Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Rodina
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a] televize.
Dagmar_(1929).txt
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné navštěvování kina? [kdy ste přestala...] DB: [no, až] byly děti LR: jasně DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl [zájem]
Dagmar_(1929).txt
no, to byly takový rodinný filmy LR: mhm DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
Edita_(1926).txt
a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a nebyly na to ani peníze.
Edita_(1926).txt
no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance LG: jasně. EB: to všecko nebylo tak, abychom LG: mhm. EB: navštěvovali kino tolik.
Vera_(1923).txt
já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy, SM: jo, mhm VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali všechna okna ve škole, SM: hm VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká, že dávali všechno zadarmo, SM: hm VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.
Vera_(1923).txt
ale jako, až už sme e až sme spolu byli, bydleli jsme už spolu, jako že vdaní anebo vzíti, tak sme byli až v tom pětačtyřicátém roce, tak sme spolu nejvíc chodili, SM: mhm VB: než přišly děti. a potom mě posílal samotnou do kina, když něco hráli já bych bývala šla ráda,
Vilemina_(1919).txt
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak? VB: [no (něk-)] LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to? VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni, LR: mhm VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě stala <pečovatelka>,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste chodila do kostela, když ste byla malá, VB: mhm LR: a nebo do toho VB: ano, LR: konce války, a jak často, VB: no tak v nedělu. LR: mhm VB: protože se šlo na hřbitov potom,
Vilemina_(1919).txt
no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl chlapec malej, LR: mhm VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale
Vilemina_(1919).txt
tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň, LR: mhm VB: nebyla ta možnost, jako.
Vilemina_(1919).txt
no šila sem po doma, protože pak se mně narodil ee chlapec, LR: [mhm] VB: [vdala] sem se teda, LR: mhm VB: a tak sem nechtěla aby, prostě byl někde po školách nebo tak, tak sem s ním byla doma a (ležela) jsem, LR: mhm VB: no a potom už šel do školy, do velké
Vilemina_(1919).txt
LR: ((smích)) tak, a ještě si, kdy ste měla, v jakém roce ste se vdala, VB: v jedna e, je prvního LR: aha VB: jedenáctý jedna čtyřicet. LR: jednačtyřicet. a syn se vám narodil VB: za tři a půl roku.
Vilemina_(1919).txt
tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna. když nebyla sezóna, tak sháněl, e (prostě) našel něco, kni- Kníničky to nám když byly ještě (.) žádná přehrada, tam šel i sedláci tenkrát se nosily vesty, tak von našel vesty a tam to šel prodávat, třeba
Vilemina_(1919).txt
mhm takže vy ste dělala pečovatelku, aha. VB: manžel byl vod čtyřiceti let nemocnej, LR: mhm VB: do sedumasedmdesáti sem ho dochovala, tchýňu, pak sem měla paní po mrtvici. LR: mhm VB: tři a půl roku. LR: mhm a to ste dělala jako ještě po zaměstnání nebo VB: no to to sem dělala po zaměstnání, a před ní sem měla, to sem chodila nakupovat tam jedné staré babičce, tak to sem dycky co potřebovala, tak
Vilemina_(1919).txt
to už teda, to sem opatrovala, manžel skončil na vozejku, nemohl, no on byl hodně postiženej, a a to těžko se vo tým mluví.
Jarmila_(1926).txt
JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili míň? JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se dcera v padesát tři, JV: hm JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo? a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,] JV: [vím.] JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru, a já sem si šla do kina. JV: <sama.
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat,
Jarmila_(1926).txt
ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty. JV: hm JC: takže von té mamince, co vona vydělala, to to je tak taková historie, a no vůbec, je to takový, že to všecko vydržela, člověk si řekne, vona jako takový jak teďka je, něco se děje, hned je rozvod, tak tenkrát ty ženy se bály těch rozvodů a, spíš něco vydržely, když ten, když ten mužskej nebyl hodnej, tak bych to řekla.
Jarmila_(1926).txt
no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali,
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání? VP: maminka neměla žádný [povolání] LR: [neměla byla v domácnosti] VP: tenkrát ženský [nebyly] LR: [aha] VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo
Vera_(1913).txt
já už v tej době sem měla zavřenýho manžela, LR: mhm VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla] LR: [mhm] VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila dcera LR: mhm VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s- žila pro tu dceru LR: mhm VP: a v takovým určitým jako ee no smutku LR: mhm VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná LR: mhm VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po válce. LR: mhm VP: a na tak to byly takový těžký roky.
Vera_(1913).txt
VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho, LR: mhm VP: já sem měla myšlenky někde jinde LR: mhm VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem sama nikam jít LR: mhm VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky], LR: [mhm] VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou LR: mhm VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma
Eva_(1928).txt
ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl- s koloniálním zbožím. LS: hm. a maminka? ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též. LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě? ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu. LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence? ES: ne, kdepak.
Eva_(1928).txt
ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi.
Eva_(1928).txt
ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale s tatínkem sem chodila každý týden.
Marie_(1921).txt
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho LČ: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla
Marie_(1921).txt
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla. MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
Marie_(1921).txt
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda že je ráda, že.
Marie_(1921).txt
protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti, že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo ((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka, sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila> ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.
Marie_(1921).txt
MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali právě promítačky, jo, a tak [měl doma] LČ: [váš manžel] MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo, tak nás filmoval a [potom nám to]
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala, měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme chodili právě do kina. LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let eště ste chodila nějak pravidelněji do kina? MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
Peter_(1922).txt
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu,
Peter_(1922).txt
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním celej život jak, PSz: hm PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
Emilie_(1922).txt
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu, von byl v (norovi) z pěti dětí, JV: hm JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu, hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle, JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)]. JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že. takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a přesto to drželo aj [dneska ještě,] JV: [ste drželi pospolu.] JG: pořád jako.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů, JV: a maminka měla... JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to... JV: sourozenci [taky nechtěli.] JG: [to by si] netroufli, já sem byla, JV: hm JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi. JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje kamoše,
Jarmila_2_(1926).txt
tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra] JV: [holky s holkama] JG: no ta byla starší, že ale už už, no. JV: hm JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?
Jarmila_(1925).txt
JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to řeknu.>
Marie_(1915).txt
MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,> LS: ((smích)) MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.
Marie_(1915).txt
u nás bydlela sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý,
Marie_(1915).txt
bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti, LS: hm MH: otce, bratra, LS: hm MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to.
Marie_(1915).txt
MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo, maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole, študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo?
Marie_(1915).txt
MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem, nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme mladí, že,
Marie_(1915).txt
MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda,
Marie_(1915).txt
po skončení války sme se stěhovali, sháněli byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to bylo plno trápení s takovými základními věcmi.
Miroslav_(1923).txt
MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval. otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno.
Zofie_(1925).txt
ŽH: v roce padesát dva sem se vdala a,
Zofie_(1925).txt
tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
Zofie_(1925).txt
JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce a neměli teda e vlastně čas ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako zřízenec na té fakultě. JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla nejmladší ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo, tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc nemohla říct, nevzpomínám si.
Zofie_(1925).txt
ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu, jako v neděli. to sme chodili s rodičema.
Zofie_(1925).txt
ŽH: ee nás bylo pět, mzdy nebyly velký a ee naši stavěli, v maminčině rodišti, odkud se odstěhovali sem do Brna na fakultu, tak tam stavěli, takže JV: po tom roce ŽH: šetřili a stavělo se.
Bozena_(1924).txt
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
Bozena_(1924).txt
JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost] BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
Bozena_(1924).txt
BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to tak často nechodilo, to je samozřejmý. JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní BK: tak asi, no
Bozena_(1924).txt
BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě JV: hm BK: a to ani tak ty (náni) nebyli JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si [hrát] BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě JV: mhm takže ste spíš [byli doma] BK: [a nebo školní] výlety JV: spíš doma ste byla BK: ano ano
Bozena_(1924).txt
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin, že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že se ta fronta blížila do Brna. BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování JV: mhm BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a toto potom byla taková hodně hodně těžká doba. JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
Milan_(1932).txt
ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka,
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala. LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla.
Libuse_(1924).txt
protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.
Libuse_(1924).txt
LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo tolik tolik času a protože my sme chodili na ty koncerty a i děti sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko, takže přečkaly koncerty a e pak přišly do puberty tak mi to pomalu vyčítaly, to víte, jak začne být takový ten ee rozvíjející se rozum, takže ((smích)) toto a a až zestárly, říkaly, no to bylo úžasné.
Svatava_(1924).txt
em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo] LS: [to je jasný]. SM: tak řekněme do těchto roků, no LS: mhm SM: až až se mně narodila dcera,
Svatava_(1924).txt
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že, LS: mhm SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký výskoky, no,
Svatava_(1924).txt
protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná,
Miloslava_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu, kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší. MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to už opravdu nevim.
Miloslava_(1925).txt
MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice společenská JV: hm MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce. JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah. MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně prostě tu informaci podala.
Miloslava_(1925).txt
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých letech, MM: nó, JV: dejme tomu do roku třicet devět. MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
Ctirad_(1931).txt
tatínek měl takový trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy,
Jiri_(1924).txt
ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak.
Jiri_(1924).txt
LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino? JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí to to...
Zdenek_(1927).txt
rodiče žili takovým dost společenským životem, em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo. JV: hm. ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k ní jezdil.
Zdenek_(1927).txt
em, jak řikám, žili dost takovým společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka ((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska neexistuje ((smích)). JV: hm. ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo, vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili. JV: ehm. ZP: pivo ne, víno pili.
Zdenek_(1927).txt
ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set na všechno možný.
Marie_2_(1921).txt
MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla. LČ: jo. MS: (zase.) LČ: ( ) MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam sem chodila do kina.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a dostal- vy ste říkala, že ste tam nakukovali [a] MS: [no,] [nakukovali.] LČ: [a dostala ste] se i dovnitř jako na to představení? MS: to asi ne, LČ: [to byste s-] MS: [to nás] maminka nevzala. protože to byl víc tak pro ty lidi (.) nevím.
Marie_2_(1921).txt
chlapi chodili do havírny, ženský chodily na pole. a vychová- babičky vychovávaly děti. (.) naše babička ehm ta nás vychovávala od s- od všech s- svých dětí, bylo nás tam kupa, tak když maminky byly na poli, tak nás vychovávaly.
Marie_2_(1921).txt
LČ: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla),
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně byly děcka, že JV: [mhm] JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..)
Jarmila_2_(1925).txt
ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak- s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas JV: mhm JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že] JV: [mhm] JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee vlastně měli na starosti celou zahradu JV: [mhm] JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou) JV: jo JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do kina? vyjadřovali se k tomu nějak? JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu JV: hm JJ: nějak
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už potom (.) člověk už tak málo JV: hm JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak ee (k) práci JV: mhm JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům JV: mhm JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.) JV: mhm JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem (neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )] JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba [(dnešní děti)] JJ: [no právě] a pak já sem byla sama
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném, kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát? JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to bylo JV: hm JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem dubna zemřela babička JV: mhm JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo, tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se blíž k Jundrovu [jako jo]
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla, SM: mhm LS: nic takového, a děti hodně sportovaly postupem nabývaly více prostě zájmů, napřed chodily do baletu, to pokračovalo, pak chodily do hudební školy na klavír obě a jedna na housle, no cho- pionýr, že, pak lyžovaly, plavat chodily, bruslit chodily, všecko se nedalo dělat závodně, takže musela sem chodit s nimi, něco se občas upustilo, protože to nestačily, no ale měly dost činností, že neměly čas na nějaké che toulání a na nějaké výstřelky. SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do kina, když vám vyrostly děti. LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme chodili do kina taky.
Libuse_(1929).txt
LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz,
Libuse_(1929).txt
LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl.
Libuse_(1929).txt
ak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko zvládla, SM: mhm, takže s- LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu,
Jarmila_(1931).txt
PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na Veveří? JV: ano, [to chodila to chodila] PS: [takže měla kulturní ee zájmy?] JV: na Veveří PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila? JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila PS: mhm JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.)
Jarmila_(1931).txt
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali, PS: mhm JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky nedalo v té válce moc cestovat, že, PS: mhm JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
Rut_(1934).txt
přece jenom sem tam se něco vidělo a byly e a už sem byla vdaná, měla sem dítě, že, takže už nebyl ten čas (takovej) ale (.) dokuď sem byla (.) no já si myslím, že aj eště za vdana sme chodili hodně do kina (..) to mohlo být tak někdy (.) určitě do toho (..) pětapadesátýho (.) do toho pětapadesátýho roku možná i dýl (.)
Rut_(1934).txt
RM: sme byly že no (.) to byly já sem (.) dost kamarádila víc s těma českejma děckama (.) protože e to bylo e taky tím (.) že můj tatínek byl zavřený (.) tak (.) i když sem chodila do německé školy, tak sem těch k- (.) kamarádek měla ale víc sem měla těch (.) českejch v domě (.) co byly v domě a (.) já sem se těm německým jako ne (.) že bych stranila (.) ráda bych byla s nima, ale (.) rodiče těch dětí (.) e mě tak nějak e (.) třeba sem směla k jedné kamarádce chodit (.) jedině když nebyl doma její otec (.) jo? LG: [mhm] RM: [takže] sem byla tak nějak (.) odstrkovaná víc LG: jo RM: to bylo daný právě tím... i když (.) se to nějak tajilo (.) ale (.) i ve škole to věděl učitel (.) že otec je zavřený (.) a byl to slušnej člověk (.) že ten (.) mně to nedaval nikdy znat (.) neměla sem problémy (.) a (.) maminka totiž za ním šla a řekla mu (.) že prostě je otec zavřený (.) a on (.) i když měl (.) hákovej kříž ten odznak té nacistické strany (.) tak byl takový že řekl do školy se toto nebude zatahovat (.) a takže sem ty problémy v té škole neměla, ale byla sem (.) děcko dost dostrašený, jo LG: mhm RM: protože sem přece jenom (.) věděla pořád že (.) musím (.) (no) musím se držet stranou, no
Rut_(1934).txt
do ka- na Kašpárka Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit] LG: [mhm] RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli (..) a bylo to dobrý až do toho pětaštyrycátýho roku (.) a až prostě (.) bylo konec války (.) tak se aj (.) ty český rodiny k nám postavily tak nějak (.) zádama (.) a (.) jako tatínek jak se vrátil z toho koncentraku, tak sme se z té (.) Bratislavské odstěhovali na Merhautovou (.) do úplně novýho prostředí (.) a tak tam sem to... i když to lidi věděli, protože moje maminka neuměla dobře česky (.) tak e (.) se k nám chovali slušně LG: mhm RM: a tam sem už měla kamarádky ze školy a (.) věděly děcka taky že sem chodily do česk- e do německé školy a (.) neměla sem já osobně sem neměla problém
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat kina, jakoby FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?> ((smích))
Frantisek_1932.txt
FR: to to sem bydlel potom LG: mhm FR: když sem se oženil, tak sem bydlel ee opět (.) na té Marxové těsně vedle kina. to sme e e protože (..) dítko sem měl hodně brzy e LG: mhm FR: ženil sem se (.) dítě bylo dřív než já sem se oženil, [o to nejde ale] LG: [mhm] mhm FR: takže (doopravdy) to sme chodili s manželkou, ale to sme e buďto ona šla nebo já, a to sme některý filmy, (.) ale jináč (.) ne. a mimo jiné, musel člověk se snažit aby tu rodinu uživil, LG: [mhm] FR: [protože] (doopravdy) těch peněz nikdy nebylo dosť.
Antonie_(1928).txt
(.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už) samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam) LČ: jasně. AM: takže ale, (..) byl to ((pláče)) LČ: a AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči
Antonie_(1928).txt
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy, nikdy nešli bez nás, jo? LČ: mhm AM: kam mohli vzít děti. LČ: jasně. AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i, některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a (pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých rodičů nestalo nikdy. LČ: [a] AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně? JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo, že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty LG: jo jo JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se řiká to letělo, to byly takový hity, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se? JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil, LG: mhm JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom bytě, takže sme chodívali dost často do kina, LG: jo? JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko, hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme šli,
Margarete_(1923).txt
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla ty děti, tak sem taky neměla čas LG: jo mhm MK: chodit tolik do kina
Margarete_(1923).txt
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty změny po roce devatenácet třicet devět? MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat LG: no no nic MK: nic a tenkrát taky ne LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak to na vás působilo, co ste si na o tom myslela MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že tatínek byl zase zaměstnán LG: mhm MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný LG: mhm MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je obchod jaké výdělek je LG: jo MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé LG: mhm MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
Rudolf_(1920).txt
manž- já sem měl tři ee manželka měla dvě švice PS: mhm RS: a všechny tři byly e e zaměstnaný v pe- ee v peněžních ústavech (poněvadž měly) ob- ob- ee obchodní školu ale pak až už e skončily tak všechny tři byly v kině v Jasu ((Jas)) u pokladny e strejda trhal lístky jo PS: mhm RS: ee e (Miluška) byla v Kapitolu ((Kapitol)) v pokladně a moje paní byla v Ponrepu ((Ponrepo)) na Hybešce ((Hybešova)) jako vedoucí PS: mhm RS: a protože ten e vedoucí byl nemocnej a věděl že moje paní je e lepší e vedoucí jak byl von tak von tam dycky přišel jednou za měsíc jenom kvůli penězům dal jí výplatu a tak ale jinak tam nebyla vona všechno řídila sama
Rudolf_(1920).txt
PS: a vaše paní v Ponrepu ((Ponrepo)) pracovala od kdy? [nebo v kinech]? RS: [ta] ta tam byla e kdy to kdy vona [tam byla]? NS: [tak e] já sem to včera se snažila spočítat takže [maminka]... RS: [já si] myslím že tam byla e v těch e letech já sem byl v gy- na gymnáziu NS: maminka [v těch kinech ee začala asi v třiašedesátým] RS: [já sem byl na gymnáziu a měli sme já si myslím (měli) auto] dodávku a já sem vozil všechny filmy na Vídeňskou tam byla půjčovna těch filmů to bylo v suterénu to byly regále plný takovejch hnědejch krabic jo po vždycky po třech nebo tak po třech je to asi to bylo tych f- ty krabice a tam sem vždycky dával jednu krabici sem vracel dostal sem potvrzení a e vypučil sem si a já sem tam měl jako taky takový známý víte už za tu dobu a moje manželka ta tam už taky měla jako vobšlápnutý že sme na do toho Ponrepa ((Ponrepo)) dostávali kvalitní filmy víte i cizí i třeba americký nebo tady ty t- taneční nebo já nevím ee prostě kvalitní filmy že bylo furt obsazený ale když byl někdy (nevím) branej jako musel tam jít aj ruskej film tak to manželka dycky tam šla do čekárny kde seděli u kamen takoví chudáci staří starej fotr a stará baba a ne- nešli do kina voni tam byli v teple jako PS: mhm RS: aby nemuseli doma topit tak vona je pozvala (.) a (.) pak když to neměla těch potř- já nevím kolik bylo [potřeba] NS: [dvacet] dvacet RS: kolik? NS: dvacet lidí muselo [být] RS: [dvacet] lidí tak když neměla tak si je vymyslela těch dvacet lidí dala a e brala z z vocuď kde bylo vyprodaný tak vzala [těch] PS: [mhm] RS: sedum vosum a dala to tam tam to nevadilo že to bylo vyprodaný poněvadž to bylo to byl dobrej film a dala to tam takže vona to tak e prostě to de a já sem tam v té půjčovně měl taky takový renomé (protože) sem přivážel filmy i z Husovic (protože) sem měl to auto a bydleli sme v Husovicích takže sem tam pořád vozil ty škatule a zase bral druhý to byla taková ee ee moje oběť těm kinům že jo sem prostě (s těma autama) e s tím autem e s tou dodávkou jezdil a [( )]... PS: [a vy] ste byl zaměstnaný [e]... ? NS: [ne] PS: ne j- [to bylo]... NS: [von je] profe- von je [profesor] RS: [j- já] sem [učil] PS: [aha] RS: takže já sem měl e vodpoledne volno nebo někdy ráno volno podle toho to to ten rozvrh byl různej někdy byl nabitej to se nic nedalo jenom vodpoledne ale vodpoledne to fungovalo tam se tam se do noci pracovalo PS: mhm RS: tam na té Vídeňské to bylo vzadu dost daleko vzadu na levé straně když se jelo směrem ee jako e Modřicům ((Modřice)) tak na levé straně bylo e dolů sem sjel a tam bylo dole v suterénu obrovský množství regálů a těch filmů a furt se tam lepilo neco e to na to to to zase se šlo tam a to šlo tam a vlakem chodilo vlakem chodily filmy taky do různejch kin který sou mimo jo PS: mhm RS: (já nevím) Adamov nebo (já nevím) Blansko a tak... takže co tam rozváželi filmy ee to bylo ee tam byl ruch pořád v jednom kuse
Rudolf_(1920).txt
ta jedna moje jedna moje (ta) švagrová byla v pokladně v Kapitolu, víš kde [byl Kapitol]? PS: [ano ano] RS: jo? tak tam byla v pokladně a dokonce tam měla takovou bych řekl (.) ilegální nejakou činnosť (.) vona měla dceru ve Švédsku PS: mhm RS: (..) dokonce dvě dcery měla ve Švédsku vdaný a děcka a jedna měla trojčata a tak dále a tak dále ale (..) ona (..) sem jezdili ze Švédska nějaký lidi jedna taková Češka nějaká prostě spisovatelka a pracovala v ilegalitě ve Švédsku a přišla (.) a přišla k té mé švagrové která bydlela na Soběšické a svěřila jí em něco (.) písemnýho a že si pro to přijde k pokladně ee tady z ee (.) von tak ráčkoval ten politik ma- moravské štvrť e moravské e teda ee ve s- úřednické čtvrti e takovej br- Brňák nedávno měl vystoupení e já si nemůžu vzpomenout von tak ráčkoval ((předvádí)) a měl debatu v televizi vohledně e spisovatelů různých no tak ten přišel na určitý jako e (.) gesto nebo co přišel kupovat lístky řekl jeden lístek ((klepe prstem do stolu)) a jenom udělal takhle a vona mu dala lístek a to [dohromady] PS: [mhm] RS: a von měl noviny a t- jak to a pak měl za úkol to dodat do Prahy herci (.) ten starej pán už dneska co má za manželku Ninu Divíškovou má za manželku Ninu Divíškovou a je to starej pán ( ) hraje ve všech ve všech ee seriálech takovej fósaté jo ((Jan Kačer)) NS: a eště žije? RS: šeď- jak? NS: eště žije? RS: co? NS: eště žije ten [herec]? RS: [no] žije dyť furt [účinkuje] NS: [nevím] koho myslíš RS: furt účinkuje já nevím přesně jak se von menoval (.) no manželka je Nina Divíšková t- to tu znám protože znám Divíška znal sem Divíška a tak no nevím (.) je to NS: to je jedno RS: je to ee e prostě byl to zase ten pražskej herec byl jako v [ilegální] PS: [mhm] RS: činnosti a tady tento měl za následek za úkol tam přijít (.) a protože to bylo uvnitř v domě a měli tam pucák tak měl za úkol to dát pod ten pucák nik- nezvonit nic PS: mhm RS: dát to pod ten pucák PS: mhm RS: a to už voni zase měli nějaký echo nebo to nebo to prohlíželi a tak tam měli to a takže se to dostalo do správnejch rukou jak to mělo... takže byla i taková spojka moja švagrová teda v tom Kapitolu ((Kapitol)) to dávala tomu (.) on ráčkuje ((ráčkuje)) takový
Rudolf_(1920).txt
RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic PS: mhm RS: a tam šli za korunu do kina PS: mhm mhm RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak (šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]... PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]? RS: [pěšky] PS: mhm RS: můj děda kterej byl celej život parketářem PS: mhm RS: tak von chodil na různý teda ee NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek] RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten chodil třeba do Heršpic pěšky
Rudolf_(1920).txt
PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina na takové kontroly? RS: naš- naši chodili do kina... PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil na ňáké... četník? nechodil] RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne] NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti] RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské
Rudolf_(1920).txt
RS: jenom pokladní tam byla PS: mhm RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý rodinný klany PS: mhm RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas)) NS: moje maminka [byla]... RS: [v Sibiřu] ne ale v [Jasu] NS: [moje] maminka byla v doma [s nama jako s dvouma dcerama] RS: [v Jasu aj náš soused] tady tam jeden ee (občas) trhal lístky [starej děda] NS: [a její] sestra tam e... RS: trhal lístky u u u dveří NS: prodávala v té kase v Jasu RS: (protože) už tam nebyl ( ) umřel NS: pak musela jet do lázní PS: mhm NS: a maminku tam dala jako na zástup (protože) vedoucí nemohl nikoho sehnat tak aby měl obsazený místo kasírky no a jemu maminka se zalíbila jemu že byla šikovná jí se zalíbila práce v kině a tím to začalo PS: mhm (.) a to bylo kdy v kterém roce když tam šla poprvé? NS: asi ve dvaašedesátým
Libuse_2_(1928).txt
LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven nebo něco, SM: hm LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo, abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak, nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už
Libuse_2_(1928).txt
LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to... SM: hm LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak jako, jo? SM: hm LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: [sice] sme byli jako em sourozenci, nemůžu říct že by, ale von už měl zas takový, von měl fotbal, von měl, von chodil bruslit, a spíš takový chlapecký jak zájmy, než totok.
Libuse_2_(1928).txt
říkám von měl svoje zájmy <a já sem taky> měla jaksi svoje zájmy. tak ňák sme se, von chodil, von hodně, von dodneška sport ho baví teda, jo, dívá se na sport, a čte všecko možný vo sportě, a spíš měl kluky jako zase takhle. tak když někdy možná, někdy jako to si tak už ňák moc ani věříte nevybavuju, SM: hm LZ: někdy s maminkou že nás vzala teda do toho kina voba dva, ale jinak potom sme každej svoje teda, říkám, von spíš na ten fotbal šel,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa, tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre, kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette, otto, nove, dieci)) to si pamatuju
Libuse_2_(1928).txt
SM: a projevovalo se to třeba nějak ve vašich zvycích to kino a film? jako třeba nebo v nějakých [hrách,] LZ: [ale no,] to víte že, to víte že to bylo, třeba ten, když to byla Nataša Gollová, jo? ty herečky, nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), nebo to, tak to bylo už aj to, aj třeba oblečení už se nám líbilo ledasco, nebo účes, no, já vždycky, tak jak vždycky, no Nataša Gollová vždycky vlnu, jo, takhle ty, nebo kdo to taky, Lída Baarová ta zas byla dost na lokýnky, tak vždycky takhle totok a tady loky- lokýnky sem, já sem aj, mě bavilo aj holičkou sem chtěla být, kadeřnicí teda. tak sem ráda česala babičku, vždycky sem česávala, vždycky babi sedni si, třeba na dvorek, voni měli domek tam právě k těm, K hamrům, tak tam sem se narodila, tak babička tam bydlela u strýca teda, jo, von to dostal, tak tam bydlela vždycky, ještě když byl svobodné strýc, babička tam tak, vona byla taky špatně na nohy nemohla, tak vždycky, babi, já ti vynesu židlu ven a sedneš si a já tě budu česat, jo, a tak takový, tak říkám, ta Nataša Gollová ta ty vlasy takový jak to bylo, jak to nosila, ty vlny tak, a SM: tak ste se [tak česávala.] LZ: [tak sem se tak] ráda česávala. vždycky ráno sem vstala, vždycky skřipce tady <a v nich šla do práce.> a nebo nebo ta Lída Baarová, ta vždycky zase ty ruličky takhle natočený, a, nějak tak to, no tak u nás to, to víte že se nám to líbilo jako děvčatům, dneska jako ti mladí mají, vy máte po- vy máte představu vo americkejch, a já nevim a já nevím vo všem, tak my sme tenkrát neměli to. to bylo buďto to byli Němci, anebo aj ty, ty německý her- tak ta Mata Hari, to byla ta vyzvědačka, nebo em jak vona se menovala ta německá ma- marlen dytrich ((Marlene Dietrich)), SM: hm LZ: no, to s ní taky byly ty filmy ňáký s tím, Modrý anděl vlastně, jo, to byl. a tak ta taky chodila na ty vlny dost načesaná, anebo už ledasco taky sme, taky se nám líbilo nebo sme z toho trošku si přebírali tak jak vy dneska vidíte ty ty filmy nebo ledasco, vidíte, nechcu to ((smích)) tak zas už, my vidíme to, zas už nám se to tak moc nelíbí, těm starším ledasjaký takový ty módní ty, tak výstřelky nebo to, ale tenkrát to taky tak možná bylo. to se zas chlapci si ledas ty účesy těch chlapců zas taky byly takový, že. SM: hm LZ: viděli to, prostě jiný ty nebyly, jenom ty z těch filmů se mohlo nějaký ty.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo, SM: hm LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak. SM: hm LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou, podle toho jak totok. takže...
Libuse_2_(1928).txt
že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba sme si mohli hrát nebo házet.
Libuse_(1922).txt
LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím, LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct, že LG: mhm LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.
Ludmila_(1920).txt
já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích, Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to. LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné]. LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu taky udělaly pořádek, [tak vona...] LČ: [a tak ste] za to dostala peníze. LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích))
Ludmila_(1920).txt
LŠ: my sme chodili, protože já sem měla u sebe maminku a hlídala děti, tak my sme chodili do kina furt. LJ: i celá rodina? LŠ: ne celá rodina, <jenom já s manželem>. LČ: ve dvojici? LŠ: maminka hlídala děti.
Ludmila_(1926).txt
LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo. LČ: a potom už ste tak pravidelně... LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LT: no v tý době to byly většinou černobílý (.) barevný byly až až až já už sem tam tak moc nechodila, protože sem měla rodinu.
Augustin_(1924).txt
LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina. AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to.
 
Atlas.ti kód
384
 
Rodič kódu
Každodenní život
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno