jo, že už de de na tebe, ano.] JV: hm JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.] JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně? ste říkala [ňáký (jakoby)] JG: [no to byl ten] sifon JV: sifon. JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to votočil a prskl to jako na nás, jo? JV: hm JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou, jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám, to byly úryvky] JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.] JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no. JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký, JG: jo, jo, takové epizody. JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala? JG: no, to bylo po válce. JV: po válce. JG: to bylo určitě po válce. JV: tak těsně, nebo, nevíte. JG: to já kdepak.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s tou marikou ((Marika Rökk))] JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,) JV: nezajímalo vás to. JG: no protože když byli Němci, JV: hm JG: tak to byly úryvky z fronty, že. JV: jasně. JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce, JV: hm JG: a budování [socialismu, a to]
Jarmila_2_(1926).txt
JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli televizor, JV: hm JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.> JV: <jo> JG: ((smích)) JV: to bylo tak v jakým roce? JG: no to byl vopravdu první, JV: hm JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch [televizorů] JV: [po válce] teda už. JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho čtyryapadesát, JV: hm JG: nebo možná později, jak to nevim.
Jarmila_(1925).txt
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec obecně. JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve stáří, teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece. LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří ste přestala teda chodit do kina? JH: ano ano [ano ano] LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život]. JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky. LČ: mhm JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila do [kina]? JH: [čtení] (.) knihy LČ: [a] JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se vrhla na historii. LČ: a třeba divadla nebo tancování, JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani peníze. LČ: ale v té době vlastně JH: (když) svobodná, když sem byla? LČ: no
Jarmila_(1925).txt
LČ: takže ste si většinou četla a to kino bylo spíš vlastně dalším rozptýlením, nebo co ste vlastně jinak se jak ste se jinak bavila? JH: no tak ee já vám řikám ee kino kino už bylo víc tak jako jinak se žilo, to se nedá vykládat dneska. dneska je všeho a pf se uplně už za toho ee za těch komunistů bylo plno kin a plno filmů. všelijakých, i když ruskejch třeba, ale sem tam sem pustili taky nějaké dobré film hm tak já nevím, co bych vám ještě řekla.
Jarmila_(1925).txt
LG: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? JH: no (..) ( ) brzo se nehrálo, protože bylo všechno roztřískaný
Borivoj_(1927).txt
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety, před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?] BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých let, pak už začala televize, tak už... LH: ehm. BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
Marie_(1915).txt
MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války. LS: hm MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně dostupné,
Marie_(1915).txt
a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od sebe ty židle, LS: hm MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam byla. LS: hm MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara Turzonová))
Marie_(1915).txt
a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk)) LS: hm MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka. LS: to byla Němka. MH: Němka? LS: hm MH: jako tanečnice senzační. LS: hm MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy, LS: no MH: tady šly [německý.]
Marie_(1915).txt
LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně, MH: za války hodně [a] LS: [a] potom? MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas ani. LS: hm MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,] LS: [hm, jasný.] MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký byl názor vašich rodičů na kino. MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže, LS: hm MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...
Marie_(1915).txt
LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům. MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla. LS: hm MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ), to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina sme nechodili, protože děti chodily samy. LS: hm MH: a se svými rodiči. LS: hm MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), LS: hm MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to bylo velice aktuelní.
Marie_(1915).txt
LS: a potom, když ste dokončila gymnázium? MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké, zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách. LS: hm MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...
Marie_(1915).txt
MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.
Marie_(1915).txt
LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna, MH: tak byla válka. LS: a to už ste chodila do kina? MH: to už sem chodila hodně. LS: a jak často asi ste chodila? MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně. LS: jo? hm MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a jinak... LS: hm a MH: zatemnění...
Marie_(1915).txt
MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)) tam, jestli ještě existuje, LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala? MH: Jalta? nevím. LS: kino Jalta? MH. mám dojem, že Jalta. LS: hm já to zkusím najít. MH: tam sem chodila,
Marie_(1915).txt
pak bylo Kapitol kino, LS: hm MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku, mýlím se, nebo je to...
Marie_(1915).txt
LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která ta kina? že ste navštěvovala? MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf)) LS: já zkusím zadat [jak se] MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na Brno. tam padaly poslední bomby.
Marie_(1915).txt
LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf. MH: možná, to vám, [za to vám neručím.] LS: [Lido bio, Dělnický dům.] MH: nevím. LS: hm MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším, že tam byl plavecký bazén taky,
Marie_(1915).txt
LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než předtím. MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a domů sem se dostala jenom o prázdninách. LS: hm MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické, takže neexistovalo častějc cestovat,
Marie_(1915).txt
u nás bydlela sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž. LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to měla ještě s- MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a LS: hm MH: a s tou sestřenkou.
Marie_(1915).txt
a ji- po válce sme byli vybombardovaní, přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em LS: hm MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty biologické. to to byl zápřah jako hrom.
Marie_(1915).txt
LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše nejoblíbenější a proč. MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti, LS: hm MH: otce, bratra, LS: hm MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát to korunu <potém> LS: ((smích)) MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný prostě. LS: hm MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita. LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( ) MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám, protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já... LS: né, to nevadí, to nevadí. MH: no. LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit. MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do- dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro mě. jo?
Marie_(1915).txt
jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino em em Besední dům byl, (je tam). LS: hm hm MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila. nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem, LS: hm MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo divadlo, pro mě bylo divadlo. LS: hm MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda. filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla, LS: hm MH: to bylo, co mě lákalo.
Marie_(1915).txt
LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem, MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne- nebyli. LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala, obvykle. MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino. LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam diváci bavili, nebo jedli, MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá srovnat s dnešními poměry.
Marie_(1915).txt
LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje známé? MH: ne.
Marie_(1915).txt
LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět. MH: já podle herců. LS: hm MH: podle herců. LS: a em třeba to MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo. LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité? MH: ne. LS: kde se to hrálo? MH: ne. LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se hrály.] MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu. někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne- všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju. to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak promítali ještě jednou, už v naší éře. LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem [čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )] MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na kina. LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom filmu hrál, MH: ano.
Marie_(1915).txt
LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce, které ste měla oblíbené? MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý. LS: hm MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera ((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta)) samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím, jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.] LS: [to ještě určitě] ne. MH: ale v divadle v Brně [hrál] LS: [v] divadle asi hm MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina. to bylo tak... LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím hercem [kterého ste ( )] MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla několikrát,
Marie_(1915).txt
LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké [zahraniční?] MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát se nosily i módy a střihy podle Grety, LS: a vy taky? ste nosila podle ní? MH: prosim? LS: vy taky ste se česala podle... MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou, LS: hm MH: persiánem. LS: hm MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se opičit nemohla, páč sem na to neměla. LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala, em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.] MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo? to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no pomožte mně.
Marie_(1915).txt
LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film em v které zemi ten film vznikl. MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské, francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač- za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na- dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají. LS: hm MH: dodneška. LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo ten film dobrým filmem. podle vás. MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej. LS: hm. MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony byly opravdu dobré. LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady? MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan Werich)) filmy všecky. LS: hm MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl. LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla? před tím rokem čtyřicet pět? MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk taky nespletl. LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před kinem? MH: ano. rozhodně. LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte. MH: nevzpomínám. LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?] MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo.
Marie_(1915).txt
a potom em tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla, ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela blízkost těch lidí, LS: hm MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.
Marie_(1915).txt
MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška ((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)). LS: a [to už bylo] MH: [to s-] LS: ale po válce. MH: to už bylo po válce.
Marie_(1915).txt
MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a me- mezi tím ulička, LS: hm MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi,
Marie_(1915).txt
LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em z čeho se obvykle skládal program té projekce. MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím, že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme silní, že? (.) [né, nepamatuju si.] LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.] MH: [ano, za války.] LS: hm MH: za války LS: hm MH: za války byly ty týdeníky, pověstné,
Marie_(1915).txt
no a potom po válce myslím taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to, nebyla to priorita pro mě.
Marie_(1915).txt
LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se dělo o té přestávce. MH: tam nebyly přestávky. LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky? MH: já si myslím že ne. LS: hm MH: že to bylo na ráz. LS: hm MH: nemohu vám za to ručit, ale em LS: [jasně.] MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem. LS: hm MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak rozžali, ale, LS: hm MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení, hudba, v tom kině, MH: ne. ne, to nebylo. LS: hm a reklama? MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu ručit, to já, já už si to nepamatuju.
Marie_(1915).txt
MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás trápili, taky Poláci a Maďaři. SM: hm MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne- neměl zájem. SM: hm MH: nebyl zájem vo kulturu. SM: hm hm MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem, nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme mladí, že,
Marie_(1915).txt
SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá MH: ne. SM: vyloženě MH: ne. SM: ne. MH: [ne. ne. ne.] SM: [to ste si nevšimla.] MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.
Marie_(1915).txt
SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do [kina než] předtím. MH: [do kostela?] SM: em do kina. MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za celej život. SM: hm MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne. SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina. MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda, LS: hm hm MH: to vo sobě říct nemohu. SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se] MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců, SM: podle herců. MH: a podle těch obrázků a tak. SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině? během toho protektorátu? MH: těžko. SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by, že by se v kině hajlovalo? MH: prosim? SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když [napři- například se] MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený, protože lidé by jim tam nešli. SM: hm MH: v kině se nehajlovalo. ne. LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em MH: ne. LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.] MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né,
Marie_(1915).txt
SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během týdeníku? MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila, třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem nebyla fanda na kino. SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee MH: [to se] SM: [chození] do kina a chování [těch diváků] MH: [to už se] do kina nechodilo, SM: před koncem války se [nechodilo.] MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to dopoledne.
Marie_(1915).txt
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.
Marie_(1915).txt
SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení války? MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se nechodilo ani do divadla ani do kina.
Marie_(1915).txt
že. to byly jiný starosti než se jít do kina. LS: hm MH: neexistovalo.
Marie_(1915).txt
MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou a s tou sestřenkou. LS: hm MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak provdala,
Miroslav_(1923).txt
JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva kina? MJ: no v já trvale chodím, JV: mhm MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala ((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní, to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik diváků, to je dotovaný městem JV: mhm MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční,
Miroslav_(1923).txt
. ale potom sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo trvá dodnes, že jo.
Miroslav_(1923).txt
a války ovšem už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli, Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku, no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci, dneska už těžko pochopitelný, ale to JV: mhm MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.
Miroslav_(1923).txt
teda u nás byl pokuď si vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek Mácha)) Máj, jo JV: mhm MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli mluvit o generačních problémech, to
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm ee á změnilo se nějak chování diváků v kině nebo četnost návštěvy kina s blížícím se koncem války? [že byl] MJ: [když při]š- e za války JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra. MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel, tak viděl, že to bude takový nebo vonaký. JV: mhm MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil. e na český filmy a na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost českýmu pochopitelně. JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války nebo naopak méně? MJ: no spíš méně. JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák spojit- mělo to spojitost [s tím] MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no. no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že jo. JV: mhm MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak potupně, no. JV: hm MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk viděl f- furt em. pochody a vlajky, no tak to nenáviděl, ale <sám sem přece nemoh chodit a brat> vocel a a strhávat prapor, to bych skončil špatně, tó zase <takovej> nikdo nebyl takovou vodvahu. pokud nebyl partyzán.
Miroslav_(1923).txt
JV: takže vy ste říkal, jestli sem to správně pochopila, že ste chodil ke ko- e s blížícím se koncem války, ste chodil méně do kina kvůli tomu, že tam byla ta propaganda? MJ: né kvůli tomu, že už potom už těch filmů ubejvalo českých, německých přibejvalo a na ty sem chodil výjimečně, no, když tam byly třeba ňáky lyžařský a nebo ee z Olympiády z toho še- to to dávali, tak to to sem šel, protože to nebyla samá ee propaganda. no ale e ten týdeník s tou e armádou německou jak ee furt se kasali, to s člověk přetrpěl, to viděl furt.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po osvobození? MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo, JV: mhm MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve skutečnosti. JV: mhm MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to. JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra? MJ: no jistě. JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po tom osvobození. MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no]. JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině? MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a všechno bylo český, že jo. JV: mhm MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina, tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje. JV: mhm dobře takže s- MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do kina, tak de kvůli filmu.
Jiri_(1922).txt
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě? JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo nebo? JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak, rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že. LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak? JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to neexistovalo. LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti? JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím, že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco takovýho, že. LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně pravda, co se v těch dokumentech ukazuje? JH: no tak, jak se říká... LČ: že to je tendenční jako... JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.
Jiri_(1922).txt
LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo nevadilo vám to? JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v Židenicích bylo spousta Němců, LČ: mhm JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že, a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).
Zofie_(1925).txt
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete si? ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam JV: a em ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
Zofie_(1925).txt
tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym JV: mhm ŽH: sem tam do kina na tom sta- na Starém Brně bylo jedno kino, na Hybešové ulici bylo kino ((Mír)), kde sem taky byla XX: na Starém Brně tomu říkali blechárna ((smích)) ŽH: no ano na Starém Brně tomu říkali blechárna (.) ale to už sem moc do kin n- nechodila. JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas zašla, ale pak už teda ŽH: to nebylo pravidelně JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a ŽH: ano
Zofie_(1925).txt
JV: á em dobře a takže s- říkala ste, že ste nejčastěji navštěvovala Jaltu ((Jalta)) ŽH: Jaltu ((Jalta)), ale potom, teď si vzpomínám, po tom dvaapadesátém roce, když už ee sem měla i to dítě, tak sestra bydlela na Hybešové, tak sme občas ho dali a na Hybešové ulici bylo taky kino Mír myslím, že se menovalo, dneska je to XX: dneska tam je nějakej podnik. ŽH: ee Ponrepo nebo co je tam něj[akého] XX: [né] dnes to už néni ŽH: né XX: dneska tam je ňákej podnik, to už neni kino. ŽH: to neni kino, ano, je to ňáká ka- já nevim co to je za podnik Ponrepo. co [tam se] JV: [(tam se)] ŽH: pořádají výstavy taky ňáká, ale já sem dovnitř nevešla nikdy, tak tam sme taky chodili [potom]
Zofie_(1925).txt
ŽH: v tom šedesátým roce, když už sme chodili tady na tu, si vzpomínám, sem si vzpomněla teda na tu Hybešovu ulici do toho kina Mír, myslím že se to menovalo, tak to už potom sme chodili výhradně na český filmy, já sem JV: mhm ŽH: e vzpomínám si, že byly hudební filmy d- Durbinová ((Deanna Durbin)) nebo já nevim, jak se menovaly, právě ta kamarádka, ta bude sdílnější k tomu (.) ale na český, výhradně na český filmy sme chodili.
Zofie_(1925).txt
ŽH: jo to, nebyl to kino Čas? XX: ne [ten byl u nádraží] ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?) XX: ten byl u nádraží ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly> takový em nekonečný filmy. XX: neustálej provoz ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo] XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause)) ((smích)) ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky taky chodila]
Zofie_(1925).txt
ŽH: [v tej Jaltě ((Jalta))] mám dojem, že tam i dopoledne, nevím, jestli to bylo už před tím rokem třicet devět JV: hm ŽH: pak tam byl i dopoledne ee Strýček Jedlička, ale to už myslím bylo až v v pozdějších letech, JV: mhm ŽH: že tam byla taková představení dopoledne pro děti. ale nevzpomínám si, v kterým to bylo roce, to bylo stále v té Jaltě ((Jalta)) XX: to to muselo být po až po válce, protože Strýček Jedlička hrál Madla zpívá Evropě ŽH: možná no XX: a to bylo to bylo ňák ve štyrycátým roce [natočené] ŽH: [to já už si] XX: a to byl ještě malej kluk. ŽH: moc nevzpomínám, no.
Zofie_(1925).txt
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše, nedušínskou ((Antonie Nedošinská)) JV: české filmy. ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
Zofie_(1925).txt
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila, protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl čas JV: mhm ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
Zofie_(1925).txt
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila? víckrát? no] ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano] JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em] ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď měla, [ale neměla ste zase čas]. ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty hudební filmy JV: mhm ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová ((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem] XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk)) ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no XX: Žena mých snů ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou týdně. JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne] ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
Zofie_(1925).txt
JV: (.) em a taková otázka em jestli si vůbec jako vzpomenete, co vlastně tenkrát v tomhle věku raném pro vás ee znamenalo, pro vás znamenal dobrý film ee em jestli můžete to ňák tak popsat ŽH: určitě si vzpomínám, že byly filmy, Svědomí se to menovalo JV: mhm ŽH: jak e to byl náš český film, ale já už tu paměť mi taky vynechává, em to to vím, že mě to dlouho, ee em sem měla v paměti, že on on vlastně jeho hryzalo svědomí, protože tam v tom filmu [zabil dítě] XX: [ne, ten byl natočenej v devěta] devětašedesát- devětaštyrycátým tak. JV: mhm ŽH: je to možný, no. že [zabil dítě a] XX: [po (osnácté-), zabil dítě] ŽH: tajil to, protože byl někde s milenkou na záletech, tak to mně utkvělo, no.
Zofie_(1925).txt
tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už jo. JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em ŽH: děj JV: to téma ŽH: ano téma JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy, komedie, [veselohry] ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě. JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden žánr] ŽH: [na ňákej] určitej ne JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy JV: mhm ŽH: e takový ty drsný, ňáký
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně třeba bavila, když ste byla em v tom věku ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery JV: mhm ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla] JV: [(to byli)] ŽH: senzace JV: jo ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín. JV: takže ŽH: protože to je JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla říct ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje, hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
Zofie_(1925).txt
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom ((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i v neděli k obědu. v restauraci. JV: jako živá hudba. ŽH: živá hudba. JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee. ŽH: určitě. koncerty a divadla JV: mhm ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo] JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější (jako) v té škále] ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
Zofie_(1925).txt
ŽH: takový cyklus a lidé přicházeli a odcházeli, pak bylo eště u nádraží takový kino Čas, to bylo něco podobnýho, ale tam sem chodila až potom se svým dítětem.
Zofie_(1925).txt
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá, která hrála, hrály německé filmy? ŽH: taky se hrály [německý filmy] JV: [jo jo jo] ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy v šedesátých letech. ŽH: tak to si nevzpomenu. JV: a německé týdeníky? ŽH: určitě JV: hm ŽH: vítězíme, to bylo pořád. JV: za celou válku. ŽH: za celou válku, no. JV: od roku XX: hm ŽH: od roku třicet, no jo. JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete mhm] ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.
Zofie_(1925).txt
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va- vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili] ŽH: [určitě] JV: i za tou zábavou nebo do toho kina ŽH: určitě JV: hm ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a tam bylo velký přátelství mezi náma. JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama] JV: [chodili ste společ]ně mhm ŽH: společně JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více více určitě, jo jo jo]. ŽH: [víc víc určitě určitě víc]. JV: takže vy ste [říkala,] ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu JV: takže třeba dvakrát týdně? ŽH: určitě JV: jo ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli. JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku třice- e štyrycet dva? ste ee ŽH: štyřicet dva, třicet devět JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas ee [ste měla], ŽH: [čas no] no JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební, JV: hm ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou, já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína, tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo JV: mhm ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely. JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne] ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco, JV: hm ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím JV: propagandistické ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s- JV: ale jestli třeba [ta doba] ŽH: [ale jinak] JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by JV: hm XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy, vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.
Zofie_(1925).txt
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee časovém úseku [ste vy vlastně] ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina XX: nešel proud nešel proud. ŽH: a nebo nešel proud, [nebo já vim, že já vim, že] XX: [nešel proud a tramvaje nejezdily] ŽH: sem byla dlouho doma
Irena_(1922).txt
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete nějak [( )] IK: [] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět, LČ: aha IK: můžu říct.
Irena_(1922).txt
ebo kino Jadran, tam byl otec teda vedoucím, to bylo kino širokoúhlé první. LČ: ale to bylo až po válce vlastně. IK: ano, ano, a tam sem viděla třeba liz tejlorovou ((Liz Taylor)), no to byla senzace, že, tenkrát Kleopatra.
Irena_(1922).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli už to byl film barevný nebo černobílý, viděla ste ještě v té době před koncem války ňáké barevné filmy? IK: no myslím že já mám, já vám řeknu barevný film, který se, já si pamatuju s tou liz tejlorovou ((Liz Taylor)) ty širokoúhlý, LČ: no, to už bylo pozdějc. IK: ano ano, ale barevný, věříte že to už vůbec nevim ten přelom kdy kdy ta barva začala, počkejte, tady to bylo ozvučeno, no to nevim.
Irena_(1922).txt
LČ: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech... IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila, LČ: hm IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s nima, tam se potom... LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta. IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina. LČ: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami a potom s těma kamarádkama, že byste... IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na český filmy LČ: aha IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova, LČ: hm IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru. LČ: a sama byste teda nešla třeba do kina. IK: jó, klidně. LČ: jo, taky? IK: klidně, no. LČ: to vám nevadilo. IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo. LČ: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )] IK: [oni měly] radši ty české filmy, LČ: hm IK: že, s našima. LČ: hm a em vnímala ste třeba, že by se ňák měnila atmosféra v kinech a chování před koncem války, když už ta atmosféra byla trošku jiná s blížícím se koncem války? že by to i v těch kinech se nějak projevovalo? ňáké uvolnění nebo tak? neví- nevzpomínáte si. IK: no tak, řekněme že už si víc lidi troufli, třeba i se zasmát nějaké scéně, která zesměšňovala určitou situaci třeba v té německé armádě, tak prostě už se všude cítilo, že se blíží ten konec, že je naděje, že to skončí, že, to to rozhodně bylo v lidech cítit.
Irena_(1922).txt
LČ: a že by se v kinech hrály třeba naráz ňáké jiné filmy než předtím? IK: no tak hned přestaly ty žurnály, že, samozřejmě, a em hrály se hlavně veselohry, LČ: hm IK: s Burianem ((Vlasta Burian)) a tím, tak aby prostě ta nálada se všude, všechno se uvolnilo, že, to co se nesmělo, co bylo zakázaný, co pronásledovalo lidi, takže najednou to všecko tak povolilo, a lidi to teda vychutnávali ohromně, a já sem se, Sokol se obnovil, to přes protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný období.
Bozena_(1924).txt
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
Bozena_(1924).txt
JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina BK: no teď už se to samozřejmě JV: a právě mě zajímá BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize, tak to je jasný, [že že už samozřejmě] JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost] BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
Bozena_(1924).txt
JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let než ste začala vlastně chodit na eee BK: no JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si? BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku? JV: do těch deseti let BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to tak často nechodilo, to je samozřejmý. JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní BK: tak asi, no
Bozena_(1924).txt
BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty buditelský filmy JV: mhm BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení] JV: [takže vy] ste reagovali [do toho] BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní] JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše BK: no ano ano
Bozena_(1924).txt
BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka)) JV: mhm BK: tak to je přece nezapomenutelný, že? JV: na tom filmu ste byla taky v kině? BK: určitě JV: jo BK: no několikrát to se chodilo JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta] BK: [to už je později, no]
Bozena_(1924).txt
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin, že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že se ta fronta blížila do Brna. BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování JV: mhm BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a toto potom byla taková hodně hodně těžká doba. JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
Bozena_(1924).txt
BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo moc. JV: teď mluvíte už o konci války BK: no tak otce mně to, no.
Bozena_(1924).txt
JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná BK: určitě to byla to bylo velké velká JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit [spíš do těch divadel]
Bozena_(1924).txt
JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. ML: když začala televize. LR: když začala ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři. LR: a tam ste do kina už nechodil. ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim vás, LR: jo, jasně. ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
Milan_(1932).txt
LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste nechodil? ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch padesátejch letech ano. LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.] ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze už tím názvem. LR: hm ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma ruskejma těma tak, LR: jasně. ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film kerej, LR: [stál za to.] ML: [jako něco] něco stál za to.
Libuse_(1924).txt
MB: a to je, vlastně, do jaké doby ste chodila do kina pravidelně? LM: no jako študáci tak se tak se to dalo dalo říct, že sme chodili jako ee ale i potom, když sme em byli ty em to totální nasazení a tak dále, tak sme chodili ale hlavně do, jak se to menovalo? sto? do Studia ((Studio)), to bylo vedle vedle em (.) jak to tam to tam bylo, tam byla (..) dneska proti soudu, co je na Kounicové nebo vlastně to není Kounicová, to je Burešova, ee tak ee tam byl studentský domov, Masarykův studentský domov potom a nevím, jestli tam není stále a vedle [toho] MB: [jo jo jo] na té u té Botanické, [tam si myslím že to tam je, mhm, mhm, mhm] LM: [no je to Botanické mezi bota- Botanickou a a] tam to tou spodní. a ehm tak tam sme hlavně chodili, protože tam to bylo strašně, no přijatý pro studentskou a vůbec pro kapsu mladých lidí a byly tam výborné české filmy. my sme zásadně, zásadně celou tu dobu protektorátu nechodili na německé filmy. MB: mhm, mhm LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě, ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co, tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di- zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.
Libuse_(1924).txt
LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla ee která byla na ee na Poštovské. MB: mhm, [jo já tady] LM: [je to stále] MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no LM: [ano] MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme LM: ano MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané] LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já tady ten název mám tak tak zvláštně)] LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo ((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala ((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to menovalo, [psáno] MB: [já tady mám] LM: scala ((Scala)) MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět LM: no MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.
Libuse_(1924).txt
no až potom až už sem byla provdaná, tak sme chodili, že, na filmy, ale jak sem vám už říkala, jenom na české. na německé filmy se nechodilo a em zase na těch těch českých, který teda byly zhnusené tým překladem všelijakým a titulkama a tak dále, no ale to nám nevadilo, ale opravdu sme chodili. MB: mhm, mhm LM: a ještě sme chodili do Metra. tam kde je dneska, sou Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)) na Lidické MB: mhm, mhm LM: tak tam bylo kino Metro. a já už sem byla provdaná, no příhoda, a teď byl ňáký film, kde bylo do osmnácti let nepřístupné. no tak (biletař) mě chytl a co poďte sem poďte sem poďte sem. vy tam nesmíte a já sem šla s mužem a ((smích)) a no my sme byli stejně staří tak sme byli ((smích)) takový študáci a e on říká, to je až od osmnácti let a já povídám no vš- no dyť já mám osmnáct ( ) na mě začal vrčet, no tak sem vytáhla, tenkrát sme měli kenkartu.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala. LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. protože na to nebyl čas a když, tak to byly ty koncerty, to divadlo MB: takže spíš ste si [vybrala to] LM: [ano,] že to to bylo to kino bylo až třetí, v pořadí.
Libuse_(1924).txt
MB: takže dá dá se nějak říct ee jak často ste teda pak do toho kina chodila zhruba. LM: no tak potom potom až, tak to sem už potom začala eště s děckama, když už e se svými dětmi em tak to sme chodili, protože to sme bydleli s tom Králově Poli, tak to sme chodili do Jadranu ((Jadran)), v Jadranu z- znáte Královo Pole?, neznáte těžko, že MB: trošku LM: ale no no tak ee tak tam byl e kino Jadran, teďka sou tam myslím ti, já nevím co tam em dolů to se šlo pod zem, ale je to v tom e proti proti Husitské, vedle jak je (žouželka), jak je to v ní tak tak ňáký, teď sou tam Vietnamci nebo já nevim ňáké hadry sou tam tam sou všade hadry, že jo. tak e tak tam byl kino kino Jadran, dobrý. potom dokonce, dokonce, jak se menoval ten ten film, létající klipr ((Létající Clipper)), říká vám to něco, ten název? MB: ne LM: to byl barevný film a oni to měli širokoúhlý, tak to byly takové, lidi tam vykřikovali, protože byly mnohé záběry, že ste měla dojem, že na vás jede teda, letí letadlo na vás přímo a tak- takhle em tak no to no potom ani nevím, proč jak to bylo e z- bylo zrušené, protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.
Libuse_(1924).txt
no a potom už e se známostí a s mužem. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často jedlo, pilo LM: ne MB: vůbec LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní. MB: mhm LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo dovolil,
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne] LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale e to vůbec ne. pak až sme šli z kina, tak sme si o tom povídali, že to už to už ano to už se člověk rozbíralo co a e co se nám líbilo, nebo nelíbilo a jak který herec a takhle. MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec] LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak se [zasmáli] MB: [jasně, jasně] LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš bavili po tom po [tom kině] LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo. MB: takže ste třeba i em jednak třeba tam šla s někým do toho kina a i třeba ste tam potkala někoho, [takže pak ste] LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo. MB: mhm LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě a já dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé, mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký cit
Libuse_(1924).txt
MB: takže třeba ee em z toho, co ste říkala, třeba, neměla ste třeba radši české filmy, nebo LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film, MB: mhm mhm LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no tak to ne. na to nebyl čas. ((smích)) MB: (.) tak tohle asi si myslím, že už ste mi vlastně říkala, protože tady je vlastně e jaké ste měla ráda filmy a co pro vás dělalo ten film dobrým filmem. LM: tak tam si člověk mohl mohl opravdu, jednak to bylo za e byla tam určitý třeba bych řekla takové e jak se jak se ctí rodiče. láska k rodič- k rodičům, že, vztah k dětem, takže to byl to ta citová ta citová rodinná náplň. ta to že se tam jako em měli dva ee lidi se seznámili, měli se rádi, ale to zase mělo určitou formu, dneska pokud to neskončí v posteli, tak na to nikdo nepůjde. že to takhle říkám, ale opravdu, to to nebylo to nebylo a taky nám to stačilo. to si každý mohl domyslet, na to se nemusel dívat. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete z kina a no tak jo. MB: ((smích)) LM: nepršelo na nás. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: a takže vlastně z toho programu ty eee takové ty úvodní právě ty žurnály, bylo to pro vás zajímavé? LM: bylo, protože ee televize nebyla, pochopitelně, tak sme najednou viděli něco ze světa. tak to bylo velice. no kvůli žurnálu se chodilo vlastně můžu říct do kina, protože sme tam uviděli něco, ee něco, em co sme neviděli, nebo nemohli vidět. e takže to to bývalo bývalo zajímavé. MB: mhm, mhm. LM: ano a před každým před každým filmem to bylo. MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?] LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne] MB: [ne, ne nic takového]
Libuse_(1924).txt
MB: (..) tak za toho protektorátu chodila ste třeba nějak e víc, nebo míň do kina, nějak se to pro vás změnilo? tím, [že to, (v tom)] LM: [e no tak] změnilo z toho důvodu, že e em, když sem byla e nasazená, měla sem ty dvanáctky, tak to už prostě nezbylo, nezbyl čas na to jít do kina, protože to bylo od šesti do šesti. MB: mhm mhm LM: to už buďto tak nebo tak. tak to to už opravdu, když tak jedině neděle, no že v neděli zas em byl jiný program. (.) byl to zvláštní ee zvláštní díl života. MB: tak ta, ten vlastně ten výběr filmů, to už si asi, vlastně ste mi říkala, že ste prostě [chodili na ty české filmy. takže asi v tom] LM: [ano, ano. ano] MB: v tom byla ta změna LM: to ano MB: (to, to, to, to, to) a ňák i i třeba v tom byly nějaké změny ee, když se blížil konec války? dalo by se to tak říct, že třeba, na to třeba bylo míň času, na to kino, že byly nějaký jiný starosti, nebo em něco v tom smyslu. LM: e no e opravdu sme potom už vlastně do kina vůbec nechodili. MB: mhm LM: ke konci války. vůbec ne. vůbec ne. to už vůbec nevím esi, ani nevím, esi vůbec byly, tak to řeknu, já už nevím, esi byly v provozu vůbec. protože vím, že, když tady bylo bombardování Brna e v listopadu, dvacátého listopadu ve štyryaštyrycátém roce, tak byl v- velký zásah em zezadu na té ee do té skaly ((Scala)) tam. em protože byl vybombardovaný ten barák, co dneska je takový ten skleněný barák na Rašínové ke kostelu (Jakub sou po) ee vedle Jakuba ((kostel sv. Jakuba)). tak to tam byly zásahy a pak eště (teda voba). já bych tady mohla jít po Brně a říkat všady, kde, co by bylo vybombardované. proto jak se zřítil ten strop, jestli to em ste moc mladá, aby ste si to pamatovala. vedle Moravské banky, nebo to je dneska Komerční banka, ne? na na náměstí Svobody. tak tam e opravovali ten barák ee em dělníci a zřítil se tam strop. a už nevím kdy, jak je to dlouho. já sem dycky říkala, měli se mě přijít zeptat, já bych jim řekla, že tam de o zásah vo huby. ((smích)) MB: ((smích)) LM: že je ta statika toho baráku narušená. MB: (..) no takže to byl ten konec války [a potom] LM: [no a ještě] bych řekla [takhle ty] MB: [mhm, určitě] LM: ki-, ty film- e ty ty kina byly hromadné kryty. MB: jo, ehe ehe LM: e že když e když e byl poplach ee em e s e s teda za- zahoukaly sirény, tak v to to bylo takové ve městě, tak to se všecko stahovalo do těch, tam byl největší prostor v podzemní, tak to se vš- bylo v těch kinech. MB: mhm mhm LM: a já sem nikdy nikde v ee žádném nebyla MB: ne. LM: ne. MB: mhm mhm LM: ale vim, že to bylo.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. pamatujete si třeba na ee první návštěvy kina po osvoze- osvobození? jaká byla třeba atmosféra. LM: no tak to víte že jo. euforie byla velká a že se všechno tak jako volně ee rozběhlo. na čem sme byli, to si teda opravdu ne- nepamatuju, protože em sem měla, potom sem měla ty děcka, tak to už samozřejmě už na to čas čas nebyl, ale ne- nepamatuju se. to to si nedovedu uvědomit nějak. MB: mhm a nějak obecně, jakoby v těch kinech ee jestli to bylo nějak znát, [nějaká ta změna] LM: [ne], ne MB: ne, mhm LM: nevím, protože em sem se spíš poutala na ty, na to divadlo nebo koncerty. MB: mhm, jasně. LM: které byly pořád plné. to nebylo, to bylo opravdu, divadlo bylo nabité a stadion e em dřív byly, než se postavilo nové divadlo, protože ty koncerty tam byly stále, na na jedničce, na Sokole Sokol jedna ((Sokol I.)), na stadioně na na Kounicové, tak ee to bylo plné. to byly přístavky plné, ono to mělo uličku uprostřed, ale přístavky a plné a galerie a em prostě em bych řekla, že Brno, hluboce kulturní, kulturní město.
Libuse_(1924).txt
LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko, takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum, takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné.
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo? SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala. LS: nikdy ste nepřestala. SM: já já su pořád ((smích)) LS: ((smích)) SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka>
Svatava_(1924).txt
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo] LS: [to je jasný]. SM: tak řekněme do těchto roků, no LS: mhm SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že LS: filmy pro [pamětníky mhm] SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).
Svatava_(1924).txt
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji? SM: ee LS: do toho [kina]? SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství
Svatava_(1924).txt
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do toho zaměstnání]. SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani, hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta marika rek ((Marika Rökk)), že jako LS: mhm hm SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to byly. LS: ano. SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi, to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili hodně na ty rakouský filmy. LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy? SM: e no protože sme uměli německy. LS: aha aha. SM: my sme měli povinnou němčinu. LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste chodili. SM: e no né ale byly namluvený. LS: aha. SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám] LS: [jako myslíte] dabing, že by měly? SM: e no. LS: český dabing? SM: to [asi těžko]. LS: [ne ne]. SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama
Svatava_(1924).txt
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom LS: mhm SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina, když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo? SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě- LS: za týden? dokonce. [za týden] SM: [počkejte] LS: nebo za [měsíc]? SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli. LS: mhm SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím, že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
Svatava_(1924).txt
LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila? SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v- pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný, LS: mhm SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že, e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou, to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly. LS: jo. SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch známých filmů, ty třeba ty SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte, no].
Svatava_(1924).txt
ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil LS: aha SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a LS: a to bylo až po válce teda? SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.
Svatava_(1924).txt
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy. SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia)) aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože za války to byly válečný LS: no. SM: týdeníky, že. LS: no. SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
Svatava_(1924).txt
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila? jak vy ste to vnímala? SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční, ať už to byla e LS: jasně. SM: válečná nebo komunistická. LS: mhm SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim, LS: hm SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný, že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční aj, že, LS: mhm SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si člověk se tomu musel smát aj, no tak. LS: hm SM: bohužel. LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně německá a některá česká? SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla. LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále. SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval, vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
Svatava_(1924).txt
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a pod tím ještě české. SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala. LS: hm SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci, když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali, vlastně už sme byli jejich součástí. LS: to je pravda. SM: za války, že. LS: no no. SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e správcové, LS: mhm SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee LS: hm SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano. LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině. SM: správce. LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky? SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte, to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k tomu dělal poznámky. LS: no no ( ). SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda. LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal takové poznámky a pak to mělo ňáké následky? SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem nevěděla teda. jestli byly. LS: a co to bylo [třeba za] SM: [zrovna tam] LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že. LS: no. SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ. LS: [to nevadí]. SM: [ale vím, že] teda toto bylo. LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky], SM: [takový], aha. LS: e hlasité ňáké projevy [smích] SM: [ano]. LS: potlesk v určitých místech. SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že, LS: hm SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej, nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e sme takhle museli se chovat, no. LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo [nesetkala ste se s tím]. SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala. LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím? SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily. takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama třeba nebo [takovýho] LS: [jasně] SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak ste se ptal? teda teď nevím. LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti] SM: [aha] LS: minulému [období]. SM: [aha]. [no tak asi] LS: [( )] SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda vyhovoval. LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za protektorátu? SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy. LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu Ö SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr ((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí teda na to jít, no.
Svatava_(1924).txt
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války. SM: no. LS: byly tam změny? SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost jako,
Svatava_(1924).txt
LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru? SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak, takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod toho pět a LS: no [no no no]. SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)). LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození? SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že, Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže, to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak [převrátilo, že teda], LS: [jasně, no]. SM: bohužel no.
Svatava_(1924).txt
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam, protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo. tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový fanynky. dá se říct.
Svatava_(1924).txt
SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole, LS: mhm SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film. em
Miloslava_(1925).txt
no a v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo, ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme chodili taky pravidelně.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna? MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina, takže sme chodili taky dost často.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vy ste říkala, že ste měla hodně ráda tu Moravu ((Morava, dříve Bio Metro)). MM: Moravu ((Morava)) a Jadran. JV: Moravu ((Morava)) a Jadran a Metro. MM: no to Metro, to bylo ještě tam Morava a Jadran, tam sme chodívali, tam sem chodívala až teda když sme se pak přestěhovali do toho Králova Pole po roce sedmdesát.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem dojížděla, no,
Miloslava_(1925).txt
tady to tancování, a to sem milovala, to začlo v pětačtyřicátým roce. JV: po válce. MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
Miloslava_(1925).txt
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její měl doma promítačku a pouštěl vám. MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích. JV: může být. MM: no ano, ano. JV: [většinou samozřejmě domácí.] MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli. JV: taky ste měli doma. MM: ano, ano, to taky sme měli. JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se? MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale že bysme si to nějak pořád promítali, to ne. JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako normální věc. MM: ano, ano. JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny. MM: no, no. JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to, to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to dívali. JV: a to už ste byla starší, to vám MM: tak to už sem byla dávno dospělá. JV: to už ste byla vdaná. MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu zajímavý. JV: máte ten film ještě? MM: ne, ne ((smích)) JV: nevíte kde skončil. MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec nevim.
Miloslava_(1925).txt
JV: když se to zlomilo. hm vzpomínáte si na první návštěvy těsně po okupaci? po konci války? na tu situaci, na tu atmosféru, euforie ňáká, nejen na ulicích, ale i třeba během toho sledování filmu? MM: no tak všichni, všichni tehdy sme čekali, protože to, ty německý filmy skončily, český prostě za celou tu dobu nic nebylo, no tak sme čekali všichni, no a napřed sem přišly ty anglický filmy, všechno, jo, no tak to sme, to sme byli nadšení tím, dojatí, to bylo něco úplně jinýho.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. JN: kdy skončilo? (..) no to sem... LS: zkuste tak přibližně tipnout rok. JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce. LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste... JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo. LS: hm, hm. JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,
Jiri_(1924).txt
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom osvobození. JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba naši letci a nějaký takový... LS: jo. JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení
Libuse_(1928).txt
to potom, to už až sem měla svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž jim ( )
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a vzpomínáte si na první návštěvy kina jakoby po tom osvobození? když se začlo znova jakoby promítat i jiný filmy, jak ste chodila? LN: no to byly stejný, to nebyly žádný, že. ale pak už začaly prostě takový ty komunistický prostě propaganda, jo. to byly ty prostě, úderníci i změnily se taky ty týdeníky, že jo. to bylo, to už otravovalo kde koho, to bylo z fabriky. KH: hm. LN: kolik se vytěžilo, kolik se udělalo, kolik se sklidilo obilí, kolik prostě ee údernic a co za to dostali a to byly pak nový týdeníky, no. ale ty filmy, to už potom, no, jako, na barandově ((Barrandov)) se vlastně točilo pořád. naši herci zůstávali, že, stejní. KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit? LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila do kina pořád. celý život. KH: hm. LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo, prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako KH: hm. LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské, no.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)] MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]
Marie_2_(1921).txt
LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se ještě dostaneme] MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla. LČ: jo. MS: (zase.) LČ: ( ) MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam sem chodila do kina.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak změnilo? MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), LČ: mladých. MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to (pamatoval si jak se jmenovalo). LČ: a měla ste [z těch] MS: [a to] každý, [každý týden]. LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo, to ste chodila pořád dál. stejně. MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili. LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]? MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež)) LČ: tam ste [chodila do toho] mladých. MS: [(to sme tam)] LČ: do toho [kina mladých nejraději.] MS: [no tam tam sem] tam byly (...) LČ: a [proč vlastně] MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho říkat. LČ: <a proč ne?> MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy. LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka [právě.] MS: [no.] LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )] MS: [všechno]. že sem věděla o světě. LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické? MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala, co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká, prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.
Marie_2_(1921).txt
ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci. LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně, takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by, že by nějaké ste neměla oblíbené]. MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol, LČ: Sokol. MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako [navštěvovali.]
Marie_2_(1921).txt
LČ: [a chodila] ste do různých kin třeba podle toho, s kým byste šla? nebo se v tomhle (toto)... MS: já potom sem chodila, když byly děti, tak manžel hlídal, sama třeba do Lucerny ((Lucerna)) na Veveří, když něco dávali, nějaký český film, tak sem šla a...
Marie_2_(1921).txt
LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina. MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli, protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami. LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést? MS: [ne]. LČ: ne. MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic. LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to bys- MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu.
Marie_2_(1921).txt
a taky se stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer, (nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee ten film začal hořet nebo hmm LČ: a to ste [chodila,] MS: [přetrh-] LČ: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo... MS: ne, že sem mohla kdykoliv. LČ: že takhle, že s- MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže, opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak to dopadne a já sem si domýšlela potom. LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky.
Marie_2_(1921).txt
byly ee, pokud muž dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový ((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té třetí řady sme chodili. LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí))]. MS: [asi, že jo], eksel- LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by se vyjadřovali nebo] MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.] LČ: tak tleskali nebo výskali nebo MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju. [já si n-] LČ: [ale] smích teda hlavně. MS: smáli, smáli sme se. LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla, že by byla ta... MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli se to stalo někdy, já nevím. LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom? MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku šli kousek spolem. LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste hovořili.] MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.] LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten prostor, že ste mohli se setkat.] MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo, pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc- samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát,
Marie_2_(1921).txt
myslím, že po válce pronikaly sem, do toho osmaštyrycátýho roku americký filmy, v té době třeba Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). a potom to komunisti zakázali. potom sme jenom měli ruský, polský, český a nejvíc německý UFA tam nebo jak se jmenovala tak [tam (byla)] LČ: správně. MS: hodně.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným]. MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom filmu. LČ: o hercích nebo MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny herce jménama. teď (.) znáte herce? LČ: <já ano, ale tak> [ee] MS: [já] ty mladší vůbec neznám. LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film, nebo to právě byla jenom prostě ta ak- MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo. LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla jít, nebo [co ste si] MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )] LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí, MS: no. LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech si prohlížela] MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,] LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu, nebo... MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo]. LČ: [z novin. takže ( )] MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )] LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce, tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná, nazpět dom a byla práce.
Marie_2_(1921).txt
tady sem byla hned na začátku zaměstnaná, nazpět dom a byla práce. ee tuplovaná práce byla, když byly děti. to neexi- a já sem se v té knihovně dozvěděla u čtenářů ee tam byl babinec v té knihovně, tak u děvčat sem se dozvěděla a tak sme se snažili jako dostat někam. a to bylo takhle a hmm (.) přímo jako od lidí. já si nevzpomínám. možná, že byly myslím plakáty vylepený na sloupech, jestli nebyly? (.) nebo už to mám popletený teď? jak to bylo to Laďa by řekl, ten si to víc pamatuje, ten je mladší. ale potom později, už když byly děcka velký, už chodil nějaké časopis, kde byl na celé měsíc ee přehled kin, divadel a já nevím jak se to jmenovalo.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film, kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste prostě šla]? MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce]. LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla. MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek ((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme (k jinejm). [a] LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že. MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče ((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no [a] LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě projevem nebo vzhledem [nebo] MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví byli, víte? LČ: mhm. MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)), ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla, no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena. a byla to Blanka Waleská, LČ: mhm. MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej, tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec (...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v těch zájezdných kinech, nebo divadlech, LČ: divadlech. MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty oblíbený. LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)). MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát. LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli hercům? MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? [(ten když ste)] MS: [barevný bylo] moc málo. LČ: [moc.] MS: nějaké zkraje ee byl, po válce, americké, ale jinak my sme měli všechno černobílý. [a byli] LČ: [a pot-] MS: sme spokojení. [(i když)] LČ: [takže ta] barva pro vás hrála [nějakou] MS: [ne] LČ: roli potom [nebo] MS: [ne] ne, to, samozřejmě, že to sme byli zvědaví na tu barvu, já třeba když byla barevná televize, já ji neměla dlouho, tak sem se šla k sousedovi podívat, abych viděla, jak vypadá Národní divadlo v barvách. tak to sem u něho poprvé viděla, no.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti- když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro vás nějak problém vlastně vnímat [ten] MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi nimi.] MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český, rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám. LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy raději některé a raději jiné třeba? MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak byste prostě ohodnotila ten, který [byste] MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života, tak to bylo tohle on- [myslím] LČ: [takže] z historie [třeba]. MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano. LČ: a pak ste [taky] MS: [a] LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )] MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát? MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli] LČ: [a vzpomněla] byste [si] MS: [ee] LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.] MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.] LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli [(třikrát).] MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba? MS: ee divadlo. LČ: [divadlo.] MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla předplatný do divadla. to sem chodila. LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo [turistika nebo] MS: [hmm já sem] sportovní antitalent. LČ: ne, [to vás ( ).] MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty, my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi. LČ: mhm. MS: [vída-] LČ: [takže] v té za za [té] MS: [a] LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.] MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne. LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně jiná aktivita [to spíš ne-] MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho, nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho LČ: [divadýlka]. MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání, LČ: tak [nebyl ani čas.] MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom, uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd, pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak, to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme dostali. LČ: ale to už bylo později vlastně. MS: to bylo od [pětašedesátýho] LČ: [mhm.] MS: roku.
Marie_2_(1921).txt
MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa)) jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená? MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina, tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla to už byly plyšový a [a] LČ: [a] MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom. LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do něj chodila radši, nebo ne? MS: ne, nám to bylo [jedno. my když] LČ: [to vám bylo (jedno).] MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo] LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-] MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam, abysme to viděli. LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.] LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle]. MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.] LČ: a to bylo často? [nebo] MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.] LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a] MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co přemýšlet nad tím.
Marie_2_(1921).txt
LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam byly, nebo to ne? MS: za nás eště moc animovaný nebyly. LČ: v kině ne. MS: za nás ne. to potom začlo až později. LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]? MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc. LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky? MS: jenom reklamy, jenom reklamy. LČ: takže [jenom jenom ta-] MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si [nepamatuju. to by-] LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.] MS: [ano, ano, ano,] ano. LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.] LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník, bavilo vás to sledovat? MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až... LČ: až [na hlavní] MS: [po žurnále]. LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a] MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný LČ: mhm. MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co tam] LČ: [takže] MS: měli dávat? LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho] MS: [mhm. po žurnále] moc. LČ: moc? MS: někdo neměl čas, někdo schválně. LČ: mhm. MS: tak po žurnále chodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v domácnosti, že by někdo [měl vlastní] MS: [ne, nikdy]. LČ: promítačku? MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má. LČ: ale [to už bylo] pozdějc. MS: [( )] LČ: [v té době, v té době vůbec]. MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.
Marie_2_(1921).txt
vlastně v ty- ty německé týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm. MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo. tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e sme se specielně těšili. LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu] MS: [mhm.] LČ: vlastně [v] MS: [mhm.] LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň, nebo stejně? [e (v tom)] MS: [no říkám], každý týden [sme chodili] LČ: [každý týden]. MS: s mužem. LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil. MS: ee dívejte se ee LČ: to bylo MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy, který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly, bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já [nevím]. LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že to bylo dál, a že, MS: d- [hlavně dál,] LČ: [že byly] MS: ano, hlavně [dál.] LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně] MS: [ano, ano.] LČ: domu. co [nejblíž]. MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme choď- museli chodit [pěšky]. LČ: [pěšky]. MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co MS: bylo, bylo to [tam dražší.] LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,] MS: [no.] LČ: proto tak ( ) MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.] LČ: [( ) daleko.] MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam. LČ: [( )] MS: [to byla] Nová ulice dřív. LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )] MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že, byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte, takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože] LČ: [a] MS: sme nic se nedozvěděli novýho. LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba změnila v i v kině? [nebo (tak).] MS: [se] nechodila kon- konec války. LČ: nechodila. MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v kinech po [osvobození se-] MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do kina. LČ: že se hr- začlo právě i [proto,] MS: [mhm.] LČ: že byly ty novinky, [jiný program]. MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku a pak už to bylo zase [( )] LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]? MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do (zaměstnání) po [válce]. LČ: [mhm.] MS: to bylo všechno jako zavřený.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně byly děcka, že JV: [mhm] JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy v kině JV: mhm JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další manželství JV: mhm JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten druhý JV: mhm JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná] JV: [a to bylo jaký rok (todle)] JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )] JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že ste se vrátila ráno? JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..) ježiši já si nevzpomenu co už to bylo JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let? JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým JV: mhm JJ: no tak nějak [to mohlo být] JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým JV: hm JJ: osumapadesátým [roku] JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]... JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy JV: [mhm] JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky JV: mhm JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho JV: aha JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho> JV: [a to ste to ste] JJ: [tak bylo to] mládí, že JV: to bylo za války ještě? JJ: no to bylo za války JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství? JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo [květinářství] JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)? JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody že JV: mhm JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži ((kino Alfa)) JV: mhm JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě ((Jalta)) ne JV: mhm JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina> JV: [(šly ste) ( )] JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo JV: mhm JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak JV: jo JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny JV: mhm JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády? JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma kamarádkama JV: mhm JJ: šla taklec
Jarmila_2_(1925).txt
ž potom větší už s kamarádkami, tak spíš už JV: mhm JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli JV: mhm JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue JV: mhm JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali JV: kupovali (ste si)? JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk) byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už potom (.) člověk už tak málo JV: hm JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli (.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už sme víc jako JV: mhm JJ: chodili, [že, ale] JV: [(za té války)] JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo JV: hm JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo JV: mhm JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois Dvorský)), ne JV: mhm JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.) to si pamatuju (.) Mzda strachu JV: mhm JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni (.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad JV: hm JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v pralese JV: mhm JJ: nebo tak někde na nějakou končinu JV: mhm JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra Ferbasová)) JV: mhm JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)), <tak sme tam šli> JV: (to byla) vaše oblíbená herečka? JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch hereček, co byly taklec voblíbený
Jarmila_2_(1925).txt
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky třeba (.) do kina (.) tam- tamější-? JJ: tak tam s- ne JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba? JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně JV: mhm JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali, že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)... JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova? ((kino Vesmír)) JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.) blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych JV: [mhm] JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.) JV: [mhm] JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak netáhlo do kina JV: mhm JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče JV: [mhm] JJ: [byly] ee takový [ty...] JV: [takže] na zábavy JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja] JV: [(.) mhm] JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že to JV: mhm JJ: se rodiče zas hlídali JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla? JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních JV: mhm JJ: jo JV: a to bylo za války? JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly JV: mhm JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali JV: [mhm] JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili vodpoledne JV: mhm JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si kupovala? JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue JV: mhm (.) a třeba [ee]... JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..) JV: no JJ: já sem to teda si nekupovala tak často JV: mhm JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou tu korunu, tak sem si to koupila, jo JV: mhm JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..) JV: mhm JJ: ta (.) nebyla [( ) jo] JV: [neměla] pro to pochopení JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli JV: hm JJ: že JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue)) JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný (.) viděli sme (.) JV: hm JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to koupili, no ale (..) jinak [taklec]... JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...? JJ: [hm?] JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši? JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný normálně, jo JV: mhm JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský) JV: hm JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]... JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu kinoreví ((Kinorevue))? JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom obchodě JV: mhm JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...] JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)] JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak JV: mhm JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou ruku... JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný starosti JV: mhm JJ: jiný trampoty, že (...) takže
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi? JJ: no tak většinou sme chodivaly JV: mhm JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily JV: jo? JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my (sme neměly) kam jít JV: hm JJ: sme se zešly odpoledne, jo... JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...] JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly JV: mhm JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy] JV: [to ste chodila třeba...] JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom akorát to vodpoledne, jo JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně? JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu JV: mhm JJ: teda víc v neděli JV: mhm JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne? JJ: ne JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily JJ: my sme já sem byla v tom květinářství JV: mhm JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty, tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne JV: [mhm] JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo [takže]... JV: [a večer] už ste prostě... JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
Jarmila_2_(1925).txt
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho] JJ: [tenkrát]... JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do Alfy]? ((Alfa)) JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už sme třeba viděli JV: mhm JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no] JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]? JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili JV: no JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a a jít jako to já sem (musela) JV: hm JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí, tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska JV: takže nejčastěji ste chodili JJ: [no] JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa)) JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina JV: hm JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči- tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a... JV: [(Jalta)] JJ: [skala] ((Scala)) byla JV: mhm JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži ((Alfa)) JV: mhm JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa)) (.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta)) JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc chodila]? JJ: [no většinou sme] si JV: hm JJ: vždycky někam zalezli [do] JV: [mhm] JJ: toho kina JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film? JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní, tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy tak už sme [třeba] JV: [hm] JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem JV mhm JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo JV: hm JJ: tak sme šli JV: aa e... JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )] JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?] JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali JV: hm JJ: to bylo všechno stejný JV: jo (myslim) JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to JV: [hm] JJ: [bylo] to všechno [stejný] JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát? JJ: [(někdy sme...)] JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná? JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný nevím JV: mhm JJ: ste si nevybral nějak JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců (.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )? JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli JV: hm JJ: nikdy nějak naříkat
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě toho? JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš JV: bárová ((Lída Baarová))? JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty JV: mhm JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]... JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček? JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu Vítovou ((Hana Vítová)) JV: mhm JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že JV: mhm JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou bych řekla ty starý herce JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát viděla? JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám JV: hm JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli aspoň pětkrát, [tak]... JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát <zašli>? JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu] JV: [hm] JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou JV: mhm JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu] JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-] JJ: [jo] JV: silně vidím JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála (Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..) JV: mhm JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří herci JV: mhm JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.) snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )] JV: [ten] film ste pak už neviděla později? JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste... JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..) že po té válce to ešče (...) JV: hmm JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na všechno (.) no] JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního, tak pak můžete říct JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak nějak vybavuju JV: mhm JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo JV: mhm JJ: [to mě tak nějak] JV: [tyhle dva ee hodně...] JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce JV: mhm JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee na (..) Hybešové JV: mhm JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak JV: mhm JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo JV: [na Hybešce] JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl taky dobrej film
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný film ještě za války (.) kolorovaný respektive? JJ: to vám nepovim JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině barevný film? JJ: já mám dojem že před válkou JV: [ne] JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to potom [nějak]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl, chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské? JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady nebyly
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku (...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do kina sem tam JV: mhm JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne? vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]? JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro všechny ( )]... JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle] JV: [mhm, veselohry] JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě nazajímalo JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala] JJ: [anebo]... JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]... JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl] JV: [ano] JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé JV: mhm JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film JV: mhm JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které film (..) bylo to... JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem? JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak> JV: mhm JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...) JV: nestěžovala <ste si>? JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy JV: mhm JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu... JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.) zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená? JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla JV: mhm JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že JV: hm JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla,
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už zas už začli trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu, že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká zábava nebo něco JV: [hm] JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas,
Jarmila_2_(1925).txt
ale za války ste neměl [kam] JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník? JJ: tak voni týdeníky byly u všeho JV: mhm (.) [(před každým) filmem]? JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby nebylo toho týdeníku (.) jo JV: že vám to scházelo JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo být při každý... a to sme kolikrát brblali JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]? JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam (předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak tenkrát moc netáhlo JV: mhm JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]... JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké JJ: no to bylo hodně právě JV: mhm JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a všechno JV: hm JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak ten film JV: opravdu? JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to <zkrátili>, že to není možný JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly kratší JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky na ten týdeník JV: hm JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po tom týdeníku JV: mhm JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi JV: hm JJ: až vijou, že už bude po týdeníku JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník? JJ: hm? JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník? JJ: no tak (.) zabral dost dlouho JV: hm JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník JV: například [ještě]... JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce] JV: [hm] JJ: ty týdeníky JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech? JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly ale tak ty reklamy nevím JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany? JJ: ton- to si nevzpomínám
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem ještě? JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom JV: hm JJ: až po válce JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali] JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla sem taky do kina že do toho JV: hm JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej krátkej film JV: hm JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti nebo tak, jo JV: mhm JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu? JJ: (.) to si nepamatuju JV: ne? JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky JV: hm JJ: to teda... JV: a ty vás teda nebavily? JJ: [hm]? JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam dál od centra? JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám) v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout, jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou belu
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často, chodila ste ee vlastně každou (.) neděli? JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam] JV: [protože v sobotu byl pracovní den] JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít? JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném, kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát? JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to bylo JV: hm JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem dubna zemřela babička JV: mhm JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo, tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se blíž k Jundrovu [jako jo]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky [německé] JJ: [no no no] JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo] JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky <nemohla přečíst> (.) jo jaksi to JV: mhm JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]? JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech JV: mhm JJ: nebylo nějaký [že by tam]... JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu? JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát slyšel zašustět třeba nějakej JV: [hm] JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no ale...] JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba něco] JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku JV: mhm JJ: byl poměrně klid JV: mhm JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale] JV: [mhm] JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]... JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během (.) [projekce ( )] JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů JV: mhm JJ: raději každý držel hubu JV: mhm JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za komunistů taky JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz zákaz ee vstupu Židům? JJ: (.) to nevím to... JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku Židovku]? JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a takový to, někdy když ste se [dozvěděl] JV: [hm] JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli většinou, tak každý raději držel [toto] JV: [hm] JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte za sebou
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler? JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám] JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady JJ: [ne]
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo] JV: [hm (..) ještě] JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech JV: mhm JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti Němci, jak ti naši lidi, naši lidi JV: mhm JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když semka přišli Rusi
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození, kina? na tu atmosféru, dobovou? JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda hned tak nějak někam nechodili, že JV: mhm JJ: protože to (.) [raději] JV: [ale jakmile ste se] tam dostali? JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo JV: mhm JJ: [že]
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla, SM: mhm LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr, že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky. SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do kina, když vám vyrostly děti. LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme chodili do kina taky. SM: mhm LS: to ehm SM: i potom teda? LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla, což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový prostě zvyk a to byla naše kultura, že. SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili tak často třeba jako to do toho divadla, že? LS: no do divadla myslím tak stejně asi, SM: mhm LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina. SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila s manželem do kina? LS: ano ano chodili sme, ano. SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina? LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně. protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do divadla, na předplatné.
Libuse_(1929).txt
anebo do toho velkého kina chodili. SM: mhm LS: a spíš později až potom až po válce.
Libuse_(1929).txt
ale i mezi rokem a pak v době kdy sem já učila tak sme chodívali nevím tak jednou za čtvrt roku se chodívalo s dětmi, když dávali nějaký film který doporučilo ministerstvo školství zřejmě tak sme na to chodili no a to už to už nebyla taková pohoda, protože to už děti byly mm dost rozjívené a dost neukázněné to bylo to každý ten učitel měl co dělat, aby je udržel vůbec při kázni a v pozornosti, to.
Libuse_(1929).txt
a myslím že velmi brzo měli tam tu velkoplošnou mn ne obrazovku ale... SM: širokoúhlé LS: ale širokoúhlý, no to v Králově Poli také začalo to bylo, no ale tak to už to už bylo po válce to to nebylo za války, to určitě ne. SM: mhm LS: to bylo až po válce.
Libuse_(1929).txt
dneska dneska to je jiné. soudím teda, že je to jiné, protože z těch školních představení co sme chodili se třídami, tak to myslím že žádná uvaděčka nezvládla. SM: mhm LS: to jak se chovali, nevím jak to je teďka.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení? LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v královopolským kině ((Besední dům nebo Union – později Morava))) moje dě- moje jedna teta, byla biletářka, SM: mhm LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo, tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat s nimi ale jinak.
Libuse_(1929).txt
barevné začly až po válce aspoň u nás, SM: mhm LS: pokud já si vzpomínám, tak barevný film to bylo to také pěkné, ale mně to nevadilo že ten černobílý. SM: mhm LS: i potom, když už byly barevné a a černobílé tak to nebylo rozhodující.
Libuse_(1929).txt
a eště po válce byly dlouho filmy válečné, tak eh to už sme rozlišovali, jestli je to ruský nebo jiný, ale ty německé filmy, mm oni také už dělali pak filmy protifašistické, ale nějak už sem k nim neměla vztah nějaký takový, zájem vůbec, a myslím že několik let sem neměla vůbec zájem o německou kulturu a to, to v člověku zůstane, protože ten fašismus byl pro nás tak tak krutý
Libuse_(1929).txt
SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých... LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé kamery, to už si filmovali, obyčejně děti. SM: jo LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom, abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že, já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla. SM: mhm LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele (šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový, napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město, nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším, tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj, no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně postavený na hlavu> SM: ((smích)) LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo, SM: mhm mhm LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo <tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska, že>.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo... LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti, které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj, ale to.
Libuse_(1929).txt
SM: ano, a vzpomínáte si na první návštěvy kina vlastně po osvobození a na tu atmosféru po v těch kinech třeba? LS: jo. no to to byla atmosféra taková eufórie, všichni byli šťastní, že už je no ale začalo to zase válečnými kiny filmy, no a tyto válečné filmy, jo já se omlouvám, já se musím dívat na hodiny, protože mám schůzku potom, SM: už budeme <za chvíli končit>. LS: takže to byla taková opravdu taková eufórie taková přirozená, všichni byli plní žhaví do práce, odklízeli se třeba ten Německý dům, ten byl rozbitý, tak jako děcka eh z té učňovské jako třídy sme také pomáhali odklízet, to byla pro nás jako čest, že můžeme ten Německý dům který stál na Moravském náměstí, možná víte, to byl takový nějaký jako uvnitř byl lusk- luxusní,
Libuse_(1929).txt
LS: no a ty v těch filmech tam byly samé většinou sovětské filmy, a zase válečné, jak Sověti zase vítězí a tak dále, tak to mě vůbec teda nezajímalo, i když sem věděla že to tak teda musí být, no a postupně k nám začly chodit filmy z ciziny. se asi kupovaly, půjčovaly, já nevím, takže postupně začaly filmy a filmy které nebyly do té doby jako povoleny eh u nás promítat, SM: mhm LS: jo pro- Němci je prostě do do nějakých skladů zavřely, takže to už začlo. a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,] SM: [mhm mhm] LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi tancovali, eh (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních? JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na nějaký dětský představení, PS: v těch [Řečkovicích] JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme byli bydleli v Králově Poli u sokolovny. PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní [odpolední představení, no] JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.
Jarmila_(1931).txt
JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si vám někdo zmínil o něm nebo ne? PS: no ale kdy v kterém období? JV: no už teďka v pos- [teď už teda] PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až dál do roku [po válce v šedesátých letech] JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky až hodně po válce. PS: no JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no] PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech [tam byla maringotka, jo] JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní PS: no tam bylo... JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je ještě na dlouho tady>.
Jarmila_(1931).txt
já nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá- krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy PS: (tak že to nevadí, no) JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma PS: bítls ((Beatles)) JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát přestávka pořád [přetáčeli] PS: [no protože to] JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]
Jarmila_(1931).txt
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř je to trasa na Hodonín, PS: mhm JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du ((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň deset lidí PS: jo [( )] JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z- když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí. PS: hm JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k- kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje, ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo, protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten film za moc nestál
Jarmila_(1931).txt
a jinak po válce po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho PS: hm JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu PS: mhm JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli, Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky hezký na [to se] PS: [přišlo v] padesátých [letech] JV: [no až pozdějc]
Rut_(1934).txt
LG: a e kdy ste (tak) nějak pravidelně přestala chodit do kina? RM: pravidelně? no tak (...) jak dlouho no (.) jak- e (.) jakmile byla televize (.) tak e (.) to nepřerušilo teda <moje kino> (.) ale už to nebylo tak (.) přece jenom sem tam se něco vidělo a byly e a už sem byla vdaná, měla sem dítě, že, takže už nebyl ten čas (takovej) ale (.) dokuď sem byla (.) no já si myslím, že aj eště za vdana sme chodili hodně do kina (..) to mohlo být tak někdy (.) určitě do toho (..) pětapadesátýho (.) do toho pětapadesátýho roku možná i dýl (.) to sem ještě dost sme ještě do toho kina chodili, ale už to bylo takový omezený (.) ale (.) e do kina potom (.) normálně (.)
Rut_(1934).txt
LG: ee bylo pro vás důležité (.) kdo v tom filmu hrál? RM: ne nebylo to důležitý LG: a vy ste zmiňovala toho Vladimíra Ráže, měla ste eště oblíbené i jiné herce? RM: no tak všechny ty h- herečky pěkný LG: mhm RM: že (.) to až pozdějš že co (.) protože oni totiž ty (.) takový ty dobrý český filmy aji ee v těch e co se dávají teďka jako LG: mhm RM: jako starej českej film (.) to zaniklo (.) po tom osumaštyřicátým roce toto zaniklo (.) a byly jenom ty novodobý takový ty (..) ty pokrokový podle nich jo jako ee co se e týkalo jako toho vývoje tady e (...) nábor do do fabrik a takový to (.) to potom bylo takový... a všecko jenom jako (.) na tu jednu strunu to bylo (.) to nebylo jako (.) objektivní (.) to bylo ruský filmy a tak (.) žádnej americkej žádnej anglickej neběžel (.) to až po dlouhých letech když bylo to Ponrepa ((Ponrepo)) tam na té Husové (.) tak tam pronikaly takový ty e i ty americký nějaký filmy a to bylo teda (.) nabitý jenom proto že to byl (.) americkej nebo tak film (.) to se tam člověk (.) dostával těžko, že (.) já si vzpomínám, že sem viděla těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely ty filmy e (..) po té válce LG: mhm RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na tom filmu> po několika letech (.) a (.) tak (.) no a oblíbený e se nám líbili teda jako ty herečky a herci z těch (.) z těch anglickejch a americkejch filmů (.) to se nám teda líbili (..) a to byli (.) ty naši (..) to už bylo takový i když sme na tom rádi chodili chodili sme rádi aj tady na tyto novodobý filmy (.) ale (.) to bylo něco jinýho tam toto (..) já sem (.) já vůbec já dodnes (.) mám ráda (.) filmy (.) e který sou (.) nevymyšlený a (.) zakládají se na skutečnosti (.) a ty válečný filmy (.) to mám ráda (.) a (.) a srovnávám to (..) tvrdím jedno (.) že když je historickej film (..) i ať už je to z této války nebo z dřívějška (.) takže ty historický filmy a hlavně válečný scény (.) ty ruský filmy byly lepší (.) tady na toto (.) jo? LG: mhm RM: ale (..) ( ) že ty scény a to (.) takový ty válečný (.) byly lepší tam udělaný než v těch anglickejch nebo americkejch (.) to bylo takový (.) zkrásněný (.) ty jo takový takový (.) ne tak (.) ne tak tvrdý (.) jo, ale to (.) sme si já říkala (.) že ta válka je hrozná, takže tak to asi (.) bylo (.) jo? LG: mhm (..) e a kromě těch válečných filmů a těch e filmů podle pravdy, měla ste (.) eště nějaké oblíbené filmy (.) jako které ste vyhledávala (.) víc než ty ostatní? RM: no jistě jistě (.) když třeba (.) to sem viděla totiž (.) ve Vídni (.) Jih proti severu (.) a pak sem ho viděla až po dlouhé době (.) v televizi (.) takže třeba (..) ta vivien lej ((Vivien Leigh)) (.) anebo (.) red- e <jak on se menoval>? LG: ( ) RM: e jak on se menoval co hrál toho re- reda bet- batlera? ((Rhett Butler)) LG: <já si asi nevzpomenu> RM: (fouskatej) <jo> (.) ježiš mariá (.) známé anglic- e americké herec (...) já si teď teď nevzpomenu <jak von se menuje>? LG: (jejda) <ale mě to bude taky štvát> že si nemůžu vzpomenout RM: prosím? LG: že mě to taky taky jako <že si nemůžu vzpomenout> RM: no no no vidím ho vidím ho LG: <jo (.) ja taky> RM: a (.) <já mu pořád říkám red batler ((Rhett Butler)) protože on ho hrál toho reda butlera> ((Rhett Butler)) <a on se menoval> (.) jěšiš maria možná si vzpomenu za chvilku, ale teď ne (.) no (.) a tak to (.) vím že ten film sem viděla (.) ve Vídni (.) a tak sem toužila potom aby běžel tady a když potom ho dávali, napřed sme ho sem ho viděla na vídeňské televizi (.) tak e (.) do toho filmu sem se tak vžila (.) že když sem potom po letech četla tu knihu (.) tak sem byla (..) zklamaná (.) ne napřed sem četla tu knihu (.) a když sem potom viděla ten film, tak sem byla těma hercama některýma zklamaná LG: mhm RM: protože sem si ho v- podle toho podle té knihy (.) představovala toho člověka úplně jinačího (.) než ho představoval potom ten film (.) tak (.) to sem říkala, ono je lepší napřed to vidět a potom [to číst] než to napřed číst a potom vidět (.) ale to jenom sou takový e (.) e u některejch, jo, že sem si říkala, no toho sem si představovala úplně jinak (.) <jo a takže> (..) no anebo toho e (..) Doktor Živágo ((Doktor Živago)) (.) tak to teda (.) sem byla taky s tím úplně sem ho četla toho Živága (.) a potom teda sem ho viděla (.) a tam mi vadilo to i když se mi ten film strašně líbil (.) a že (.) to neskončilo, že to nebylo tak jak to bylo v té knize (.) že to tam bylo takový trošku, jo? LG: mhm RM: takže ono (tady) (..) a já tady tyto knihy aj ráda čtu (.) no (...) a nejhorší je na tom to, že si člověk na ten film vzpomene a (.) nevzpomenete si na ten název toho filmu (.) třeba jak to byla ta (.) ee jestli to byl deník nebo co jany ejrové ((Jana Eyrová)) nebo nebo LG: [(any f- (.) any frank?)] ((Anna Franková)) RM: [nebo tak nějak] jo jo (.) teď nevím přesně jak se to menovalo (.) to taky takový já já mám ráda (.) aj ty historický filmy (..) já sem byla zamilovaná do těch francouzskejch, kde hrál žán maré ((Jean Marais)) on hrál vždycky takovýho (.) hrdiny, jo (.) tak a takový filmy sem měla taky ráda hrozně (...) na slaďáka taky sem se šla podívat, ale (.) tady tyto byly takový LG: a proč teda ti herci byli vaši oblíbení nebo proč ste je [měla ráda]? RM: [prosím]? LG: proč ste měla ráda ty herce které ste zmínila? RM: za prvé (.) obyčejně měli (.) kladnou roli LG: mhm RM: a byli hezcí (.) jo? LG: mhm RM: tak z těch důvodů (..) a někdy někdy se člověku líbí (.) e aj herec kterej není nějakej pěknej, ale už jenom tým svým podáním té role, jo? (.) tak to jako (.) si člověk toho toho herce oblíbí LG: (..) a chodila ste třeba na ty filmy, kde byl váš oblíbený herec opakovaně? RM: ano ano ano (.) sem šla aspoň pod- třeba podruhý na to LG: mhm RM: aby to člověk pořádně jako... protože vám ledasco unikne aji, že? (.) a tak aby se to člověk (.) prožil tady ten film (..) no
Rut_(1934).txt
.) a až po (..) padesáti? (..) po padesáti po pětapadesáti letech sem dostala k Vánocům (.) ty elektrický varhánky takový LG: jo mhm RM: a od té doby <zase hraju> [no]
Rut_(1934).txt
a teď sem (.) stále ve spolku (.) německých občanů (.) jako žijících tady v (.) v Brně LG: a ten spolek vznikl kdy? RM: ten spolek vznikl pravděpodobně v jednapadesátým roce LG: mhm (.) a e vy [ste]...? RM: [a] zakládal ho můj otec LG: váš váš otec RM: mhm mhm (.) to byl antifašictic- to bylo ee (.) (byl takový) antifašistů se to menovalo (.) sdružení antifašistů nebo tak nějak
Rut_(1934).txt
RM: [no já nevím] (.) já sem teďka v kině vůbec nebyla (.) já sem snad byla naposled v kině (.) ne v Brně (.) ale sem byla v lázních (.) sme měli (.) e autobusem do toho do ee (.) e já sem byla v Klimkovicích (.) tak do Karviné (.) sme jeli do kina (.) a tam dávali toho Kolju ((Kolja)) LG: jo [mhm] RM: [jo] tak tam (.) sem byla to bylo myslím moje poslední kino LG: a to se vám líbilo jak ten film? RM: líbil se mně moc (.) ten je dobře udělanej LG: mhm RM: ten je tak dobře udělanej, že se člověk tam zasměje <aj zaplače>
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Rut_(1934).txt
LG: mhm a vy ste si televizi pořídila kdy? nebo RM: my sme měli první televizi myslím (.) kdy byla prvně spartakiáda? LG: nevím RM: takže (.) po té (.) po té spartakiádě (pač) to sme ju neměli (..) no to mohlo být někdy (.) já tuším něco kolem šedesátýho roku LG: mhm RM: tak nějak LG: a do té doby ste teda tak nějak pravidelně navštěvovala kina? RM: no LG: mhm RM: ale aj potom ešče [po té] LG: [aj potom] RM: taky protože tam toho moc nebylo v té televizi, že? LG: mhm RM: to sme chodili pořád do kina (..) manžel byl taky strašnej kinař (.) to sme (.) lítali z kina do kina (..) (no) LG: jo ještě mě napadá, jestli ste navštěvovala letní kina? RM: no ano letní kino taky (.) hodně (.) a sice já sem chodila (.) e do letního kina na Stadion tady v Brně LG: mhm RM: tak tam (...) do každýho (.) tak byly ty festivaly (.) a těch (.) letních ki- ki- těch letních filmů tam (.) ee teda letního kina (.) chodili sme hodně (.) do letního kina (..) a dost se mně líbilo to (.) že tam to vlastně (.) e bylo jedno kam ste si sedla (.) a nemusela ste kupovat lístky podle (.) čísel (.) prostě kde bylo místo si člověk sedl LG: mhm RM: a když byl dobrej film (.) tak si pamatuju na Jánošíka ((Jánošík)) (.) když byli (.) pršelo jak z konve a seděli sme pod deštníkama (.) klidně a počkali sme až to skončí (.) a a utekli nějací lidi, jo, ale (.) my sme seděli a (.) dodívali sme se na to (..) a a hodně sme chodili (.) to bývaly ty doby, to byl aj vždycky festival (.) a to bylo každej den, to sme si kupovali lístky na všechny filmy co byly LG: a pamatujete si jaké to byly festivaly? nebo co to bylo za festival? RM: no to byl filmový festivaly to bývaly LG: mhm RM: a to bylo na letním kině (.) to byly takový LG: Filmový festival pracujících? RM: no t- to byly jéžiš maria (..) nevím všecky filmy co tam byly ale LG: mhm RM: chodili sme teda na ty (.) všechny filmy (.) ( ) to byly ty plátna obrovský, že? (..) takže to bylo ( ) (..) ale to už sem byla vdaná teda (.) to už sem (...) nejvíc mně utkvěl <ten Jánošík, protože tenkrát tak pršelo> (...) a potom pozdějš bylo to už bylo zas pozdějš jak bylo třeba ráno vstanu a vopařím se čajem ((Zítra vstanu a opařím se čajem)) a takový to všecko běželo (.) i v letních kinech tady toto (.) a bylo dost nabito (.) bývalo na- nabito
Rut_(1934).txt
můj syn třeba po válce (..) <(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl (.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně (.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl tolikrát <no>
Frantisek_1932.txt
LG: mhm (.) dobře. (.) tak. (.) jo vy ste říkal, že ste přestal navštěvovat kina poté co ste hm (.) se oženil FR: ee to LG: a FR: to to sem bydlel potom LG: mhm FR: když sem se oženil, tak sem bydlel ee opět (.) na té Marxové těsně vedle kina. to sme e e protože (..) dítko sem měl hodně brzy e LG: mhm FR: ženil sem se (.) dítě bylo dřív než já sem se oženil, [o to nejde ale] LG: [mhm] mhm FR: takže (doopravdy) to sme chodili s manželkou, ale to sme e buďto ona šla nebo já, a to sme některý filmy, (.) ale jináč (.) ne. a mimo jiné, musel člověk se snažit aby tu rodinu uživil, LG: [mhm] FR: [protože] (doopravdy) těch peněz nikdy nebylo dosť.
Frantisek_1932.txt
LG: (..) mhm (..) hm (..) tak teda pro vás bylo jakoby nejdůležitější, abyste se při tom filmu pobavil, FR: pobavil. LG: jo. FR: podívejte se, dneska e (.) byl sem (teď) nedávno na tym Avatar, mně to nic [neříká] LG: [jejda] <vy ste v- já sem to ještě neviděla a ani to nechci vidět> FR: e moment, to je to dé trojka ((3D)) [jo?] LG: [jo jo jo] FR: ale, podívejte se ee doopravdy, LG: mhm FR: to e oni to mají tak hlasitě puštěný, že vám to utrhne uši, LG: no mně to trochu vadí v těch multiplexech. FR: no, jeden velmi krásnej film, na ten se běžte podívat, je Králova řeč. LG: to sem viděla, to bylo nejlepší. tam hraje můj oblíbený herec, já sem se nejvíc těšila na to, (.) to bylo fakt <bylo to úplně super, ta Králova řeč.> FR: to bylo slyšet e e (.) jehlu spadnout, [jak ( )] LG: [to bylo] nejlepší, FR: on hraje velmi dobře, LG: [] FR: [jeho paní ta] jeho paní ee LG: mhm FR: prostě to e e (.) on nastoupil v době v začátku války LG: [mhm] FR: [kdy] doopravdy musel být, a von ten člověk kterej učil, tu řeč, jak nakonec [víte] LG: [mhm] FR: nebyl žádnej profesor, žádnej [doktor] LG: [jo jo jo] FR: [a] naučil ho to. LG: mhm FR: je to doopravdy e krásnej film. e s tou dámou, tou co sem vám ukazoval, LG: mhm FR: občas deme spolu ee do kina, LG: [mhm] FR: [a tak] spolu sme byli na tym (.) na té Králově řeči, e a doopravdy sme e odcházeli velmi spokojeni, LG: [mhm] FR: [(protože)] doopravdy herecký výkony všechno co tam to nemá chybu. teď sem zvědavý chce- chceme se podívat na ten na Lidice co [z toho] LG: [mhm] FR: udělali nebo neudělali LG: na to sem taky celkem zvědavá,
Judita_(1921).txt
LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin? JK: jo LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina? JK: jaj tak to... LG: to si nevzpomenete? JK: ne to...
Judita_(1921).txt
JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka LG: mhm JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu LG: mhm JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo LG: mhm JK: vůbec ne LG: jo [a]... JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo zajímat? LG: mhm (.) a ještě když se [teda]... JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se LG: mhm JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?
Alzbeta_(1930).txt
LG: (..) a bylo v brně ňáké kino které ste neměla ráda? do kterého byste třeba nechtěla chodit? AB: (.) hm ani ne. málo sme chodili do kina, to bylo u nádraží, to bylo takové to kino co pořád tam [běží ty] LG: [jo, mhm] AB: [programy dokola] tak to sme nijak nenavštěvovali. ale protože sem e potom bydlela na dominikánským náměstí no tak naproti sme měli kino moderna, v té [pasáži] LG: [mhm] AB: co teď je tam už takovej sbor z toho teda úplnej, (.) a (.) do kina skala ((míněno Scala)) a takový ty hodně v centru, LG: mhm AB: taky na cihlářskou sme někdy e chodili na ňáký ty s- starý filmy, ale to už taky nevím jak se tam to kina na té cihlářské menovalo. LG: (.) [cihlářská] AB: [to si] taky nepamatuji, LG: teď je tam (.) teď je tam art, AB: no, možná že se to tak menovalo, LG: [myslím že to] AB: [ale to] nemůžu, to jako opravdu si nepamatuji. LG: jo a AB: eště do alfa pasáže LG: [mhm] AB: [sme] chodili do kina to taky už nevím jak se menovalo, (.) možná alfa, mám pocit, ne? LG: mhm já myslím že jo. AB: jo, že to bylo v tý pasáži tam. teď je tam divadlo že? LG: (...) jo, jak je ta knihovna? mahenova nebo kde myslíte? AB: ne, ee alfa pasáž, LG: jo. AB: jedna strana z poštovské LG: [jo, mhm] AB: [jedna] strana [z jánské] LG: [už vím] AB: já nevím jestli je to ještě stále tak otevřené já teď už do města (.) nepřijdu, ale myslím že ano. myslím že ano. LG: (..) jo, já jsem úplně ztratila niť. ale vím na co sem se chtěla zeptat, AB: [no]
Alzbeta_(1930).txt
LG: <nebo něco na co sem se třeba nezeptala [( ) říká že>] AB: [] AB: [a to] bylo po válce, LG: mhm AB: a menovalo se to já nevím jestli to byl anglický nebo americký film, menovalo se to sličná vražedkyně, a tehdy tam hráli herci ee ména si taky nepamatuju, ale e to jako byli velice známí k- na který se chodilo, LG: mhm AB: a ona tam prostě ((smích)) já nevím už přesně jak to bylo napřed milovala jednoho muže a pak druhýho, a a teď prostě e už jako ten film končil e a teď to bylo takový napínavý smutný vona se tam plazila po kolenách a vobjímala mu kolena aby vod ní nevodcházel, a teď najednou se z první řady ozvalo, páni, to je ale k, LG: ((smích)) AB: jo? a teď jak ten film byl takovej tragickej, LG: ((smích)) AB: <tak celé kino m- se tak rozřechtalo teda, to bylo úplně jak když by víte? to no> LG: ((smích)) AB: <to bylo něco, na to sme vždycky vzpomínali jak prostě ee ten film okamžitě se s- celý ten děj víte? se votočil> LG: <jo> ((smích)) AB: to bylo takový jako ještě ee jako z dob někdy já nevím, ee z z toho e vosumnáctýho století takový jako jo, ten e ten ti baróni a ti LG: ((smích)) AB: hrabata, a takový no. to tedy na to vzpo- <na to sme nezapomněli nikdy> páč to tedy vopravdu jako,
Antonie_(1928).txt
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla až po válce. LČ: ano. mhm AM: cizí, všechny. LČ: [a když] AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických, anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako, ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila po válce jít LČ: mhm AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký, jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to nebylo, pro mě tak všecko jednoduché. LČ: (je mi to jasné) AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..)
Antonie_(1928).txt
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou přednášku, (.) [a nebo sem si] LČ: [mhm jasně] AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.) do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
Antonie_(1928).txt
(.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už) samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam) LČ: jasně. AM: takže ale, (..) byl to ((pláče)) LČ: a AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin? JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl] LG: [mhm] JU: v kině ani dva roky, LG: jo JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických letcích jak se to menovalo ten film LG: o anglických letcích? JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý svět] LG: [Tmavomodrý] svět JU: jak? LG: Tmavomodrý svět JU: jo tak to sem byl naposled. LG: mhm a líbilo se vám to? JU: líbilo,
Josef_(1929).rtf.txt
JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana ((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v Brně v Rozmarýnu LG: jó JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl LG: a jaké to bylo? JU: bezvadný LG: jo? JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po- povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz, LG: mhm JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he LG: ((smích)) JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion LG: ((smích)) JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian ((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak změnil. JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli tak sme tak sme tak sme šli, LG: mhm JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru- trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte ani napsaný, že? LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne... JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James)) LG: mhm JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla krasavice ženská.
Josef_(1929).rtf.txt
už tenkrát já sem strašně rád tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) LG: mhm JU: byli nejlepší tanečníci LG: jo JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn)) LG: Korn? JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky
Josef_(1929).rtf.txt
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec JU: no LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy? JU: no tak já tancoval až po válce LG: jo jo JU: že
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch projekcích jako... JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy LG: mhm JU: samozřejmě americký filmy že,
Jaroslav_(1926).txt
, jo, babička ale byla v Adamově naštěstí, a tak e tak sme dostali byt na Francouzské ulici, no, a právě tam byly kina že no to byla ta Lípa, LG: mhm JB: jo pak byl ten Bajkal a nevim jak se potom menoval, ten ten Bajkal byl byl no potom taky přejmenovaný, jo. ten Bajkal to jako založili ty legionáři, co byli za první svě- světové války v Rusku, LG: mhm JB: proto to nazvali Bajkal, že podle toho, podle toho jezera, no, LG: pak si myslim to kino menovalo [( )] JB: [co tam máte] napsaný br- br- ((smích)) LG: no to kino se se myslim pak [menovalo ( )] JB: [co tam...?] LG: ne to mám takový...
Jaroslav_(1926).txt
tak tam na tym Slovensku sem se vyučil a vrátili sme se v pětačtyřicátym zpátky do Brna, no. takže sme měli ty kina tam blízko, jo tu Lípu ((Lípa)) a ten...
Jaroslav_(1926).txt
JB: no to už je strašně dlouho, prže to jak začala televize a to , tak už sme do toho kina moc nechodili a naposledy sem byl asi tam v tym Králově Poli to panoramatický ((Jadran)), to hráli ten americké film Velká země, jo to byla taková ta, LG: jo JB: taková ta kovbojka, no,
Jaroslav_(1926).txt
a potom po válce, jak přišli Rusi, tak to bylo ohromný nadšení z tech jejich prvních filmů, Ona brání vlast a toto tam byly no takový jako ty pr- první ty filmy z té války a z toho. tak to bylo ohromné nadšení z tech ruskéch fil- filmů. no a tak co dál?
Jaroslav_(1926).txt
, když sem se oženil, to už bylo potom v třiapadesátým roce, že, tak sme se s manželkou, to bylo kousek, tam za rohem sme šli do kina,
Jaroslav_(1926).txt
LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se? JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil, LG: mhm JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom bytě, takže sme chodívali dost často do kina, LG: jo? JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko, hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme šli, Mzda strachu, třeba nevim jestli to znáte, to je francouzské film, Mzda strachu, jak vezli nitroglycerin [na tech náklaďákách jo.] LG: [to neznám.] a teda i potom když ste se oženil ste navštěvoval ty star- ty stejné kina, jo? JB: jo no ty stejný v Brně no zkrátka ale nejvíc tady ty jak řikám kde sme bydleli, no. LG: jo jo JB: no taky sme kolikrát šli do Židenice třeba do kin a tam byly dvě kina, jedno a kousek dál bylo další, no potom e v Židenicích no bylo kino tam sme taky dost chodívali, do toho kina, jak se to menovalo to nevim. LG: Židenice, já JB: a to já mě se zdá ta Lucerna to bylo takový malinký kino, no jo, to bylo, já nevim jak se to tam menuje takový náměstí, náměstíčko, tak tam bylo takový malý kino. (.) LG: v Žabovřeskách? já tu mám- JB: ne v městě tam. já nevim jak se to menuje kurnik. tam bylo takový malinký kinečko tam taky sme nekdy chodívali do toho. (..) ta Jalta to se teďka jednalo, no že se to bude celé ten barák bourat tam jak je tá Jalta, ale asi že to nechají, spravovat, no tam sme jednou také chodívali do té Jalty ((Jalta)) a do toho sme chodili do té skaly ((Scala)) dost, LG: mhm JB: e potom do Moskvy ((Moskva)) sme taky chodívali, no. (.) jo a do letních kin sme chodili dost. LG: jo? JB: no. to jako bylo, to jako bylo tam jak je, tam jak je, e e lední stadión, jo, ((Letní kino Zimní stadion)) LG: mhm JB: které teda nefunguje, tak tam bylo, tam bylo letní kino, no to byly lavice a plátno, no a v létě třeba bylo krásně, a to bylo prima, jo, tak chodit do toho letního kina, no.
Jaroslav_(1926).txt
po válce to už byly třeba jak plula po tem v té Africe jak se to menovalo s tím chlapíkem jak po nich stříleli ti Němci. ((Africká Královna)) (..) mě už je... LG: já nevim který film myslíte. JB: čtyryaosumdesát let, no tak už těžko...
Jaroslav_(1926).txt
no, a to se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky. LG: jo? JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.
Jaroslav_(1926).txt
a tak sem chodil nejradši do těch kin, co byly blízko, právě taky s manželkó, ale taky sme si vyjeli někde, jak řikám tam do toho do toho Královýho Pole jak se to menovalo velký kino panoramatický ((Jadran)), hráli tam tu velkó, Velká země to byla taková, to hrají i teď v televizi, to kolikrát hrají.
Jaroslav_(1926).txt
LG: mhm a když ste mluvil o těch neoblíbených kinech o těch drahých, to ste myslel jaká ta kina? JB: no ta Moskva jo, skala ((Scala))a takový no to byly takový ty moderní kina, který byly postavený anebo předělaný po válce potom no tak tam bylo to vstupný dražší o hodně, že, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a bylo třeba běžné že se po skončení filmu ozýval potlesk? JB: no to byly právě po té válce právě ty ty ruský filmy, LG: mhm JB: tak to kolikrát byl film, to všichni vstali a tleskali, to bylo třeba čtvrt hodiny, no to vopravdu byly vynikající filmy, no potom už se to jako e toto, už to začalo obracet proti, že se hrají samý ruský filmy, ale to nebylo takový že by se jich hrálo moc, to dneska to bych mohl říct no, že že se hrají samý americký filmy a to je pravda teda, to je samé americké film a samé a samý hovadiny, no pro mě teda, pro ty mladý lidi nevím, jak se jim líbí, ale pro mě no to jsou hovadiny, no. třeba tomu nerozumim, no. (..) LG: [a...] JB: [a co sem] měl rád, tak řikám ty anglický filmy a zvlášť francouzský, žán gabén ((Jean Gabin)) jo, po válce, jo, no to bylo to bylo ohromný, to byly her- herci teda. (.) zase bych musel vzpomínat na ty ména. ale ten žán gabén ((Jean Gabin)) byl teda bezvadnej, no. no teď se mně strašně líbí třeba ten seriál ta leskotová ((Julie Lescautová)), že, to to je opravdu tak zahraný teda tak přirozeně, a teda ty anglický, to už je takový kolikrát takový únavný, moc zašmodrchaný že, a ale herecky teda sou Angličani výborný, jo, jak řikám podle mě že mají tu tu školu, jo, LG: mhm JB: vod toho šejkspíra ((William Shakespeare)) tam se hrálo divadlo hodně v Anglii že, a Francouzi taky, no když třeba ten francouzské film byl o tym mimovi že o tym teburo- deburo- ((Debureau)), jak se to menovalo ((Děti ráje)) to, to byl taky fantastické film, na to se chodilo no, no nevzpomenu si, no. (...)
Jaroslav_(1926).txt
JB: ten barevné film, no je to jako, ale kolikrát to nemá tu úroveň, prtže aj ti herci no teďka nemají, jé no to vám musím říct, LG: řekněte. JB: dneska herci pro mě sou mizerní, ale jako dabéři sou bezvadní teda, dabing když dělají, jo. LG: mhm JB: tak to se mně straně líbí, třeba tu leskotovou ((Julie Lescautová)) jak namlouvá ta ta, no tak to je bezvadný všechno, ale herecky, prže podivéte se, dřív bylo dřív bylo, hodně řemesel, jo, byli ševci, byli já nevim kominíci, všechno možný, jo a ty herci se pohybovali mezi těma lidima, a voni jako voni jako voni jako měli vypozorovaný co jako ty lidi, ta jejich mimika a řeč, a to všechno to oni uměli a to už dneska ani néni takový, jo no takoví lidi, který by e který by byli no takoví, já nevim no jak bych to vyjádřil se no. dneska je to všechno takový moderní, tak jako mně to připadají ty filmy, tak jak no jak kdyby to vodřikávali, no, že se to naučili nebo ta mimika to taky neni vono, protože ty naši starší herci co byli no dyť to se nedá napodobit no, tak takový už nejsou žé takové hégr ((Karel Höger)) LG: mhm JB: jo anebo Smolík ((František Smolík)) anebo em, no zase bych musel vzpomínat. LG: já sem měla vždycky nejradši Ráže Vladimíra. JB: no Ráž ((Vladimír Ráž)) to byl princ takové, že LG: mhm JB: hrál prince a takový LG: a ještě Cupáka Eduarda sem měla strašně ráda. JB: Cupák ((Eduard Cupák)) vo něm se řikalo že je jako e gáj <anebo buzerant> LG: no to vim JB: jo? LG: mhm JB: to víte? (.)
Jaroslav_(1926).txt
JB: jo měli dobrý revuální filmy, to se potom projevovalo i po válce když bylo en dé er ((NDR)), tak měli ty ajn kesel buntes ((Ein Kessel Buntes)) a, no né proč se tomu smějete? to bylo dobrý. mně se to líbilo. LG: my sme totiž měli na střední škole e učitele zeměpisu, který si z toho pořadu dělal v každé hodině srandu, on to měl nakoukané, a vždycky nám předváděl ňáké scénky z tama, tak proto se směju, že sem si na to vzpomněla. JB: tak no to jako ty lidi to byla tá doba zase byla proti proti en dé er ((NDR)) že anebo proti komunistům, anebo takhle no, tak si dělali srandu z trabantů, já mám už druhýho trabanta a eště ho pořád mám, a už je staré třiatřicet let. a jezdí furt ((smích)) LG: ((smích)) JB: kde by, který auto by vydrželo ee třiatřicet let jezdit, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: tak to netuším. (..) a e kromě těch veseloher jaké filmy ste měl eště rád? JB: no tak měl sem rád ty francouzský filmy s tem gabénem ((Jean Gabin)) jo, LG: mhm JB: von hrál dycky no takový ňáký dělníky anebo takový. já kdybych já sem se na to měl připravit a napsat si ty ty ména tech herců, já doma si vzpomenu potom na všechno ale teďka momentálně ne. LG: a co podle... JB: Kráska a zvíře třeba bylo ten francouzské film, jo. (..)
Jaroslav_(1926).txt
anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský, tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo LG: jo? JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.
Jaroslav_(1926).txt
to potom po válce bylo, že se tam hrály stále tak jako před nádražím bylo to kino ((Čas)) LG: mhm JB: kde se stále hrálo, že. tak tam jako tam se taky porád hrálo, eště navíc večer byla tam velká obrazovka a pouštěli tam všelijaký já už nevim co, no nějaký filmy nebo já nevim to tam stálo lidí spousta na náměstím dívali se, aj v zimě. LG: jo? JB: zmrzlí.
Margarete_(1923).txt
a pak sem pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna LG: mhm MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí LG: mhm MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy)) ěště za Česka e tedy za Českou republiku
Margarete_(1923).txt
a jak potom přišel hi- Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy)) LG: mhm MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet tři LG: mhm MK: a pak sem nedělala nic LG: ano MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
Margarete_(1923).txt
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy? MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva LG: mhm MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry LG: mhm ehm teda provdaná ste byla MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu LG: ((smích)) MK: ((smích))
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí LG: mhm MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin... LG: no a MK: kina Central LG: mhm
Margarete_(1923).txt
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do kina jak jak byl Hitler tady
Margarete_(1923).txt
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v kině bez placení? MK: ne to ne LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela? MK: ano každou nedělu LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila? MK: ee no římskokatolické LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého MK: jak to nerozumím jak to myslite LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české MK: poslóchéte, když umíte obě řeči, LG: mhm MK: tak je vám to jedno LG: jo MK: rozumite LG: jo jo jo rozumim MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e [ovládám] LG: [mhm ano ano] MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla? MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla starší už LG: mhm MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás LG: mhm MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo LG: jo MK: tam hráli ty ty ty první filmy LG: jo MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W. Fischer)) a to to to se šlo tam LG: jo MK: ne
Margarete_(1923).txt
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech MK: prosim LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli z novin, časopisů, z plakátů MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla LG: mhm MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy LG: mhm MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote ((Tagesbote)) byl LG: jo MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne Legionářská, jak se ten menoval, no LG: mhm MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men LG: jejda tak... MK: vchod silnice taky menovala LG: no to si asi MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už LG: ja taky nevim MK: vite ale kerou teďka myslim LG: jo jako vim MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba)) LG: mhm jo ja vim MK: tu myslim LG: mhm MK: tentok ne achjo LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky? MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri)) LG: mhm MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a Nedošínská ((Antonie Nedošinská)) LG: mhm MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla LG: mhm MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla LG: mhm MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič ((neidentifikováno)) LG: to nee MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík LG: to taky ne MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v Praze
Margarete_(1923).txt
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete] MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v té Moderně ((Moderna)) hrály LG: mhm MK: na ty sem nechodila LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda] MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na nějaké americké filmy LG: jo mhm MK: tó to je něco hroznýho LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic LG: mhm MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk)) LG: mhm MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí vybavení LG: jo MK: ne LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát MK: to bych pochybovala LG: mhm MK: na filmu ne ale divadlo ano LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky? MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó LG: mhm MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli LG: mhm MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let LG: mhm MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e před Bystrcem LG: jó já vím kde to je MK: naproti kamenolomu LG: mhm MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó stranu a teďka je tam must mosteček LG: jo MK: a tam sme měli chatu LG: mhm MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly dycky ty táboráky a tak a tak to... LG: jo MK: víte a volejbal a to všechno LG: mhm MK: tak to bylo zajímavější než filmy LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl... MK: prosim LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě ste ten rozdíl tak nevnímala. MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina LG: mhm MK: to sem žádnýho nepotřebovala LG: jo tak dobře MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu LG: jo MK: a koho potřebuju sebó LG: no to je jasný MK: co koho potřebuju LG: nikoho MK: beztak se bavit nemůžu
Margarete_(1923).txt
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol)) MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek LG: v pátek MK: večer byl první nové film LG: jo, premiéra nějaká MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé LG: mhm MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera,
Margarete_(1923).txt
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé k- kd- prostě... MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý] LG: [mhm] MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla ty děti, tak sem taky neměla čas LG: jo mhm MK: chodit tolik do kina
Margarete_(1923).txt
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete MK: ne jak myslite přestávky LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam... MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau)) LG: mhm MK: to bylo za Hitlera LG: jo MK: všecko co je co je ve válce novýho LG: mhm MK: to to bylo to jediný LG: a bavilo vás to MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu LG: jo jasný MK: no tak LG: mhm MK: tak pravda že to jednyho bavilo LG: mhm á MK: muselo bavit LG: mhm MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit, tak voči zavřít a nedívat se. LG: mhm MK: no jo je to tak
Margarete_(1923).txt
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo hudební doprovod živý? MK: co mělo? LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu MK: ne ne t- to nebylo dřív LG: mhm MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma? MK: ne LG: jo MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja povidam LG: mhm MK: na to sem ani neměla čas
Margarete_(1923).txt
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky promítané za protektorátu? MK: jak to myslíte LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas . MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete> LG: tak já nevim MK: [že právě] LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě sympatizovali MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu LG: mhm MK: tak ste byla pryč LG: mhm MK: to si žádné netrófal LG: mhm MK: rozumite LG: jo já tomu rozumím MK: to si žádné netrófal LG: jo MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty změny po roce devatenácet třicet devět? MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat LG: no no nic MK: nic a tenkrát taky ne LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak to na vás působilo, co ste si na o tom myslela MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že tatínek byl zase zaměstnán LG: mhm MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný LG: mhm MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je obchod jaké výdělek je LG: jo MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé LG: mhm MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec války MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho dubna čtyřicet pět z Brna zmizla LG: mhm MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci chodit do sklepa LG: mhm MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela LG: mhm MK: na venkov LG: jo áá [vzpomínáte si] MK: [takže] LG: mhm MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je LG: mhm MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že ještě žiješ, jo
Margarete_(1923).txt
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války MK: jak jak byl LG: osud jaký byl prostě MK: vod mojí rodiny LG: mhm MK: můj tatínek zůstal v Brně LG: mhm MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama LG: mhm MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli kde MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama stalo LG: no vim MK: e pochod smrti LG: mhm MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město Jindřichův Hradec LG: mhm MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako Brňáci do Rakouska LG: mhm MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a teď si dělé co chceš LG: mhm [tak to je smutné] MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku tak to co sme měli tak to sme měli LG: mhm MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do Německa LG: mhm MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest LG: jo MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
Margarete_(1923).txt
MK: doma bych kdybych bývala doma LG: mhm MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný LG: měla MK: jo, aji herce LG: jejda MK: všelijaký schovaný, no jo no
Margarete_(1923).txt
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo Češi LG: jo jasně já to vidím jo mhm MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo, tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten byl LG: mhm MK: nebo nevite LG: myslim že vim MK: nevite LG: a jaktože tam ti... MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite LG: mhm MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové ((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo Koliště LG: jo MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak LG: to nevim MK: ta malá ulička co jede elektrika LG: to nevim MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom pro Němce činohry a takovýho něco LG: mhm MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo LG: mhm MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
Rudolf_(1920).txt
manž- já sem měl tři ee manželka měla dvě švice PS: mhm RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech (poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda trhal lístky jo PS: mhm RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí PS: mhm RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona všechno řídila sama takže když třeba v tom Ponrepu ((Ponrepo)) e byly filmy e velice různorodý velice různorodý a když tam byly filmy který byly e kvalitní jako právě tady ten e fred astér ((Fred Astaire)) a to (.) nebo san francisko ((San Francisco)) tam bylo (zase) zemětřesení a bylo to takový dramatický takže tam sem najednou vobvolal všechny moje kamoše aby ihned přišli že bude tam fred astér ((Fred Astaire)) s džindžr rodžrsovou ((Ginger Rogers)) film já nevím jak se ten film menoval e c- já no nevím prostě takže to ee mně pak děkovali jo čoveče to bylo e ten jeden dokonce byl stepařem dycky se natřel na černo tady v sokolovně když byly čaje tak se natřel načerno a e dal si světlý boty a stepoval tam jo? uměl dobře stepovat takže ten na toho freda astera ((Fred Astaire)) šel kdyby měl kdyby to hráli vo půlnoci tak přišel pak mně děkoval že sem mu že zavolal protože já sem se s ním už leta neviděl a jenom sem věděl že bydlí na Provazníkově ulici tak sem si v telefonním seznamu to našel a PS: mhm RS: zavolal sem mu a byl šťastnej jak blecha PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v kinech]? RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]? NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]... RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na gymnáziu NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým] RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto] dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam byli v teple jako PS: mhm RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba] NS: [dvacet] dvacet RS: kolik? NS: dvacet lidí muselo [být] RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch] PS: [mhm] RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé (protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě (s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [( )]... PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ? NS: [ne] PS: ne j- [to bylo]... NS: [von je] profe- von je [profesor] RS: [j- já] sem [učil] PS: [aha] RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci pracovalo PS: mhm RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily filmy taky do různejch kin který sou mimo jo PS: mhm RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse PS: ale vy ste byl tedy profesor vy ste učil e [na gym-]... ? RS: [já sem] učil tady v Husovicích e v hus- ee na Koněvce ((Koněvova)) na Vídeňské sem učil e tam sem učil štrnáct roků (.) a pak přišel ten rok osumašedesát jo kde sem se tak trochu vyjádřil hrubě jo takže sem byl přeloženej během asi štyrech dnů do Husovic tady do gymnázia ale to mně nevadilo protože já sem sám absolvent jako kluk
Rudolf_(1920).txt
ta jedna moje jedna moje (ta) švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]? PS: [ano ano] RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl (.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku PS: mhm RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.) písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s- úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek ((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala lístek a to [dohromady] PS: [mhm] RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer)) NS: a eště žije? RS: šeď- jak? NS: eště žije? RS: co? NS: eště žije ten [herec]? RS: [no] žije dyť furt [účinkuje] NS: [nevím] koho myslíš RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem Divíška a tak no nevím (.) je to NS: to je jedno RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v [ilegální] PS: [mhm] RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to dát pod ten pucák nik- nezvonit nic PS: mhm RS: dát to pod ten pucák PS: mhm RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu ((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový
Rudolf_(1920).txt
PS: a vy ste [chodil] RS: [no] PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách občas promítaly filmy [to s-]... RS: [jakej] film? NS: na farách PS: na farách NS: na farách PS: nepromítal nikdy farář? RS: ne PS: to ne? RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju vůbec to neexi- [to se ne] PS: [mhm mhm] RS: to za to e to nevím to by musel být [někde] PS: [mhm] RS: jenom někde ale [to] PS: [mhm] RS: nebylo nikde PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]? RS: [co to]? PS: e jak často ste chodil do kostela? RS: já sem chodil [do kostela] PS: [jako kluk] RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
a pak s manželkou teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak sem tam [zůstal] PS: [mhm] a [jakou]... RS: [to vona] mně řekla PS: mhm RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
Rudolf_(1920).txt
NS: tak za mě jo já si pamatuju v Husovicích když tam teta trhala lístky jak ty holky husovický se malovaly a načesávaly aby vypadaly starší RS: no to je [možný (jenomže) to byla] NS: [aby se do toho kina dostaly] RS: už jiná doba
Rudolf_(1920).txt
a dycky mně dala vědět protože já sem učil její dceru a ee nějak vona byla nějak z té rodiny Švábovi kteří měli ale tři kina eee tam Excelsior a já nevím co ee Richard Šváb PS: mhm RS: von chodil se mnou do do školy a vona řekla jo jo to to já sem ju poznal hned
Rudolf_(1920).txt
NS: a nebydlel potom na Hybešově jak je [Ponrepo]? RS: [když e] když měla moja manželka to kino Ponrepo tak celá Švábova rodina který měli kdysi jakési Excelsior a já nevím jaké eště měli tři kina který postupně zanikaly jak se přestavovalo (.) tak ona (..) oni bydleli vš- všichni nad Ponrepem v tom poschodí PS: mhm RS: bydlela celá rodina v jednom bytě bydleli staří dědeček babička tady bydleli už pak ti mladí s děckama a tak dále a bydlel... a ten r- ten ee Richard co chodil se mnou do školy chodil dolů do bufetu do Ponre- do (.) do Ponrepy jo? e chodil kupovat cigarety PS: mhm a oni se [o- o-]... RS: [dycky] seděl tam v teplákách koupil cigarety se mnou poplkal jo dlouho sme plkali a pak zase v- v- vykouřili tam jednu cigaretu pak si vzal další cigarety a šel navrch PS: a... RS: a já sem šel do kina
Rudolf_(1920).txt
ale teď vám řeknu že s- kde sme byli ve skale ((Scala)) (.) ve skale ((Scala)) sme byli jednou s manželkou na noční promítání PS: aha RS: začalo se ve dvanáct a končilo se vo půl třetí (.) a tam byli originál americký záběry z inváze když in- když jeli ty sta parníků a tisíce letadel a p- PS: mhm RS: p- parašutistů s mraky jo? a teď voni n- nemohli jet těma loďama až na-... takže voni šli všichni takhle ve vodě a teď tam byli ti žurnalisti co to fotili a a ee ti tam pobíhali furt s kamerou a oni měli takový lana ty k- ty vojáci a jak byl e pláž a tady byla taková stěna PS: mhm RS: a navrchu byly německý pevnosti (.) takový nízký von to roztočil a hodil (hodili) to navrch a zase ten ty tři kotvy se tam tak někde zapíchly a von po tým laně vylezl navrch vytáhl hacjakéj ten to vokýnko bum bum někdy se jim to podařilo někdy se jim to nepodařilo někdy voni e je zmerčili a začali střílet a třeba je zastřelili aji padlo jich tam m- taky mraky těch Američanů padli a když voni pak padali tím padákem tak dá se říct přes devadesát procent přišlo na zem vostatní viseli na věži na stromě a neměli možnost se dostat pryč voni si to pak uřezali a slízali bez padáku dolů po st- po stromě nebo PS: a kdy ste to viděl ten film? RS: skala ((Scala)) PS: ale kdy? RS: kdy? no bylo to za za ee NS: podle mě to bylo tak [kolem]... RS: [za] komunistů NS: osumašedesátýho PS: mhm RS: ale to bylo výjimečně a bylo to jenom v noci ale bylo to dvakrát PS: mhm RS: jednou a pak za (nějakej) rok podruhý zase ale my sme to viděli teda jednou s manželkou byli sme tam do půl třetí do rána PS: mhm RS: a bylo to strašný byli sme úplně rozechvění protože voni tam umírali po po stovkách ty ti vojáci američtí NS: (já) si myslím že to bylo v osumašedesátým [když byla taková volnější] RS: [voni stříleli po nich] PS: mhm NS: [volnější doba] RS: [když šli v té vodě] a tak někteří prošli a někteří neprošli tak to tam leželo na písku e bylo to bylo to drastický ale tam když pak těm Němcům házeli do těch vokýnek těch pevností ty ty bomby jo? ty granáty tak tó to bylo něco voni vždycky ti ten to kotvu vyhodili vyšplhali navrch a šli k prvnímu tomu hodili (ji) tam a tam byla druhá tak tam šel druhej zase taky tam hodil a to vždycky džuchlo a tam ti ti e zahynuli ti chlapi co tam byli PS: mhm RS: ti vojáci PS: [a vy-]... RS: [němečtí]
Rudolf_(1920).txt
PS: a měl ste nějaké oblíbené kino? RS: Jas a Sibiř PS: Jas a Sibiř byly oblíbený? RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]
Rudolf_(1920).txt
NS: [no a] potom to Ponrepo když tam dávali ty starý filmy ne? RS: no tak Ponrepo tam sem byl tam sem b- ee byl a většinou sme jeli dom ale když tam hráli nějakej trhák a to bylo dycky jednou za čas tak to sem tam zůstal PS: mhm RS: a podle toho když to bylo stepovací jako muzikální tak sem to eště ee telefonoval mém spolužákům
Rudolf_(1920).txt
NS: ty filmy da- [dali napřed do centra do těch kin] RS: [ale výjimečně] zcela výjimečně PS: mhm mhm NS: a až se vodehrály v centru protože těch kopií nebylo tolik aby to mohli hrát ve všech kinech naráz tak až se to vodehrálo v centru v tom v té Družbě ((Družba)) nebo v té skale ((Scala)) tak pak to dostaly ty okrajový kina PS: mhm mhm NS: jo takže komu se nechtělo tak si počkal [chvilku a]
Rudolf_(1920).txt
NS: no a jak sem vám říkala do toho telefonu tak vlastně na té Dukelské mezi těma dvouma kinama to byla taková jakoby promenáda kde teda e každej šel do toho kina PS: mhm NS: vo hodinu vo dvě dřív PS: mhm NS: a prostě se chodilo po té Dukelské a zastavovali sme se a bavili sme se nebo sme seděli u Jasu ((Jas)) na té zídce PS: mhm NS: a vykládalo se takže my sme se tam znali všichni navzájem PS: mhm NS: ee tenkrát nebyl problém s cigánama i když v Husovicích jich bylo vždycky hodně ale tenkrát s něma nebyly problémy že takže sme všichni navzájem PS: mhm NS: jako komunikovali spolužáci starší mladší PS: toto je zajímavý ale toto je až teda tak ty šedesátý na padesátý šedesátý NS: jo jo PS: já bych zatím ještě zůstal
Rudolf_(1920).txt
NS: moje maminka [byla]... RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu] NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama] RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky [starej děda] NS: [a její] sestra tam e... RS: trhal lístky u u u dveří NS: prodávala v té kase v Jasu RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel NS: pak musela jet do lázní PS: mhm NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím to začalo PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé? NS: asi ve dvaašedesátým PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku? RS: ne PS: ne RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
Rudolf_(1920).txt
PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla? RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat PS: mhm RS: v Sokole byly čaje PS: mhm RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch parketách PS: mhm a to bylo kdy? RS: co? PS: kdy to bylo? kdy [asi]? RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s- sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)] PS: [mhm] RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad.... NS: tati a nebylo to za první republiky? RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na (.) saxofon PS: mhm RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( ) průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi na dekách PS: mhm RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles PS: ano RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně PS: a ještě se zeptám [na k-]... RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý
Rudolf_(1920).txt
PS: když ko- skončila válka e vzpomínáte si kdy ste na konci války šli poprvé do kina? na jaké představení a jaká byla atmosféra v tom kině? RS: to si nevzpomínám (.) my sme za války byli mimo Brno PS: mhm RS: my sme byli v Adamově u příbuznejch (ale) jinak to si nevzpomínám že (bych) po válce sme se vrátili teda ee že sme se vrátili že bychom na čem bychom byli PS: mhm RS: to si nevzpomínám PS: mhm RS: možná že tenkrát ee nás to pomalu ani moc nezajímalo (protože) to byla ta (zvednutá) hladina jo taková ta ta válečná a to a tam mrtví a tam ranění a tam rozbitý a
Libuse_2_(1928).txt
LZ: to byla tak ta sobota neděla, protože jinak nic tak potom začalo až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za (stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový, no pak sem se seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit, SM: hm LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo, SM: [dobře, tak] LZ: [a potom to] bylo evr- e- Madla zpívá Evropě, jo, to bylo jak to bylo em to štěstí, potom byla Madla
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco, věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík- mluvím teda, na em Na tý louce zelený
Libuse_2_(1928).txt
ale tak, tak aj sem vlastně tu Lucernu viděla, no ale to pozdějš, myslím v kině taky sem ji viděla, no, to tam hrál ten Brzobohatý ((Radoslav Brzobohatý)), toho mlynáře, a ten po- toho podvodníka, no
Libuse_2_(1928).txt
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé, a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem nastupovala, no do Rudýho práva teda. SM: hm LZ: taky to byla tiskárna, ale Rovnost byla, to se potom tam ňák zabralo, přestavovalo se to, dneska je tam ta pojišťovna nebo něco je tam na tom rohu, a tak sem přešla, manžel př- manžel byl teda jako vyučenej jako v tiskárně, tak sem tam jako em šla potom, znala sem tam všechny ty. tam sme se seznámili teda s manželem, jo, v té tiskárně, a když to tak potom sem tam v osumapadesátým když už byly děcka větší, tak sem šla tam a dělala sem tam až prakticky do důchodu. SM: hm LZ: no, takže sem tam dělala, napřed sem šla na noční směnu do expedice novin, a potom když už děcka byly větší, a byl, manžel dělal většinou na noc jako u novin, se dělá, tak sem radši zůstala doma, šla sem dělat na ráno potom, protože, taky do tiskárny, ale do jinýho oddělení, protože, abych večer s těma děckama byl- se <(neporvaly)> nebo aby byl doma s těma dětima, no, tak a tam sem potom zůstala doma už potom.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: to už, do toho města, to už tak jako bylo něco už výjmečnýho, no. až potom když sem se vdala už potom, tak to spíš em když se šlo do kina, tak se většinou zase už šlo do města. takže sme bydleli tam tak zas u toho města.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tam to sme bydleli tam, takže to už bylo Jadran, anebo to Oko myslím že se to menovalo ještě to jedno menší kino tam bylo, ne? no a tam už potom začalo být širokoúhlý, v tom Jadranu, tak už víc, tak taky, vím že sem, že s tím, už byl, už byl starší ten mladší, tak tam taky sme šli, jenže to už potom, nevim, no. taky sme eště sem s těma chlapcema chodívala, no. SM: hm LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo, SM: hm LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak. SM: hm LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou, podle toho jak totok. takže...
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina? LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem] SM: [tak někteří] nám to vykládají, no. LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo. SM: hm LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to vím že třeba dneska to sou, takový ( ) SM: hm LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a potom em Měsíc nad řekou, jo? vod Šrámka to znáte, tam hrála paní Dana Medřická teda, no, byla to herečka, já to uznávám, ale taky sem ju moc nemusela. až potom byla starší už jo, ale taková mně připadala taková, taková trošku, ne tak, ne, byla trochu jinačí, no. potom už byla starší a hrála už ty maminky, babičky, tak už totok, ale jako mladá, zrovna se mi, nevím.
Libuse_2_(1928).txt
jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,> to,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a na to jaká byla třeba atmosféra v kině? LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme, byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i, bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo, to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no, byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si myslel že to, no, bude. SM: hm LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta situace byla docela jiná než je dneska. SM: hm LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska mladí, nevim. SM: hm LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak to ani no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina. LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven nebo něco, SM: hm LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo, abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak, nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už
Libuse_2_(1928).txt
já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol,
Libuse_2_(1928).txt
takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to, jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv. Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech. SM: hm LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))? SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu skalu ((Scalu))? LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom pětačtyřícátým roce, SM: hm LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam sme to měli zrovna třeba se šlo SM: jo. LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala ((Sclala)) teda, to bylo takový. anebo Kapitol. to, zas Kapitol bylo u divadla tam, jak je jestli víte tam ta Máj, tam je ta SM: jo. LZ: restaurace Máj. tak tam bylo Kapitol. SM: a co se vám líbilo na, třeba na té skale ((Scala)) nebo na tom Kapitolu ((Kapitol)), že ste měla ráda ty kina. LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný, no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války, už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže SM: hm LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda? LZ: nemůžu [říct, ne] SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do toho kina, že byste tam nešla? LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě ((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla, ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak <sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo. SM: hm LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa, SM: hm LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly ((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak je ten, tak tam bylo kino teda. SM: hm LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako řídila při tom výběru toho filmu. LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty, plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty, takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva, to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty, ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších, jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio)) hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to vždycky, prostě plakáty byly, no. SM: hm LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo, pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl? LZ: no tak to bych, to bych neřekla. SM: hm LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco, to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost, dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím.
Libuse_2_(1928).txt
SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu. LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda, nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no. SM: hm LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když, SM: hm LZ: jako totok. SM: dobře.
Libuse_(1922).txt
no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl (skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera). takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu ((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako uvaděči. a to už bylo takový lepší kino.
Libuse_(1922).txt
LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala? LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce] LG: [mhm] LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let, v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl zaměstnanej v tom kině LG: mhm LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině tam byla LG: jo LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem, tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná prostě zábava, protože divadla nehrály teda LG: [mhm jo] LV: [(takže )] tancovačky jako nebyly, jo? tak to bylo teda, jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat nebo že se musí vyklidit teda sál, protože... LG: to sem eště neslyšela nikdy, LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky LG: mhm LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no) to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si teda vzpomínám no. [no]
Libuse_(1922).txt
do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla (.) Kapitol, málo Kapitol tam dávali až koncem války a tam dávali mariku rek ((Marika Rökk)) LG: mhm LV: to to (.) ano, mariku rek ((Marika Rökk)) a to to už byl takový nóblový tak, jo? to by bylo nóblový ale, šel novej film a musel se vidět. LG: mhm LV: to se musel teda jako vidět.
Libuse_(1922).txt
teda už jako po pětačtyřicátým roce sme se nastěhovali na tudle na Výstavní ee ulici do ku- <e do kubistickýho domu> LG: ((smích)) LV: <tam každá stěna je jiná> ee to tam je, a tam bylo kino Radosť. Radosť ((Radost)) mám dojem. jo. a vedle byly lázně, no já mám dva syny, no a, protože už sem pracovala a v sobotu se e uklízelo, LG: ( ) LV: tak náš ee hlavně Petr ani tak ne, ten byl st- teda starší, ale ten mladší Vojtíšek, ten dostal a mám taky dojem dvě koruny, nad náma bydlela holka Blanka a chodili každou sobotu tam do kina, jo? LG: mhm LV: a protože to bylo blízko, tak sme (teda) chodili tam taky, do blechárny, [že, říkalo se, jo?] LG: [blechárna mhm] LV: blechárna, no tak tam teda, to kino taky. no jinač se chodilo teda jako do města, no tak to už ee vod pětačtyřicátýho roku, další potom ty budo- budovatelský filmy, na který se teda nějak nechodilo teda že. na ty ee to teda šlo. no a už se začalo chodit do divadla, sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco? LG: no vy ste zmínila tu práci, kde ste v té době pracovala? LV: (.) já sem ee v- ee teda takhle, já sem ee maminka měla takovej jako výrobu a a ee prodej, taky to to se nedělalo to sme byli jediní v republice, výrobu pásků k hodinkám a ee LG: mhm LV: ovdověla, takže já sem de fakto ((de facto)), byla doma (.) a e byla sem jedna teda z z mála, která sem vlastně do školy nechodila a dělala sem zkoušky a a študovala sem takhle, takže sem jako udělala potom jako obchodní školu a to to sem si udělala zkouškově teda, LG: mhm LV: no pak sem byla teda jako zaměstnaná jako ee úřednice no a vdala sem se mi bylo dvacet let vám říkám roků, v jednadvaceti jsem měla prvního syna a byla sem teda jako doma, LG: jo, LV: no a potom sem (.) no a jenom to to k tomu teda, ee jako (nejde to) no a potom sem ee v těch letech sedmapadesát ee skoro třiašedesát byla ee zaměstnaná jako ee programová pracovnice v Parku kultury a oddechu a tak s- s některýma těma kumštýřema jsem jim dělala teda vystoupení a <estrády jo>
Libuse_(1922).txt
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino? LV: (..) ale věříte že ani ne LG: ani ne? LV: ne, ani ne. LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila? LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už nechtěla jít LG: mhm LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to mi teda jako nějak nesedělo.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) a vybírala ste si ta kino podle toho, jestli ste třeba šla sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo když ste šla s přítelem? jako že byl rozdíl, když ste šla s přítelem, tak ste šla do jiného kina než když ste šla třeba s přáteli? LV: hm ani teda ne. no. hm vlastně já sem chodila s manželem LG: mhm LV: jo? a on potom když byl nasazenej a já sem tady byla tak asi rok sama, tak sem chodila akorát do toho [excelzióru ((Excelsior))] LG: [jo] LV: protože to bylo blízko, maminka mně, na- ee jak bydlela na Pekařské, pohlídala mně teda kloučka, takže sem jako šla tam. takže (..) ee tak bych to řekla, prostě na (té) periférii jak byly kina, tak (mi) ňák neseděly. protože já de fakto ((de facto)) sem víceméně vyrostla ve středu, protože ta Pekařská, že, to je tak po naproti nemocnice LG: mhm LV: to tam jako bylo, takže to tam teda jako bylo blízko teda, ale tak nějak jako dojíždět a to, ne. tak (to) (..) jako v Husovicích a to tak ty kina tak to neznám vůbec, tam sem teda jako ani nebyla. no
Libuse_(1922).txt
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině? LV: prosím? LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly] LV: [ne] LG: ne? LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem. LG: [jo] LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé LG: jo LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale LG: na bonbóny LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily (ty) jako peníze LG: mhm LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá. LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,
Libuse_(1922).txt
LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo, ee byli naštva- byli sme naštvaní, když najednou byla jako přestávka, protože ee tenkrát že to se úplně ee na tom Stadioně ((Stadion)) sem ee když tam byl manžel, tak byla v promítačce tak vím jak to nasazovali, že to bylo úplně teda nějak, takže se to najednou rožlo, ten film se přetrhl LG: mhm LV: a lidi byli teda jako namíchlí teda a že se to přetrhlo a ee víceméně koukali po sobě a ee <nadávali že blbě jako vysílají> ale tak teda jako ne, no LG: a pamatujete si, že by po nějakém filmu byl ňáký hlasitý tleskot nebo ee LV: jedině tleskot si pamatuju To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) [] LG: [((smích))] LV: že (by si) ale to si teda velmi pamatuju teda, velmi dobře tady toto. no, ale jináč že že by tleskali lidi, ne. zvedli se a spěchali k šatnám, protože se dávalo do šaten že ee když chtěl být člověk rychle, tak to měl na klíně, ale (..) ňák ne. no?
Libuse_(1922).txt
LG: a potkávala ste v kině své známé? LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí, tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy jindy, nebo v jinou dobu teda, LG: mhm LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se hrálo, takže no (.) no takhle. LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině, tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm] LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a ten> LG: ((smích)) LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne
Libuse_(1922).txt
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení? LV: ne. LG: ne? LV: ne. LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili? LV: m-m
Libuse_(1922).txt
LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný? LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války myslím první, takže to byly černobílý tak to, LG: mhm LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla. LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla? LV: prosím? LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla, LV: ne, LG: ne? LV: ne ne [ne ne] LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film [němý nebo zvukový?] LV: [ale byl to německej] film. LG: německý? LV: byl to [německý film] LG: [Libuse_(1922).txt
a potom to už teda sem byla jako dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony [jak to teda] LG: [mhm] LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let> LG: mhm LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.
Libuse_(1922).txt
LG: a které filmy ste měla ráda, LV: (..) který? LG: mhm LV: ne. který co? LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím že v těch letech sem to moc nerozlišovala. LG: jasně [mhm] LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda. LG: ee LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák probíralo) nešťastná láska a ee no.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát? LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom> LG: ((smích)) LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e LV: na Pekařské, LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká? LV: no to sem vám říkala, nejbližší LG: [( )] LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo] LG: [ten excelzior ((Excelsior))] LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano, no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa, LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila? LV: lišily? LG: mhm LV: no vybavením a vstupným. LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím excelziorem ((Excelsior)) LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior)) bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl pět nebo šest korun. no tak to teda byl. LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší? LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol. LG: Kapitol. LV: že byl nejlepší Kapitol. LG: a tam to vypadalo jak? LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo LG: mhm LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))? LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo, teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo. LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl týdeník LG: týdeník LV: to je jako týdeník LG: mhm LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako pravidelně.
Libuse_(1922).txt
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )] LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano. LG: a o té přestávce se dělalo co, LV: nic, sedělo se. LG: sedělo se LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit LG: mhm LV: ale my sme seděli teda jak přibiti, LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho? LV: ne. LG: ne-e? LV: ne. LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku filmovou? LV: em-em, LG: ne-e? LV: ne.
Libuse_(1922).txt
LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá a některá LV: [ano] LG: [česká] LV: ano, LG: a která byla ta německá LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda, no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo. ten Stadion byl českej. LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky v těch filmech? LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky nebyly [německý] LG: [ne-e?] LV: to si teda nepamatuju. LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky? LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý. LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin LV: ano, LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že se] LV: [neviděla sem] LG: [neviděla ste?] LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda LG: mhm LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já) si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin LG: mhm LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si troufly si jít do tohodle [že měli strach] LG: [jasně] mhm LV: jo. LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době? LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme chtěli vidět ten českej teda [jako film no a] LG: [takže ste] (upřednostňovali) LV: (upřednostňovali) [ten českej film] LG: [jo, mhm] LV: ano. LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině? LV: v kině? LG: mhm LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi, LG: zamlklí? LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam teda netrouf] LG: [(tak) to si nepamatujete] LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju, aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda, LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat nebo LV: ne. LG: ne? LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový> e e ledový klid.
Libuse_(1922).txt
LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo, když už se prostě vědělo že válka (.) bude LV: ee jako myslíte koncem války? LG: mhm úplně ke konci války, LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a s tou maminkou teda LG: mhm LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino, LG: (.) jo a LV: ee myslím ten poslední jo teda jako LG: [jasně] LV: [( )] ty měsíce, no
Libuse_(1922).txt
LG: a pamatujete si na ee první návštěvu kina po osvobození? LV: ee zrovna když sem to říkala a ee já teď ee nevím jestli to byl ten ee LG: (.) tak to nemusí být [úplně první návštěva, tak první ( kterou si pamatujete třeba)] LV: [ne ne ne já si ee já si] vzpomínám, po válce, ale nevím to přesně, na anglickej film, kterej LG: mhm LV: sem viděla, (protože) sme bydleli na té Výstavní v tom excelzióru ((Excelsior)) LG: mhm LV: a bylo to právě ee a je to takovej ňákej známej anglickej film ee vo bombardování a má to ňákej děj to bych si musela jako vyvzpomínat, a mám dojem, že to byl první ee nevím to přesně, ale že to byl ee ten první film, a byl to anglickej film.
Libuse_(1922).txt
LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a to takže to ee LG: [a z] LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s- (sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no. LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom kině, já to asi m- moc dobře nechápu LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy LG: [to vim] LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená] LG: [mhm] LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět ňáký zaměstnání, LG: [aha] LV: [můj muž] pocházel ze Slezska LG: [mhm] LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo? LG: [mhm] LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat LG: mhm LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině, vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče LG: mhm LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no LG: jasně, LV: no LG: no dobré, už to chápu, LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej
Libuse_(1922).txt
a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )] LG: [mhm] LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo, [(ale)]
Ludmila_(1920).txt
LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba. LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila nakon- já jsem potom eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak zemřel a já jsem potom, to víte, chtěla sem zase hned druhý (.) tak sem měla v pětaštyrycátém roce, se mně narodil, zase chlapec, ten za mnou teda chodí tady sem a je moc hodnej a už je taky v důchodě a eště mám jednoho potom o osum roků byl mladší jak ten Ivan, ten se narodil v třiapadesátým a ten Ivan v pětaštyrycátým, těsně, no tak to si eště pamatuju, že sem byla s v kině s s manželem a hráli Ona brání vlast, ruskej film v Jaltě ((Jalta)), víte, v [tý pasáži tam], LČ: [mhm ano.] LŠ: Alfa pasáži, a že už sem tam dostala porodní bolesti, jenže tenkrát to eště nejezdily elektriky, ne- nebylo osvětlení, no a tak sme přišli z toho kina dom eště, no potom sem musela jít pěšky, já jsem ho rodila tady v Královým Poli teďka je tam plastika, LČ: mhm. LŠ: tak tam byla taková soukromá, víte, jako porodnica, no tak léčebna na ženský choroby taky, nějakej doktor Kučera tam byl a tak já jsem k němu chodila, no a tak potom sem tam aj rodila, no a tak až tam pěšky...
Ludmila_(1920).txt
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla zvyklá chodit do kina pořád. LČ: takže až třeba v [důchodu?] LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku, LČ: mhm LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád do kina ((smích)). LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže... LŠ: <teďka už nechodím.> LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda? LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó, LČ: takže to je [poslední (dobou)]. LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a potom když po těch dalších dvou letech, když už vám bylo těch sedumnáct a začala jste pracovat, tak tam se to změnilo eště nějak? LŠ: ne, pořád sem do toho kina chodila. LČ: tam ste nene- neřekla byste, že se to nějak změnilo? LŠ: ne, vůbec. LČ: dobře. a která kina ste navštěvovala tehdy? bylo to stejné nebo se to nějak změnilo? LŠ: třeba do Kapitoly ((Kapitol)), já nevím jestli pořád se jmenuje Kapitol kino? LČ: no ono už ani neexistuje LŠ: to tam naproti starýho divadla tam LČ: to už neexistuje ale... LŠ: už je to tam zavřený? LČ: ano LŠ: jé, no vidíte, tam sem, LČ: ale vím kde myslíte. LŠ: tam se tam sme hodně chodili, no potom do toho dopsu ((Dopz)) jak bylo, tam, ten- tenkrát se to jmenovalo Nová, ta ulice Nová, teďka Lidická, že? nó a potom do takovejch jak sme říkali blecháren do té Elektry ((Elektra)) nebo sme šli do Lucerny ((Lucerna)) do Žabovřesk, byla Lucerna. LČ: a podle čeho ste si vybírali? LŠ: no to byly velký plagáty všude. LČ: takže podle filmu nebo podle kina? LŠ: prosim? LČ: vybírali ste si [podle kina] nebo podle filmu? LŠ: [ano, ano] podle filmu LČ: mhm LŠ: no. taky ee spíš ty americký film byly ty kovbojky, to ten gary kúpr ((Gary Cooper)) a ty, tak to sme taky hodně chodili, že, na ty, kovbojky, LČ: takže pro vás bylo důležité ne to jaké kino to hraje, ale který film. LŠ: ne, kde hrál se film. LČ: mhm LŠ: tak sme si vybrali. LČ: a řekla byste, že třeba některá kina hrála některé filmy, určitě to je... LŠ: no tak český filmy, to taky byly pěkný filmy, tak to sme taky na každej českej film sem chodila.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a měla ste nějaké kino mezi těmi co jmenujete, které by bylo vaše oblíbené? nějak zvlášť? LŠ: no tak... LČ: (vy) ste ho... LŠ: já sem si tady poznamenala ty kina, ee, to mám tady, no tak tady bylo hrozně moc kin tady v Brně. LČ: ale mě zajímá, jestli měla nějaké radši než než ostatní. LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili. anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko. tak tak tam se to jmenovalo Jadran. LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla. LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho Oka ((Oko)). LČ: takže do těch... LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam chodila [tak ráda]? LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky. LČ: takže ta cena hrála roli nebo... LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli LČ: mhm. a našla byste třeba nějaké kino, které byste ráda neměla? LŠ: ne to ne. LČ: neměla ste třeba ně- LŠ: vůbec ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho, s kým ste chodila do kina? že by... LŠ: a no tak když potom sem se vdala v tym protektorátě ee tak, tak manžel taky byl kinař. a když, tak to von... LČ: a spolu ste chodili do kterých kin? LŠ: no tak to víc do takovejch lepších LČ: jo? takže s manželem ste chodili třeba v centru víc. LŠ: jo, v centru. LČ: a s bratrem a kamarádkami, ste chodila do jiných kin? LŠ: no tak to už bratr se voženil, a tak to už zas sem tak moc nechodila, kamarádky už byly taky vdaný někerý. LČ: takže tam už se to potom změnilo, když ste se vdala, tak už ste chodila víc s manželem, a předtím s těmi kamarádkami. LŠ: ano ano.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba jíst nebo pít v kině? LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale jinak nic, tam se nejedlo. LČ: a bonbóny ste si kupovali? LŠ: no to von koupil vždycky nějaký. LČ: před kinem nebo jak se to... LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata. LČ: a lidé si to kupovali? LŠ: ano, hodně. LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako mohli... LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý rozčilovali, víte LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek? LŠ: no LČ: co to vlastně bylo? LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně nějaká sle- děvčica nebo tak, jo, LČ: mhm LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím. LČ: a to byly nějaké limonády? LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply. LČ: a to ste museli LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do tech umělejch. LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo? LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte? jako to trhali ty lístky tam, LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu? LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo. LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne. LŠ: ne. s pitím ne. LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s ostatními? LŠ: nebavili sme se. LČ: bavili se lidé v kině? LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř? LČ: v kinosále. LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak? LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali. LŠ: ne, to sme se nebavili. LČ: ale o přestávce třeba potom, LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak víte s tema šplíchačkama, LČ: tam osvěžovali vzduch? LŠ: osvěžovali vzduch, jo. LČ: o přestávce. LŠ: o přestávce. LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal? LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak víte? tak si to ještě vzala mimo. LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo? LŠ: jo, takovej parfem nějakej LČ: tam osvěž- LŠ: jo jo jo LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na promítaný film? LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne. LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi... LŠ: ne to neexistovalo. ne. LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po představení. LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne. LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často. LŠ: no tak málo. LČ: málo. LŠ: málo. LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem, povídali ste si potom o tom filmu? LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme se o tom. jo.
Ludmila_(1920).txt
LČ: dobře. teď bych se vás zeptala, jak ste si vlastně vůbec vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. podle čeho? LŠ: no tak sme se podívali, protože všude byly vylepený, že ty ty třeba na plotech nebo na tech svíc svítil ee jak svítilo ty, ty světla, tak na tom to bylo, všude to bylo vylepený, no tak sme si vybrali. LČ: a to byly plakáty na konkrétní filmy, nebo to byl jako souhrn souhrn kin. LŠ: no to bylo jako na všechny na všechny kina tady LČ: mhm LŠ: v Brně jako vylepený a měnilo se to myslím každej týden. LČ: ano a jak ste si teda vybrala film podle podle čeho? LŠ: no tak vybrala sem si třeba hrála Greta Garbo, že, no tak tu sem měla ráda a a nebo marlene ditricha ((Marlene Dietrich)) a tak tak sme si to vybrali podle taky podle herců, a voni spíš opravdu pěkný filmy. LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se hraje? LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi že, a tak v televizi taky málo, ale... LČ: takže žádný časopisy třeba.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: a tak po válce to bylo aj tak v rádiu víte? LČ: mhm LŠ: dělali reklamy na ty filmy. ale málo.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle... LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo. LČ: a četla ste si to... LŠ: i kino, divadlo bylo. LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ... LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano. LČ: v obojím tedy? LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky. LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama. LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když ste si vybírala? LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla... LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky? LŠ: no měla sem měla. LČ: které to byly? LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si ) LČ: v tom období před válkou hlavně teda. LŠ: ano, před válkou. LČ: nebo za protektorátu. LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku ((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová ((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála LČ: [a na které] LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída Baarová)). LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle herečkami? LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu podivočenou. no... LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že že si je takhle pamatujete. LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že. LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá? LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců opakovaně? LŠ: ano. LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film. LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla mockrát. LČ: ale to je v televizi. LŠ: to je v televizi, no. LČ: ale v kině? LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla. LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně? LŠ: to ne. LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně. LŠ: nechodila ne ne. LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité. LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového. LČ: na nového. LŠ: mhm LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země. LŠ: ne, vůbec ne, vůbec ne aj na ruský filmy sem chodila na ty válečný po válce, Ona brání vlast a takový víte co byly ((smích))
Ludmila_(1920).txt
LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru, jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie, LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla, romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový, víte? LČ: mhm LŠ: aj drama. LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla že, to byl opravdu dobrý film. LŠ: no LČ: jaké znaky by film musel mít? LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to. LČ: ale před tím ste říkala... LŠ: ale nešla sem. nešla sem. LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda viděla eště jednou by byl dobrým filmem. LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych uvítala aj teď eště. LČ: mhm LŠ: ale to už nedávají. LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda? LŠ: ne ne. LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda? LŠ: tancovala sem hodně. LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala. LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda. LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste... LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku. LČ: a to se nějak spojovalo s kinem? LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem. LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím kinem nebo jak to vlastně bylo. LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino. LČ: nejradši kino. LŠ: ano kino. LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní. LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)). LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste nějaké rozdíly mezi brněnskými... LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo lepší, tam no tak. LČ: a to byla která? LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě ((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a... LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda? LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější, ty, ty kina. LČ: a ta... LŠ: některý. LČ: a ta ostatní ta vypadala jak? LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová, tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali. LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala? LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské tam sme taky hodně chodili. LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo? LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký kino v Žabovřeskách tam, LČ: ale bylo to menší. LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám, LČ: mhm LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát. LČ: takže vám to nevadilo při výběru? LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne. LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního filmu. LŠ: no bylo ty události, byly že taky. LČ: týdeníky? LŠ: týdeníky, před jako filmem. LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly? LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho. LČ: reklamy nebyly? LŠ: ne nebyly. ne ne. LČ: ani třeba krátké filmy? LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic. LČ: ne, nepamatujete si. LŠ: jenom ten týdeník. LČ: a přestávky se dělaly? LŠ: přestávka byla, jo, jedna. LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce? LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film taky, že jo. LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film? LŠ: no kolikrát. LČ: a co se jak to vlastně vypadalo. LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no. LČ: ale neděly se nějak... LŠ: ne, nic se nedělo. LČ: že by takže ani LŠ: ne ne ne vůbec. LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste chodili... LŠ: ne ne, na místech se sedělo. LČ: nechodili se z místa. LŠ: nechodilo se. LČ: mhm LŠ: ne. LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda? LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a všecko. LČ: takže vás to bavilo? LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.
Ludmila_(1920).txt
LČ: ani třeba potom za protektorátu, když ty týdeníky byly... LŠ: no tak za protektorátu ukazovali jako válku, že, ty vojáky a tam kde se válčilo a tak ukazovali že, nálety a to, no tak to se nedalo nic dělat, no.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo měl promítačku? LŠ: ne, to sem se nezúčastnila. LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku. LŠ: to nikdo neměl můj známej.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila, jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než předtím. LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch. německejch. LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to kombinovalo? LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly. LJ: mhm LŠ: ne LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst LŠ: a ty tu- ruský taky ne. LJ: větší nárůst těch německých filmů? LŠ: bylo to, ano, ano. LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch německejch? LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no. LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela... LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst. LJ: a v českých filmech? bylo něco? LŠ: ne českej film byl českej film, jo. LJ: v českých byly jenom české. LŠ: jo. LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu? LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)). LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s válečnou tématikou nebo víc? LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou vybírala víc komedie v té době? LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)). LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka? LŠ: jo, pořád jo. LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo. LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila? LŠ: ech, já špatně slyším. LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce. LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala. LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost? LŠ: ne ne. LČ: ne. LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo LŠ: ne ne ne. LJ: pořád stejně. LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí. LJ: mhm LČ: že byli pokornější nebo tišší a ... LŠ: no LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho protektorátu byl takový přístup? LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny. LJ: mhm LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky. LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že byste si míň užívali, toho kina teda. LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu, LČ: mhm LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak
Ludmila_(1920).txt
LŠ: ale do kina sme chodili furt ((smích)). LČ: a v té době ste měli také jiné druhy zábavy? krom toho kina? LŠ: ne, to nebylo nic. to bylo zatemnění večer, nesmělo se tančit, že, brzo se zavíraly ty restaurace a všecko, protože, byla tma. LČ: ale to kino zůstalo teda? LŠ: ale kino bylo. LJ: a změnily se nějak vaše návyky, jako s kým ste chodila do toho kina za protektorátu? LŠ: no tak já sem chodila s bratrem, no, tak potom sem začala chodit s manželem, za protektorátu sme se vzali, to bylo ve dvaaštyrycátým roku sem se vdávala. LJ: a když ste teda měla dost peněz, zvala ste někdy někoho do kina? ste někoho pozvala... LŠ: jo, chodili sme do kina pořád. LJ: že byste někoho vzala sebou a zaplatila za něj. LŠ: ale jo, jo, kolikrát sem zaplatila. já jsem měla kamarádku taky, bydlela naproti mně, byli to Židi, víte, a tak ty na tom dost špatně. ale vona měla hvězdu nosila, já sem s ňou chodila. byla to má kamarádka předtím tak sem ju neopustila až do té doby než ju teda celou rodinu zebrali do koncentráku. a nevrátila se. LČ: a spolu ste chodily tedy i do kina? LŠ: chodily sme spolu hodně do kina. LČ: a na jaké filmy spolu ste chodily s touhle kamarádkou? LŠ: no co hráli, vona uměla německy taky že tak. LČ: a jí to nevadilo chodit na německé filmy? LŠ: no nevadilo jí to, no. potom aj bylo tam vstup Židům zakázán do kin. LČ: mhm. a to už ste pak nemohla. LŠ: to už sme pak nechodily, protože byly aj ty nálety a to. LJ: když ste říkala, že už žádná jiná zábava nebyla, všimla ste si že by narostla návštěvnost kin třeba, že víc lidí chodilo do toho kina? LŠ: já si myslím, že jo, no no nebylo nic, nebyla televiza, že. to já myslím, že to hodně udělala ta televiza, že se málo chodí do kina teď.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: aha po osvobození, no to hráli většinou ty ruský filmy. LČ: o a vůbec ste to takovou tu atmosféru po osvobození, třeba kolem toho května jaká byla. LŠ: no jak začly hrát kina, byly pořád plný. LJ: a jak to vypadalo v tom kině? pořád všichni tiše a... LŠ: jo jo . LČ: tam se ta atmosféra se nezměnila? v té době kolem osvobození. LŠ: nezměnila. nezměnila no. potom já sem začly zas chodit víc ty filmy zas americké na ty ruské už málokdo chodil, že. LJ: a když už ste [teda...] LŠ: [no ale] to za dlouho, to to já pamatuje že po té válce taky bylo hodně českejch filmů, a na to chodilo hodně lidí. LJ: a nešlo vás víc do kina, když už ste byla vdaná? že byste šli s manželem a ještě ste vzali nějaký pár. LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala děti, tak my sme chodili do kina furt. LJ: i celá rodina? LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>. LČ: ve dvojici? LŠ: maminka hlídala děti. LČ: a chodili ste ve dvojici, nebo i s nějakými jinými páry třeba? LŠ: chodili hodně pár- párků, víte voni si dali rande a šli do kina. LČ: a vy že byste vzali ještě nějaké přátele k sobě. LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově, LČ: mhm LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam v okolí. LČ: mhm. a to ste si vybírali jaké filmy, nebo to záleželo to nějak? LŠ: to jak vybrali <voni>, já sem šla na všecko. LČ: takže vám to bylo jedno nebo. LŠ: mně to bylo jedno. LČ: a byly to nějaké jiné typy filmů... LŠ: a říkám, byly to většinou český, LČ: většinou český. LŠ: moc českejch filmů bylo. novejch hodně. LČ: a s manželem ste třeba chodila na jiné filmy než s kamarádkama? LŠ: ne ne ne mu to taky bylo jedno, já sem to <obyčejně vybírala> a koupila sem lístky dopředu, abysme dostali, protože to bylo furt vyprodaný. LČ: museli ste si teda dřív kupovat? LŠ: aj dopředu sme chodili, ano. LČ: do předprodeje. LŠ: ano. LJ: a bylo taky rezervace míst, nebo ste si v kině sedli kam ste chtěli? LŠ: to nebylo. rezervace ne, ale hodně si lidi kupovali dopředu lístky. LČ: takže byla taková pásma? LŠ: jo jo. LČ: rozdělený v tom sále. LŠ: hodně chodili lidi do kina, já říkám ta televiza to udělala. LJ: a stupňovaly se nějak ceny lístků v kině? třeba vepředu byly levnější nebo třeba. LŠ: no tak, jak už se nedostali tak museli dopředu, no. LJ: a cena se nelišila? LČ: jak se lišila cena lístků? LŠ: no cena se řešila, ano, cena to byly levnější vpředu, no. LČ: mhm LŠ: no lístky. to bylo podle řad, no, třeba vo korunu nebo vo dvě LJ: a třeba měla ste nějakou oblíbenou řadu v kině? LŠ: já sem víc radši chodila dozadu nebo tak, do středu, LČ: mhm LŠ: ale dopředu <ne>.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a tak vzpomněla byste si ještě na něco, o čem sme do teď nemluvili? co by vás na nějakou konkrétní vzpomínku z kina třeba ee ohledně toho přetrhávání pásu nebo cokoli. LŠ: ale nic to nás tak ne ne nevadilo, víte, to sme brali jak samozřejmost. tak vono to nebylo pokaždý, že, to nebylo pokaždý. ale (.) byly to hezký filmy všecko.
Ludmila_(1926).txt
LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo. LČ: a potom už ste tak pravidelně... LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.
Ludmila_(1926).txt
v tom vašem věku zhruba od desíti let ee od toho roku teda devatenácet třicet šest, do konce války (.) jak často ste chodila do kina tentokrát. jestli se to ňák [změnilo od toho dětství?] LT: [no tak pravidelně] v sobotu se chodilo do kina. LČ: na- a byla to polední nebo večerní představení? LT: no pokuď to bylo pro děti, že tak sem mohla chodit na odpolední, no až potom už sem byla zaměstnaná, no tak už večer, že. LČ: a takže poté, co ste nastoupila do zaměstnání (.) tak došlo vlastně k změně toho počtu návštěv [kina?] LT: [no tak] jistě podle toho, co jako (.) se naplánovalo s kamarádama, že (.) potom s mládencama.
Ludmila_(1926).txt
LČ: když už ste chodila do zaměstnání, tak ee která kina se ste navštěvovala? LT: no to už byly většinou ve městě. LČ: takže byste si vzpomněla na ňáká konkrétní? LT: skala ((Scala)) (...) myslím že Art (...) Alfa, hlavně Alfa, protože tam byla taky kavárna (.) no tak porůznu, no LČ: a (.) takže tedy došlo k změně v tom, že ste víc navštěvovala ta kina v centru a ne ta [kde ste] LT: [no ano] LČ: kde ste bydlela vlastně (.) a měla ste některá některé oblíbené kino? a co se vám na něm vlastně líbilo? proč proč pro vás bylo zajímavé? LT: to se dá těžko říct, to se vybíralo podle toho, jaký byl program
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee ta Alfa pro vás byla něčím zajímavější než? LT: no ta Alfa, ta byla teda až jako v tom ee už jako když sem třeba chodila s manželem, tak to už bylo naše jako domovský kino (.) plus teda ta kavárna, to jako sme chodili často. LČ: a ee vy ste spolu do kina začali chodit kdy zhruba tak (..) ještě před tou svatbou nějak? LT: no jistě, dlouho před svatbou, my sme spolu chodili tak asi dva roky (.) tak to se chodilo tančit do- potom dolů do baru.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a z ee bylo naopak v Brně třeba kino, které ste ráda neměla? nebo které, do kterého byste nikdy nešla (.) [třeba]? LT: [no] já mám pocit, že to bylo v Černovicích (.) že tam ee prostě to byly ee asi dvě ((pravděpodobně Edison a Slovan)), ale ee už vám přesně neřeknu (.) jak se jmenovaly, tam chodila taková všelijaká společnost (.) tam se jako ee (.) nešlo no (.) prostě. LČ: protože ste ee jakoby ste věděla, že tam chodí tak- [že by se] LT: [no ano] LČ: vám tam nelíbilo proto (.) a ee chodila ste třeba do různých kin podle toho, jestli ste šla třeba na představení sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo s přítelem, [jestli ste to] LT: [já sem toho sama] moc nenachodila (.) a šli sme tam, kde se nám líbil program (.) který film se nám líbil. LČ: takže to nebylo rozdělené, že [byste] LT: [ne] LČ: třeba s kamarády a s přítelem byste chodila jinam třeba [(místo toho)] LT: [ne ne ne] LČ: a jak ste se třeba obvykle v kině chovali? měli ste ve zvyku třeba (.) pít nebo něco jíst? bavili ste se během projekce? LT: no tak bavit se nedalo, to by vás byl vždycky někdo hned jako (.) ale no tak bonbon nějakej, ale takové jídlo, to sem já byla vždycky proti tomu a doteď su. LČ: a reagovali ste třeba sami nebo i jiní diváci hlasitě při promítání nějak na ten film samotný? [že by] LT: [no tak] já sem chodila do takové společnosti, kde se to jako (.) takhle neprojevovalo LČ: a vzpomněla byste si, jestli se jestli se ozýval třeba potlesk (.) při po představení (.) nebo? LT: no to ano LČ: u některých konkrétních [filmů]? LT: [u něk-] jo tak to vám neřeknu, ale skutečně u některých s tou lídou bárovou ((Lída Baarová)) a takhle, tam se i ten potlesk někdy ozýval. LČ: a potkávala ste v kině třeba známé? LT: no jistě. LČ: a hovořili ste třeba (.) spolu v kině nebo cestou z kina? LT: no o přestávce, to bývaly přestávky. LČ: a co ste o těch přestávkách konkrétně dělali? LT: no tak se šlo na limonádu, protože obvykle tam bylo bifé (..) tak kafe se tehdy tak jako to se (.) to né, to nebylo, no ale limonáda (.) a a když sme šli s nějakým přítelem, tak koukal koupit nějaký bonbóny, že (.) takovou pozornost. LČ: a e takže ste se ho- takže ste hovořili v tom foajé ((foyer)), kde bylo to [občerstvení] LT: [ano] LČ: společný (.) a ee (.) třeba ste ee třeba ste se tam s- s- to při těch rozhovorech ste se bavili třeba o konkrétním tom filmu, nebo to to byly rozhovory spíš obecnějšího (typu). LT: spíš obecný LČ: (..) potom bych se zeptala na to, jak ste vybírala konkrétní filmy, na které ste (ste šli) do kina (.) jak ste si vybírala na co půjdete? LT: no tak především to byly limonády. LČ: co to znamená? LT: no takový ty zamilovaný. LČ: takže ee bylo pro vás důležitější tedy jaký film se hraje než to, do jakého kina (.) půjdete? LT: no ano to určitě (.) ( ) a potom se chodilo na dobrodružný filmy. LČ: a kde ste se vlastně dozvídala o filmech ee které hrají? a čím ste se řídila? LT: no to bylo na každým kině vyvěšený. LČ: takže na vývěskách u kina? LT: ano. LČ: a jiné vlastně zdroje informací, třeba plakáty nebo (.) [nějaké časopisy] LT: [no byly taky] plakáty, no a vzájemně sme si řekli, kde co je. LČ: a třeba časopisy, noviny to ste to ste ne... LT: (to tehdy tam ani myslím) nebylo, to nevím (.) no časopisy jo, to byly zas, to odebírala maminka (..) takový ty různý časopisy pro ženy, otec noviny, LČ: ale tam ste vlastně program teda nehledala? LT: to vám neřeknu, to už si nevzpomínám. LČ: takže spíš z těch vývěsek (.) [(by to bylo?)] LT: [áno] LČ: a ee bylo pro vás při výběru filmu důležité, kdo ve filmu hrál? LT: no bylo. LČ: takže ste měla nějaké oblíbené herce, [na které] LT: [no jistě] LČ: ste přímo chodila, že byste? LT: všechny ty milovníky a milovnice, to vite že sme to sme chodili především na to. lída bárová ((Lída Baarová)), Zita Kabátová (.) Korbelář ((Otomar Korbelář)) LČ: a byly to hl- ee hlavně čeští herci nebo i [zahraniční] LT: [hlavně čeští] LČ: a ee na které filmy s těmi ee s těmi herci nebo herečkami byste si třeba vzpomněla? [jestli to] LT: [( )] už moc ne (.) já teda to teď nesnáším ty ty pro pamětníky, teď už se mně to nelíbí a teď se na to nedívám, tak tím pádem mně to teda vypadlo z hlavy. LČ: takže ani nějaký, který by se vám nejvíce líbil, byste si... LT: no třeba byl Lízin let do nebe, to si vzpomínám, že sme jako holky do toho byly úplně vedle (.) co já vím který ještě. LČ: a čím vás ty herečky nebo herci jakoby zaujali? LT: tak jednak zpívali, že a (.) jednak ten děj (.) a odpovídalo to našemu věku, že. LČ: a čím se třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) nebo ostatní lišili od ostatních, proč vlastně to byli třeba [oni?] LT: [protože] byli pěkný, pěkně oblečený ee měli vybraný chování a... no prostě sme je obdivovali. LČ: a chodili byste třeba, nebo chodila byste na ty jejich filmy opakovaně, že byste šla víckrát? LT: tehdy? LČ: tehdy. LT: tehdy ano. LČ: a třeba i jak často nebo... LT: třeba jednou, dvakrát. víckrát ne, to zas takovej milovník sem nebyla.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LT: no v tý době to byly většinou černobílý (.) barevný byly až až až já už sem tam tak moc nechodila, protože sem měla rodinu.
Ludmila_(1926).txt
LT: [taky sem neměla ráda] Buriana ((Vlasta Burian)) a grotesky, to sem nesnášela nikdy moc a nesná- nesnáším doteď. LČ: takže ee Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy byly ale asi populární [v té době, ne?] LT: [cože?] LČ: jest- ty burian- Burianovy filmy ale byly populární [takže] LT: [no byl] ale já sem tenhle žánr zrovna nemusela. LČ: takže i kdyby na to šla skupina vašich kamarádů, tak byste nešla? LT: no tak bych šla taky, jistě, když sme šli všichni, ale (.) ale že bych si to nějak vybírala, říkám vám, doteď to nemusím.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee hrálo pro vás nějakou roli to, ve které zemi ten film vznikl (.) jestli byl zahraniční a... LT: ne LČ: ne (.) takže ee [vlastně] LT: [to sme] nesledovali LČ: český, německý, americký, to [pro vás] LT: [to sme] nesledovali. LČ: nebylo důležité (.) ale přece vlastně ty filmy byly s titulky ne? ty zahraniční? LT: cože? LČ: tam byly titulky, ne? s- u těch zahraničních filmů. LT: ( ) no na ty titulky sem ráda nechodila ( ) raději na mluvený.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste měla ráda třeba. LT: no chodili sme do tanečních i když to bylo omezený, protože tehdy se tančit nesmělo moc. LČ: aha LT: no ale tak se chodilo do kaváren jít si sednout. LČ: a třeba divadlo nebo... LT: no do divadla sme chodili často, to jo. LČ: a nebo třeba sport a výlety a tak [podobně] LT: [no na] výlety zase s partyjí LČ: a ee p- nějakým způsobem tyhlencty ostatní aktivity, třeba ee ste upřednostňovala před kinem, nebo jakou to měla vlastně [vzájemně váhu] LT: [podívejte, to] bylo takhle, že odpoledne se šlo, říkalo se, na čundr, že jo. a večer se šlo do kina. LČ: takže se to dalo propojit [takhle] LT: [áno] LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly? LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam sem chodila s rodičema. LČ: mhm LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda s manželem, to sme chodili pravidelně. LČ: a třeba ee poslech rozhlasu nebo takové věci, to ste ee nějak vnímala? (..) rádio? LT: no tak rádio, to sme měli hrozně brzy, protože to byl milovníkem otec (...) a tak nějaký ty povídky večer to co se četlo. LČ: takže ste poslouchali i rádio? LT: ano. LČ: a i ňáké konkrétně koníčky, že byste měla? LT: ne.
Ludmila_(1926).txt
LT: no podívejte se, ty kina ve městě byly takový elegantnější (.) líp větraly (.) kdežto ty židenický kina, tam se muselo o přestávce větrat a pouštěly se různý, tehdy to nebyly sprej, tehdy to byly nějaký takový nějaký foukačky navoněný (.) aby se tam vůbec dalo dejchat. LČ: takže to ee byl spíš takový uzavřený nedýchatelný [(prostor)] LT: [no nebylo] to prostě tak větratelný a tak příjemný tak jako ty městský kina. LČ: a na čem se tam sedělo? ee v těch v těch Židenicích? LT: obvykle takový ty sklápěcí židle. LČ: jo. LT: křesla teda LČ: takže to bylo normálně v řadách (.) ty ty židle sklápěcí, ne třeba obyčejný židle. LT: ne, židle obyčejný, ne to by hrkalo, to ne. LČ: a takže se lišil nějakým způsobem třeba ten interiér? [mezi těmi kiny?] LT: [no rozhodně,] rozhodně (.) taky tam bylo cenově to ee rozdílný, že ty vstupenky ve městě byly dražší než v těch Židenicích. LČ: a nějak výrazně dražší nebo? LT: jo tak to už si nevzpomenu, ale myslím si že ano. LČ: a e třeba v tom interiéru, co se týče třeba sálu, poklady, foajé ((foyer)), jak se jak se tohlecto lišilo v různých kinech? LT: no ono se to dalo asi, když tak jako matně si vzpomínám (.) tak (.) to se dalo dost těžko s některýma těma některý ty kina byly nesrovnatelný, některý byly vopravdu už, třeba ta skala ((Scala)) nebo Alfa, to už bylo (.) i ozvučení a všechno úplně jiný než třeba Slovan v Židenicích. LČ: a konkrétně třeba to foajé ((foyer)) a ty pokladny se nějak lišily ve- jak ste to třeba vnímala v těch cent- v těch kinech v centru (...) jak to na vás působilo a přístup třeba i personálu? LT: [to ( )] LČ: [mhm] LT: tak do detailu, vite, vono je to všechno moc roků, no, každopádně to bylo ve městě elegantnější a takový společenštější tak jako na tom předměstí. LČ: a třeba zaměstnanci se chovali stejně nebo bylo tam víc personálu [(obsluhujícího)] LT: [(tak tam sem moc)] se zaměstnancama nepřišla do styku. LČ: a třeba když ste si kupovali tu o přestávkách to občerstvení, tak tam byli asi nějací [zaměst-] LT: [no tam] byli všichni vzorní, protože tehdy se vážilo zákazníka. LČ: takže měli i nějaké uniformy nebo ee (.) [(to nevite)] LT: [no tak] to teda nevim, to už si, ale určitě měli v těch (bifáčkách) a to dokonce aj v divadle čelenky a zástěrky (.) to měli LČ: a ee hrály tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, třeba nějakou roli při tom výběru kina, do kterého byste chodila (.) rači? LT: no tak to nemělo dopad na her- ee to prostředí nemělo dopad na herecký vlastnosti. LČ: a z čeho se obvykle skládal program toho představení, co si ee tam přeci nebyly jenom hrané celovečerní filmy? LT: no tak napřed byly (...) byl ž- žurnál (...) pak byly různý reklamy (.) a byly teda mezitím byla potom přestávka (.) vono už je to tak dávno. LČ: a třeba na nějaká živá vystoupení si nevzpomínáte, že by v kině [bylo (.) nějaké představení]? LT: [ne (.) ne ne] LČ: nebo nějaký hudební doprovod, že by tam hrál? ee nějaký... LT: no tak to na všech byl živý hudební doprovod. LČ: takže si vzpomínáte na... LT: to se hrálo na kla- ve městě už mám pocit, že ne (.) ale v těch Židenicích určitě byl klavír. LČ: takže tam někdo doprovázel? LT: no taky zezadu ste slyšela to natáčení, sem tam se jim přetrhl film (.) to všechno tam bylo. LČ: a v kterém kině nebo v kterých kinech v těch Židenicích byla tohlecten ee tohlecto živé doprovázení? to bylo ve všech nebo jenom konkrétně? LT: to bylo ve všech (ta hudba) ten živý doprovod ten byl ve všech LČ: a všude byl klavír nebo se to nějak [lišilo]? LT: [no tak] to už nevím co tam všechno bylo. LČ: a ee ty reklamy, ty byly ee diapozitivové (.) to byly jenom, nebo to byly i jakoby filmy (.) reklamní? LT: no normálně reklamy prodejní. LČ: takže to byl film nebo jenom snímky vlastně? LT: snímky. LČ: snímky. LT: snímky (.) šmarja, vzpomínám si na jeden slogan (...) u někoho po kině stavím se na jedno povinně. LČ: ((smích)) LT: a takhle, no LČ: takže to i souviselo s tím kinem vlastně ty reklamy někdy? LT: ano. LČ: nějak se to z- [propojovalo] LT: [taky] LČ: taky (.) [a o té] LT: [Baťa] měl všude LČ: taky v kině ste měli reklamy? (.) a o té přestávce se tedy dělo to, že ste většinou si ( ) kupovali... LT: no to se jako korzovalo a (.) předvádělo se, co máme která novýho, že LČ: takže to fungovala i tak jako nějaký (.) takový jako společenský... LT: tehdy to byla společenská záležitost. LČ: takže ste se nějak jakoby (.) ee zvlášť LT: to se nechodilo do kina v texaskách nebo tehdy nebyly nebo dejme tomu v teplácích nebo do kina nebo do divadla jít tak jak se chodilo venku, to se vždycky už oblíklo. LČ: takže ste se na to zvlášť nějak chystala třeba [když] LT: [no jistě] LČ: takže se oblíkalo se prostě líp než... LT: jistě, to bylo (.) lepší oblečení a (.) LČ: a tak a potom ste si třeba teda zakoupili nějaký ee nějaký nápoje nebo... LT: no obvykle ano. LČ: a ee bylo to třeba drahý pro vás si takhle nakoupit nějaké to občerstvení? LT: poslyšte, to já vám už neřeknu, já vám můžu říct jenom to, že sem byla doma sama a že sem o finance žádnou nouzi (.) jak na tom byli ostatní, to vám těžko můžu říct.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a měla ste vlastně o ty doprovodné části programu, třeba o ty žurnály (.) zajímalo vás to? nebo bavilo vás je sledovat? LT: to nevím, to už to už fakt nevím. LČ: takže vás to asi nějak neobtěžovalo? LT: no no ani nezajímalo ani neobtěžovalo (.) prostě to bylo součástí.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee byla ste třeba někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? že by někdo měl z vašich známých promítačku doma (.) a pouštěl si třeba domácí filmy nebo nějaké jiné? LT: no podívejte se, když byly děti potom už školou povinný, tak měly takový ňáký (..) něco takovýho měly, že se promítalo s manželem ale moc tomu...
Ludmila_(1926).txt
LČ: a a ty ty změny na vás nějakým způsobem působily, když začaly platit ty protektorátní předpisy, třeba povinná němčina v titulcích nebo (.) v názvech a na reklamách (.) že ten jazyk se tam vlastně [dostával?] LT: [prostě to] se bralo tak, že to musí být, že muselo být ee zatmění muselo být v deset doma (.) no a o- co tam obtěžovalo, tak byly ty tý různý výjevy (..) z těch německejch vojenskejch událostí. LČ: takže vlastně v týdenících (.) v těch žurnálech [to] LT: [ano] LČ: to bylo horší (vlastně) LT: to bylo (nepříjemné), to bylo všechno plný vojáků (pochodů) a tak. LČ: takže to působilo třeba i depresivně [(na toho diváka?)] LT: [ano] LČ: a třeba chování diváků se nějak změnilo v té době? (že) byste vnímala, že by se diváci v tom kině třeba i při těch žurnálech chovali jinak než dřív (.) právě pro... LT: ne, to (.) diváci byli vždycky ukáznění (.) pokud nebyli, tak by vypadli. LČ: a chodila ste teda v té době třeba více nebo méně do kina to (.) asi... LT: no tak jak se nahodil film a tak jak (.) to prostě doba nesla no. LČ: takže se vlastně výběr filmů (.) nezměnil třeba... LT: to ne. LČ: a když se když vlastně už se kon- blížil konec války, tak se třeba to chodě- ee to chození do kina a chování diváků, to se nějak měnilo? (.) ee v tom období, když už se blížila vlastně konec války? LT: nic se neměnilo.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee vzpomněla byste si třeba na to, že byste šla do kina ee po osvobození těsně a na atmosféru jaká by (.) v kinech panovala třeba? LT: tak to bylo pořád stejný, já si pořád si nemůžu vzpomenout na nějaký velký rozdíly.
Ludmila_(1926).txt
LT: to se dá těžko říct, no tak šlo se do kina, po kině se šlo potom na kafe nebo, teda na kafe tenkrát (.) se šlo na nějakou limču nebo na něco
Ludmila_(1926).txt
nebo pak pozdějc, když už sem jako chodila s manželem, tak sme chodili po kině tančit.
Augustin_(1924).txt
LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo? AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům.
Augustin_(1924).txt
LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo. AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze
Augustin_(1924).txt
a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
Augustin_(1924).txt
LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy. AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit. LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no. JV: dobře. LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
Ludmila_(1922).txt
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu? LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla. JV: ne.
Ludmila_(1922).txt
zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let. LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali. JV: takže ste si vybírali vlastně LH: vybírali [sme si] JV: [kina] podle toho jaký měly program. LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina. JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich? LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu. JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu, LH: v Husovicích, dvě kina. JV: Husovice, em tak tady mám em LH: naproti sobě byly. JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco? LH: ne. JV: hm LH: možná JV: nebo bio Sibiř? LH: no Sibiř. JV: Sibiř. LH: ano ano. JV: hm LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích. JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky. LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte> JV: takže LH: to je dneska... JV: v Židenicích tady mám kino Orient? LH: ano. JV: tak to je ono? LH: no. JV: hm. LH: ano. JV: anebo... LH: ne. to bylo ono. JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné, LH: v Husovicích. JV: v Husovicích. LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,
Ludmila_(1922).txt
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou. JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco. JV: a na nějakým plakátě nebo? LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
Ludmila_(1922).txt
JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být? LH: mně roků? JV: no LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to, JV: takže [v tom kině] LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?
Ludmila_(1922).txt
JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala] LH: [chodila,] s manželem. JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba] LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že. JV: a takže ona chodila se svým manželem, LH: se svým manželem. JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky LH: ano ano. JV: vy ste nechodili dohromady. LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně. LH: chodil. JV: [a teď] LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal, JV: [a] LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák. JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba? LH: jo. JV: hm LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál,
Ludmila_(1922).txt
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím. JV: no. LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala. JV: hm LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek. JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje. JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo] LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát? LH: chodila. JV: a kvůli tomu hercovi? že byste LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili. JV: hm LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no. JV: hm LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo. JV: dobře. LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem? LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,
Ludmila_(1922).txt
a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a LH: ano. JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky? LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů? LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi. JV: hm dobře a tak teda, která kina ste v této době navštěvovala. změnilo se to nějak? nebo se to nezměnilo. navštěvovala ste pořád [stejná kina?] LH: [ne, no když tu,] to, tady sme do- potom chodili častěji, menovalo se Lípa, JV: Lípa. LH: ano. a bylo to tady em jak je na, nevim to by to tam myslím nebudete znát, to je, em tam se tancovávalo, a tak, víte, takový taneční, a tam potom bylo pozděj, pozděj tam byl to obsadila Zbrojovka, ale ne to kino, to bylo vedle. a tak tam sme, tam sme chodívali se někdy. JV: a to kino Lípa, to ((dříve Lido bio)) LH: to bylo vedle. JV: to se menovalo Lípa. a tenkrát se menovalo taky Lípa? nebo až později. LH: ano. nevím jestli se menovalo tehdy, ale oni mívali dost dobrý filmy, a laciný. JV: a vzpomenete si na jaký to bylo ulici třeba? LH: no, oni tam, já nevim, Hvězdova se to menovala ta ulice. JV: Hvězdova? LH: no. myslím že to byla Hvězdova. JV: jo. LH: a potom tam byla JV: takže, ano? LH: Zbrojovka, to tam zabrala, a potom sme s tou vnučkou tam chodily ale ne do toho kina, potom to tam bylo kino, ale potom tam bylo pro ty děcka že třeba se tam chodilo na takový ňáký ty em dětské radovánky a tak. ale nebylo to tam špatný, bylo to docela dobrý. JV: hm dobře. a teďka em vy ste vlastně říkala že do toho kina ste chodila kvůli tomu že bylo laciné. LH: ano, že bylo levnější a hra- já sem si vybírala filmy. JV: hm takže LH: manžel zas ňáký vojáky a, a já říkám, já ne, já na ty vojáky ne. tam se dycky střílí, a toto a já, já to nechcu. JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit. JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino. LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď, a je to když pojedete jako od nás, JV: hm LH: jedete autem? JV: ne, ne. LH: jedete až na konec Husovic a na té křižovatce, kde se přijede potom k temu em třeba k temu zelenému tady temu em voni říkají zelený kde sou ty lékaři, anebo potom em různejm věcem, a tady taky sou tam potom Černá Pole, a JV: takže to bylo to kino Sibiř? LH: Sibiř. JV: Sibiř, ano, takže ste popisovala to kino Sibiř. LH: jo. a taky tam byly velice, no tak, já sem se s tím nesetkala, že někdy někerý kina že, em kluci udělali legraci em nepěknou, přišli a teď si schválně jako votevřeli, JV: hm LH: a dva číhali a ten si tam pořádně prcl. a teď chtěli utéct. jenom voni že zapomněli, ale to sem se jednou v životě, von ho chytl, von se nepáral. von mu sdělal kalhoty, on mohl, jestli tak třináct, to už kluk, a von mu dal pořádně na zadek a řekl, já dám všem, to řeknu, tak se někde objev do kina. <potom se maminka,> pak se ho jednou, ona byla sama, tak prej ste vyplácel. a on řiká, von dělá takovou blbost, ale tata přišel a řekl, udělal ste moc dobře, že ste mu dal na zadek, protože je docela jinačí. takovou blbost, a oni prej ho navedli kluci. JV: hm dobře. em takže, chodila ste třeba i do ňákých lépe vybavených kin? vzpomínáte si třeba na ňáké lepší kino? že byste někdy chodila do ňákých lepších kin, hezčích? LH: jak, eště? JV: no říkala ste že v tý Sibiři ((Sibiř)), v tom kině Sibiř, byly takové ty tvrdé židle, LH: ano
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak? LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo. LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)). JV: v Pisárkách. LH: v Pisárkách. JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo? LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo. JV: hm LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila, LH: ne, vůbec ne. JV: ne. a ostatní lidi? LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší. JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde LH: ty cukrlátka? JV: ano. LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli. JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině, LH: ano, ano, přímo v tom. JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle? LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto.
Ludmila_(1922).txt
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali,
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla. LH: ne. JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho? LH: to vůbec ne. JV: ne. LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne. JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho? LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy? LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina. JV: hm takže radši to kino. LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
Ludmila_(1922).txt
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na LH: no ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře? LH: ne. JV: ne. LH: ne ne ne, to vůbec ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií. LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody. JV: hm LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině. LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že.
Ludmila_(1922).txt
JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých. ((manžel narátorky opustil místnost)) LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy. JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět. LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala. JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů, LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo? JV: ne, nevim. LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)). JV: hm LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska. JV: hm LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic. JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí. LH: ano, z doslechu.
Ludmila_(1922).txt
hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat. JV: hm LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu.
Ludmila_(1922).txt
JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli.
Ludmila_(1922).txt
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu. LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili. JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
Ludmila_(1922).txt
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši. JV: hm ano? LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí. JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou. LH: no ano, ne, naše Babička, že, JV: hm LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)). JV: hm LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla. LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje. JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor)) LH: ano. JV: hm LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký. LH: ano. JV: a lišil se třeba LH: plyšový. JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no. JV: dobře. LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne? JV: Ponrepo v Praze LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
Ludmila_(1922).txt
vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila. JV: hm já to chápu, dobře. LH: no, pochopíte mě? JV: ano. LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,
Ludmila_(1922).txt
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality, LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte, JV: Pepek námořník? LH: jak? JV: Pepek námořník? LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)). JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi. JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů. LH: ano taky, ano. taky. JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem? LH: ne, vůbec ne. JV: reklamy ne. LH: ne ne ne. JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly? LH: no ale málo. JV: málo. LH: byly, ale málo. byly. JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že LH: no před filmem. JV: a byly vždycky? před každým filmem? LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film. JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště. LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti. LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery. JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové, JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu. JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem. LH: no mám to no máme. JV: ale LH: všecko na to tady. JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku. LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali? LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo. JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem? LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to. JV: takže vy ste měli promítačku? doma? LH: ano. JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy? LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.
Ludmila_(1922).txt
JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím. LH: málo. JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu? LH: protože to bylo jenom německy,
Ludmila_(1922).txt
JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem. LH: no moc málo, moc málo. JV: a z jakého důvodu? že teda LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla. JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy. LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný. JV: no LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný. JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila? LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy. JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho- LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid. JV: takže em ste chodila LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo. JV: ale LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset. JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu LH: méně. JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku, LH: bála.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině. LH: ano. JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.] LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců, JV: takže těch diváků LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně. LH: moc málo. JV: ale chodila ste přece jenom trochu. takže změnil se nějak výběr těch filmů? chodila ste na nějaké určité filmy jenom? LH: no, no byly tam, byly taky, když nějaký na ten, ten (volbrik) když tam hrál, a nějaký takový jedno bylo takové, to, Lídyno běž na to, to je docela pěkný, a nepropagujou tam ty Němce, no von měl zase psa, a em voni se rozešli s tou holkou, oni se rozešli, a teď ten soud nevěděl komu teho psa dát. a tak oba ho chtěli, a von řiká, no tak já vezmu teda sekeru a rozseknu ho teda a dám vám, no to ne, to ne, my to, to ne. tak já mně patří, mně patří. a vona zas taky. ne mně ne, mně patří. tak se hádali, tak on ten soudce řekl, víte co? běžte spolu pěkně dom, a pejsek teď bude s váma a vy se usmiřte a nehádejte se. tak voni šli a na ten, na to vodítko drželi voba dva, dívali se na sebe a kvůli tom psovi se usmířili. tak to bylo, to říkal, na to běž, to je hezký. JV: hm dobře, takže chodila ste třeba jenom na české filmy? LH: na české. JV: a na německé jenom málo teda, nebo LH: no výjimečně. JV: dobře. a teďka, jak se diváci za protektorátu v kině chovali. třeba em vzpomínáte si že by ty nacisté nebo ty sympatizanti s tím em nacismem, že by třeba hajlovali v kině kdyby třeba viděl hi- Hitlera, nebo že by nějak projevovali se nadšeně například. LH: jako něm- JV: no, Němci v kinech. LH: no, nemůžu říct že by se nějak, tam nějak nechovali toto, to voni zase měli svůj řád, to voni byli, toto bylo. JV: takže se nechovali nějak nápadně nebo LH: ne, ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak ještě bych se zeptala em když se blížil konec války, s tím koncem války jestli se nějak změnilo chování v kině em atmosféra v kinech. jestli třeba tam bylo vidět že už je konec války, jestli třeba už lidi nevěřili těm týdeníkům, nebo že už si tam víc dovolovali, bylo to ňák poznat? LH: no, nemůžu to nijak zvlášť ovlivnit, protože sme bydleli v tom Králově Poli, a tam zrovna kino nebylo, až dole, teď je tam plova- teď je tam em hřiště a všecko. takže já nevim jak to tam teď teda je a jak to tam bylo tehdy už potom, protože my sme neměli kde bydlet, tak maminka to tady chytla, tak potom říkali, no jakejpak byt. a maminka říkala, no oni nemaj kde bydlet.
Ludmila_(1922).txt
JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války. LH: no, nevím tak přesně, ale JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech. LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody. JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo? LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok, OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
Oldrich_(1920).txt
OH: takže sme s- se přesedlali z těch biografů na tu televizi a už vlastně nás to tak ňák LS: hm OH: nelákalo nebo do to (když) to byla novinka, no tak sme se čučeli po té vobrazovce, (no) tak
Oldrich_(1920).txt
LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu? OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo LS: ehe OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.
Oldrich_(1920).txt
OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo, LS: mhm. takže vy ste tam pravidelně do toho Světozoru ((Světozor)) docházel [opravovat ty přístroje], OH: [jo no] no no určitou dobu no potom už nevím přesně (.) pak to ňák skončilo, jo potom von t- takhle to skončilo já vím jako to skončilo, von ten Vozihnoj měl najednou to byla taková drobná živnost jenom, a ee prostě (.) se ňák zadlužil (.) no a tu živnost musel položit, prostě tím pádem já sem vod něho musel odejít a von mě doporučil k tomu Suchánkovi na ty kinoamatérský přístroje, LS: aha OH: takže sem potom přešel tam,
Oldrich_(1920).txt
OH: [(říkám) jak] nastoupila ta televize, (to znamená) to sme se čuměli <porád> do té televize.
Oldrich_(1920).txt
LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech] OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda. LS: to už ste potom tak často nechodili. OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to, LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna] OH: [no no] no LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy. OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak. LS: mhm OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam LS: mhm OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.
Oldrich_(1920).txt
S: hm. a potom když ste se oženil v tom roce čtyřicet jedna, tak změnilo se ten výběr kin? potom kam ste chodili, nebo to byly pořád stejná kina, OH: no tak vono (.) v těch Židenicích to bylo laciný vlastně, ten Světozor (.) sme tam mně se zdá (taky) někdy zašli, ale jinak tady sme to měli blízko tu ee Marxovu tu tu Lípu ((Lípa)), (.) (akorát) na Marxově byla ta (.) ta Lípa a nebo tady na tom Cejlu ta Radost. LS: mhm OH: to bylo tady tak nejblíž. vod vocuď, sme tady vlastně (.) [nevím] LS: [a měl ste svoje] oblíbené kino? kam ste chodil úplně nejradši? OH: hm (.) to bych ani nemohl <říct> LS: ne, a naopak třeba sem se chtěl zeptat, jestli v Brně bylo ňáké kino, kam ste zásadně nechodil, OH: no jo, tady bylo víc těch kin, no tak to bylo daleko dycky takže tam sme nechodili, no, LS: mhm OH: pochopitelně páč to by musel člověk jet tramvají a to s- to by přišlo jako (a my) sme si nemohli tak ňák dovolit (.) hazardovat třeba korunu dvěma dvouma korunama, to byla úplně jiná doba jako dneska (když) někdo řekne dvě koruny to nic neznamená, že,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval? OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco LS: mhm OH: v tom kině. LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje OH: tam se tam to takového nic neexistovalo LS: mhm OH: v kině tenkrát. LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho LS: mhm OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho. LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci OH: [ne ne ne] LS: [na program] že by tleskali třeba... OH: to ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a vy ste teda zmiňoval, že ste ee do toho ee kina Světozor docházel jako OH: no takovej jako údržbář. LS: údržbář. OH: [v podstatě] LS: [a] takže tam ste chodil vlastně bez placení, [na ty projekce] OH: [no ovšem to páč] to sem to sem ee jako no tak říkám, já sem potom ten film viděl několikrát. no a to už člověka jako tak nebavilo že, no ale byl jsem tam jako <údržbář> LS: a vy ste ty filmy sledoval z té kabiny promítací a nebo ste šel potom si sednout do publika dolů, OH: no ne z kabiny ne, to sem byl ee to sem byl ee na (nějakým) volným sedadle vevnitř, v tom sále.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy? OH: to ne. LS: ne. OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo. LS: mhm OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla. LS: mhm OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.
Oldrich_(1920).txt
OH: a taky tam sme měli tu svatbu, v tom kostele s manželkou, a bral nás nafilmoval nás ten kamarád vlastně vod toho Suchánka, páč von voni vyráběli tu ty e e snímačky takový ty LS: mhm OH: kravaty, tak si to vypůjčil a prostě nás dva a já to mám natočený tu svatbu mám tady natočený na tom vé- LS: jo? OH: (védéčku) LS: tak to je to je skvělá pohádka
Oldrich_(1920).txt
LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina, OH: a to ne, LS: ne. OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo LS: hm OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe> LS: <jo jo> OH: a chodil s tou hůlčičkou a LS: aha OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo? LS: mhm OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch. LS: mhm OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře. OH: ne ne ne, LS: s tím ste se [nesetkal], OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo,
Oldrich_(1920).txt
no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá LS: no OH: ta návštěva toho kina LS: hm OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy] LS: [televize] OH: prakticky.
Oldrich_(1920).txt
LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel, OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno. LS: aha? aha OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno. LS: mhm OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.
Oldrich_(1920).txt
LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina OH: ee jako ee (..) LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje, OH: a tak to ne. LS: ne. OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo. LS: mhm OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no.
Oldrich_(1920).txt
LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech, OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje. LS: hm OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem. LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech, OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...) LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál? OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.
Oldrich_(1920).txt
LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky? OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně. LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian LS: [Vlasta Burian] OH: [třeba, jo?] LS: mhm OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak. LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,
Oldrich_(1920).txt
LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy, OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina? OH: (..) ee v v které ee LS: v které zemi byl ten film natočen OH: a jo v které zemi a jo LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)] OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong)) LS: hm OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem, OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.
Oldrich_(1920).txt
LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil] OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky, LS: hm OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo. LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce OH: [ano] LS: [v tom kině] OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát OH: to ne, LS: ne OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil, OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil? OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )
Oldrich_(1920).txt
LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině OH: to ne. LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě? OH: [no] LS: [která] mohla být luxusnější třeba. OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě LS: ((smích)) OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý, LS: <mhm> OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech, LS: mhm OH: to nic. LS: a co šatna? byla tam šatna? OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.
Oldrich_(1920).txt
LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině, OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná. LS: mhm. byly tam přestávky? OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka LS: mhm OH: se rozsvítilo LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce? LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani... LS: mhm OH: si ňák nevzpomenu. LS: a týdeníky? před těmi filmy OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl. LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat? OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku. OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda] LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku OH: jo já LS: a co ste si tam promítal za filmy? OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky. LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku OH: já LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl? OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal. LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy? OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je... LS: takže [vy ste ty filmy] OH: [zastaralý] LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně. OH: no tak nějak no, myslím že jo. LS: mhm (..) OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo. LS: a měl jste jich hodně těch filmů? OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon> LS: aha OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí] LS: [mhm mhm] OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky LS: aha OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč- LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí. OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom, LS: mhm mhm OH: takhle, je však je mám ještě v tom LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal? OH: no tak možná ty kamoši dva,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm (.) dobře. teďka tady máme už jakoby poslední část, která se týká protektorátu a kina a zeptám se, jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, když i v těch kinech v podstatě začaly platit protektorátní předpisy. sledoval jste ňákou změnu před tím rokem třicet devět a po roce třicet devět v kině? OH: to ne, tam ňáká změna nemohla být. LS: já sem myslel třeba že tam ee musela být povinná němčina v titulcích názvech reklamách byly tam německé týdeníky Židi měli zákaz vstupu do kin OH: no to jo LS: všímal jste si toho ňák? OH: hm to ani ne. LS: mhm, a víte o tom, že by některá z těch brněnských kin byla česká a německá? takzvaně že by se říkalo, že [některá sou] OH: [a jo] LS: česká a některá německá OH: tak to to teda nevím jestli to byli jestli to byl majitel Čech a nebo vět- většinou to byli asi Češi, protože to vlastně z první republiky to byly český, ačkoli ačkoliv německý majitelé tam mohli být taky vlastně. [a to bylo propletený] LS: [ale i publikum] publikum třeba mohlo chodit německé publikum do některých kin a české publikum zase do jiných kin, OH: no to nevím jestli by (..) to to tak rozdělený určitě nebylo. LS: hm OH: to byly prostě kina který ee produkovaly buďto českej film nebo německej film to bylo jedno, a tak ee třeba třeba si myslím, když to byl špecielně německej film, no tak řekněme tam chodili ti Němci
Oldrich_(1920).txt
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve? OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili. LS: mhm OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost. LS: a za toho protektorátu ee než ste zase odjel do té Vídně, změnil se ten výběr filmů, na které ste chodili? za protektorátu do do kina OH: (..) to ne. LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo. LS: mhm mhm OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali. LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy OH: ne ne ne LS: že by se v kině hajlovalo třeba OH: a to taky ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války, OH: no no LS: a to [ste chodil] OH: to sem utekl LS: [a to ste nechodil do kina asi] OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit LS: mhm OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč LS: mhm OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně, LS: hm OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte. LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul. LS: mhm mhm
Oldrich_(1920).txt
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali OH: ne LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám] OH: [z rozhlasu] a filmů, no
Oldrich_(1920).txt
OH: no jo vlastně já sem ee vod roku čtyřicet tři byl v té Vídni LS: hm OH: no a sakra (.) mně se zdá, tam jsem ani do kina nešel, v té Vídni. já sem tam sice měl svůj plat, že, to sem vydělával ňáký peníze, ale mně se zdá, že sem tam do kina nechodil. LS: mhm OH: no a pak to končilo tím že sem teda koukal abych zůstal na živu
Oldrich_(1920).txt
OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně LS: mhm OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)> LS: mhm OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina
 
Atlas.ti kód
354
 
Rodič kódu
Věk
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno