Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Volný čas
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
á sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta <neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce, knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně četla
Dagmar_(1929).txt
[ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako holky, protože učení nebylo holt, děvče
Dagmar_(1929).txt
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...] DB: [jó, zábavy] LR: zábavy no, [přesně tak] DB: [tanec!] ((smích)) LR: tanec DB: tanec, ano LR: a divadlo třeba? [to už] DB: [no taky]
Dagmar_(1929).txt
jó, dyť já sem vlastně... jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla] LR: [mhm] DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se dneska jmenuje já nevim
Dagmar_(1929).txt
a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště, tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a my sme tam [chodily] LR: [mhm] DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli operety a hráli to odpoledne LR: mhm DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou LR: mhm DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec] LR: [] DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně se tancovalo
Ludmila_(1923).txt
nebo přijelo divadlo, jako po- ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel.
Ludmila_(1923).txt
o těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo nějaký divadlo, PV: hm LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo.
Ludmila_(1923).txt
a pak, my sme, manžel a já, my sme rádi, jako děcko, my sme už chodívali po lese, sami, teda s partou, né samy holky, ale prostě celá parta sme chodívávali, no to sme chodívávali tančit, ani nás kino nezamímalo ((nezajímalo)), a pak sme šli domů, nebo na Vranov sme chodili, zase, celá parta, PV: hm LH: do kavárničky kde byla, kde byly rourky, se dělaly, trubičky, PV: <jo> LH: jak sme tomu říkali, <rourky.> no tam byla taková malá kavárnička, to se šlo potom přes les zase, to ste nemohla chodit sama.
Ludmila_(1923).txt
protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
hm takže to už ste pak šli radši někam jinam? jako [do kavárny,] LH: [no chodili sme] na čaje. PV: jo. LH: do, třeba do Soběšic sme chodili na čaje. PV: hm LH: tam byla zas tahle, tam byla em jak se tomu říkalo, sokolovna, a do té sokolovny se chodilo na čaje. a turisti, kteří přišli, třeba šli odněkud, tak se stavili na tom na tom čaji, se tomu říkalo. čaje. ovšem bylo to takový taneční, takový sportovní, tam se, tančilo se, prostě šla ste třeba v kalhotech, v botech v těhle, a tam se tančívalo. tak tam sme chodili. PV: hm LH: no a pak sme chodívali tančit taky do pivovaru v Řečkovicích. tam taky byly takový ty tanečníky, o těch pěti hodinách pro tu mládež. takže pak nás kino nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
takže a no a pak už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy.
Ludmila_(1923).txt
[ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem. jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina. ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě, PV: hm LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.
Ludmila_(1923).txt
no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo. PV: hm LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik nezajímalo.
Helena_(1927).txt
HH: nebylo to jenom možná, tak chodila sem taky do divadla, že LR: [mhm] HH: [a tak], ale tady v této oblasti můžu říct, že sem nejvíc tu kulturu jako <projevovala>.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho dětství. HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam] LR: [kromě toho kina] HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou [kamarádkou]
Helena_(1927).txt
[a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda. LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem? HH: ne myslim, ne, [ne.]
Edita_(1926).txt
(..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk byl věčně na ledě.
Edita_(1926).txt
já sem akoráť s maminkou tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko, to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.
Edita_(1926).txt
KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...] EB: [ne ne, vůbec na nic.]
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.] EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo. tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam. KH: no a co třeba poslech rozhlasu? EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...
Edita_(1926).txt
KH: hm a chodila ste někdy jako přímo na nějaký zápas tenkrát? EB: já sem začala chodit hodně po válce s manželem sme chodili na fotbal.
Edita_(1926).txt
KH: a četla ste třeba? EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si pučovala. to sem četla hodně.
Edita_(1926).txt
no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na Kašpárka Turka a takový.
Edita_(1926).txt
my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]... LG: [rozhlasu]? EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.
Edita_(1926).txt
LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky kromě toho chození do kina? EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.
Edita_(1926).txt
a taky já sem se, to dosvědčí každej, já pletení... moje práce je (..) pletení, ty sou po celým světe pomalu.
Edita_(1926).txt
LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla... EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak ste zpívala v tom rozhlase... EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.) maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení, to bylo něco. LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo? EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá, LG: mhm. EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci (..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)
Edita_(1926).txt
LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala? EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože ((smích)) LG: [ste měly dobré]. EB: [] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se tam naučila výborně tančit
Vera_(1923).txt
do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki- divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je, ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje, SM: hm VB: to je nějaké menší divadlo.
Vera_(1923).txt
(.) no tak (.) my sme chodívali napřed do di- tak do takového loutkového divadla, tam do kláštera do s- do kostela,
Vera_(1923).txt
v tu dobu co sem byla ve spořitelně tak tam sme měli taky jednu členku, která se starala o ty divadla, o ty levnější vstupenky když byly. SM: mhm VB: tak to sme chodívali.
Vera_(1923).txt
a dcera moje, ta byla taky zaměstnaná, tam na té na tom Šilingrově náměstí v těch (spojích), a ta měla zase spolupracovnici, která měla na starosti kina, i ta měla na starosti i i (.) no chodí- jezdili sme na prá- na ty prázdniny, jak se to jmenovalo, SM: rekreace? VB: na rekreace týdenní,
Vera_(1923).txt
my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu,
Vera_(1923).txt
my sme tam měli tam na tom jak je teď, na Starém Brně na Křížové, (.) spořitelna. SM: mhm VB: tak tam byl tam bylo veliký prostranství, tam bylo (.) tam byl zájezdní hostinec, teď už nevím jak, modrý lev ((U modrého lva)) ten byl tam dál na Křížové, ale jak se toto jmenovalo nevím, a oni to zbourali, tam bylo prostranství a tam přijíždělo (.) přijížděla přijížděly kolotoče (.) a takový mohlo se tam (všelijak) a takový zápasnický, taková aréna SM: mhm VB: tam se kluci mohli no, kluci mlad- malí ale ne takoví už ti studenti a nebo já nevím, studenti třeba ne, ale ti co se učili jako učni, studenti ti tam neměli o to takový zájem. (víte) to byla, taková bych řekla jiná kasta, studenti a z dělnický rodiny, SM: mhm VB: jenom ty SM: jo, VB: co se učili. (..) a tak to tam, tam sme chodívali, tam sme u kolotočů, já sem ráda jezdila na kolotoči. a s manželem a ten jeho bratr, vždycky sme jak to byly ty řetízkové kolotoče tak nás si přitáhli a pustili, však to znáte z filmů, SM: [jo] VB: [ze starých] SM: <jo> VB: no, jak to bývalo SM: mhm VB: taková přijela přijely kolotoče, nebo přijel cirkus, tam přijel takový malý cirkus, a to maminka nám vždycky na to ty korunky dala [abysme se mohli podívat] SM: [mhm mhm] VB: na zvířátka a tak,
Vera_(1923).txt
SM: a ještě se zeptám jaké jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda, VB: no tancovat jsme nechodili rozhodně, protože manžel netancoval. a to mě mrzelo. SM: hm VB: ale když měli třeba zábavu ňákou, tenkrát bývaly ty rudé prapory, SM: mhm VB: nebo MDŽ SM: a to už bylo potom po válce, že? VB: po válce no.
Vera_(1923).txt
[předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček ((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de, SM: no no, VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek Mitrovských)), SM: mhm VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody. SM: jo. VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty, tak tenkrát běžela filma, filma, píseň, SM: mhm VB: vidíte, ( ) SM: <to nevadí> VB: byla píseň, Akáty bílé,
Vera_(1923).txt
SM: hm (.) a to ste teda chodila na ty hody, a říkala ste vlastně že ste měla předplatné do toho divadla že [s tou kamarádkou] VB: [no to až sem byla sama] s [kamarádkou z domu] SM: [to už bylo, aha] takže to bylo VB: ano. SM: to bylo až potom, VB: to bylo, ano
Vera_(1923).txt
SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste nechodila [třeba do divadla?] VB: [ne ne] ne
Vera_(1923).txt
SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo VB: ne. SM: ne. ( ) ste se VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy,
Vera_(1923).txt
SM: takže to vám bylo šest let asi. VB: no to sem ještě tak moc do kina nechodila, to sme chodili dlouho tam na na to divadýlko. SM: jo. VB: ale líbilo se nám tam. SM: mhm VB: to byli taky obětaví e členové tam toho, SM: mhm VB: té víry, SM: jo. VB: že hráli pro ty děti. SM: hm VB: to bylo pěkný, to se mně líbilo.
Vilemina_(1919).txt
LR: a předtím ste do kina moc... VB: ne LR: vůbec. mhm VB: to sme chodili do lesa víc. LR: mhm VB: na na procházky a tak, maminka na to pole, takže LR: mhm VB: nebyla to taková možnost jak dneska, LR: mhm VB: to vůbec ne,
Vilemina_(1919).txt
tam bylo ochotnický divadlo, LR: mhm VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo, pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy. LR: mhm VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas vod nás, to byla taková výhoda.
Vilemina_(1919).txt
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o filmu vůbec ve škole, VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny, tenkrát se říkalo,
Vilemina_(1919).txt
[na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar- škaroupky víčka naškrabaly něčeho LR: mhm VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky, LR: mhm VB: my sme si hrály skoro s ničím.
Vilemina_(1919).txt
VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra zaměstnanýho v divadle LR: mhm VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme LR: mhm VB: chodily do divadla. a tak tam LR: mhm VB: sem tam sem chodila moc ráda,
Vilemina_(1919).txt
VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta, LR: mhm VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina LR: mhm VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to LR: mhm VB: tak, ale e tak sama s- to ne. LR: to ne. spíš ve skupině.
Vilemina_(1919).txt
VB: aj i v divadle, sem byla z e na Babičce ((Babička)). LR: hm mhm VB: jako na hra, LR: mhm VB: takže já sem měla, já taky pak sem se musela jako s manželem sme byli na zájezdě a jeli sme do Ratibořic, [a na bělidlo]
Vilemina_(1919).txt
LR: a ještě by mě zajímalo, vy ste chodila do toho kina, pak ste ráda chodila do divadla, jak ste říkala, tak estli ještě byly jiné druhy zábavy, které jste měla ráda. VB: no, LR: kromě kina a divadla. VB: ((smích)) e já sem ráda chodila v kroju, LR: aha VB: mám náš žabovřeskej kroj a je moc hezkej, podobnej jak je tady líšeňskej, ale e trošku jinej. LR: mhm VB: to sem ráda chodila, to mám fotky, to byly ee hasiči vždycky to pořá- e pořádali, tak e jako e byly star- e (babský) hody, tak sme se domluvily, všechny byly starší, já byla ještě taková celkem mladá, ((smích)) LR: mhm (.) dobře VB: <a ráda jsem zpívala>, ve škole jsme měli e pěveckej kroužek, tak to sme zpívali, jo, ale teď neumím, ne neumím, ale nemám hlas. LR: mhm VB: no, na ty hody, a má záliba sou kvítka, dělání věnců,
Jarmila_(1926).txt
protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a...
Jarmila_(1926).txt
ale tam, tam teda dovopravdy sme chodívali, takže sme vodpoledne šli do toho lesa, jak sem vám říkala, na ty Říčky, a to, a večer do kina, to bylo, tak sme každej tejden třeba byli v kině, jo? JV: jo JC: ale vono nic jinýho, a my sme se tam scházívali, na tom Dělnickým domě, a i sme tak tancovali, jako na zapřenou, vono to, alkohol nebyl, takže my sme mohli být třeba lepší mládež než ty, co zas přišli po nás, že. JV: a to pořád mluvíme o válce. JC: o válce.
Jarmila_(1926).txt
JV: právě jako ee jiné dámy, se kterými sem vedl rozhovor, říkaly, že, když sem se ptal, jak trávily volný čas, tak říkaly, že právě za protektorátu bylo zakázáno tančit, nebo [respektive] JC: [nó, né] JV: že ty zábavy byly zakázány. [taneční.] JC: [a my sme] tam na zapřenou tančili, ee... JV: jako potajmu. JC: potajmu, JV: hm JC: a tam dovopravdy, a tam se hrálo divadlo, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: a tenkrát, tam bylo moc divadlo dobrý. a to divadlo, to bylo v tom Dělnickým domě, JV: a vy ste sama hrála? třeba [ochotnicky] JC: [taky] taky sem chvilku hrála
Jarmila_(1926).txt
. a tak tam se hrávalo teda divadlo, JV: hm JC: a to hrálo napřed u těch Slezáků, to je nahoře v Líšni u starýho hřbitova, a ti pak se to přešlo do toho Dělnickýho domu, takže tak, tak to sem taky navštěvovala, to divadlo, hodně. a to pak taky nějak přestalo, ale teď tam, teď to ho vopravili,
Jarmila_(1926).txt
JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no, vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no. JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo? JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]
Jarmila_(1926).txt
no tak já sem pak taky hodně četla, to je pravda, tak taky některý ty knihy, že, musim říct, ale ten film dovopravdy zapůsobil, ten měl veliký, bych řekla...
Jarmila_(1926).txt
a pak sme zas ee pak teda nastoupila televize, to už sem byla zaměstnaná, tak sme to vždycky všecko probírali, že, třeba ty ee to byl ten seriál sága rodu ((Sága rodu Forsytů)), jéžiš já si na to pamatuju, to sme probrali vod toho a toho, sme toho somse ((Soames)) sme neměli rádi a pak, pak se nám zdál hodnej, jo. JV: to už byla jako padesáté a [šedesáté léta.]
Jarmila_(1926).txt
a pak sem tak, kolikrát do roka udělali tu premieru ňákou v tom divadle, že, tak to sme taky chodili
Jarmila_(1926).txt
to ale u těch Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)), my sme měli pak předplatný k Mrštíkům, ale pak taky už sme toho nechali, protože už sme si připadali takoví starší, a bylo to dost hlučný, ale viděli sme tam pár krásnejch těch, představení, u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).
Jarmila_(1926).txt
JC: no chvilku se tancovalo po té válce, tam byli hodně Rumuni, ti vojáci taky. z Rumunska armáda, nebo ti se přidali k tomu, k té Svobodově. a ti, to byli toho Malinovského ((maršál Malinovskij)), to byli samí, jako říkávali, že to je z těch věznic, tak ti nebyli hodní, jo, to sme museli utíkat aj před nima, před těma Rusákama. to sou taky takový vzpomínky nehezký, no. ale pak se to tak, trochu se začalo tancovat, ale to přešlo, no, to byla taková chvilková, tak to sme se ňák, no a nakonec už nám bylo najednou jednadvacet, dvacet, už zase byla ta mládež osumnáct, sedumnáct, už sme třeba si připadali starší, jo, takže už to tak...
Jarmila_(1926).txt
JC: k tomu objevila, že. to bylo třeba to, to bylo takový. jako v divadle sem třeba měla ráda operety. já nevim, tady to tak dodělali to Brno, tak voni to dodělali všude, ale tak ty libreta byly jako slabý. ale tak ty hudby, to bylo krásný.
Jarmila_(1926).txt
JV: a jaký druh zábavy ste vlastně ještě měla ráda? vy ste říkala, že ste chodila do divadla, to víme, JC: do divadla, no to sem... JV: ee ty taneční zábavy jako byly zakázány, [ale zase ste říkala, že ste potajmu se scházeli,] JC: [no, to sme tam, to sme tam trošku, no,] a pak sme chodívali třeba až na Říčky k tomu Jeleňovi, JV: hm JC: teď je tam něco, taky sem vo tom četla, tak tam sme zpívávali, ale nesmělo se tancovat, to byl strach. JV: hm JC: kdyby se tancovalo, aby to jak řeklo takže, ale ty divadla, JV: poslouchala ste třeba rozhlas? [ňáké ob- oblíbené relace.] JC: [no to sme, to sme, to] je letos pětaosumdesát let, to maj pořád v rádiu,
Jarmila_(1926).txt
JC: v rozhlase, jo? protože já sem třeba, my sme brzo měli, to rádio sme měli brzo, JV: hm JC: tak já si vzpomínám ee ten Uloupený život, to bylo krásný v tom rádiu, to jako... JV: a mimo jiné ste teda ještě četla knížky? JC: nó JV: a sportovala ste nějak? JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no. JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla. JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že. JV: hm JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)), všecko. a válka začla, bylo mně třináct.
Jarmila_(1926).txt
JV: a teda pak ty výlety s tím Skautem, ale... JC: jó, to sme chodili, ale dokonce sme pak, ale to už bylo po válce, sme měli, měli tady, Černovice u Kunštátu sme měli tábor a já sem tam vařila knedle, knedle ty kynutý,
Jarmila_(1926).txt
JC: no, vzpomenu si právě na té orlovně ((Kino Orel)) pak byla taková jako estráda. a to se, to ještě byla válka, JV: hm JC: a už se tam byly ňáký ty písničky, to si to taky, a já nevím, proč to bylo na vorlovně ((Kino Orel)) nebo kdo to pořádal, ale už v takový, že už bude po válce, jo? že už, už je to tady. JV: už to bylo asi na jaře ee čtyřicet pět. JC: ano, ano, čtyřicet pět. tak to sem, a to na té orlovně ((Kino Orel)) se vlastně nic nekonávalo, žádný divadla, jenom to kino tam bývalo, jo? JV: hm JC: a pak to tam, pak tam byla najednou ňáká estráda, že tam účinkovala ta Miluška Králová ((Milena Králová)), ta si pak vzala jednoho toho syna belkrediho ((Belcredi)), co ho tady nechali,
Jarmila_(1926).txt
JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo jich bylo [třeba více.] JC: [jedna.] JV: jenom jedna. JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude Německo pryč, JV: hm JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda. JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té války? JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen duben, JV: jo JC: tak nějak, už těsně. JV: hm JC: ale eště, [eště] JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci? JC: tak v Líšni nebyli. JV: nebyli. JC: né, né JV: ale v Brně třeba. JC: v Brně no tak, já vám já vám teda... JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em [nebo ( ) bylo jako v dubnu.]
Vera_(1913).txt
VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový továrny, LR: mhm VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
Vera_(1913).txt
no a byla sem doma no a ty prázdniny sem užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se- chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly sme taky německou slečnu LR: mhm VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková jedna epocha
Vera_(1913).txt
atínek měl koně, aby moh za těma pacientama [jezdit] LR: [mhm] VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě na saních, jo LR: mhm VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod Frýdlantu LR: mhm VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři LR: mhm VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
Vera_(1913).txt
VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis LR: mhm VP: když už sem byla taková slečna jako trochu LR: mhm VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami? VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo LR: mhm VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo] LR: [mhm] VP: a na ty housle sem taky hrála LR: mhm VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala LR: mhm VP: t- ty kina sem nepreferovala LR: mhm VP: to čistě tak jak to následovalo
Vera_(1913).txt
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino? VP: to ne, ale cirkus LR: cirkus VP: jo, [na cirkusy] LR: [a tam se] VP: sem chodila moc [ráda] LR: [aha] VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu] LR: [mhm] VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další dvě zastávky vod Frýdlantu LR: mhm VP: Frýdek Místek LR: mhm VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.) kam sme eště chodili do cirkusu? (..) LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy? VP: co? LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne? VP: v těch cirkusech? LR: ano VP: no to ne. LR: ne VP: to byly vopravdu cirkusový LR: mhm VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový LR: mhm VP: triky a t- LR: mhm VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze zvířaty LR: mhm VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho LR: mhm VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na velbloudu LR: mhm VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak prostě se to střídalo LR: mhm VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten cirkus.
Vera_(1913).txt
jo a taky se chodilo tancovat LR: mhm VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy LR: mhm VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna LR: mhm VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve] LR: [mhm] VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili ale s rodičema LR: s rodičema VP: to jinak ne
Vera_(1913).txt
VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
Vera_(1913).txt
LR: ten film, tady ten seznam třeba, že ste na tom někde byli, říkala ste na té Vídeňské krvi ((Vídeňská krev)) ste byli s manželem, VP: jo. LR: pamatujete si třeba ještě kde ste na tom byli? VP: no (.) jo počkejte, ale to nebyl film, to bylo divadlo. LR: aha, takže ste byli... [mhm] VP: [to] bylo divadlo a taky to bylo tady v Brně jak je skala ((Scala)), tak zezadu je kino LR: aha VP: jo tam to bylo, nó to to se nám moc líbilo. LR: mhm VP: nebo prostě to sme tleskali a to byl m- to byl moc hezkej večer (.)
Vera_(1913).txt
VP: no počkejte (...) v cirkuse taky sme byli tady v [Brně] LR: [mhm] VP: s mojí sousedkou LR: mhm VP: a to byl Kludský myslím LR: mhm VP: a to s těma koněma, to bylo moc hezký a ten k- kd- ten co ty koně jako em jak se jim říkalo žokej nebo to já nevím v cirkuse, ten byl známej, LR: aha VP: jo tak ee tak (sme tak jako) věděli komu tleskáme, to bylo pěkný a že když je někde ně- nějakej známej, tak to dycky je to takový nějak veselejší (...) já jen lituju, že já nevím ty jména těch herců a všecko sem to znala. LR: mhm VP: všecko sem to znala a měla sem je jako vopravdu jak ve škatulce.
Eva_(1928).txt
ES: měli sme gramofon. LS: měli ste gramofon? ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty desky.
Eva_(1928).txt
ES: tak ee měla sem lyže, takže sem lyžovala. měla sem brusle, chodila sem bruslit na stadion. a (...) chodila sem cvičit do Sokola. LS: hm. ES: potom sem chodila do rytmiky k paní Hladké. (...) a hrozně sem měla ráda turistiku.
Eva_(1928).txt
ES: kde když jako se to povedlo, tak sme jeli do těch, na to Slovensko, do těch Tater. LS: mhm. ES: a ty hory. LS: a dávala ste přednost tady těm jiným zábavám, co ste jmenovala, před kinem? ES: myslím, že ne. že kino bylo Alfa. LS: kino bylo dycky. ES: na prvním místě.
Miroslav_(1931).txt
AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo... MH: no, muziku, muziku. AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál... MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty, AV: hm. MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj, AV: hm. MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy. AV: poslech rozhlasu taky? MH: ne, rozhlas neposlouchám. AV: ne, ne. MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal, (uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby neposlouchám rozhlas, (teda). AV: od té doby neposloucháte vůbec... MH: ne. AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)? MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru. AV: aha, hm. MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.
Miroslav_(1931).txt
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee, projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu muselo mít zvláštní atmosféru... MH: ano. AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou promítačkou... MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo se, hrál se ping-pong, karty se hrály... AV: hm. MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci (STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
Marie_(1921).txt
no, my sme, my sme ee před tým chodili tady na do divadla na kašpárka, jo, když ještě sme byli jako, no a potom, tak bych řekla když sem chodila myslím, tak do té do první do druhé třídy. LČ: takže třeba v sedmi [nebo v] šesti. MD: [tak nějak] tak třeba sedum osum roků, no to to...
Marie_(1921).txt
MD: tak já si myslím, že to mělo takovej vliv. my sme teda, já bych vám řekla, my sme byli prostě, já nevím, že nám to nikdo, že by nám někdo třeba říkal, musíš tak to, to sme automaticky prostě. když sme viděli vod nás někoho jít, pozdravili. když sme prostě si hráli, tak to nebylo žádný, že bysme si nadávali nebo tak prostě, jo, protože tam byl velkej dvůr, tam sme si mohli hrát. někdy bylo taky, že třeba na nás zakřičeli, nekřičte tolik nebo, jó, ale že bysme nějak něco dělali nějaký takový prostě lumpárny, jak dneska dělaj, to teda ne.
Marie_(1921).txt
LČ: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru nebo... MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to...
Marie_(1921).txt
Č: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to bylo trochu jinak. MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet někdy pryč. LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili do kina [tak často]. MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven. protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba, to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( ) a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo u vody.
Marie_(1921).txt
MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo, ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo, hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych jako otec by mě příště nepustil, že.
Marie_(1921).txt
MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda, než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam prostě do tech devíti nebo tak byli a... LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas... MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte, tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti, nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to chodívala, to jo. eště... LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak jestli, co byste preferovala, tenkrát. MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky, tak. LČ: takže podle programu nebo... MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já nevím jinak. LČ: a, a rozhlas třeba? to ste... MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo. ((směje se)) to se <nesmělo>. LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba. MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti, že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo ((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka, sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila> ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.
Marie_(1928).txt
MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na (.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.
Marie_(1928).txt
LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino? MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem. LH: ehm. MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to kino bylo takový mm [hned.]
Marie_(1928).txt
MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako navštěvovaný a hodně jako veselý. LH: ehm. takže... MB: [prostě...] LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice, nebo i při tom představení myslíte takhle? MB: ne tom bylo venku. (..) LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu? MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam. LH: ehm. MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.
Peter_(1922).txt
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
Peter_(1922).txt
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním celej život jak, PSz: hm PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
Peter_(1922).txt
PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal, vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili Habešany. PSz: hm PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio keré sme měli.
Peter_(1922).txt
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a proto chodíte do kina? nebo... PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k filmu. PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za [první republiky.] PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako. PSz: hm
Emilie_(1922).txt
LR: a mezi místními o to byl zájem? EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo, to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo, tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam.
Emilie_(1922).txt
EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové víceúčelové.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda? EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje. studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje, já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední dům)). řikám [tam] taky se tančilo. LR: [mhm]. EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu, klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu, podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle se chovali na studentských čajech. LR: mhm. EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám. LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ? EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda.
Emilie_(1922).txt
my sme potom raději volili vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku.
Emilie_(1922).txt
sem chodila na všecky možný brigády, všechno, protože eh to už už byla válka pryč.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako děcka jsme chodili plavat, jo?
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase, ta byla výborná. to od osmi [roků] JV: [mhm]. JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků]. JV: [mhm] JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání. JV: mhm. JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný, protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli. JV: mhm. JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání. JV: mhm. JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem chodila do [školy]. JV. [jasně]. JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka, tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.) JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří. JV: mhm. JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda, že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)] JV: [teta], teta. JG: teta. JV: mhm.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně. JV: hm JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo, JV: hm JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás vylítlo šest, protože tam byli ještě, JV: jo JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni. přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli ve vodě. JV: ((smích)) JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly ((Scala)), JV: hm JG: dete po schodech [dolu, že] JV: [vim, no.] JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru. hned těsně vedle sebe sou ty vchody. JV: no je to možné, to... JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal. JV: hm JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak ( )
Jarmila_2_(1926).txt
JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu> ((Dopz)). JV: jo JG: ten byl výbornej, JV: hm JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval, JV: hm JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter, jo? JV: hm JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby. JV: hm JG: tady k někomu. JV: hm JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra, daly se prostěradla, že, JV: hm JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda vzpomínala, JV: hm JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako JV: takže JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak... JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení JG: no JV: kromě filmů, JG: no JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy. JG: né JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.] JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku, JV: hm JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.
Jarmila_2_(1926).txt
to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy, JV: hm JG: do Mahenova divadla, protože [zase] JV: [po roce] čtyřicet pět. JG: po roce čtyřicet pět.
Jarmila_2_(1926).txt
G: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání a šup do divadla, jo, JV: jo JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože JV: jasně JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla. JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to (byla ste)] JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času, JV: hm JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no. JV: a [tenkrát, no] JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) eště, že,
Jarmila_2_(1926).txt
] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit, já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku, že jo, ne kolečkový, na kličku. JV: jasně. JG: normální brusle. JV: normální. JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to, že je nutný začít brečet, JV: ((smích)) JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem si nezajezdila, víte?
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc, to už... JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný, JV: hm JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten sport, jo JV: hm JG: už se hrála košíková [a tak, jo] JV: [měli ste víc aktivit.] JG: takže, no tak to JV: takže ste chodili na výlety třeba, JG: no, no JV: nebo taneční zábavy, chodila ste JG: vůbec ne. JV: ne, vůbec? JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála házená, JV: hm JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková. dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na házenou, tak to po pětaštyrycátým roce, JV: hm JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to bylo zakázaný, že, JV: hm JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole, byl gramofon na ručičku, JV: hm JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a jelo se domů. JV: jasně. JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto. JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm] JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to když bylo něco vopravdu pěknýho, JV: hm JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se dodělávala škola, nebyly ty peníze.
Jarmila_(1925).txt
teď já sem chodila i do divadla hodně, jo, protože sem bydlela v Králově Poli jako vdaná, a tam to je blízko, sednete na jedničku a ste v divadle, jo, takže to jako já sem ráda chodila do kina, taky sem si něco pamatuju, ale to vy vás už nezajímá přece.
Jarmila_(1925).txt
ale my sme užívali dětství hodně jinak přírodu, [jo]. LČ: [mhm] JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )]
Jarmila_(1925).txt
JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je vod podzimka do [toho] LČ: [mhm] JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo, no a tak to byla naše zábava.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a je jaké jiné třeba koníčky ste měla krom toho, že ste chodila do [kina]? JH: [čtení] (.) knihy LČ: [a] JH: [knihy] milovala sem knihy a celé život, podívejte se, sem se vrhla na historii. LČ: a třeba divadla nebo tancování, JH: no to tancování to sem tancovala ráda, jo, ale jenomže když máte rodinu a máte děti, tak vás na to tancování moc nezbyde čas ani peníze. LČ: ale v té době vlastně JH: (když) svobodná, když sem byla? LČ: no JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme se těšili)] LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)] JH: [jediná zábava,] jediná LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli ste doma [( )]? LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to, zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a třiskl do toho.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té [době?] BH: [hudbu.] LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem? BH: ano. LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...] BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s- svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě jezdili po hospodách, kde měli klavír. LH: hm. BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
Borivoj_(1927).txt
LH: vy ste říkal, že vy ste se vlastně u toho ee profesora Tomáš- BH: Tomaštík. LH: Tomaštík, [Tomaštík.] BH: [Tomaštík.] LH: ee že ste se u něj učil na housle. BH: ano, [osum let.] LH: [takže tam...] hm, takže v tom tanečním orchestru ste hrál ee také [na housle?] BH: [né hrál] sem, hrál sem doprovodnej ee nástroj kytaru. LH: takžé v podstatě ta hudba vás [em zlákala?] BH: [ano hudba] mě pro hub- hudba mě provází celej život.
Borivoj_(1927).txt
LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo. BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už. LH: tím myslíte co třeba? BH: co? hudba.
Marie_(1915).txt
bývaly koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a jinak... LS: hm a MH: zatemnění...
Marie_(1915).txt
já em já sem nekinařila. pokud bylo divadlo, pro mě bylo divadlo. LS: hm MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda. filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla, LS: hm MH: to bylo, co mě lákalo.
Marie_(1915).txt
LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla? před tím rokem čtyřicet pět? MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk taky nespletl. LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před kinem? MH: ano. rozhodně.
Miroslav_(1923).txt
a kromě toho byla druhá má celoživotní bych řekl činnost byla cvičení v Sokole, jo. Sokol, to byla organizace, která už dneska není. dneska je, ale to dělají samý sporty. tehdy se cvičilo pravidelně v tělocvičnách dvakrát týdně
Miroslav_(1923).txt
MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval. otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno.
Miroslav_(1923).txt
MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo, loutkovýho nebo tak.
Miroslav_(1923).txt
kromě divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo a to nebylo jako lidové nebo běžné,
Miroslav_(1923).txt
MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl, to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo, no ale to ((smích)) to nese věk, no.
Miroslav_(1923).txt
na vojáky sme si taky hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí, JV: mhm MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka. JV: mhm MJ: to byly naše vzory e pro zábavu
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla? v té době nebo MJ: ano. JV: na- nebo na koncerty, nebo MJ: prosím. JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době? MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy ((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to, to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku, tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky podobný. JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu před kinem. MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to JV: mhm MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám. JV: á MJ: to je jedno. JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina]. MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc. JV: mhm MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když vím, že je divadlo, tak tam du do divadla. JV: mhm dobře. MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do cvičení>. JV: mhm MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám, až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.
Jiri_(1922).txt
LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky? JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě, jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě, chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne? nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo takový. LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně? JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický, Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě, jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak dělali boje prostě na tom execiráku, no.
Jiri_(1922).txt
víte, jako študák mladej, tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly.
Jiri_(1922).txt
to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový Biograf)), LČ: mhm JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón.
Jiri_(1922).txt
JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct, osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti, to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje, to to už jako...
Jiri_(1922).txt
LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak běžně? JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále, a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly, normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo, to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že. LČ: a do těch tanečních... JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo... LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo tam do těch tanečních... JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox- LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů? JH: i ty písničky z těch filmů, no.
Jiri_(1922).txt
LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými písničkami existovaly, nebo to ste znal... JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy nedostal, LČ: anebo v rádiu? JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně. LČ: a to ste poslouchal? JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo <nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám dojem že né. LČ: že ste to... JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to líbilo nebo se to zavřelo. LČ: ale byly tam i ty filmové písničky. JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky ((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej, devětatřicátej rok.
Jiri_(1922).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil ještě nějak jinam? JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda, pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách sme objížděli republiku prostě jako na kolách. LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím kinem? JH: prosím? LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem? JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom do kina nešlo teda nebo něco takovýho.
Zofie_(1925).txt
jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na kašpárka, v neděli. JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím] ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce] JV: [ne, ne, ne] ŽH: to bylo divadlo
Zofie_(1925).txt
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo,
Zofie_(1925).txt
ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách.
Zofie_(1925).txt
doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád,
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i do divadla občas ee na toho [kašpárka] ŽH: [ano] JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové představení? ŽH: bylo bylo bylo to XX: tam byl ten kašpárek ŽH: ale kašpárek byl živej
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně třeba bavila, když ste byla em v tom věku ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery JV: mhm ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla] JV: [(to byli)] ŽH: senzace JV: jo ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín. JV: takže ŽH: protože to je JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla říct ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje, hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
Zofie_(1925).txt
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními ee [dětmi] ŽH: [hráli sme] tenis JV: hm ŽH: tam byly kurty na fakultě JV: mhm ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit] JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas? ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme měli úžasnou zábavu. JV: takže ste sportovali a ee ŽH: sportovali sme. JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika ŽH: určitě JV: ee chodili ste ŽH: sme [chodili tehdy do] JV: [na procházku (na túry)] ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od štyřech let, vím, že sem chodila JV: cvičit. ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety. JV: v neděli. ŽH: v neděli. JV: hm ŽH: (.) na pěší výlety JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší] ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem jednou jedinkrát byla [tady na] JV: [v Brně]
Zofie_(1925).txt
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom ((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i v neděli k obědu. v restauraci. JV: jako živá hudba. ŽH: živá hudba. JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee. ŽH: určitě. koncerty a divadla JV: mhm ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo] JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější (jako) v té škále] ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
Zofie_(1925).txt
pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený, to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl> někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma, ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne. JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na pokračování ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih JV: mhm ŽH: nebo divadelní hry JV: hm ŽH: byly ale JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že JV: hm ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti. XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano] XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo] ŽH: toho si taky pamatuju.
Zofie_(1925).txt
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va- vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili] ŽH: [určitě] JV: i za tou zábavou nebo do toho kina
Zofie_(1925).txt
ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou, já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína, tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo JV: mhm ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely.
Irena_(1922).txt
IK: to bylo, to pro děti se hrálo loutkové divadlo v Sokole.
Irena_(1922).txt
IK: jo, no my sme chodili do kina, do divadla, do všeho. kulturně se žilo.
Irena_(1922).txt
IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy ((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože...
Irena_(1922).txt
LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby. IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola, LČ: ano IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli sme akademie na gymnáziu taky, no, LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-] IK: [to vlastně souviselo.] em LČ: rozkládala. IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu jako uvaděčky, LČ: aha IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme měly každá některý den službu, LČ: aha IK: úklid tohle. čili pořád. LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi projekcemi, to se dělalo nebo ne. IK: ne LČ: to ne IK: ne ne ne LČ: takže ten kulturní program byl oddělený. IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní, LČ: ano, IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se staral o svoje. LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně? IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo. LČ: a em IK: bruslit sme chodili, LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci? IK: em pardon? LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo... IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku, na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej. LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že byste si je tam poslouchala nebo... IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)), na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka ( ) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no písničky no, LČ: takže teda IK: no to teda Sněhurka byla...
Irena_(1922).txt
LČ: dobře, a em já sem se teda vlastně chtěla zeptat ještě na to, jak když ste chodila do té školy a pak ste třeba šli do kina, tak ste chodili na ty odpolední představení, a pak ste třeba se učili nebo jak to vůbec bylo s tím, když ste se připravovali do školy mezi tím, když ste říkala, že ste chodila každý den skoro, IK: <no> no em já já bych vám řekla, jak moc sme se připravovali. no tak ňáký ty, já já ani nevim, to tak, já mám takový dojem, že my sme hodně získali přímo v té škole, LČ: hm IK: víte? tak em s náma ti tak profesoři pracovali tak, že em já si nevzpomínám, že sem nějak měla moc písemných příprav.
Irena_(1922).txt
a já sem se, Sokol se obnovil, to přes protektorát byl Sokol zakázaný, že, takže em znovu sme otvírali sokolovnu, chodilo se do cvičení, to kino nám zbourali, tak sme čistili cihly, abysme zas postavili to, co bylo zbouraný, to to bylo ohromný období.
Bozena_(1924).txt
JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla, proto právě chodil s vámi? ee BK: no to ano ano maminka zase do divadla JV: měla radši divadlo BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další aktivity volnočasové, jak se říká? BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš se tančilo se nebo taky... JV: hm to už ale v pozdějším věku BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
Bozena_(1924).txt
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení? BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne JV: ne později BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc doma]
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si [hrát] BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě JV: mhm takže ste spíš [byli doma] BK: [a nebo školní] výlety JV: spíš doma ste byla BK: ano ano JV: moc ste nechodila po venku BK: ne ne ne JV: nelítala ste BK: to ne to se nedalo vůbec ne
Bozena_(1924).txt
BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš JV: vzpomněla byste si... BK: výlety a takhle to se chodilo.
Bozena_(1924).txt
JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela ve ( ) tak to moc se nezměnilo] BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik, tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.
Bozena_(1924).txt
BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že JV: mhm BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký. JV: [vedoucí?] BK: [ano ano] ano JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?] BK: [Sokola,] třeba výletu, ano JV: Sokola BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta) JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství BK: od dětství, no [tam se] JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se na to ptal, tak ste] BK: [ano ano naši] věděli, JV: mhm BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty pohádky a to filmy.
Bozena_(1924).txt
JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma knížky... BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále četlo
Bozena_(1924).txt
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký taneční zábavě? BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový zábavy JV: i za války? BK: skoro tajně, protože JV: mhm BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté JV: hm BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby nám nikdo to nemohl zakázat ale... JV: myslíte teď ee období protektorátu? BK: ano ano ano ano JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili] BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte v té sokolovně? BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili JV: mhm už bylo oficiálně povoleno BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už nikdo nemohl kontrolovat JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda četla? BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako JV: s tím Sokolem BK: s tím Sokolem JV: jo BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem] JV: [hm a kromě Sokola no] BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky] JV: [aha] BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková [společnost] JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v tom Sokolu] BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer] JV: [mhm] BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak nic nikam netáhlo JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo? BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle, ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]
Bozena_(1924).txt
BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou JV: hm BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích JV: hm BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)
Bozena_(1924).txt
BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si to vynahrazovali tim čajem o páté.
Bozena_(1924).txt
BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do kaváren, jo, to byl zase ten
Bozena_(1924).txt
JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v nejlepších letech, ale] BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo JV: hm BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže [( )]
Bozena_(1924).txt
JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná BK: určitě to byla to bylo velké velká JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit [spíš do těch divadel]
Bozena_(1924).txt
JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]
Milan_(1932).txt
ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím Broučci, LR: hm ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty> LR: hm ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to. LR: hm a ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro mládež. to byly, Mladý hlasatel, LR: hm ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký skautský. LR: hm ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice, LR: hm ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod ((smích)) <dá se říct> duší tělem, LR: hm ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol Brno jedna.
Milan_(1932).txt
ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla, LR: hm ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo. LR: hm ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste četl časopisy, byl ste sokolem, ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho zatrhli Němci, LR: hm ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že sme chodili na stadion, LR: hm ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo, takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu vydržel,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý. ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo?
Libuse_(1924).txt
LM: [ne], protože my sme bydleli v Kyjově. takže a já od třech let sem chodila do Sokola, kde sem byla ee v Sokole sem byla od opravdu od třech let
Libuse_(1924).txt
LM: založený koncem toho devatenáctého století a tam se propagovalo hlavně divadlo. a do divadla se a koncerty. protože dřív byly symfonické koncerty na stadionu na jedničce, na Sokole Brno jedna ((Sokol Brno I.)) a ee no a ee v Besedním domě byly byly koncerty, tam bývaly menší, spíš sólové koncerty, protože je tam menší sál, ale tady my sme znali Rafaela Kubelíka ((Rafael Kubelík)), Talicha ((Václav Talich)), ee prostě sme, holky sme študačky tak sme sbíraly autogramy, to já všechno doma mám. ((smích)) a hrozně si toho cením. a ee tady v Brně byl brněnský dirigent Břetislav Bakala. známá známá osobnost a jeho jeho sestra ee ona byla profesorkou, Antonie Bakalová, měla takovou, takovou (byla taková přehnaná), ale to, co ona nás naučila kolem kultury, ona nás měla na tom učitelském ústavu ze zpěvu, tak my, když sme šli na koncert, než sme šli na koncert, tak ona věděla, co bude, jak co vypadá a ona nás přesně upozornila na všecko, takže sme věděli jak to poslouchat, ty skladby a bylo to úžasné a já sem tady tomu zůstala věrná a my sme em tak už su sama, už nemám manžela, tak večer nemůžu nikam chodit, ale my sme chodili padesát let, sme měli předplatné do na filharmonii. MB: mhm LM: takže hluboce založení eee za- založení do muziky,
Libuse_(1924).txt
tady pokud se týká e tady návštěva kin potom e z učitelského stavu, tak, jak vám říkám, to ani se nedá říct jako ee to kino, spíš to bylo to divadlo, ty koncerty. MB: mhm, mhm mhm LM: tak tady už em sem neměla takový nějaký (.) přehled.
Libuse_(1924).txt
LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my] sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem, kolem vlastně tělovýchovy a sportu.
Libuse_(1924).txt
LM: tak to sme chodili s těmi s těmi spolužáky vlastně, protože to sme byli těch třináct, dvanáct třináct čtrnáct patnáct roků, tak v té době to sme byla taková skupina, my sme jednak em sme spolu hrávali tenis a to už sme byla taková uzavřená skupina, takže to zas sme si šli do kina všichni a zas smečka šla lyžovat a takhle, no.
Libuse_(1924).txt
tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. protože na to nebyl čas a když, tak to byly ty koncerty, to divadlo MB: takže spíš ste si [vybrala to] LM: [ano,] že to to bylo to kino bylo až třetí, v pořadí.
Libuse_(1924).txt
protože pak už sem se dá říct jako do kina moc nechodila. protože ee čas, jednak sem byla zaměstnaná, jednak sem měla velkou rodinu ee jednak se muselo šetřit a když tak se ch- tak sme měli ee permanentky a (abonentky) na koncert a já do divadla.
Libuse_(1924).txt
LM: a em tak to třeba em do dneška em no jo no tak lituju, no, bylo to v té době. e v dávali se krásné divadlo naše české Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) bylo zavřené a do té doby teda bylo ee sme chodili, ale pak to Němci převzali. tam bylo tolik krásných oper. klasik- opravdu klasických německých oper a my sme tam na to nešli. dneska to lituju, že to člověk m- měl, měl, ne. MB: hm. LM: taky sme byli byli na posledním představení a to už teďka nevím co to bylo, jestli karmen ((Carmen)) nebo co to bylo a byla zrovna vyhlášené stanné právo. a my sme museli v divadle dostat potvrzení, že jdeme z divadla, MB: aha LM: protože ee to už bylo po desáté hodině jak e s- stanné právo má vždycky ty uzavírací hodiny, aby kdyby nás potkala hlídka, abysme se mohli prokázat, že sme z divadla. MB: mhm, mhm LM: tak to sme byli těsně, to bylo poslední představení před zavřením českého divadla v Brně.
Libuse_(1924).txt
protože my sme chodili na ty koncerty a i děti sme brali, jo, ty byly přesně poučení, jak se mají chovat, všecko, takže přečkaly koncerty
Svatava_(1924).txt
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice] LS: [ne ne ne ne ne] SM: ne? LS: ne. SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a Josef Šindler LS: mhm mhm SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka Křópala a jeho e jeho synovce. LS: mhm SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři, každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo nějak zfilmovaný
Svatava_(1924).txt
SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím, že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali, tatínek hodně do divadla chodil, LS: mhm SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety. LS: mhm SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no. LS: jasně. SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.
Svatava_(1924).txt
LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy, které vy ste měla ráda tehdy kromě kina? SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole, LS: mhm SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před <(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango LS: mhm SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa, LS: mhm SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.) ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej zabitej, LS: hm SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té době, že byly zakázaný LS: no SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a jinak teda e sem lyžovala, LS: mhm SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme] LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že] SM: jezdívali na motorce, ano. LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem? SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože to se dalo všecko skloubit. LS: dalo se. SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to sem mohla všecko najednou.
Miloslava_(1925).txt
MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do divadla,
Miloslava_(1925).txt
tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý týden do kavárny. JV: chodila třeba i do divadel? MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti let chodila do divadla, pravidelně.
Miloslava_(1925).txt
MM: a maminka chodila nerada. JV: s tatínkem. MM: s tatín-, no, do divadla ((smích)) JV: <to chápu> MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se vobleč, JV: tatínek byl ten milovník divadla. MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod třinácti, vod čtrnácti roků.
Miloslava_(1925).txt
JV: jinak té další kulturní aktivity jako ee knížky, četli ste knížky doma? MM: no, četli sme hodně. hodně sme četli, babička taky hodně četla, ale to i maminka dost četla. ale já sem, já sem kvůli tomu jako dítě dostávala, protože já sem četla pod peřinou a tatínek říkal, každej ten škvár musíš přečíst... ale já sem četla, protože sme měli moře povinné četby, Jiráska ((Alois Jirásek)), já nevím co všecko. já sem četla ty knížky, protože mě zajímal vždycky děj, JV: hm MM: tak hop šup tralala. ale všecko sem věděla, a pak teprv sem se vracela k těm popisům faktu. vždycky sem od tatínka dostávala, že nečtu, že hltám ty knížky. a dneska přečtu taky ještě kde co, [noviny, časopisy]
Miloslava_(1925).txt
MM: [no, je to zajímavý,] tatínek chodil rád do divadla a babička teda ráda chodila do kina. do divadla taky, ale poměrně málo. JV: takže to kino pro ni hrálo asi přeci jenom větší roli. MM: ano, větší roli. JV: větší roli. MM: no a já sem chodila s ním do divadla a s ní do kina.
Miloslava_(1925).txt
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam tancovat? MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo> JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam? MM: no, i taneční byly tajný. JV: hm MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože to neexistovalo někde. tady to tancování, a to sem milovala, to začlo v pětačtyřicátým roce. JV: po válce. MM: to bylo pak vš-, ano, to bylo všude. všude tak ty taneční kavárny, plesy a zábavy, dneska to už není nic.
Miloslava_(1925).txt
JV: a em sportovala ste? MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem, JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak] MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže sme chodili pravidelně bruslit. JV: třeba na výlety ste chodila? MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo pěšky. JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před kinem? MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě se víc chodilo. JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal, MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený, že sme věděly, že tehdy to a tehdy to. JV: takže MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino.
Miloslava_(1925).txt
JV: nechodily do kin, do divadel. MM: do divadel už vůbec ne. JV: ale do kin taky ne. MM: no, hrozně málo. JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety? aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly] MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a nechodilo ani. JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u rádia.
Ctirad_(1931).txt
moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu.
Ctirad_(1931).txt
CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na koncertech, JV: hm CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to, to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou oblast vůbec u ní. JV: hm CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
Ctirad_(1931).txt
CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky pamatoval
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké koncerty? CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal, poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života, kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo, právě pro tuto mládež tam.
Jiri_(1924).txt
JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k- LS: hm hm. JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách)) tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali, to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý, pravdivý, jo. LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla? JN: no na fotbal sme chodili. LS: mhm, takže sport. JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný. LS: <jo> JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí, jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta- statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo nechytatelný co von doved. LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla... JN: no já sem... LS: v tom volném čase? JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra eště chodívali. LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem? JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..) LS: takže která... JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ). LS: mhm. JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme s
Jiri_(1924).txt
LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková nejpřednější? JN: no nejlacinější bylo kino, jo. LS: hm hm. JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a... LS: jasně. JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče.
Jiri_(1924).txt
JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat, tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty em taneční hodiny. LS: jo? JN: jo. LS a tam ste chodil do tanečních? JN: no samozřejmě. LS: ((smích)) JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na úrovni. LS: hm. JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna. LS: no. JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.
Libuse_(1928).txt
KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem? LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku, jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme <hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ). KH: jo. LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...] KH: [no a...] LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno otevřený.
Libuse_(1928).txt
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas? LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala. KH: jo. LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam lítat ((smích)) KH: hm. LN: takže... KH: jo. LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven. KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si? LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti, takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na pohádky. KH: hm. LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta Chramostová tam hrála.
Zdenek_(1927).txt
JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný... ZP: měli! JV: možnosti vyžití? ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka, měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek- lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili. pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo, vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě. chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct, samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel, kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím, ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>, čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku. JV: ehm. ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo, to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme ((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje, ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře, ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek, ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal, vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění. ( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej, podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je nezvěstnej. JV: ehm, to je škoda. ehm, tak... ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis, vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch> tohoto časopisu. menoval se Hlasatel. JV: dobře, tak já bych měla další otázku... ZP: no, prosim. JV: eště... ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte. JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo... ZP: ne. JV: ne? ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý hlasatel. JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli. ZP: ne. JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce nebo... ZP: ne. JV: příběhy... ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
jo, to sme taky dělali, že sme chodili do jeskyní. JV: ehm. ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za války.
Zdenek_(1927).txt
ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl- em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo, na to už nebylo.
Zdenek_(1927).txt
protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo, tyhlety dva.
Zdenek_(1927).txt
chodit aj do kostelního sboru u minoritů v kostele svatých Janů, vite kde je? minoritskej kostel? JV: eh, nevim teďka. ZP:: ten je na Josefské, na Josefské jo, tak tam sme chodili zpívat na kurz, a to bylo em se mně hrozně líbilo, jednak sme se tam setkávali s děvčatama, který v tom kurzu byly, vim, že byla jedna hezká, a moc se nám líbila voboum, voběma, tak tam sme chodívali zpívat potom už, pak sem přestoupil z tohoto sem přestoupil do ferstra ((Foerster)), to bylo pěvecké brněnské pěvecké sdružení ferstr ((Foerster)), a nakonec sem skončil v Moravanu, pěvecké sdružení Moravan. to byl takový zase spíš věřící tam byli a tak sem skončil, protože sem neuměl dobře zpívat, tam mě vocaď vyhodili už.
Zdenek_(1927).txt
co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral, tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né, ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky, sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam chodilo.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do kina. ZP: hlavně do kina se chodilo. JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla? ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy, když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se chodilo celej den.
Marie_2_(1921).txt
MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit, ale pak sem teda chodila do divadla. LČ: jo. MS: (zase.) LČ: ( ) MS: a jenom teda poblíž (domu) teda, ( ) na Lidické jak bylo, tak tam sem chodila do kina.
Marie_2_(1921).txt
tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kromě toho kina ste měla nějaké druhy zábavy, kterým ste se věnovala třeba pravidelně, kromě vedle kina prostě třeba? MS: ee divadlo. LČ: [divadlo.] MS: [sem] měla předplatný do divadla, to muž hlídal a já sem měla předplatný do divadla. to sem chodila. LČ: a třeba jiné aktivity myslím třebas i sportovní nebo hmm nebo [turistika nebo] MS: [hmm já sem] sportovní antitalent. LČ: ne, [to vás ( ).] MS: [ne], dřív sem strašně seděli sme na zemi, dívali se na hokejisty, my sme měli mezi prvníma už v šestapadesátým roce televizi. LČ: mhm. MS: [vída-] LČ: [takže] v té za za [té] MS: [a] LČ: války [s vlas- vlastně to byla konkurence s divadlem.] MS: [ale teď e úměrně věkem] vůbec na sport. jo tak někdy když je Olympiáda, tak se dívám, ale už ne, už ne, už ne. LČ: a tehdy tedy ste chodila spíš do divadla do kina, ale jinak vlastně jiná aktivita [to spíš ne-] MS: [jinak ne], jinak sem ža- s dětima do parku, nebo do toho dětskýho, nebo do Radosti ((Radost)) na Bratislavskou do toho LČ: [divadýlka]. MS: [loutkovýho] nebo co tam bylo, tak sem chodila s dětima. a potom jak sem byla zaměstnaná, tak ee, když ste měla náročný zaměstnání, LČ: tak [nebyl ani čas.] MS: [tak ste] byla ráda, že ste přes celý Lužánky donesla nákup dom, uvařila v pět hodin dennodenně se vařilo v pět hodin byla večeře oběd, pak kdo si jako co našel, nebo studená večeře. a už sem byla ráda, že sem. já třeba v té knihovně sem měla náročný zaměstnání. starosti a tak, to mě, jo, potom sme našli zálibu ježdění do Jugoslávie, když sme dostali. LČ: ale to už bylo později vlastně. MS: to bylo od [pětašedesátýho] LČ: [mhm.] MS: roku.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam se nebylo jenom kino [tam] JV: [mhm] JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla JV: mhm JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom kině (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme tam byli, pak tam byla nějaká voslava JV: mhm JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)? JJ: [hm to] JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala? JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem (chodila)] JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat? JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola JV: mhm JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom když sem měla jít do už jako do dorostenek JV: mhm JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když já sem měla přijít tam na ty Kopaniny JV: mhm JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo (.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním JV: mhm JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to netáhlo někam (.) že JV: a třeba rozhlas ste poslouchala? JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka JV: mhm JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát handrkovali, když tam něco bylo, jo JV: mhm JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned vedle JV: hm JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se třeba tichá pošta JV: [hm] JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme fakticky tenkrát jinou zábavu neměli
Jarmila_2_(1925).txt
takto, to sme se akorát tak kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že JV: mhm JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé daleko JV: mhm JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si sedly a vykládaly sme si (.) jo...
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak netáhlo do kina JV: mhm JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče JV: [mhm] JJ: [byly] ee takový [ty...] JV: [takže] na zábavy JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja] JV: [(.) mhm] JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že to JV: mhm JJ: se rodiče zas hlídali JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla? JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních JV: mhm JJ: jo JV: a to bylo za války? JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly JV: mhm JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali JV: [mhm] JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili vodpoledne JV: mhm JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla (.) do divadla JV: mhm JJ: na Veveří JV: mhm JJ: do starýho divadla JV: mhm Na Hradbách JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no tak sme šly s babičkou JV: mhm JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli srdíčk- ee srdcata JV: mhm JJ: jo (.) na konec perníkový JV: mhm JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to byly takový zážitky [dětský, že]
Jarmila_2_(1925).txt
o válce už zas už začli trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu, že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká zábava nebo něco
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám) v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout, jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou belu
Libuse_(1929).txt
SM: i potom teda? LS: to byla jediná to, no a pak sme si vzali předplatné do divadla, což teda já bych preferovala, protože odmalička sem chodila do divadla, sice na kašpárka, ale bylo to náš každotýdenní takový prostě zvyk a to byla naše kultura, že. SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili tak často třeba jako to do toho divadla, že? LS: no do divadla myslím tak stejně asi, SM: mhm LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina.
Libuse_(1929).txt
obě děti nemocné a byly dost vážně nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost neúnosné,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina? LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak starší.
Libuse_(1929).txt
a já sem v té době začala zpívat, a ráda a dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít a všichni eh no, SM: mhm LS: <se ke mně přidali.> SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a... LS: zábavy? SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem? LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny, takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla,
Libuse_(1929).txt
a večer na trávu, tak to bylo moje nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko, večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili domů, protože sem byla na trávě, takže SM: mhm LS: pro králíky na seno, že, SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té trávě, nebo LS: ano SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina? LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina, my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak dlouho trvalo než nám udělali přípojky.
Libuse_(1929).txt
protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.) my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání,
Libuse_(1929).txt
v té době sem hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme petrolejem takže, SM: mhm LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne.
Libuse_(1929).txt
a můžu vám říct, že po celém Brně, se každý den, ne každý týden ale každý den tancovalo. třeba jak je náměstí u Tomáška, jo před Tomášem před kostelem svatého Tomáše [víte kde je to,] SM: [mhm mhm] LS: tak tam bylo takové náměstíčko, tak tam hrála hudba, tam lidi tancovali, eh (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na Veveří? JV: ano, [to chodila to chodila] PS: [takže měla kulturní ee zájmy?] JV: na Veveří PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila? JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila PS: mhm JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.)
Jarmila_(1931).txt
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali, PS: mhm JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky nedalo v té válce moc cestovat, že, PS: mhm JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou... JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím, PS: mhm JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho mlýna a...
Jarmila_(1931).txt
ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže, PS: mhm JV: já sem měla hodně knih vod dětství, PS: mhm JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě taky to vedení doma jo k té literatuře, PS: mhm JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle
Jarmila_(1931).txt
ale chodívali sme jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později] PS: [ano ano] JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne. PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce] JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce] PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl... JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno] PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže] JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával toho kašpárka, PS: mhm JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě] PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve spodním sále] JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.
Jarmila_(1931).txt
JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku PS: mhm JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když bylo hezky, tak se šlo ven, no.
Jarmila_(1931).txt
JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))
Jarmila_(1931).txt
a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme chodívali na komorní hudbu PS: mhm JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady [ten]
Jarmila_(1931).txt
tak tam už tam už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby,
Jarmila_(1931).txt
a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z katolické církve a s jejich panáčkem PS: hm JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo? JV: (hm) PS: mělo to důvody jako ee JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám, vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme prožívali hrozně tu přírodu
Jarmila_(1931).txt
PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo] JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do něco málo na to udělala PS: jo JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják nebo nějaká stráž bouchala aby PS: mhm JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně
Rut_(1934).txt
(že) my sme chodili ješče e do do toho divadla do Typosu do ka- na Kašpárka Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit] LG: [mhm] RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) a kromě toho čtení, měla ste ještě nějaké jiné záliby? RM: no (.) (chodit) do divadla (.) zpívat (.) a hrát na (.) (ja) já su dost tak hudebně (.) jako zatížená (.) já hraju na ty (.) já sem hrávala na klavír jako holka a teď (.) hraju jenom na ty (.) na ten kejbok ((keyborad)) jako no takže LG: mhm RM: takže (..) zpíváme dodnes LG: a na klavír ste te učila kdy? RM: e to mně bylo ale (.) už dost pozdě (.) mně bylo ale (.) těch štrnáct roků? LG: mhm RM: třináct štrnáct roků po válce (.) a to jenom do těch šestnácti a potom sem toho nechala (.) a až po (..) padesáti? (..) po padesáti po pětapadesáti letech sem dostala k Vánocům (.) ty elektrický varhánky takový LG: jo mhm RM: a od té doby <zase hraju> [no]
Rut_(1934).txt
vím že (..) se chodilo (.) a to se e (.) nahlásilo že se pude tam a tam na brigádu (.) tam a tam něco udělat (.) odklízení (.) a lidi šli (.) bylo nadšení (.) do těch májových průvodů lidi šli (.) a kór když eště byly všechny strany (.) to se tak štichovali jedna strana před druhou (.) která bude mít lepší tu alegorii a (.) a ty (.) e výzdoby a všecko tak to bylo (.) to nadšení bylo
Frantisek_1932.txt
LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu LG: mhm FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť, LG: mhm FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve LG: jo, FR: <teprve teď> LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku> FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady, LG: mhm FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou. LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch dělníků, FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly [nebyly to ňáký] LG: [jo jasný] jakože to chápu, FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech, LG: mhm FR: převážně to mluvilo česky LG: mhm FR: jo? takže ( ) problémy nebyly,
Frantisek_1932.txt
FR: [no tak] e ty vztahy mezi Němci a Čechy byly takový zvláštní, ale prostě e my děcka sme si hrály, [takže]
Judita_(1921).txt
LG: mhm a kromě chození do biografu, měla ste nějaké záliby? JK: já záliby? LG: mhm JK: tak to víš že sem měla, víte že sem měla záliby LG: klidně mně můžete... JK: jazyky cizí LG: mhm JK: sem byly moje já sem chodila dokuď eště to šlo dokuď ti Němci to u- umožnili LG: mhm JK: tak sem třeba (.) ( ) nevím co sem chtěla <říct> LG: jo ty záliby že ste měla JK: ( ) nevím co sem chtěla říct
Alzbeta_(1930).txt
AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s- vstupenky zdarma na to, LG: [mhm] AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze LG: [mhm] AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla, na koncerty, na klasiku, LG: mhm AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že? LG: [mhm] AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla.
Alzbeta_(1930).txt
AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel m- mít s sebou tak, LG: (.) mhm AB: sme chodili na fotbal.
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste měla eště ňáké jiné záliby, AB: no měla sem, balet, chodila [sem] LG: [mhm] AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo všechno.
Alzbeta_(1930).txt
AB: no to právě e to bylo ještě to období LG: [mhm] AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e (.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit, LG: [mhm] AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově. LG: aha AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly nikam, no.
Antonie_(1928).txt
, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.) takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli spisovatelé, (všecko) LČ: a když [byste] AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli sme taky e sme cvičili LČ: [mhm] AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly, (.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl možnost, no.
Antonie_(1928).txt
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na začátku, AM: no, málo ale. [no no víc] LČ: [jo jo] AM: víc ee ale do kina ne, LČ: [mhm] AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla, LČ: mhm AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu] LČ: [mhm] (.) mhm AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu. LČ: mhm AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby (.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho dozoru, určitýho.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec JU: no LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy? JU: no tak já tancoval až po válce LG: jo jo JU: že
Jaroslav_(1926).txt
no, a to se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky. LG: jo? JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.
Jaroslav_(1926).txt
JB: na fotbale sem byl bez placení. LG: ((smích)) JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta neměla, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl koníčky? JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový, jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino. LG: jo? JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no. (..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí zápasníci, LG: mhm JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten, vás to nebaví. LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky. JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho, ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily. ((smích)) anebo byly takový všelijaký pod Špilberkem, tam byl takové obrovské dřevěné, no to taky nevíte, no to tam byl to bylo obrovský, tam po válce vystupovali hodně ty Alexandrovci, jo LG: jo? JB: no tam, já sem na to strašně rád chodil, to bylo narvaný, to bylo takový nadšení, no když voni přijeli a zpívali, jo, tak tam sem na to chodíval, tam právě byly no všelijaký no takový ty cirkusy a takové ty kolotoče a takový. a to bylo to bylo takový jako chodící schody ste vyjela a teď ste šla a tam byl takovej čtverec tam fókal vítr strašně, a dole stáli lidi a dívali se, a když tam na ty schody vyšla nějaká ženská, tak to bylo jéžišmarja, prže vona musela to vedlo a na ten čtverec kde fókal vítr, a to jí zvedlo sukni. tak to bylo dycky ohromný nadšení. ((smích)) nejenom kino, ale bylo takových věcí, do lázní sme chodili, no. se koupat.
Margarete_(1923).txt
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla LG: mhm MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla LG: mhm MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič ((neidentifikováno)) LG: to nee MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík LG: to taky ne MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v Praze
Margarete_(1923).txt
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky? MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó LG: mhm MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli LG: mhm MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let LG: mhm MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e před Bystrcem LG: jó já vím kde to je MK: naproti kamenolomu LG: mhm MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó stranu a teďka je tam must mosteček LG: jo MK: a tam sme měli chatu LG: mhm MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly dycky ty táboráky a tak a tak to... LG: jo MK: víte a volejbal a to všechno LG: mhm MK: tak to bylo zajímavější než filmy
Margarete_(1923).txt
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu LG: mhm MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli Češi a pak přišla bruna LG: mhm MK: rudr ((Rudder)) klub bruna LG: mhm MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli LG: jo MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
Rudolf_(1920).txt
RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.) já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále
Rudolf_(1920).txt
mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto] PS: [mhm mhm] RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?
Rudolf_(1920).txt
PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e [jak ste trávil volný čas]? RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda PS: mhm RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský německý český PS: mhm RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně byli sme na dvoře PS: mhm RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama jo se s e PS: mhm RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako děcka teda PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: a potom s paní ste chodil do kina a co jiného přicházelo v úvahu? do kina a šli ste i někam jinam? na zábavu nebo do divadla? RS: no pravda tady byl svatoboj tam sme chodili tancovat PS: mhm RS: v Sokole byly čaje PS: mhm RS: tam byl jeden e kterýho sem pozval do Ponrepa na s- na freda astera ((Fred Astaire)) von měl cilindr byl načerněnej jenom pysky měl červený a dovedl nádherně stepovat v Sokole v sále na těch parketách PS: mhm a to bylo kdy? RS: co? PS: kdy to bylo? kdy [asi]? RS: [no] kdy to bylo? tak e co já vím e v še- e v roce my sme se stěhovali bylo šestačtyřicáté rok že (.) em tak nějak já nevím s- sedumačtyřicet vosumačtyřicet ( ) to byly [(tak)] PS: [mhm] RS: čaje čaje v sokolovně a tam h- h- hráli z našich řad.... NS: tati a nebylo to za první republiky? RS: né za první republiky z našich řad tam hráli dva naši pak pozdější příbuzní Bezděkové jeden hrál na trubku a druhej hrál na (.) saxofon PS: mhm RS: jeden na trubku druhej na saxofon a měli svůj orchestr hráli třeba když sme byli jako na vysoké škole a byl e takzvaný ee ( ) průvod městem šel e ( ) zemědělská škola házela hnůj na zem a a ta škola to a to a pak všechno šlo do Lužánek a v Lužánkách byla taková taková stříška venku a tam ten orchestr těch Bezděků hrál to byli e bratři Bezděkové ti tam hráli a měli s sebou teda těch asi sedm muzikantů a my sme tam tancovali až do noci pak sme leželi na zemi na dekách PS: mhm RS: to to bylo to bylo takzvaný majáles PS: ano RS: tomu se říkalo majáles vysokoškoláci po po Brně PS: a ještě se zeptám [na k-]... RS: [ale] to už to už je dávno a dávno minulý
Libuse_2_(1928).txt
LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to... SM: hm LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak jako, jo? SM: hm LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco, věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík- mluvím teda, na em Na tý louce zelený
Libuse_2_(1928).txt
až myslím já sem začala dělat potom v tom dvaačtyřicátým, tak strýc nám tenkrát sehnal nějaký rádio, to už sem vydělávala nějaký peníze, tak sem, tak sme si koupili to radio. ale spíš sem chodívala k babičce poslouchat pohádky teda pak. SM: hm LZ: takže em vždycky sem přišla, sem seděla vodpoledne s babičkou sme poslouchaly pohádku nebo tak když něco. a babička už měla takovou tu, ty takový jenom se to posunovalo deset dvacet třicet čtyřicet, SM: hm LZ: a tak starý rádio, my už sme potom to měli trošku to rádio lepší, no, tak už se, ale, tak jiná zábava, to, jenom to kino nebo em prostě takhle ně- nějak. nebo do divadla když, aj ochotníci hráli třeba, tak ty ňáký ty, ty, ale jinak to většinou jenom to bylo to divadlo. tak když by se šlo třeba jednou za týden, nebo tak ňák to můžu třeba říct, nebo aj ve všední den sme šli na em na to první představení, ne, třeba od těch šesti, jako to bylo od šesti do osmi a potom od osmi. to pozdějš tak, to sem tak jako ještě moh- tak já už sem večer nemo- prostě nesměla moc chodit večer.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to, takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky <nebyly> anebo něco takového.
Libuse_2_(1928).txt
když sem byla jako děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda. dávala ste třeba některým přednost před kinem? LZ: nemůžu říct. říkám, to té zábavy bylo strašně málo, no, a to, takhle zábavy žádný nebyly, to se mu se říkalo jenom čaj o páté, tak tam ňáká muzika hrála, že se tam tancovalo. ale říkám, to ještě sem tam chodit nemohla, a že by mě to zrovna tak nějak lákalo, to nemůžu říct. jinak, né, nemů- né, tak jako děcka sme hrávaly třeba, já nevim, na pikanó, a na jako jak takový tam, v Maloměřicích tam byl em je kaplička, a za tou kapličkou byl parčík. někdy sme, tak tam sme ňáký hrávaly em takový ty, ňáký ty dětský hry nebo něco, co takhle sme tam někdy, ale jinak... SM: a potom v tom pozdějším věku? to to ste třeba ve volném čase chodila někam? LZ: tak chodili sme bruslit, do Husovic taky na arzenál ((pravděpodobně Arsenal)) aj v Maloměřicích, ale to bylo eště do války myslím nebo něco tam bylo hřiště takový menší, tak tam sme chodili bruslit, a potom se chodilo na arzenál ((pravděpodobně Arsenal) bruslit do Husovic, tam bylo větší to hřiště fotbalový, tak tam se už bruslilo, a jinak se chodilo bruslit, v zimě bruslit, v létě se třeba chodilo plavat na, tak plavat, no, buď se chodilo do lázní, anebo jako děcka sme chodívaly, když sem byla ještě jo? jako malá, tak se chodilo k řece. no.
Libuse_2_(1928).txt
nebyla žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak to byla taková,
Libuse_2_(1928).txt
protože jinak nic tak potom začalo až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za (stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový,
Libuse_2_(1928).txt
tak tam to bylo nízký, tak sme, tak sme chodívali k vodě. (jako plavat.) a když už potom sme byli už trochu větší, tak em v Maloměřicích byly říční lázně, tam chodili aj vojáci, nad splavem. aj s našima v neděli třeba se tam chodilo, tam se prodávalo to ledo, nebo tam prodával, měl tam boudu tam prodával, tak naši tam prostě rozdělali na deku, a my sme pod, když sme byli jako ještě děcka, tak vždycky pod splavem, jak to splav a jak tak tekla voda, tak tam sme, tam bylo takový kousek betonu, tak tam sme si na sebe nechali vodu, a tak sme se tam (se prali.) až potom sme byli větší, tak sme chodili tam, ty říční lázně, a tam chodili aj vojáci se koupat. a tak to tam bylo na skákání, nebo prostě na plavání menší, a to, no. taky, takový děcka tam skákaly, a já říkám, takový děcka tam skočej,
Libuse_2_(1928).txt
já sem dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila, ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo, třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole.
Libuse_2_(1928).txt
že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba sme si mohli hrát nebo házet.
Libuse_(1922).txt
no a už se začalo chodit do divadla, sme měli jako předplatný v divadle tak se chodilo teda jako do divadla, takže todle, jestli chcete ještě něco?
Libuse_(1922).txt
LG: ne? (.) ee chodila ste do kostela? LV: (..) chodila sem do kostela? tak ee jako myslíte jak sem chodila do kostela, pravi- ee jednou jedinkrát sem chodila pravidelně, to mi bylo třináct let na Májovou, to sme tam chodily kvůli klukám,
Ludmila_(1920).txt
LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té paní, jak ste říkala? LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky. LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama. LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda? LŠ: tancovala sem hodně. LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala. LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda. LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste... LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku. LČ: a to se nějak spojovalo s kinem? LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem. LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím kinem nebo jak to vlastně bylo. LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino. LČ: nejradši kino. LŠ: ano kino. LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní. LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)).
Ludmila_(1920).txt
LČ: a v té době ste měli také jiné druhy zábavy? krom toho kina? LŠ: ne, to nebylo nic. to bylo zatemnění večer, nesmělo se tančit, že, brzo se zavíraly ty restaurace a všecko, protože, byla tma. LČ: ale to kino zůstalo teda? LŠ: ale kino bylo.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: ano, chodili ještě, my sme měli ještě potom chatu na Mečkově, LČ: mhm LŠ: manžel byl jako modelář, t- sa vyučenej byl teda stolař, a dělal modelářa potom v ve Šmeralovejch závodech potom po válce to, no postavil postavili sme chatu na Mečkově, a tak to sme si dali třeba sraz, na nedělu večer, že pudem do kina všeci, ty chataři tam v okolí.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste měla ráda třeba. LT: no chodili sme do tanečních i když to bylo omezený, protože tehdy se tančit nesmělo moc. LČ: aha LT: no ale tak se chodilo do kaváren jít si sednout. LČ: a třeba divadlo nebo... LT: no do divadla sme chodili často, to jo. LČ: a nebo třeba sport a výlety a tak [podobně] LT: [no na] výlety zase s partyjí LČ: a ee p- nějakým způsobem tyhlencty ostatní aktivity, třeba ee ste upřednostňovala před kinem, nebo jakou to měla vlastně [vzájemně váhu] LT: [podívejte, to] bylo takhle, že odpoledne se šlo, říkalo se, na čundr, že jo. a večer se šlo do kina. LČ: takže se to dalo propojit [takhle] LT: [áno] LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly? LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam sem chodila s rodičema. LČ: mhm LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda s manželem, to sme chodili pravidelně. LČ: a třeba ee poslech rozhlasu nebo takové věci, to ste ee nějak vnímala? (..) rádio? LT: no tak rádio, to sme měli hrozně brzy, protože to byl milovníkem otec (...) a tak nějaký ty povídky večer to co se četlo. LČ: takže ste poslouchali i rádio? LT: ano. LČ: a i ňáké konkrétně koníčky, že byste měla? LT: ne.
Augustin_(1924).txt
ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.
Augustin_(1924).txt
a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.
Augustin_(1924).txt
LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť? AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč,
Augustin_(1924).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště. AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...
Augustin_(1924).txt
AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní. LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování? AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát.
Augustin_(1924).txt
LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době? AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic. LČ: hm AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši.
Augustin_(1924).txt
AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...
Augustin_(1924).txt
LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina? AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.
Oldrich_(1920).txt
OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam LS: mhm OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět] OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu. LS: mhm. OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava. LS: mhm mhm. OH: hm LS: a něco dalšího kromě toho? OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal. LS: mhm OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz. LS: [a] OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý LS: mhm OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no,
Oldrich_(1920).txt
OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný. LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo] OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,
 
Atlas.ti kód
385
 
Rodič kódu
Každodenní život
 
nahoru
 
 
 
 
 
© 2011 Ústav filmu a audiovizuální kultury na Filozofické fakultě, Masarykova Univerzita, Brno