Filmové Brno
Dokumentace dějin uvadění filmů a diváckých preferencí v Brne v letech 1918-1945

 
 







 
Název kódu
Protektorát - do osvobození Brna
 
Citáty — Kategorie citátu
Dagmar_(1929).txt
pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
Dagmar_(1929).txt
[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a] televize.
Dagmar_(1929).txt
a potom, to už bylo horší za války LR: jasně DB: to sme neměli kenkarty takzvaný vod patnácti let, a my sme se chtěli dostat <na ty filmy, který>... vždycky šli ňáký dospělí, tak sme se přidali, a že jako k nim patříme. někdy to prošlo, někdy to neprošlo. <takže> tak asi [no]
Dagmar_(1929).txt
LR: [blízko]. a, tamta třeba jak ste říkala skala ((Scala)), tak do těch [ste chodili] DB: [no tak] do těch sem chodila ne s s to ne s děvčatama, to sem nechodila LR: [mhm] DB: [to] ne. to už bylo pozdějc LR: to už bylo později, no, [dobře] DB: [to] už bylo za války LR: [to už] DB: [a to] už sme se ňák rozdělily,
Dagmar_(1929).txt
jedno bylo na Sokolovně to vybombardovali LR: [mhm] DB: [v tom] velkym náletu, v roce štyrycet čtyry. jo, to to bylo krásný kino. jmenovalo se Hvězda, a mělo to po obou stranách toho plátna krásný hvězdy vy- plasticky vystouplý barevný z takových světýlek LR: [mhm] DB: [toho] kina bylo škoda, no už se nikdy neobnovilo, už prostě, padl strop tam dolu prostě tam byl nálet, na Židenice do- dost dost dost velkej nálet to byl tehdy v tom čt- v letě.
Dagmar_(1929).txt
a to už sme chodili do kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme jako, to sme brali jako... pak že byly kina zavřený to, jak byl ten Stalingrad, že? ovšem nevim, jak dlouho LR: mhm DB: nevim, jak dlouho to bylo. jak to u toho Stalingradu projeli Němci takže tam, to se nesmělo tancovat a nic prostě všechno bylo zakázaný, to byl takovej jejich smutek a my sme to museli <snášet> s nima
Dagmar_(1929).txt
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky DB: [ano]. no. LR: takže po tom vlastně roku asi... DB: to byla válka LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo] DB: [ne] LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často] DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako holky, protože učení nebylo holt, děvče
Dagmar_(1929).txt
no a tak prostě sme chodili chodili sme taky do kina, protože nebylo, co dělat za války LR: a jak často ste chodili? DB: každý [týden] LR: [každ-] každý [týden]? DB: [nó], když se měnil program LR: mhm DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano deme LR: [((smích))] DB: [tak sme šli]. je to mládeži přístupný, vod kdy do kdy, do kolika let. a to sme sledovali prostě by- to byly takovýdle plakáty obrovský LR: mhm DB: vylepený někde, na sloupech a na na těch plotech a tam sme si to vybrali LR: mhm, takže nic vám neuniklo [((smích))] DB: [né ne ne ne ne], to sme si to sme si řekli na co pudeme, kdy na to pudeme, jestli to stihneme. někdy sme šli dvě []
Dagmar_(1929).txt
no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty byly opravdu hustý LR: mhm DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina ((smích))
Dagmar_(1929).txt
[ale] to už bylo horší, to už byly ty slátaniny německý, to už bylo prostě horší. ale zase mě němčina dost bavila, já sem jí e ne měla ráda, ale já sem se dost- k něčemu dostala no, tak mě to bavilo LR: mhm DB: a tak sem na ty filmy taky chodila. i holky chodily, protože naše filmy taky byly, tam hrály právě ty hodně ta bárová ((Lída Baarová)) tam hrála, zitová ((neidentifikováno)) tam hrála. (.) a kdo tam ještě... pak už se objevila golová ((Nataša Gollová)), Inka Zemánková taky zpívala v tom filmu [slunečnice] ((Hotel Modrá hvězda)) LR: [mhm] DB: to už si prosadili zase určitý, to už vlastně začínal ten em ten džes ((jazz)) takzvanej, že jo? i ňáky ty švédský filmy sem přišly tuším ee něco vo učitelovi to bylo tehdy, tam byla moc hezká hudba, to si pamatuju dodneška. a ta Slunečnice no to to byl džez ((jazz)), to sme kóukali jak t- uplně, my sme byli... fakt teda teď si uvědomuju, jak moc ten film působil na člověka.
Dagmar_(1929).txt
LR: mhm. a která kina ste navštěvovala? pořád v těch [Židenicích v té měšťance nebo už ňáká jiná?] DB: [ne ne ne ne ne né. to sme jezdili] do j- jak je Jalta, to byla kino Moderna tam se jmenovalo, pak to byl ten centrál ((Central)), pak to byl Kapitol, skala ((Scala)) nebo Dopz nebo, jak se to řikalo tehdy. no tak to už sme se, e to už sme se odvazovali takzvaně. to už nám to ty Židenice malý [nestačily] LR: [ne] DB: to už sme sedli na šalinu a frrr do města. (.) [to už] LR: [a]. mhm DB: no, to už šlo, to už sme byly [pomalu] slečny nebo co
Dagmar_(1929).txt
LR: a měla ste své nějaké oblíbené kino z těchto? DB ne. LR: ne, [nebylo vůbec žádné, které by se vám líbilo?] DB: [ne, no, film, rozhodující byl film]. no pozor, taky jo. když to bylo v Židenicích tak to kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)), té sme říkali blechárna [((smích))] LR: [((smích))] DB: nevim proč. měli tam dřevěný sedadla vobyčejný, to nám asi ňák vadilo nebo co, jinde byly ty polštářky a takový ty p- prostě potažený, jo? řikali sme a když a to je ve Slávii ((Kino Slávia Židenice)) no a to nevadí, jdeme
Dagmar_(1929).txt
DB: takže to to nám to se nám nelíbilo, ovšem prostředí hrá- ještě Alfa kino bylo LR: mhm DB: do alfy ((Alfa)) sme taky chodili hodně, no LR: ale ňáké nejoblíbenější ste [neměla. záleželo na programu] DB: [né, to kdepak], to bylo tolik kin, že to ee v Králově ((Královo Pole))... v Husovicích byly dvě kina! my sme to měli kousek. tam bylo Sibiř a Jas LR: mhm DB: tam byly dvě kina. vobě jsou dneska zavřený. jedno bylo na Sokolovně, to byl Jas. no a tam sme chodili odpoledne taky, no vidite, jó. my sme chodili kolem vody sme sešli tam a to sme byli hned v Husovicích, dneska to zabrala zbrojovka,
Dagmar_(1929).txt
LR: a bylo vůbec nějaké kino, do kterého ste třeba ani nechodila? do kterého ste nechtěla chodit? nebo to ne? DB: tak to myslim [né] LR: [ne] DB: to bylo všechno tak vybavený, že to to to by ne ne. ňáký kino bylo taky na starym brně ((Staré Brno)), to už je zbořený. všude sme tak s- prostě takzvaně, brňáci řikaj blomcat nevim, co to je, <blomcáme>. tak sme chodili po po po městě a e myslim, že sme byli skoro ve všech. i v Králově Poli Oko, Morava, tam Jadran ještě nebyl
Dagmar_(1929).txt
no. ale jinak né ne. oblíbený kino to ne, to sem ne. ty byly všechny tak... to bylo ten standard byl tak jak jaksi hm tehdy to dávala ta doba, že to kino bylo něco, to bylo polodivadlo [vlastně] že?
Dagmar_(1929).txt
LR: a vybírala ste si ňák kino, s kým ste zrovna šla? třeba s tou kamarádkou sem chodila do toho [kina, s tam s tou sem chodila do tamtoho] DB: [hmmm.] ne ne ne, všichni společně LR: všichni společně? DB: nó, pak už se přidávali samozřejmě pánové, [že jo?] LR: [mhm] DB: to už ke konci války to už sme chodili jako jinak. to už byly takový ňáký... na- zakoukali sme se prostě no a to už prostě bylo trošku jinačí, ale chodili sme i s těma rukama LR: mhm DB: byla zábava no a pak se šlo domu, to už jako. asi ňáký doprovázení bylo asi bylo no, ale to bylo všechno
Dagmar_(1929).txt
DB: byla tam byl tam bufet [takzvanej byl] jo, byl
Dagmar_(1929).txt
LR: [nene, to nemyslim, myslim něco jiného, třeba...] takže vy ste si koupili v bufetu něco, a mohli ste si to sníst v kině [nebo bylo to normální] DB: [to nikdo nedělal]. LR: ne? vůbec ste nejedli, [nepili] DB: [ne], to bylo jak polodivadlo. [vám říkám], to ne to si LR: [to bylo jak...] DB: když někdo zašustil bonbónama pytlíkem, tak už se všichni votáčeli a napomínali a prostě, už jim to nebylo [vhod] LR: [mhm] DB: aby tam někdo jedl ňákej čoklbuřt, [] LR: [((smích))] DB: když se šlo do kina, no někdy se šlo do kina e prostě lidi chodili i ze zaměstnání do kina, takže žádná jako přehlídka módy tam nebyla no za války taky, co chcete mít za módu, že jo? každej měl přešitý nějaký šaty, to sem nenáviděla ježišmarja, to sem nenáviděla. maminka když něco tak kombinovala, tak já už sem byla nervózní z toho. ale to nebylo tak, že bysme chodili se ukazovat, to se prostě šlo do kina, tam se něco čekalo, že něco uvidíme. napětí prostě nebo na zamilovaný filmy někdo chodil, že? a někdo chodil na všecko.
Dagmar_(1929).txt
[ste] si něco dala, když prostě e tam člověk přišel a měl těch tu čtvrthodinku, koupíte si lístek, než sejdete dolu do skaly ((Scala)) třeba, když se [chodilo] LR: [mhm] tam bylo schodů jak do toho do e do tunelu někam, a ta ještě myslim jede [skala] ((Scala)) LR: [je], je skala ((Scala)) no DB: jo, teď si to uvědomuju. no a už mně to nic neřiká. no tak tam ste si něco dala, koupila ste si čoko- čokoláda se jedla, to jó to se jedlo. ale aby tam někdo si rozbalil salám a <rohliky, tak to,> nebo vlašák nebo picu ((pizza)), tak to ne, to vůbec. ne ne ne ne ne, ne. LR: a když se promítal ten film, tak mě by zajímalo, jestli ste nějak hlasitě reagovali na [něj] DB: [vyloučeno] LR: ticho DB: vyloučeno LR: mhm DB: [ne] LR: [takže] ste se ani vůbec třeba nebavili [s s jinými diváky. zasmáli] DB: [zasmá- zasmáli sme se], LR: [mhm] DB: ale to bylo [všechno]. někdo si zaplakal. jo taky, chodili ubrečený z kina,
Dagmar_(1929).txt
akže ste se vůbec třeba, když ste seděly vedle sebe s kamarádkou, tak ste si ne- tak ste si říkaly až po skončení [toho filmu] DB: [to se vůbec, né, to vás okřikovali druzí] LR: mhm DB: klobouk, když si dáma nechala, tak, sundat klobouček, milostivá a takle [no] LR: [mhm] DB: to s- se chodilo třeba i v klobouku no. nebo ň- to to to nebylo, to řikám, to b- to bylo tak společenská takový společenský setkání spíš než... každý se tam choval tiše, slušně a (.) no prostě, to je vše. tiše a slušně
Dagmar_(1929).txt
DB: vůbec takový projevy m, ne to nebylo, to nebylo, nepamatuju si vůbec LR: mhm DB: to bylo všechno v tichosti a... tak jak se chováte v divadle [dneska] LR: [mhm] DB: tak se choval tak se lidi chovali v kině. LR: mhm DB: to bylo něco jinýho
Dagmar_(1929).txt
DB: [jak se měnil program, ano], tak to co sem co se nám líbilo LR: mhm DB: prostě v tom žánru, třeba s- ale vono se nám líbilo všechno LR: mhm DB: tam nebyly takový rozdíly, prostě buďto to bylo zamilovaný nebo to bylo dobrodružný nebo to bylo smutný, tragický ňáký drama, no ale to všechno bylo hezký LR: mhm DB: to to vám něco dalo, to to ste se poučila nebo nebo ste se zamyslela n-
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] když ste si teda vybírala ty [filmy, tak... vy ste si nevybírali]. DB: [no. my sme si n- nevybírali] LR: vy ste šli prostě na všechno [co...] DB: [my sme] chodili do kina
Dagmar_(1929).txt
tam hrají film s hainsem rímanem ((Heinz Rühmann)), jedeme tam LR: mhm DB: hotovo LR: <dobrý> DB: protože on byl zábavnej, vtipnej a em slušnej a vždycky prostě to tam něco b- bylo to úžasný. teo lingen ((Theo Lingen)) a a hans mózr ((Hans Moser)) když hráli prostě Rakušáci, paula weselý ((Paula Wessely)) a to. byly hezký filmy který se daly vidět a, a ty nám něco prostě prostě to bylo tak no LR: [mhm] DB: že sme, kdepak sme, že bysme chodily pořád do jednoho kina jako slepice ne tak to ne, to to nemělo smysl protože všude se snažili, upoutat ty lidi, každý to kino mělo svýho [majitele] LR: [mhm] DB: a ten hledal a kupoval filmy, že? tak on se tím živil vlastně, on byl e jak se to řekne dneska [no] prostě LR: [podnikatel] DB: no podnikatel, no, no podnikatel <ne> LR: <ne> DB: to asi n- ne to by mně tam nesedělo. prostě měl svýho svýho člověka, kterej to tam vobsluhoval v té kabině a staral se o to em, měl tak uvaděčky, ty chodily v plášti glotovým takovým ňákym a e vždycky nastoupily, uváděly lidi. já nevim, jestli se to dneska dělá DB: no, dneska jenom v divadle, jak ste řikala vlastně, [že... v kině, v kině se tohle už nedělá] DB: [áha, to bylo v kině, no vidiš, holčičko,] tak to sme... ano, trhala lístky tam jedna a druhá vodila LR: mhm DB: až k sedadlu vás zavedla. kde sedíte, co sedíte, proč tam sedí ten, když tam nemá co dělat třeba, že jo. nebo sme ji zavolali, zavoláme uvaděčku, uvaděče. nebo se taky chodilo v ky- ((smích)) <to vám bude připadat jako jako ňákej blbej fór, prostě> von měl takovej válec s takovou ňákou čudlou nebo co, a takový prostě to jako na na vzduch, když tam saje a teď von prošel to kino. úžasná lesní vůně jo? se tam roz- [rozplynula] LR: [mhm] no, to bylo taky v kině
Dagmar_(1929).txt
LR: [to je zají-]. a v j- to bylo jako ve [všech kinech nebo] DB: [no. a to už nevím] LR: to už nevíte DB: to [už nevím] LR: [a to byla] jenom lesní vůně nebo to byly různý? DB: no, lesní, [to na víc] se nezmohli LR: [lesní vždycky. ((smích))] DB: protože ta chemie nemohla za té války moc ňák si [vymejšlet] LR: [mhm] DB: ale bylo to voňavý, bylo to příjemný, nebylo to e prostě e asi tam nebyly ty freony nebo c- no nebyly, kde by je vzali.
Dagmar_(1929).txt
B: ale to bylo tak příjemný, to bylo tak jak jak když sedíte v lese LR: mhm DB: a ne, že by to vás pošplíchal nebo něco, to von tak do vzduchu, teď se to rozplynulo, po té hlavní té šel, že? teď to obešel, no a bylo to LR: mhm DB: voňavý
Dagmar_(1929).txt
LR: a kde ste získáv- získala ste vůbec někde ty informace o těch filmech? jestli ste s- [dívala ste se na ten program...] DB: [no tak jako dítě ne, pochopitelně] LR: [mhm] DB: [jako] dítě ne. jako režizéři nás taky nezajímali, ty nás zajímali až hodně pozdě, kdo to [natočil] třeba, že? LR: mhm DB: ale jinak e co takle, no hlavně, kdo tam hrál LR: mhm DB: to bylo důležitý, protože to byli oblíbení herci, ne tak jak dneska je jich nametenejch tam z toho z JAMU nebo vodkuď a teď se tam všichni pro- no prostě, to byly hvězdy LR: mhm DB: a za těma se chodilo LR: a kde ste získávala ty informace? jestli v novinách nebo jenom vám stačily ty [vývěsky] DB: [no tak] to m to to ne to. z té kinoreví ((Kinorevue)) vod té kamošky, vod té Mileny, ta maminka to prostě... a co co uvidíte v kinech LR: mhm DB: to bylo někde myslim v ňákym kam, vycházelo Kam v Brně LR: [kam] DB: [ale] to byla jiná forma uplně LR: [mhm] DB: [to] byla novinová forma jako noviny
Dagmar_(1929).txt
DB: a hlavně kdo tam hrál LR: takže i pro vás bylo důležité, kdo tam hrál, že jo. to ste si, to ste [říkala] DB: [tó], no tak důležitý ne, ale třeba s- to člověka zaujalo. řekne si, zase ho uvidim nebo zase jí uvidim, a to to byly idoly, dyť to byly, e to byly hvězdy m, co se dotýkaly hv- dotýkaly nebe, že? dneska co, taková ferbasová ((Věra Ferbasová)), dyť to ta když se myslim někde objevila no. prostě to byla to byl pojem, [ten člověk] LR: [mhm, a měla] ste oblíbeného herce, herečku, někoho? DB: naše? LR: naše nebo zahraniční DB: no tak Svatopluk Beneš se mně líbíval jako, pak se mně líbíval schránil ((Raoul Schránil)), ze začátku. a dneska nevim proč ((smích)) <když ho vidim v těch filmech>, tak to nevim. tou noblesou asi na nás působil jako když nám bylo těch dvanáct třináct let asi asi tak. no a z hereček (.) z hereček. no ta e s- pochopitelně, že nás n- především ta ferbasová ((Věra Ferbasová)) [zaujala] LR: [mhm] DB: protože ta podávala výkony, to nebylo, to bylo něco jak širlej [templ] ((Shirley Temple)) LR: [mhm] DB: ta ta Američanka že, ta holčička, no tak to bylo něco podobnýho, no tak, to byla taková kopie trošku nó a tak sem se nám to líbilo nó. ta móda byla pěkná, hezky se oblíkali. byl tam hezkej interiéry taky, těch bytů a tak vůbec všeho, nedošínská ((Antonie Nedošinská)), dyť to byla hvězda LR: mhm DB: [ne] LR: [a] vzpomínáte třeba na nějaké ty filmy s nimi, s nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) s ferbasovou ((Věra Ferbasová)) nebo DB: no třeba ta Kvočna, to bylo hezký. nebo když hrála s tím e novým ((Oldřich Nový)), prostě bylo to něco jako jako na Pygmalion takové em parodie nebo já nevim si prostě jak tam přijde a prodává ty tkaničky. nedošínská ((Antonie Nedošinská)) tam hraje její tetu, nový ((Oldřich Nový)) tam je jako, že jí naučí [mluvit] LR: [mhm] DB: a číst a kdesi cosi a počítat jak se to, nevim jak se to jmenovalo prostě. ((Falešná kočička)). e a ferbasová ((Věra Ferbasová)) tam v tom hrála, učila se ten pražskej žargon taky, myslim od od ko- ( ) byl kohout ((Jára Kohout)) (.) jo, kohout ((Jára Kohout)) hrál toho jejího [učitele] LR: [mhm] DB: nó, tak to jó. a takový filmy prostě... nebo burian ((Vlasta Burian)) se taky objevoval (.) když to bylo vo tý vo ňáký e ňáká regulace se tam měla stavět ((Ryba na suchu)) a ty bratři, ty sourozenci mm sourozenci, sourozenci, ty kluci vod toho ježiši vod toho (.) teď je za hranicemi, em, (.) režizér velkej (.) Amadeus no LR: forman ((Miloš Forman)) DB: Formanovy ((Miloš Forman)) dvojčata tam hrály malý kluky, namalovali kozu jako zebru a... prostě byly to takový naše filmy, z našeho prostředí, no, tak to to tehdy za války letělo [takzvaně]
Dagmar_(1929).txt
LR: [mhm], a, když ste třeba měla tu ferbasovou ((Věra Ferbasová)) zrovna ráda, tak jestli se na ni na ty filmy chodila opakovaně, [jestli třeba zrovna] DB: [ne, ne, ne, ne, ne] LR: ne vůbec, to ste vůbec nechodili opakovaně na filmy, [že by...] DB: [to se totiž] nepodařilo LR: to se nepodařilo DB: ne, to bych musela v tom týdnu, kdy to hráli LR: mhm DB: protože pak to zmizlo a objevilo se okamžitě něco [jinýho] LR: [mhm] DB: a ňáký retro tam nebývalo LR: [mhm] DB: [kino], ne LR: takže vy ste třeba když se vám to líbilo, tak už ste vlastně pak ani neměli možnost jít na to [znova připomenout si to] DB: [ne ne ne, ne, ne, to z-] to z- to [zmizlo] LR: [mhm] DB: protože se točily filmy jako na běžícím pásu. ano, to bylo ho- hodně [filmů]
Dagmar_(1929).txt
a spousta německejch herců tam bylo, a a m, tak se mně líbili no. se mně líbil, jak von se jmenoval, aksl fon ambersr ((Axel von Ambesser)), a to byl takovej hr krásnej chlap, ježiš, ten byl krásnej, nebo johanes hestrs ((Johannes Heesters)), ten krásně zpíval zase, ten zpíval ty gondoliéry dělal a takový. no prostě to byl válečnej film, to byla válečná doba, to už nám ty naše český filmy no už taky byly ještě, ale už nám to nedovolili, že, už toho tolik nebylo a cpali, jako sem teď cpou američtí producenti ty jejich, co se jim nepodaří nebo podobně, že, tak to nacpou nám a a my se na to díváme, nebo vy se na to díváte, nebo kdo se na to dívá, já nevim, kdo na to chodí. ale, to bylo tak, že se tam prostě nám začaly ty německý filmy [a to]
Dagmar_(1929).txt
LR: třeba ta sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná [a to bylo opravdu jenom...] DB: [no anó], to byla bomba! LR: to bylo opravdu ojedinělé DB: a potom začali Němci s tim [technikolorem] ((Technicolor)) LR: [mhm] DB: to byla ta marika rek ((Marika Rökk)) ta s- ta začalo to m, ale to byla válka, to už byla válka LR: to už byla válka, ale tak, [a to to už teda...] DB: [sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla s-] a gros- kres- kreslený grotesky ty byly jenom vod toho disneje ((Disney)), to bylo americký LR: mhm DB: a ty byly [barevný!]
Dagmar_(1929).txt
LR: no naše ne, ale tak, když třeba přišla ta diznyjovka ((Disney)), tak to ste se těšili, že to bude barevné? (.) nebo ty [německé filmy, když už teda byly barevné ty válečné, tak to ste se těšili, že přijde barevný film] DB: [no, ty. no anó. to jistě. no anó]. no tak bylo to zas na koukání l- tak ja byste měla černobílou televizi a pak [ste] najednou byla barevná, že?
Dagmar_(1929).txt
to s- to je celý celej ten filmovej... ale hodně sme řikám, hodně nám filmy daly, to si dneska uvědomuju, teď při té řeči, protože člověk se nad tím nikdy nezamyslel. ale opravdu tam bylo všechno. humor, cit, písničky, trable všelijak- e to se neřikalo trable, nó ale tak, nešťastný lásky a šťastný lásky a rozvraty a nevěry a, a prostě, jakej život byl, takovej [byl] LR: [mhm] DB: problémy děcek třeba, že, holek v dospívání taky tam byly a, a mm no prostě tam to bylo obsáhlý. vychovávalo to. ukazovalo to něco.
Dagmar_(1929).txt
LR: ((smích)) a které filmy ste měla ráda a které ne nebo spíš co co [dělalo film] dobrým filmem? co s- co... DB: [mm e-e, tehdy byly všechny filmy dobrý. LR: ((smích)) DB: byly. když ste hledala (.) když ste tam něco hledala, tak ste to tam našla, šla ste na takový film, který vám to dal LR: mhm DB: a jinak, co, škoda času LR: mhm DB: vybrala sem si film, který mi něco dal, i když sem byla třeba holka. ale rozhodně bych třeba nešla na nějakou indiánku nebo prostě na něco co mě vůbec jako nezajímalo, ňákej vinetů ((Vinnetou)), no to už je něco jinýho, ale ty ty Mohykáni ((Poslední Mohykán)) a to to bylo strašný, to byly skalpy a ty v- jak řvali a j- polonazí jezdili no to bylo t- v černobílým to bylo to byl <děs>! a kluci na to chodili, ale my [ne] LR: [mhm], a co vy ste si teda vybíraly nejradši? DB: mm no tak říkám, my sme chodily na ty grotesky jako malý holky, no a potom ty naše takový ty začaly začaly ty naše filmy, takový [ty] rodinný filmy takzvaný LR: [mhm] DB: Otec Kondelík a ženich Vejvara, že jo. evička gérová ((Eva Gerová)). no. krištof veselý ((František Krištof-Veselý)). a zase ta... pištěk ((Theodor Pištěk)), a nedošínská ((Antonie Nedošinská)). no, to byly takový rodinný filmy LR: mhm DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v neděli se šlo do kina LR: mhm DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no, šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.
Dagmar_(1929).txt
LR: [ee no jestli], teda vy ste říkala, že [ste měla ráda filmy...] DB: [jó, zábavy] LR: zábavy no, [přesně tak] DB: [tanec!] ((smích)) LR: tanec DB: tanec, ano LR: a divadlo třeba? [to už] DB: [no taky]
Dagmar_(1929).txt
jó, dyť já sem vlastně... jéžišmane, dyť já sem chodila s maminkou do [divadla] LR: [mhm] DB: Na hradbách, do Zemskýho ((Zemské divadlo)) takzvaného, jak se dneska jmenuje já nevim
Dagmar_(1929).txt
a právě v tom zemáku ((Zemské divadlo)). a on nás... <to bylo dobrý>. to byla takhle jeviš- tady je jeviště, tady je hlediště, tady na jevišti jsou takový boky, dřevěný vysoký a tam sou lóže. a my sme tam [chodily] LR: [mhm] DB: s maminkou, a tam hráli samý operety. Vladimír Konůpka, Karel Kosina, mery bártů ((Mary Bártů)), prostě Loukota, Jindra Loukota a tam sem prožívala vodpoledne vždycky s maminkou v sametovejch šatech krajkovej límec. a mě to ale bavilo, to byly samý operety, Mé štěstí má zlaté vlasy, třeba tam e tam nehráli opery jako dneska, tam hráli operety a hráli to odpoledne LR: mhm DB: nebo tak ňák vo pěti, a tam sem chodila s maminkou LR: mhm DB: a to sem byla děcko. a o a potom ten [tanec] LR: [] DB: to ten mě teda u- ten mě udělal uplně. to je pff, to se nedá vůbec povidat, to s- všechny tance, co byly, tak všechny sme museli umět, a to sme chodili. Gustav Brom tady hrával, v pasáži, v Oáze. v Besedním domě armády nebo jak se to jmenovalo se tančilo venku. no a různě prostě, v těch i v nějakejch těch bárech sme <byli>. a hodně se tancovalo
Dagmar_(1929).txt
no tak byly byly] exkluzivní kina, to byly LR: mhm DB: hlavně ve vnitřním [Brně] LR: [mhm] DB: na předměstí už to nebylo tak hóch [nóbl] LR: [mhm] DB: ale, v teda ty byly opravdu, třeba skala ((Scala)) nebo ta Moderna, nebo (.) Kapitol, i Alfa. ta kina to bylo ja- jak divadla. to ste byla jako v křesle ste seděla uplně a, a tak dále no, prostě bylo to povýšený na divadlo, víceméně
Dagmar_(1929).txt
LR: a přístup zaměstnanců? (.) uvaděče měly všech- všechna kina? DB: ano, to měly. a přístup zaměstnanců já sem se s žádnym nedostala do žádného konfliktu, <takže> sem můžu říct, že sem ani žádnýho [neviděla] LR: [mhm] DB: mimo těch uvaděček, který musely být slušný i kdyby si to ten e host nezasloužil ten návštěvník, tak ty musely být [slušný] LR: [mhm] DB: a žádný incidenty tam nebyly, že by se někdo opil nebo tam dělal výtržnosti nebo něco, ne, to vůbec ne. to prostě všecko bylo tak tak bych řekla korektní LR: mhm, a ty uvaděčky měly třeba nějaké uniformy? DB: sem řikala, glotovej plášť [většinou] LR: [jo, to ste řikala,] to máte pravdu DB: nó, jako třeba v divadle, mívaly glotový pláště, límečky bílý. žádný jméno, cedulku, kdo je kdo, že jo? to to se nenosilo. ale byla slušná, měla baterku LR: mhm DB: když někdo přišel pozdě nebo přišel na reklamy. běžely reklamy před rek- po reklamách byla malá groteska [většinou] LR: [mhm] DB: pak teprve hlavní film. tak někdo to tam proš- pro- mm pro- prostě, něco si tam dal třeba a nestihl třeba tu grotesku, přišel na hlavní film, protože ho to nezajímalo. tak malou baterečku, svítila na zem pěkně, zavedla ho kde si... von většinou seděli na kraji, protože kdo kdo věděl, že sedí vprostřed, tak ten si to moc jako ani nedovolil, aby všichni vstávali kvůli němu, a tak posvítila mu, von si tam posadil a zase vodešla a LR: mhm DB: no, to byla taková služba LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...] DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny LR: [no] DB: to byl drahej [lístek] LR: [mhm] DB: no, reklamy tam byly, [ano]
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste říkala, že tam byly ty reklamy, [ta groteska...] DB: [za čtyři koruny] no to bylo drahý [čtyři] koruny LR: [no] DB: to byl drahej [lístek] LR: [mhm] DB: no, reklamy tam byly, [ano] LR: [no] právě tam byly e ten program se sestával právě jako z několika [reklamy], hlavní film DB: [části] LR: tak jestli jestli ste šla i na ty [reklamy, jestli vás to bavilo?] DB [jistě], my sme byli vod [začátku] LR: [] DB: jistě. ano. opalovací krém a... slunéčko sl- sluníčko a pegy, to byl ten krém, budeš brzy hnědý, [] LR: [((smích))] DB: <reklamy>, no to tam bylo, a to dávali asi sklíčka nebo ňáký co- cosi, protože to bylo [barevný] LR: [mhm] DB: tak křiklavě barevný tak prostě uplně děsně, a to bylo hezký. a pár reklam bylo a pak byl ten... někdy byla groteska, někdy nebyla, maličká tak, já nevim, osm minut deset minut nebo co.
Dagmar_(1929).txt
italský filmy taky tady byly (.) za války, jak se se Němci kamarádili s taliánska ((Itálie)). tak tady byly i italský [filmy] LR: [mhm] DB: ale ty nás moc jako ne- nebraly LR: mhm DB: marčelo mastrojány ((Marcello Mastroianni)) a sofia lorenová ((Sophia Loren)), ty už tehdy začínali. to nám přišlo takový vyzývavý, takový prostě, nebyl to náš styl, jak sme takoví knedlíkoví Češi. [((smích))]
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho doma a měl vlastní promítačku, to ne? DB: ne LR: to si... DB: takový štěstí sem neměla LR: to bylo málo lidí mělo DB: asi jó LR: mhm DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
Dagmar_(1929).txt
LR: ee jestli e vlastně tam byly nějaké změny že jo po tom roku tř- po tom roce třicet devět v těch biografech. tam byly německé nápisy? tuším? DB: no, [přirozeně] LR: [a] j- jak e jestli to na vás ňák působilo DB: no, se nám to [nelíbilo] LR: [nelíbilo] DB: protože to n- no prostě my sme s tím nesouhlasili, že, v duchu a vůbec jako všichni byli Češi byli, většina teda byla proti tomu, a hlavně tam byly ty žurnály. LR: mhm DB: z té fronty LR: mhm DB: to ty nás to tam bylo pořád. (.) prostě ty dobývali pořád, už to dobyli, to dobyli a to e to, tak lidi to sledovali, prostě chlapi zase byli zvědaví jak to na těch frontách vypadá a jako, že kam se doš- e... chytali každý slovíčko, já vim, že tatínek se strýcem prostě, ty slyšels, von tam řekl prostě, že se usto- že udělali prostě ňáký ús- prostě né ústup to ne, ale oni to řekli tak diplomaticky v tom, že, řikali, tak to dostali na frak, <prostě už se radovali z toho, jo?>, že to ti ně- Němci prostě tak zaobaleně řekli, a voni už si z toho vydedukovali, že už asi jde fronta zpátky, no tak asi no, a jinak byly titulky český, německý LR: český, německý DB: nó LR: mhm DB: no, anebo česky mluvili a německy to tam bylo promítaný LR: mhm DB: prostě co s- jako pro Němce nebo já nevim proč, protože to nikdo stejně nečetl z Čechů, že jo? co by z toho měl? když se to česky mluvilo. aneb- to už potom hlavně ty žurnály to to z toho sme byli tak tak dost špatní, protože to bylo pořád ta válka, válka, to tam nacpali do toho, to bylo pořád ty děla a to všecko, jak to střílí a jak e obsazujou to to Rusko, tu Ukrajinu , v v ja- jakých podmínkách ty lidi žijou, jak tam bydlí, prostě takový e zemljanky a to všecko tam se s tim hono- honosili, že em to je jedno [no] LR: [mhm] DB: a jak je věšeli a všecko, to bylo všecko v žurnálech
Dagmar_(1929).txt
LR: tady toto, ale vy ste pořád chodila [vlastně] DB: [no, protože] to byly český filmy LR: mhm DB: i německý filmy byly, ale ale ty už neměly s válkou nic [společnýho] LR: [mhm] DB: to byl prostě produkce Německa no a co se dalo dělat no tak sme sme šli. byly tam titulky český, že, zase pro nás. a em byly to taky hezký... byly to hudební filmy hodně a taneční filmy to byly, to nebyly žádný prostě em myslim, že poslední film co bylo než tu Hvězdu ((Hvězda)) vybombardovali, že to byl paracelzus ((Paracelsus)), tušim, že to hráli, ten doktor, jak tam... to bylo taky drastický to bylo. no a pak to pak to, to byl asi poslední film, co sem tam
Dagmar_(1929).txt
DB [to byl] bylo nový kino LR: mhm DB: nově zřízený, krásný, moderní, veliký. ježíš, ty kina byly tak krásný, takový obrovský. a fascinovaly mě ty hvězdy, byly takový vypouklý, takle a teď takový mozaikový a teď to všema barvama hrálo, ty hvězdy se vždycky rozsvítily. bylo to hezký kino no ale, bohužel. někde se chodilo z boku, někde se chodilo vod plátna, že, někde se chodilo proti plátnu, každý to kino bylo jinak ten interiér byl jinačí
Dagmar_(1929).txt
DB: za války už sme jezdili hodně do města, protože sme jezdili do školy, každej někam a to už sme se někde sešli a šli sme do kina LR: mhm DB: nebo tak ňák, a to jako malí tak teda ještě v tý měšťance, tak to sme chodili na ty na ty odpolední filmy hlavně, protože večer za za za rajchu to nás ne- ani nepustili naši ven. to sme se moc neprocházeli po [venku]
Dagmar_(1929).txt
LR: a když byl ten [protektorát], tak změnil se ten váš výběr těch filmů, na které ste chodila? chodila ste i... DB:[no] no, tak překvapili nás ty [Němci] LR: [mhm] DB: jakou měli techniku, že to bylo zas něco úplně jinýho. a oni měli hodně hodně takových těch e manželských filmů bych řekla. jako prostě e ňák e že by ty manželský problémy vznikaly jo? a tak tam zase tam se řešily, zas to byli mladí lidi ovšem, [že?] LR: [mhm] DB: a na úrovni, ne žádný ňáký <pelešení nebo něco prostě>, něco že co se jim nelíbilo, a měli to hezký hezky udělaný, a hlavně ty taneční filmy a hlavně hudební [filmy] LR: [mhm] DB: na to byl... a a [veselohry] LR: [mhm] DB: veselohry byly úžasný. ten teo lingen ((Theo Lingen)) a hans mózr ((Hans Moser)), to byla dvojka, ten byl takovej malej, že, mózr ((Hans Moser)), Rakušák, lingen ((Theo Lingen)) byl takovej vysokej a vždycky tak precizně všecko dělal prostě, a to byly jak dva opaky, že? a ty když se daly dohromady, nebo paul herbigr ((Paul Hörbiger)), ten hrál s tou ves- e paula weselý ((Paula Wessely)), že? to byla maminka romy šnajdrové ((Romy Schneider)), a to byli... no a ta ta ta hrála krásně, to byla mladá tehdy, a oni měli zase tam o té Vídni a o tom rako- Rakousku a a to vínečko tam, tam to prostě na to na tom si zakládali zase no, na tom, na té rakouské gemýtlichkajt ((Gemütligkeit)) LR: mhm DB: to voni jsou takový nó. Němci byli tvrdší, že? zase em měli zase jiné em jiný názory na život, to se tam poznalo prostě, a my sme byli takoví dobrosrdeční trouby. [((smích))]
Ludmila_(1923).txt
[no tak když] sme se vdali, taky byla válka, takže toho taky bylo strašně moc, PV: hm LH: protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
[jako byl] člověk dospělý, tak se šel podívat, no dospělý, no tak to sme byli ještě mladí, ale nemě- neměli sme na to. PV: hm LH: drahé bylo jídlo, nebylo na to, aby se mohlo chodit do kina, PV: hm LH: takže si, ve válce si vůbec nepamatuju, že bych někdy teda, jednou třeba, PV: hm LH: za půl roku nebo za čtvrt roku se šla podívat do kina. a mám dojem, že dokonce bylo i zrušeno, za té války, že se asi vůbec nehrálo. PV: hm LH: takovej dojem mám, nevím určitě, ale já sem určitě v té době do kina nechodila.
Ludmila_(1923).txt
a pak, my sme, manžel a já, my sme rádi, jako děcko, my sme už chodívali po lese, sami, teda s partou, né samy holky, ale prostě celá parta sme chodívávali, no to sme chodívávali tančit, ani nás kino nezamímalo ((nezajímalo)), a pak sme šli domů, nebo na Vranov sme chodili, zase, celá parta, PV: hm LH: do kavárničky kde byla, kde byly rourky, se dělaly, trubičky, PV: <jo> LH: jak sme tomu říkali, <rourky.> no tam byla taková malá kavárnička, to se šlo potom přes les zase, to ste nemohla chodit sama.
Ludmila_(1923).txt
protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
hm takže to už ste pak šli radši někam jinam? jako [do kavárny,] LH: [no chodili sme] na čaje. PV: jo. LH: do, třeba do Soběšic sme chodili na čaje. PV: hm LH: tam byla zas tahle, tam byla em jak se tomu říkalo, sokolovna, a do té sokolovny se chodilo na čaje. a turisti, kteří přišli, třeba šli odněkud, tak se stavili na tom na tom čaji, se tomu říkalo. čaje. ovšem bylo to takový taneční, takový sportovní, tam se, tančilo se, prostě šla ste třeba v kalhotech, v botech v těhle, a tam se tančívalo. tak tam sme chodili. PV: hm LH: no a pak sme chodívali tančit taky do pivovaru v Řečkovicích. tam taky byly takový ty tanečníky, o těch pěti hodinách pro tu mládež. takže pak nás kino nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,
Ludmila_(1923).txt
no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc odpadalo. to už sme neměli zájem.
Ludmila_(1923).txt
a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná- nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama. jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na někde že tohle. tak na to se šlo.
Ludmila_(1923).txt
za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu sme nechodili do kina, opravdu ne. PV: hm LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina.
Ludmila_(1923).txt
no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)), PV: hm LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že, Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie Nedošinská)),] PV: [jo, jasný] LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda dopadla. PV: hm LH: tak dopadla. PV: hm LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla. protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila PV: hm LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak, když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do toho Německa, a PV: hm LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se se zahodila s takovým PV: hm LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju odsoudili. moc ju všichni odsoudili. PV: hm LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.
Ludmila_(1923).txt
hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.
Ludmila_(1923).txt
tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu, nebo to. PV: hm LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to. PV: hm LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.
Ludmila_(1923).txt
proto myslím, mám dojem, že ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli, no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno soustředilo, PV: hm LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl živej.
Helena_(1927).txt
HH: ale když mně bylo, co já vim, tak tech patnáct nebo co, tak to už sme chodívali, LR: mhm HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to tak [bylo] LR: [hm] HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady mám dat LR: ((smích)) HH: a on <mě tam pustil teda, víte,> ale e smůla byla v tom, že já sem zase nesnášela, třeba já sem nesnášela jízdu ani autem dobře, a tam to byl film, kde zrovna na začátku jela tak jakoby lokomotiva do obecenstva, LR: mhm HH: a mně vám se udělalo špatně, já sem začala vlhnout a voni vlastně z toho filmu neměli nic, ani já, protože my sme museli honem hledat něco a ven. víte, LR: mhm HH: tak na toto je špatná vzpomínka
Helena_(1927).txt
LR: mhm a pamatujete si, jaké to bylo kino, kde ste- kam vás [tatínek] HH: [bylo to] kino Kapitol LR: Kapitol, v centru. HH: v centru, LR: mhm HH: my sme, to já ty kina tam všechny skoro znám tam, [že].
Helena_(1927).txt
skala ((Scala)) potom byla Moskva ze skaly ((Scala)). LR: mhm HH: pak byla Moderna, to bylo tam u Nové radnice v té pasáži ((pasáž Jalta)), LR: mhm HH: že, Alfa na Poštovské, LR: Poštovské HH: všechno ty kina já si ještě tak pamatuju, ovšem ty filmy tak, no některý si třeba [pamatuju trošku] LR: [mhm] ((smích)) HH: mně utkvěly v paměti, a to sem ještě chtěla říct, že třeba i za protektorátu byly tady německé [filmy], LR: [mhm] HH: skutečně em dobré, to byla ta, to byla třeba Dům u jezera se to menovalo, to vím, nebo marika rek ((Marika Rökk)) to byla taková, nevím, jestli ste o ní někdy slyšela, vona byla LR: [tanečnice] HH: [tanečnice], vona byla zpěvačka, vona byla herečka, měla krásný nohy a ((smích)) LR: ((smích)) HH: tak na to sme teda někdy chodívali, to se mně,
Helena_(1927).txt
[až] potom sem byla starší [teda, no no] LR: [až ste] byla starší. dobře a kina ste navštěvovala jaká? HH: myslíte ee názvy, nebo jaká em? LR: no názvy jako. HH: no tady v Židenicích bylo kino Sport, LR: mhm HH: to byl e t- majitel toho kina byl pan Tříska, s jeho dcerou já sem právě chodila na tom gymnázium, no a tam sme chodívali teda, třeba i na- e na dětsk- na odpolední představení, pak tady byl kino, bylo kino Světozor, ten byl kousíček dál, LR: mhm HH: a nakonec byla eště Hvězda, to bylo v bývalé sokolovně na nynější Gajdošové LR: [mhm] HH: [ulici]. tam sme chodívali, pěšky samozřejmě, auto žádný, tak za každýho počasí se putovalo do kina, LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž]
Helena_(1927).txt
LR: a byl pro vás v tomto dětském věku film důležitý? HH: no jistě, tam se člověk dozvídá kolikrát takový dobrý věci, že. (..) jak se má chovat, a co je- co je dobré a co je špatné, že tam byl ten rozdíl vždycky, něco bylo dobrý, no a pak se to třeba zase změnilo, něco špatného LR: [mhm] HH: [a to s-] to bysme si mohli vybrat. tak ee to já... já su teda dost na film, mám ráda film, no, mám pěkný vzpomínky na to, no.
Helena_(1927).txt
LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s kamarády [na n-] HH: [ne] LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo], HH: [ne ne] ne. LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády? HH: to, to možná ani ne. LR: mhm tak jo. HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina, [víte].
Helena_(1927).txt
LR: a potom později už ste chodila častěji? HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i dvakrát do týdne, LR: [dvakrát do týdne] HH: [když se] nám [něco] LR: [mhm] HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer, já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly dokonce i na desátou byly LR: mhm HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],
Helena_(1927).txt
LR: a když ste byla takhle menší, tak chodila ste s někým jiným do kina než s rodiči? HH: n- ee tak někdy na ta dětská představení sem chodila s kamarádkou [jednou], LR: [mhm] HH: to sem chodívala, to byly obyčejně v neděli to bylo, taky od těch dvou hodin asi, LR: mhm HH: a to bylo asi vstupné korunu nebo co, <to sme dostali, a už sme běželi, že> LR: mhm HH: když sme mohli, jako když bylo... když byla možnost, no.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a měla ste nějaké své opravdu oblíbené kino? HH: ne, to nemožu říct, že bych zvlášť do některýho ráda chodila, já sem se nedívala ani tak na to kino, jako na to, co se hraje. LR: mhm (.) takže ste se vždycky rozhodla spíš [podle] HH: [ano] LR: spíš podle filmu HH: byly plakáty, že, a v novinách bylo, a tak co sem si řekla, to by mohlo třeba být dobrý, někdy sem se taky zklamala, LR: mhm HH: a třeba se mně to nelíbilo, no, ale ve většině případů bych řekla, že ty filmy byly dobrý. LR:mhm HH: na- na tehdejší dobu [víte]. LR: [mhm], takže kde ste získávala ty informace o těch filmech? na plakátech, vždycky [ste sledovala plakáty ] HH: [na plakátech, no,] plakátech LR: pak [noviny někdy] HH: [anebo v novinách,] no. LR: mhm a ňáké časopisy... HH: ne to sem [nebrala].
Helena_(1927).txt
LR: no že třeba s rodiči ste šla já nevim, do Židenic do Hvězdy ((Hvězda)), s kamarádkou zase někam jinam... HH: no s tou kamarádkou, vona byla tam ee ze Židenic dóle až u Zábrdovic, tak s tou sme obyčejně šly do toho kina Světozor. LR: mhm HH: anebo Sport a jinak s rodiči třeba tady do té Hvězdy ((Hvězda)), no.
Helena_(1927).txt
LR: dobře, tak a teď by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala? například jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? HH: no, to ee <nápoje teda ne,> ale protože u- v každém tom kině bylo skoro bifé, LR: [mhm] HH: [v každém], tak to před představením se něco koupilo, a em třeba aby to nechrastilo, tak moc sem teda jako... ne já sem nechtěla rušit, víte, ale mívali sme, i rodiče třeba koupili LR: [mhm] HH: [a dali] mně něco potichoučku do toho, nějaké štolverk nebo něco, ale že bych třeba jedla nebo, jedla nějaký jídlo, to vůbec nepřipadalo v úvahu, jenom takový cukrlátko nějaký. LR: to se tam prodávalo, HH: to se tam [prodávalo], LR: [mhm] HH: a potom v Kapitolu ((Kapitol)), mně se zdá, tam měli dokonce, nebo to bylo v té Moskvě ((Moskva)), tam měli bifé, tam se mohlo ee konzumovat i káva, víno, LR: mhm HH: prostě nějaký nápoje, a bylo to obyčejně na na začátku nebo na konci, anebo u některých filmů, já už ale nevím, jak je to možný, ale byla i přestávka, jesi to byly dvoj- dvojfilmy LR: [mhm] HH: [tak] tam lidi se nahrnuli a dávali si, anebo tyčinky nějaký slané nebo [tak, víte.]
Helena_(1927).txt
LR: [mhm]. a bavila ste se během projekce filmu s ostatními diváky? HH: né LR: ne. HH: ne ne, to by mně bývali ani naši nedovolili, abych rušila. ((smích)) LR: a reagovala ste vy nebo někdo ostatní hlasitě na ten film? HH: ne, já ne, ale byli takoví, když [sme chodili] LR: [mhm] HH: ee na ty třeba tam seděli kluci, a když se tam líbali, tak ((napodobuje zvuk polibku)) dělali tak víte ( ) něco říkali, to kluci hlavně, LR: mhm HH: děvčata, my sme nebyly takový. ((smích)) LR: mhm. a ozýval se během filmu, nebo po jeho skončení potlesk? někdy ste zažila... HH: ne, ne to sem- to sem nezažila, ne. LR: hm HH: to sem nezažila, ačkoliv některý filmy by si to třeba zasluhovaly, ale to sem nezažila.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině, nebo až HH: [ano ano] LR: [pak cestou] z [kina?] HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme, ale tak jinak ne, to ne.
Helena_(1927).txt
HH: [ne, ne to] ne, tak ta kamarádka, já sem byla větší, taková silnější něž ta kamarádka, my sme šly spolu a voni řikali, ty né, jako, a vona se zlobila, my sme stejně starý, jo, LR: ((smích)) HH: ona byla [menší] LR: [mhm] HH: <a slabší taková> jako já, tak mě by pustili třeba, a ji tam někdy [nechtěli pustit] LR: [mhm] HH: ale nakonec pustili, přece jenom, [no.] LR: [mhm], ale to už ste byly v tom věku, když ste teda mohly. HH: jó, [jo jo] LR: [nezkoušeli] ste to, HH: [ne ne ne] LR: [samy]. HH: to sme jako nezkoušely, nějak je (.) je obalamutit, nebo tak to ne, když ne, tak když to bylo nepřístupný, no tak sme nešly, no ale když to bylo přístupný a jí tam nechtěli pustit, tak sem se jí třeba zastala.
Helena_(1927).txt
LR: mhm. a stalo se někdy, že byste šla do kina bez placení? HH: ne LR: ne HH: ne, to neexistovalo teda. vždycky sme měli zaplaceno. to byly
Helena_(1927).txt
LR: a stalo se vám někdy, že by návštěva kostela zabránila jít do kina? že třeba někde něco hráli, a vy ste musela jít do toho kostela. HH: ne tak to se mně [nestávalo.] LR: [ne] HH: to ne. že já sem chodila právě vždycky dopoledne, LR: mhm HH: a na ty večerní nebo odpolední obřady co byly, to sem nechodila, tak zase moc nábožensky založená sem nebyla, abych chodila na nějaký ty, ja nevim jak tomu říkají, ror- ne rorátysovo ráno ((roráty)) ale, prostě nějaký to modlení, LR: mhm HH: tak to né
Helena_(1927).txt
LR: a vy ste byla vyznání [římskokatolického]... HH: [římskokatolické.] LR: dobře, a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina, [nebo jaké filmy ste] HH: [ne] LR: si vybírala. HH: ne ne, to to neovlivňovalo, protože já myslim, že tehdy ty filmy byly takový (.) poučnější a ne tak strašně tvrdý jako teď
Helena_(1927).txt
LR: [jesi] si někdy pamatujete, že by se promítaly filmy na faře? HH: ne, LR: [ne] HH: [ne] to si nepamatuji. LR: tak, tak vy ste říkala teda, že ste si vybírala ee spíše návštěvu kina podle toho filmu, [že,] HH: [podle] filmu, no, co se mně tak zdálo, nebo sem to slyšela od známých, LR: [mhm] HH: [to je pěkný], na to běžte, [že].
Helena_(1927).txt
LR: a bylo pro vás při tom výběru filmu důležité, kdo ve filmu hraje? HH: no bylo, protože já některý herce skutečně mám v oblibě. LR: mhm, takže ste měla své [oblíbené herce]. HH: [ano, já sem] měla své oblíbené teda herce a doposud je mám, hodně z nich už zemřelo, [že.]
Helena_(1927).txt
LR: a šla ste třeba na některý ten film, když dávali s tou vaší oblíbenou hvězdou, víckrát do kina? HH: ne to sem já [nechodila.]
Helena_(1927).txt
[ale jinak], jinak možná jenom ee snad omylem, že sem šla a pak sem zjistila, je to už sem viděla, ale [že bych] LR: [mhm] HH: chodila třeba na jede- někdo chodí třeba na jeden film třikrát, LR: [mhm] HH: [tak to] já ne.
Helena_(1927).txt
no tak ee řikam vám, já sem měla ráda em hlavně takový ty filmy třeba rodinný, o rodině [něco, že] LR: [mhm] HH: anebo nějaký zamilovaný třeba filmy, ale jejich názvy já už si nepamatuju,
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? právě v době toho dětství. HH: tak já celkem, já nevim, [my sme tam] LR: [kromě toho kina] HH: chodili, místo toho kina e sme chodívali dost do přírody tady na Říčky, na m- na Velkou Klajdovku, v zimě sem chodívala bruslit s tou [kamarádkou]
Helena_(1927).txt
a v tech Husovicích to byly takový menší kina. no a jinak, já nevim, že bych nějak zvlášť, já sem se na ten interiér ani tak moc nedívala, LR: [mhm] HH: [byly i křesla] v některým pěknější, že, někdy byly jenom dřevěný obyčejný vrzající, no ale jinak sem nedávala žádnou přednost.
Helena_(1927).txt
LR: [to, to chování] zaměstnanců, třeba uvaděček, že byly slušnější někde nebo... HH: ne ne ne. LR: mhm HH: to byly všude stejný, voni když sme tam častějc třeba do těch Židenic chodili, tak už dobrý večer, a už nás pozdravili, jo, a paní u bifé už se dívala, jesi si pudeme něco <koupit> ((smích))
Helena_(1927).txt
z čeho se skládal [program?] LR: [no], jesi jenom z filmů, nebo ještě [něco jiného bylo...] HH: [ne, byly] tam napřed e ee reklamy myslim, a potom nějaká groteska [bývala], LR: [mhm] HH: vždycky před filmem. a pak začal teprve film.
Helena_(1927).txt
LR: tak můžeme se teda ještě vrátit ee vy ste říkala, že tam byla ta reklama, pak ta groteska, HH: [groteska] LR: [tak jestli vás] to zajímalo, tyhle části? HH: [ale jo] LR: [kromě toho] filmu. HH: protože hlavně ty grotesky, že, tech reklam nebylo tolik jako dneska,
Helena_(1927).txt
a tady, tady teda, dycky nějaká ta groteska, miki mauz ((Mickey Mouse)) to já nevim, co to tam <bylo,> to sme se chvilku zasmáli a pak přišel film, půldruhé hodiny asi, no a šlo se domů zase. LR: mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle do toho roku devatenácet čtyřicet pět. HH: em ne [ne].
Helena_(1927).txt
[mhm], já si ani nepamatuju, co, co jako to bylo. no tak (.) e e napřed bývaly samozřejmě německý filmy s titulkama, [že] LR: [mhm]
Helena_(1927).txt
LR: ne, myslim ee právě po tom roce devatenácet třicet devět, právě třeba jesi vám vadily ty titulky, nebo ty týdenníky? HH: ne ne to mně nevadilo. viděli sme tam teda všelijaký ty nálety, střílení a tak ale, mně to nevadilo. a titulky taky, někdy to šlo moc rychle, člověk to nemohl ani [přečíst]
Helena_(1927).txt
LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více nebo méně, než dříve? HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím, to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá. ((smích))
Helena_(1927).txt
HH: no, no tak byly tam ty budovatelské filmy, že, všelijaký, LR: mhm HH: tak na to sem taky chodila no. si všechno eště pamatuju, jak to tehdy bylo, že. mm (.) totální nasazení a já nevím co, a lidi pozavírali a nesmělo se vo ničem mluvit, že šel hnedka [do vězení], LR: [mhm] HH: a to tak to, a nějaký ty procesy takový zinscenovaný, že ví- nebo třeba po ee po smrti hajdricha ((Reinhard Hendrich)), že co lidí bylo zastřeleno a toto všechno sme my viděli i v kinech to bylo no. LR: mhm a bylo víc těch německých filmů, tak to vám nějak vadilo, nevadilo... HH: no pokuď byly pěkný, no, někdy ty filmy ee z válečného prostředí byly docela fajn, LR: [mhm] HH: [třeba], když se jednalo o letcích, že, co všechno letci dělali, jak útočí, jak prostě se zúčastňují těch bojů, tak mě to baví, i dneska se dívám na to tam, jak jak prostě ty stíhačky tam [lítají a]
Helena_(1927).txt
[mhm]. a pamatujete si, jak se diváci v kině v době protektorátu chovali? jesi tam byl nějaký rozdíl, když přišel ten protektorát? HH: hm nebyl, nebyl, lidi nic, že by vykřikovali něco nebo, tak se chovali, to to ne, LR: mhm HH: možná že si to řekli pak venku ale v tom kině, LR: mhm HH: byl, bylo ticho, no.
Helena_(1927).txt
[a takový] zábavy. jinak nic moc, nic moc teda. LR: a dávala ste těmto zábavám přednost před kinem? HH: ne myslim, ne, [ne.]
Edita_(1926).txt
program se skládal (..) ((jiný ženský hlas poznamenává: týdeník byl)) EB: týd- jó, že byl týdeník a (.) mm za Německa byla vochnšau ((Wochenschau)), že, a ňáké ty kratší filmy byly taky.
Edita_(1926).txt
KH: no a z těch týdeníků pamatujete si něco, co tam bylo, reagovali na ně nějak diváci? EB: ne, ne ne, vůbec se, ne ne ne, vůbec se nereagovalo, to by si nikdo nedovolil zareagovat nějak, aby kritizoval nebo (.) nebo <něco>.
Edita_(1926).txt
KH: a během protektorátu ee, si pamatujete, ste chodila i do jinejch kin, nebo změnilo se to nějak? EB: no to se potom někdy šlo do toho Kapitolu ((Kapitol)), do Skaly ((Scala)), zase do té mode- Moderna. KH: hm EB: to už se do Lucerny ((Lucerna)) nechodilo, to se chodilo do městských kin. KH: a pamatujete si, proč ste nechodila do Lucerny? EB: (..) to bylo... já sem se učila ve městě a pro mě do m- jet nebo nebo... já už si to tak nepamatuju. vim, že ale že sem chodila ve městě do kina. KH: hm. EB: ale to se chodilo většinou jedině na tu, na tu nejbližší na tu šestou anebo... KH: jo. EB: protože ono všechno bylo zatemněný, že, a to večer člověk nechodil ven. KH: takže ste chodila o něco dřív a do kina. EB: ano.
Edita_(1926).txt
KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho protektorátu do kina? nebo nějak podobně? EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla jako děvče mladý.
Edita_(1926).txt
KH: no a pamatujete si zhruba jak často? EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní. KH: [hm] EB: [sem] určitě chodila.
Edita_(1926).txt
KH: no a změnil se ňák výběr filmů? EB: ne. ne to se chodilo to, co se hrálo, tak se chodilo. a na český filmy, že, hodně. KH: hm. a no a s kým ste tenkrát chodila do kina? EB: no s klukama. a s děvčatama taky, že to... KH: že už těch kamarádů bylo víc [když ste chodila.] EB: [myslim] že jo. ((smích)) KH: a to byli jako vaši kamarádi z učení třeba nebo odkuď ste je znala? EB: z učení, ano. já sem chodila na Husovou sme měli pokračovací školu. do pokračovací sem tam chodila.
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a měnilo se ňák chození do di- do kina, nebo ty diváci jak se chovali, když končila válka? EB: já mysím že ne. (.) tenkrát sme museli být rádi že sme rádi, že. KH: hm. a jakou roli pro vás hrálo jakoby ve který zemi ten film vznikl, jo, jesi byl [třeba českej...] EB: [to mně bylo lhost-], mně to bylo úplně lhostejné. hlavně že to bylo zamilované. ((smích)) KH: hm. EB: (a hezký) KH: no a který filmy ee vlastně ste měla nejvíc ráda? nebo ráda... EB: já sem ráda měla (.), co hod- co se zpívalo, že, jak byla ta makdonaldová ((Jeanette MacDonald)) a a edy nelzon ((Eddie Nelson)). potom sem měla hrozně ráda toho stepaře fred astr ((Fred Astaire)) (jej) s rougrsovou ((Ginger Rogers)), i jiný. KH: no a kupovala ste si teda nebo měli ste doma třeba gramofonovou desku nebo tak [jako že byste měli...] EB: [ježiš, gramofon] sme měli na natáčení s tou troubou. jo no jistě. KH: a měla ste třeba ňejaký filmový melodie doma nebo ty písničky z filmů? EB: ne ne. KH: ne. EB: ne, to kupovala maminka a ta měla jiný, než my děvči- KH: a hrála ste na ňákej hudební nástroj? [(nehrála ste si něco)...] EB: [ne ne, vůbec na nic.]
Edita_(1926).txt
KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...] EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...
Edita_(1926).txt
KH: hm. no a ňáký jiný druhy zábavy který ste měla ráda? vy ste zmiňovala maminku, že ste chodily [do divadla.] EB: [no to] do divadla. jenže tenkrát co? tenkrát nic nebylo. tenkrát divadlo, kino a výlety, že? to sme chodili řekneme Svatý Antoníček nebo do Vranova na Vranov tam. KH: no a co třeba poslech rozhlasu? EB: no tak rozhlas až řekneme byl (.) sme měli rádio, no tak se poslouchalo. a hodně sem, vím, že hodně ee (..) hokej jo a jak byly ty na- vím že bóža modrý, ((Bohumil Modrý)) to byl brankář, jó a že sme jim hrozně fandili. ty byli po- no tak to už zase...
Edita_(1926).txt
KH: a četla ste třeba? EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si pučovala. to sem četla hodně.
Edita_(1926).txt
[nó] hodně sem viděla českých. s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Bušovou ((Helena Bušová)), s Nedošinskou ((Antonie Nedošínská)), Korbelář ((Otomar Korbelář)), Boháč ((Ladislav Boháč)), no hrozně moc filmů a pěkných, hezkých. co teď i dávají v televizi.
Edita_(1926).txt
ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili do kina. LG: a s kým ste do toho china ee kina chodila? EB: s kamarádkou.
Edita_(1926).txt
LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo? EB: Češka.
Edita_(1926).txt
no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi. LG: mhm. EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy. LG: jo. EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to (.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že. LG: jo. EB: nám se to líbilo, času sme měly. LG: takže se ta e četnost těch návštěv nijak nezměnila, prostě ste stále... EB: ne, to jednou [týdně určitě].
Edita_(1926).txt
(...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna. LG: jo. EB: (jinak...) LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala navštěvovat ty kina? EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla ráda? EB: ne. LG: ne? EB: ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem? EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že dvanáct třinác- nepa-
Edita_(1926).txt
LG: jo, tak chodila ste... byla s- ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu? EB: (..) jednou (.) vím že to bylo vod patnácti, teď si vzpomínám LG: mhm. EB: sem šla s tou Blankou ta byla vo rok starší než já a šly sme do Lucerny, byl to nějak film ne nepřístupný, ale možná vod patnácti šestnácti let a <Blanku tam pustili a mě ne>. LG: <vás ne?> EB: <vím, že sem přišla, já sem teda byla vychovaná taky u babičky hodně a že sem brečela> ((smích)) LG: ((smích)) EB: <nepustili mě, ne> ((smích)) LG: a vyprávěla vám potom ta kamarádka [o tom filmu]? EB: [to víte], že jo! to vite a <smála se>! ((smích)) LG: a jak to tam teda f- fungovalo, tak že ste že ste si chtěla koupit ten lístek a on... EB: já myslím dokonce, že sem měla koupenej, ale nepamatuju se, že by mě vrátili nebo ne-, nevím o tom, jak to bylo, já sem byla LG: jo. EB: strašně <něšťastná> LG: jo, takže ( ) EB: a šla sem dom. LG: a náhodou se nepamatujete, co to bylo za film? EB: ne, ne, ne. ale určitě českej film. LG: českej. EB: určitě českej, to byla z- Zita Kabátová a Mandlová ((Adina Mandlová)) a tototo- že ty [herečky] LG: [jo]. EB: a ((smích))...
Edita_(1926).txt
LG: a byla ste někdy v kině bez placení? EB: ne... LG: ne. EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk nedovolil. LG: tak to byste se... EB: ani myšlenkou!
Edita_(1926).txt
to se nevybíralo, to že sme měli ty lístky zadarmo, tak sme mohli <jít že> a v Lucerně ((Lucerna)) no tak j- myslím, že sme nevyb- no. LG: prostě co bylo EB: co bylo, to se vzalo. LG: mhm. EB: ale viděla sem nádherný, nádherný filmy. tenkrát, když mně bylo těch třináct čtrnáct.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom už pozdě byly barevné... ? EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý] LG: [tenkrát teda]... EB: [že], za války taky LG: aha. EB: že, to bylo až pozděj. LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši? EB: ty barevný.
Edita_(1926).txt
[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo zakázaný, že. LG: mhm. EB: za vál- no ale to ještě válka trvala dva tř- e možná dva roky a e ty filmy ještě byly, myslím já (.) to bych se roz- nevím stoprocentně.
Edita_(1926).txt
LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)... EB: no zamilovaný. LG: zamilované? EB: <zamilovaný> tenkrát. LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu. EB: no. LG: a ještě se tam zpívalo. EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.
Edita_(1926).txt
LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky kromě toho chození do kina? EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.
Edita_(1926).txt
LG: a em taneční zábavy ste navštěvovala? EB: jéžiš, taneční zábavy! to sme jako děvčiska (.) chodily do ee Huska se menoval, ten taneční mistr, to byla jedna pani, která u Husky poklizela a měla dceru a ee Žižlavská, no a my s Blankou sme s ní kamarádily a (.) tam právě bylo hrozně moc chlapců, to bylo to se hrálo na klavír, tam bylo hrozně moc chlapců, a my sme byly děcka takový (.) patnáct jo toto a ta právě řekla, oni potřebujou děvčata a tak sme tam chodily, to stálo já nevím kolik peněz že, to se muselo zaplatit ty hodiny, a my sme tam chodily zadarmo protože ((smích)) LG: [ste měly dobré]. EB: [] jo no a tak (.) já sem hroz- já sem se tam naučila výborně tančit
Edita_(1926).txt
LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama rozdíly? EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( ) LG: mhm. EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl. LG: a tak mě by to EB: no. LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)). EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a LG: jo. EB: vylepčí si všechno. LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak? EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm... LG: jo. EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no. LG: jo jo jo. EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)). LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)? EB: na té Nové. [no to se...] LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už hodně hodně lepší. EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo. LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka jestli tam byla? EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej]. LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky? EB: ne, děvčátko, ne.
Edita_(1926).txt
EB: že hodně lidi, to si teď pamatuju, že hodně řekneme chodili do té Lucerny ((Lucerna)) až po týdeníku. LG: jo? EB: že je tam pouštěli, ano ano, to si teď vzpomínám, že na ten týdeník, ale to muselo být za rajchu (.) to bylo potom za války. LG: mhm a p- a proč? EB: no protože nechtěli vidět ten týdeník. LG: jo jas- EB: jo že to bylo válečný že vo válce a toto všechno a voni na to (.) nechtěli to vidět, to to vím že se chodilo a že člověku někdy to přišlo že ruší a tak no no no chodilo se (.) po týdeníku.
Edita_(1926).txt
LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti? EB: ne ne ne. LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( ) EB: ne ne ne ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: em ja- některá teda ty brněnská kina byla spíš německá a některá česká jakože e [aspoň u těch jiných ( )]? EB: [no tak já] sem to nevnímala. LG: jo. EB: já sem to nevním- nevim nevim nevim, no vono ee česká, bylo? ((k další osobě)) ta je tady neni. byly teda že by byla čes-, já sem to ne- já nevim,
Edita_(1926).txt
no protože když sme chodili na ty americký filmy, to bylo jenom všechno s titulkama.
Edita_(1926).txt
LG: řikala e že ste byla na tom americkém filmu tak ty titulky tam byly v době toho protektorátu české nebo německé? EB: no české. LG: české. EB: české, určitě české. jenže pro mě já sem v- vnímala LG: [jasně.] EB: [jak jo] (.) t- tu němčinu jako češt- to (.) pro mě (...)
Edita_(1926).txt
LG: aa b- byly třeba ee povinné v době toho protektorátu, když byly ty filmové plakáty, byly tam i německé názvy těch filmů nebo...? EB: určitě. LG: takže? EB: určitě, určitě, spiš německy než česky. LG: jo. EB: určitě.
Edita_(1926).txt
a za války (.) já sem byla u soukromníka a ee asi sem byla hodná holka, byl to německej obchod a oni mně za čtvrt roku, když sem se tam učila LG: no. EB: musela sem se učit tři roky a oni mně za čtvrt roku platili celé tři roky jako po vyučení. LG: [jo]. EB: [takže] já sem měla (..) hod- dosti peněz (.) jako. LG: jo a (v době t-)... EB: jo ale nějak že bych je utrá- (.) ne.
Edita_(1926).txt
LG: jasně. em (..) to ste pořád f- chodila do toho kina s tou kamarádkou v tom...? EB: né to už ne. LG: to už ne? EB: to už ne, to už ne, to už ne.
Edita_(1926).txt
LG: a teda e během té války ste chodila do toho kina s kým? EB: no tak asi s klukama. LG: s klukama? EB: ((smích)) <asi jo> ale už začinají chodit. ((k zvonku a hlasům v pozadí))
Edita_(1926).txt
LG: a to ste pořád navštěvovala tu...? EB: ne to sme chodili i do Kapitolu ((Kapitol)). [jo to už] LG: [jo v té době] ste teda navštěvovala jiná kina? EB: jo, no no LG: a EB: za války určitě. LG: a za války ste teda navštěvovala [ten Kapitol]. EB: [no ten] Kapitol, Skalu ((Scala)) (.) t- tenkrát se myslím menoval dops ((Dopz)) (.) nevim to s-
Edita_(1926).txt
[dobr-, ahoj. ((k příchozí))] aj do (.) těch malých, to byly různý eksolzior ((Excelsior)) byl tady (..) to byly různý kina.
Edita_(1926).txt
LG: a tady z těch kin ste měla ee které kino nejradši? EB: pf to mně bylo jedno, LG: bylo vám to jedno. EB: co akorát hrají.
Edita_(1926).txt
LG: a pamatujete si jak se v tom kině ee během toho protektorátu ti lidi chovali? (.) jako jestli třeba já tu mám napsané, že se třeba promítal ten týdeník a objevil se se tam třeba Hitler nebo (..) jestli bylo po- jestli bylo povinné hajlování a takové věci? jesi se se to muselo během toho týdeníku dělat? EB: ne. LG: ne? EB: já sem v životě bych nehajlovala. LG: jo jasně. EB: v životě. LG: ale jestli ste třeba neviděla jiné lidi? EB: tak to s- já si toto fakt LG: mhm. EB: nepamatuju. ale j- to vite že byli potřeš- jéžišmarija to je v každé době.
Edita_(1926).txt
LG: no jasné. (...) jo a pamatujete si na první návštěvu kina po konci války? po osvobození? jes- EB: ne. LG: ne? EB: ne. to sme byli mladí a byl konec války a byli sme ((smích)) <(to sme) úplně> ne kdepák, na to sme nemysleli.
Edita_(1926).txt
LG: moc na vás nesedí. a ch- vy ste řikala, že ste em tak během třeba té války chodila ste do kina s německými přáteli nebo? EB: ano taky, jistěže. protože já sem, no. LG: a s těma německýma ste cho- chodila do kterých kin (.) nebo? EB: to s- (.) to bylo f- jedno. LG: jedno to bylo.
Vera_(1923).txt
SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost chození do toho kina? VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala, SM: no
Vera_(1923).txt
SM: ((smích)) e a pamatujete si že by třeba n- ňácí diváci hlasitě reagovali na ňák- na některý film? VB: no, vykřikovali tam někteří, když byly ty cizí filmy potom jak začaly, tak bylo to třeba (.) já si pamatuju na ňáký kovbojský film, a tak vykřikovali chlapci, nenech se, anebo dej mu to, nebo tak jako aby ho zbili, SM: mhm VB: a takhle v tom smyslu, to tak, ale to se nám nelíbilo. to i manžel [odsuzoval] SM: [mhm] VB: jako kluk, že? jemu bylo tenkrát devatenáct, mně bylo, on byl o rok jenom starší, (mně) bylo osumnáct.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu ozýval ňáký potlesk? VB: ani ne. SM: ne. VB: ne, to si nepamatuju, SM: mhm VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo. SM: m-m, m-m VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to asi tak samozřejmě, že?
Vera_(1923).txt
SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty ty vývěsky s tím s tím [programem] VB: [ano ano] SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy VB: hm ne, SM: ne, VB: ne, SM: takže takže jenom [podle těch] VB: [nekupovali sme] časopisy SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?
Vera_(1923).txt
no tak na já nevím, pokud byl takový německý film tak to víte že tam šli. SM: mhm VB: ale já si ně- na německý filmy si nepamatuju, že bysme ňák moc chodili, SM: a a přímo třeba ta kina, že že by Němci Němci chodili do ňákých e vybraných kin v Brně? (.) jestli si nepamatuje ze VB: oni měli byl ten Německý dům tady SM: mhm VB: tak jestli tam se nezhrocovali, tam jestli něco nebylo, a to nevím. SM: to nevíte. VB: ne. SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více? nebo méně než předtím, VB: no méně, protože SM: [méně] VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl, SM: mhm VB: tak sem nikam nechodila. SM: jo. VB: já už sem hleděla abych ňákou korunku mamince pomohla vydělat, SM: mhm VB: už jsem se snažila. SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec někdy v kině? VB: ale myslim ano, to sem byla. SM: mhm a pamatujete si třeba j- jestli jestli to chování, nebo jak se ňák, cho- VB: ne, SM: cho- chovali diváci během toho VB: ne [ne ne] SM: [představení?] to si nepamatujete? VB: to si netroufali, to víte, že to bylo takový dost hlídaný no, SM: mhm takže takže VB: no, SM: když třeba se objevil v týdeníků e Hitler tak, VB: no, SM: tak nikdo, nikdo nic s- VB: kdyby někdo dělal ňákou poznámku, to víte, to bylo jak e teď potom za těch komunistů, to to bylo taky jak za Hitlera. SM: mhm mhm VB: hlídali jeden druhýho, byli lidi takoví prospěcháři, kteří z toho těžili, SM: hm VB: když někoho udali.
Vera_(1923).txt
SM: mhm a pamatujete si že třeba, když už se fakt opravdu blížil konec té války, že by se ňák změnilo to chování těch diváků v kině? nebo VB: ne.
Vilemina_(1919).txt
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak? VB: [no (něk-)] LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to? VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni, LR: mhm VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě stala <pečovatelka>,
Vilemina_(1919).txt
LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no
Vilemina_(1919).txt
LR: jo? a když ste se pak vdala, tak s manželem ste chodili [občas] VB: [no],
Vilemina_(1919).txt
LR: vlastně už byla vdaná, a jak na vás působily změny [po tom roce devatenáct se třicet devět] VB: [no hrozný] hrozný, LR: hlavně v kinech teda teď myslím, [jestli ste to ňák vnímala] VB: [no za prvý] začly německý filmy, LR: mhm VB: jo a tam bylo právě hodně toho násilí a některý filmy německý tam taky nebyly, byly třeba takový hodně zamilovaný, ale e e mně to vadilo, ta němčina. LR: mhm VB: já sem to neměla ráda ((smích)) LR: a byla některá kina německá a některá česká? pamatujete si, že by tam bylo takové rozdělení? VB: ne, no jako [osazenstvo]? LR: [v Brně] e no tak jako vůbec, jako jestli [někam víc chodili třeba Němci] VB: [v Žabovřeskách nebylo moc Němců] LR: mhm mhm a jinde v Brně nevíte, VB: ne, LR: ne.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (..) a změnil se výběr filmů, na které ste chodila, když ste teda šla do kina, tak šl- chodila ste na jiné filmy než v těch třicátých letech? VB: tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň, LR: mhm VB: nebyla ta možnost, jako. LR: mhm VB: potom manžel musel ( ) když bylo e pro Němce, tak byl e třeba dřevo museli, ty klády na ty zákopy, naši lidi, jo, LR: mhm VB: do lesa e a tak von byl tam a já sem šila doma teda. LR: mhm VB: protože peníze byly potřeba. LR: a jak se diváci v kině v té době protektorátu chovali, jestli tam byly ňáké VB: no na německý filmy moc nechodili, LR: mhm VB: já aspoň co si pamatuju, tak akorát na ten jeden, a to byla taková příjemná herečka mladá a taky všecko, jako byla taková (.) žádná taková (.) drzost nebo tak, to nebylo v ní, víte, tak to na tu dost jako byli se podívat, ale jinak teda nevím, já sem moc teda do toho kina vopravdu nechodila, LR: mhm a když už ste teda v tom kině byla, tak nepamatujete si třeba, že by se diváci smáli tomu filmu německému, nebo vůbec ňák třeba hučeli, VB: em-em LR: a nepamatujete si, že by se v protektorátu v kině hajlovalo? VB: [to sem nezažila] LR: [třeba během týdeníku] VB: ne, LR: ne VB: to sem nezažila.
Jarmila_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si, kdy pro vás končilo pravidelné navštěvování kina? do do kdy ste tak chodila poměrně často, a pak už vlastně em ste třeba em chodila volněji, nebo už ste třeba přestávala chodit. JC: no já si myslím, že sme chodili pořád, protože pak sem ee tam sem se seznámila s manželem, [a to sme] JV: [v kině?] JC: no v tom, no von já sem tam přišla v jednaštyřicátým roce a von ve dvaačtyřicátém. a to tak, no já sem byla slečna úřednice, JV: [(do zaměstnání.)] JC: [a von byl] učeň na drogisty.
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala, JV: hm JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni- JV: ale tak to když to když ste, když říkáte, že ste chodila se svým bratrem, který teda se [narodil] JC: [nó] JV: v roce třicet šest, tak to ste teda chodila až za války. JC: no to bylo [do té války do toho] pětačtyřicátého.
Jarmila_(1926).txt
JC: a to pak už sme, pak už sme měli takový, my sme se scházívali v Dělnickým domě, víte, tam v Líšni, a to byly vlastně, tak jaksi sem na to, že sem tam chodila, že ti jako kamarádi a to byly jako popravenejch děti, tak sem vlastně tou členkou do toho káesčé ((KSČ)) to to ňák, nevim. až sem přišla do toho velkoobchodu, tak sem vlastně přišla do jinýho prostředí a už, už mně to nic neříkalo, ta. ale tam, tam teda dovopravdy sme chodívali, takže sme vodpoledne šli do toho lesa, jak sem vám říkala, na ty Říčky, a to, a večer do kina, to bylo, tak sme každej tejden třeba byli v kině, jo? JV: jo JC: ale vono nic jinýho, a my sme se tam scházívali, na tom Dělnickým domě, a i sme tak tancovali, jako na zapřenou, vono to, alkohol nebyl, takže my sme mohli být třeba lepší mládež než ty, co zas přišli po nás, že. JV: a to pořád mluvíme o válce. JC: o válce.
Jarmila_(1926).txt
JV: právě jako ee jiné dámy, se kterými sem vedl rozhovor, říkaly, že, když sem se ptal, jak trávily volný čas, tak říkaly, že právě za protektorátu bylo zakázáno tančit, nebo [respektive] JC: [nó, né] JV: že ty zábavy byly zakázány. [taneční.] JC: [a my sme] tam na zapřenou tančili, ee... JV: jako potajmu. JC: potajmu, JV: hm JC: a tam dovopravdy, a tam se hrálo divadlo, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: a tenkrát, tam bylo moc divadlo dobrý. a to divadlo, to bylo v tom Dělnickým domě, JV: a vy ste sama hrála? třeba [ochotnicky] JC: [taky] taky sem chvilku hrála
Jarmila_(1926).txt
. a tak tam se hrávalo teda divadlo, JV: hm JC: a to hrálo napřed u těch Slezáků, to je nahoře v Líšni u starýho hřbitova, a ti pak se to přešlo do toho Dělnickýho domu, takže tak, tak to sem taky navštěvovala, to divadlo, hodně. a to pak taky nějak přestalo, ale teď tam, teď to ho vopravili,
Jarmila_(1926).txt
JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no, vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no. JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo? JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]
Jarmila_(1926).txt
na vorlovnu ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)) sem pak už brala toho, Toňana jo, Toňan mě tam, co sem ho měla na starosti, jo, JV: jo JC: a no a pak už sme chodili, ee pak to sme chodili pak ty party, JV: jo JC: no tak to už nás chodilo víc, JV: hm JC: si pamatuju, dávali tu Vídeňskou krev ((Vídeňská krev)), to je taky taková, krásný melodie a ((směje se)) voni voni taky začalo houkat, tak sme to ani nedokončili, jo.
Jarmila_(1926).txt
JC: no tam my tam, no a pak už až sme měli, až sme chodili, ty party, to sme měli partu na tom Dělnickým domě, a vedl to tam pak ten kulturní, to byl kulturní, takovej spolek, protože to nemohlo se jinak, ten pan Jágr, von von byl akademický malíř líšeňskej, JV: hm JC: a von hodně... JV: ještě před válkou nebo až za války? JC: eště za války. tak ten byl tam tak předseda, a ten pan Šesťák tam byl předseda, a tak tam se to tak ee tak to sme hodně chodili, a jed- jednou za čas sme si udělali výlet do Brna. tak třeba na tom Nebe a dudy, to si vzpomínám, to sme jeli ee se podívat do Brna, jo? JV: hm a vzpomněla byste [si jak často?] JC: [protože třeba,] třeba tam byly starší filmy, bych tak řekla, jo? ale v těm tom Brně byly ty premiéry, ne? JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna? JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo? JV: jo JC: pár- to byla Alfa, mám dojem do Alfy ((Alfa)). JV: a chodili ste stále jako do jednoho kina, jako do Alfy ((Alfa))? JC: [do do té] JV: [nebo ste chodili] spíš podle toho programu, jak ste si vybírali, kam [půjdete?] JC: [no asi] podle toho programu, to Nebe a dudy sme určitě byli, a to bylo jako už mockrát [dávali.] JV: [takže] to nebylo tak, že byste měli jako svoje kino, kam byste [chodili.] JC: [ne ne né] JV: důležitý byl program. JC: jo jo jo. takže to protože v tom, v tej Líšni pořád ty dvě kina byly. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))
Jarmila_(1926).txt
JC: no se školou sme chodili jednou za čas. byla byli sme na ňákým filmu, a to mám dojem, že byl, bylo tam ten Trafalgar, to náměstí Trafalgar. jestli to nebylo vo tom Nelsonovi ((Horatio Nelson)), že, a to byla pak, taky byl hezkej film, ale to bylo ještě za války, ta lejdy hamiltonová ((Lady Hamiltonová)), jo, JV: hm JC: von vlastně si ju nevzal, von byl jenom s ní tak jako... JV: tak to už teda nemohlo být se školou, když to bylo za války. nebo, [ste říkala že ste se školou chodili.] JC: [za vál- no za války to sme šli se] školou, to na toho Trafalgara, JV: jo JC: nebo na toho, JV: hm JC: to si taky vz-, Kozina ((Jan Sladký Kozina)), ten jak ty <Lomikare ((pravděpodobně Psohlavci)), to sme se taky> JV: takže se nijak nevyjadřovali ee k filmům, [(které dávali.)] JC: [né, tak jako] já sem chodila pět let do klášterní školy,
Jarmila_(1926).txt
JC: no, abych vám řekla pravdu, já nevím, kdy ten film byl, to už sem měla kamarádku tu Božku, a byly sme na nočním, motýlu ((Noční motýl)). šestnáct mně bylo. to už sem rok pracovala, JV: hm JC: a to sem to sem proplakala, protože sem strašně těžko nesla, jak von se k tej, ten Svatopluk Beneš k té Haně Vítové ((Hana Vítová)) zachoval, jo? vona vlastně ee si, vona pak kvůli němu měla, si myslím život vzala nebo ně- nebo něco. to zas ten Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) v té Humoresce ((Humoreska)) nebo, to mám možná popletený, JV: hm JC: ale v tom, měla sem ho za takovýho em lotra, toho, ale pak sem ho měla hrozně toho Svatopluka Beneše ((Svatopluk Beneš)) ráda, protože to byl, to byl herec teda, to se musí nechat. a von uměl ty lordy, a a takový to anglický zahrát krásně, že. ale to sem byla nešťastná tenkrát, tak to na mě, takže dá se říct, že ten film ee vlastně člověka tak ňák us- usměrňoval nebo, nemůžu říct, že by mě zkazil, ale ukázal mi trochu ten, a to sem z toho byla nešťastná teda. to sem byla, to mně bylo šestnáct, to už se,
Jarmila_(1926).txt
V: to bylo v jakém kině? tenkrát? ten Noční motýl, jak ste říkala. JC: já si myslím, že na té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)). no někde to muselo, to být protože to ještě sem o Brně neměla ani tušení, že budu, že se budu stěhovat.
Jarmila_(1926).txt
JC: to už sme chod- byly ty kamarádky, to už, to už až sem byla větší, tak už sme chod- to už sem nechodila sama.
Jarmila_(1926).txt
JC: [a ještě si za války] vzpomínám, Loď komediantů hráli, a to zpíval tam ten robson, ((Paul Robeson)) JV: hm JC: tu misisipi ((Mississippi)), to byly krásné filmy, ale voni pak vlastně ee zakázali, ne? Němec se pak s tou Amerikou rozešel, že? z kraje ještě ty americký chodily, ale pak už, pak už ne.
Jarmila_(1926).txt
JV: a poté, co ste nastoupila do zaměstnání, což bylo v roce čt- [čtyřicet jedna,] JC: [čtyrycet jedna,] JV: ee tam ee změnilo se to nějak? to bylo ještě za války, že jo, takže změnilo se nějak to navštěvování kina, chodila ste třeba častěji, méně častěji? JC: já si myslím, že sem chodila dost často, protože... JV: takže [se to myslíte nezměnilo.] JC: [nic jinýho, nic jinýho,] nic jinýho tak jako to by- to byla taková zábava, ten to, ty filmy, a pak sem tak, kolikrát do roka udělali tu premieru ňákou v tom divadle, že, tak to sme taky chodili a...
Jarmila_(1926).txt
JV: a to ste navštěvovala už teda po nástupu do zaměstnání i jiná kina předpokládám, to už ste nechodila pouze a jenom do Sokola ((Kino Sokol v Líšni)) a do orlovny ((Kino Orel)), ale to už ste asi [jela i do Brna.] JC: [no tak do toho] Brna tak to sme jenom někdy šli, někdy, JV: někdy. JC: to nebylo tak zas často, jo, protože když byly ty kina jako v místě, tak sme toho využili tam. ale vzpo-
Jarmila_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si ee v jakých všech kinech ste ste byla? jaká všechna kina ste navštívila? JC: no do ska- no pak už po tom pětačtyřicátým, jo? JV: ne ne ne, ještě, ještě za války myslím, v těch čtyřicátých letech. JC: no já si jenom vzpomínám na tu al- Alfu ((Alfa)), JV: hm JC: a pak si vzpomínám taky právě jak se, jak trolejbusy do Slatiny, tak je za tím mostem tady po leva, po levé straně tady bylo to líšeňský nádraží, a po pravé bylo kino Slovan. tak tam sme taky cho- byli někdy, v těch Černovicích. a jednou sem tam byla sama dokonce, tak já sem musela být lačná taková, pořád ňáké ty tu, ňákou zábavu nebo, sem to tak ňák potřebovala, no. JV: to je pěkné. JC: a tak sem tam byla, a taky houkali, JV: hm JC: a já sem pak šla pěšky, to to se divím, že sem se nebála, podle kolejí do té Líšně.
Jarmila_(1926).txt
JV: takže za té války pouze teda ta Alfa, JC: nó Alfa, JV: a pak ještě ee... JC: a nevim jestli sme někde. ještě bývala Lípa. Lípa, ta byla na Marxově, nebyla? JV: ulice Marxova to je dneska? JC: Marxova je, když byste z Cejlu byl ten Ergon, taková továrna, a tak tak. a na přadla- a přišlo se pak na tu přa- Francouzkou, jo? Přadlácká pak je tam [textil] JV: [kino] Lípa, říkáte. JC: kino Lípa. JV: hm JC: tam sme taky párkrát byli myslím, a...
Jarmila_(1926).txt
JV: měla ste ňáké oblíbené kino třeba? líbila se vám ta skala ((Scala)) oproti Slovanu ((Slovan)) víc? nebo... JC: no ta skala ((Scala)) byla pěkná, nó, to bylo pěkný kino. ta Alfa taky, ta byla taková víc stísněná. ale ta ta skala ((Scala)) já myslím, že bylo pěkný kino. JV: a do skaly ((Scala)) [ste taky chodili za, za války?] JC: [a to je dneska, ta je] pořád, ne? JV: ano. tam ste chodili taky za války? do skaly ((Scala))? JC: to si nevzpomínám, to vám nemůžu říct jestli, to si nevzpomenu. byli sme na tom, já mám dojem, že sme byli v té Alfě ((Alfa)) na tom Nebe a dudy, nebo...
Jarmila_(1926).txt
JV: [vzpomněla byste si,] podle čeho ste si vybírala film? na který půjdete? bylo to spíš podle kina, podle jeho polohy, anebo třeba podle toho, jaký ten film byl, podle žánru, jestli byl romantický, dobrodružný. JC: jak za, no do té války, to sme to co dávali, a chtěli sme do kina jít, tak nám to bylo jedno, jo? [to ještě nebylo] JV: [že tam byl] každý týden [jeden film] JC: [to ee jo] takže, to sme tak jako, ale pak už, [to bylo všelijaký, to už]
Jarmila_(1926).txt
JC: jó, to bylo tak jako, já vím, že jednou tam dávali Jak to povíme svým dětem ((neidentifikováno)), a já sem ty tety vzala. povidám, poďte se na to podívat. a jim se to vůbec nelíbilo. takže to taky, JV: <nelíbilo.> JC: no voni, to zajímavý, ti Němci, to už byla ta válka vlastně, JV: hm JC: a voni na to, jak byli brutální a vedli tu válku, tak voni milovali ty romantický filmy.
Jarmila_(1926).txt
JV: ste pak jakoby řešili, na jaký film půjdete, nebylo to třeba tak, že byste cíleně ee sledovala rubriku filmů v novinách, nebo ste sledovala... JC: no pak si pamatuju, byly ty kinoreví, ((Kinorevue)) JV: hm JC: a to byl, to sem si kupovala, nebo, to jo, to se mně [moc líbilo.] JV: [takže na] základě toho ste si pak vybírala. JC: nó, taky, taky. JV: hm a to bylo od jakého roku? JC: nó, to už mohlo mně být dvanáct třináct. tak to je (dvacet), třicet osum nebo, (dvacet třic-) to už aj pozděj, no vlastně byly pořád ty filmy, ten, já nevím Kristián kdy byl, ale třeba to Hotel Modrá hvězda, to bylo takový teplo v té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)), že všici byli v košilích jenom, jo, a strašný teplo, takže se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej lepší voblečenej, nebo to, já nevim, JV: hm JC: to se spíš na to [hledělo, víte?] JV: [oblékali se (lépe)] JC: a pak to tajdle se najednou všichni svlíkli z těch sak, protože bylo strašný teplo, no. JV: hm JC: tak to bylo za války ještě, ten Hotel Modrá hvězda.
Jarmila_(1926).txt
V: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria? JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn, JV: a koho myslíte? JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo. a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i s těma děvčatama, jo, to se tak ee...
Jarmila_(1926).txt
JV: [ne ne ne, to nevadí.] ale, ale ee držme se radši teda v těch čtyřicátých letech em bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný, hrálo to ňákou roli, nebo vám to bylo jedno? nebo [vás naopak třeba ( )] JC: [no to nebyly ( )] já myslím, že barevný ani nebyly, jo, to nevim, až.... JV: po válce. JC: až pak, pak nějako to, Jih proti severu pak ňák spravovali na barevno, ne? JV: to mohl být jaký rok? válka ještě? JC: né, no Jih proti severu, to nebylo, ten byl akorát ta Loď komediantů, to si vzpomínám, JV: takže vy si nepamatujete, že byste viděla barevný film [ještě do konce války.] JC: [ne, ne, to ne.] to sem vůbec, jestli byl to Dům u jezera, vim ty Němci měli něco barevnýho, JV: hm JC: to vím, že byla ta válka, taková jako, a voni měli takový romantický filmy. ale voni prej to, aj i těm, promítali vlastně těm vojákům, ne? nebo něco se tak.
Jarmila_(1926).txt
no ale, tak pak tam byla ňáká (lujze filip), s tou sem byla na Muži nestárnou. to byl Pivec ((Jan Pivec)), že? JV: hm JC: s tou, vona byla tak hodná, ta líz- lí- (lujse), Lízinka (filip). takže já sem jako, i když ti Němci byli, a zavírali, koncentráky, víte, tak všecko, ale ten člověk, když vedle mě pracoval, tak já sem nemohla ho nenávidět. mně připadal, že nebyl špatnej, no. takže, to, [pak tam]
Jarmila_(1926).txt
JC: ne, to sme, vám to povidám, to bylo každej tejden bylo jiný, a tak ňák abych šla jenom na detektivku, vono to ani tak nebylo já si myslím. to...
Jarmila_(1926).txt
JC: no tak byly pěkný ty, když tak jako ta historie se [ňáká]
Jarmila_(1926).txt
JC: k tomu objevila, že. to bylo třeba to, to bylo takový. jako v divadle sem třeba měla ráda operety. já nevim, tady to tak dodělali to Brno, tak voni to dodělali všude, ale tak ty libreta byly jako slabý. ale tak ty hudby, to bylo krásný. tak nevim, tak to, co bylo, a nebylo kam, tak možná nebylo kam jít, ale když sme, tak jednou tejdně sme v kině určitě za té války byli.
Jarmila_(1926).txt
JC: no muselo tam vo něco jít tak jako, no ňákej problém a to, a tak. to sme si aj poplakali, že, třeba voni třeba byly ty časopisy, za války byla Moravanka, Hvězda, List paní a dívek, a ve hv- teďka ty romány vycházely a byly zfilmovaný, jo? tak to bylo, ty Umlčené rty, to vám, to bylo takovej film, to muselo být za války eště, JV: hm JC: protože vona ee nějak měla ňákou nehodu a ztratila paměť, dceru si vzala bohatá rodina, a vona u ní sloužila. to sme proplakali všecko, to se, [to se plakalo, jo.] JV: [že se vás to tak dotklo.] JC: Umlčené rty se to, a vona pak si měla brát někoho bohatšího, protože byla z bohaté rodiny, to tak vlastně v těch filmech bylo, že? JV: hm JC: to buďto ta chudobná tak taky se dostala, JV: takže ste to [prožívala ( )] JC: [jó, a ty Umlčené rty,] v tom vám hrála ta Anna Letenská, a voni ju popravili. to byla ta herečka, byla dovopravdy popravená, někdo u
Jarmila_(1926).txt
JV: a jaký druh zábavy ste vlastně ještě měla ráda? vy ste říkala, že ste chodila do divadla, to víme, JC: do divadla, no to sem... JV: ee ty taneční zábavy jako byly zakázány, [ale zase ste říkala, že ste potajmu se scházeli,] JC: [no, to sme tam, to sme tam trošku, no,] a pak sme chodívali třeba až na Říčky k tomu Jeleňovi, JV: hm JC: teď je tam něco, taky sem vo tom četla, tak tam sme zpívávali, ale nesmělo se tancovat, to byl strach. JV: hm JC: kdyby se tancovalo, aby to jak řeklo takže, ale ty divadla, JV: poslouchala ste třeba rozhlas? [ňáké ob- oblíbené relace.] JC: [no to sme, to sme, to] je letos pětaosumdesát let, to maj pořád v rádiu,
Jarmila_(1926).txt
JC: v rozhlase, jo? protože já sem třeba, my sme brzo měli, to rádio sme měli brzo, JV: hm JC: tak já si vzpomínám ee ten Uloupený život, to bylo krásný v tom rádiu, to jako... JV: a mimo jiné ste teda ještě četla knížky? JC: nó JV: a sportovala ste nějak? JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no. JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla. JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že. JV: hm JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)), všecko. a válka začla, bylo mně třináct.
Jarmila_(1926).txt
JV: vědělo se o ňákých kinech, že byla německá nebo naopak česká? že tam chodí spíš Němci nebo Češi? věděla ste? JC: no tam, tam nebylo tam nebylo moc Němců v Líšni, ale stavěla se tam německá škola,
Jarmila_(1926).txt
JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)), v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.
Jarmila_(1926).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jak se třeba diváci za protektorátu chovali při filmových projekcích? jestli třeba někteří hlučili, nebo naopak tleskali, smáli se. JC: to sem, tleskat sem v životě v kině nezažila. JV: ne. JC: to jak teď třeba čtu, že to mělo ee jako tohle, odezvu, tak to, to ne, to se tak... JV: vzpomněla byste si, že třeba někdo ee při filmu hajloval? když se třeba na plátně objevil Hitler ((Adolf Hitler)), JC: ne JV: tak někteří ze strachu se přidali k [Němcům.] JC: [ne, to ne.] to, nebo sem se nedívala, nevim, to mě ne to, JV: nevšimla ste si. JC: myslím, že tam jich bylo málo, to si vzpomínám že tam jich bylo málo, taky se k Němcům dali někeří,
Jarmila_(1926).txt
JV: takže když ste se dívala na nějaký ten německý propagandistický týdeník, tak ste [nějak to moc neřešila.] JC: [no tak ee my možná] z té rodiny sem byla tak vychovaná, že ti Němci nemůžou vyhrát, jo? JV: aha, tomu ste věřila. JC: tomu se tak věřilo, jo? JV: že to nakonec dopadne všechno dobře.
Jarmila_(1926).txt
JC: no, vzpomenu si právě na té orlovně ((Kino Orel)) pak byla taková jako estráda. a to se, to ještě byla válka, JV: hm JC: a už se tam byly ňáký ty písničky, to si to taky, a já nevím, proč to bylo na vorlovně ((Kino Orel)) nebo kdo to pořádal, ale už v takový, že už bude po válce, jo? že už, už je to tady. JV: už to bylo asi na jaře ee čtyřicet pět. JC: ano, ano, čtyřicet pět. tak to sem, a to na té orlovně ((Kino Orel)) se vlastně nic nekonávalo, žádný divadla, jenom to kino tam bývalo, jo? JV: hm JC: a pak to tam, pak tam byla najednou ňáká estráda, že tam účinkovala ta Miluška Králová ((Milena Králová)), ta si pak vzala jednoho toho syna belkrediho ((Belcredi)), co ho tady nechali,
Jarmila_(1926).txt
JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo jich bylo [třeba více.] JC: [jedna.] JV: jenom jedna. JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude Německo pryč, JV: hm JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda. JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té války? JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen duben, JV: jo JC: tak nějak, už těsně. JV: hm JC: ale eště, [eště] JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci? JC: tak v Líšni nebyli. JV: nebyli. JC: né, né JV: ale v Brně třeba. JC: v Brně no tak, já vám já vám teda... JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em [nebo ( ) bylo jako v dubnu.]
Jarmila_(1926).txt
JC: to vám říkám, že to sme viděli v tom Brně málo, my sme tam tak, byl takovej výlet pro nás no, ale tak ňák sme měli ty kina doma, no tak sme nepotřebovali do toho Brna, že?
Jarmila_(1926).txt
JV: a to ste chodila na tyhle filmy s vostatními dívkami, nebo i s chlapci. JC: no tak to už sme pak chodili taky s tej, to jak sme chodili do tej měšťanky, tak už sme měli ty kamarádšofty, že, tak to sme chodili, ale... JV: mně de vo to, jestli ste se třeba přátelila více ee s holkama, nebo i s klukama. JC: no, to na to, do toho Dělnickýho domu, tam sme chodili už i s klukama, to už sme tak byli spárovaní někeří, a to, no tak to se šlo, to se chodilo do toho, odpoledne do toho lesa a večer se šlo do kina, to byly takový jako programy, že, protože nic jinýho se jako nedalo dělat, že. ale tak člověku se dneska to zdá, že to třeba dlouho trvalo, ale von ten život tak uběhl, ((směje se)) že to všecko uteklo jak voda,
Vera_(1913).txt
no a byla sem doma no a ty prázdniny sem užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se- chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly sme taky německou slečnu LR: mhm VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková jedna epocha
Vera_(1913).txt
pak se chodilo na jo a v- pak sem byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
Vera_(1913).txt
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina častěji? VP: no to zrovna vypukla válka LR: mhm VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza. LR: mhm VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne. LR: mhm VP: to byla taková dost jako ee fádní doba, LR: mhm VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější život, jinak to bylo všecko takový jako LR: mhm VP: jako ee jako za války LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý týden [nebo] VP: [no] tak pravidelně taky ne. LR: taky ne. VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala, LR: [mhm to už ste si vybírala sama] VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme chodily společně
Vera_(1913).txt
LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila? VP: hm? LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila? VP: no jo no tak do skaly ((Scala)) LR: mhm VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo LR: jak je Městské (teďkon) divadlo? VP: hm? LR: jak je Městské divadlo? VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici LR: to je univerzum ((Universum)) VP: hm? LR: tam bylo univerzum ((Universum))? VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum)) LR: [to to nebylo tenkrát] VP: [to to u-] to je pozdější název LR: aha VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa)) LR: mhm VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem] LR: [mhm] VP: v té Poštovské [ulici] LR: [Poštovské,] ano VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic LR: mhm VP: to byl Jas nebo [takovýho] LR: [mhm] VP: něco LR: a měla ste svoje oblíbené kino? VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala)) LR: mhm VP: no LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo? VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše)) LR: mhm VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.) a bylo pěkně vybavený LR: mhm VP: bylo pěkný
Vera_(1913).txt
LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila? VP: [no] LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste nešla? VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště je ne eee (...) jak se to menovalo to kino? LR: nějaký sokol nebo? VP: hm? LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli? VP: ne LR: tak Besední dům? VP: Besední dům [tam bylo kino] LR: [nebo at-] VP: v Besedním domě LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo VP: adri- jo LR: jo? VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila LR: mhm to se vám nelíbilo [tam] VP: [mhm] a taky to bylo daleko
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o tom filmu? VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako LR: mhm VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo] LR: [mhm] VP: tak no tak sme se potom bavili LR: mhm VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla LR: mhm VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
Vera_(1913).txt
VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee když byla válka LR: ano VP: takže to LR: tak třeba některá VP: to sme ignorovali LR: mhm VP: takový filmy
Vera_(1913).txt
LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v Brně a zase třeba méně VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích LR: mhm VP: a nebo že to bylo přímo v Brně LR: mhm VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl LR: mhm VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili, zas to bylo poměrně blízko LR: mhm VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře LR: mhm VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho LR: mhm VP: podle toho, co tam [hrajou] LR: [co tam] hráli mhm VP: jo LR: dobře VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam nešlo.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té projekce? VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy, LR: mhm VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne LR: mhm VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z cizí země třeba něco, jo. LR: mhm VP: no (nevim) co eště LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník? VP: no tak jo, von mě zajímal, LR: mhm VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt. LR: mhm VP: ale mě to dycky zajímalo.
Vera_(1913).txt
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste filmy doma nebo někteří vaši známí? VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..) už tady v Brně myslím LR: už tady v Brně VP: mhm (.) LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo VP: no asi LR: a bylo to u někoho z vašich známých VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých, anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost LR: mhm VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim] LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale pamatujete [si-] VP: [jo, třeba] sportovní [taky] LR: [sportovní,] aha VP: z tenisových utkání, LR: aha VP: z lyží, LR: aha VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky] LR: [mhm] VP: (k těm) LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde filmy? VP: jo LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo? VP: vůbec ne. LR: vůbec. VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..) tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení LR: mhm VP: na takovýho něco sme se [byl] LR: [mmh] VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat LR: a to vás zajímalo? VP: jo, to mě zajímalo LR: mhm VP: mě sport dycky zajímal LR: mhm VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
Vera_(1913).txt
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina] LR: [aha] mhm VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už v tej době sem měla zavřenýho manžela, LR: mhm VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla] LR: [mhm] VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila dcera LR: mhm VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s- žila pro tu dceru LR: mhm VP: a v takovým určitým jako ee no smutku LR: mhm VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná LR: mhm VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po válce. LR: mhm VP: a na tak to byly takový těžký roky. LR: mhm VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
Vera_(1913).txt
VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to LR: mhm VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne. LR: mhm VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že měl třeba německý titulky, to [to to] LR: [mhm] VP: se může stát
Vera_(1913).txt
LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a zase třeba kina česká? VP: aha, jo to myslim že bylo. LR: mhm VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim, že to právě LR: mhm VP: bylo někde tam (...) LR: a to kino bylo teda německé? VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy než česky LR: mhm a VP: ale já si [myslím], LR: [ano] VP: že já sem to dost ignorovala LR: aha VP: že sem se o to nezajímala
Vera_(1913).txt
LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to, nevadilo vám to, byla ste ráda? VP: no ráda sem [nebyla]. LR: [mhm] VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film], LR: [mhm] VP: hm tak to mělo úroveň. LR: mhm VP: to sem (byla) aji jo na to šla. LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině, pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly? VP: kdo tam chodil? LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během týdeníku nebo (..) VP: já sem to nesledovala. LR: mhm mhm VP: to mě celkem nezajímalo. LR: mhm VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale] LR: [mhm] VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala LR: mhm VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování
Vera_(1913).txt
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se dívali na film? VP: tak to myslím že [ne]. LR: [ne]. VP: to já si [nepamatuju] LR: [mhm] VP: nic takovýho LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání VP: jo, tak to [ne].
Vera_(1913).txt
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.) jestli se něco změnilo? VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam [chodila]. LR: [mhm] mhm VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho, LR: mhm VP: já sem měla myšlenky někde jinde LR: mhm VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem sama nikam jít LR: mhm VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky], LR: [mhm] VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou LR: mhm VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma LR: mhm VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo ee málo radostně nebo LR: mhm VP: nebo málo šťastně LR: mhm VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm
Eva_(1928).txt
a (...) samozřejmě, že sem chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali. LS: až ste se přestěhovali. ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)). LS: hm. a to bylo? ES: to bylo kino Union. LS: hm. ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně. LS: takže jednou týdně ste říkala? ES: jednou týdně. LS: a s příbuznými většinou? ES: do toho v tom Králově Poli sem chodila hodně s mým otcem. LS: hm. ES: protože moje maminka byla velice nemocná. dva roky byla upoutána na lůžko než odešla (.) do věčných lovišť. takže já sem dělala partnerku mýmu tatínkovi.
Eva_(1928).txt
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase. když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně? ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo v neděli jako pravidelné s tím tatínkem. LS: takže se to nezměnilo vlastně? ES: nezměnilo se. LS: bylo to zase jednou týdně? ES: jednou týdně. LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali v tom roce třicet osm. ES: osum. do toho Králova Pole. LS: do toho Králova Pole. ES: tak. LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost návštěvy? ES: ne, ne. LS: zase to bylo ES: ano. LS: jedenkrát týdně? ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila s bratranci, s tetou, LS: hm. ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem.
Eva_(1928).txt
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem. LS: hm. ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si stoupla na špičky, LS: ((smích)) ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji. LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích)) ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že nemusel jít sám. LS: tak to bylo určitě super, teda. ES: no. ((smích))
Eva_(1928).txt
ES: když sme přišli do toho Králova Pole, tak tam bylo LS: ano? ES: Besední dům a Orion ((pravděpodobně Union)). LS: čili tam už se to změnilo. a potom už do těch, která ste navštěvovala dřív? ES: dřív, už to nebylo akcept- (.) -ovatelné, protože bych musela buďto jet elektrikou, nebo jít pěšky. LS: jasně. takže ste změnila- ES: takže sem- LS: změnila kina z toho důvodu. mhm. (..) a měla ste v tom věku potom od těch deseti let dál své oblíbené kino, které ste navštěvovala úplně nejraději? ES: tak (...) myslím, že to byl ten Union. LS: a co se vám na něm tak líbilo? ES: že sem tam mohla tu paní pokladní vždycky obalamutit. ((smích)) LS: a třeba, když byste měla říct, co se týče třeba toho interiéru toho kina nebo přístupu personálu k tomu, tak i z tohodle důvodu třeba se vám to líbilo nebo? ES: tak. LS: zkuste to nějak rozvést. ES: ty kina byly velice skromné. LS: mhm. ES: Besední dům, který byl ovšem ee lepší jako mm jako zařízený tak (..) moderněji, kdežto (.) kino Union, to bylo opravdu pro takový chudáčky. vstupné tenkrát, to víte, to bylo od koruny do čtyř padesáti.
Eva_(1928).txt
LS: hm, hm. aa takže vlastně to zůstávalo potom tím vaším oblíbeným kinem, když ste se přestěhovali do té Krpole ((Královo Pole)). ES: ano, do Krpole ((Královo Pole)), tak ten Union.
Eva_(1928).txt
že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic.
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. a teď tady mám otázku, jestli ste v tom kině potkávala své známé. ES: ano. LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina? ES: cestou z toho kina. LS: mhm. a o čem ste hovořili? ES: no o tom filmu. LS: o tom filmu. ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla spokojenost. LS: takže se vám opravdu často stávalo, že ste v tom kině potkávala? ES: známé, ano. spolužačky nebo spolužáky. LS: takže i třeba s tatínkem když ste šla z toho kina, tak? ES: tak sem se pozdravila prostě se známýma a zůstala sem chvilenku. ne dlouho, ale chvilečku, protože tatínek mi to toleroval. LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo? ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
Eva_(1928).txt
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit.
Eva_(1928).txt
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
Eva_(1928).txt
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat.
Eva_(1928).txt
ES: za protektorátu bylo hodně německých filmů. LS: hm. ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice. LS: no. ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se tomu říká, prostě ochrnovala. LS: hm. ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti, LS: hm. ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék, LS: hm. ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli. LS: hm. a ten se vám líbil, ten film? ES: byl to, byl to velice psychologickej film. LS: a jaké filmy ste vy vůbec měla ráda jako divačka? ES: tak, jak říkám, tenkrát za toho (.) Hitlera, tady byl známý hans rýman ((Heinz Rühmann)), jestli vám to slovo něco říká. LS: hm. ES: takže sem- LS: to byl hodně populární herec. ES: ano. takže sem velice ráda viděla hanse rýmana ((Heinz Rühmann)). a potom sem viděla velice ráda paula herbigra ((Paul Hörbiger)). a ten měl bratra ( ). toho sem taky měla ráda, protože ten vždycky hrál v nějakým filmu, kde se v horách lezlo. a to byla moje slabá stránka, protože já miluji hory. LS: aha, aha. ES: takže- LS: a co se vám líbilo tady na těch hercích, které zmiňujete teďka? ES: že hráli velice přirozeně. ES: jo? LS: takže ste ocenila spíš způsob jejich projevu? ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým filmem. LS: a jaký byl podle vás rozdíl? ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší. LS: hm. ES: bližší. LS: ale zase sem se přiučila něco u těch německých filmů. ES: hm. LS: kterých bylo tedy ehm více než těch českých.
Eva_(1928).txt
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta písniček. ES: ano, ano, ano. LS: tady v těch starých filmech. ES: ano, ano. LS: zpívala ste si potom ty písničky? ES: no samozřejmě. LS: jo? ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě, těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem to zpívala. LS: a třeba na deskách? kupovala ste si ty písničky? ES: měli sme gramofon. LS: měli ste gramofon? ES: ( ) večery, nebyl televizor, takže se pouštěly gramofonový desky. to se hrály karty. žolíka. takže sme, můj tatínek teda, ty desky. LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách? ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm, dobře. teď tady mám otázku. vlastně už sme taky o tom mluvili. český, německý film a tak dále. jestli pro vás bylo důležité, v které zemi ten film vznikl. ES: ano. samozřejmě. když to byl italský film, tak to pro mě zase bylo něco jiného, jako třebas rakouský film nebo německý film. LS: a preferovala ste nějakou tu národnost? z hlediska těch filmů? ES: rakouskou. LS: rakouský film ste měla- ES: ráda, ano. LS: takže úplně nejradši ste měla rakouské filmy? ES: ne, to nemohu, nejradši sem měla český. ale na druhým místě byly rakouský filmy. LS: dobře. takže ste vlastně nebyla vyhraněná, že byste chodila vyloženě třeba jenom na rakouský a český film? ES: ne. chodila sem prostě, jaká byla příležitost. za toho protektorátu nebylo moc možností. LS: hm. ES: to byl buďto český film, nebo německý film, nebo sem tam ten italský. LS: tam už se zúžil ten repertoár těch kin.
Eva_(1928).txt
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky.
Eva_(1928).txt
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
Eva_(1928).txt
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne.
Eva_(1928).txt
LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny. ES: ano. LS: jak to na vás působilo celkově? ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor. LS: hm. ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní, základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko nesli. LS: hm, hm. ES: ale zase byly ty filmy. LS: hm. ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když- LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela být. ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník. LS: mhm. ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu. takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla. LS: jasně. a třeba vypozorovala ste nějaké změny v chování diváků v tom kině? po tom roce třicet devět? změnilo se nějak chování diváků v kině? ES: na českých filmech diváci se projevovali, kdež- LS: a jak se projevovali třeba? ES: ee smáli se, když byla nějaká vtipná scéna. ale (..) hrobový ticho za protektorátu. nedali vůbec najevo, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí, prostě- LS: i u těch českých filmů, myslíte? ES: i u čes- prostě byl, byl klid a pokoj, protože každej se bál. LS: aha, takže lidi měla strach projev- ES: strach dávat, ano, svoje pocity najevo. ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina víc, nebo míň než dřív. (...) stejně? ES: stejně, myslím, stejně. LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období? ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film. LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film? ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže. LS: mhm. ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom německým, tak sme šli na ten německej film. LS: mhm. ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová v německým vydání. LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda? ES: ano.
Eva_(1928).txt
ES: a teď se. když se přesuneme na konec toho protektorátu, jestli ste zase vypozorovala, že by se s blížícím koncem války měnilo chování diváků v tom kině. měnily se nějak ty divácké, to divácké chování s blížícím se koncem války? zpozorovala ste něco? LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy úplně ignorovali. ES: hm. co třeba týdeníky, ten dokumentární materiál, když ste tam viděli? LS: tak sme se tomu museli smát, protože to bylo všechno inscenovaný. to nebylo. když sme viděli, že ee v tom Rusku ta armáda byla obklíčená. totiž můj tatínek, ten poslouchal Anglii. ES: hm. LS: to víte, to tenkrát se nesmělo, ale poslouchala se. takže sme byli informovaní, jak to v Rusku dopadá. takže když ukazovali, jak vítězí, tak sme se tomu mohli jedině usmívat.
Eva_(1928).txt
ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český film, který byl za toho protektorátu promítaný. LS. hm. ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej- nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání, jiný způsob humoru. LS: určitě, no. ES: takže český film nám byl nejbližší. (...)
Miroslav_(1931).txt
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval, k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali MH: [ne], AV: [k filmům] MH: ne. AV: ne, ne, ne. mhm.
Miroslav_(1931).txt
V: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly platit protektorátní předpisy. MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy, AV: hm. MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující, AV: ano. MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo Jan Cimbura, a... AV: hm. MH: dávali ty český autory... AV: hm. MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu. AV: hm. MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic. AV: hm. MH: takže se na to dalo chodit. AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká, že... MH: [ne]. AV: [se] více soustředí... MH: ne, ne. AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše chodili Němci nebo Češi... MH: ne. AV: nevzpomenete si. MH: to, nepamatuji. AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně často? MH: ano.
Marie_(1921).txt
LČ: a po tom co ste nastoupila do té, do té žárovkárny, to bylo teda v jakém roce? MD: no to bylo v předtím, předtím myslím v tom osm, v tom štyřicátým, nějak tak, no, nějak. LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila do kina? MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už... LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla] MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek ((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už sme mohli, mohli jit, že. LČ: a v té době ste pořád navštěvovala ta stejná kina, nebo která to byla? MD: ne to už sme, to už sme chodili, to už sme chodili ee právě třeba do Husovic ee v Židenicích bylo kino, to si nepamatuju, jak se menovalo. LČ: Orient? MD: né, to si, to nepamatuju, jak tehdy se menovalo. tam sme chodili, no, teď nevim, jestli to Kapitol? to bylo myslím pozdějš. a potom Moskva, no Moskva, to se menovalo jinak. napřed se to menovalo jinak, pak se to menovalo Moskva. prostě tak to už sme chodili do těch... LČ: takže ste do těch Židenic, ale to ste museli dojíždět, ne? nebo nějak. MD: no tak, to my sme chodili tenkrát pěšky. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: takže do toho židenického kina ste chodila i protože tam ste měla ty příbuzné nebo [to né?] MD: [ale né], tak to sme se třeba domluvili, říkám my sme chodili, nás bylo víc, tak sme se domluvili, že a zjistil někdo zjistil tam hrají hezký, nějakej hezkej film, tak deme podívat se tam, jo? LČ: takže teď už se to jakoby v tu dobu se to neorientovalo podle toho, že to je blízko, ale spíš [podle té nabídky]. MD: [né, to už] to už prostě kde co hráli, jo? kde co hráli, no.
Marie_(1921).txt
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba... MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že. LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s vámi [chtěli někam jít]? MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli. LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje? MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne. LČ: a bavili ste se během projekce? MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to teda ne]. LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak]. MD: [né] to ne. LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho skončení tleskalo? MD: to teda nevim, to ne, to snad ne. LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině? MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
Marie_(1921).txt
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč, a jedno si pamatuju že, že já sem byla v Gerlicích nasazená, jo, a tam dávali, já nevim, Zlatá Praha ((neidentifikováno)), jo, něco, no tak na to sme tam prostě se šli podívat taky. to byl tady vod nás film, tak sme se tam šli na to podívat, ale jinak to potom už říkám, pak ne-
Marie_(1921).txt
MD: no abych vám řekla pravdu, my sme, já nevim, my sme byli ee takoví, že třeba šli sme a potkali sme, jak sme bydleli, jo, tak voni chodili do německé školy, my sme chodili do české školy. potkali sme se, tak ahoj, kam deš, do kina tak deme, šup, a šli s náma. že nám to žádné rozdíl jako nebyl. LČ: hm MD: víte, že sme, nevim voni chodili do německé, my do české, znali sme se prostě, že, bydleli vedle v domě a tak, jo, takže nám to ani nepřišlo. LČ: a ten jazyk vám ani nevadil, vy ste [ho znali]. MD: [takže nám to] ee, nepřišlo jako protože voni chod- mluvili česky, že jo. ale chodili do německé školy. no ale potom až už to bylo jako takový nijaký, že, no ale pořád se, pořád se chovali slušně k nám zrovna tak jak to. já mám třeba kamaráda, kterej je ve Vídni a, a k tým sem jezdila a a volá mně nebo píšeme si a je, to tenkrát nebylo tak jo, ale až přišel Hitler prostě až to bylo jinak, ne jinak to... LČ: no a za toho protektorátu právě se změnilo to, že bylo hodně němčiny, ne? v tom v těch kinech tak jestli [co se vám jako] MD: [no jo, no to] víte že bylo. protože to už začlo a vlastně tady bývaly aj, tady byly třeba obchody a tak to bylo všechno, to byli sice Židi, většinou, a Němci, že. to bylo a to bylo všechno tam jako německy. LČ: a vadilo vám to nějak nebo to [ste to nevnímala] MD: [ne no tak] vono to bylo, člověk si na to zvykl, že to bylo celej ten čas, no. LČ: a třeba diváci se začali chovat jinak v kinech po té, po tom protek- v tom protektorátu? MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a tak... LČ: proč ste vlastně nechodila? MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím, že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych chodila pořád, že, no. LČ: takže ste chodila méně. MD: [no, takže] LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala? MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo a třeba když sem když sem ee se učila, tak k nám chodil tam taky chodili tam jo, to bylo pánský dámský, že, tak chodili tam taky, byli byli to byli Němci to tytok a LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v té protektorátní už. MD: jako jiný filmy? LČ: jestli ste si vybírala jinak. MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim. LČ: á, takže vy ste tady vlastně až do konce války nebyla [potom].
Marie_(1921).txt
no tak sem moc nemohla nemohla nikam chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne- LČ: [takže ste ani do toho kina nešla] MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom, potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc potom.
Marie_(1928).txt
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo) takhle promítal... LH: [hm.] MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili potom pravidelně dvakrát v týdnu.
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že, nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo aj. ((smích)) LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo, n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti? MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým roce možná, nebo aj tak předtím.
Marie_(1928).txt
tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší, tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti let dokonce nepřístupný.
Marie_(1928).txt
LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: [no, no.] LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s- skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let? MB: ne to (to stejný). LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)), nebo... MB: nó (pak) stále. LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino, třeba v Brně, ve městě? MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá. LH: a kdyby ste si vzpomněla... MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.
Marie_(1928).txt
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války, jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?] MB: [no tak to sme] chodili, jo. LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) MB: no. LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))? MB: no to už, to už ani moc ne. LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra- ...] MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako... LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo, nebo... MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako nechodila. LH: ehm, ehm. MB: nebo ani sem <nesměla chodit.> LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala? em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo něco v průběhu promítání? MB: ne, ne. LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o... MB: [no to ano.] LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba. MB: no to ano. LH: bavili ste se kon- ee... MB: hlavně při týdeníku. ((smích)) LH: ((smích)) MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to sme se bavili.> LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo, nebo... MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo neviděl.> LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?] MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko... LH: [hm.] MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný. LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na film, třeba tleskalo se, [nebo...] MB: [ne, v té] v té době ne. LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády? MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás. LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z kina? MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích)) LH: [takže...] MB: [ LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy, na [kterých ste byli?] MB: [no tak to] ano. LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom, kdo viděl kolik filmů, nebo... MB: ne, ne. LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?] MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně, takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film. LH: ehm. MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už. LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]... MB: [no.] LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo... MB: ano. LH: a kde, kde? ((něco padá)) LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy? MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to menovalo. LH: ehm. MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak te- tak z tohoto. LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]... MB: [ano.] LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké oblíbené herce?] MB: [no to víte, že ano.] ((smích)) LH: kteří to byli třeba? MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)). LH: (...) [a vy ste...] MB: [ten ovšem] hrál až později. LH: ehm. MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem. LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými, nebo s těmi... MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak jako. LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy, kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na něj...] MB: [no taky taky] nó. LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z té doby? ((ticho 13 vteřin)) MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích)) LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní, nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní? MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když sme ho potkali. ((smích)) LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...] MB: [no tak (.) taky], no. LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky? MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli. LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z těchto herců? MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr- teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už určitě. (...) LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste chodila... MB: prosim? LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film, nebo... MB: nó určitě. LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba? MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát, ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích)) LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý, nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z této doby? MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film. LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.) ještě? MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco. LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.] MB: [no, no, no.] LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý? MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy... LH: [ehm.] MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.
Marie_(1928).txt
LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.] MB: [no o rozhodně] radši. LH: ehm. ee kt-... MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo. LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne? (...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-] MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film. LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku. MB: [no.] LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka? MB: ehm. LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino? MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem. LH: ehm. MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to kino bylo takový mm [hned.]
Marie_(1928).txt
MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v tělocvičně. LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice... MB [no.]
Marie_(1928).txt
MB: [židle, židle.] LH: [židle] tam byly, ehm. MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle. LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?] MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase. LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino? třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské uniformě? MB: ne, ne, ne, ne.
Marie_(1928).txt
LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících, jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?] MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký film a pak teprv byl film... LH: ehm. MB: pak byla přestávka (..) LH: a po přestávce? MB: prosím? LH: po přestávce [následovalo...] MB: [mm byl] film, no. LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu, bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?] MB: [ano, ano.] LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily? MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy? LH: ehm, ehm. MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne- nebo em legrační aj. (...)
Marie_(1928).txt
LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to ňák...] MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi. LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během protektorátu? MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože nakonec jiný zábavy nebyly. LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na ňáké jiné filmy? MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda. LH: takže hlavně pořád ty ty... MB: [ano.] LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na těch divácích? MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu usmívali, nebo smáli. LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch lidí? MB: no, později potom ano. LH: ehm. MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.
Peter_(1922).txt
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s dívkou do biásku aby ji taky koupil, PSz: hm PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru, vždycky.
Peter_(1922).txt
ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až v Praze. PSk: hm PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou dívkou, vona taky,
Peter_(1922).txt
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em [(laskominky,)] PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský. PSz: to už bylo, jasně. PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly eskimo brik, ((Eskimo brück)) PSz: hm PD: takovou zmrzlinu.
Peter_(1922).txt
PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků, nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize. PSz: hm PD: a o Praze jako. PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a proto chodíte do kina? nebo... PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k filmu. PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za [první republiky.] PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako. PSz: hm PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější, PD: pozdější, [já] PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo prosovětské, PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by mně vadila. PSk: hm PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila. PSz: hm PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence prosovětská, PD: no jo no. PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka, to si myslím že asi [( )] PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel. PSk: takže vy ste moc nechodil po... PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom taky píšu, teď, PSk: hm PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij Alexandrov)), PSk: cir- PD: a jako Cirkus, Volga - Volga, PSz: Celý svět se směje, PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně ((Moderna)), PSz: hm PD: v Brně eště, já nevim proč.
Peter_(1922).txt
PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do Kapitolu ((Kapitol))] PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad sedumnáct osumnáct let, PSz: hm PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl rituál. PSz: hm PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni, tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš, Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a eště kafe o přestávce nebo sodovku. PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s kamarády? je to tak? PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.> PSz: hm PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se randilo, PSz: hm PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.
Peter_(1922).txt
PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl že německý filmy ( ) ne, Psz: hm PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem, často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem tam byl. PSz: hm PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje. PSz: hm PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta, to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak rozdílný od, od ideologických filmů. PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš] PD: [to je prehitlerovský.] PSz: vy mluvíte [spíš o ( )] PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels)) PSz: hm PD: nebo kde on byl už ministrem, PSz: hm PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále. PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty] PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako antikvární vzpomínku už. PSz: hm PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek ((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo... PD: ne, děti tam nebyly, ne PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který, kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum, PD: no PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk)) PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl, PSz: hm PD: ale mně bylo, já byl starší. PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali? PD: (ne) PSz: nebo em pamatovali [ste] PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali. PSz: hm PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez ((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta ((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo. PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně. PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl, PSZ: no ( ) PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)). PSz: hm PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale tam prý to taky fungovalo.
Emilie_(1922).txt
LR: jak na vás působily změny po roce devatenáct set třicet pět, kdy začaly platit ty protektorátní předpisy v kinech? EF: no... N1: že to bylo dvojjazyčné. EF: ano, to bylo všecko dvojjazy- ano, e dvojjazyčné e. prostě pokud neuměl někdo německy, že. sme se ve škole učili němčinu, takže eh to bylo dvojjazyčné, no. em ty filmy no... LR: působilo to na vás nějak ta dvojjazyčnost? EF: no jó, to hm. (..) tak ty filmy některý taky nebyly špatný, no tak obsahově, no ale jinak, to vite, no. N1: v týdenících byla válka. EF: no vz- vz- vztahovalo se to ideově už někam a ehm to bylo špatný. a my, když sme vokolo sebe viděli ve válce, jak v Kouničkách ((Kounicovy koleje)) střílí, že eh se střílí naši študenti anebo lidi v koncentrácích a všecko, takže už sme vůči těm filmům em em měli určité zaujetí, že. to se nedá nic dělat. už to nebylo vono, no. ale výbírali sme si. někdo jako, řikám, někdy ňákej film jako na to sme mohli jít, jo. ale tak, jinak to vadilo. N1: ( ) když byl hudební film. EF: prosim? N1: když byl [hudební film]. EF: [hudební film], ano. když byl hudební film, to bylo, to bylo výborný. LR: mhm. N1: tam tančila ta rita [( )]. EF: [e rita] hajvortová ((Rita Hayworth)), no, no, no. marlen ditrichová ((Marlene Ditrichová)) zpívala pěkně jo, tak to potom dávali, ale. tak to šlo. jo, už už kvůli těm herečkám taky, páč to byly vynikající herečky, že. a pak sme s- se dozvěděli, že vlastně ta marlena ditrichová ((Marlene Ditrichová)) pak pracovala proti Německu, přestože je z Německa pocházela, že a všechno, no tak tím nám byla ještě víc sympatická, vona pak byla na... takže ehm asi tak ta ideovost, ta už to poznamenala a to už nebylo ono. LR: a v této době, v tom období protektorátu, chodila ste do jakých kin? EF: no do toho samýho v [králově... áno to samý jako] v Králově Poli LR: [( ) mhm]. EF: anebo v těch [Řečkovicích], ((Kino Sokola v Řečkovicích)) jo. LR: [mhm]. EF: tak to samý. LR: mhm. EF: nikde jinde. N1: oni české filmy se i v protektorátu vyráběly. LR: mhm. N1: ale musely mít dole titulky německy. EF: hm hm. LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období protektorátu? EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději volili ven do přírody. a to už byly party takový, že už sme měli udělaný a takže sme volili raděj už potom přírodu, ( ) ven trošku. LR: mhm, dobře. ee na tuto otázku už ste nejspíše odpověděla, ale jenom kdybyste chtěla doplnit, jestli se změnil výběr filmů, na které ste chodila a proč? EF: teďka jako jo? ne? LR: [ne, ne, ne, po tom roce]... po tom protektorátu. EF: [ne, tehdy, tehdy]. no, změnil, změnil? změnil. poněvač místo těch romantických takových, který sem řikala jako, já nevim, že, těch romantických. tak se to zaměnilo prostě za jinej žánr takovej už, to už, prostě to bylo jiný. já si momentálně nemůžu vzpomenout v ně- v za Německa, na ktere- kterej film mě třeba by bejval nějak trošku zaujal aspoň, nevzpomenu si. LR: mhm, to nevadí, záleží spíš na tom, záleží spí-, záleží spíš na tom, že ste teda opravdu si [vybírala trošku jiné]. EF: no. [ano, ano, ano]. LR: mhm. ee jak se vaše chození do kina a chování ostatních diváků měnilo s blížícím se koncem války? jestli tam byli nějaké... EF: (...) N1: když byl týdeník a už se chýlilo ke konci, tak už se řikalo, a už dostávaj na frak. EF: aha, [jo, jo]. N1: [už utíkají]. EF: při týdeníku, tys mně ano připomněl při týde-, ano, při týdeníku. tam už jako se někerý věci braly dvojsmyslně. LR: mhm. EF: a e a už se na to dělaly nějaký ty poznámky. ano, tak, při tom týdeníku. LR: dobře. N1: protože voni Němci hlásili, my sme nastoupili do nových pozic, no a my už sme řikali, (ty už) vedou. EF: n- no, ano, ano. N1: už dostávaj na frak.
Emilie_(1922).txt
EF: nic si nevzpomínám už. akorát, že sem byla mladá a byly to krásný léta. mhm. když byla ta válka, tak sme si ( ) my mladí prostě našli, že jo, kousíček aspoň toho českýho. LR: mhm. EF: asi tak. no nevím, jinak, ňáký. bych ňáký události ňáká, že by se něco. Akorát, že někdy sme museli z kina ven, že se bom- bombardovalo, byly si- ty sirény, že a muselo se jít do krytu. akorát, to někdy ehm, (že) to člověka postihlo, ale jinak. LR: to ste přímo zažila i? EF: prosim? LR: to bylo časté? EF: nó, tak jo, no, ale zrovna sme nemuseli být v kině, třeba sme byli někde jinde. LR: mhm, mhm. EF: ale v tom kině třeba nás to někdy taky em LR: taky dostihlo. EF: chytlo no.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct. JV: mhm. JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek ((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala do jednoho kina. JV: mhm. JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na Šilingrovym náměstí. JV: mhm. JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě. JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior]. JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)). JV: mhm. JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice. JV: mhm, [mhm]. JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě německý kino. JV: mhm. JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)] JV: [i před válkou]? JG: né. sem v-... za druhé světové války. JV: za protektorátu. JG: za [protektorátu]. JV: [mhm]. JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál, poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil Hitler. JV: mhm. JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino]. JV: [nevěděla]. JG: ne, nevěděla. ale bylo t-... JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně]. JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]? JV: [mhm, mhm]. JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu. JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být? JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok]. JV: [jednačtyr-, mhm, mhm]. JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým. JV: mhm. JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim. JV: předtim. JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako děcka jsme chodili plavat, jo? JV: mhm. JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český, jo]. JV: [mhm, mhm]. JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili, tak to jak kdybysme nebyli. JV: mhm. JG: no, dyť uplně jo, no. to je.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)), JV: hm JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady, jo? a teď vylezete ven, a všude tma, JV: hm JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na člověka hrozně blbě působilo.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly ((Scala)), JV: hm JG: dete po schodech [dolu, že] JV: [vim, no.] JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru. hned těsně vedle sebe sou ty vchody. JV: no je to možné, to... JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal. JV: hm JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak ( )
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam, kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních. JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně to bylo jedno.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami, nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak se ten] JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a šlo se na to, co se, JV: hm JG: co se nám jako zdálo. JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.] JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili, provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk)) ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno, JV: hm JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch komunistů taky, že. se nechodilo na všechno, JV: jasně. JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že] JV: [no tak,] to je <pochopitel-> JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale vopravdu se muselo vybírat, JV: vybírat. JG: že, JV: hm JG: to zas... JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne. JG: no odpoledne, JV: odpoledne. JG: sem chodila. JV: sama. JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,] JV: [třeba s rodiči] JG: tak to ne, to vůbec ne, JV: hm JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů, JV: a maminka měla... JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to... JV: sourozenci [taky nechtěli.] JG: [to by si] netroufli, já sem byla, JV: hm JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi. JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje kamoše,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily, em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství, tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)). JG: no, marika rek ((Marika Rökk)). JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo... JG: ne, to bylo za druhé [světové.] JV: [za druhé] světové války. JG: no. JV: hm JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu, JV: hm JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích)) JV: (hopsino psino). JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo, tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví vod blata všechno, JV: hm JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho, JV: jasně. JG: jako to
Jarmila_2_(1926).txt
V: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc, to už... JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný, JV: hm JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten sport, jo JV: hm JG: už se hrála košíková [a tak, jo] JV: [měli ste víc aktivit.] JG: takže, no tak to JV: takže ste chodili na výlety třeba, JG: no, no JV: nebo taneční zábavy, chodila ste JG: vůbec ne. JV: ne, vůbec? JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála házená, JV: hm JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková. dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na házenou, tak to po pětaštyrycátým roce, JV: hm JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to bylo zakázaný, že, JV: hm JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole, byl gramofon na ručičku, JV: hm JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a jelo se domů. JV: jasně. JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto. JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm] JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to když bylo něco vopravdu pěknýho, JV: hm JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se dodělávala škola, nebyly ty peníze. JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových článků, nebo ňákých [recenzí? programů,] JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.] JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili Němci, JV: hm JG: na to se nedalo dívat. JV: ne JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje, JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))] JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej, na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty filmy.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český, JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem nechodilo.] JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě. JG: no tak to. JV: rok třicet osum, třicet devět. JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,> JV: hm JG: fakt nevím. JV: jasně. JG: to nemá smysl,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla ráda? a který se vám nelíbil? JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla. JV: německé filmy? spíš. JG: když to em-em. JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné, JG: no násilný, víte, JV: hm JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát? JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě. JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích)) JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to stejný, JV: ale jednalo se pořád o jeden film. JG: o jeden film. ano. JV: ((smích)) JG: ona byla fakt výborná, JV: hm JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i legračně, jo? JV: hm JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s tou marikou ((Marika Rökk))] JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,) JV: nezajímalo vás to. JG: no protože když byli Němci, JV: hm JG: tak to byly úryvky z fronty, že. JV: jasně. JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce, JV: hm JG: a budování [socialismu, a to]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození do kina, chodila ste em [méně častěji?] JG: [to sem zase] chodila stejně. JV: chodila ste stejně. JG: protože já jenom tady do těch, JV: hm JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo málo)] JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba. JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že, JV: hm JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte, to je dobrý, to se bude, tak sme šli. JV: [na doporučení.] JG: [i když to byl,] i když to byl německej film, JV: hm JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy. JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,] JG: [no tak,] to se už nechodilo, JV: ne JG: protože byl vopravdu strach, JV: hm JG: páč to ste z dálky slyšel,
Jarmila_(1925).txt
no potom už zase už sou slečny v těch patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na ty ee pro dospělý skoro, že.
Jarmila_(1925).txt
LČ: dobře a ee teďka vlastně bysme se podívali ee vlastně na to, jak ste chodila (.) už trošku starší, ne úplně jako to nejmenší dítě, když ste si třeba už začala chodit na tu obchodní akademii, to přece jenom bylo v centru, ne? JH: no (.) bylo no, začli sme chodit do tanečních, tam si namluvíte nějakýho kluka, jo, a chodíte do kina, protože v protektorátě nesměly být zábavy, němečtí vojáci umílali umírali na frontě, takže nesměli sme se bavit nijak, všechny zábavy zakázaný, takže bylo pro nás jenom kino (.) jenom kino a taneční a ty taneční, to vite, to je vod podzimka do [toho] LČ: [mhm] JH: kousek chvílu a tak to bylo naše tančení a to nám teda Němci povolili ee byl tam mistr e e Burian vedl a potom mistr Kadlec, jo, no a tak to byla naše zábava. LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji, když ee do kina nebo pořád stejně? JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc a to si pamatuju ee to ještě sem nechodila ( ) chodila na obchodní akademii? myslím v šestnácti až, [no]. LČ: [no tak] to nevadí [(tak prostě)] JH: [to je jedno], tak v té době jo tak do toho si pamatuju že v tom Sibiři ((Sibiř)) tam sem párkrát byla a tam ee nám sem posílali německý filmy hodně, jo, a ty český, co teda znáte asi, ne ty starý český filmy, [že]? LČ: [mhm] LG: mhm JH: no to já tam všechno mám a ee tak hodně německý filmy sem chodily, takže v těch německých filmech z těch hereček to sem měla ráda to taky (mi) bylo myslím <tak patnáct, šestnáct> let tu mariku rekovu ((Marika Rökk)) LČ: mhm JH: která teda to byla vysoká blondýna, že, hezká z- měla štíhlý nohy stepovala krásně a a zpívala, to byl ee to byly filmy její takový ee muzikální, jo, ty filmy (.) tu sem teda měla hrozně ráda (ještě) si pamatuju ee zpívala ich brauche kaine milionen ich brauche kaine luxusvagn ich brauche nor musik musik musik <to zpívala> LG: <((smích))> JH: ((smích)) to si [pamatuju]. LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku častějc?] JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.)
Jarmila_(1925).txt
LČ: a v tom městě ste chodila teda do jakých kin, [když byste (si vzpomněla)? (.) (za pro-) no] JH: [za protektorátu budu mluvit, jo,] já si to moc nepamatuju ee za protektorátu na náměstí Svobody byl hřízek ee hříbek takovej kulatej, jo, takovej ochoz. LČ: mhm JH: tam dole byly záchody <a teď tam si tam> sme si dávali rande s klukama, holky s klukama, jo, na tým hříbku, no a šlo se do kina no a naproti ee já nevím jestli tam bylo už to kino naproti, bylo kino za protektorátu naproti tomu hříbku co vám tam je teď já do města chodím hrozně málo, ono se to mění a co tam bylo za kino jak se menovalo? já sem myslela že Čas [( ) (.) naproti] LČ: [ne ne to ne tam byl Central, ne]? JH: Centrál, jo? LČ: potom to byla Úderka. JH: Úderka říkal- s- ale Úderka byla, to komunisti přece to [nem-] LČ: [ale] to jen přejmenovali. JH: nó právě a předtím to byl teda? LČ: Central. JH: centrum? tak tam sme chodili a prosím vás na Dominikánským náměstí, co tam bylo za kino? to si nemůžu vzpomnět, tam bylo [kino] LČ: [Moderna]? JH: Družba, ne? LČ: druž- JH: a co bylo předtím za v první republice místo Družby? LČ: no Moderna ne se to menovalo? JH: no já si to nepamatuju, (ale) tam sme chodili taky tak dolů, to bylo, tam to je přece byl za tenkrát nově dům s- postavenej ee v první republice pak byl Kapitol, že, tam sme chodili do Kapitolu, tam myslím teď taky nehrají, že, a a v Alfě ((Alfa)). LČ: mhm a měla ste některá z těch kin třeba oblíbená? nebo lišil se váš vlastně [postoj k těm kinům]? JH: [nám to bylo jedno,] my sme šli na ki- my sme šli na film, nám bylo jedno, co kerý kino, dívali sme se na program a podle programu sme vybírali [kino]. LČ: [mhm] a třeba to kdyby když ste šla do kin s s přáteli nebo jenom s přítelem nebo s kamarádem, lišilo se, kam byste si to kam byste šla jak ste si jestli ste si vybírali třeba j- jakože je to [lepší kino]? JH: [( )] né, podle programu LČ: podle programu mhm JH: podle programu sme si vybírali co nás zajímalo. LČ: a e měla ste třeba ee ve zvyku si do do kina nosit nějaké občerstvení, jestli ste jedli na na [při programu nebo] JH: [ne ne] LČ: vůbec. JH: ne ne LČ: a byla možnost si třeba u kina něco koupit takhle? JH: no tak už tam začínaly být takový ty všelijaký ty vafle a nevím co <cukr- já si to nepamatuju.> LČ: mhm JH: to s- to chcete po mně moc LČ: ale vy ste si to nekupovala ( ) JH: ne ne ne. LČ: a třeba že byste se bavili při promítání mezi sebou [jako diváci] JH: [to neexistovalo], ne. LČ: ne? JH: akorát že vás kluk chytl za ruku no ((smích)) LČ: a že byste třeba nějak se hlasitě reagovali na na ten promítaný film? kromě třeba smíchu nebo JH: ne LČ: ne? (nemyslíte) a že by lidé třeba tleskali [při filmu nebo po něm]? JH: [ne ne ne] LČ: také si nevzpomenete. JH: ne ne, to se každej ovládal nepamatuju LČ: a potkávala ste v kině třeba svoje známé, že byste se potom bavili o filmu ee když ste šli z kina anebo při při setkání v té v tom předsálí? JH: nevím to si nepamatuju. LČ: to si nevzpomínáte (.) no a teď ee vlastně bychom se bychom se zaměřili třeba i ee na na ty filmy, na které ste chodili jak ste si vlastně vybírala teda film, na který ste šla? JH: aby tam byli (.) herci který známí [herci] LČ: [mhm] JH: ať už byl cizí nebo náš (.) jo poutali nás dost herci (.) očekávali sme teda no jistě očekávali sme i obsah toho filmu a ee ale herci a to se od někoho kdo už na tom filmu byl tak vždycky vám řekl, ne? o čem to je, co to bude, pamatuju si třeba s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) ee Královnu Kristýnu, no [to je] historické film, že, (.) no a eště si pamatuju s tó marikó rekovó ((Marika Rökk)) ten film ( ) úplně to bylo na horách kdesi tam, dyť to bylo, to byla zábava pro nás s tou marikó rekovó ((Marika Rökk)) (to) mladej člověk má rád pohyb, když vona stepovala, jo, a a zpívala krásně, no (to) byl požitek, no tak a co eště a pak potom eště jedna herečka, jestli vona byla Švédka ((Zarah Leader)) nebo byla z holyvůdu ((Hollywood))? ee vite, oni napřed sem chodily americký filmy, ale potom jak Amerika vstoupila do války, tak už nechodily (.) sem ty filmy (..) a hodně německých a našich filmů (.) bylo rakouských a no Rakušáci už byli taky pod [Němcema tenkrát] LČ: [takže] pro vás byl nejdůležitější ten film, na který ste šla [ani ne to kino]? JH: [ten film] LČ: do kterého ste šla? JH: ne to ne (.) to ne. LČ: a kde ste se dozvídala o tom, co se bude hrát? JH: od spolužaček třeba (.) no jako tak vy myslíte? no to bylo vyvěšený, to byly takový plagáty někdy namalovaný veliký, jo (.) to nebylo tak jako (.) v novinách nebo jak teď to je to nebylo LČ: a ty plakáty měla každé kino nebo to byly nějak dohromadné [plakáty]? JH: [ne ne každý] si dělalo svoje plagáty a a tak třeba to tam bylo že od do bude se hrát to a to, no. LČ: takže u každého kina to bylo ne jen [ne na ňákém centrálním (prostě)]. JH: [u k- jo] ne já nevím jak ve městě já si pamatuju jenom ty Husovice, ale jak to bylo ve městě, to já si [nepamatuju]. LČ: [a jak] to tam měli v té Sibiři ((Sibiř)) v tom Jasu ((Jas)) [jak to tam vypadalo]? JH: [no to nad tým vchodem] tam takové velké plag- jak vidíte tady tu garnýž, jo, LČ: mhm JH: tak takové velké plagát a ta- teď tam bylo ně- někdo to asi maloval a název a od do no LČ: mhm a to bylo stejné jak v té Sibiři ((Sibiř)) [tak v té v tom Jasu ((Jas))]? JH: [tam v tom Jasu taky], ano. LČ: mhm JH: a jak už to bylo ve městě, to už si nepamatuju, jestli taky byly ty plagáty? možná že byly tam jak vy řikáte, že se to menovalo [centra]
Jarmila_(1925).txt
LČ: a takže ste se to dozvídala od spolužaček, od kamarádek s kerýma [ste pak chodila]? JH: [ano to vite ve škole] se plká, tak si řeknem jedna druhé, jestli, jak to je a že se to líbilo nebo nelíbilo, no. LČ: a chodila ste teda se spolužačkami v té době? JH: ne, my sme byly na obchodní akademii z celýho Brna, to se nedalo.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a jak ste nebo s kým s ste teda jako s tou partou ste tam chodila a co to bylo vlastně teda za [( )] JH: [s partou] sem nechodila, protože [(v protektorá-)] LČ: [(vy) ste] říkala, že ste si dali sraz u hříbku, tak [s kým ste si tam dávala] JH: [no s klukem.] LČ: (jo) s klukem. JH: se spolužákem. LČ: mhm LH: byl z druhé třídy sice, ale [(už) ( )]
Jarmila_(1925).txt
LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( ) JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo a byla škola. LČ: a jak ste se domlouvali na co teda půjdete nebo? JH: hm LČ: [kdo to vybíral]? JH: [někdo to navrhl] a druhej souhlasil, tak (asi tak) je to LČ: a em bylo třeba em teda vy ste říkala, že pro vás bylo docela důležité, kdo v kdo ve filmu hrál a čím teda se ty herečky, o kterých ste mluvila, lišily od ostatních, že pro vás byly [zajímavější]? JH: [že] hrály často, byly známý, no, a líbily se nám, no (.) já a to si nepamatujete už tak po těch letech. LČ: a z těch českých třeba? JH: z těch českých? no prim hrála bárová ((Lída Baarová)), ta utekla potom k ufě ((UFA)) do Německa, jo, takže tam s tím géblsem ((Goebbels)) začla si, tak ta byla vodepsaná tady ee v Česku úplně a potom adyna mandlová ((Adina Mandlová)), Věra Ferbasová taky byla výborná, Věra Ferbasová, no vite, vony ee to byste je nepoznala jak vony ve stáří vypadaly, třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) ne, ta byla furt pěkná s- já tady mám celou knížku vo adyně mandlové ((Adina Mandlová)), jo, ale ee třeba ta Věra Ferbasová, ta se změnila (.) ve stáří taky hrála už teď ee za komunistů v nějakým tom filmu nebo dokonce už za tohoto režimu, já nevím, ale ee někerý zůstaly pěkný, no. LČ: a vzpomněla byste si, jestli ste v té době viděla ňáký barevný film a jak to na vás vlastně působilo, [(jestli)]? JH: [v té době] nebyly barevný filmy. LČ: ale tak některé [už byly]. JH: [nebyly]. nebyly, nepovídejte, nebyly, dyť nebyly ani po válce nebyly ještě (.) tady. LG: jako v těch Husovicích? JH: jistě a ne vůbec v Brně nebyly, (dyť) je nevyráběli, dělali černobílý (..) já nevím, první film ee barevnej esi byl v jednapadesátým? nebo eště pozdějš? já nevím.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ee hrálo pro vás roli to, v jaké zemi ten film vznikl, jestli ste dělala rozdíl mezi českým německým [nebo americkým]? JH: [ani né] v té době (je) vám to jedno, hlavně že že se tam něco děje, co vás zajímá.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ee co co pro vás bylo dobrý film, jaké vlastně ee rysy nebo ee jaké aspekty [musel ten film mít]? JH: [no říkám, nejvíc] se mně líbívaly ta marika reková ((Marika Rökk)) ty ee prostě ty muzikální filmy, no byly, no potom až přišel Hitler, tak ee (jéžiš) to bylo hrozný, tak před kinem ee jakýmkoliv filmem, jo, tak vám dali šmarja, jak se to menovalo? vítězíme na všech frontách [Evropy]. LČ: [týdeníky] JH: v ježismarja, [jak se to] LČ: [týdeníky] JH: týdeníky, [márjapano]. LČ: [žurnál] JH: furt sme vítězili, tam tam tam a všechno německy, jo a potom teprve česky ane- všimnite si na těch starých filmech, jak sou německý názvy a zase český tak to sou z protektorátu.
Jarmila_(1925).txt
LČ: tak k tomu se ještě určitě vrátíme a co se týče třeba témat nebo námětů, jaké filmy se vám líbily? nebo žánrů, jestli se vám líbily víc veselohry nebo milostná é zápletky [nebo] JH: [tak] když ste mladá, tak co se vám može líbit, no. muže se vám libít zamilovaný, no tak co, když je člověk mladej (.) a až je starej, tak už vás to nebaví.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a chodila ste na nějaký film třeba víckrát? že byste se rozhodla jít eště jednou na to, co už ste jednou viděla? JH: hm asi ne (.) tenkrát ne (..) teď bych mohla vidět víckrát ledasco v televizi.
Jarmila_(1925).txt
JH: no tak sem vám řekla, sme nesměli tancovat, no nic nebylo, jenom taneční a taneční s- se platily, že, a byly krátký, jenom no [(sme se těšili)] LČ: [takže to kino pro vás] bylo vlastně [(jediná zábava.)] JH: [jediná zábava,] jediná LČ: a co třeba rozhlas nebo rádio, poslouchali ste doma, nebo měli ste doma [( )]? LH: [jo] tam Hitler a géring ((Göring)) řvali tam vždycky (..) a náš tatinek třiskl jednou do rádia, když to maminka nezavřela. nový rádio, vite, ee to každé nemohl mět (ne) ty rádia byly drahý a tenkrát von tam řval ten Hitler nebo co, a von ji říká, zavři to, zavři to, já to poslouchat nebudu. a jestli to překládali? jak mohl rozumět, když neuměl německy? já to nechápu dneska a von šel a třiskl do toho.
Jarmila_(1925).txt
LČ: ee dobře a potom z čeho se z čeho se vlastně skládal program. kromě toho hlavního filmu tam byly eště nějaké jiné? JH: nebyly nic, týdeník byl ten jak vítězijó ee nacisti na všech frontách Evropy, jo, to tam bylo to véčko takový a a už to šlo a furt se chlubili, kolik potopili ee lodí, kolik potopili ee letadel ods- tohleto všechno sme museli a to trvalo kolikrát tak dlouho a teprve začal film. LČ: a byla nějaká přestávka třeba? JH: hm myslím jo. LČ: [a co se dělalo]? JH: [no tak byla] přestávka myslim po tým, já nevím. LČ: ee a co se dělalo o té přestávce, nevíte? JH: no tak šli na (záchod) lidi [asi] LČ: [mhm] JH: ((smích)) nebo esi já nevím co dělali, [já už si to nepamatuju] LČ: [mhm mhm] a měla ste teda zájem o ty týdeníky? to vy ste se tak vyjadřovala, jako kdyby vás to nebavilo? JH: no koho to mohlo bavit? (jestli) ty nacisti tam ee sou v Africe a jestli tam vítězijó a esi sou v Rusku a vítězijó, anebo kolik potopili Angličanům lodí, no koho to mohlo zajímat? tady byl trend u Čechů ee my sme (je) neměli rádi (.) no. LČ: a že by se lidé třeba chovali nějak provoka- ee provokovali při [těch (týdenících)] JH: [nemohli] se provokovat, (hned) by je zavřeli (.) gestapo bylo hned po ruce (.) tenkrát se poslouchal akorát doma ee rozhlas Moskva nebo Londýn se poslouchal, a to bydleli třeba hned vedle Němci a musela ste mět strach, aby vás neudali (.) to vy nevíte nic dneska. LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní? JH: ne takový sem [neměla]. LČ: [to ste ( )] JH: známý LČ: hm [dobře tak] JH: [to byl přepych]
Jarmila_(1925).txt
LČ: [a když] když ste teda v tom období toho protektorátu navštěvovala ty kina, tak ee byla tam povinná němčina v titulcích u těch promítaných filmů? JH: titulky? LČ: no. JH: mně se zdá že jo. LČ: a em ee na těch plakátech byly třeba německé [názvy]? JH: [no] musely být, [ano]. LČ: [musely]? JH: ano
Jarmila_(1925).txt
LČ: takže v tom kině ste to ani tak nevnímala, že tam je němčina [(jako, jo)]? JH: [ne ne] ne LČ: a bylo třeba na těch ostatních lidech vidět, že jim to vadí? JH: to sem si nevšímala.
Jarmila_(1925).txt
LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím? JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám, byla jiná výchova než teď.
Jarmila_(1925).txt
LG: a te- v té době ste si pořád ty filmy vybírala podle těch hereček nebo už... JH: no tak jistě to upoutalo to člověka (.) víte? já si na jiný herečky nepamatuju, já si pamatuju z německých hereček tu rekovů ((Marika Rökk)) potom paulu veseli ((Paula Wessely)) si pamatuju potom ee (.) magda šnajderová ((Magda Schneider)) to byla matka té romy šnajderové ((Romy Schneider)), jo? tak ta hrávala a zarach leandr ((Zarah Leander)) ta taky občas zpív- no a marlene dítrich ((Marlene Dietrich)) dokuď ee se nenaštval ee na ňu Hitler, tak jo tak Marlen ta taky. LČ: a to ste měla také rády tydlecty [filmy]? JH: [jo] tyto [co vám] LČ: [to vám] nevadilo, že sou německý? JH: ne, nevadilo, ne. LČ: a em [bylo] JH: [to byly], vite to byly z holyvůdu ((Hollywood)) už tady tyto většinou, ale myslím ta šnajderová ((Magda Schneider)) né, ta byla myslím z Rakouska ta ee magda šnajderová ((Magda Schneider)) ta byla to byla rakouská, ta taky ta marika reková ((Marika Rökk)) to nebyly v holyvodu ((Hollywood)), ta už byla v holyvůdu ((Hollywood)) ta (..) marlen dítrichová ((Marlene Dietrich)) a zarach leandrová ((Zarah Leander)) myslím už taky byla v holyvůdu ((Hollywood)), nevím, (ona) byla myslím původem Švédka. LČ: a v ee teda v té době toho protektorátu bylo vidět, že se ti diváci v těch kinech chovali jinak (.) na tom promítání? JH: ne. LČ: tak e jako... JH: (jak) se měli chovat, co měli chodit, když dete do kina, musite sedět, aby nevrzalo sedadlo a a musite sledovat děj, tak jak jak chovat? LČ: a když tam třeba promítali ty týdeníky a když se tam [objevil] JH: [no] muselo být ticho, každej se bál. LČ: a když se objevil Hitler, muselo se třeba hajlovat? JH: né [ne] LČ: [ne]?
Jarmila_(1925).txt
LČ: a ten strach teda byl cítit i v kinech, jako že by se třeba lidé ňák víc báli s ostatními mluvit nebo [ee]? JH: [a] v kinech se nemůžete bavit. LČ: ale při jako né při projekci, ale předtím třeba. JH: né, akorát ee sme nechápali to jejich vé ((V jako vítězství)) furt vítězijó na všech frontách Evropy, jo? to vé ((V jako vítězství)), to bylo pro nás ee neskutečný (.) a Němci tomu věřili (.) a my né Češi.
Jarmila_(1925).txt
LG: no a když se potom blížil ten konec války, měnilo se to chování těch diváků v tom kině? JH: (..) [no] LČ: [když] třeba začali prohrávat Němci [nebo] JH: [ne] (.) ne v kině, když dete do kina, musíte sledovat děj a co by? to se potom mluví, vykládá někde doma nebo s někým nebo s těma spolužačkama, copak, já si to pamatuju? neměnilo (.)
Borivoj_(1927).txt
LH: ste říkal teda, že ste navštěvoval hlavně tyto tři kina, to Lido Bio, Bajkal a oránii ((Orania)). proč právě tyto kina, byla to jenom ta blízkost, nebo [třeba i...] BH: [ta blízkost.] ta blízkost, později pochopitelně už sem měl větší (.) eh (.) okruh. LH: ehm. BH: tak to bylo do středu města (.) i (.) do (.) prostě okrajových částí, jako do Králova Pole, do Husovic, do Židenic, tam kde byl prostě film, kterej mě nějak nějakým způsobem (nezaujal) název pochopitelně, mm no tak sem tam šel. LH: ehm. takže se dá říct, že spíš šel na film, než do kina, že vám bylo jedno, jestli to je kino v centru, nebo na okraji, ale zajímal vás hlavně... BH: [ano.] LH: [(ten) film.] BH: ano.
Borivoj_(1927).txt
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se ňák ta četnost návštěvnosti kin? BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale (.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě německý. LH: ehm. BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance. (.) to byl hudební film. (..) že. LH: takže dá se říct, že vlastně ste ee trošku se snížila ta na- vaše návštěvnost kina ne kvůli tomu, že by třeba nebyl čas kvůli práci, ale kvůli tomu, že s- nebylo [z čeho vybírat.] BH: [ne ne, nebylo] z čeho vybírat. LH: ehm. (.) eem v tom, vy ste říkal, že ste nejprve navštěvoval tedy zase ty tři kina Lido Bio, Bajkal, oránia ((Orania)). po tom roce čtyřicet dva ee se to rozšířilo [na to...] BH: [okruh] okruh byl po celém Brně. LH: po celém Brně, ehm. (.) a měl ste ňáké z těch k- kin, které ste vyjmenoval nějaké oblíbené, kam ste chodil nejraději? BH: no tak nedá, nedá se říct (ee em mě teda) prostě (.) zajímaly filmy. jestli to bylo v, jestli to byla skala ((Scala)), nebo Moderna, nebo Kapitol to mně bylo jedno. LH: ehm. BH: jenom když sem zjistil podle titulku, co tam hrají, zaujalo mě to, tak sem šel. LH: ehm. takže nějak jako ne- nehrálo [roli (to kino?)] BH: [né, ne, ne, ne] ne v- žádnou preferenci jsem nik- k žádnému (kinu)... LH: [takže...] BH: [ač.] (.) byl výběr no tak, (.) řekněme v tom dvaačtyrycátém roce, v Brně bylo pomalu dvacet kin. LH: hm. BH: jen když to vezmeme s předměstíma, to je na každym předměstí byly dvě tři kina a co v centru pět dokonce. LH: ehm. BH: na malym, na malym prostoru. LH: takže bylo bylo z čeho vybírat. BH: bylo z čeho vybírat. LH: a naopak bylo třeba ňáké kino, kam ste nerad chodil, které se vám třeba nelíbilo? BH: ((smích)) <no to em> dalo by se hzz dalo by se říct, že že byl takový kino, bylo to náá (..) my sme tomu říkali flokysna. a to je ná (...) jak se jede do Králova Pole, dneska je tam (..) velkej velkej (...) šop ((shop)). LH: ehm. BH: jó? em, safra jak jak to kino se menovalo nevim, to bylo malý (...) poměrně mm, poměrně nedobře vybavený. (..) ((pravděpodobně Jadran))
Borivoj_(1927).txt
LH: tak se teda s, takhle narychlo to nenajdu. a (..) a éé a chodil ste třeba ještě do různých kin podle toho, jestli ste šel třeba s kamarády, nebo mhm s maminkou třeba. jestli ste si vybíral různá kina, nebo zase mm bylo hlavní ta (.) [( ).] BH: [hlavní] hlavní bylo prostě evv (..) co se hrál za film, kterej mě zaujal, kino ať to bylo zz co se jel řekněme se z toho sem jel až dd do Králova Pole, když prostě tam byl f- film, kterej (.) bych chtěl vidět. LH: ehm. BH: takže kina, kina mě prostě jako jako vlastní kina mně nic neříkaly, prostě bylo to film, hlavně film šel. LH: jasně. ee jak ste se v kině choval obvykle? (.) tím myslím, jestli třeba bylo ve zvyku v kině ee konzumovat jídlo, nebo nápoje? BH: ne. ne, já sem nikdy nikdy, soustředil sem se na to, (.) skutečně mě to z- mě zajímalo prostě děj, jestli když byl, (.) jo. je pravda, že někdy sem šel v em (.) ne docela spokojenej z kina. LH: ehm. BH: s tím, co sem očekával a někdy sem byl velmi spokojenej. LH: ((smích)) takže, mm třeba během projekce filmu, bavil ste se s jinými diváky o tom [filmu, nebo ste se...] BH: [ne. ne. ne.] LH: a reagoval ste vy nebo ee nebo diváci ve vašem okolí nějak hlasitě na mm na promítaný film? jestli třeba tleskali, nebo... BH: mhm toh- to nemůžu říct to, (..) myslim, že ani ty takovýhle (ty mm) nebyly. (..) prostě v té v tom vod roku dvaaštyrycet až do te do těch pětaštyryceti, že. LH: ehm. BH: to bylo t- to bylo zlý, panč projevte se nahlas... LH: ehm. BH: bylo bylo byli sme (.) prostě tady byli Němci, že. a projevit se nějak (.) a č- Čech obzvlášť, že, protože v té době byly by ty titulky německý, že, (.) předtím byl wochengšáu ((Wochenschau)) LH: ehm. BH: týdeník a pak byl vlastní film, i když byl českej tak byl s titulkama, (..) že. (.) no, projevovat se nebylo vhodné. LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee. potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima o těch filmech?] BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i vo teda vo filmu. LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali? BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne. LH: ehm. BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.) významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co, probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu. LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy? BH: ano. LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?] BH: [sám.] LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na nepřístupný film? BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t- tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke vchodu, tam stála žena nebo muž... LH: [hm.] BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla vždycky. LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se dostat na ten nepřístupný film? BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v Lido Bio. LH: ehm BH: na Marxové. LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten (.) n- nepřístupný film? BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní, někdy. LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct. BH: ano, ano. LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba? BH: ne. LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela? BH: ano. LH: á jak často? BH: každou neděli. LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou nemohl jít do kina, nebo? BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do kostela, že. LH: hm. BH: a kino bylo až vodpoledne LH: [(až odpoledne)] BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin. LH: ehm. BH: takže to mně (...) LH: [nekolidovalo] BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy. LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se hlásil? BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské. LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom výběru mm výběru mm výběru filmů? (...) BH: [ani ne...] LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o nějakém filmu... BH: [ne, ne...] LH: [nebo...] BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. tak teď už se ee budu ptát přímo ná některé filmy na (.) ten výběr. takže v podstatě ve vašem případě asi na to nejdůležitější. ee jak ste si vybíral ten konkrétní film? co pro vás bylo důležité? jestli název, nebo téma, nebo... BH: no tak v prvé řadě upoutali mě prostě kdo tam hraje, herci. LH: ehm. BH: že, (.) a podle toho sem usuzoval, je to komerční, je to hudební, je to veselohra, je to něco takového. podle toho sem volil. že bych prostě emm byl zaměřenej na jeden žánr, to ne. LH: ehm. BH: (chtěl sem) a viděl sem prostě všechny druhy tady těchto filmů. LH: takže ste si hlavně vybíral podle herců. BH: ano, jednak podle herců, ano. LH: ehm. vy už ste to několikrát řekl, bylo pro vás důležitější v tu dobu spíš ten film, než to než to kino. ee kde vy ste získával ale informace o těch ee o těch filmech? BH: kdyť byly vylepeny nástěnky, kde byly [prostě...] LH: [takže z plakátů.] BH: plagáty ((plakáty)). LH: ehm. mně spíš de o to, jestli třeba z novin, nebo z časopisů, [nebo z plakátů?] BH: [ne, ne, ne, ne] plagáty ((plakáty)), panč ee to to člověk chodil po ulici a podívá se a má to má ee měl to teda na na očích. LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel píseň z toho filmu? BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...] LH: [ehm.] BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň. LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce? BH: [ano.] LH: [nebo] herečky? BH: [měl.]
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. a hrálo pro vás ňákou roli, v které zemi daný film vznikl? jestli ste víc chodil třeba na české než na... BH: to nebyl velkej výběr. (.) v té době ve v prostě za (.) [protektorátu.] LH: [ehm.] BH: nebyl velkej výběr, byly tady německý filmy (.), hlavně rakouský, že, naše (..) no sem tam (.) sem tam ňákej možná (svě- ale) to už si teda nepamatuju, že by se dostal z jiné provényjence, ale převládaly tady tyhlety filmy. LH: ehm. á vybíral ste si spíš třeba ty české filmy, než ty německé, nebo rakouské? BH: nedá se říct. LH: ehm. (..) ee které filmy ste měl rád, a které ste naopak rád neměl? BH: já em nemůžu říct, že se bych neměl rád. LH: ehm. BH: já sem ho viděl a sem prostě si řekl no, (.) nesplnils mý očekávání a tím to končilo. já sem prostě nedělal žádný závěry, jestli to nebo ono, že, ale (vv) čekal sem, řek ee řekl sem si, nebo sme seděli (tak v) jo, s kamarádem, tak sme si řekli, no mohlo to být lepší. LH: co dělalo ten, co dělalo pro vás ten film dobrým filmem? byli to ti herci, nebo... BH: prostě muselo to mít nějakej děj a muselo to prostě ti herci, kteří ehh hráli prostě ty hlavní role, no tak mě museli něčím zaujmout. LH: ehm. BH: svým vystoupením, chováním a áj pochopitelně musel být i děj nějákej. na ňákou tu slátaninu, které byly, bylo taky dost, že, tak to ss- říkám, to sem si řekl, no to to nestálo za to a tím to končilo. LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...] BH: [tak sme o] tom debatovali. LH: a šli ste na něj třeba ještě jednou? BH: třeba eště jednou. LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci. BH: ano, [ano.] LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si? BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát. LH: ehm. á jaké druhy jiné zábavy kromě kina ste měl v té v té [době?] BH: [hudbu.] LH: hudbu. á dával ste jí třeba někdy přednost před kinem? BH: ano. LH: jakým způsobem? [třeba chodil ste...] BH: [no protože] v té době, v té době sme měli jako jako mladí s- svůj taneční orchestr. (..) a tak emm sme mm mívali zkoušky pochopitelně, (.) že s-. (.) místnost sme neměli kde, tak sme prostě jezdili po hospodách, kde měli klavír. LH: hm. BH: jo, abychom mohli hrát. (..)
Borivoj_(1927).txt
LH: a měl ste o ty doprovodné části, třeba o ten týdeník, o ty reklamy zájem? [zajímaly vás?] BH: [ano, ano.] panč to byly aktuélní sy- a a aktuélní věci. LH: ehm. BH: a hlavně teda za války, jak ((smích)) <vyhrávají na frontě a podobně.> e to bylo zajímavý, [že.] LH: [hm.] BH: ale, ne- říkám nejenom prostě tady zz tady ty zážitky z té fronty i prostě tam byly věci, který se jako ee týkaly prostě nás tady v republice v če- nebo v protektorátě tenkrát, konkrétně nás se týkaly. LH: takže to bylo, vlastně ste získával informace z těch [tý-]... BH: [anó] informaci (.) z z vizuálním poh- požitkem.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. tak teď se půjdeme podívat na období protektorátu. ee jak na vás působily změny po rocé devatenáct set třicet devět, kdy začaly ee platit protektorátní předpisy? ee tím myslím, byla třeba v Brně mm kina, která byla německá a která česká, kam chodili více Němci a kam chodili více Češi? BH: no tak st- nedá se říct st- nedá se říct, že by prostě to bylo vyhraněný přímo, poněvač Němci v Brně měli svůj Německej dům ((Německý dům)), kde měli koncertní sál, co tam měli ještě, kavárnu, restauraci, taneční a nevim, jestli tam neměli dokonce svoje kino. LH: ehm. BH: že, takže ale (..) nemůžu říct, že by, že by to byl vyhraněný jenom německý, nebo nebo jenom český. LH: přece jenom změnilo se to třeba v některých kinech em v přístupu lidí, nebo v chování lidí? BH: (..) no tak já sem s nima nepřišel do styku, že. LH: hm. BH: přišel a sedl si vedle a hotovo. LH: jasně. BH: my sme, ee ani sme se nebavili, ani sem neviděl, jestli je to Čech, nebo Němec, že, proč tó... LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce třicet devět? BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel. LH: ehm. BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do kina, ne. LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo potom... BH: ano. LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo. BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už. LH: tím myslíte co třeba? BH: co? hudba. LH: hudba, hlavně, [ehm.] BH: [ano.] LH: em á změnil se výběr filmů, na které ste chodil v této době? (...) jestli ste třeba chodil trošku na jiné filmy, než ste chodil předtím? BH: mm no tak myslím né, panč t- tenkrát nebyl nebyl výběr. a no ták výběr byl, alé ty filmy mě nezaujaly prostě názvem anebo prostě už (.) taky vo to no bylo to pořád německy. LH: ehm. BH: německy filmy a německy a už to prostě to to člověka votravovalo. né votravovalo, ale řekl sem si, tam já nemusím zase na ně chodit. LH: ehm. BH: jó, zas zas tam bude to, to, to, nebo... LH: á vzpomenete si, jak se diváci v kině ee v době protektorátu chovali? BH: no já myslím, že to ale záleželo na tom, jaký bylo osazenstvo, jestli tam byla ee většina Čechů, nebo Němců, tam em pochopitelně, někteří Němci r- reagovali na určitý (..) jo, emotivněji. LH: [ehm.] BH: [jako] my če- my sme byli (..) držený. LH: takže vzpomínáte si, že by třeba se v kině ee třeba hajlovalo, dokonce. BH: tak to nepamatuju. LH: [to nepamatujete.] BH: [ne, ne.] LH: ale ee [řekněme...] BH: [ale emotivněji] v emotivněji se chovali ev Němci při určitejch scénách, který nás dusily a je povzbuzovaly. LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom kině, měnilo s blížícím se ee koncem války? BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani kino na- nenavštěvoval, ano. LH: ehm. BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.) štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli... LH: [hm.] BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo, takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) k
Marie_(1915).txt
MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války. LS: hm MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně dostupné,
Marie_(1915).txt
a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk)) LS: hm MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka. LS: to byla Němka. MH: Němka? LS: hm MH: jako tanečnice senzační. LS: hm MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy, LS: no MH: tady šly [německý.]
Marie_(1915).txt
LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně, MH: za války hodně [a]
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký byl názor vašich rodičů na kino. MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže, LS: hm MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...
Marie_(1915).txt
LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna, MH: tak byla válka. LS: a to už ste chodila do kina? MH: to už sem chodila hodně. LS: a jak často asi ste chodila? MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně. LS: jo? hm MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a jinak... LS: hm a MH: zatemnění...
Marie_(1915).txt
MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)) tam, jestli ještě existuje, LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala? MH: Jalta? nevím. LS: kino Jalta? MH. mám dojem, že Jalta. LS: hm já to zkusím najít. MH: tam sem chodila,
Marie_(1915).txt
pak bylo Kapitol kino, LS: hm MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku, mýlím se, nebo je to...
Marie_(1915).txt
LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která ta kina? že ste navštěvovala? MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf)) LS: já zkusím zadat [jak se] MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na Brno. tam padaly poslední bomby.
Marie_(1915).txt
LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf. MH: možná, to vám, [za to vám neručím.] LS: [Lido bio, Dělnický dům.] MH: nevím. LS: hm MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším, že tam byl plavecký bazén taky,
Marie_(1915).txt
u nás bydlela sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž. LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to měla ještě s- MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a LS: hm MH: a s tou sestřenkou.
Marie_(1915).txt
LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše nejoblíbenější a proč. MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti, LS: hm MH: otce, bratra, LS: hm MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát to korunu <potém> LS: ((smích)) MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný prostě. LS: hm MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita. LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( ) MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám, protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já... LS: né, to nevadí, to nevadí. MH: no. LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit. MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do- dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro mě. jo?
Marie_(1915).txt
LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem, MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne- nebyli. LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala, obvykle. MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino. LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam diváci bavili, nebo jedli, MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá srovnat s dnešními poměry.
Marie_(1915).txt
LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje známé? MH: ne.
Marie_(1915).txt
LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět. MH: já podle herců. LS: hm MH: podle herců. LS: a em třeba to MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo. LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité? MH: ne. LS: kde se to hrálo? MH: ne. LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se hrály.] MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu. někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne- všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju. to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak promítali ještě jednou, už v naší éře. LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem [čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )] MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na kina. LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom filmu hrál, MH: ano.
Marie_(1915).txt
LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce, které ste měla oblíbené? MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý. LS: hm MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera ((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta)) samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím, jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.] LS: [to ještě určitě] ne. MH: ale v divadle v Brně [hrál] LS: [v] divadle asi hm MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina. to bylo tak... LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím hercem [kterého ste ( )] MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla několikrát,
Marie_(1915).txt
LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké [zahraniční?] MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát se nosily i módy a střihy podle Grety, LS: a vy taky? ste nosila podle ní? MH: prosim? LS: vy taky ste se česala podle... MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou, LS: hm MH: persiánem. LS: hm MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se opičit nemohla, páč sem na to neměla. LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala, em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.] MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo? to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no pomožte mně.
Marie_(1915).txt
LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film em v které zemi ten film vznikl. MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské, francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač- za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na- dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají. LS: hm MH: dodneška. LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo ten film dobrým filmem. podle vás. MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej. LS: hm. MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony byly opravdu dobré. LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady? MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan Werich)) filmy všecky. LS: hm MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl. LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla? před tím rokem čtyřicet pět? MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk taky nespletl. LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před kinem? MH: ano. rozhodně. LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte. MH: nevzpomínám. LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?] MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo.
Marie_(1915).txt
MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a me- mezi tím ulička, LS: hm MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi,
Marie_(1915).txt
LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em z čeho se obvykle skládal program té projekce. MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím, že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme silní, že? (.) [né, nepamatuju si.] LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.] MH: [ano, za války.] LS: hm MH: za války LS: hm MH: za války byly ty týdeníky, pověstné,
Marie_(1915).txt
LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se dělo o té přestávce. MH: tam nebyly přestávky. LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky? MH: já si myslím že ne. LS: hm MH: že to bylo na ráz. LS: hm MH: nemohu vám za to ručit, ale em LS: [jasně.] MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem. LS: hm MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak rozžali, ale, LS: hm MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení, hudba, v tom kině, MH: ne. ne, to nebylo. LS: hm a reklama? MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu ručit, to já, já už si to nepamatuju.
Marie_(1915).txt
MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás trápili, taky Poláci a Maďaři. SM: hm MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne- neměl zájem. SM: hm MH: nebyl zájem vo kulturu. SM: hm hm MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem, nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme mladí, že,
Marie_(1915).txt
SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá MH: ne. SM: vyloženě MH: ne. SM: ne. MH: [ne. ne. ne.] SM: [to ste si nevšimla.] MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.
Marie_(1915).txt
SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do [kina než] předtím. MH: [do kostela?] SM: em do kina. MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za celej život. SM: hm MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne. SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina. MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda, LS: hm hm MH: to vo sobě říct nemohu. SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se] MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců, SM: podle herců. MH: a podle těch obrázků a tak. SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině? během toho protektorátu? MH: těžko. SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by, že by se v kině hajlovalo? MH: prosim? SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když [napři- například se] MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený, protože lidé by jim tam nešli. SM: hm MH: v kině se nehajlovalo. ne. LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em MH: ne. LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.] MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né,
Marie_(1915).txt
SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během týdeníku? MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila, třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem nebyla fanda na kino. SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee MH: [to se] SM: [chození] do kina a chování [těch diváků] MH: [to už se] do kina nechodilo, SM: před koncem války se [nechodilo.] MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to dopoledne.
Marie_(1915).txt
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.
Marie_(1915).txt
MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou a s tou sestřenkou. LS: hm MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak provdala,
Miroslav_(1923).txt
. ale potom sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo trvá dodnes, že jo.
Miroslav_(1923).txt
a pak teda už s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady. JV: mhm MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval. otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. takže e e pak sme chodili sami a když sem byl už em na gymnáziu nebo to, tak sám a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem chodil často, no.
Miroslav_(1923).txt
MJ: no to je tedy špatný já si nevzpomínám, že by se nám nějakej nelíbil nebo že by nám, že bychom tam museli chodit. se školou se chodilo na filmy, ale em to byly potom propagační za války a podobně, to už sme teda rozlišovali, to už člověk byl dospělej, že jo. ((smích)) JV: mhm dobře. takže vy ste teda chodili se školou za války do kina. mhm dobře. MJ: prosím? JV: vy ste teda za války chodil se školou do kina? MJ: no ee sám taky. JV: já vim, ale se školou taky, ano? MJ: no když se šla celá škola, tak samozřejmě. JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina. MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.
Miroslav_(1923).txt
a války ovšem už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli, Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku, no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci, dneska už těžko pochopitelný, ale to JV: mhm MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době? MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o tom třeba mluvili ve škole. JV: mhm á MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo, to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?
Miroslav_(1923).txt
JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do kina? od těch deseti let výš. MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za měsíc, no. JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin než s těmi kamarády teda, že ste MJ: s rodičema? JV: ano, že ste s ro[dičema] MJ: [no do] těch dražších. JV: ano. MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější. JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši? MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo nejblíž a bylo to laciný. JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo, do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně. MJ: ne. JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste... MJ: ne. JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině? MJ: ne. JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu. MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho ((hlasová imitace)) a tak. JV: á stalo se tře- MJ: pokud někdo to takle vyrušoval. JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého člověka, který vyrušoval. MJ: ee JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil. MJ: ee ne ale pohrozil. JV: mhm MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju. JV: mhm MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je, jo, ten... JV: ano. MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne. JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to nedělali i v jiných kinech? MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím. JV: mhm dobře.
Miroslav_(1923).txt
JV: že, nebyla ňáká kina chápána jako že to sou pro Němce kino, že tam chodí hlavně Němci. MJ: no možná měli v Německým domě ((Německý dům)). to stálo uprostřed (.) Lažanskýho teďka Moravskýho náměstí ((Moravské náměstí)), tam měli voni. JV: mhm MJ: a e tam možná měli kino, ale jinak né. JV: mhm. á některé kino, třeba české, že by bylo, že by tam Němci nechodili. MJ: no to většina, protože ď- (..) no za protektorátu všichni němečtí vojáci a b- byly to německé filmy, no tak tam chodili taky, že jo no. JV: mhm MJ: to to se nerozlišovalo. JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal chodit do kina více než před tim protektorátem. MJ: no chodil, protože sem b- byl starší. JV: mhm MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů, tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě. (..) to se chodilo do kina dosť. JV: mhm MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se chodilo. JV: takže ste chodil spíše na české filmy než na ty německé? MJ: no jistě. JV: mhm. á takže se teda změnil ten výběr těch filmů. chodil ste teda spíše na ty české. MJ: ano. JV: mhm á takže rozhodovalo teda em MJ: no a nebo zahraniční, jo, samozřejmě západní nebyly, ale JV: mhm dobře. a takže, ale na ty německé ste chodil taky, nebo ste na ně pře[stal] MJ: [kam?] JV: na ty německé ste chodil taky nebo ste na ně MJ: taky. JV: mhm a tak když ste teda šel na ten německý film, tak na jaký německý film ste šel, když už ste na něj šel? proč ste na takový film šel? MJ: no když to bylo (..) já sem teda Němce samozřejmě neměl rád, to nikdo tady, ale ale ee oni většinou to zaplavili a když nic jinýho nebylo, tak sme šli jako za ( ) marika rék ((Marika Rökk)) a nebo, oni měli taky takový operetní a zábavné filmy. tak to sme viděli. JV: mhm MJ: když nebylo těch českých, no tak sme šli aj na německý, ale většinou teda český všechny. ono jich taky tolik nebylo, oni taky ee za války byla bída aj vo ten materiál a vo všechno a em takže těch, JV: mhm MJ: německých bylo víc, protože em to byla jejich, doména, že jo. no tak sme šli aj na německej. JV: mhm dobře. á eště bych se zeptala, jak se diváci v kině za protektorátu chovali? jestli se to ňák změnilo to chování. e ee na rozdíl od té doby před protektorátem. (..) jestli byla třeba jiná atmosféra v tom kině. MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky, který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda oni řekli, pak to <z-> ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky. JV: mhm. takže ty týdeníky německé ste teda neměl rád? MJ: ne, to nikdo, to bylo ee em jak e německá vojska e útočí a ee furt a ee propagační, že jo. JV: mhm MJ: hitlerjungen ((Hitlerjungend)) jak je to ď- dokonalá mládež, no celá e propaganda, jak za komunismu byly Rusko, ale toto eště bylo horší. JV: mhm takže to na vás ňák špatně působilo? třeba ten týdeník? nebo s- MJ: no tak e my už sme byli dost velcí, abychom věděli, že to je šmé no no šmé, no že to do nás lejou, no, člověk byl ee já sem em neby-, to člověk musel vidět, protože v novinách to psali a rozhlas, pokuď byl, že jo, tak taky německy furt, že jo. em nápisy a pochodovaly tady aj německý armády, aspoň na začátku, potom už teda po ke konci války b- už né, takže e to sme brali jako nutný zlo. už sme se těšili, až bude konec války. JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo? MJ: ne. JV: e ne. vůbec ne.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm ee á změnilo se nějak chování diváků v kině nebo četnost návštěvy kina s blížícím se koncem války? [že byl] MJ: [když při]š- e za války JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra. MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel, tak viděl, že to bude takový nebo vonaký. JV: mhm MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil. e na český filmy a na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost českýmu pochopitelně. JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války nebo naopak méně? MJ: no spíš méně. JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák spojit- mělo to spojitost [s tím] MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no. no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že jo. JV: mhm MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak potupně, no. JV: hm MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk viděl f- furt em. pochody a vlajky, no tak to nenáviděl, ale <sám sem přece nemoh chodit a brat> vocel a a strhávat prapor, to bych skončil špatně, tó zase <takovej> nikdo nebyl takovou vodvahu. pokud nebyl partyzán.
Miroslav_(1923).txt
JV: takže vy ste říkal, jestli sem to správně pochopila, že ste chodil ke ko- e s blížícím se koncem války, ste chodil méně do kina kvůli tomu, že tam byla ta propaganda? MJ: né kvůli tomu, že už potom už těch filmů ubejvalo českých, německých přibejvalo a na ty sem chodil výjimečně, no, když tam byly třeba ňáky lyžařský a nebo ee z Olympiády z toho še- to to dávali, tak to to sem šel, protože to nebyla samá ee propaganda. no ale e ten týdeník s tou e armádou německou jak ee furt se kasali, to s člověk přetrpěl, to viděl furt.
Jiri_(1922).txt
čili do té Hvězdy ((Hvězda)) sem už potom až po patnácti letech sem jako šel a do toho Světozoru ((Světozor)) taky až později, ale hlavně do toho do té Slávie ((Kino Slávie Židenice)).
Jiri_(1922).txt
LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina sám, JH: ano. LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina? JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky, to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet, štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že? prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a, nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco takovýho, chodit do kina. LČ: takže ste chodil málo? JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej, tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly. LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do kina, ne? JH: no chodil jsem, chodil jsem. LČ: a do kterých kin ste chodil? JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád, se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili. LČ: mhm. JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili a vím například, že tehdy byla, já nevím Lili Marleen nebo něco takovýho se jmenoval ten německej film, potom eh třeba film s tým (.) stepařem, já už nevím, jak se pamatuje. to byly takové filmy, které prostě jako nás zaujaly, i když byly teda jako německé. LČ: a kam ste chodili, do jakých kin? JH: tak, do toho (.) sem teď říkal Hvězda, Slávie ((Kino Slávia Židenice)) a LČ: a Sokol ((Hvězda)). JH: ne, ten třetí, ten parádnější. teď mně to vypadlo, já jsem to ze začátku řekl. prostě v Židenicích to třetí kino ((Světozor)), já jsem ho jmenoval na začátku jo, tak tam sme jako víc chodívali, protože tam to bylo takový příjemnější prostředí, jak se říká, jo, kulturnější, ta Slávie ((Kino Slávia Židenice)), ta prostě byla, té se říkalo blechárna tehdy v té době, že, to bylo takový obyčejný prostě tam kdokoli, kdežto tam ((Světozor)) (.) teď si to nevzpomenu, nevadí, já myslím, že vzpomenu si potom později. tak... LČ: no ale chodili ste jenom v těch Židenicích nebo i... JH: ne. chodili sme, například sme byli na tem Marxáku na tem na té Marxové ulici, to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový Biograf)), LČ: mhm JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón. ale jinak v Brně, jako že bych chodil do Brna do některýho jinýho kina, to vůbec ne. LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli blízko nebo... JH: pravděpodobně. LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl. JH: ano, ano ano Světozor. LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor nebo... JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako víc vyhovovaly, jako mladým. LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo... JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co bylo kino, že, tak LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem, že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne- nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy. LČ: a lišila se ta kina třeba i jako interiérem? JH: tak rozhodně, rozhodně to mělo vliv. LČ: a ja- jaký... JH: to byl takový menší kino, nebylo prostě velké, že i ten vchod, to si pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty)) ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program o co se jedná, kdežto v těch jiných. LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších vrstev, proč? JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace. kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že, LČ: ano JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou sokolovnou ((Hvězda)). LČ: a třeba vybavení toho sálu bylo jaké? JH: no tak, v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), byly byly nějaké polštáře na těch, protože tam se říkalo, že v tom sou blechy, <to si pamatuju, jak teď>, a taky se stávalo, že někdy sme přišli a sem tam nějakou tu blechu se chytlo, to jako. tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam byly parádní takové lavice jako židle, ale mám dojem, že nebyly polstrované, že byly takové jenom jako normální, a v tom Světozoru ((Světozor)), to už nevím. LČ: a měla ta kina nějaké jako foajé ((foyer)), že by tam bylo nějaké občerstvení třeba nebo šatna? JH: no ve všech třech, ve všech třech no, tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam prostě byla taková jako větší hala, no tam ve té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam normálně a v tem na tom Světozoru ((Světozor)), tam bylo takové menší, takové útulnější bych řekl. LČ: a bylo tam teda i šatny a občerstvení nebo jenom... JH: jenom šatny. jenom šatny, ale na to si pamatuju, to v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), prostě když bylo venku vedro, tak ten východ té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) měl takový dveře na boku, tak to se otevřelo, aby tam prostě šel trochu vzduch. no a když bylo šeredné počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém, LČ: mhm JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště. LČ: a měl ste třeba v Brně nějaké kino, které ste rád neměl vyloženě? JH: ne. já jsem v Brně opravdu nepamatuji si, že bych byl, eh do toho pětaštyrycátýho roku v nějakým jiným kině. LČ: mhm JH: to si nepamatuju. LČ: takže a chodil ste třeba do různých, vybíral ste si taky na různé, jestli ste šel sám nebo s kamarádem nebo to... JH: většinou s tím kamarádem, to prostě ojediněle mám dojem, že jsem nebyl ani jednou, no, potom, když už sem byl v tom třetím štvrtým ročníku na učitelským ústavě, tak eh sem měl známost s děvčetem, že jo, no tak víte, no tak, sme byli aj v tom Světozoru ((Světozor)) myslím, ale dvakrát nebo třikrát, to vím, že sem ji jako doprovázel a teď si uvědomuju, jesi sem s ní náhodou nebyl někde, ne, my sme byli jenom v tanečních (.) na těch čajích, ale nepamatuju, že bychom spolu by- třeba byli někde v kině. LČ: takže ste s ní šel do toho Světozoru ((Světozor)), protože vám to tam připadalo sympatické... JH: tak vím, že sem ji tam pozval. LČ: a v té době už ste s rodiči nechodil teda? JH: ne ne ne ne. LČ: to už jenom... JH: jakmile sem totiž byl přijatej na učitelskej ústav, tak prostě sem přišel jako s tím papírem a tak dále, a tatínek mně slavnostně dal klíče a řekl, tak teď už seš velkej, já ti věřím, tady máš klíče, ale vždycky mně řekneš, kdy přídeš. no tak sem to dodržoval. mohl sem třeba přijít ve dvě hodiny, to je jedno ale, prostě abych jako byl, aby věděli, co je. LČ: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo při při představení? JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo <všelijak>. LČ: a kde ste si to kupovali? ty dobroty. JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla... LČ: to ste si koupili zvlášť někde cestou? JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím, esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako... LČ: ošatkou? JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že, napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že, a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet, pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to nevím, to doopravdy nevím. LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky? JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a tak dále, to bylo napořád. LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten promítaný film, že ste se nějak projevovali? JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.
Jiri_(1922).txt
ale když ste chodil sám, tak ste chodil na začátek? JH: to já sem chodil normálně. normálně, to tam mě i zajímaly týdeníky, protože to jako člověk to chápal ji- úplně jinak než to chápem teď, že to jako v tu dobu. LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se nedělalo? JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne. LČ: a potkával ste třeba svoje známé potom po kině, někde v tom foajé ((foyer)) povídali ste si? že byste tam potkal kamarády... JH: jo to myslíte, když už sem potom chodil sám? LČ: nó no no, když už ste chodil sám. JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky dopředu se kupovaly lístky. LČ: a kam ste si kupoval lístky? JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil, nepamatuju se, absolutně ne. LČ: a mezi těmi kiny byly rozdíly, jak bylo drahé vstupné, třeba že by? JH: no koruna, dvě koruny, tři koruny, jo. anebo v tom Světozoru ((Světozor)) bylo třeba dvě koruny, štyry koruny, šest korun. vždycky to prostě byl ten. LČ: ale jestli třeba do Slávie ((Kino Slávia Židenice)) to bylo dražší, než do ee levnější... JH: levnější, levnější, tam mám dojem, že to bylo koruna, dvě koruny a tři koruny, že to bylo. LČ: a v té Hvězdě ((Hvězda)) třeba? to bylo dražší myslíte nebo? JH: já si myslím, že jo. LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo před filmem, o čem ste si povídali? JH: no tak většinou před filmem. LČ: většinou před filmem ste si povídali? JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl, to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven. LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu? JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme se, ale neseděli sme vedle sebe, že. LČ: mhm JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo... LČ: a chodil ste na představení večerní nebo? JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))? LČ: no patnáct šestnáct. JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct, osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti, to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje, to to už jako... LČ: takže ste chodili až na večer? JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal- jako mladej sme nechodili. ani nevím, jestli hráli třeba dětský představení, to si nepamatuju. LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina? JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby? LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))... JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné filmy pro nás tady toto. LČ: burián ((Vlasta Burian)) třeba. JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda. LČ: Oldřich Nový. JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))? LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne? JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala? Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali, samozřejmě Žideňačku. LČ: a takže ste měl rád české filmy? JH: české filmy, české filmy, no tak tehdy byly jenom české a německé, že. na ty německé sem chodil tehdy, když se jednalo prostě třeba revoální ((revue)) filmy, že, voni měli celou řadu teda pěkných filmů s s tím stepařem, já si teď už si nepamatuji, jak se jmenoval, to byl vynikající stepař a to byly revoální film ((revue)) potom, s tou marlen dytrichovou ((Marlene Dietrich)) a celou řadu dalších ještě, který prostě jako, chodili sme na ty filmy, ale nebyly to vojenské filmy. ani si nepamatuju, že by hrály, vojenské filmy, žurnál, ten byl vždycky teda jako z války, ale... LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste se řídil? JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu ((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně. LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))? JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců, dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně, popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách, jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i... LČ: Světozor. JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)). LČ: mhm JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru ((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát)) tištěnej, barevnej. LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen? JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte. LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy... JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam měl a podobně. takové ty... LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina na na ta představení? [jako na své budově?] JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně vyzdobené osvětlené a tak dále. LČ: a ta Hvězda to měla jinak? JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to boční osvětlení například neměla.
Jiri_(1922).txt
LČ: a bylo pro vás potom důležité, kdo ve filmu hrál třeba? JH: no tak, teď už si na to nevzpomínám ale, určitě teda člověk věděl, že tam, třeba já nevím ten Oldřich Nový, že to je doopravdy jako herec, kterej hraje nebo něco takovýho. LČ: a vy ste měl nějakého herce nebo herečku? když ste mluvil o té Ondrákové ((Anny Ondráková)), tak JH: <já vím>, ne, já nevím, že bych někoho jako, teď už mám, když se hrají ty staré filmy, tak člověk má už nějakého toho oblíbence nebo něco takovýho, ale v té době myslím že ne. LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými písničkami existovaly, nebo to ste znal... JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy nedostal, LČ: anebo v rádiu? JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně. LČ: a to ste poslouchal? JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo <nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám dojem že né. LČ: že ste to... JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to líbilo nebo se to zavřelo. LČ: ale byly tam i ty filmové písničky. JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky ((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej, devětatřicátej rok. LČ: a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý nebo barevný? JH: barevný tehdy nebyl. LČ: neviděl ste žádný? JH: ne. žádnej barevnej film si nepamatuju, že bych. jestli z těch německých revoálních filmů ((revue))? a víte že jo, nějaký ten němec- ty německý filmy, že byly, teď si říkám, já si vzpomínám vždycky na ten film Lili Marleen, to byl jednak to byla teda píseň, která šla celým světem, že jo, a jednak teda úžasně zahraný, já nevím, kdo tam tehdy hrál, ale to byl barevnej, a vím, že byl hodně drahej. to bylo v tom Světozoru ((Světozor)), určitě. ale snad, na ten si tak nějaká, ale mám dojem, že i některé německé ty revoální filmy ((revue)), že byly, z našich českejch si nepamatuju, že by byl nějakej. LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to něčím zajímavější? JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý, že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí všecko <barevně> ((smích)).
Jiri_(1922).txt
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou samozřejmost.
Jiri_(1922).txt
potom později už to člověk jako měl už takovej určitej odstup od toho, jo.
Jiri_(1922).txt
LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální, to ste neměl... JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo. LČ: a šel ste na nějaký film víckrát? JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)). LČ: ale ne- ne... JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera ((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval ((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš? LČ: Burian ((Vlasta Burian)). JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo (.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si, ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda. LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil ještě nějak jinam? JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda, pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách sme objížděli republiku prostě jako na kolách. LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím kinem? JH: prosím? LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem? JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom do kina nešlo teda nebo něco takovýho. LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by tam byla jiná obsluha? JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly. LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky? JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film. LČ: mhm JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe. LČ: a co se dělalo o těch přestávkách? JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru ((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě. LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo? JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často. LČ: a jak na to lidé reagovali? JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla samozřejmost tehdy. LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké krátké filmy u toho? JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům, vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako, LČ: jako reklamy. JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až hodně později.
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm. a měl ste teda o ty týdeníky zájem? co vás na nich zajímalo nebo? JH: no tak celkem, vlastně až sem chodil sám jo, tak potom. tak, rozhodně tady byly ty vojenské týdeníky a tak dále, prostě mě to zajímalo ta situace, jak to vypadá všecko a tak dále, protože to je člověk tehdy bral naprosto jinak, jo, čili když Němci jako útočili někde a tak dále, no tak to člověk jako sledoval, kde vlastně, co vlastně se děje, protože jiná informace jednak v rádiu, bylo jenom, nějaké zprávy a tady v tom to člověk viděl jako na vlastní oči, ty boje třeba tam někde u Kurska ((Kursk)) nebo něco takovýho. ovšem bylo to tendenční samozřejmě, že jo, jako vždycky wermacht ((Wehrmacht)) vyhrával, že. LČ: a to se pak změnilo ne, když začali ustupovat tak? JH: ne. to se nezměnilo vůbec až do konce pořád vyhrávali v těch týdenících. to je dovopravdy jako tak. oni prostě takticky, třeba ustoupili kousek, aby, mohli nabrat další síly a podobně ale, nikdy to prostě v žádným žurnále nebylo, že by nějakou bitvu prohráli. to neexistovalo. LČ: a vy ste věděli, jak to bylo ve skutečnosti? JH: no tak všelijaký byly zprávy. my sme to jako neměli možnost Londýn poslouchat nebo něco, no ale, to víte v holičství, tam se promele teda všecko. ten příde s tím a ten příde s tím a ten příde s tím, něco je pravda, něco není pravda, že, tak to člověk prostě, a já sem bych ani nemohl tak nějak říct, eh že bych v té době nějak přemýšlel, já nevím, že by ta válka měla skončit, že by to prostě mělo být nějak jinak a podobně, to člověk fakticky jako tehdy nechápal nebo nerozuměl nebo prostě neměl možnost to nějakým způsobem konfrontovat nebo něco takovýho, že. LČ: a jak ste to teda vnímal, když ste věděl, že to není tak úplně pravda, co se v těch dokumentech ukazuje? JH: no tak, jak se říká... LČ: že to je tendenční jako... JH: to jako člověk si to prostě přebral ve skutečnosti to jako.
Jiri_(1922).txt
LČ: a takže vám ty titulky v němčině nepřišly nějak špatné, nebo nevadilo vám to? JH: ne, ne. člověk to bral jako samozřejmost, no tak oni tam chodili v Židenicích bylo spousta Němců, LČ: mhm JH: my, co sme chodili, bydleli v takovém v takovém usedlosti menší, že, a ty majitelé byli Němci, a tam sme měli dva jednopokojové byty a tak sme tam byly dvě české rodiny a jinak to bylo velikánské hospodářství a to byli Němci, oni chodili normálně do kina taky, že, ale většinou teda chodili asi do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)).
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm a s tou slečnou ste chodil na jiné filmy třeba? nebo eh... JH: no tak my sme byli, já nevím, asi třikrát v tom Světozoru ((Světozor)) a mám dojem, že právě jednou na tom na té reví ((revue)) a mám dojem, že taky i na tom na tom stepaři. tehdy mě úžasně, jestli sem to poprvé viděl prostě tancovat stop ((step)), že mě to tak prostě hrozně zaujalo, teď, do teďkom si vzpomínám prostě na nádherné teda to revoální film ((revue)) a hlavně teda to stopování ((stepování)) sem si říkal, jak to je možné se naučit.
Zofie_(1925).txt
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete si? ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam JV: a em ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
Zofie_(1925).txt
ŽH: třeba v tom Zlíně, a to sem si vybírala české filmy naše, nedušínskou ((Antonie Nedošinská)) JV: české filmy. ŽH: Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), ty známý herce.
Zofie_(1925).txt
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila, protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl čas JV: mhm ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
Zofie_(1925).txt
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila? víckrát? no] ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano] JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em] ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu JV: takže už to jakoby ta situace se změnila, že prostředky ste teď měla, [ale neměla ste zase čas]. ŽH: [měla, ale] ne zase, zas nebyl čas a a vybírala sem si výhradně české filmy. výhradně ne, protože si vzpomínám, že byly ňáký ty hudební filmy JV: mhm ŽH: soňa hemin ((Sonja Henie)) bruslení a ta diane durbinová ((Deanna Durbin)) nebo jak se menovala, já to ne- nevím [už sem] XX: [a za války] marika rik ((Marika Rökk)) ŽH: marika reková ((Marika Rökk)), no XX: Žena mých snů ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou týdně. JV: mhm a třeba šla ste i v to už teda v tom Zlíně i víckrát na jeden film, kterej se vám velmi líbil, [ne ne ne ne] ŽH: [to ne to ne], tak zase sem zaujatá nebyla.
Zofie_(1925).txt
tehdy už potom v té době, když sem byla starší, tak mě ovlivňovaly filmy a chodila sem taky ee na to, co by mě asi zajímalo, podle těch herců, a i podle národnosti, jak tady pán vzpomínal na tu mariku rekovou ((Marika Rökk)) nebo tak, tak to už jo. JV: takže vás tam em zaujalo em na těch filmech em ŽH: děj JV: to téma ŽH: ano téma JV: mhm (.) a co se týče týče třeba žánru, tak e-e spíš jakoby ňáký dramata nebo r- e romance ee nebo spíš jako hudební ee filmy, komedie, [veselohry] ŽH: [hudební] a komedie, a i tady ta tragedie, řikám, no to různě. JV: takže ste nebyla třeba em vyloženě ňak em zaměřená na [jeden žánr] ŽH: [na ňákej] určitej ne JV: ne ne ne spíš to bylo o tom tématu ŽH: ano všeobecně. do dne- dodnes nemusím vidět americký filmy JV: mhm ŽH: e takový ty drsný, ňáký
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě teda ňáké ty další druhy zábavy, jak ste se vlastně třeba bavila, když ste byla em v tom věku ŽH: v tom Zlíně v tom Zlíně ee potom ee jezdili tam ee teda v těch Otrokovicích, jezdila tam ee, zpěváci tady z brněnské opery JV: mhm ŽH: nebo si pamatuju Alexandrovci ve Zlíně, to byl [to byla] JV: [(to byli)] ŽH: senzace JV: jo ŽH: Alexandrovci, to bylo něco, no ee Gustav Brom, Zlín. JV: takže ŽH: protože to je JV: povídejte, já sem vás nechtěl přerušit, jestli ste něco chtěla říct ŽH: že to bylo, no různě no em na koncerty, s mým chlapcem, to byl ee kterej pak se stal mým manželem, on hrál na hudební nástroje, hrál v kapele takže, zpívat sme jezdili se svazákama, bohužel v té době sme museli být taky tak, ale že sme ee milovali zpěv a zpívali sme, tak sme s těma souborama jezdili taky
Zofie_(1925).txt
ŽH: [a pak už sme] tam chodili do tanečních a (.) a ten Brom ((Gustav Brno)) tam jezdil a já nevím k- Vlach ((Karel Vlach)), to byly (.) známé orchestry, tak když tam přijely, tak hrávaly i v neděli k obědu. v restauraci. JV: jako živá hudba. ŽH: živá hudba. JV: hm hm hm. takže ste třeba upřednostnila, nebo neměla ste problém upřednostnit ee i jiný druh zábavy před kinem ee. ŽH: určitě. koncerty a divadla JV: mhm ŽH: ee toho sem vždycky využívala, [pokud to tam bylo] JV: [ne nebylo to pro] vás teda to kino rozhodně n- nejdůleži[tější (jako) v té škále] ŽH: [ne nebylo to to kino] ne, zábavy.
Zofie_(1925).txt
vlastně nás teď jako ee zajímá em jak se třeba vlastně ty ee změny projevily em em můžete říct, že třeba byly vyloženě kina n- německá, která hrála, hrály německé filmy? ŽH: taky se hrály [německý filmy] JV: [jo jo jo] ŽH: ani nevím, jestli to bylo s titulkama nebo v překladech XX: to byly všechny ti- titulky. dabing začal až v někdy v šedesátých letech. ŽH: tak to si nevzpomenu. JV: a německé týdeníky? ŽH: určitě JV: hm ŽH: vítězíme, to bylo pořád. JV: za celou válku. ŽH: za celou válku, no. JV: od roku XX: hm ŽH: od roku třicet, no jo. JV: takže tohle vlastně vy v tom z- z- Zlíně, vy ste, [pamatujete mhm] ŽH: [všechno prožívala,] ano, jo, to pamatuju.
Zofie_(1925).txt
JV: mhm, a takže byla tam třeba ňáká ta jako užší skupinka va- vašich ee přítelkyň nebo kamarádek nebo kamarádů, se kterými byste trávila pak i následně i ten volný čas a [chodili] ŽH: [určitě] JV: i za tou zábavou nebo do toho kina ŽH: určitě JV: hm ŽH: tam bylo velký kamarádství, protože ee tři, říkám, tři roky sme chodili do školy, to sme byli na internátech, pak sme byli na svobodárnách, tak jako dneska sou koleje, tak to byly svobodárny a tam bylo velký přátelství mezi náma. JV: a ee chodila ste do kina třeba ee už e v tom Zlíně sama nebo ee ŽH: ne to sme [chodili s kamarádkama] JV: [chodili ste společ]ně mhm ŽH: společně JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více více určitě, jo jo jo]. ŽH: [víc víc určitě určitě víc]. JV: takže vy ste [říkala,] ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu JV: takže třeba dvakrát týdně? ŽH: určitě JV: jo ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli. JV: ale když ste teda ještě studovala vlastně tu školu v tom Zlíně při ee zaměstnání, tak to byly ty tři roky, to znamená do roku třice- e štyrycet dva? ste ee ŽH: štyřicet dva, třicet devět JV: ještě měla ten režim takovej em poměrně omezenej, nebo ten čas ee [ste měla], ŽH: [čas no] no JV: omezenej tim vašim studiem, no. em a ten výběr filmů třeba se nějak změnil po po tom roce třicet devět v tom Zlíně už ŽH: ne ne já to zas řikám, zas ty v- český filmy a nebo ty hudební, JV: hm ŽH: a divadla, co tam jezdily zájezdy, protože em ty Otrokovice sou, já sem byla v těch Otrokovicích, to je dvanáct kilometrů vod Zlína, tam to nebylo tak em stálý divadlo tam nebylo JV: mhm ŽH: jako j- bylo v tom em Zlíně a je, takže sem navštěvovala em všechny kulturní podniky, který se tam, který tam přijely. JV: hm. ee měnilo se nějak e vaše chování ee cho- e ch- a vlastně chození do kina a divácké chování ee s ee s tím, jak se blížil konec války? ovlivňovalo to nějak třeba nebo, [ne ne ne] ŽH: [ne nes- ne ne] nevim, nevzpomínám si, že by mě něco, JV: hm ŽH: ovlivnilo, v té době akorát byly ty německý ee žurnály před tím JV: propagandistické ŽH: propagandistický jo, vítězili Němci všude, to bylo to s- JV: ale jestli třeba [ta doba] ŽH: [ale jinak] JV: jak začínala být už taková ee dramatická, jestli třeba ee ŽH: ani ty filmy tam zřejmě ee em nedávaly něco, co by JV: hm XX: (k tomu bych chtěl) podotknout, že Němci měli civilní filmy, vůbec žádná propaganda, žádná válka, nic, to bylo, děj se mohl odehrát v jakýmkoliv městě v jakýkoliv době.
Irena_(1922).txt
LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům, třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino. IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o filmech, že jo. LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při... IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo, jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu... LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení? IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina. LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo... IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se chodilo takhle to, LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní představení. IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š- šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,
Irena_(1922).txt
no ale za protektorátu tady byly hodně německý filmy, tak hajn rýman ((Heinz Rühmann)), em nebo sarach leandrová ((Zarah Leander)), nebo frelich ((Gustav Fröhlich)), no a čeští herci hráli taky v německým filmu, že, takže já myslím, že nabídka byla ohromná, LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i... IK: no třeba i každý den, sme chodili. LČ: i každý den. IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme velmi žili, opravdu. LČ: a em vzpomněla byste si teda na která kina konkrétně ste třeba měla oblíbená z těch městských kin? IK: no do Kapitolu ((Kapitol)) se chodilo, do Alfy ((Alfa)), do Dopzu ((Dopz)), em LČ: a co se vám na těch kinech líbilo třeba, že ste si je vybírali. IK: no byly takový lepší, že jo, městský kina, lepší LČ: kdybyste to srovnávala právě s těmi, s tím... IK: ale to naše kino Světozor, to bylo taky moderní nový kino, to bylo taky pěkný. LČ: a jak to tam třeba vypadalo v těch městských kinech. měla ste ňáké úplně nejoblíbenější? že byste... IK: no tak se (spíše), myslím, em my sme to volili, jak to mělo návaznost na dopravu. LČ: aha IK: protože za protektorátu bylo zatemnění, a zhasínalo se, takže sme z kin chodili potmě, že, když bylo, a prostě aby nás to dopravilo na okraj, že, já sem bydlela v Židenicích, a když sme chodili třeba do Kapitolu ((Kapitol)), to bylo tady na Mahence ((poblíž Mahenovy činohry)), že Dopz byl nahoře, Alfa byla, no ale tak chodili sme i do toho Králova Pole, tam byla Morava, ta je tam myslím dodnes, no ale my sme měli vlastně taky možnost těch kin přímo v Židenicích, LČ: hm IK: ale jak říkám, tam bývaly premiéry, tam nás to víc jako lákalo.
Irena_(1922).txt
LČ: a řekla byste, že ste třeba i měla ňáké kino, které byste neměla ráda v Brně, že byste třeba o něm věděla že tam, kdo tam chodí, nebo by mělo ňákou špatnou pověst a proto byste do něj nechodila, je ňáké takové kino? IK: no u nás v Židenicích byla ta blechárna ((Kino Slávia Židenice)), to sme říkali, v Komárově ((pravděpodobně kino Atlantik)) bylo taky kino, to taky nevím jak se menuje, takže em taková ta okrajová, někerá kina, ale když třeba v Husovicích byla Dukla, ale to bylo taky hezký kino, ono to záleželo kdo to provozoval. LČ: hm IK: no tak kina ve městě měla určitou úroveň pochopitelně. ale že by tak vyloženě, nevim no, uvaděči tam byli, ty uváděli, uva- uva- uvaděčky většinou to byly, starší ženy, že, ty si tak přivydělávaly, tak ty uváděly, no ale prostě ten Kapitol, a Alfa, to byly kina přece jenom takový premiérový. LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho s kým ste, s kým ste šla třeba? že by... IK: no jistě, ano, no ale myslím spíš, spíš sme vybíraly program, no, buď sme se domluvily se spolužačkama, že, LČ: hm IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne, většinou se spolužačkama, že jo, nebo... LČ: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl nebyl. IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili, LČ: pak už nechodili. IK: ne. LČ: a jak ste se třeba tedy v tom kině chovali, měli ste ve zvyku třeba tam jíst ňáké pochoutky nebo pít nápoje, IK: no, to se tam prodávalo sice, ale nebylo to myslím moc zvykem. no tak ňáký bonbony se žvýkaly, že, nebo tak, ale já si myslím, že obecenstvo bylo ukázněnější. prostě... LČ: ale ta možnost koupit si byla [v některých kinech.] IK: [ano to tam] vždycky ňáký stánek byl, pití ne, pití dovnitř ne, to ňáký ten bonbon nebo něco, že, ale jinak... LČ: a to bylo v těch městských kinech ale spíš, ne? IK: no, ale aj takhle, víte, já si nepamatuju, že by em to tak rušilo. LČ: hm IK: ty filmy tak nějak víc zaujaly, nebo já nevim, my sme je víc vnímali jako, takže obyčejně trošku rušno bylo když byly ty žurnály, to začínalo, a hlavně za války když bylo samý Němci že vítězí a podobně, tak to eště se dost lidi courali do kina. LČ: hm IK: ale jak bylo po žurnále, tak se kino zavřelo, a byl klid. LČ: hm IK: a nepamatuju si, že by někdo tam dělal... LČ: a třeba že by se lidé bavili? IK: ne, nepamatuju. LČ: a při tom žurnále se teda bavili, to se nějak komentovalo? IK: no to se ještě dost courali lidi, LČ: jo takhle. IK: protože to sme vlastně tak jako provokovali je, že je nechceme. LČ: že to nechcete vidět. IK: ano, ano. chodilo se i po žurnále, že jo. LČ: aha. IK: protože to byla provokace Němcům. LČ: a myslíte, že ňák obecenstvo třeba ňák hlasitěji reagovalo na ty promítané filmy jakýmikoliv reakcemi, třeba ňákým pískáním, hvízdáním nebo i hlasitým smíchem? IK: no tak, když tam byl grosby ((Bing Crosby)), nebo šaplin ((Charlie Chaplin)), no tak to se kino řehtalo docela nahlas, že, protože to to opravdu byly veselohry, který přinášely lidem v těch těžkých dobách toho protektorátu takový takový únik, že, z té skutečnosti, ve které sme žili. ale em no tak zamilovaný filmy, že, no tak mladí, to sme se rozplývali, když tam byl šárl boajé ((Charles Boyer)), nebo zarach leandrová ((Zarah Leander)) nebo já nevim, ty americký herečky, to sme potom ještě cestou zpátky prožívali celý, ale že by tak přímo, prostě já teď už do kina nechodím, ale vím, že prostě, já nevim, to tak lidi respektovali druhý, a myslím si, že kdyby někdo třeba šustil nebo tak, že ho aj LČ: aha IK: klidně napomenuli, víte? LČ: hm IK: že prostě tak byli ohleduplnější jeden k druhým. on tam šel každej že chtěl ten film vidět, chtěl ho prožít, a nechtěl být rušen. ale respektoval třeba souseda, tak možná že tam někdo usnul, že, nebo mladí že se tam políbili. ale tak, aby nerušili. LČ: hm IK: tak aby každý z toho měl, to se mi zdá, že bylo takový ohleduplnější. LČ: a vzpomněla byste si, že by se třeba po filmu tleskalo? jestli taková tradice byla nebo nebyla? IK: ne. to si [nepamatuju.] LČ: [to si] nevzpomínáte. hm IK: to si nevzpomínám, no jo. LČ: a potkávala ste teda v kině své známé a mluvili ste spolu potom [o tom o tom filmu?] IK: [jo, no tak jistě,] no jistě, no tak to byla taková, em tím, že se chodilo často do těch kin, tak tak lidi se poznávali, třeba se ani ménem neznali, ale LČ: [už se viděli.] IK: [věděli, ti] chodí, že, nebo přijdou na to, to, no to se o tom debatovalo, velice. LČ: a debatovalo se v třeba v tom foajé ((foyer)), nebo pak až cestou, nebo to bylo různě? IK: no, většinou cestou, to nás rychle vypakovali z divadla, oni byly vlastně dvě představení, vo šesti a vo osmi, že, no tak potřebovali vyvětrat kino, že, tak to rychle ven, no a potom se třeba i šlo někam posadit, a vykládalo se o tom, že LČ: takže ste to spojovali potom i třeba s ňákou návštěvou... IK: jo, pak sme si přečetli co o tom filmu říkali v kinoreví ((Kinorevue)) nebo v něčem že, takže se to srovnávalo, a... LČ: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma] IK: [jo, jo.]
Irena_(1922).txt
LČ: hm a jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. IK: no, většinou <zamilovaný> filmy, že, grotesky sme milovali, no westerny taky samozřejmě, kovbojky, že jo takový, ten výběr byl ohromný, taky záleželo kdo, který herec tam byl, takhle podle herců taky sme si je vybírali. no, někdy, chtěli sme vidět první, že, premiéry, a tak dále, pak některý nás tak zaujaly, že sme na ně šli do kina dvakrát, třikrát, že jo, protože em chtěli sme to a ono vidět ještě, ale... LČ: takže pro vás bylo důležitější jaký to je film, než to, kde ho promítají třeba? IK: to určitě, to určitě. LČ: a em reflektovali ste třeba, že by některá kina i v tom městě měly ty premiéry častěji, nebo že by to bylo pravidelnějc ty premiéry v některých kinech? IK: no tak to byla dost myslím rivalita mezi těma kinama, že, aby em protože to znamenalo větší návštěvnost, když ta premiéra byla v tom nebo onom kině. nebo em voni si je taky přenášeli, že třeba v Kapitolu ((Kapitol)) dávali kino v šest, Alfa ho dávala v osum. LČ: takže ten program nebyl stejný dopo- [odpoledne a večer.] IK: [ano, ano, oni si] nechtěli konkurovat. LČ: a kde ste získávali informace o tom, kde se co hraje? IK: no tak byly vylepovaný plakáty, že, nebo prostě v tom kinoreví ((Kinorevue)) sme se dověděli, že třeba v Americe natočil gejbl ((pravděpodobně Clark Gable)) nebo někdo ňáký nový film, kasablanka ((Casablanca)), nebo Královna Afriky ((neidentifikováno)), nebo Vzpomínky na Afriku, nebo já nevim, a nebo a nebo jiný, tak už sme hlídali, kdy to budou dávat u nás, no a oni vždycky měli týdenní program dopředu, takže sme si mohli klidně vybrat. LČ: a takže ste se koukali na ty plakáty hlavně, a em při tom výběru tedy pro vás bylo i důležité, kdo ve filmu hrál. takže ste měla ňáké svoje oblíbené herce [nebo herečky] IK: [no jistě.] LČ: a na které filmy js- kdo byl váš asi tak nejoblíbenější a na které filmy byste si vzpomněla s ním? IK: no jak říkám, za protektorátu to byly německý, frelich ((Gustav Fröhlich)), hajns rýman ((Heinz Rühmann)), to byla legrace, že, nebo sarach leandrová ((Zarah Leander)), ta se nám velice líbila, romy šnajnerová, šnajdrová ((Romy Schneider)), alen delon ((Alain Delon)) LČ: tak to už, to bylo pak už pozdějc. IK: ano [klark] LČ: [a čím] vás vlastně ty, ty herci zaujali. [jaké byly ty rysy.] IK: [no jednak sme oceňovali] jestli je hezkej, že, nebo a hezká herečka, jak se obléká, že, tak to to sme taky okukovali, že, jak sou oblíkaní, no a jak he- hrají, třeba em já sem měla ráda ketrin herburnovou ((Katharine Hepburn)), nebo em f- Fonda ((pravděpodobně Henry Fonda)), jak von se menoval? LČ: a za toho protektorátu hlavně ještě teda? IK: no za protektorátu to byli hlavně ty Němci, no a a český herečky, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), em Nedošinská ((Antonie Nedošinská)) Pištěk ((Theodor Pištěk)), em Raul Schránil, Beneš ((pravděpodobně Svatopluk Beneš)), šlermová, ((pravděpodobně Růžena Šlemová)) Svozilová ((Světla Svozilová)), Nataša golová ((Nataša Gollová)), Vítová ((Hana Vítová)), em Mandlová Adina ((Adina Mandlová)), LČ: a chodila byste třeba na ty jejich filmy opakovaně třeba když... IK: no jo, to se nám líbilo, nebo na Buriana ((Vlasta Burian)), no tak když se chtěl člověk zasmát, tak klidně šel na Buriana ((Vlasta Burian)) několikrát, že, protože no a ty grotesky třeba když bývaly, já sem si teď vzpomněla miky maus ((Mickey Mouse)) když byl, nebo em Pes Pluto, Kačer Donald, to byly taky výborný grotesky, tak to tím sme taky žili.
Irena_(1922).txt
LČ: a jak ste třeba pak vnímali tu němčinu v tom zvukovém filmu? nebo titulky německé, IK: byly, no, titulky byly česky, pro nás, že, a ti mluvili herci německy, no ale byl český film a ten plodil ohromné množství filmů, že, to bylo nepřeberné... LČ: takže vám nevadilo poslouchat tu němčinu v těch německých filmech. IK: němčinu sme slyšeli všude kolem sebe, učili sme se německy ve škole, že, takže... LČ: a bylo pro vás teda důležité v jaké zemi teda ten film vznikl? že byste si vybírali podle toho, zda je francouzský, americký, německý, nebo tak? IK: em já myslím, že spíš hráli hlavní roli ti představitelé, ti herci. LČ: hm IK: jinak nám to bylo jedno, jestli je to italský nebo jiný film, my sme měli své určité idoly, že, a na ty sme chodili. LČ: hm hm a co pro vás dělalo film dobrým filmem, jak byste vlastně em IK: no tak... LČ: pak zhodnotila tom, co ste považovala za dobrý film teda potom. IK: byly mělký filmy, který měly takový stereotyp, že jo, em taky em bylo, neměli sme rádi válečný filmy pochopitelně, protože sme ve válce žili a válku sme nenáviděli, že, pak propagační filmy, kde se mluvilo jak armáda postupuje a tak dále, že, ale říkám, měli sme rádi filmy, který dobře dopadly, byly zamilovaný, ale em byly také kvalitní, mělo to určitou náplň. ovšem em jiné obecenstvo sledovalo ty filmy s takovým tím mělkým námětem, kdežto když my sme byli z gymnázia, no tak sme přeci jenom od toho něco čekali, že jo.
Irena_(1922).txt
LČ: dobře, a em já sem se teda vlastně chtěla zeptat ještě na to, jak když ste chodila do té školy a pak ste třeba šli do kina, tak ste chodili na ty odpolední představení, a pak ste třeba se učili nebo jak to vůbec bylo s tím, když ste se připravovali do školy mezi tím, když ste říkala, že ste chodila každý den skoro, IK: <no> no em já já bych vám řekla, jak moc sme se připravovali. no tak ňáký ty, já já ani nevim, to tak, já mám takový dojem, že my sme hodně získali přímo v té škole, LČ: hm IK: víte? tak em s náma ti tak profesoři pracovali tak, že em já si nevzpomínám, že sem nějak měla moc písemných příprav. LČ: hm takže ste mohla do toho kina [si jít, když ste chtěla.] IK: [to takový, jó, to] my sme si tak vyžívali ten, my sme prostě na tom, ta doba byla taková nepříjemná, že my sme se snažili, no, přehlušit to zlé, co bylo kolem nás. em samozřejmě že jednak se dívám na ten protektorát dnes, jaká to byla hrůza, ale my sme byli mladí, a každé mládí chce co pro sebe co nejvíc, že, čili my sme se snažili ten den vychutnat vopravdu, pokud se dalo jenom, a em hlavně si říkám, my sme si tu zábavu dělali. nám ji nikdo nedělal, že, čili my sme si museli em najít ten směr, který sme chtěli, protože em ti dospělí měli příliš mnoho starostí, aby nás uchránili od toho zlého, no tak aby nás uživili, že, aby nás nechali, no tak, ale byly to hezký léta, no byla sem mladá, <no> LČ: a když se vrátíme ještě k těm kinům, no tak jaké tedy byly rozdíly v těch kinech, byla některá kina, že by se lišil opravdu třeba to, jak to tam vypadalo ty pokladny, foajé ((foyer)), to, jací tam byli zaměstnanci, IK: no určitě, určitě ano, no, já říkám, myslím, že nejoblíbenější byl tahleta Alfa, Kapitol, ten Dopz, potom ten Jadran velice lákal tím širokoúhlým filmem, a no do těch menších kin, říkám, já sem se pohybovala v oblasti těch středoškoláků vlastně, že, takže určitě jinačí bylo publikum na těch okrajových kinech, LČ: hm IK: kam chodila spíš ta dělnická nebo prostě em takový ten em <plebs> by se řeklo, ne? ale já to nechci nijak rozlišovat soc- ale byly tady určitý sociální vrstvy, který jednak na to kino moc neměly, LČ: hm IK: takže nemohly tak často chodit, že, em takže em my sme na to kino měli, že, takže já sem dostávala nějaký to kapesné, kdežto ačkoliv třeba do té Hvězdy ((Hvězda)), tak to byla to bylo takový lepší kino. kdežto třeba to do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), jak se tomu říká blechárna, tak tam chodili, že, ti cikáni všelijací a takoví. LČ: takže se ta kina lišila i vstupným, IK: ano LČ: kolik se platilo. IK: ano. to tady do těch okrajových to se chodilo za korunu do první třetí nebo štvrté řady, no a dvě a tři koruny se platilo tadyhle, no,
Irena_(1922).txt
LČ: a z čeho se obvykle skládala ta projekce, co vlastně kromě toho, že tam byl ten hlavní film, tak tam byly ještě ňáké jiné em pře- ňáká jiná představení? IK: no, jak sem říkala, byly ty žurnály, za ty, a grotesky se dávaly. buď se šaplinem ((Charlie Chaplin)) nebo s miky mausem ((Mickey Mouse)) nebo takovýdle. LČ: a to [mělo jak] IK: [to vždycky] doplňovalo. to bylo před. LČ: před tím. IK: před. LČ: a třeba ňáké reklamy nebo živá vystoupení, že by tam byly? IK: ne, živá vystoupení si nepamatuju, a reklamy, ježiš, věříte, že nevim? ((smích)) LČ: a třeba o přestávce probíhalo co? jak to vypadalo, když byla přestávka třeba, mezi filmem. IK: na každým filmu nebyla přestávka. LČ: a měla ste vlastně ráda ty doprovodné části, ty týdeníky a ty grotesky? IK: no, tak ty týd- týdeníky za protektorátu ne. to říkám em no, tak my sme to přetrpěli. ale na grotesky to, to sme se těšili, to sme milovali jak říkám, miky mause ((Mickey Mouse)) a tydle. LČ: a měla ste třeba zkušenost s tím, že by někdo měl promítačku doma? že byste byla účastna toho, že by se promítalo v domácnosti? ne v kině? ne. IK: to si nepamatuju. LČ: a teď bysme se vlastně soustředily hlavně na ten protektorát, já se třeba budu ptát na podobné věci, na které už sem se ptala, ale teďka by to za- záviselo vyloženě na tom, jak se třeba něco změnilo po tom po tom roce třicet devět, když začaly vlastně pla- platit ty protektorátní před- předpisy, em reflektovala ste některá kina jako česká, a jiná jako německá? třeba že by tam byly takovéhle rozdíly? IK: vyloženě ne. že by jenom německý, to se střídalo.
Irena_(1922).txt
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu četnost? IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla. no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková, taková zábava, která u mládeže převažovala. ovšem stávalo se třeba, že kino zavřeli, LČ: hm IK: museli sme, přerušili film, ať to byl jakýkoliv, a teď se em pouštělo z kina, tam stáli vojáci, a museli sme ukazovat khen karty. to byly vlastně průkazy. LČ: a z jakýho důvodu to přerušili tu projekci. IK: protože oni odváděli mladý lidi na práci do Německa. LČ: aha, takže využili toho, že sou lidi v kině a pak... IK: a když neměl tu khen kartu, nebo pracovní knížku, že byl zaměstnaný, tak em ho odvedli. LČ: aha IK: tak oni ty mladý lidi chytali. LČ: takže tohodle ste se přímo účastnila, ňáké takové pro- prověrky vlastně. IK: ano LČ: ste zažila. a změnil se třeba nějak výběr filmů, na které ste chodili za toho protektorátu, že by... IK: no tak jistě, pře- převažovaly teda německý, že jo, to... LČ: a to vám nějak nevadilo, pro- IK: ne, <my sme se bavili> stejně dobře jako na našich filmech.
Irena_(1922).txt
LČ: a když ste teda pracovala v tom ateliéru, to už ste třeba chodila do kina s někým jiným než předtím na gymnáziu? v těch letech... IK: ano, to sme byly tam partyja děvčat, která šila, LČ: hm IK: všelijaký věci anebo malovala nebo tak, takže to sem chodila s nima, tam se potom... LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta. IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina. LČ: takže nevnímáte nějaký rozdíl, když ste chodila s těmi spolužačkami a potom s těma kamarádkama, že byste... IK: no tak jistě ta úroveň byla jinší, že, víc sme chodily možná na český filmy LČ: aha IK: s těmi děvčaty, ta děvčata byla většinou z venkova, LČ: hm IK: co tam v tom tom ateliéru pracovala, takže em no tak možná že s nimi sem chodila méně, protože oni dojížděly vlastně do toho ateliéru. LČ: a sama byste teda nešla třeba do kina. IK: jó, klidně. LČ: jo, taky? IK: klidně, no. LČ: to vám nevadilo. IK: ne. právě že bylo, bývalo zatemnění, ale že sme se vůbec nebáli, já bych třeba teďka se bála jít v noci po městě sama. no tak jednak sem stará, a tak dále, ale víte, tenkrát bývala, byl strážník, který měl určitý obvod, a ten chodil, pořád, celou, čili já sem věděla, že když vystoupím z elektriky, tak že ho na tom rohu potkám, a že dojdu klidně domů. takže bylo tak bezpečněji, i když to bylo velice zlé, že jo. LČ: a myslíte si, že když ste teda pracovala s těma dívkama z toho venkova, že oni si teda vybíraly jiné filmy než [( )] IK: [oni měly] radši ty české filmy, LČ: hm IK: že, s našima. LČ: hm a em vnímala ste třeba, že by se ňák měnila atmosféra v kinech a chování před koncem války, když už ta atmosféra byla trošku jiná s blížícím se koncem války? že by to i v těch kinech se nějak projevovalo? ňáké uvolnění nebo tak? neví- nevzpomínáte si. IK: no tak, řekněme že už si víc lidi troufli, třeba i se zasmát nějaké scéně, která zesměšňovala určitou situaci třeba v té německé armádě, tak prostě už se všude cítilo, že se blíží ten konec, že je naděje, že to skončí, že, to to rozhodně bylo v lidech cítit.
Bozena_(1924).txt
JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování [kin] BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly ( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme chodívali společně na vý- do kina do divadla.
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další aktivity volnočasové, jak se říká? BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš se tančilo se nebo taky... JV: hm to už ale v pozdějším věku BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
Bozena_(1924).txt
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se přestěhovali tam nahoru JV: hm BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte] JV: [tam ste se přestěhovala v roce] BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš JV: vzpomněla byste si... BK: výlety a takhle to se chodilo. JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee kina byla větší po tom přestěhování? BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak... JV: hm BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky pohromadě.
Bozena_(1924).txt
JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě? BK: no tak JV: se to rozšířilo to spektrum BK: určitě určitě se to rozšířilo JV: vzpomněla byste si... BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často nechodili JV: hm už to bylo víc z ruky BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo tím spojením BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci. JV: mhm BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko] JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci, to bylo v devětatřicátým. JV: hm JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola] JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak? BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený, i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl protektorátní policajt, že to JV: mhm BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a dusili. JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla byste si na nějaké oblíbené kino v té době? BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady ( ) [všechno je to zrušený]
Bozena_(1924).txt
JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své kino, BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl] JV: [ten Sport] BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný] JV: Hvězda? BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky, to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu JV: mhm BK: a avija ((Avia)) v Černovicích JV: mhm BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( ) JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát? BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]
Bozena_(1924).txt
JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo] BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný kina JV: mhm BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol)) nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše JV: v čem myslíte [no] BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než dneska, že nebyla obyčejná] BK: [no ano no tak] za první dražší JV: no BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik peněz jako dnešní JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek] BK: [ano ano] ano ano JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost] BK: [ne ne ne] no ano ano JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee BK: ano třeba JV: oblékla nebo [strojila ste] BK: [no tak] JV: když ste šla do kina BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo, aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste nějak jakoby ty [kina tak] BK: [ne ne] ne ne ne JV: podle nějakejch šablony, takže to ne BK: to ne, to spíš podle toho filmu JV: mhm BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky JV: mhm BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích)) JV: jo BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli] JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila? BK: to né ne to nikdy JV: nelákalo vás to. BK: ne ne ne JV: dobrodružství BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to bylo všechno JV: že ste to brala jako něco špatného BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství JV: hm BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
Bozena_(1924).txt
JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího kina. BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za nějaký čas i blíž. JV: mhm BK: takže to nějak jako... JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou oblíbenou herečku nebo herce?] BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci, JV: vzpomněla byste si, BK: my sme JV: koho ste měla ráda? BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si vyměňovaly fotky herců. JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo? BK: to se dostaly koupit. JV: každý BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie. JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda? BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě]. JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste jich měla str- jako velkou škálu, BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek)) JV: mhm BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám neřeknu to jméno, ale je to je to JV: Burian ((Vlasta Burian))? BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše maminka si ho JV: hégr ((Karel Höger))? BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry a sestrami JV: mhm BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.
Bozena_(1924).txt
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký taneční zábavě? BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový zábavy JV: i za války? BK: skoro tajně, protože JV: mhm BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté JV: hm BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby nám nikdo to nemohl zakázat ale... JV: myslíte teď ee období protektorátu? BK: ano ano ano ano JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili] BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte v té sokolovně? BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili JV: mhm už bylo oficiálně povoleno BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už nikdo nemohl kontrolovat JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda četla? BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako JV: s tím Sokolem BK: s tím Sokolem JV: jo BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem] JV: [hm a kromě Sokola no] BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky] JV: [aha] BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková [společnost] JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v tom Sokolu] BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer] JV: [mhm] BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak nic nikam netáhlo JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo? BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle, ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno] JV: [jo] áá BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že budeme předvolání na ( ) JV: hm BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni tam vdávali a ženili JV: hm BK: jo? <takže to...> JV: jako mezi sebou jo? BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak JV: ja sem... BK: to byl to byl to se JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času, tak] BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou JV: hm BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích JV: hm BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)
Bozena_(1924).txt
BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si to vynahrazovali tim čajem o páté.
Bozena_(1924).txt
JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno, zajímal vás jenom ten film. BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty Němce, že, tak tak to už byly, to už byly JV: mhm BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...] JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky,
Bozena_(1924).txt
BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně nebo víc málo. BK: málo, možná že vůbec JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v nejlepších letech, ale] BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo JV: hm BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže [( )] JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo JV: no BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který už sme ani tak nemuseli. JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to ujasnili. BK: no většinou JV: většinou ano BK: to byli JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát, že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam zas že chodí Němci? BK: určitě ve městě to tak bylo. JV: bylo to tak jo? BK: určitě. JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo? BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov JV: mhm BK: Husovice, to všechno byly české JV: české čtvrti BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc... JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili] BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že JV: mhm BK: takže Češi rači se drželi stranou JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už teda bydleli BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam... JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...] BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože nevěděli sme, co večer se může přihodit,
Bozena_(1924).txt
JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta atmosféra byla [třeba stísněnější] BK: [no určitě určitě určitě] JV: lidé byli zamlklejší... BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil se, tak potom měl s tím potíže, JV: jo BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl JV: myslíte uvolnil se jako [opil se] BK: [no] JV: nebo [byl hlasitější] BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že se já mužu si dělat co chci a JV: mhm BK: a pak na to třeba doplatil.
Bozena_(1924).txt
JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině případně titulky] BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no taky no jasně no] no no titulky . JV: i na českých filmech BK: no JV: byly neměcké titulky BK: tak to sem nevnímala ne JV: nevzpomínáte si BK: ne já si na to nevzpomínám JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do němčiny, které se promítaly v protektorátu BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to JV: mhm BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat
Bozena_(1924).txt
JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict] JV: [hm hm] BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo navštěvovala ste pořád...] BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci JV: hm BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval. JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze zásady? BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz Rühmann)) JV: mhm BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na [německém filmu] BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli] JV: [hmm] BK: ve školní ( ) také JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během [představení hajlovali] BK: [ne ne ne] JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím, že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo JV: mhm BK: takový že že sme se [ztratili] JV: mhm BK: co by se mohlo stat JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako registrovalo a vyšetřovalo] BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle, jo jak se dycky může udělat, ale JV: měla ste teda strach během toho [představení]? BK: [no určitě] určitě ano (...)
Bozena_(1924).txt
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin, že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že se ta fronta blížila do Brna. BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování JV: mhm BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a toto potom byla taková hodně hodně těžká doba. JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
Bozena_(1924).txt
BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo moc. JV: teď mluvíte už o konci války BK: no tak otce mně to, no.
Milan_(1932).txt
ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě německýmu, německýmu režimu.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil do toho kina. ML: podle toho, jak ty filmy běžely. LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)] ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo. LR: aha aha takže můžete ňák [třeba] ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo, [podivejte se, záleželo taky na tom,] LR: [( )] ML: tenkrát byly soboty pracovní, LR: hm ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten jezdil jako po těch, po služebních cestách, LR: hm ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina. LR: hm takže ste se ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion, LR: hm ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to menovalo Studio. LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo... ML: ne.
Milan_(1932).txt
no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium, LR: hm ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta. LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a ještě] ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety, LR: hm ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový. ale zkrátka a dobře, když sme šli sami, LR: hm ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k doběhnutí domů. LR: hm ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion, LR: hm ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v Žabovřeskách ta, Lucerna. LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý. ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost takový,
Milan_(1932).txt
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem, ML: ano. LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film. ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je> tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo že to je blbost, LR: hm ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat. LR: takže bavili ste se o filmu? ML: ne LR: doma ML: ne. LR: dobře. a co ve škole? ML: vůbec ne. LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali] ML: [ne ne ne]
Milan_(1932).txt
LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku v tomto dětském věku důležitý? ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím Broučci, LR: hm ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty> LR: hm ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to. LR: hm a ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro mládež. to byly, Mladý hlasatel, LR: hm ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký skautský. LR: hm ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice, LR: hm ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod ((smích)) <dá se říct> duší tělem, LR: hm ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol Brno jedna. LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování, ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády, ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o filmu se bavit nebo tak, to
Milan_(1932).txt
LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to znamená] ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do třinácti let. LR: hm ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře pamatuju, LR: hm ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo po vosumaštyrycátým. LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo častěji. ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to. podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.> LR: hm ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to bylo mládeži přístupný, to je jedna věc, LR: hm ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo. LR: hm ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly. LR: hm proč vás nezajímaly? ML: no to byly německý filmy. LR: hm ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně. LR: hm ML: kde bylo Němců jak dobrejch. LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství ste navštěvoval převážně ta ML: to byly prostě, LR: [Lucerna, Stadion] ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se šlo, vobčas se šlo do města, LR: hm ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film, no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo štyry nebo pět biografů. LR: hm ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským náměstí, to byla skala, ((Scala)) LR: hm ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám, LR: [Moderna?] ML: [to potom,] jak? LR: Moderna? ML: Moderna. no a potom to byla Jalta. LR: Jalta. ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody, LR: hm tam byla... ML: Central. LR: Central. ML: centrál ((Central)). LR: a pak Úderka se to menovalo. ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)), LR: hm ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch, jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili, protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.
Milan_(1932).txt
ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy, no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus ((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty kreslený filmy ty byly barevný. LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky ML: ano LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat jak [dlouho] ML: [jo] LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali. ML: no podle toho, jak se nám to líbilo. LR: jo. ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam pochopitelně byla německá obsluha jo, LR: hm ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý tam ((smích)) [] LR: [((smích)] ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo, LR: jasně ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo, LR: hm ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten, uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký dost divný, protože my sme jaksi byli, LR: starší. ML: kapánek sme byli, LR: ((smích)) ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten, lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích. LR: hm ML: jo, LR: hm ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů. LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili? ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to zaplatil. LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino? ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio. LR: a co se vám na na těch kinech líbilo. ML: za prvý, že to bylo blízko LR: blízko. ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň takzvaný jak se tomu říkalo blechárny, LR: hm ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo. LR: hm ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění, poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích)) LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení. ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,] LR: [aha aha] ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam, víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio? LR: no, to nevim. LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím tatínkem, jestli ste šel s kamarády, ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle filmu. LR: podle filmu. ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo žádnou roli.
Milan_(1932).txt
LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje. ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,
Milan_(1932).txt
LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky? ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to... LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák hlasitě na ten film nereagovali. ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku. LR: hm ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo prostě ostentativně vzdychalo. LR: hm ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili <pochopitelně> LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo až po něm potlesk? ML: [ne.] LR: [pamatujete] si, ne. ML: ne. LR: nikdy ste nezažil. ML: ne. LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-] ML: [no] LR: hovořili ste o filmu, ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla, LR: hm ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo. LR: hm ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej. LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli, ML: no pochopitelně. LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli. ML: no tak to sme si nepovídali o filmu. LR: už ne. ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo. LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité. ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda mládeži přístupný, LR: hm ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle, podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo, LR: hm ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( ) LR: hm
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím ML: na plakátě. LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl, ML: tenkrát žádný nebyly. LR: tak, někteří ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený, LR: hm ML: jó, to. LR: jako děti ste, ML: no LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina. ML: no, to bylo to, LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce, herečky. [které ste měl rád.] ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy, LR: hm ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to, LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a Hardy)) ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá pořád, [jo, to není ten] LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té době, ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo, [toho bylo ix.] LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš, ML: ne, LR: spíš, ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to, LR: hm ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký takový ty vážný, to nás vůbec,
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten stejný, že ste šel třeba ML: a víte že jo? LR: jo? ML: ano. LR: často? ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia. LR: hm ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém. LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film. ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát i třikrát, jo? LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film líbil, ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat. LR: hm ML: jo, to...
Milan_(1932).txt
LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause)) promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o ten film barevný nebo černobílý? ať už ty... ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to tenkrát nebylo. LR: hm ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky, LR: hm ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si vzpomínám, jo, LR: hm ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl] LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek? ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film, LR: aha [aha] ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo? LR: a to byl ten německý film. ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo, LR: hm ML: jo, tam byla hudba akorát LR: hm ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho, LR: hm ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo? LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem. ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj. LR: hm ML: jo. LR: hm ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch dětskejch letech, jo,
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste četl časopisy, byl ste sokolem, ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho zatrhli Němci, LR: hm ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že sme chodili na stadion, LR: hm ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo, takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu vydržel,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý. ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo? LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci, chování jejich zaměstnanců, ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl, LR: hm ML: to byly ty, to byly ty ve městě, LR: hm ML: no a potom byly takzvaný blechárny. LR: jo, tak to o tom už ste mluvil. ML: jo. LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba skala ((Scala)), že jo, nebo... ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete ty, ty biografy ve městě, LR: hm ML: no to bylo na pětníku. LR: hm ML: jo? [to nebyly] LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích)) LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce. ML: no, takhle, začalo to reklamama. LR: hm ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi, LR: hm ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo? LR: přímo byly jako... ML: ne ne ne, to bylo jako... LR: jo, to... ML: pozadí, zvukový. LR: aha aha. ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník, LR: hm ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě, páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho, LR: hm ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten vlastně film. LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník, chodil ste na ně? ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama, kerá odpovídala, LR: hm ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo. LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.] ML: [né, to] byly jenom vobrazy. LR: hm a ten týdeník vás zajímal? ML: jo. LR: jo to už ste... ML: no. LR: dobře.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma. ML: ne. LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku] ML: [no to nebylo] LR: [no a] ML: [to] nebyly promítačky, to... LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.] ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, LR: hm ML: ale nevím vo nikom, LR: ne ML: že by měli doma promítačku. LR: hm ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no, buržoazie.
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil (několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na vás působilo. ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo, protože tenkrát běžely německý titulky. LR: hm ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten, sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si hrávali s Němcama. LR: hm ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo, LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to, že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala. LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v závislosti právě na těch změnách. ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu em chodit na ňáký německý filmy, LR: hm ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám, že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)). LR: hm ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno. LR: hm ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp. LR: hm a ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman. ((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej. LR: takže zase [zvítězilo] ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili. LR: hm ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda. LR: hm ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty, to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to LR: hm ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl evropskej holyvůd ((Hollywood)). LR: hm ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry, udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch hereček to podepsalo. LR: hm ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo, ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to, německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly. LR: hm a ještě [teda] ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich horst.) LR: hm ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili dospělí. LR: vy ste na to nechodili. ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani nebylo mládeži přístupný. LR: hm ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no kde to bylo mládeži nepřístupný. LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty německé ste teda moc nechodili, až na výjimky, ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo jít, a potom byly ty tendenční, LR: hm ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo jasný, jo.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali... ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže kina nepromítaly. LR: hm ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů, LR: hm ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc neprojevovalo. LR: hm ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do školy. LR: hm ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl, kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
Libuse_(1924).txt
MB: a to je, vlastně, do jaké doby ste chodila do kina pravidelně? LM: no jako študáci tak se tak se to dalo dalo říct, že sme chodili jako ee ale i potom, když sme em byli ty em to totální nasazení a tak dále, tak sme chodili ale hlavně do, jak se to menovalo? sto? do Studia ((Studio)), to bylo vedle vedle em (.) jak to tam to tam bylo, tam byla (..) dneska proti soudu, co je na Kounicové nebo vlastně to není Kounicová, to je Burešova, ee tak ee tam byl studentský domov, Masarykův studentský domov potom a nevím, jestli tam není stále a vedle [toho] MB: [jo jo jo] na té u té Botanické, [tam si myslím že to tam je, mhm, mhm, mhm] LM: [no je to Botanické mezi bota- Botanickou a a] tam to tou spodní. a ehm tak tam sme hlavně chodili, protože tam to bylo strašně, no přijatý pro studentskou a vůbec pro kapsu mladých lidí a byly tam výborné české filmy. my sme zásadně, zásadně celou tu dobu protektorátu nechodili na německé filmy. MB: mhm, mhm LM: vůbec vůbec ne. i když ty naše filmy voni kazili těmi ee titulky německými a tak dál, no ale přesto sme chodili jenom, to to prostě, ten odpor, tomu co bylo byl tak velký, že kdyby tam bývali nevim co, tak sme tam nešli. stejně to bylo divadlo až až se zavřeli di- zavřelo divadlo na Na hradbách jak se dřív říkalo Janáčkovo staré divadlo ((Janáčkovo divadlo)), tak ee to převzala ee převzali Němci a pak už sme tam vůbec teda zas, přesto že mi to hrozně sem litovala, protože tam byly nádherné opery všeckých těch klasiků německých a tak, no ale prostě sme Češi a nepůjdem.
Libuse_(1924).txt
LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla ee která byla na ee na Poštovské. MB: mhm, [jo já tady] LM: [je to stále] MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no LM: [ano] MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme LM: ano MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané] LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já tady ten název mám tak tak zvláštně)] LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo ((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala ((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to menovalo, [psáno] MB: [já tady mám] LM: scala ((Scala)) MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět LM: no MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.
Libuse_(1924).txt
LM: ne, my sme my sme ee Vesna, která byla teda, však možná že víte eště všecko, co kolem Vesny je, tak to byla ee spolek založený ke vzdělání žen. českých žen. MB: mhm LM: založený koncem toho devatenáctého století a tam se propagovalo hlavně divadlo. a do divadla se a koncerty. protože dřív byly symfonické koncerty na stadionu na jedničce, na Sokole Brno jedna ((Sokol Brno I.)) a ee no a ee v Besedním domě byly byly koncerty, tam bývaly menší, spíš sólové koncerty, protože je tam menší sál, ale tady my sme znali Rafaela Kubelíka ((Rafael Kubelík)), Talicha ((Václav Talich)), ee prostě sme, holky sme študačky tak sme sbíraly autogramy, to já všechno doma mám. ((smích)) a hrozně si toho cením. a ee tady v Brně byl brněnský dirigent Břetislav Bakala. známá známá osobnost a jeho jeho sestra ee ona byla profesorkou, Antonie Bakalová, měla takovou, takovou (byla taková přehnaná), ale to, co ona nás naučila kolem kultury, ona nás měla na tom učitelském ústavu ze zpěvu, tak my, když sme šli na koncert, než sme šli na koncert, tak ona věděla, co bude, jak co vypadá a ona nás přesně upozornila na všecko, takže sme věděli jak to poslouchat, ty skladby a bylo to úžasné a já sem tady tomu zůstala věrná a my sme em tak už su sama, už nemám manžela, tak večer nemůžu nikam chodit, ale my sme chodili padesát let, sme měli předplatné do na filharmonii. MB: mhm LM: takže hluboce založení eee za- založení do muziky, tak no.
Libuse_(1924).txt
tady pokud se týká e tady návštěva kin potom e z učitelského stavu, tak, jak vám říkám, to ani se nedá říct jako ee to kino, spíš to bylo to divadlo, ty koncerty. MB: mhm, mhm mhm LM: tak tady už em sem neměla takový nějaký (.) přehled.
Libuse_(1924).txt
no až potom až už sem byla provdaná, tak sme chodili, že, na filmy, ale jak sem vám už říkala, jenom na české. na německé filmy se nechodilo a em zase na těch těch českých, který teda byly zhnusené tým překladem všelijakým a titulkama a tak dále, no ale to nám nevadilo, ale opravdu sme chodili. MB: mhm, mhm LM: a ještě sme chodili do Metra. tam kde je dneska, sou Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)) na Lidické MB: mhm, mhm LM: tak tam bylo kino Metro. a já už sem byla provdaná, no příhoda, a teď byl ňáký film, kde bylo do osmnácti let nepřístupné. no tak (biletař) mě chytl a co poďte sem poďte sem poďte sem. vy tam nesmíte a já sem šla s mužem a ((smích)) a no my sme byli stejně staří tak sme byli ((smích)) takový študáci a e on říká, to je až od osmnácti let a já povídám no vš- no dyť já mám osmnáct ( ) na mě začal vrčet, no tak sem vytáhla, tenkrát sme měli kenkartu.
Libuse_(1924).txt
LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý týden, [to sme chodili] MB: [každý týden] mhm LM: každý týden MB: a jednou nebo LM: to sem chodili s manželem ee ne eště jako ale ze známosti e a to zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda nejlacinější, no ale s kvalitními filmy. MB: mhm, mhm LM: protože na ňáké hlouposti, my sme zase byli sportovci, takže když už, když sme chtěli, tak to muselo za něco stát. aby na ňáké hlouposti sme ne- nechodili, to nechci dělat ze sebe pán bůh ví co, ale je to pravda.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. (..) ee tak todle to možná už trošku souvisí s tím, co sme říkaly ee jestli se ňák změnilo to, jak ste chodila právě když ste nastoupila třeba do zaměstnání nebo když ste se vdala. LM: když sem, no tak to už bylo to bylo už horší, protože jak em ee poté teda když sem se vdala, tak ještě já sem byla ještě vlastně totálně nasazená, že jo, sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. protože na to nebyl čas a když, tak to byly ty koncerty, to divadlo MB: takže spíš ste si [vybrala to] LM: [ano,] že to to bylo to kino bylo až třetí, v pořadí.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. (..) tak pak tady je ta otázka ee zase zase zase sme vlastně pořád v tom období od těch LM: ano MB: zhruba deseti do dvaceti vašich let. která kina ste navštěvovala? tak my už [sme o tom trošku mluvily] LM: [no to sem o tom mluvily, že] to byly české, české biografy, tak to bylo em jak sem jak sme o tom o tom mluvily. takže to byla byla Alfa Alfa, která se menovala pořád Alfa, že, pak byla ta em ta skala ((Scala)) em pak em pak byla ta, to Studio (.), pak bylo me- Metro MB: to Metro LM: to Metro, Metro, no a v Královým Poli to se menovalo, já ale si, to Jadran se menoval pořád tak, to nevím. MB: já tady mám ee že se to menovalo ee od roku štyrycet (jedna) do roku štyrycet pět ádria ((Adria)) LM: ano MB: jestli to je ono LM: ano [ano] MB: [jedna Palackého] LM: ano ano MB: mhm. Jadran tady mám, že se to menovalo od roku štyřicet osm LM: no tak [po- potom ano] MB: [takže možná] LM: protože to už sme tam potom byli, tak to už zůstalo a- Adria. [máte, máte pravdu] MB: [že se to vlastně přejmenovalo] LM: a ještě tam bylo takové malé kino, ale tam sme nechodili, tomu se říkalo blešárna ((smích)), protože to byl takový, vlastně dvě ee d- d- dvě dva ty sály tam byly, jeden, ale to už vůbec nevím jak se to menovalo, to bylo mezi mezi ulicí Dobrovskou ((ulice Dobrovského)) a a Svatopluka Čecha bylo na té straně bylo jeden ee jedno to kino ((kino Union, později Oko)) a druhé bylo na roku Šumavské ((pravděpodobně kino Elektra)), ne Šumavské, tam, kde jede dneska sedmašedesátka dolů z vrchu ee k tomu k tesku ((Tesco)) MB: (.) ee k tomu LM: [a a tam je tam je] MB: [jo, jo k tomu obchodu] LM: ňákej, ňákej sekndhend ((second hand)) na rožku MB: mhm mhm LM: tak to bylo také také k- kino to bylo také kino, ale tam sme nechodili do blešáren, jako to e tomu se tak říkalo <že> tam sme nechodili. MB: takže ty první kina, co ste říkala, to bylo spíš za těch studií LM: ano MB: a potom v tom Králově Poli LM: potom v tom Královém [Poli] ((Královo Pole)) MB: [to bylo až vlastně na konci války, nebo spíš po válce] LM: [ano, no tak až, ano, ano] spíš po válce MB: mhm mhm mhm dobře. (..) tak bylo ňáký ňáké ee z těch kin vaše jakoby oblíbené? dalo by se to tak říct. LM: no historické. historické filmy sem měla ráda. MB: ee kino myslím. LM: a jo kino kino jako prostředí MB: ano. LM: [myslíte] MB: [no no no] LM: ee no em ono to bylo hezké, protože to bylo všechno takové čisté ta Alfa byla taková dobrá mos- ee skala ((Scala)) byla dobrá ee tady ta to s- Studio študácké, ale to byla všechno takové dobře udržované, takové vše všechno jako prostředí by se dalo říct to kulturní. to tam dokonce myslím ( ) tenkrát se em měli všelijaké to ty vůně co rozstřikovali, tak se nám to líbilo, že ((smích)) a takhle, no tak. MB: takže to je vlastně ty em to jak vlastně vypadalo to kino tak ta kina byla pěkná, [jakoby se vám vlastně líbilo, protože to bylo pěkné prostředí] LM: [ano, ano, ano, ano, protože to bylo] pěkné prostředí, to bylo to bylo čisté. a víte eště, eště sem si vzpomněla, proti proti, nádraží, tam kde sou mám dojem dneska ty uzeniny a tam, tam bylo takové kino ((Ohne Pause, později Čas)), které, ale já už nevím jak se to menovalo, možná že by se to dalo tam někde vyčíst, to běželo pořád dokola. tam člověk přišel, ale to bylo spíš jako em na bázi žurnálu a takhle všelijaké ty e z- ze světa novinky a to si člověk sedl, tam si koupil lístek a nikdo vás neuváděl, prostě někde ste si tam sedla a teď ste s- teď ste seděla a čekala až až se to zas domotá tam kde už ste to začala vidět ste se zvedla a šla pryč MB: mhm, mhm takže se tam dalo vlastně chodit pořád LM: ano a tady tento způsob toho toho filmu byl ještě na náměstí Svobody ((kino Central, později Úderka)) a sice jak byl, jak bylo to řeznictví na rohu Rašínové a náměstí Svobody MB: mhm LM: tak vedle taky bylo takové kino, ale já už taky nevím jak se to menovalo, protože to to bylo vždycky takové MB: tak tam tam nevím. já myslím na náměstí svobo- Svobody bylo to kino centrál ((Central)) LM: myslíte že to byl centrál? ((Central)) MB: ale ale jinak jinak nevim, no LM: no tak možná, že to že to byl centrál ((Central)), já si to nepamatuju, protože, to už byla věc náhody, když člověk, třeba pršelo, teď sme potřebovali, někde schovat, no tak sme vlezli do kina a počkali až přestane pršet, no, pak přestalo pršet tak sme šli. ((smích)) <no a tak to je nekulturní>. ((smích)) MB: takže vlastně ee ste se i dostala, vlastně i do jiných kin než ee než jakoby byla ta hlavní, do kterých ste chodila. LM: no tak ano no sem sem tam pak ještě ještě do, do Lucerna v Žabovřeskách, víte, na minsk- je to Minská? MB: jo jo jo LM: Minská, že, tak ee tam když bylo, tam vím, že tam sme byli na Pohádce máje ((Pohádka máje)) eee jestli to eště em z té původní nahrávky krásné, potom už to bylo podruhé z ee zfilmované už to nebylo ono, možná že člověk jako ee ten dojem ten sme měli v sobě z toho prvního z té první nahrávky, dyť to hrál Svatopluk Beneš myslím a a em Helenka byla, [nevím kdopak] MB: [nataša golová] ((Nataša Gollová)) LM: jí hrál MB: ji hreje?, nataša golová? ((Nataša Gollová)) LM: byla to golová? ((Nataša Gollová)) možná že to, že to byl někdo, to byla strašně jemná taková éterická osoba, taková byla krásná role a že to sme teda úplně, tam posílali na to jeden druhého, aby se podíval, no. MB: protože mě vlastně zajímá, jakoby je pro mě důležité, do jakých kin ste chodila pravidelně, ale i vlastně i ta další kina. LM: i ta další, no tak to byla věc náhody, když sme třeba mezi sebou jako ve ( ) tam dávají to, tak se běž, na to podívat. ale aby to člověk, abych stála před plakáty a dívala se, co se hraje, tak to ne. MB: jo mhm dobře rozumim mhm mhm. (...) a takže takže vlastně ta kina ste popisovala, že se vám líbilo to prostředí [hlavně] LM: [ano] ano ano to to prostředí, protože taky se lidi uměli chovat. uměli vstupovat do řady, pokud em potřebovali jít em ( )
Libuse_(1924).txt
MB: a ňákého kina naopak byste ee třeba řekla, že bylo naše, vaše neoblíbené, že ste ho neměla ráda. LM: neo- neoblíbené? MB: no, že z [ňákého důvodu] LM: [Metro], Metro MB: Metro? LM: ano, nevím proč. né protože mě tam ten (biletář) nechtěl pustit, to né, ale em nějak jako em nevím esi, já sem dycky byla malá esi sem špatně viděla ((smích)) to já nevím, ale do Metra to jenom velice okrajově. lepší byla ta em e tam e ta Alfa. MB: mhm LM: tak ta byla dobrá. (..) a eště, počkejte eště bylo jedno, jak se to menovalo, tam je ee jak byl Roxy Bar, pak se vycházelo dozadu, jak se to tam menovalo to kino ((kino Kapitol)). šlo se šlo se s em vchod byl proti proti tomu pedagogickému em knihkupectví, ježiš já už nevím. ale tam sme chodili velice em velice málo, to nám bylo jakoby z ruky bych řekla, to už bylo tak jako, tak tam, tam sme několikrát by- několikrát byli a, ale na čem, už to ani nevím, to muselo být jenom okrajový, no. co tam máte dál? ((smích))
Libuse_(1924).txt
pak sme chodily jako študačky, jak sme byly v tom penzionátu, že, tak to se chodilo.
Libuse_(1924).txt
no a potom už e se známostí a s mužem. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: tak ee pak tady mám ee jak vlastně e vypadalo to chování vaše nebo i e ostatních diváků v tom kině, jestli třeba ee se tam často jedlo, pilo LM: ne MB: vůbec LM: ne ne prostě ee lidé em byli vychovaní. MB: mhm LM: prostě dodržovali společenský takt, zvyk a to by si nebyl nikdo dovolil,
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. potom jestli e ste ňák ste se bavili během toho představení s tím s kým ste tam byla, nebo s jinými diváky, [ne ne] LM: [ne ne ne ne] ne ne to ne- to neexistovalo, aby člověk em aby buďto vykřikoval, nebo jak dneska třeba je zvykem, když je něco, ale e to vůbec ne. pak až sme šli z kina, tak sme si o tom povídali, že to už to už ano to už se člověk rozbíralo co a e co se nám líbilo, nebo nelíbilo a jak který herec a takhle. MB: mhm, takže během toho představení [ani ani vlastně se tam lidi nebavili, nijak nereagovali, ne, vůbec] LM: [ne ne ne ne ne ne ne] nanejvýš, když bylo něco veselého, no tak se [zasmáli] MB: [jasně, jasně] LM: ale ale em kultivovaně. žádné ňáké vyřvávání nebo n- no prostě bylo to takové uhlazené všecko, to já su stará škola.
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš bavili po tom po [tom kině] LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo. MB: takže ste třeba i em jednak třeba tam šla s někým do toho kina a i třeba ste tam potkala někoho, [takže pak ste] LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo. MB: mhm LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě a já dodneška se velice ráda dívám na ty staré filmy, byť sou černobílé, mně to nevadí, ale em náplň toho em byla prostě byly tam všelijaké kotrmelce v tom, že, ale přece jenom vždycky z toho ee vyzařuje ňáký cit
Libuse_(1924).txt
MB: (..) tak my vlastně sme se i dostaly k té k té další kategorii, protože tady mám vlastně ten eee otázku těch filmů LM: ano. MB: a první první otázku tady mám, podle čeho ste si vybírala ee vlastně film, na který ste šla do kina. LM: e no, byly to veselohry samozřejmě. MB: mhm. LM: ty byly em to, rádi sme se zasmáli, že, protože to bylo zase takové slušné em tak e. no pak to byly zamilované a pak to byly historické, no. MB: mhm, vlastně to už ste, to už ste říkala mhm. (.) takže e u toho výběru ee toho představení bylo důležitější ten film pro vás, neb- než né vlastně em né kino, ale výběr filmu LM: e-e vy mě, ano ano rozhodně MB: mhm, to bylo důležitější LM: ano, no tak ano, to se to už se dycky mezi e ve společnosti nebo v mezi děvčatama ve škole řekly, ty, to je úžasné, tam sem byla. tak tak takhle. takže to už nám takové, nebo já sem zas natrefila na někoho a říkala sem, holky, běžte na to, to je úžasné a takhle. MB: mhm, takže byla často takhle ta [doporučení vlastně od někoho]. LM: [ano, ano] ano, že se o to- o tom mluvilo a vždycky se to tak nějak e em rozebralo, co se nám tam líbilo no a pak ze zvědavosti už se šlo. MB: mhm. a e jak ste ee získávala třeba informace o filmech e em LM: dopředu né, abych četla ňáké ty ee ty zpravodaje filmové, nebo jak někdo teda ovládal o o hercích všechno všechno možné, tak e to nemůžu říct o filmových, to ne. em co se týká hudby a divadla to ano, ale ale, tak to bylo moje záliba, tak ten film bych řekla byl napřed až na tom třetím místě. MB: mhm mhm, takže hlavně ee vlastně pro vás měl význam právě ten ee ta ta doporučení, [ty informace od těch přátel a tak] LM: [ano, ano, ano, ano, ano] MB: mhm LM: ano protože abych ee se ocitla na něčem, co bych řekla, ale to bylo škoda tam ztrácet čas, tak to to ne. MB: (..) takže při tom výběru ee byl důležitější třeba ten žánr než e než třeba, kdo v tom filmu hrál, to pro vás taky roz- ee jako mělo roli při tom rozhodování. LM: no, nedá se to nedá se to tak u- úplně, někde převažovalo jedno, někde převažovalo druhé, víte? ee že někde byly opravdu špičkové herecké ee výkony a z toho zase mě uchvátil děj. MB: mhm mhm LM: takže to se tak tak vyloženě nějak rozškatulkovat nedá. MB: a měla ste teda nějaký ee oblíbený herce, nebo herečky? LM: no to ta to víte že jo e to tak za první republiky, že, co byli to to dneska to sou ti ti s- staří, keří už vymřeli. ale to sme je teda, ne já sem nesbírala nikdy fotografie, abych tedy byla takový ňáký šílenec přes to, to ne, ale em líbili se nám líbili se nám to em dneska už to nebudu opakovat všecky ty ména, ale z těch starých filmů. no a výborný teda byl brněnský herec hugo hás ((Hugo Haas)) eee který ee jeho výkony byly takové e takové zvláštní, někde byl e velice vážný, někde byl zas takový rošťák z něho ale ale to ten byl ee z brněnských, no Pešek ((Ladislav Pešek)) že, protože sme znali rodinu e em Peška. em protože Valtrovi že, rodina Valtrova ee (chata) to sme všecko my znali. oni taky Valtrovi v- bydleli nedaleko tady vodsuď a Peškovi ((Pechovi)) e hráli když bylo staré divadlo, tam, kde je dneska Bílý dům. to bylo vybombardované. ale pak ještě opravené, no a pak se tam postavil Bílý dům. MB: mhm. (..) tak a e ve vztahu k těm hercům třeba ňáké ee i em konkrétní filmy, vlastně u těch oblíbených herců, na které si vzpomínáte. můžete vlastně i jmenovat víc těch herců, jestli si vzpomínáte. LM: ee no tak to byli, to právě to právě byli v těch historických v těch historických filmech, já už přesně nevím název jejich, ale to vždycky ee to byl, no byl to byl to e Korbelář ((Otomar Korbelář)) ee byl to ( fráňo) co ještě přežili, že, byl to Pešek ((Ladislav Pešek)), byl to Plachta ((Jindřich Plachta)) ee a prostě tady z tady z této generace, kteří už teda nejsou. MB: mhm mhm. a e vzpomínáte si třeba, že ste na e na některé ty filmy chodila opakovaně právě protože třeba tam byli ty vaše ti vaši oblíbení herci? LM: ne. MB: ne. LM: ne z e z finančních důvodů, tak to řeknu. MB: mhm mhm. a bylo pro vás důležité, jestli ee ten film byl černobílý nebo barevný? em jakou to hrálo roli. LM: ee em to nemůžu zase zase tak e říct, že bych třeba úplně zavrhla černobílý černobílý poté, co začala barva, vůbec ne. prostě já sem šla e za ee za obsahem toho ee toho promítaného filmu, takže to to se zas nedá.
Libuse_(1924).txt
MB: takže třeba ee em z toho, co ste říkala, třeba, neměla ste třeba radši české filmy, nebo LM: no tak em jo, my sme to vždycky rozlišovali na dobrý film, MB: mhm mhm LM: a bylo jedno odkud je, ale musel to být, aby člověku něco získal ee aby něco říkal, aby z toho člověk něco získal. ne aby to nebylo jenom tak a teďka se dívám jak hlupák no a a teďka vyjdu ven, že, no tak to ne. na to nebyl čas. ((smích)) MB: (.) tak tohle asi si myslím, že už ste mi vlastně říkala, protože tady je vlastně e jaké ste měla ráda filmy a co pro vás dělalo ten film dobrým filmem. LM: tak tam si člověk mohl mohl opravdu, jednak to bylo za e byla tam určitý třeba bych řekla takové e jak se jak se ctí rodiče. láska k rodič- k rodičům, že, vztah k dětem, takže to byl to ta citová ta citová rodinná náplň. ta to že se tam jako em měli dva ee lidi se seznámili, měli se rádi, ale to zase mělo určitou formu, dneska pokud to neskončí v posteli, tak na to nikdo nepůjde. že to takhle říkám, ale opravdu, to to nebylo to nebylo a taky nám to stačilo. to si každý mohl domyslet, na to se nemusel dívat. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete z kina a no tak jo. MB: ((smích)) LM: nepršelo na nás. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: tak já myslím, že to ani tak nejsu schopna em (.) nejsu schopna rozlišit nějak, protože my sme šli na dobrý film, do dobrého prostředí. MB: mhm LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro život a pro cit. MB: takže i ten interiér těch kin asi byl [ee podobný celkem] LM: [no ano ano ano] ano ano, byl. tak někde bylo, to si teďka, ale všady už bylo zešikmené hlediště, takže bylo dobře dobře vidět, to bylo myslím ve všem. akorát myslím v tom Metru ((Metro)) to neby- nebylo že, to bylo rovné tak, ale na tom nezáleží že tož, to to bylo zmodernizované tím že to, že em vlastně bylo z každého sedadla dobře vidět MB: mhm LM: em byla šikmé MB: jak si třeba pamatujete, jaký byl ten přístup těch zaměstnanců kina, [(jak to tam fungovalo)] LM: [no tak zdvořilí] zdvořilí, to vás opravdu em uvedli, že, nebo když už někdo, mně se nestalo, že bych chodila někde pozdě, ale vím, že se lidi občas někdo to em to nevíde že, tak velice šetrně, že mu uvedli a takhle em a a nebo přišel pozdě a p- pustili dovnitř, neřekli em musíte počkat, tak to stávalo, ale v divadle samozřejmě, že se nerušilo, ale v kině pustili. MB: mhm, mhm LM: bylo víc slu- slušnosti vůbec mezi lidmi (.) ta se dneska úplně vytratila. MB: (..) tak pak tady mám ee z čeho se ee vlastně skládal e celý ten ee program ee program e toho kina. ee vlastně vedle toho hlavního filmu jak byly ty přestávky a takhle LM: no tak v (bostflu) dokud ještě, jak sem vám říkala, to se skládalo z těch dvou dílů e a když byl třeba em no d- dlouhý film, to byly ty historické některé, tak třeba byly dvě ty přestávky e tak ale to bylo maximum, ale to jenom em výjimečně. ee tak em počkejte teďka mně to uniklo, jak se ta původní vaše otázka [( )] MB: [eee vlastně tak] celý, celá vlastně ta [ta, ten program, to je včetně přestávek, jaké bylo složení programu] LM: [jak to probíhalo, jak to ee jak ano ano ano ano ano no] em n- nic, takže em vás normálně em u- uvedli, že, teďka byl žurnál. dycky byl žurnál, který byl velice zajímavý, em no a poté teda byl vlastní film, pak byla buďto ta přestávka, kde to bylo k- krátce a byl konec. no pak začala hrát nějaká hudba za zvuku MB: mhm mhm LM: reprodukovaného se odcházelo. MB: takže nějaké třeba reklamy nebo [ňáká (vystoupení, taky?)] LM: [no tak ty byly, ty byly z-] ze začátku, samozřejmě že byly byly reklamy. nejhorší bylo, když za protektorátu, když b- když byly e, protože to bylo německé, em před českým ee v v našich ee kinech byly německé reklamy a ještě v němčině říkám. dodneska si pamatuju glasporcelán ((Glasorzellan)) keramika kaufen sie (aubisten) unšpecialiteše ((unspeziälitasche)) Sláma Herman géring štráse ((Göring-Strasse)), víte kde to je, to je Krystal Krystal, kde stále je sklo na na rohu ma- Masarykové a em a Josefské. MB: em jo, mhm, mhm, [jo jo jo mhm] LM: [no Josefské,] no byla z porcelánu keramik ((smích)). <(kaufen sie) koupíte nejlevněji>, nejlépe. ((smích)) MB: takže to bylo před ee před tím [hlavním programem, mhm mhm] LM: [em to vždycky vždyc-, ano ano]. no tak zřejmě se z toho taky to kino živilo.
Libuse_(1924).txt
MB: a takže vlastně z toho programu ty eee takové ty úvodní právě ty žurnály, bylo to pro vás zajímavé? LM: bylo, protože ee televize nebyla, pochopitelně, tak sme najednou viděli něco ze světa. tak to bylo velice. no kvůli žurnálu se chodilo vlastně můžu říct do kina, protože sme tam uviděli něco, ee něco, em co sme neviděli, nebo nemohli vidět. e takže to to bývalo bývalo zajímavé. MB: mhm, mhm. LM: ano a před každým před každým filmem to bylo. MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?] LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne] MB: [ne, ne nic takového]
Libuse_(1924).txt
MB: eee takže takže se na začátku zeptám vlastně ee jak ste nějak vnímala ty změny, třeba po tom roce třicet devět nějaká ta opatření LM: strašně MB: ee jak to v, ve vztahu k těm kinům a tak LM: ee bylo, protože najednou přišly přišly německé filmy. na ty sme zásadně nechodili. opravdu, opravdu em prostě tak založení teda z domova, že, co bylo německé, to bylo proti. no potom otec, když byl zavřený, tak to už vůbec, takže MB: jasné no, hm LM: a em tak to třeba em do dneška em no jo no tak lituju, no, bylo to v té době. e v dávali se krásné divadlo naše české Janáčkovo ((Janáčkovo divadlo)) bylo zavřené a do té doby teda bylo ee sme chodili, ale pak to Němci převzali. tam bylo tolik krásných oper. klasik- opravdu klasických německých oper a my sme tam na to nešli. dneska to lituju, že to člověk m- měl, měl, ne. MB: hm. LM: taky sme byli byli na posledním představení a to už teďka nevím co to bylo, jestli karmen ((Carmen)) nebo co to bylo a byla zrovna vyhlášené stanné právo. a my sme museli v divadle dostat potvrzení, že jdeme z divadla, MB: aha LM: protože ee to už bylo po desáté hodině jak e s- stanné právo má vždycky ty uzavírací hodiny, aby kdyby nás potkala hlídka, abysme se mohli prokázat, že sme z divadla. MB: mhm, mhm LM: tak to sme byli těsně, to bylo poslední představení před zavřením českého divadla v Brně. MB: no dá se říct vlastně ee, že některá kina byla třeba německá a česká? LM: to víte že jo MB: nějak se to lišilo LM: to víte. právě Kapitol, vidíte teďka mně to naskočilo tým německým. to bylo tam tam jak je Roxy Bar. MB: aha, mhm mhm. LM: tak to byl Kapitol, tak tam sme MB: tam ste nechodili. mhm. jasně. a ee takže to vlastně se to jakoby projevovalo tím, že do některých kin chodili spíš Němci a do některých Češi? takhle se to jakoby ro- rozdělilo? LM: kdo měl, kdo měl uvědomění Čecha, tak nešel. to záleželo prostě na každém člověku, jak se s tím vypořádal. ale naše rodina se s tím až do konce nevypořádala že, dycky byla proti. a já dneska, ještě mnohé věci mě štvou. MB: hm. (.) a týkalo se to myslíte spíš jakoby toho programu, že vlastně e [Češi chodili jenom] LM: [ne, už ze zásady] MB: nebo LM: ze zásady, prostě to je německy a ne. MB: mhm LM: úplná ignorace. MB: myslím jakoby ee nejen to, že to byla německá, e německé filmy, ale i třeba, že to byla jakoby německá kina LM: ano, ano, [ano, ano, ano] MB: [jestli taky to mělo]. a jak byste to teda jakoby popsala, to německé kino nebo ňák mi to vysvětlila [jakoby] LM: [já nevím,] prostě to se, to to bylo německé kino, no tak to sme se toho vůbec jako, to byla to byla zábrana. to byla zábrana, prostě nejdu. su Čech a nejdu. MB: mhm mhm, jasně. a ee na těch na těch ee českých filmech teda za toho protektorátu byly tam třeba LM: titulky MB: ee titulky, no to sem se právě chtěla zeptat. já nevim reklamy německy [ta jazyková bariéra] LM: [no, no, no] tady to to všecko, všechno s titulkama, ano. MB: mhm, takže oti- otitulkované německy. a třeba [ty týdeníky taky? německy? všechno bylo německy prostě] LM: [( naopak) všechno, všechno, všechno, všechno titulkované, ano]. buďto tak nebo tak.
Libuse_(1924).txt
MB: (..) tak za toho protektorátu chodila ste třeba nějak e víc, nebo míň do kina, nějak se to pro vás změnilo? tím, [že to, (v tom)] LM: [e no tak] změnilo z toho důvodu, že e em, když sem byla e nasazená, měla sem ty dvanáctky, tak to už prostě nezbylo, nezbyl čas na to jít do kina, protože to bylo od šesti do šesti. MB: mhm mhm LM: to už buďto tak nebo tak. tak to to už opravdu, když tak jedině neděle, no že v neděli zas em byl jiný program. (.) byl to zvláštní ee zvláštní díl života. MB: tak ta, ten vlastně ten výběr filmů, to už si asi, vlastně ste mi říkala, že ste prostě [chodili na ty české filmy. takže asi v tom] LM: [ano, ano. ano] MB: v tom byla ta změna LM: to ano MB: (to, to, to, to, to) a ňák i i třeba v tom byly nějaké změny ee, když se blížil konec války? dalo by se to tak říct, že třeba, na to třeba bylo míň času, na to kino, že byly nějaký jiný starosti, nebo em něco v tom smyslu. LM: e no e opravdu sme potom už vlastně do kina vůbec nechodili. MB: mhm LM: ke konci války. vůbec ne. vůbec ne. to už vůbec nevím esi, ani nevím, esi vůbec byly, tak to řeknu, já už nevím, esi byly v provozu vůbec. protože vím, že, když tady bylo bombardování Brna e v listopadu, dvacátého listopadu ve štyryaštyrycátém roce, tak byl v- velký zásah em zezadu na té ee do té skaly ((Scala)) tam. em protože byl vybombardovaný ten barák, co dneska je takový ten skleněný barák na Rašínové ke kostelu (Jakub sou po) ee vedle Jakuba ((kostel sv. Jakuba)). tak to tam byly zásahy a pak eště (teda voba). já bych tady mohla jít po Brně a říkat všady, kde, co by bylo vybombardované. proto jak se zřítil ten strop, jestli to em ste moc mladá, aby ste si to pamatovala. vedle Moravské banky, nebo to je dneska Komerční banka, ne? na na náměstí Svobody. tak tam e opravovali ten barák ee em dělníci a zřítil se tam strop. a už nevím kdy, jak je to dlouho. já sem dycky říkala, měli se mě přijít zeptat, já bych jim řekla, že tam de o zásah vo huby. ((smích)) MB: ((smích)) LM: že je ta statika toho baráku narušená. MB: (..) no takže to byl ten konec války [a potom] LM: [no a ještě] bych řekla [takhle ty] MB: [mhm, určitě] LM: ki-, ty film- e ty ty kina byly hromadné kryty. MB: jo, ehe ehe LM: e že když e když e byl poplach ee em e s e s teda za- zahoukaly sirény, tak v to to bylo takové ve městě, tak to se všecko stahovalo do těch, tam byl největší prostor v podzemní, tak to se vš- bylo v těch kinech. MB: mhm mhm LM: a já sem nikdy nikde v ee žádném nebyla MB: ne. LM: ne. MB: mhm mhm LM: ale vim, že to bylo.
Svatava_(1924).txt
SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em, počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy] LS: [počkejte, já tady mám seznam] SM: no LS: seznam kin SM: e jal- Jalta [se to menovalo] LS: [kino Jalta]. SM: za za Rusů teda. LS: mhm SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo, protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral, LS: mhm SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle
Svatava_(1924).txt
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke kinům a jak? SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
Svatava_(1924).txt
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády? SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili kinoreví ((Kinorevue)). LS: ano ano. SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano. LS: mhm SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích)) LS: ((smích)) SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala. čili já sem měla tako[vý štosy] LS: [aha aha]. SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf Wanka, to esli víte, kdo to byl? LS: ano. SM: to byl rakouský herec LS: no. SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek, který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od] SM: [né]. LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy? SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích)) LS: jasně hm. SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no. LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo být]. SM: [em nó] <možná jednou> ((smích)) LS: jednou za měsíc mhm. SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná,
Svatava_(1924).txt
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji? SM: ee LS: do toho [kina]? SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství
Svatava_(1924).txt
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do toho zaměstnání]. SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani, hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta marika rek ((Marika Rökk)), že jako LS: mhm hm SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to byly. LS: ano. SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi, to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili hodně na ty rakouský filmy. LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy? SM: e no protože sme uměli německy. LS: aha aha. SM: my sme měli povinnou němčinu. LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste chodili. SM: e no né ale byly namluvený. LS: aha. SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám] LS: [jako myslíte] dabing, že by měly? SM: e no. LS: český dabing? SM: to [asi těžko]. LS: [ne ne]. SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama
Svatava_(1924).txt
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom LS: mhm SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina, když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo? SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě- LS: za týden? dokonce. [za týden] SM: [počkejte] LS: nebo za [měsíc]? SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli. LS: mhm SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím, že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
Svatava_(1924).txt
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která kina to byla? SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna, to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol, no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to se menovala LS: dops ((Dopz)). SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
Svatava_(1924).txt
LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila? SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v- pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný, LS: mhm SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že, e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou, to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly. LS: jo. SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch známých filmů, ty třeba ty SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte, no].
Svatava_(1924).txt
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e veselýho, což většinou to byly ty veselohry LS: mhm SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano jako takový děvčata mladý ještě, no.
Svatava_(1924).txt
ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si ho vybírala? SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em LS: takže ste řík[ala] SM: [ono] LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu] SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech? SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
Svatava_(1924).txt
já už mluvím teď tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film. to se... LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))? SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.) počkejte jak ( )
Svatava_(1924).txt
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy. SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia)) aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože za války to byly válečný LS: no. SM: týdeníky, že. LS: no. SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina? SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té řadě potom, LS: mhm jasně. SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
Svatava_(1924).txt
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila? jak vy ste to vnímala? SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční, ať už to byla e LS: jasně. SM: válečná nebo komunistická. LS: mhm SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim, LS: hm SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný, že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční aj, že, LS: mhm SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si člověk se tomu musel smát aj, no tak. LS: hm SM: bohužel. LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně německá a některá česká? SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla. LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále. SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval, vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
Svatava_(1924).txt
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a pod tím ještě české. SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala. LS: hm SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci, když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali, vlastně už sme byli jejich součástí. LS: to je pravda. SM: za války, že. LS: no no. SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e správcové, LS: mhm SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee LS: hm SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano. LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině. SM: správce. LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky? SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte, to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k tomu dělal poznámky. LS: no no ( ). SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda. LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal takové poznámky a pak to mělo ňáké následky? SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem nevěděla teda. jestli byly. LS: a co to bylo [třeba za] SM: [zrovna tam] LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že. LS: no. SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ. LS: [to nevadí]. SM: [ale vím, že] teda toto bylo. LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky], SM: [takový], aha. LS: e hlasité ňáké projevy [smích] SM: [ano]. LS: potlesk v určitých místech. SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že, LS: hm SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej, nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e sme takhle museli se chovat, no. LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo [nesetkala ste se s tím]. SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala. LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím? SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily. takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama třeba nebo [takovýho] LS: [jasně] SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak ste se ptal? teda teď nevím. LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti] SM: [aha] LS: minulému [období]. SM: [aha]. [no tak asi] LS: [( )] SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda vyhovoval. LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za protektorátu? SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy. LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu Ö SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr ((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí teda na to jít, no.
Svatava_(1924).txt
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války. SM: no. LS: byly tam změny? SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost jako,
Svatava_(1924).txt
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam, protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo. tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový fanynky. dá se říct.
Miloslava_(1925).txt
potom za války vzhledem k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, ale koncem té války, tak vod těch vosumnácti let už sem chodila s jedním mládencem teda, to už sme do kina chodívali na nějaké ty německé filmy my spolu. JV: čtyřicet čtyři. MM: ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: ani za toho protektorátu? MM: ee, ani za toho protektorátu. to, potom když začal ten protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina, protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme chodili do toho, do těch kin, ale těch českých filmů bylo málo, no a tak sem byla na některých těch německých kinech. no ale, oni měli, oni vlastně dělali takový jakoby revi ((revue)). a ty reví ((revue)), protože to bylo něco v té době nevídaného, tak to se mně, jako děj skoro žádnej, ale to se mně líbilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. ale poté, už teďka se dostanem do toho protektorátu, kdyžtak se k tomu ještě vrátíme, jenom abych věděl, pak ste navštěvovala i jiná kina? MM: ano, chodili sme dost často do kina Metro, JV: hm MM: to bylo na Lidické, tam jak je dneska městský divadlo, JV: hm MM: a to bylo velice hezký a příjemný kino. tam sem chodívala hrozně ráda, chodívali sme tam vždycky sme, prošli sme tam Slovan, tam tu pasáž, tam sem chodívala, tam sme chodívali často. potom sme chodívali dost často do Alfy ((Alfa)), JV: hm MM: a občas sme chodívali i do takových malých kin, protože sme nechodili do kin, ale chodili sme na filmy, na filmy a na herce, JV: takže, hm MM: a pokuď, pokuď ten film se hrál někde, třeba si vzpomínám že v Židenicích bylo kino Svět ((dříve Hvězda, Astra)). tak tam sme taky byli několikrát, protože ten fi-, hrál se tam určitý film, který sme chtěli vidět, ono to bylo tak že, nebylo to tak rozdělený jako dneska, že byly ty premiérový kina, ale em tam se to hrálo, třeba týden, to sme se ňák na to třeba nedostali, tak sme šli až pak tam. JV: takže pro vás nebylo důležité při výběru konkrétního filmu ee nebylo pro vás důležité to kino [jako takové, ale především teda] MM: [né, né, né] ten film, ano.
Miloslava_(1925).txt
MM: to, to Metro, no, třeba Alfa, to se šlo dolů, dolů, pořád dolů. kdežto to Metro bylo, ten sál byl prostě v rovině, jo, nebylo to tam nějak, no, to Metro na mě tak nejlíp působilo, to sem měla nejraději. JV: takže to bylo především díky těm jeho [prostorovým dispozicím] MM: [ano, ano, prostorovým] dispozicím, ano. JV: kvůli tomu interiéru MM: ano, ano. JV: a do Lucerny ((Lucerna)) ste chodila stále, i v čase [kdy ste navštěvovala už i jiná kina] MM: [ano, ano, ano, ano] JV: a kromě tady těchto kin, chodila ste třeba i ještě do jiných kin? sme vyjmenovali Alfu ((Alfa)), Metro, Moravu ((Marava)), Lucernu ((Lucerna)), navštěvovala ste i ještě nějaká jiná kina? vzpomněla byste si? MM: no třeba Kapitol a skalu ((Scala)), to většinou ty mě-, v tom okruhu středu města. JV: vzpomněla byste si na ty rozdíly mezi jednotlivými kiny? MM: no po jaké stránce myslíte ty rozdíly? JV: iteriér, přístup zaměstnanců, uvaděčů, k divákům, MM: no, ee JV: sál kina, foajé ((foyer)), pokladna, všechny ty věci, které tam vlastně jsou. MM: no, mys- myslím si, že tady tohle se začlo projevovat spíš až později, anebo sem si jako dítě toho nevšímala, ale vím, že třeba byly, všude byly uvaděčky, které si vzaly lístek a dovedly vás až na místo, a to bylo všude, JV: ve všech kinech MM: ve všech kinech, všude se tak jako jednalo, což úplně se pak, úplně se v pozdějších letech opustilo, prostě máte lístek teď samozřejmě tam není úplně světlo, je tam přítmí i před tím než se začne hrát, když tam chodí lidi, takže někdy byl dost problém si to místo najít. JV: tenkrát bylo tedy rozsvíceno. MM: nebylo, taky bylo takové příšeří. JV: hm, myslíte že bylo menší nebo větší, <nebo stejné> MM: no, teď je větší JV: dneska je teda poměrně velké MM: ano, velké. to když sem byla naposled v té Lucerně ((Lucerna)), tak tam byla skoro tma. JV: hm a ta praxe toho, vlastně uvádění nebo přivádění na to vaše místo, ta trvala vlastně do kdy jen tak pro zajímavost? abysme si udělali obrázek. MM: já myslím, že to bylo ještě za toho protektorátu.
Miloslava_(1925).txt
MM: no protože to, to je, mně to tehdy připadalo takový, no, ti lidi právě že vás uváděli, tak ste si je pamatoval, oni vás samozřejmě ne, ale vy ste si ty lidi pamatoval, kdo tam byl, takže člověk zjistil, jestli je tam ten stejný nebo jestli je tam někdo jiný a jako dítě sem měla pocit jako, takový příjemný pocit, jak kdyby mě tam někdo vítal nebo něco takového. JV: a hrály tyto nějaké rozdíly, my sme se vlastně k těm rozdílům ještě nedostali, jenom ste zmínila, že ty uvaděčky tam byly všude, MM: ano JV: hrály nějaké rozdíly v tom kinu, ať už teda mluvíme o tom chování těch zaměstnanců nebo nějakých těch prostorových dispozicích, hrály pak třeba rozdíly ve vašich preferencích? že ste si řekla, tak půjdu teda radši do tohodle kina než do nějaké tam teda blechárny, tam to opravdu nemám ráda. MM: no, určitou roli hrály, ale největší roli hrál ten film, takže samozřejmě do takové blechárny sem šla pouze tehdy, pokud tam byl nějakej film, kterej sem chtěla vidět a kterej sem jinak nestačila, JV: kterej vám za to stál. MM: ale jinak, kterej mně za to stál, ale jinak do takových těch, těch určitých, to sem chodila dost nerada. JV: vzpomněla byste si na nějaké jejich názvy? MM: názvy ne, ale dodneška to vím a je tam <sekn hend> ((second hand)), je to rožek Domažlické a Štefánkové ((kino Elektra)). a eště je tam, já vim jak to kino vypadalo, a ještě je tam z boku, kdysi bylo tam ještě dost dlouho vidět jenom napsáno kino. a tam byl vchod a tady z této druhé strany byl východ a na to kino si vzpomínám a to byla vopravdu taková blechárna. a ty prostory, co sou tam, tak ty tam takový sou a je v nich dneska sekn hend ((second hand)). JV: nevzpomněla byste si, v čem to kino na vás působilo tím dojmem blechárny? jako, MM: no tak takový víte to bylo, em, takový omšelý to tam bylo, no a JV: byl tam cítit nějaký zápach třeba? MM: no tak to, to ani ne, ale bylo to takový omšelý a měla sem i pocit, že tehdy, tehdy totiž byly v, podle ceny byly dost rozdílný v těch kinech místa. taky ty lepší kina měly takzvaný lóže, jo, kde teda to vypadalo jako malá lóže, jako v divadle, no a tam teda byl člověk, že okolo něj neseděl kdoví kdo, před ním neseděl kdoví kdo, to člověku vadilo, protože tehdy ještě nebylo to v těch kinech tak, že by to bylo natolik zvednutý, že vám ta řada před váma vůbec nevadila, jo, takže tehdy opravdu byly ty sedadla tak a teď mezi tím, ty další sedadla a vy ste se koukala tou uličkou a to si vzpomínám kolikrát, že sem seděla takhle celý film, abych něco viděla. JV: že před vámi seděl někdo vysoký a vy ste neviděla přes něho MM: no, no, dost to dost vadilo. JV: to chápu. a ňáký dojem, který na vás zanechalo třeba určité kino si řekla, tak tohle je opravdu jako kino pro lepší lidi, že bylo nějakým způsobem honosné nebo monumentální v nějakém aspektu a naopak, že ste si říkala, tohle je kino spíše pro, MM: no, byl rozdíl mezi těma kinama, ale já sem to nikdy takhle nebrala, já sem se na to nikdy nedívala JV: [a spíš to ten subjektivní] MM: [tak třeba ta ta skala ((Scala)),] ta byla taková, taková jako lepší, jo, že tam bylo aj dole bylo takový to bifátko, kde se prodávaly všelicos takový ty bombóny a já nevim co všecko a to bylo opravdu takový kino na tehdejší dobu, skutečně ty druhý tak nevypadaly. JV: hm a kino Alfa třeba? MM: kino Alfa, z toho kina Alfu, Alfy, si vzpomínám, to je zajímavý, nejvíc na ty šatnáře a šatnářky. tam byla velká šatna a tehdy se dávalo teda do šatny v kině zcela běžně. taky to bylo teda i způsobem jak sme se tehdy oblíkali. i na jaře se nosil třeba kostýmovej kabátek, v kterým se nesedělo a tam si vzpomínám, že byla veliká šatna a tam ty šatnářky byly teda velice obratný a šikovný. JV: dobře, takže tím pádem bysme měli tak nějak ty kina probrané, důležité je teda u vás že, kam vás to nějak táhlo, nebo kde ste se opravdu cítila dobře, tak to bylo to kino Metro na Lidické, v hotelu Slovan. MM: ano, ano. JV: tam ste chodila nejčastěji. MM: tam sem chodila nejčastěji. JV: pak teda vlastně to je to období určité té bubliny mezi tím obdobím strachu, když ste radši byli doma a nevycházeli, MM: ano, ano. JV: takže to ten protektorát a tím obdobím kdy už ste teda měla toho přítele a chodili ste, spolu. tak v této době, chodila ste s nějakou partou přátel do kin? v těch čtyřicátých letech. MM: ne. ne, ale můžu vám říct, že tehdy ani takový party nebyly. to pokud bylo tak ee byly dvojice, kamarádky nebo kamarádi, ale takový tak jak sou takový ty party, to jak to nebývalo. JV: myslím třeba spolužáci ze školy MM: ne, ne JV: nepřátelila ste se ve více lidech. MM: no my sme byli, já sem totiž do toho gymnázia, co sem chodila ty čtyři roky, tak sem chodila, to bylo vlastně klášterní gymnázium. dodneška funguje na Lerchové ulici, je tam, je to teď jazykové a tam, to bylo pro dívčí a bylo to pro celou Moravu, to znamená, že oni tam bydlely v iternátech, takže nám, který sme byly z Brna, nás bylo poměrně málo, tak sme se kamarádily jenom ty co sme tak poblíž bydlely, té školy, a co sme spolu chodily. ale ani si nevzpomínám, že by oni byly nějak moc, chodily do kina. JV: a třeba nějaké děti v okolí vašeho bydliště, Masarykovy čtvrti anebo ještě předtím, když ste bydleli, nehráli ste si třeba společně. JV: no tak to sme si společně hráli, ale já mám pocit, že do toho kina jich chodilo hrozně málo. JV: takže se nedá říct, že by to kino sloužilo jako nějaký sociální prostor, kde byste se stýkali, navzájem, MM: ne, ne, rozhodně ne, rozhodně ne.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, mě napadlo, pak ta čtyřicátá léta, vy ste říkala, že tam byly ty estrády nebo, ne estrády, ale vy ste říkala ještě MM: reví ((revue)), to byly vlastně takový reví ((revue)). ty německý filmy, co k nám přišly, tak to byly takový zábavný filmy, a voni neměli špatný ty filmy. a v těch jejich filmech, byly to taky teda na konc- teda limonády, takový filmy, nevzpomínám si, aspoň já sem nikdy na žádným nebyla kde by tam byla ňáká propaganda jejich nebo něco takovýho. JV: kdybyste to měla tím žánrem vymezit, tak řekla byste, že to byly komedie, romantické komedie, MM: jo, romantické komedie, třeba si vzpomínám marika rek ((Marika Rökk)), jo to byla tanečnice a zpěvačka a to byly opravdu takové romantické komedie s tančením, se zpíváním a opravdu potom sem viděla několik a to byly skutečně revi ((revue)), skutečně tam byl balet. JV: takže ten večer byl komponovaný. MM: ano, ano a to opravdu to měli, to sem teda hodnotila na tehdejší dobu, to bylo dost nevídaný. americké filmy k nám v tu dobu nechodily, tak ty byly taky tak, to měly. ale tady u nás, to bylo nevídaný.
Miloslava_(1925).txt
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu předpokládám byl na ní. MM: na ní, ano. JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento. MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích)) JV: to si pamatujete. MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než druhého? jako, jako svou osobní hvězdu? MM: ne, já sem na hvězdy, JV: ne MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka, který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici, to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>. JV: takže ten vás tak jako usadil. MM: jo. JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec [imponoval nebo herečka] MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.] JV: [nechtěla ste být jako ona.] MM: ne, ne, to sem nikdy neměla. JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba odebírala noviny nebo nějaké přehledy, MM: no kinoreví ((Kinorevue)). JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala. MM: no, kinoreví ((Kinorevue)). JV: hm, pravidelně? MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a prodávali. JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste, babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to vždycky nechala na tu babičku] MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam hlavně vo těch hercích. JV: hm MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o těch filmech.
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na film? MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina. JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný, pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle chci vidět. MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si to podle tohoto nevybírala. JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve výběru filmu. MM: ne, ne. JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový jako zdroj] MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem vždycky brala velmi skepticky. JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý? MM: no, JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale... MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední, JV: divadlo že bylo sváteční. MM: divad- divadlo bylo svátečnější,
Miloslava_(1925).txt
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité? MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
Miloslava_(1925).txt
MM: [a Němci] měli už barevný. JV: takže za protektorátu už ste viděla barevný film. MM: ano, ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: pravidelně, často a ráda. ale ještě mě napadá, třeba když ste už byla starší, to znamená za války, chodili ste třeba někdy někam tancovat? MM: za války se nechodilo, protože to <neexistovalo> JV: ani třeba natajno ste nechodili nikam? MM: no, i taneční byly tajný. JV: hm MM: my sme, když sme měli prodlouženou s dlouhýma šatama, tak sme si je musely na ulici vyhrnout, pod kabáty aby to nebylo vidět. protože to neexistovalo někde.
Miloslava_(1925).txt
JV: a em sportovala ste? MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem, JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak] MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže sme chodili pravidelně bruslit. JV: třeba na výlety ste chodila? MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo pěšky. JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před kinem? MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě se víc chodilo. JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal, MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený, že sme věděly, že tehdy to a tehdy to. JV: takže MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino. JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do kina. MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu. JV: v sobotu ste chodívaly. MM: v sobotu sme chodívaly. JV: každou sobotu ste chodívaly. MM: ano JV: hm a v rámci pracovního týdne? MM: ne JV: ne, hm MM: ne JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu. MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
Miloslava_(1925).txt
JV: to už to nebylo. a co se týče toho protektorátu, když už ste začala chodit na konci války, tak tam pamatujete si na ty, na ty týdeníky, které byly [před filmem?] MM: [no, no] ty týdeníky to bylo hrůza, protože to všecko, to bylo jenom válečné. kde sme zvítězili, JV: propaganda. MM: propaganda k tomu, no. JV: jaký to na vás zanechávalo dojem? brala ste to všechno tak jako s nadhledem nebo, MM: no, no [někdy] JV: [že už ste] byla poměrně stará, ne stará, ale vyspělá. MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film. JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách více než k tomu filmu samotnému. MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o něčem jiným. JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma? MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to bylo jako ve všem, ze všeho, všude, JV: takže to bylo hrozný v tom, v těch hrůzách válečných nebo hrozný v tom, v té očividné propagandě. MM: v té, no bylo to horší než když ste si to třeba přečetl v novinách, jo, protože tam to bylo vidět.
Miloslava_(1925).txt
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za toho protektorátu nebo těsně před válkou? MM: no tak za toho protektorátu ne,
Miloslava_(1925).txt
JV: teď když se dostanem k těm kinem, ee k těm kinům, zpátky, konkrétně, byla některá kina, nebo vědělo se o ňákých kinech, že sou německá, nebo spíš česká. že tam chodí Němci nebo Češi. byla ňáká taková znalost ve společnosti? nějaké takové vědění? vzpomínáte si? se říkalo, tam nechoď, tam chodí Němci, nebo... MM: ne, to, to si nevzpomínám, možná že to bylo podle toho, jaké byly filmy, ale ty filmy byly tehdy zábavný, to byly filmy, to nebyly ňáký propaganda nebo něco vojenskýho, to nebylo, akorát to bylo v těch týdenících. ale to si tady tohle to si opravdu že by to bylo tak rozrůzněný, to si nevzpomínám, no ale vono Brno, dyť vono Brno bylo, tady bylo spousta Němců, tady bylo
Miloslava_(1925).txt
JV: co se týče těch jazykových otázek, tak, ty filmy byly v němčině. nebo byly v češtině s německými titulky. MM: ano. JV: na to si pamatujete. MM: ale to mně teda nedělalo žádnej problém, protože, protože my sme měli, na tom gymnáziu dennodenně němčinu, JV: hm MM: á JV: tu ste měli už před válkou? nebo až [za války.] MM: [ne, ne, až] za války. dennodenně sme měli němčinu a eště sme měli třeba matematiku jednou týdně jenom v němčině. dějepis, jenom v němčině. takže já sem němčinu ovládala tak, že to mně nedělalo naprosto žádnej problém. JV: mně jenom de o to, jestli si pamatujete, že by s tou okupací ta němčina vstoupila do života, nejen teda že se vyučovala na školách, ale že by vlastně názvy, [plakáty, titulky] MM: [no, no byly, no všechno] všechno bylo. JV: všechno bylo. české filmy [beze zbytku byly taky ee z titulků] MM: [všechno, ano samozřejmě, no všechno, ano, ano, ano, ano] všechno, všechno.
Miloslava_(1925).txt
JV: vstupu do kina Židům. MM: ano, ano. JV: byl zákaz. MM: ano no samozřejmě, když ne do tramvaje, tak to už vůbec ne. JV: tak ta tramvaj tam bylo to vyhrazené. MM: no to bylo jenom, to bylo jenom JV: nebyl absolutní zákaz. MM: ano, dovnitř ne. JV: kdežto u těch kin byl absolutní zákaz. [takže tam nesměli] MM: [absolutní, ano] JV: a nebyly ňáké kina, které, nebo kino, kam by Židé naopak mohli, [že by to bylo jejich kino] MM: [ne, ne, to neexistovalo.] JV: a tento zákaz se myslíte absolutně dodržoval, nebyla ste někdy třeba svědkem toho že... MM: ne, to se určitě, určitě dodržovalo, protože to byly takový sankce za to, že to, to nikdo neriskoval.
Miloslava_(1925).txt
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala méně. MM: no, ano. JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že MM: no, to, těma okolnostma, JV: byl strach MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky, potmě. JV: a co se týče těch preferencí, to ste chodila teda, když už ste šla, tak ste chodila ještě s babičkou? za té války? MM: no, zezačátku ještě ano, potom už ne. JV: to [vám bylo čtrnáct let asi.] MM: [ano, potom už ne. ano,] to ještě s babičkou. JV: a později ste už třeba chodila sama? když vám bylo [těch šestnáct, sedumnáct] MM: [sama, sama sem nikdy] nechodila, JV: nikdy ste nešla. MM: buď sem chodila s babičkou nebo sem chodila s mládencem. sama sem zásadně nechodila. sama chodím do kina až teď, když <už su stará a nemá kdo chodit se mnou,> jinak sem vždycky chodila s někým. JV: takže buďto babička nebo mládenec. MM: ano. JV: a kamarádka třeba, dvě holky MM: no, já co sem měla ty kamarádky, oni takovýdle věci vůbec je to nezajímalo. JV: nechodily do kin, do divadel. MM: do divadel už vůbec ne. JV: ale do kin taky ne. MM: no, hrozně málo. JV: a trávila ste s nima aspoň volný čas sportem, nebo těmi výlety? aspoň, když už teda na tu [kulturu moc nebyly] MM: [no tak, no tak ano.] no tak třeba to bruslení, lyžování a takový věci, to, to ano. ale víte že to je zajímavý, že to tak říkáte, že to opravdu tolik lidí nechodí do kina do divadla, nic, a nechodilo ani. JV: no tak teď chodí už určitě málo, ale tenkrát právě mě zajímalo MM: taky ne, za té republiky taky ne. to se sedělo doma večer u rádia.
Miloslava_(1925).txt
JV: ještě k tomu protektorátu. pamatujete si na změnu chování diváků za protektorátu? MM: no, pokuď bylo to takový všecko utlumený. to i JV: nějaké hlasité projevy? MM: hlasité projevy ne. a i i třeba JV: smích, potlesk, ne. MM: třeba si vzpomínám některý ty filmy s t- s tím hajnsem rýmanem ((Heinz Rühmann)), to byly vysloveně veselohry, ale ňák to tak lidi neprojevovali. JV: vzpomínáte si, že by se třeba hajlovalo? když se na plátně objevil Hitler? MM: no tak to sem nezažila. JV: myslím třeba v týdeníku. MM: ne, to sem nezažila. JV: ani nikde jinde. MM: ne, ne. JV: takže ono je to třeba tak, že někteří lidé se ze strachu přidávali. když tam seděli Němci, tak začali třeba hajlovat a někteří lidé se báli, tak radči se přidali. MM: no ale pokuď si vzpomínám na Němce vopravdu teda v holínkách a v uniformách, v tom všem, tak že by teda ňák chodili do kin, tak teda to to moc nechodili. JV: ale německé obyvatele, Němci. nemyslím důstojníci nebo ňácí vojáci, ale obyčejní lidé. MM: ne to si ňáký takový projevy v tom kině, to si nikdy, to si, to sem nezažila. JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence, s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty zprávy, že už fronta postupuje. MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to, nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to, takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
Miloslava_(1925).txt
no potom velice, velice hezkej byl ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) JV: hm, ten ste viděla taky s babičkou? nebo většinu tady těch filmů, nebo dokonce [všechny ste viděla s babičkou?] MM: [já si myslím, já si myslím,] že to sem viděla všechno s ní. JV: a myslíte, že všechno ste viděla ještě v tý Lucerně ((Lucerna)) nebo pak už třeba ty [pozdější] MM: [toho, toho] minhauzna ((Munchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) a to už bylo za protektorátu a to už, to už sem neviděla v Lucerně ((Lucerna)), to už bylo v kterým kině nevím, ale to už bylo někde v kině ve městě.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, já nevím, ale já si myslím, toto mám konec války a já vopravdu nevím, ale já bych řekla, že to byl tak začátek války. myslíte si, že ta Její oběť, že to bylo tak, to by mě vopravdu zajímalo ten film. JV: (..) jo, tak ten film je z roku devatenácet čtyřicet čtyři. MM: hm, tak to je zajímavý, tak to sem byla, tak to už sem ho asi neviděla s babičkou, ale já sem měla pocit, že ten film, že ten film byl z dřívější doby. JV: je to, je to opravdu rok čtyřicet čtyři, natočil to vajt harlan ((Veit Harlan)), hrál tam kárl radac ((Carl Raddatz)), albrecht frobn ((Albrecht Froben)), kristýna zédrbau ((Kristina Söderbaum)), ale em, no, je to opfrgang ((Opfergang)) MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem. JV: hm, s tím mládencem.
Miloslava_(1925).txt
MM: no tak to né, to už sem viděla určitě s tím mládencem. JV: hm, s tím mládencem. MM: jo, určitě. a tu la palómu ((La Paloma)) a toho minhauzna ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) už taky.
Miloslava_(1925).txt
no a ten minhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), na ten si vzpomínám ten se mně taky. JV: a baron Prášil. MM: ten baron Prášil, to se mně taky líbilo. tam byl ten Hans Albers, to bylo výborný. JV: a bylo to kvůli tomu herci nebo třeba i [kvůli té výpravě?] MM: [kvůli tomu herci.] no ta výprava i ten herec. ta výprava na tehdejší dobu to taky bylo. von sedí a letí na zeměkouli, jo, tak na tehdejší dobu to taky bylo. barevný tak, to to byl taky fajn film.
Ctirad_(1931).txt
a i ty kulturní příležitosti potom dokonce později i divadla už byly em zavřený v Brně, takže ten film, to byla jediná neomezená a poměrně velmi hustě nabízená příležitost, když se vezme ta síť těch kin, JV: hm CN: a jejich látce.
Ctirad_(1931).txt
to až potom, když sem byl na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně. JV: hm CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá. JV: hm CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.
Ctirad_(1931).txt
JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to brali jako samozřejmost. CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou. JV: hm CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim, co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em interpretací dál k tomu. JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch filmech, CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda víc se mnou promejšlela muziku. JV: hm CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na koncertech, JV: hm CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to, to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou oblast vůbec u ní. JV: hm CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
Ctirad_(1931).txt
a to už ročník štyrycet jedna, který byl hluboce v protektorátě, em vlastně už dva roky to probíhalo v takový atmosféře, kdy pokud by byl nějakej důvěrnej em a vlasteneckej komentář, tak to asi by nám profesoři ve třídě nebyli řekli. JV: hm CN: ale na film jakožto umění, to myslím že teda ještě sme byli příliš malí na to, aby nám, aby docela takovou širokou oblast em otevírali, ale je pravda že, ale to už sme zase v tom protektorátním období spíš, em ve škole obecné tam myslím o filmu nikdy nějaká řeč nebyla, nevybavuju si to, možná že to bylo i tak že, že někteří žáci na to ani neměli peníze, nebo já nevim, že tam byla taková jako ten standard návštěvy biografu a tak, že se nedá předpokládat natolik, aby ten učitel na té obecné škole, aby vo tom mlu- hovořil jakoby ke všem, jako o věci, která by měla být společná, společným zájmem, em ne, nevzpomínám si, že by někdy, až do té čtvrté třídy obecné, nebo v tom prvním, v té první takzvané třídě hlavní školy, to byla ta měšťanka, se jmenovala hlavní škola, tam s náma o tom niko nemluvil. a protože pak už běžel ten protektorát, tak já si myslím že, že se em raději pokud by to bylo velmi aktuální, tak že se tomu všichni raději vyhýbali než aby riskovali veřejnou nějakou výzvu něco zhlédnout nebo něčemu rozumět trošku. JV: takže ani za protektorátu vám neříkali nic. CN: učitelé ne. ne, ale vodili nás do kina,
Ctirad_(1931).txt
vlastně, no, to jistě, teď si honem vybavuju, to i z té, i z té hlavní školy, z té první třídy, která nahrazovala třídu pátou em školy národní dnešní, jo, tam sme byli právě chodili do toho Studia ((Studio)), celá škola, JV: hm CN: a tam vím, že byla různá filmová představení. jestli to bylo k výročí politickým jako, třeba byly Hitlerovy narozeniny, JV: hm CN: což myslím že se nějak slavilo, já si to fakt nějak nevybavuju, ale asi že to mohlo být, tam sme, tam sme chodili a vím, že sme tam trpěli takovým pocitem určitě povinnosti, že JV: hm CN: něco co, co se musí, a přičemž už i ty děcka cítily jakousi takovou zábranu, opatrnost, aby se moc, JV: hm CN: náhodou něco aby se ňák nevyprovokovalo. ňáký odezvy. nojo, tak pokud de vo učitele, tak jejich aktivita kromě toho, že nás tam vodili, myslím se mně žádná nevynoří, nebyly to ovšem jenom takovýdle ty filmy, nebo nebyly to patrně jenom slavnostní příležitosti, ale taky si vzpomínám, že nás tehdy oslňovalo například, že sme viděli nějaký německý filmy, vysloveně takovýho vědecko populárního typu, JV: hm CN: něco, co dneska je teda virtuálně jednoduchý, ale prostě to tam byl zasa- zasazeno símě, a teď se snímalo, jak jak se z toho vyvijí rostlina a dokonce květ a plody, všecko co umožňovala tehdejší filmová technika, tak to nás, to mně uvízlo. jistě tam byly i jiný přírodovědný filmy, zdá se mně, že asi ta škola vybírala z té německé produkce, nebo z toho, co bylo spíš věci takto určitě teda pozitivního významu pro, pro vzdělání děcek. ne ty politic- i ta politická, pokud byla ňáká taková témata, tak se to určitě em tiše chápalo jako nezbytnost, o které se nemohlo debatovat. JV: hm a třeba hrané filmy? na ty taky ste chodili se školou? CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film, kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka ((Francisco Franco)), JV: hm CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty kulomety, JV: em CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý, amatérský sem říkal. JV: hm CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee. JV: hm CN: toho fašistickýho opravdu filmu, kterej se snažil em opravdu pro německý diváky potvrdit tu orientaci, JV: hm CN: na Hitlera, a proti západním demokraciím. JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho kina. CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku, tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo. JV: hm CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký takový povinně loajální. JV: hm a vy ste teda zmiňoval to kino Studio. CN: ano. JV: chodili ste do toho [stu- Studia] CN: [tam sme] chodili. JV: jenom tam? nikam jinam, do žádných jiných kin? CN: nevybavuju si. se školou si nevybavuju ale to, to může bejt vopravdu tím, my sme potom teda taky byli strašně rozestrkaní, že, ty gymnázia Antonínská tedy teda patří do do centrální části Brna, to bylo na Poříčí umístěno, em kvůli vojsku, který zase naše budovy zabíralo, em tak možná že i to bylo takový ňáký méně příležitý, tam myslím, že sme nikdy, na Starobrněnsku sem v žádným kině nikdy nebyl, ani nevím, jestli by tam ňáký takový bylo, zřejmě ta škola mohla toto podnikat jenom jestliže někde v okolí dostupná ta kina byla, že jo. JV: hm CN: nevim. dál si nevzpomínám už na žádný další. o Studiu ((Studio)) toho vím dost, dost jaksi se to opakovalo, snad několikrát, tak to, to mně uvízlo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji zpíval s kamarády nebo sám. CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo. em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví, takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka, tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako, takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že. JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho filmu? CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si nevzpomněl. JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak ovlivnilo k něčemu. CN: em myslím že ne. JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování, CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to. JV: hm CN: ne JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál nějakou významnou roli. CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako, JV: hm CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi, JV: hm CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do, až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát, JV: hm CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. Em tak teďka bych se přemístila k druhému okruhu otázek, a ten se jmenuje divácké návyky. Em zeptala bych se, jak často ste chodil do kina v období po těch deseti letech vašeho věku, vlastně od deseti let do toho protektorátu, nebo, no, to už vlastně byl protektorát. Hm tak v tom. CN: ten protektorát začal, když mně bylo osum let. Jo, no tak tady já si to taky tak moc nedovedu vybavit. Ale vím, že například byla doba, a to ještě byla, tahleta protektorátní gymnazijní doba, em že třeba sem chodíval v neděli odpoledne na ten Stadion, na dětský filmy. JV: hm CN: sám se tomu divím, protože já sem míval i jiné teda zájmy v neděli, ale teda vím, že to teda muselo zabrat přinejmenším _dpo takový rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo. JV: hm CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a vodpoledne do kina. JV: hm CN: na tyhlety dětský věci. JV: dobře, a třeba to pro vás mělo nějakou funkci tady to každotýdenní setkávání, třeba mělo to funkci s tím, že ste se setkával s kamarády CN: no ano, spíš takovou, ano, ano. JV: hm CN: a bylo to takový em, prostě parta která, já sem nebyl takovej vyslovenej teda typ kolektivní, ale prostě ano, tam šlo vo to bejt spolu nějak možná, z vlastní iniciativy, už ne s rodiči, že jo, JV: hm CN: tak to mělo tuhletu roli jakousi sociální to hrálo. JV: hm CN: protože ten vobsah sám, nevim jestli, jestli, ten asi nebyl tak nezbytnej pro moje myšlení, abych, abych chodil na pohádky, nebo na co co to tak bylo, nejspíš pohádky tam musely bejt. JV: hm a s těmihle kamarády, s kterýma ste chodil na ty pohádky, setkával ste se s nimi i jinde? ste se scházeli? CN: no to byli kluci ze ze třídy. JV: hm dobře. a potom, po tom skončení toho kina ste třeba někam šli společně eště, nebo? CN: to si, myslím že asi ne. jistě že sme se domů loudali nebo tak, že sme to teda nebrali rovnou čarou domů, ale, ale jako nějaký zvláštní ještě další posezení nebo nějaká akce, to se většinou myslím nedělalo. JV: hm em a teďka bych se zeptala, která kina ste v tomto období navštěvoval hlavně, jestli se to nějak změnilo oproti tomu, oproti těm předtím. CN: no řekl bych co sem nenavštěvoval. voni tady byly myslím dvě kina UFA. em Ufa Kapitol, a Ufa Central. tak to sme vnímali jako vysloveně německý kina. JV: hm CN: v jednom z nich, tak v tom Kapitolu ((Kapitol)) dokonce bydlel v našem domě promítač, pan Švajda, a to to nás úplně odradilo, to byl Čech, to byla česká rodina Švajdovi, ale jakmile byl protektorát vyhlášen, tak se rozvzpomenul, že sou vlastně Němci, a se psal Schvejda, a pan Švajda byl v es á ((SA)), chodil v uniformě es á ((SA)), a bohužel potom zase po válce to na něj dolehlo, že vlastně to neměl dělat, a že byl vlastně Čech, a dělal Němce, tak se pak oběsil. tak to je taková dramatická teda em epizodka, ale vnímali sme tyhlety německý kina jako cizí. jako něco, nevím jestli bylo ještě nějaký další UFA kino, ale myslím, že sem teda tak jedenkrát mohl bejt takřka v každým brněnským kině, tedy Alfa například, nebo Kapitol, to bylo na Dominikánským náměstí, že, em někt- možná v Lucerně ((Lucerna)), nevím jak se menovala, jestli to bylo tehdy taky, ale em některý voblasti Brna mně byly trošku vzdálený, tak třeba vím, že existovalo Lido bio, em to snad bylo někde někde v oblasti Bratislavský ulice nebo kde, tam někde, ale tam sem nebyl nikdy, jednou sem byl v kině Radio, ale to potom se menovalo potom zase... JV: Radost myslím potom. CN: je to možný. JV: hm CN: na Cejlu. JV: na Cejlu, ano. CN: ano. ale zase pořád zůstávalo myslím nej- nejspíš při těhle těch, o nichž sem mluvil na začátku, že nám jako tak, JV: hm CN: připadaly nejbližší. JV: a em takže ty neoblíbené ste měl ty německé, a to bylo teda kvůli tomu, že byly německý. CN: zřejmě nás to ani nenapadlo s něčím takovým počítat. pravděpodobně i voni ne- ne- nelákali em českými překlady těch vyvěšenejch em názvů filmů nebo tak. JV: hm CN: ale to neznamená, že bychom byli nechodili vůbec na německý filmy, ale to možná budete mít dál takovou otázku, abych něco nepředbíhal. JV: to klidně můžete, kdyby [vás něco napadlo.] CN: [já vím, že to] bude těžký pak všecko přepisovat, nebo něco z toho vytahovat. em na ty německý filmy vím, že sem určitě se těšil, a se zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to určitě jo. a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo vnímáno s takovou jakousi štítivostí. JV: hm CN: se zdálo, že je dobrej takovej. takovej rakouskej Vlasta Burian jakejsi, že. JV: hm a když ste mluvil o tom baronu Prášilovi ((Dobrodružství barona Prášila)) německým, tak myslíte, že to na vás zapůsobilo kvůli té technické novosti toho filmu? nebo... CN: tak asi že já sem si ani nebyl vědom, že tady de vo techniku ňákou, ale prostě nový bylo, že ten film byl tak barevnej, zřejmě taky byl dost výpravnej, nákladnej, narozdíl od takovejch těch českejch filmů, který měly spíš zase rodinnou takovou dimenzi jenom, a tohleto teda bylo něco velkorysýho, em z hlediska techniky já sem neměl nikdy zvláštní technický teda záliby, takže víc mně to asi dávalo teda prostě takovou barvitější em ilustraci toho příběhu, která teda v barvách a v té herecké kvalitě se asi velmi vymykala tomu, co sem vídával předtím. museli sme taky ještě vidět, já nevim jestli to byl právě ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) nebo ňákej jinej film, kdy ještě za protektorátu sme právě v tom kině Studio dostali takový brejličky, s dvojí barvou, a viděli sme teda plasticky. JV: hm CN: ňákej barevnej film. ale kterej to byl, to nevim. možná že se třeba dopídíte, že to byl ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) anebo ňáká eště jiná německá.... JV: a nevíte, v kterým roce to třeba bylo? zhruba? CN: no tak muselo to být, počkejme, abych si to úplně teďka neplet. hm ne, raději nebudu dělat pokus, to bych si, to bych si asi jenom vyplňoval prázdné místo ňákou svou fantazií. nedovedu říct. JV: a takže bylo pro vás třeba takováto věc, že ste dostal ty brýle, viděl ste to em plasticky, bylo to pro vás důležité? že to bylo kritérium výběru toho filmu, že ste na [něj šel] CN: [no asi už,] no to možná že sme na to šli víckrát, to je možný, to je možný. ale em patrně to hrálo dohromady s řadou dalších em vlastností takovýho filmu, ne určitě jako jediná teda kvalita, jo, to hrálo to tam svou roli, ale řekl bych takovou přiměřenou, ne teda hlavní, JV: hm CN: že jo, to nebylo první co, co zajímalo v tom uvažování vo takovým filmu. a volba byla snadná, páč žádnej jinej takovej film nebyl, takže nešlo si volit mezi několika stejně, stejně teda jakoby lákavýma technickýma možnostma. JV: hm dobře. tak já bych se vrátila zpátky k těm kinům, a mluvili jsme o tom, že jste neměl rád ty něm- německý kina. a já bych se ještě zeptala, jestli třeba bylo ňáké kino, které byste neměl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo kvůli té atmosféře, nebo kvůli tomu chování těch em lidí, co tam pracovali, CN: to myslím ne. a já sem taky se nikdy nepokoušel například proklouznout na zakázanej film nebo tak, takže sem do konfliktu žádnýho se nedostal, ale ne, myslím že z téhle oblasti nemám žádnou, žádnou ňákou negativní vzpomínku, něco zvláštního pro mě ještě bylo kino, o němž sem teď zapomněl vám říct, to bylo OP kino, OP, JV: hm CN: one pause ((Ohne Pause)), JV: u nádraží. CN: u nádraží, jo, tam dokonce myslím, že ňákou dobu fungoval ten systém, že se postupovalo, že se poposedávalo, jestli si to nevymejšlím úplně, JV: hm CN: že teda člověk, kterej přišel, sledoval film tak dlouho, dokud zase nevypadl z té řady, tak jak postupně teda byl jistej, že už znovu se vrací celej cyklus té řady různých filmů, JV: hm CN: a pak prostě už vyšel na ulici. něco takovýho, ale potom už to takhle nebylo, to posedávání em jak říkám, pořád si myslím, že to tak bylo, ale nedovedu si to teďka úplně technicky vyložit, jak sme to dělali. em potom později to kino ó pé ((OP – Ohne Pause)) bylo už em nevim jak to limitovali časově, ale jenom tak, že se tam normálně sedělo a zas se vodešlo, když člověk viděl, že se znovu už dostává v té smyčce na začátek toho, co už viděl. JV: a nevíte, to posedávání, kdyby to třeba tak mohlo být, v kterých letech? CN: to by bylo asi na počátku toho, když to kino se zavedlo, ne potom v tom dalším průběhu, tam mám dojem, že už se to potom touhletou zvláštností ne, nevyznamenávalo. no tak to teda neberte jako, jako zdroj, ale pocit. tak myslel bych, že to tak mohlo bejt v ňákým třiačtyři- dvaačtyřicátým třia- devatenácet čtyrycet dva, čtyrycet tři asi. JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, naopak jak sem se ptala na to, že ňáké kino by vám nevy- nevyhovovalo tou atmosférou, nebo těma lidma v obsluze, tak jestli naopak bylo nějaké kino, které byste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, kvůli té atmosféře. vy ste zmiňoval to kino, kam ste chodil, to blízko vašeho bydliště. ale jestli bylo třeba ještě nějaké další, které ste měl rád kvůli tomu, jak vypadalo, nebo jak se tam chovali ti lidé. CN: no, to asi v tom věku člověk nevnímá, em to co by jako dospělýho zajímalo, jak se chovají, zřejmě to mělo jenom ryze takovou okrajovou roli, že nás někdo někam uvedl, a em protože sem neďál výtržnosti, tak mě nikdo nemohl vod- třeba nějak stírat, em nevím, nevím nic o tom, em vím jenom, že třeba například, že na mě působilo kouzelně dvě věci, jedna byla em, jedna byla ty reklamy na začátku, které se promítaly em z diapozitivů, a ty teda v době černobílýho filmu pro mě měly teda taky cosi kouzelnýho, JV: hm CN: páč ty barvy tam byly, to to bylo něco nádhernýho, dodneška mně to vyvolává takovou jakousi emoci. byly to jednoduchý reklamy, ale ale prostě stály mně za to, abych tam kvůli tomu byl včas, samozřejmě i týdeník teda, se chápalo jako úplně samozřejmý a nezbytný, ale druhá věc působící na mě byla že, že v některém tom kině, teď nevím jestli mám říct ve Studiu ((Studio)) nebo kde, že rozprašovali ňákou takovou, takovou voňavou látku, která v kapénkách se prostě tak roznášela, že to příjemně vonělo. tak to je takovej příjemnej zážitek, když se ptáte na příjemné a nepříjemné. nejsem si vědomej žádnejch dalších takovejch vjemů. JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s kamarády, jestli ste šel do různých kin. CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu ((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně musim zrekonstruovat. rozdíl v tom nebyl asi. JV: hm CN: to prostředí bylo asi pro všecky tyto situace stejný. JV: a teďka bych se zeptala, jak ste se v kině obvykle choval, jestli ste třeba něco jedl, nebo pil, při představení. CN: já myslím, že ne. já sem byl pořád vychovávanej v tom duchu, že sme chudí lidé. a tak ňákej to, ňáký cukrátka a to nebo tak to, to sme nikdy nemívali. JV: hm CN: ale vnímal sem vnímal sem to, že, že někteří lidi, já teď nevím jestli to, jestli mluvím o období ještě válečným nebo až poválečným, že teda prostě si, nemluvim teď o Míšovi ((Míša)), to ještě nebylo určitě, ale, ale že teda ňáký pytliky s bonbonama nebo něco takovýho možná už tehdy se daly tam koupit, ale mě se to netýkalo teda. JV: hm takže myslíte, že tam byly bufety teda v těch kinech. CN: spíš to byli procházející prodavači. JV: hm CN: dokonce možná že něco i vyvolávali nebo naznačovali, ne ňákým křikem ale, ale bylo teda očekáváno, že to nabízejí. JV: hm CN: něco takového, a platilo se to potom ještě právě v té řadě tak jaksi spíš než bufetovým systémem, taková donáška až na místo. JV: a ti teda chodili kdy v tom programu, tihle ti, před před filmem? CN: to muselo bejt zřejmě v době mezi mezi týdeníkem nebo jak se to menovalo, a vlastním filmem. JV: hm dobře. CN: nebo při těch reklamách ještě, tak ňák prostě v takovým čase, kdy se nevyžadovalo koncentrace. JV: hm a em teďka bych se zeptala, jestli jestli diváci nějak em reagovali na ty projekce, nebo jestli se bavili během projekce, nebo se CN: ne, ne, to určitě ne. JV: takže nijak se hlasitě neprojevovali. CN: ne. JV: a zažil ste třeba někdy potlesk? po skončení filmu? CN: taky ne, ne. JV: hm em tak tady na tu otázku už sme asi, o ní už sme se bavili, jestli ste tam v kině potkával ňáké známé, to ste říkal, že na těch pohádkách ste se setkával, CN: hm to ano, ale teď jenom kdybych se dohadoval, tak myslím že, myslím že ano, to asi byla obecná věc, asi tak jakoby člověk se mohl klidně ptát, jak se vám včera líbila televize, tak asi v takový samozřejmý poloze bylo to, že určitě tak ty lidi z našeho domu, a z ulice, nebo lidi stejnýho věku, že se někdy prostě takhle setkali, vono nic jinýho kromě divadla teda, a koncertu, což už vyžadovalo přece jenom jinou zaujatost, nic takovýho lidově dostupnýho myslím nebylo, kromě fotbalu, že jo, nebo jinýho takovýho sportovního ňákýho dění. JV: hm a tady už sme taky o tom asi mluvili, jestli ste spolu potom po skončení toho kina mluvili o tom, filmu který ste viděli. nebo jestli ste ho nějak rozebírali, kritizovali, CN: no asi že rozbor to nebyl.
Ctirad_(1931).txt
JV: tak teďka bych se zeptala em na nepřístupné filmy ste nechodil, ste říkal teda. CN: nechodil, ne. JV: nechodil, hm a eště bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy. CN: to je zajímavý, to mě nikdy asi nenapadlo, já sem byl takovej, a možná sem, takovej legalista. vím, že některý kluky todle docela bavilo, někoho voblafnout, a a protáhnout se, zvláště moje bratrance na venkově třeba, tam to byl sport, ale mě to nenapadlo myslím. JV: hm a byl ste třeba přítomen toho, že by někoho vyhodili em z toho kina z tohodle důvodu? CN: nepamatuju si. neříkám, že sem to ne nezažil, ale em už se mně to nevybavuje. taky protože to nebyla jaksi taková moje em doména tydlety, takový dobrodružství. JV: a pamatujete si, že by třeba byl někdo vyhozen z kina kvůli tomu, že tam rušil, nebo nějak nepřístojně se choval? CN: já mám dokonce dojem že, že se to skoro nestalo, že by, že bych si všimnul ňáký nepřístojnosti, to až daleko později, když sem potom zjistil, ale to už bylo teda v dobách em zralého dospělého věku že se teď už v kinech při filmech anebo tak, že se lecos děje, že, všelijaký rušící a neadekvátní postoje, tak to tehdy, to určitě teda nebylo. a myslím si, že dokonce kdyby něco takovýho, nějaká, nějakej skandál tohoto typu byl, tak že bych si to musel pamatovat, páč platilo jako obecně, že člověk tam šel, aspoň zde, v Brně, nebo v tech kinech o nichž hovořím, že se tam šlo s takovou jakousi kázní, nebo s očekáváním hodnoty. JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kostela. říkal ste, že ste chodil v neděli do kostela, CN: ano. JV: hm a teda každou neděli ste tam byl. CN: ano. JV: a em to se asi nestalo, ale zeptám se, jestli se vám někdy stalo, že se kryl program kina s tím em s tím s tou návštěvou kostela. CN: jestli to kolidovalo jako, jo? JV: no. CN: hm no to bych asi byl, já sem teda zprvu byl naprostej děckej ateista, radikální, kterej druhý kluky obracel teda na ateistickou, masarykovsky ateistickou takovou osvě- osvícenskou em, ňákej takovej agnosticismus spíš, ale když sem potom teda tak asi vod tý, vod toho, vod těch jedenácti let, začal vo tohle mít zájem, tak em to, to by byl měl kostel vždycky přednost proti kinu. JV: hm CN: by, ale myslím, že časově se to nikdy vzájemně ne- nevylučovalo, nepřekáželo. JV: a ještě bych se zeptala em ke které církvi ste se hlásil? CN: k evangelické. JV: hm dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jestli ste někdy zažil to, že by se na faře promítal film. CN: někdy, kdy znamená v té době. JV: v té době, ano. CN: no tak v té době ne. JV: hm CN: ne ne ne, v té době, to znamená, mluvíme teda do, do mejch čtrnácti let prakticky. v roce čtyřicet, devatenácet čtyřicet pět mně bylo čtrnáct, ne. tak to můžu říct, aspoň sem to nezažil. JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých projektor. CN: taky myslím, že v tý době ne. JV: hm CN: ne. JV: dobře. tak teďka se přesuneme CN: ale JV: no CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku nebo tak, že jo. JV: hm CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych nevyloučil. JV: hm CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom taková rekonstrukce. JV: hm CN: nevylučuju to. JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil] CN: [nepamatuju, ne.]
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu témat, a to je filmy a jejich výběr a recepce. em takže první otázka je, jak ste si vybíral filmy, podle čeho. em kde ste bral informace o těch filmech, abyste si potom mohl vybrat ten film. CN: no tak do těch čtrnácti let zřejmě tam nebyly příliš široký nabídky, em asi to bylo tak, že teda když přicházel do kin film, tak byl teda vyplakátován, asi tak, neviděl sem žádnou jinou myslím reklamní cestu, než to, že sme to viděli na těch kinech, a a zřejmě když sem usoudil, že by to mohlo být zábavný, nebo závažný no tak sem si ten film vybral. řekl bych že to, že pro pa-, že teda v té síti, že uvízla jenom tak asi čtvrtina z nabídky. JV: hm CN: ne, ne zdaleka všecko co běželo. ty názvy si člověk pamatoval, a třeba se někdy o tom i mluvilo, proč se to tak menuje, a myslím, že sem vopravdu trochu tak namátkově, a možná že trochu na doporučení někoho kdo, kdo vo tom filmu mohl už něco povědět, tak se potom se k něčemu přiklonil. em mohlo to být tak, i tak, že člověk prostě maje volno, tak, tak šel na to co bylo, že to nebylo jenom obsahově vyvoleno, ale taky časově, jak příznivě em JV: hm CN: postaveno, že sme to em že sme tam prostě šli, a pak sme třeba neměli za to, že to bylo šťastný, JV: hm CN: že sme, právě tento film vyvolili. byly to asi filmy takový jako s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek třeba, nebo To byl český muzikant, JV: hm CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české identity, em no
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležitější kino, ve kterém se ten film hraje, anebo ten film. podle čeho ste si to vybíral, jestli ste radči šel do toho kina, na ňáký film, který se tam zrovna hraje, CN: asi ten film. JV: hm CN: asi ten si myslím teda i když limitováno to pak bylo počtem těch kin, která sem považoval za em za blízká, ne na druhý konec Brna, rozhodně takoví fandové pro filmovou tvorbu sme nebyli, abychom někam vážili dalekou cestu, ale tam kde sme teda normálně konzumovali filmy, tak když tam bylo něco, co bychom byli rádi viděli tak, tam se to odehrálo. JV: hm a teďka bych se zeptala, už ste na to částečně odpověděl, kde ste získával informace o filmech. takže říkal ste, že ste viděl ty plakáty, CN: ano JV: co se vyvěšovaly, CN: a jejich, jejich vypracovanost zdá se mně, že byla taková vopravdu dost důmyslná, JV: hm CN: že teda výtvarně, že si tam ten kdo ty plakáty dělal, že si na tom zahrál pěkně. JV: hm CN: tak to bylo co, co nás upoutalo, poněvadž člověk jel tou šalinou, že jo, a teď věděl kde se má koukat, co tam zase novýho uvidí, a to přitáhlo. JV: hm CN: no a potom asi taková vzájemná teda od úst k ústům se nesoucí informace mezi mezi klukama ve třídě. JV: hm CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle bylo. touto cestou. JV: a eště bych se zeptala na ty plakáty, jak vypadaly. jestli byly focené, nebo to byly kreslené plakáty, CN: byly malované. JV: malované. CN: dokonce obdivuju že to, že to nepovolilo dešti. em to myslím, že to bylo jestli plátno nebo dokonce papír, ale byly mohutný teda, jmenovitě to co vím toho Metra ((Metro)), ko- vokolo něho sem jezdil tramvají každej den, tak to, to bylo tak jako dneska Městský divadlo tam taky, když tam publikuje ňákou svou věc, tak to, to je z dálky vidět, je to dobře vidět. JV: a jak ty plakáty vypadaly, jak byste je popsal, co na nich bylo. CN: no tak tam byl asi prostě ňákej motiv em kterej by vyjadřoval cosi z toho em z toho díla, že, a em německej a českej nápis. JV: hm CN: zasazenej do toho obrazu. JV: hm CN: myslím že tam, opravdu že to, že se tam uplatnil výtvarník, že to rozhodně nebyla ňáká jenom kancelářská záležitost, takovej plakát. JV: hm CN: skutečně. JV: a byly třeba nějak barevně výrazné? CN: ano, ano. JV: jaký byly třeba barvy em ňáký výrazný nebo spíš realistický? CN: no tak křiklavý to nebylo, ale, no, rozhodně to bylo, bylo to prostě poutavý tak, jako je třeba divadelní scéna, bylo to jako vynalézavý, JV: jestli to třeba bylo realistický nebo spíš to bylo em nějak CN: no abstraktní to nebylo, to bylo spíš asi realistický. JV: nebo stylizovaný, nebo jestli to bylo CN: i stylizovaný, no. JV: hm dobře. a eště odebíral ste třeba ňáké, nebo četl ste třeba noviny a časopisy a v nich recenze na filmy, a podle toho ste si třeba vybíral, nebo nějaké CN: ne, jestli v Mladém hlasateli em vycházela někdy nějaká informace o nějakým filmu, ale to byla úplně výjimečná tematika, to tam většinou nebylo, tak pak sem to asi teda, ten sem hltal, tento časopis, dokuď mohl vycházet, ale nejsem si teď toho vědom, že bych, ne, rozhodně to ještě nebyla, nebyla naše ( ) zájmu. JV: hm dobře. em a teďka, bylo při výběru filmu, na který ste šel, důležité, kdo v tom filmu hrál? říkal ste, že ten Burian ((Vlasta Burian)), že ste chodil na filmy s Burianem, CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo a nedovedl bych, rozhodně sem nechodil kvůli jednotlivejm postavám, který tam vystupovaly. ne. JV: a toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste teda zmiňoval, tak na něj ste chodil? CN: ano tak to, a no tak to pro mě asi znamenalo jakousi značku jisté kvality, JV: hm CN: to jo, to jo. JV: dobře. CN: a teď si vůbec nevybavuju žádný další méno, který by, ale to neznamená, že sem snad ho vyhodnotil jako nejlepšího herce, ale, ale ty druhý sem prostě, protože zřejmě se střídali v různejch těch charakterech, to nebylo tak, tak jasný teda vo co asi může jít, ne, nepamatuju si tyto další herce. JV: hm takže ste neměl ňákýho oblíbenýho herce [nebo herečku.] CN: [ne, ne.] JV: hm em teďka bych se zeptala, jestli pro vás byl, em důležitý, jestli ten film byl černobílý nebo barev- teda černobílý, ně-, ne. pardon. ještě jednou. jestli ten film byl černobílý nebo barevný. říkal ste, že ste měl rád toho barona Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), protože byl barevný, ale jestli třeba nějak ovlivňovalo výběr toho filmu, že byl barevný. CN: no to asi přispívalo k tomu, že, návštěvnost určitě byla velká. už jenom z tohoto důvodu, poněvadž to byla vyjímka, pravděpodobně ještě musely bejt nějaký další barevný filmy, jistě německý, naše ne, ale to už si teď nepamatuju ty ména, kromě toho jednoho,
Ctirad_(1931).txt
em ale, v době válečné si myslím, že sem nevybíral si ňákým takovým rozlišovacím nárokem, ňák podle hodnoty nebo tak.
Ctirad_(1931).txt
JV: dobře. a hrálo pro vás ňákou roli to, v jaké ten film byl, v jaké zemi ten film byl natočen? CN: no, jistě šlo jenom o protektorát Čechy a Morava, a a Říše. no, tak myslím, že to úlohu hrálo, že to, prostě člověk šel na filmy naše. ani si u těch, vůbec si nedovedu představit, jak to u těch filmů německejch, jestli byly jenom otitulkovaný, nebo jestli tam byl ňákej českej dabing, nebo zvuk ňák přidán, em nevybavuju si, dokonce kromě, kromě toho alkazaru ((Alcazar)) o němž sem mluvil, ale to je holt taková, taková ta akční tematika, a to si kluci nějak víc pamatovali, em nevim. ale ani tam, jak to tam bylo, jestli em, teď si uvědomuju, myslím že to, že to probíhalo německy a musely tam být titulky. JV: hm CN: jo, jo, protože ta figura, vo níž sem hovořil, že byla velice em jaksi přehrávaná, tak tam vím co, co ta pravila. JV: hm CN: německy teda, to bylo, velmi afektovaně. JV: takže ste měl radši české filmy než ty CN: určitě myslím všichni, no, sme takhle mysleli. JV: a na ty německé filmy ste taky chodili. CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne. JV: a třeba filmy z jiných zemí, třeba americké, anglické, italské, CN: musím předpokládat, že asi italský filmy tady taky byly, ale buď sem si je neuvědomil, nebo se nám nějak ne- nedostalo teda k tomu nějaký příležitosti, ne, já vím jenom vo českejch a německejch, z nichž teda ty německé sme viděli, když byla nějaká ta školní, nebo v tom ó pé kinu ((OP – Ohne Pause)), JV: hm CN: sada různejch populárně naučnejch em filmů, nebo historickejch krátkejch filmů, to teda jo, to byly ty německý. to určitě, tomu sme se nevyhnuli. ale na samostatná díla německá, nevim, myslím že sme nešli.
Ctirad_(1931).txt
JV: takže kromě těch německých a českých filmů pro vás asi nemělo význam, z jaké ten, z jaké země ten f- CN: ne, to sme myslím nesledovali, to nebyla zvláštní značka teda pro nás. JV: hm a teďka bych se zeptala na takovou otázku, em co byste řekl, že pro vás dělalo film dobrým filmem. jaké hodnoty ste na tom filmu sledoval nebo měl rád. CN: em JV: třeba jestli byl příběh důležitý, provedení, obsazení, nebo ňáký poselství, kterou, které ten film měl, CN: no, tak asi že sem nesledoval tehdy kriticky kvalitu toho obsazení a věrohodnost těch představitelů, JV: hm CN: to asi tehdy sem takhle nemyslel, asi teda tematika, například taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba. JV: hm CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový, takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že sem v tom viděl hodnotu, ale neměl sem na to nějakou vědomou stupnici. JV: hm CN: podle níž bych postupoval. JV: dobře, a měl ste třeba rád tyto filmy, upřednostňoval ste je před dejme tomu válečnými filmy, nebo před ňákými komediemi, nebo em CN: asi jo. JV: hm CN: a to asi bylo trošku takový souznění s tou naší takovou sociální skupinou, že jo, JV: hm CN: to takový měšťanský rodiny, který prostě se, prožívaly prostě ty příběhy té lásky zklamané nebo toho, opuštěnost, té opuštěnosti em samostatné živitelky, kterou opustil její milý a tak, to teda tehdy byla taková, taková trošku móda v této, v této rovině společenské, víc se tam asi nehledalo. JV: hm dobře. em šel ste na nějaký film vícekrát? vy ste říkal, že asi ano, CN: já myslím že jo. JV: hm a CN: ale nevím na kterej, a kolikrát to bylo, no tak asi nejvýš dvakrát, já myslím že třikrát asi ne. JV: hm a chodil ste třeba na filmy někdy sám? CN: ano. JV: a často třeba? CN: no kdybych to teda měl odhadovat, tak si myslím, že spíš častěji, než méně často. řekněme větší polovina, JV: hm CN: že tak byla asi, že se, že sem šel sám. JV: hm a proč? z jakého důvodu? třeba ste tam chtěl být sám nebo nikdo neměl čas, nebo... CN: no, asi že sem přinejmenším chtěl tam bejt sám, ale to nevylučovalo, že sem se tam potom třeba s někým náhodně setkal z podobných teda motivů přišel třeba jako spolužák nebo tak, JV: hm CN: že nebylo to tak, že bych se byl separoval, ale prostě zvolil sem si to úplně nezávisle, to teďka si zase vybavuju, to byly takový ty nedělní odpoledne, že sem teda si sám uďál tento program. JV: a třeba ste se domlouvali s přáteli, že ste si vybrali kolektivně jeden film, na který ste šli společně? CN: myslím že ne. JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jaké jiné druhy zábavy ste měl rád. říkal ste, že ste měl rád tu muziku, takže ste chodil na ňáké koncerty? CN: já nevím jestli to dokonce byla pro mě zábava tehdy, možná že to byla taková jako ukázněně přijatá norma, teda mé maminky řekněme, nebo některých našich příbuzných, poněvadž to zase sestřenice a bratranci taky hráli na něco, strejček byl profesionální muzikant, a tak, ale em ano, to byla taková výplň, no a jistě četba. sportu sem moc nedal, poněvadž sem byl dost nemocnej, s plícema, no a ale potom zejména v době vod těch mejch třinácti let dále, to znamená rok devatenácet čtyřicet čtyři a později, tak ta skupina tý křesťanský mládeže, to byla taková vohromně teda kulturně a sportovně silně em nabitá forma života, kdy sme teda vedli spoustu společnejch akcí, a výletů nebo nebo recitačních pokusů, nebo hudebních, hudebních produkcí v tom kruhu, a tak dál, to s čím se mládež baví. em dneska se tím baví všudyskde, ale tehdy to nikde jinde nešlo, to bylo jedině tam ještě byl ten prostor svobody, takže literatura, a takovýdle zájmy, to se, to se konalo, právě pro tuto mládež tam. JV: a ještě bych se zeptala em s kterými přáteli ste chodil do kina, jestli to byli lidé ze školy, nebo právě z těchto zájmových aktivit. CN: em asi bych si myslel, že spíš ze školy, ale nebylo to tak, že bychom si řekli my ve třídě, že dneska tak půjdeme společně do kina, ale bylo to tak, že sme se tam fakticky setkali, nebo naše kroky dost samozřejmě jaksi tam mířily, nebyla to teda skupinová volba, ale ale nakonec sme se tam vždycky ňácí takoví, jednak i v sousedství žijící, vona i ta škola soustřeďovala jenom určitej obvod, že, ty školy ještě tehdy nebyly tak jaksi, tak rozseté, em oblasti, tak byli to spíš spolužáci. JV: dobře. em tak teďka bych se přesunula k dalšímu okruhu, a to sou kina a filmová představení. em pak už nás čeká jenom ten protektorát. CN: hm, ale ten <už sme (vybili)> JV: teďka bych se zeptala, to už sme taky vlastně o tom mluvili, jaké byly rozdíly v místních kinech, jak se lišil interiér, sál kina foajé, ((foyer)) přístup zaměstnanců, jestli byly třeba ňáká lepší kina a horší kina. CN: hm jistě byly, ale já mám podezření že sem, že my právě sme jako em chodili na tydlety středně, středně nadprůměrný em do těch středně nadprůměrnejch prostorů, určitě byly takový daleko luxusnější, jako bylo teda, já nevim jak se menoval skála ((Scala)) jestli to bylo skála ((Scala))? em nebo teda Kapitol, to se mně zdálo, že byly takový nóblovější kina. JV: hm CN: ten dojem z toho prostoru byl. em kdežto ty tři, vo nichž sem hovořil jako o nejčastějších, em byly prostě velmi slušný. JV: hm CN: a pak pravděpodobně někde v periferii taky byly méně, ale to sem moc ne- nezažil. leda na venkově, když sem pak byl na prázdninách, ale s tím se to nedá srovnávat tady v Brně. JV: a takže myslíte, že pro vás nehrál ten, to vybavení, nějaký lepší, em v těch kinech, nehrál pro vás CN: no nebylo by hrálo určitě, ale možná ty tradiční em směry, kam sme chodili, teda už samy o sobě em determinovaly v podstatě jaký prostory nám sou nejběžnější. JV: em dobře takže ste vlastně nemusel chodit do těch nejlepších kin. CN: ne, myslím, že tam patřila i Alfa tehdejší, Moderna, aspoň z nějakýho důvodu mám představu, že to byly takový luxusnější, JV: hm CN: em možná estetičtější em podniky, ale ty naše, o nichž sem hovořil, byly velmi slušný. JV: hm CN: Studio patrně bylo chudší než, než Stadion a Metro. JV: hm a ještě bych se zeptala, jaký byl teda rozdíl v tom interiéru, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), nebo jaký byl rozdíl mezi Kapitolem nebo mezi tou skalou ((Scala)) a těma jinejma, těma méně nebo horšíma kinama, nebo těma normálníma. CN: já myslím, že třeba takovýdle ty velký kina jako Kapitol, em pokud sem se tam někdy dostal, nebo nebo skála ((Scala)), že to působilo víc i takovou tou sametovou, nebo tím obkladem, JV: hm CN: těch zdí vokolo, nebo před tím okolo toho plátna, asi tak, jako, nedovedu říct, jaký tam byly sedačky nebo, nebo jaká byla em třeba taková ta obslužnost třeba u šatny, teď ani nevím, jestli sme chodili v kabátech dovnitř, nebo jestli sme odkládali v šatně, myslím že ty lepší kina měly šatny, a teď si nejsem jistej, já myslím, že takový ty naše, ty středně velmi slušný, že snad tam ani ta možnost nějak nebyla, nenabízela se. JV: hm CN: nevim, zdá se mně, že v tom taky byl trošíčku ten rozdíl, ale to si musíte ověřit ňák objektivně, já to, já to skutečně nebudu asi schopen říct.
Ctirad_(1931).txt
V: jo, tak teďka bych se eště zeptala, em když sme mluvili o těch lepších a horších kinech, nebo lépe vybavených a méně vybavených, jestli ste pozoroval třeba ňákou em ňáké odlišnosti v sortě lidí, které, kteří CN: hm JV: tato kina navštěvovala. CN: to asi, to asi sem nebyl schopen zaznamenat. JV: hm CN: mně se zdá, že asi voni taky ty ty rozdíly nebyly tak markantní, že by se to dalo nějak, že by to za- zaujalo pozornost. ne. JV: hm CN: nepozoroval sem, vůbec sem si nebyl toho vědom, a a možná že to ani zdaleka nešlo tak jednoduše, ten, ty nůžky nebyly tak rozevřený, aby člověk podle, podle vzhledu, nebo chování, aby aby mohl rozlišit mezi lidma. JV: hm a další otázka je, o tom už sme taky mluvili částečně, z čeho se skládal obvykle program projekce. takže vy ste říkal, že na začátku byly reklamy, CN: ano, JV: hm a že tam byly týdeníky, CN: ano, myslím jeden zpravidla, JV: ty byly po těch reklamách? CN: ano, ano, ty byly po těch reklamách, a nevím jestli zase eště po týdeníku znovu nějaký reklamy, to nevim. ale určitě teda přinejmenším teda před týdeníkem, a potom týdeník, a potom už zase se muselo spěchat, aby ten film se vešel teda do toho vyměřenýho času, takže myslím, že tam ňáký, na tu reklamu nebyl kladen teda ten důraz jako jedné z těch to je skoro někdy až nezbytnost. JV: hm, takže byly reklamy, týdeníky, hraný filmy, a bylo tam ještě ňáký, třeba krátký filmy? nebo ňáké ukázky z jiných filmů, CN: aha, tak to, to bych nevyloučil. ale nevim jestli to už nejsou daleko pozdější zážitky, možná že ukázky z přístupných filmů nebo tak, že tam být mohly. JV: a em nevíte jak to bylo poskládané za sebou? takže ukázky byly před tím hraným filmem třeba? CN: ano, ty by byly před tím hraným filmem, JV: hm CN: jistě, ale ale nemůžu teď úplně jistě tvrdit, že to tak em bylo, já si holt z těch, z toho všeho pamatuju nejlíp ty diapozitivy těch reklam. a to, že týdeník tam dycky byl. ale ale tohleto teď opravdu bych nemohl tvrdit. zkuste jinou ňákou potom, JV: <jo, dobře> CN: autoritu, která vám to potvrdí. JV: a na krátké filmy si třeba nevzpomínáte? CN: em no, tak na krátký filmy, to byly spíš ty v tom ó pé ((OP – Ohne Pause)) kinu, JV: hm CN: nebo ty školní povinný návštěvy kina, tam to byla, to byl řetězec takovejch filmů krát- dalo by se říct krátkých filmů, a dokumentárních filmů, ale jakožto samostatnej teda program, místo těch obvyklejch filmů přesahujících jednu hodinu, to myslím že, že sem ne- já na žádným z těch našich blízkých kin ne- neviděl nebo nenavštívil. nebyl. JV: hm a byla tam ňáká přestávka mezi tím týdeníkem a tím hraným filmem? CN: em to tam možná byla. to tam bylo, a někdy se právě tam prodávaly, jestli se to už tehdy prodávalo tak jako, myslím že ano, ještě procházeli ňácí, JV: hm CN: procházel jeden, pravděpodobně, autorizovanej ňákej prodavač, a něco, co se tam požívalo, ňákej, ale Ledňáček jak říkám, to ještě nebylo tehdy, tak to musela být ňáká, JV: hm CN: lízátka, nebo něco takovýho. my sme to nekupovali. JV: em dobře. a teďka bych se ještě zeptala na ty reklamy, ty vás teda zajímaly, ty vás zaujaly, em ty byly teda barevný? CN: ano. JV: hm a to byly diapozitivy nebo to CN: to byly diapozitivy, jo. em pravděpodobně úžasně stereotypní, že se em přinejmenším vždycky taky vyskytovaly neustále opakovaný určitý firmy, který teda zřejmě, JV: hm CN: ten podnik pak to sponzorovali tím, že tam měli tu reklamu, em většinou teda už to člověk znal. em tak aby se vytvořilo ke každýmu novýmu teda představení něco zase dál novýho, to myslím že zase tak snadno to nešlo, poněvadž to byla, to byla vlastně originální malířská práce, že, to to nešlo dělat na počítači, a to myslím že se to střídalo, nebo obměňovalo velmi zřídkakdy. JV: hm CN: velmi vzdálené intervaly. JV: hm a to byly teda vykreslené ňáké motivy, nebo to byl jenom název toho obchodu, nebo to bylo... CN: no to bylo, tam byly vykreslený ňáký takový atraktivní motivy, zdaleka ne s takovou rafinovaností, jako se to dneska děje v televizi, ale, ale byly to jo, markantní věci, teď si fakticky nedovedu vybavit, ale dycky to ňáká figurativní em lákající postava, a, a ten název, já nevim, jestli papírnictví, nebo restaurace, JV: hm CN: nebo hotelu. JV: dobře. takže říkal ste že ste měl rád ty reklamy, protože byly zajímavý, nebo em barevný, CN: pro dítě teda byly velmi zajímavý, JV: hm CN: že, JV: ano. CN: potom už pozděj člověk viděl, že to není, JV: em a
Ctirad_(1931).txt
JV: em potom hraný film samozřejmě ste měl rád, anebo kvůli němu ste tam šel, a ty týdeníky? jestli vás taky zajímaly? CN: no, tak asi to mám trošku už takový zanešený pozdějším hlediskem, rozhodně později mě velmi zajímaly a nechápal sem lidi, kteří dokázali jít do kina, když neviděli týdeník. ale to asi bude až až ve zralejším věku, nicméně mě zajímaly. JV: hm CN: myslím, že mě zajímaly. vono už jenom to, že někdy, byly-li to německý týdeníky s českejma titulkama, tak mě to i jazykově zajímalo teda. jaksi, jo, dost nás naučily němčiny teda tehdy, takže sme byli, já sem měl sám pocit, že bych byl schopen mnohému německy rozumět i bez titulků, ale porovnávat si to, mám dojem že ty, že ty týdeníky, že někdy to byly ňáký říšský JV: hm CN: týdeníky. zajímavý pro mě i z tohoto hlediska. jinak to bylo samozřejmě hodně válečný, no, to tam byly ty, JV: hm CN: ty bitky. JV: hm a působilo to třeba na vás nějak, že to jsou válečný týdeníky, že ste třeba to neměl rád, nebo se vám to zase naopak líbilo, že vás to zaujalo jako kluka, CN: no asi bych řekl ani jedno ani druhý, v takový poloze to nebylo. prostě bylo to takový nutný zlo, no a když už to teda tam před nás předestírali, no tak to člověk teda sledoval. JV: hm CN: zajímalo ho, proč tanky, když jedou, proč se jim ty kola točí vopačně, že jo, JV: hm CN: a takový různý klukovský teda myšlenky při tom, no a nebo si vzpomínám, že bylo hrozně zajímavý pro mě, když se ukazovala nějaká v- to už ani parlament v Německu nebyl žádnej, nic takovýho, ale když velikánský shromáždění těch nejvyšších špiček nacistickejch, tak kolik tam bylo holohlavejch, to mě zaujalo, zřejmě teda <prostě něco si člověk jako dítě> při tom myslel, a počítal. no tak ne nebylo to ideově zrovna nejhlubší. JV: hm CN: ale nestrhovalo nás to, jako že by člověk rád viděl ty střelby a to, to ne.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho nového v těch kinech, nebo něčeho jiného? CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat. JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu. CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě. takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý. JV: hm CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se snažilo teda nepodráždit.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy ste mluvil o těch dvou kinech UFA, CN: ano ano. JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli hodně, hlavně Němci? CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)). JV: hm CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a ten Central. JV: hm CN: nepletu-li se. JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi chodili méně? CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda dávala přednost takový ideově nacistickým filmům, JV: hm CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy. JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili moc, že by tam chodili hlavně Češi? CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim, myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do kina více než předtím, než před tím protektorátem. CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct let, JV: hm CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk. JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně. CN: je to možný, asi tak, no. JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho kina, na ty pohádky, CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom, JV: a to bylo asi v kolika letech? CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na německé filmy, najednou. CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím, myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani není s čím. JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli třeba byly nějaké projevy em hlasité. CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.
Ctirad_(1931).txt
CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát, že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy, né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak. JV: hm CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak nezápasili. JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se na plátně objevil třeba Hitler, nebo... CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat, aby to bylo JV: hm CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a em teďka bych se zeptala ještě, jak se chování nebo atmosféra v těch kinech, nebo chování těch diváků měnilo s blížícím se koncem války. jestli tam byly nějaké změny cítit v tom kině. CN: no tak to asi zase by bylo jenom v individuálních vzkazích, možná že v tom, že někde teda, kde bylo úplně bezpečno, že se teda to mrknutí na sebe navzájem, nebo ňáký takový malej náznak, že víme o něco víc než se tam v tom týdeníku třeba ozývá, že jo, tam vždycky Němci když ustupovali, tak voni ty týdeníky to líčily, že to byl další velice úspěšný em tah strategický tah, em kterej teda nepřítele vláká do pasti, a ustoupí teda, a tak, takovýdle propagandistický interpretace toho ústupu německýho, takže čím víc se blížila asi ta, ta fronta a osvobození, tak pravděpodobně mezi námi už jaksi to bylo daleko sne- snadnější vůbec na to nereagovat. ale rozhodně veřejně ne, to bylo zase jenom dycky mezi, JV: hm CN: mezi věrnejma přáteli.
Ctirad_(1931).txt
To byl český muzikant, to jo, to sem teda už prožíval velmi sentimentálně. JV: hm CN: teda Kmoch ((František Kmoch)), kterej byl tam hlavní postavou, a Ta naše písnička česká, že, a to všecko, to přesně v téhleté době, v roce čtyřicet teda, rok po okupaci, to to vyvolávalo silnou rezonanci.
Ctirad_(1931).txt
no minthauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), o tom sem hovořil, tak to bylo v roce čtyřicet tři, tak to mně bylo těch dvanáct, ano na to sem nezapomněl nikdy,
Jiri_(1924).txt
( ) našich filmů, sem tam nějakej německej, si pamatuju, a dokonce nějakej italskej film taky a em (..) pak s- (..) em v jednaštyrycátým roce em se přišla, Japonci napadli perl harbr ((Pearl Harbor)), Ameriku, tak Němci jim vyhlásili válku, Slovensko vyhlásilo taky válku Americe, to si ty- to si nepamatujete, že jo. LS: to si nepamatuju. JN: Slovenský stát tehdy... LS: no, no. JN: vyhlásil Americe válku, dodneška nemaj uzavřenou mírovou smlouvu to ((smích)) no a tak to jsme chodili na různý filmy, poněvadž vono to bylo laciný. to víte, tak já sem za štyry stovky musel tady vyžít, em, bydlel sem tady v podnájmu a musel sem se živit a všecko dělat. pamatuju si, že em v tom roku třeba asi štyrycet dva, nebo jak to, celej rok sme neměli b-, neměli sme knedlíky, jenom brambory, často takový modrý, a a a já sem měl pořád hlad,
Jiri_(1924).txt
no ty americký napřed šly, velice tady v Brně sme rádi chodili na grotesky, ono třeba tam dávali ve Studiu ((Studio)) v tom fil- v tom v tom kině Studio, tak dávali třeba celej soubor několika grotesek. LS: a to byly němé grotesky nebo... JN: ne, to byly normální, to už byly em to no to byly takový psiny byl bylo tam třeba Námořník Pepek ((Pepek námořník)), jo. LS: kreslený myslíte? JN: to bylo kreslený no, a em tak to to víte, (to sem právě neřek,) to byly vesměs kreslený a (..) a hodně teda hodně s- tam chodilo už tehdy kovbojek, jo, to tehdy my kluci sme, jo, na to chodili
Jiri_(1924).txt
a pak přišel em ta válka s Amerikou, tak to zarazili, a vod tý doby už potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to sme nevynechali ani jeden z těch... LS: jo? JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel a a š- celej týden sem vim, že sem šel... LS: jo? JN: takhle jo, a to už byla válka a vono to už začalo pak německá propaganda a to... LS: ehm, hm... JN: von teda gébls ((Joseph Goebbels)) to velice dobře uměl, chlap mizerná, protože em samozřejmě Česko bylo proněmecký, jo, a proti vostatním, ale von těm lidem přinášel jako srandu. LS: no, přesně tak. JN: pamatuju si taky na film žid sís ((Jud Süß))... LS: ten ste viděl? JN: ten sem viděl. LS: tady v Brně v kině? JN: tady v Brně, jo. LS: a jak se vám líbil, nebo, jak na něj vzpomínáte? JN: no, vzpomínám s s takovejma roztodivnejma vzpomínkama, jo, já sem nebyl nikdá antisemita, jo, aby se ne- jo, tak (..) voni Němci se to snažili strašně zkreslit, že jo, tydlety... LS: hm. JN: a potom sem teda viděl první německý barevný film a to byl em em baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)). LS: baron Prášil, ehm hm. JN: no tak to sme viděli barevnej film. taky se dělaly pokusy, že se, že sme si museli koupit tam tenkrát to bylo všecko laciný asi za padesát halířů takový brejle papírový a na jednom byl žlutý papírek a na jednom byl nebo čer- byl červená a na druhým byl zelená a na na to na na na plátně se promítaly dvěma barvama, čili každý voko nám vidělo a vono to bylo bylo to úžasně plastický, (čili to nějak to zhaslo nebo). LS: hm, a co to bylo za film, tady jak jste viděli s těmi brýlemi, to si nevzpomenete? JN: to si nevzpomenu. LS: ani kino, kde to bylo? JN: to bylo zřejmě ve Studiu ((Studio)), jo, no tam chodili hodně studenti do to ho Studia ((Studio)) tam to bylo takový to bylo laciný, to já si pamatuju, pak se chodilo někam na jak je (..) em no na tý hlavní ulici LS: vy ste zmiňoval eště skalu ((Scala)) JN: jo, skala ((Scala)), do skaly ((Scala)) se chodilo, ale taky ta byla drahá, ale chodil, vim že se tam chodilo. LS: ale byla drahá. JN: ska- skala ((Scala)) byla dražší, to zas v Krpoli ((Královo Pole)) bylo lacinější kino, jo. PS: v Krpoli ((Královo Pole)) myslíte tam bylo Union kino. JN: to už ani nevím, ale na kraji hned bylo em na kraji na na... LS: já tady ten seznam kin mám, můžeme se na to podívat... JN: na toho, na (..) em na kraji (..) LS: v Králově Poli, [myslíte] JN: [v Králově Poli] LS: tak já se podívám, třeba to tady najdeme, já vím, že v Králově Poli bylo kino Union. JN: to je možný. LS: ale bylo jich tam určitě víc. JN: jo, taky, to víte, taky sme, no, chodili sme, nejvíc se chodilo do toho Studia a hlavně totiž tenkrát em třeba ten jeden film dávali v několika kinech na střídačku, takže my sme si vybrali kde to bylo blízko a kde to bylo laciný, jo, to sem musel každou korunu tenkrát počítat, to víte. LS: tak mám tady kino Besední dům v Králově Poli. JN: Besední dům... LS: sem našel. JN: tam sem snad byl jednou nebo, málo. LS: mhm, tak se podíváme, jestli je tu ještě nějaké další. z toho Králova Pole... JN: tady em em v městě byly kino jak je em starý em vedle Starý radnice tam bylo nějaký kino, to si nepamatuju, jak se jmenuje teď jak se de na náměstí Svobody takle dolu, tam je to náměstí dneska no em Stará radnice předtím je takovej šikmej plá- plácek ((pravděpodobně Zelný trh)), no a tam to si nepamatuju jak se to kino menovalo, tam sme ch- chodili sem tam teda sme do toho taky chodili. LS: u Staré radnice? já teďka přesně nevím [kerý má-] JN: [Stará radnice] LS: kerý budete mít na mysli, tam třeba bylo hodně známé kino Univerzum, potom se to menovalo Metro... JN: no Metro, Metro teďka si pletu kde bylo... LS: Excelsior, Republika. JN. jo. LS: to byly taková nejznámější kina v tom v tom vnitřním Brně v tom centru JN: jo, no my sme chodili do různejch fil- do různejch to už si tak nepamatuju, víte, přesně. do toho Unionu ((Union)) se chodilo často jednak že tam bejvaly ty grotesky a kolikrát tam byly filmy em který sme chtěli vidět, nějaký ty nějaký ty kovbojky a tak, no. LS: ehm. JN: a ja- pak ja- jak jak se do toho vložili Američani, tak Němci už to zarazili, postupně, pamatuju si dokonce jeden jeden švédskej film se tady promítal, taky nevím jak se me- menoval to em em tenkrát tam byla nějaká melodie a vím, že em to bylo vihrmachn muzík ((Wehrmacht musik)), německy teda dyš to bylo přeložený, pač tenkrát ty filmy byly s německejma titulkama, pokud byly český nebo taky tam byl taky ňákej italskej film, sme taky viděli, taky francouzskej film, ale to to bylo vyb- pečlivě vybíraný, aby tam teda aby tam nebylo něco protiněmeckýho. LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se rozhodoval? JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino, pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino, možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala ((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun. LS: takže vy ste si vybíral podle... JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi sebou. LS: který film by vás teda zajímal, který byste chtěl vi-
Jiri_(1924).txt
snažili sme se vůbec pak i tady v Brně, snažili sme se bojkotovat německý filmy. LS: jo? JN: jo, to jenom třeba ten žid sís ((Jud Süß)) sme tak to byl člověk zvědavej, voni to strašně chválili, taky na náměstí Svobody byl jeden bylo jedno kino ((Central)), to bylo jen pro Němce. LS: a to si nevzpomínáte na název toho kina? JN: ono bylo v tý frontě, dyš em jak je dyš se šlo vod Jakubský, jo, tou ulicí Jakubskou, tak hned na levý straně, vono nebylo velký a tam dávali teda ty echt německý, tam chodili na legitimace enesdéápé ((NSDAP)) Němci tam chodili. Ls: mhm. JN: tam se... LS: já tady mám náměstí Svobody kino Central. JN: to bylo asi vono. LS: jo? JN: to bylo vono. LS: kino Central, takže to bylo vyloženě německé kino. JN: to bylo německý kino. LS: a tam ste teda tomu ste se vyhýbal. JN: já sem myslím tam vůbec nikdy nebyl. LS: hm. JN: eště jednou snad ale těžko, vůbec sem tam nebyl. LS: hm, hm, to je právě zajímavý, tady v tom protektorátu, tam potom byly vlastně i zvláštní předpisy, že jo, do těch kin, tam musely být že jo, už ste zmiňoval ty německé titulky. JN: no jó.
Jiri_(1924).txt
LS: a vzpomenete si přímo třeba na nějaký zážitek z kina z tady tý doby, který by právě souvisel s tím protektorátem, s těmi předpisy em nebo třeba publikum, že jo, mohlo dávat najevo nějakym způsobem svůj nesouhlas, nebo naopak souhlas s tím, co se promítalo. JN: to se taky stalo, ale to em bylo jak dyš dyš vpadli do Ruska, Němci, tak to měli úžasný úspěchy, jo, to byly strašný strašně zajali těch, tam teda Rusi Rusi nebyli vůbec připravený, tito, tito a Stalin to tam zvoral em si pamatuju, že tam em se stalo, že voni, jo, vobjevil se Hitler, Němci, který byli v kině, pač chodili Češi i Němci, jo, vyskočili, začli tleskat a řvali hurá hurá. jo, Češi zase ( ) ticho jo a ale to bylo to bylo vo hubu, pač von pak Němci rozsvítili, jo, a tak každej zmlkl, jo, aby aby ho nemohli, aby ho nemohli jako zničit, páč to to se dostal člověk do koncentráku a nevěděl za co.
Jiri_(1924).txt
LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho kina? JN: s kamarádama. LS: tady v Brně. JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]
Jiri_(1924).txt
a tady em v Brně se to nekomentovalo, na teda to vůbec nepřišlo. LS: nikdy ste se nesetkal s tím, že by vám třeba doporučili, ať dete do kina na ňáký film. JN: ne, to ne, jedině potom až potom jak sem řikal, že s- em ten udělal ten ( ) oni ho vyhodili, vyhodili ředitele celý průmyslovky, vyhodili třídního a a toho profesora, kterej tam byl a tak eh potom teda sme potom museli chodit násilně na ňáký na ňáký představení em německý, jo.
Jiri_(1924).txt
LS: to sem se chtěl právě zeptat, co co to bylo za filmy, co vám promítali tady ty, na které ste museli chodit. JN: to byla nějaká propaganda, já už já už si to nepamatuju. LS: nepamatujete a jak ostatní třeba spolužáci na to reagovali? JN: no každej byl nasranej s prominutím, jo, to sme tam chodili, museli chodit, jo, ale to to to se stalo asi jenom dvakrát, voni z toho udělali víceméně slavnost LS: aha aha JN: jo, slavnost a nějakej em něco přesvědčovali přesvědčovali nás tam, že to vyhrajou, jo. LS: a to bylo v rámci výuky ste chodili? JN: to em výuka nevýuka, celý půldne sme tam byli třeba. LS: aha aha aha, takže to bylo spojený vlastně jenom vám promítli film nebo ještě vám něco k tomu řikali... JN: tomu pro- prom- to to tam řečníval ten ten blbec německy a česky von si pamatuju jak řikal, že němčina, to bude to esperanto v Evropě, jo, prostě, jo pak ho pověsili po válce ho pověsili hned tam proti Lékařský fakultě, tam je tělocvična německá a tam ho po- po- pověsili.
Jiri_(1924).txt
LS: a em, eště sem se chtěl něco s tím a to v kterém kině to bylo, co ste říkal tady to to si nevzpomínáte. JN: co? LS: tady ty povinné projekce těch... JN: skala ((Scala)) LS: ve skale ((Scala))? JN: ve skale ((Scala)) určitě a mám dojem, že eště někde ale ve skale ((Scala)) to bylo určitě a mám dojem, že že dvakrát sme byli ve skale ((Scala)). LS: mhm. JN: ale si si nepamatuju, no nebylo to častěji, no anebo dyš ten <Hugo Tuskány> tak to s- to von tam nikdo nechtěl jít, bylo nařízení, že kolikrát nás tam musí, bylo to v neděli, jo a kolik musí bejt a a to sem měl průšvih málem s tím, protože em em vybrali nás, já sem byl vybranej kvůl- kvůli nějakýmu vyrušování nebo co a já sem se ňák vzpouzel a a pak sem prohlásil tak dobře, dyš tam musim, tak tam pudu a on em se zarazil strašně si pamatuju a říká, ne, vy tam dete dobrovolně.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste měl. JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně. LS: mhm, jednou až dvakrát týdně. JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí, jo, to sme si domlouvali mezi klukama, řikali, hele, támhle je dobrej em dobrej western, jo, nebo tak... LS: no. JN: tak sme tam šli a a potom byly pamatuju si, pak byly ty filmy někerý byly slušný třeba sluš- Noční motýl, esi ste to byla taková em jako že do toho dalo více více více prachů se do toho dalo, jo. LS: to se vám líbilo? JN: bylo to nákladnější, jo, bylo to bylo to docela pěkný no, taky tam bylo vo těch prostitutkách, tak se mi to líbilo, no a to to byly to to různý to byly některý, tak já už si to nepamatuju, vite. LS: to nevadí, řekněte co si pamatujete, teď mluvíme o těch filmech, tak třeba co pro vás byl dobrý film, podle čeho vy ste se rozhodoval, co byl dobrý film podle vás. JN: no, jednak aby to byla psina, jo, to bylo jedno měřítko, potom em ale byly tam vážný věci, kerý mm jo, někdy se tam řešily různý růz- různý ty a no tak (..) LS: em třeba jestli pro vás bylo i důležité, kdo v tom filmu hrál. JN: jo. LS: měl ste svoje oblíbené herce a herečky? JN: no to byl tenkrát eště Marvan ((Jaroslav Marvan)) myslím a Smolík ((František Smolík)) nebo jak se menovali. LS: hm. JN: pamatuju si. lS: hm. JN: to em samozřejmě že s-, no Voskovec s Werichem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to to sme se snažili na to jít a pamatuju si, že nám nám třeba nedoporučovali, to to bylo ještě předtím vlastně někerý kantoři to nedoporučovali, abysme na to necho- abysme na to nešli nebo tak, no to bylo tak jako když nám řekli, na kerej film máme jít no. LS: a čím to zdůvodnili třeba že tam nemáte jít? JN: no že to je em že to je neni pro mládež ta výchova a tak, no. LS: mhm, dobře a dyš se teda dostaneme zpátky ještě do toho Brna, tak vzpomenete si konkrétně, která ta kina ste nejčastěji tady navštěvoval? JN: nejčastěji Studio. to bylo to sme měli po ruce, to bylo to laciný, potom bylo myslím ňáký kino myslim taky v tý sokolovně jo, nebylo tam? LS: em myslíte Sokol? Sokol měl svoje kino, moment jak se mi tady... JN: v Sokolský ulici, tam em byl stadion tam byl stadion sokolskej... LS: kino Stadion, nebylo to kino Stadion? JN: to je pravděpodobný, jo, tak tam sme někdy šli, tam to bylo vo něco dražší jo, to hrála ta koruna hrála velkou velkou roli. LS: jo? JN: no neměli sme prachy a eště k tomu sme neměli jídlo, víte, tak se to nedalo, to bylo blbý. LS: ale na kino dycky se muselo najít. JN: no muselo se nebo tak em vono stejně dycky se to nedalo utratit tak za to, no. LS: mhm, jo takže ste říkal em Studio. JN: Studio a to to na ten Stadion. LS: Stadion, [a eště nějaké kino] JN: [na Stadion sme chodili] a eště já nevim, jak se to tam menovalo čoveče tam dole... LS: zkuste si třeba ulici jenom vzpomenout, můžeme to tady dohledat. JN: ulici em myslim Štefanikova. ((pravděpodobně kino Moravia)) LS: tak já se podívám, jestli to tady není, Štefánikova... JN: to je proti Lužánkám, jo, tam bylo kino, takový menší tam sme taky chodili. LS: Štefánikova to tady bohužel teda nikde nemám, tenkrát ta ulice se menovala jinak že jo? JN: to se co sem tady tak asi štyrykrát se přemenovala. LS: Štefánikova ulice naproti Lužánkám, řikáte. JN: no bylo to kino naproti Lužánkám no, dyš se šlo vod jak se sakra dyť sem tam tudle jel, no já mám s tou pamětí mám velký... LS: ne to vůbec nevadí. JN: no to se tam dyš se de vod města tak je to první stanice. LS: mhm, Moravské náměstí. JN: vod Moravskýho náměstí dyš se de, tak je to první... LS: Moravské náměstí, potom je Pionýrská? Pionýrská. JN: tak před. LS: Antonínská. JN: Antonínská. LS: Antonínská. JN: tam to bylo někde vedle Antonínský. LS: ehm tak jak je dneska Městské divadlo myslíte? ne. JN: proti to bylo. LS: proti Městskému divadlu? JN: ale proti blíž ještě k Antonínský. LS: blíž ještě, já vím, že tam bylo někde Univerzum, Metro se to se to menovalo pak to kino. JN: si to si napamatuju tak... LS: ale bylo tam ještě jedno. JN: takovej krcálek to byl. LS: mhm, takže tam ste taky chodil. JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika třeba postupně. LS: mhm mhm JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo nejlacinějc. LS: takže ste čekali, až... JN: až až až to tam příde. LS: až to příde do toho lacinějšího kina. JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden, anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se zařizovali. LS: mhm a teda které které z těch co ste řikal bylo nejoblíbenější pro vás to kino. JN: no to Studio. LS: a proč bylo zrovna oblíbený. JN: protože je laciný. LS: protože bylo nejlacinější, jiný... JN: bylo laciný a byli my sme bydleli sme dost vokolo, tak ty ty co sme tady byli em to sme byli teda em venkovský, jo. LS: mhm. JN: Brňáci třeba byli byl- v Krpoli ((Královo Pole)) no tak chodili do Krpole nebo tak. LS: jasně a jiný důvod, třeba že by se vám líbilo, jak to vypadalo vevnitř, nebo... JN: no tak tenkrát takovej rozdíl nebyl, víte. LS: nebyl? to by mě právě zajímalo, vy ste určitě těch kin navštívil spoustu... JN: jó. LS: tak kdybyste měl [porovnat] JN: [tak velký rozdíly] nebyly. LS: ne? JN: vono to bylo dost em dost chudý, víte, celkově. LS: vzpomenete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru toho kina, nebo přístup zaměstnanců k těm návštěvníkům? JN: no skala ((Scala)), to bylo slavnostní kino, jo, to b- to bylo jako takový reprezentační, potom em tam jak se sakra menuje em naproti, když se jede vod nád- z nádraží a zahybá se jed- jednička zahybá... ((kino Kapitol)) LS: hm. JN: tak hned nap- naproti v tom tam je pořád je tam ňáký kino. LS: pořád je tam eště? JN: tam je a je je aspoň mám dojem, že pěkně zařízený, tam sme taky někdy byli, sakra jak se to tam menuje. LS: já teda bohužel zase nevim, co myslíte. ani ulici nevíte, jak se ta ulice menuje? JN: no je to, je to dyš se jede vod nádraží. LS: mhm. JN: zahne jede jednička a zahne doleva vod nádraží, jo. LS: a jakým směrem dyš jede? JN: no dyš jede z nádraží tou jedničkou sem do města do měs- centra nebo a pokračuje. LS: jo jo jo Šilingrovo Šilingrovo náměstí, nemyslíte? na Šilingrově náměstí? tam bylo taky kino, tam jezdí jednička okolo mám dojem. JN: Šilingrovo náměstí, je to [je nahoře] LS: [ne ne ne] tam jednička nejezdí, to je to je nahoře. JN: nahoře, hergot. LS: tak na to asi nepřídeme, to [to nevadí] JN: [ale tam] tam tam bylo kino dycky a bylo bejvalo slušný jako víte takový lepčí. LS: hm. JN: no takový a je to tam dodnes jo,
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, můžeme se vrátit zase em teď bych se vás zeptal, jesi naopak bylo v Brně kino, které ste vyloženě neměl rád, nebo kam ste zásadně nechodil. JN: no tak do toho německýho. LS: do toho centrálu ((Central)). JN: do toho centrálu ((Central)). LS: a ještě nějaké další to bylo? JN: ne, já si nepamatuju. LS: ne. JN: že bych měl em jo, že bych měl, poněvač ( ) vyloženě německý kino, tak tam ze zásady voni tam měli plagáty dycky ale ale na někerý směli jenom Němci, jo, to třeba na někerý představení, ale tam tam bych bejval nikdy nešel, jo.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jak ste se v tom kině choval, vy ste řikal, že ste tam chodili s kamarády, jak to probíhalo v tom kině, to vaše chování. JN: ale, nebyly, jak říkám, se snad stalo snad dvakrát že (vohlídali) ty Němci ticho ticho... LS: mhm. JN: páč víte, to měl každej strach, že se něco poněvač to stačila maličkost,
Jiri_(1924).txt
LS: já sem myslel teďka třeba em třeba i běžná návštěva nějakého normálního filmu, tak jestli třeba ste při tom jedli jídlo, pili nápoje bavili, ste se spolu? JN: no to nebylo možný. LS: ne? JN: to ne, nep- nepamatuju si to em to to by nám to by nás ( ) hned ty voni dycky nějaký zaměstnanci a to by to nebylo to nepřicházelo v úvahu, si nepamatutuju, že by něco takovýho bylo. LS: takže ste byli... JN: moh- mohlo se jedině snad dyš měl člověk žízeň a měl v v ruce skleničku sodovky, tak že se napil a šoup jí zpátky do kabele nebo tak, ale jináč, aby se tam jako živil něčim, to nepřicházelo v úvahu. LS: ani ste se spolu nebavili nebo ste nějak nekomentovali ten děj. JN: ne, to nešlo. Ls: ne. JN: ne, to nešlo to vono vono byla velká přísnost ( ) člověk nevěděl co to co to, člověk nevěděl... LS: byl tam někdo přímo jakoby v tom sále, kdo dával pozor na ten pořádek? JN: no tak em nevim, jestli to bylo někde přímo uřčený, ale vyskytovali se tam takoví lidi, to jo. LS: mhm hm a to jak ste říkal, že třeba lidi reagovali na ty na obrazy toho Hitlera nebo em... JN: to Němci jo. LS: stávalo se, že třeba u normálního filmu, třeba hraného filmu? JN: jo, to dyš em zrovna u hranýho ne, ale týdeníky, dyš ( ) záběry em Hitler někde vystoupil a řval tam, ten doved řvát, to víte, řval tam oj oj oj a jo, vir vir já nevím vir dank vílen fýrer, vite, děkujeme našemu vůdci. LS: jasně. JN: to se tam to se tam vyskytlo, ale nebylo to, em aby se to vyskytovalo hromadně, to se nestávalo. LS: bylo to často, často? JN: právě že to se... LS: ne? JN: to se nestávalo, právě že v tom nadšení, dyš tenkrát táhli do toho do toho Ruska, voni tam v- voni tam zajali snad milion zajatců nebo kolik, byly tam detailní záběry, voni snímali ty Mongoly a ty em snímali je na slunci a dyš seděli proti slunci, tak voni kor vypadali teda jak a teď tam to dycky šel záběr tam ukazovali že jak sou jako škaredý a tak a... LS: mhm. JN: se tam vobjevila ušlechtilá postava německýho vojáka, každýho krásně voblečenýho a ((smích)) my sme si z toho dělali víceméně psinu. LS: a (nemohlo třeba být, když ste) nebo nelíbily se vám tak ty týdeníky, nebylo možné, že ste třeba přišli dýl do toho kina? JN: (to nebylo možný) LS: a nechodili ste dýl teda, chodili ste na ty týdeníky taky. JN: no, někdy se ch- šlo dýl, ale tak- nějaký hromadný akce, to ne. LS: to ne, hm, a v tom kině potkával ste tam svoje známé? v hledišti? JN: no em s- svoje kluky známý, ze školy, sem tam. LS: hm a potom dyš třeba skončil ten film, tak povídali ste si spolu o tom o tom filmu? JN: no ( ) ve škole hlavně se... LS: mhm. JN: víte, to zas byla blbost nebo em sme s- to tvrzení sme uváděli na normální míru, protože voni Němci byli ( ) voni dyš začli vítězit, jo, voni byli byli přesvědčený, že teda přesně není... LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste do kina šel. JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej, nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film, páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita nebyla, jo, ale to sme na to šli a hr- hrála se tam nějaká melodie a to em nikde se to jako nehrálo, pamatuju si, že tam em byli parta kluků z z toho em z konzervatoře a voni si to ( ). LS: jo? JN: a že potom to hráli třeba dyš v neděli se chodilo do na tanec tady v ( ) tak prostě ten tam hráli. LS: hm, a em eště se vrátíme, vy ste zmiňoval některé ty herce, které ste měl rád, to sme jenom nakousli, em mohl byste teda říct třeba které herce nebo herečky ste měl rád a proč zrovna ty? JN: no tak to je, em to víte, tak jaký, no, to byl Smolík ((František Smolík)), Marvan ((Jaroslav Marvan)), páč voni byli takový charakter, že ho ukazovali. LS: ehm ehm. JN: jo já no a a nebo pěkný herečky, že jo, taky.
Jiri_(1924).txt
JN: já sem chodil taky do divadla sem tam moc k- LS: hm hm. JN: moc kluků nechodilo, no tady bylo to divadlo, kerý je dneska Mahenovo, to bylo víceméně německý divadlo, to voni nem- naši herci ho neměli moc rádi a pak bylo starý divadlo ((divadlo Na hradbách)) tam jak je ten Bílej dům, jak se řiká u toho kostela, tam bylo malý divadlo, tam padla bomba na něj, to spadlo uplně, tam sme chodívali, to bylo naše starý český divadlo, tam sme chodívali hodně, z- teda hodně, no, víckrát tam hráli ňáký operety a pamatuju si, dokud ještě nebyla válka s Ruskem, tak tam bylo vod ( ) ale bezvadná ale bezvadná taková trilogie srandy, jo tak člověk to posuzoval, že <jak je to tam krásný> (..) ale von (co doved udělat, to von si) člověk myslel, že to dělá jenom srandu, ale vono to bylo pravdivý, pravdivý, jo. LS: no a třeba ještě nějaké další zábavy kromě toho kina a divadla? JN: no na fotbal sme chodili. LS: mhm, takže sport. JN: jo, na fotbal, já pamatuju dokonce jak hrál eh Bican ((Josef Bican)) tady, v Židenicích, čoveče, to bylo zázračný. LS: <jo> JN: on byl už byl trochu při těle, von tenkrát von byl rychlej a von dostal tu přihrávku a von se na patě votočil a a pic brankář měl co dělat (a nemoh to chytit) von za eh za celé za za to za to údobí, jak se za toho půl roku si pamatuju, že jednou ve stati- sta- statiskách statistikách bylo, že střílel za Slávii dvanáct jedenáctek, jo, a dal dvanáct gólů jo <to von> prostě to bylo nechytatelný co von doved. LS: a ještě něco dalšího, kromě teda toho fotbalu, toho divadla... JN: no já sem... LS: v tom volném čase? JN: taky bejval em tam jak je Výstaviště, tam bejvala Bauerova rampa, tam byli cyklisti tam jezdili a (..) em em kam sme to sakra eště chodívali. LS: a dával ste přednost tady těmto, co ste menoval třeba tomu sportu, tomu divadlu, přednost před tim kinem? JN: ono to nebylo tak častý s tim sportem, vite, to (..) LS: takže která... JN: my sme tam chodili rádi, no, zase, ( ). LS: mhm. JN: no na ( ) tam sme jezdili na kole a pla- plavali sme s
Jiri_(1924).txt
LS: takže která vlastně z těch z těch zábav pro vás byla taková nejpřednější? JN: no nejlacinější bylo kino, jo. LS: hm hm. JN: a dyš byl pěknej fotbal, tak se šlo na fotbal a... LS: jasně. JN: a ale na divadlo sem tam sem já teda sem chodil sem tam na divadlo jo ( ) to (..) ( ) to byla nádhera čoveče. LS: a v tom kině em se třeba stávalo, že se promítaly taky barevné filmy, vy ste... JN: to byl, první barevnej film byl em em baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)) LS: baron Prášil. JN: tady si pamatuju. LS? takže bylo to pro vás třeba i důležité, jestli ten film je černobílý nebo barevný? JN: no to se ví, to se líbilo se nám to, no, byly tam, to voni si Němci dali záležet na tom, aby jim to vyšlo. LS: takže to byl první barevný film, který ste viděl. JN: jo, no předtim byly nějaký ty grotesky třeba. LS: jo, ehm. JN: a todleto byl hranej film, kerej byl v barevném, protože někerý lidi tomu nechtěli věřit, řikali, to není možný. LS: a jak to na vás působilo, dyš ste viděl svůj první barevný film, předtím vlastně všechno černobíle. JN: no, já, to se mi líbilo samozřejmě, to jako, jak to působilo em bylo tam vyšší vstupný teda určitě. LS: jo? JN: jo, to voni si přida- přidali třeba dvě koruny, že, místo těch třech to stálo pět, tak sme se podrbali za uchem. LS: v kterém kině se to promítalo ten film, nevzpomenete si na to? JN: já, to vám neřeknu. LS: to nevadí. JN: ale vono se to promítalo asi ve dvou kinech tady, nebo mož- možná dokonce ve třech.
Jiri_(1924).txt
německý em voni se pokoušeli dělat taky takový jakoby westerny a ale em to s- to já vim, že dyš se vobjevil ňákej cizí film, tak ze zájmu sme se zašli, chtěli podívat, mám dojem, že nějakej italskej sme viděli a francouzskej dokonce, ale to byl to, bylo to bylo jako bílá vrána mezi tim jenom, pak bylo všecko německý a naše.
Jiri_(1924).txt
LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste zásadně nechodili? JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem. LS: a který třeba z těch německejch se vám líbily? JN: to si nepamatuju. LS: nepamatujete. JN: to bych kecal, víte. LS: to nevadí. JN: to bych kecal, to jako... LS: mhm. třeba ste zmiňoval, že se snažili natáčet nějaké westerny po vzoru těch amerických. JN: jo, něco tam, něco si tak vzpomínám, ale te- so to pletu, ale bylo to stejně blbý. LS: ((smích)) tak to nevadí a stávalo se třeba, že ste šli na některý ten film víckrát? JN: jo to se stávalo. třeba někdy na americkej se šlo dvakrát, třikrát, taky se to stávalo, ale celkem vzácně. LS: hm. JN: pač člověk holt, to vite, to ( ) to bylo špatný, no <to já sem dostal ty štyry stovky>
Jiri_(1924).txt
JN: no tak em tak že jo k- pouštěli nějakou reklamu, ale ne takový velmi velmi krátce, anebo promítali krátký ukázky z dalších filmů. LS: hm hm JN: to bylo to bylo dost častý, ale to bylo velice krátký a tak ta reklama byla jako byly byly ty
Jiri_(1924).txt
LS: ((smích)) takže to bylo před tím filmem se promítala krátká reklama. JN: jo, krátce něco tam bylo. LS: a přestávka, dyš byla přestávka? JN: em o přestávce taky se mohlo někdy stát, vono někdy totiž někerej ten film se em musel ňák že to nestačili to navázat, jo, že to, takže byla krátká přestávka, jo, a ale to em to už to bylo ( ) pak už to měli zařízený, že měli dvě mašiny tam a... LS: ehm a třeba stávalo se, že v těch kinech bylo ještě jako doprovod nějaké živé vystoupení? JN: nepamatuju. LS: ne. JN: nepamatuju se. LS: ehm a dyš ste zmiňoval vlastně ty doprovodné části toho programu, to znamená třeba ty reklamy nebo týdeníky, měl ste zájem tady o tyhlety doprovodné. JN: no, tak em těch reklam tam bylo jenom ně- ňáká uplná maličkost, to se dělalo, no tak člověk si říká jak je- pudu na to, nepudu na to, jo, že si to ( ) na t- na t- jo, například, že jo, něco teď dávali ukázky z tý Babičky ((Babička)) dyš uš jo tak tak sme řikali si, jo, hraje tam teda ta nebo ten tak si zase... LS: hm. JN: ( ) podívat. LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v domácnosti. JN: e- ne neměli sme nikde. LS: ne. JN: myslíte v domácí... LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy. JN: ne to sme neměli sme neměli.
Jiri_(1924).txt
JN: to bylo pro tydle a em a za to se nic neplatilo. no nebo nebo propagovali, že něco někde bude. zábavy nesměly bejt, to se nechodilo tancovat nijak, dyš dyš něm- německý vojáci musí bojovat, tak přece se nebude tančit, že jo, nebo tak to nebylo. zajímavý bylo že, že sem na tý průmyslovce, že bylo dovolený pořádat pořádat em ty em taneční hodiny. LS: jo? JN: jo. LS a tam ste chodil do tanečních? JN: no samozřejmě. LS: ((smích)) JN: tak to bylo to sme byli v kerým, myslím v třetím ročníku, anebo v druhým v dvaačtyrycátým to bylo asi, nejsem si jistej už, no a tak ale to bylo pro be- to bylo v Besedním domě ((Besední dům)) a tak em měli sme mistr Kadlec dancmajstr teda a jeho žena a ty to vedli na úrovni. LS: hm. JN: jo, to on to držel, aby aby se kluci naučili chovat a a na průmyslovce my sme tam neměli holky žádný, tak to se to šla delegace a vyjednávala ve Vesně, tenkrát byla Vesna. LS: no. JN: jo, a to bylo pro pro holky a na- voni byly rádi, dyš sme samozřejmě voni taky voni zas neměly kluky.
Jiri_(1924).txt
LS: přes prázdniny ste tady v Brně nebyl. JN: no, to sem nebyl, to sem byl v Telči. LS: a tam ste zase třeba chodil přes ty prázdniny do kina? JN: taky. LS: jo? mě by eště zajímalo, dyš byste porovnal tady tu svojí zkušenost právě z toho venkovského nebo z toho maloměstského kina a potom tady z těch brněnských kin. dyš byste to měl porovnat, jak v čem to bylo jiné nebo... JN: nic zvláštního, tam sme neměli Němce ( ). LS: ani za války? JN: ani za války, ještě sem tam nějakej, tam, pač Telč a ( ) to bylo český. to von žádnej valnej rozdíl nebyl, akorát že tam bylo, my sme to kino měli v rovině fakticky, to to eště tady ( ) našikmo, že jo, tak to bylo že člověk dyš tam blbě seděl, tak se musel ( ) no tak celkem to šlo. LS: takže tam to bylo celkem asi trošku provizorní, to kino. JN: no jó, to bylo provizorní, no, ale bylo to plný, bylo to bylo to na hodně lidí oni byli ty...
Jiri_(1924).txt
JN: to víte, hledal sem něco co b- vždycky něco, co by jako bylo pro pro tu českou věc, nějak nenápadně, aby to ty Němci nepoznali jako.
Jiri_(1924).txt
JN: tak jako ( ) ten to měl vždycky ( ) jo, přišel na to, že dyš tam bude dávat moc těch válečnejch, tak to neni dobrý že, že chce ( ) že ty lidi si chtěj jako vodpočinout vod toho. LS: hm hm. JN: a to a von byl chytrej, chlap mizerná (..) voni sou (eště ta) nějak jinak se menovali hm hm. LS: co máte na mysli? JN: to byly ňáký takový,
Libuse_(1928).txt
no a pak sem chodila hlavně do té jako Studio se to jmenovalo, ten kino Art, no a tam už sem viděla, to bylo za války i německé filmy marika rek, marika rek ((Marika Rökk)), všelijaký takový ty ee, prostě už si to nepamatuju, ale krásný filmy to byly.
Libuse_(1928).txt
ale to se mnou pak už nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s kamarádkama do kina...
Libuse_(1928).txt
LN: tak to ne, to sem nechodila co do toho Studia ((Studio)), tak to už sem chodila pak jako děvče a to už byly takový ty filmy, jako i český, takový vážný a tak ?jako? KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste byla starší, tak jak často ste chodila do kina? LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za týden do toho Studia ((Studio)). KH: hm LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma, takže to už sem nesměla chodit. KH: hm. ?šla ste někdy? LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit? KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a pak hned to stihla v šest? LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče, to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit, tu korunu. KH: hm LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma. KH: hm. a do kterých kin ste teda chodila? LN: tak já sem chodila, když sem byla jako tak v té, KH: na tom gymnáziu. LN: v prvním ročníku na tom gymnáziu, tak hodně sem chodila do toho Artu ((Art)). no pak sem chodila třeba e do Lucerny ((Lucerna)), to bylo tam na Horové, na Veveří. Bývala, já nevím, jak se to tam jmenovalo, v té Lucerně ((Lucerna)). no a pak sem chodila, na tom Stadionu ((Stadion)) ne, to tam nebylo. do toho Artu, potom do skaly ((Scala)) sem chodila, pak do Kapitolu ((Kapitol)), pak do Moravie ((Moravia)), to bylo na Cejlu. Moravia! no a... Lucerna, Moravia, skala ((Scala)), Kapitol, Art, no a to je myslím tak všechno. to bylo poblíž toho mýho, nejblíž tomu mému bydlišti, takže tam sem jako chodila KH: a měla ste svoje oblíbený kino? jako který byste z těch kin měla radši? LN: no, to nejradši sem měla to Studio, protože tam byli všichni moji, tam chodili moji, moje spolužačky i moji spolužáci a kamarádi, takže to sem měla nejraději. tam sem chodila vždycky s těmi kamarádkami. KH: jo. a bylo naopak v kině, teda pardon, v Brně kino, které ste neměla ráda, nebo do kterýho ste nechodila? LN: ne, tak to mně vůbec, to mně nepřipadlo vůbec. KH: hm. LN: já vím, že třeba ta Moravie ((Moravia)), tomu se říkalo blechárna, jo, ?takže to bylo takový ošuntělý,? tak tam sem moc třeba nechodila, ale říkalo se tomu blechárna, no. KH: hm LN: tak KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr? LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla.
Libuse_(1928).txt
ale potom on už se mnou nechtěl nikam. on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů, ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on mě s sebou nikdy nevzal. KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina? LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla sem dobrou kamarádku.
Libuse_(1928).txt
a pak sem měla ještě jednu kamarádku, ta bydlela na bývalé Akademické, takže s těma. já sem měla spoustu kamarádek, tak jedině s těma, ale s rodičema né. to maminka málo chodila někam. to jenom potom, až už sem byla starší a vydělávala, tak sem s ní chodila do divadla. KH: hm, a potkávala ste v kině třeba i jiný známý? že byste tam potkávala nějaký lidi pravidelně? LN: ne, to já tam měla ty svoje oblíbený kamarády, jinak sem se vůbec nezajímala o nějaký dospělý nebo to. to mě naprosto nezajímalo. KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste si o těch filmech? LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek ((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová, nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě krasavci? (.) já si nevzpomenu! KH: no, to nevadí. LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo,
Libuse_(1928).txt
LN: no! jo, to teda. rita hejvort ((Rita Hayworth)) to byla herečka, prostě americká, že jo. marika rek ((Marika Rökk)), to byla německá jako, to byly muzikály teda krásný, výprava, jo a Korbelář ((Otomar Korbelář)) a potom teď umřel, jéžišmarjá, to není ?možný?! KH: hm LN: ?nemám paměť, já sem si to mohla připravit!? KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině, měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo tak? LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to nepřicházelo v úvahu jako. KH: no a bavili ste se třeba během přímo tý projekce toho filmu s divákama nebo s těma kamarádkama? LN: ne, to. až potom jak sme šly domů, tak to sme si vykládaly, ale během toho kina sem se nebavila s nikým. KH: no. a tleskali ste třeba? nebo nějakej jinej druh? LN: ne, to nevím, že by se v kině. ne, to sem netleskala, nikdy. KH: dobře. a jak ste si teda vybírala ten konkrétní film, na který ste šla do kina? LN: podle toho, co tam hráli. jakmile změnili program, že, tak sem šla na to nový. KH: hm LN: podle programu, to, co bylo novýho, tak sme tam šli na ten film. KH: a kde ste o tom získávala informace, vlastně o těch filmech? LN: no, tam byly vyvěšený, tam sem prostě, tam byla předzahrádka a i na tom plotě byly plakáty, že. nebo program kina tam byl vyvěšený třeba na celý měsíc dopředu. KH: hm. LN: tak to už sem věděla, že za týden budou hrát to a to, takže [tam sem se to dozvěděla]. KH: [a psala ste si to třeba někam?] LN: nepsala. ne. KH: hm. a kupovala ste si třeba tenkrát, jak vycházelo reví ((Revue)) nebo nějaký jiný filmový časopis? LN: ne, to sem si, na to sme neměli peníze, ale to vím, že třeba jedna moje kamarádka, škoda, že, já sem jí chtěla zavolat, ta si kupovala to reví ((Revue)), že. to bylo Kino, to byly časopisy KH: hm. LN: nebo reví ((Revue)), jo. ta jedna moje kamarádka, ta se jmenovala provdaná jako Šmídová, ona měla za manžela Šmída Alfu. on hrál u Gustava Broma, takže ta dokonce, možná, že to má ještě teď, ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem, takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty fotografie taky. KH: hm. LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak KH: hm. LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky. KH: jako z těch filmů? LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme si tam pouštěly u ní. KH: hm. a třeba bylo pro vás důležitý, kdo v tom filmu hraje? nebo vybírala ste si podle toho ten film? LN: nó, určitě. tak oni tam, to byli za té, to bylo potom už za té války, tak to byli Adina Mandlová, Hana Vítová, Raoul Schránil, pak Novotný ((pravděpodobně Antonín Novotný)), herec. potom Jiřina Štěpničková, tak to byli moji oblíbení. ono to totiž za té války moc těch KH: hm. LN: herců jako nebylo.
Libuse_(1928).txt
to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina ((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít. KH: hm. LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla lístek, tak mě tam nepustil
Libuse_(1928).txt
KH: pamatujete si, jestli ste to třeba rozlišovala, jestli ten film byl českej, německej nebo americkej před tou válkou? LN: no tak za té války tam byly titulky. to byly německé filmy, tak to bylo s titulkama a já - teď si nemohu vzpomenout, ale možná že ty české filmy měly zase německé titulky. KH: hm. LN: to už si nevzpomínám, ale ty německé filmy tam měly titulky, dole české. a jestli ty české, teď si to nevzpomínám, jestli české filmy měly dole německé filmy, ee titulky. to nevím, ale vím, že třeba když byl týdeník, že, tak to třeba mluvil Němec a byly tam ty české titulky. to bylo hodně těch titulek dole, to sem si musela přečíst. KH: jo. LN: mám dojem, že to bylo, ty týdeníky byly německý, jako. KH: v protektorátu potom už určitě jo. LN: na protektoru, no. KH: a pamatujete si ještě něco, z čeho by to představení bylo složený, kromě toho týdeníku a filmů? nebo jestli tam byla přestávka? LN: no tak přestávka byla jenom, já už nevím, keré to byly filmy, to bylo myslím tak už hodně později. KH: hm. LN: kde byly prostě oba dva díly, že, tak tam byla mezitím přestávka. to byly dva díly, ale jinak to jelo prostě. to bylo tak ty dvě hodiny, hodinu a půl a KH: hm. LN: bez přestávky. KH: a které filmy ste teda měla ráda? LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel, jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny ty známý filmy. KH: a viděla ste nějakej film vícekrát? LN: Nočního motýla ((Noční motýl)) sem viděla vícekrát. no, to sem, ten se mně moc líbil. no a s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), to bylo Panenství, myslím, sem viděla několikrát. ta Jiřina Štěpničková, to byl Kříž u potoka, ne, to sem viděla jenom jednou. já už si to tak nevzpomínám, ale vím, že s tou Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), jo, to sem viděla. jak hrála Adina Mandlová, tak sem šla. KH: hm. LN: to už si tak přesně nepamatuju, ale vím, že, a potom Dívka v modrém, tam hrála myslím, Vlasta Matulová tu roli, takže ee na to sem byla taky asi dvakrát KH: hm. LN: na té Dívce v modrém ((Dívka v modrém)). KH: jo. LN: no tak. KH: no a co třeba jiný druhy zábavy, jaký ste měla ráda? jakoby jestli ste třeba něčemu dávala přednost před tím kinem? LN: tak já sem hodně sportovala, já sem chodila do Sokola. potom za války teda Sokol byl zavřený. to jako, ale já jsem jako hodně sportovala, takže potom my sme ve škole měli profesorku tělocviku, jmenovala se Růžena (Bajnhauerová) a ona byla prostě přebornice v republice v tomhle, e, ve vesl-, jako veslařka, takže ona nás brala třeba... my sme potom už měli školu, některý školy byly vybombardovaný, tak sme chodili třeba na odpolední vyučování. tak ona ta naše profesorka nám řekla, ať jdeme ráno a chodili sme na tohle, do Pisárek na Veslařský, jako do veslařského klubu. a tam sme <hráli volejbal dopoledne, jo. a jezdili na lodičkách, a pak sem šla zrovna>, ani sem neobědvala a šla sem zrovna do školy. <už sem byla tak vyhublá, že jo!> nebylo co jést, byla bída( ). KH: jo. LN: no ale já jsem byla sportovně založená, no [pořád sme měli...] KH: [no a...] LN: no a tady v Brně, než začala válka, ale to možná bylo i za války. tady na stadioně, tam byl Sokol, tam sem chodila do Sokola. i potom po válce. a předtím tam to hřiště to bylo otevřené, my sme jako děcka šly do Sokola, já sem třeba měla cvičení ve čtyři hodiny a už ve dvě hodiny, my sme bydleli blízko, tak už sem tam šla na to hřiště. a tam sme lítali po hřišti a hráli si a to bylo všechno otevřený.
Libuse_(1928).txt
KH: a poslouchala ste třeba rozhlas? LN: ee, rozhlas, rádio, to poslouchala moje matka. ta měla rádio puštěný celý den. ale já jsem se moc doma nezdržovala. KH: jo. LN: já jsem přišla ze školy a hodila sem kabelu a už sem šla někam lítat ((smích)) KH: hm. LN: takže... KH: jo. LN: naučila sem se, jo, to otec dbal na to. on vždycky říkal napřed povinnosti a pak zábava, ale s kamarádkama, já nevím, pořád sme chodili někde ven. a do Pisárek tam sme chodily, až na Myslivnu a takže většinou sem někde byla. měly sme sraz a šly sme ven. KH: jo. a třeba do divadla, nebo nečetla ste si? LN: do divadla sem chodila ještě na Veveří. tam bylo jako národní divadlo, tam ještě hrála Vlasta Chramostová, jo? tak sme tam chodili na Veveří, do divadla. ale tam taky se hrálo jako divadlo pro děti, takže tam, vidíte, tam jsem ještě chodila na tu Veveří do divadla na pohádky. KH: hm. LN: ale pak tam bylo pro dospělé, třeba v sobotu odpoledne. tak tam hráli nějaký ty kusy. už si tak nevzpomínám, ale vím, že tam hrála ještě Vlasta Matulová, ta šla do Brna ee, do Prahy. a Vlasta Chramostová tam hrála.
Libuse_(1928).txt
KH: no a vy jste chodila vlastně do vícero kin, pamatujete si, jaký mezi nimi byly rozdíly? vy ste mi říkala, jednomu kinu se říkalo blechárna ( ) LN: no to bylo v té Moravii ((Moravia)), no. já si to tak nevzpomínám. ono to bylo celkem takový dost obyčejný, ty kina nebyly nijak zvlášť, já vím, že na tom Studiu ((Studio)), v tom Studiu ((Studio)) a to je prý tam dodnes, v tom Artu ((Art)). tam jsou, tam byly nahoře jako lóže, že, a jinak ee já jsem si to jako děcko opravdu, prostě sem to nijak nevnímala jako to zařízení. to bylo takový prostý, že jo. ty tvrdý křesla, to se na to <rychle muselo sednout, že jo> KH: hm. LN: jak vstal, tak to se prostě narovnalo a já jsem to nijak, to zařízení mě vůbec jako, luxusnější, to taky byly dražší ty lístky, potom ve skale ((Scala)), že. nebo v tom Kapitolu ((Kapitol)), tak to byly takový už. to už sem chodila, když sem měla tak šestnáct, sedmnáct let a dokonce už tam byli kluci, jo, kamarádi. tak sme šli s těma klukama, kamarádama. KH: hm LN: to už bylo takový lepší, jo. tak to sem se ((smích)) KH: no, a nepamatujete si třeba, jakože nejenom v tom zařízení, ale třeba jako atmosféru nebo jakoby skladbu toho programu? jako ta kina jestli se nelišila? LN: tak já nevím, mně to bylo takhle celkem jedno, no. KH: hm. LN: protože v tom Artu ((Art)) tam se hrály dost jako německé filmy. no a potom, ale i česky. to já už si to, to už je přece jenom tak sedmdesát, šedesát let! tak to už si tak nepamatuju, no. KH: hm LN: (.) já jsem to brala, jak tam podle toho programu a když sem viděla, hraje tam, hraje tam Adina Mandlová, hraje tam. takže to byli moje oblíbení herci a tak jsme šli jako to ( ) KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo promítačku? takový to promítání v domácnostech? LN: né, to sme neměli. ne, ne. KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si? LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by nám u nich doma promítali, ne, to ne.
Libuse_(1928).txt
ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich doma, že by se promítaly, ne. to ne.
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a i v týhletý době teda vy ste chodila do gymnázia a chodila ste i do kina? LN: ano. to sem chodila. no tak, byli to kino, to byl (pořad), že, to se nic nedělo, jenom ty hrůzy, že jo, to selhalo prostě, jo, všechno. to byly ty týdeníky, to bylo, že jo, ten týdeník, to byla samá sláva. Velkoněmecká Říše samý vyhrávání, jo, a samý marše, jak vítězí na všech frontách, jo. to bylo v tom týdeníku. KH: hm. LN: a pak byl ten, no ( ). KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před tím protektorátem? LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...
Libuse_(1928).txt
ale za toho protektorátu to sem, to nakonec ta naše kineko- kinematografie, že jo. a ten film, to prožívalo celkem, že jo. tam na tom barandově ((Barrandov)), tam se natáčely, oni to sice tam měli obsazený Němci, ale točilo se tam hodně německý filmy i naše, že tam byly. právě pro ně to bylo výhodný, ten barandov ((Barrandov)) pro ty Němce, protože to bylo nádherně, to ještě Havel jako otec bývalýho prezidenta, že jo. to patřilo Havlovi, tomu Miloši Havlovi. takže tam se točilo ostošest, jo. jenomže potom Adina Mandlová, Lída bárová ((Lída Baarová)), že jo, ta točila i v Německu, takže potom Adina Mandlová, ta byla zavřená, že. tu prostě poplivali jak naši lidi, že jo. KH: hm. LN: jak ju vedli do koncentr-, do toho vězení, tak na ni plivali naši lidi a všechno ji sebrali, veškerý byty zabavili. a Lída barová ((Lída Baarová)) taky že jo, to... KH: hm, a za toho protektorátu změnil se nějak výběr filmů, na který ste chodila? LN: no nezměnil, to. no to byly za to ty dětský, to byly vyloženě dětský filmy no a to už bylo za války prostě filmy pro dospělý, že. to byly filmy, na který sem mohla a na který sem nemohla, ale jinak. postupně jak sem dospívala, tak to byly čím dál jako takový vážnější, že. a měla, už jsem to jinak taky chápala.
Libuse_(1928).txt
my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých let ste takhle chodil do kina? ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně sme šli do kina.
Zdenek_(1927).txt
JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný... ZP: měli! JV: možnosti vyžití? ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka, měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek- lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili. pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo, vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě. chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct, samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel, kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím, ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>, čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku. JV: ehm. ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo, to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme ((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje, ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře, ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek, ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal, vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění. ( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej, podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je nezvěstnej. JV: ehm, to je škoda. ehm, tak... ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis, vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch> tohoto časopisu. menoval se Hlasatel. JV: dobře, tak já bych měla další otázku... ZP: no, prosim. JV: eště... ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte. JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo... ZP: ne. JV: ne? ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý hlasatel. JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli. ZP: ne. JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce nebo... ZP: ne. JV: příběhy... ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
ZP: tak hluboce, ty filmy, který sme navštěvovali, jak říkám, byly spíš takový zábavný, nebylo to nic hlubšího, ty filmy em s tou hlubší tematikou, nebo vážnější tematikou, ty sme začali navštěvovat až po osvoboz- až po tom pětačtyrycátym roce. JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali? ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, jo, to sme taky dělali, že sme chodili do jeskyní. JV: ehm. ZP: sme navštěvovali jeskyně. první, kerou sme navštívili v tom klubu, em byla jeskyně pod Stránskou skálou, jesi víte, tam sou jeskyně. tam sme prolízali, to byly naše první zkušenosti, ale pak sme chodili třeba do na Říčky, to je údolí říčky, co teče jak je Ochozská jeskyně, tak sme i tu Ochozskou jeskyni navštívili a různý ty, tak sme jeskyňařili. a dokonce sme vlezli do Rudickýho propadání, to byly takový dobrodruž- během války, to bylo ještě za války. JV: takže ta znalost filmů vlastně nebyla nějak důležitá. ZP: ne. JV: ani v těch... ZP: ne. JV: rozhovorech ničím... ZP: ne, ne. můžu říct, že na nás teda em v tom do toho pětaštyrycátýho roku ty em filmy em ty filmy byly em dvojího druhu, em ty český filmy znáte, jo, em s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)), s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), Eduard Kohout, Rudolf Hrušínský, jako mladej, jo, Dohnal ((Jiří Dohnal)), herec, em kdo tam ještě hrál, no Plachta ((Jindřich Plachta)), že, tak em to byly spíš takový nechcu říct komerční filmy, ale spíš teda filmy ne vážnějšího obsahu, spíš tak jak se to dneska ( ) ještě když ( ) něco vysílá, tak to sou tyhlety filmy. pak tam byly ještě ty německý filmy, ty byly dvojího typu. byly jednak takový revijální ((revue)), jo, em velkej ansámbl, gerls ((girls)) jo, tam tancovaly, mezi nima teda byla ta marika reková ((Marika Rökk)) vo které sem se tam zmínil, jo. písničky, em to byly takový hudební filmy, sára leandr ((Zarah Leader)) tam zpívala, že. a to byl jeden film, co sem teda si pamatoval tyto em tyto revijální ((revue)) filmy, pak tam byly detektývky ((detektivky)). v tom, z těch detektývek si pamatuju jednoho herce, ten se menoval hans alvrs ((Hans Albers)), velmi sympatickej herec, takovej fakt dobrej byl. a pak tam byly takový ty veselohry, to byl zas hans ríman ((Heinz Rühmann)) v těch veselohrách zase dominoval. a mám dojem, že to byl rakouskej herec, hm teďka ale tam sem vám to napsal, jak se menoval ten rakouskej herec, teď si momentálně na něho nemůžu vzpomenout, hans albrs ((Hans Albert)) byl ten Němec, to byl taky jeden z těch komiků. JV: aha. ZP: tak to byly takový ty komický filmy, veselý. první em první filmy barevný, který sem viděl byl ten minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), což je ten baron Prášil jejich jejich, a pak tam byl ten film, to m- lázeň na mlatě ((Lázně na mlatě)) bád auf d tene ((Das Bad Auf Der Tenne)) se to menovalo, ale přesně už děj obou si nevzpomínám. JV: dobře a dyš ste teda zmínil ten em film em bad auf der tene em tak tam říkáte, že em je to z venkovského prostředí, o dívce, která se koupe na mlatě, stodoly... ZP: jo, nahatá. JV: za průsvitnou bílou plachtou... ZP: pod bílou plachtou. tehdá se eště nahý ženský neukazovaly ve filmech, jo, dyš bylo, to bylo něco úžasnýho, dyš byla teda nahatá na tom na té plachtě bylo vidět, jak se koupe nahá, ale nahá ženská neexistovala ve filmu. a i dyš se líbali, to bylo velmi decentní jo, byli b- em jakákoli soulož byla teda em třeba začátek, jo, a pak, co si vzpomínám, vždycky tekla voda, jo, em milování bylo charakterizovaný tím, že někde tekla voda jako řeka se ukazovala nebo něco, nevím proč, ale měl sem ten dojem, že to ta tekoucí voda, že symbolizovala to milování. JV: ehm, a tato scéna v tom filmu byla chápána nějak skandálně? ZP: né, né, ne, to bylo velmi decentní. JV: ehm. ZP: to bylo velmi decentní. JV: takže nepůsobilo nepůsobilo to na vás nějakým zvláštním způsobem, nebo... ZP: ne, ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak se diváci neprojevovali hlasitě? ZP: ne. JV: nebo nereagovali? ZP: ne. JV: ani žádný potlesk? ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc, ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten- nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina. JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu, že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného? ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch, matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)). JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam... ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky, protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina. JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina, ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak... ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila, že měla klid.
Zdenek_(1927).txt
ZP: ne. dokonce sme se potom, samozřejmě že byly filmy mládeži přístupný a mládeži nepřístupný, tak pak jak už sme dorůstali, tak sme se chodili dycky snažili sme se dostat na filmy mládeži nepřístupný, ty byly, já nevím, myslím vod patnácti nebo vod štrnácti let, to už si nevzpomínám, někerý byly vod vosumnácti, myslím bylo vod patnácti, někerý byly vod vo- od vosumnácti, tak dyš byly, sme se snažili potom dostat na ty filmy mládeži nepřístupný, dyž nás bylo, nám bylo těch třináct štrnáct, už sme se dělali jako vyšší, starší, že sme si vzali klobouk třeba dyš sme šli, jo, sme vypadali dospěleji. JV: a proč ste tam chtěli jít na ten film? ZP: no, tak protože možná to bylo jako zábavnější, nebo em byly to normální filmy, em prostě kde možná se vyskytovalo to líbání nebo něco takový nebo bylo naznačený to milování, tak sme se m- sme se snažili přijít tady na tyhlety filmy, poněvač sme si to užili. JV: ehm, dobře. a to bylo asi od kolika let ste se tam dostal? ZP: jak vám řikám, to bylo vod těch patnácti, tak dyš nám bylo takovej třináct štrnáct, tak už sme se snažili jako bejt dospělejší. em vim že to bylo tak, že ten biletář nás někdy vracel. JV: ehm. ZP: že nám neni šestnáct, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo... ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta, projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý, jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy. JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna v kinech nebo k nějakým jinym? ne? ZP: ne. JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali? ZP: ne. JV: dobře. ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v kalendáříčku [zapsány] ZP: [ano] JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným. em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu? ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček. JV: ehm. ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně. JV: ehm. ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně. JV: a chodil ste třeba sám do toho kina občas? ZP: s bratrem.
Zdenek_(1927).txt
tak sme chodívali většinou s bráchem. s děvčatama eště ne, sme byli mladí na děvčata. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy, tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo třeba? ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch třináct, čtrnáct, patnáct let. JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného? ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si. JV: ehm. ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em ste psal, že tam byl široký bufet. ZP: bufet, jo. JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády, housky se šunkou nebo salámem... ZP: ano. JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne... ZP: na kusy. JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět haléřů. ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo pět halířů. JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to jedno sisi. z jakého důvodu? ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme neměli. JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo... ZP: jídlo vůbec ne. JV: tak to sisi. ZP: jenom to sisinko vždycky sme š... JV: a vždycky? ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču, ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky? JV: ano, slyšela jsem o tom. ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik. chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma, už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu, ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme museli hodně šetřit. JV: ehm. ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl- em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo, na to už nebylo. JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali, nebo tu tu sisi? ZP: vo přestávce. JV: vo přestávce. ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo, třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se dál. JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce... ZP: o té přestávce. JV: tam... ZP: ne. JV: v sále ne. ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
Zdenek_(1927).txt
vy ste mi psal o biografech, na které si vzpomínáte. ZP: ano. JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně bylo spousta biografů... ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo jednadvacet. JV: ehm. ZP: nevím jestli sem to tam napsal. JV: em... ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet, včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro? jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský divadlo. JV: jo. ZP: tam bylo kino. kino Metro. JV: ano. ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em druhořadý kina. JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici. ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý. JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta... ZP: ano. JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních prostorách... ZP: ano. JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice Dominikánské. to bylo Excelsior. ZP: ( ) JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju- Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři. kino Radio, později Radost. ZP: Radio, jo. JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi luxusními a venkovskými kiny. ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol, jestli sem tam řekl taky ten Kapitol... JV: ano. ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení, bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin. JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho, jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské? ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně, ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob. ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný. JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních kinech od těch venkovských kin? ZP: em nemůžu říct. JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí? ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi vyrovnaly a byli sme si všichni rovni. JV: ehm, dobře. ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly rozdíly. JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo... ZP: hrálo. hrálo to roli. JV: em v tom, do kterého kina ste šel? ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně, že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení, normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve společenštějším oděvu. JV: dobře. ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino, myslim že byly ve všech kinech byly šatny.
Zdenek_(1927).txt
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k- výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel, když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud šli do kina? ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil častěji? ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí, myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to v havarijním stavu ten, to.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo nechtěl chodit? ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli, že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film, už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu ((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna... ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili, ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu ((Studio)), dnešní Art. JV: dobře. ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino Union)), to nemáte v přehledu?
Zdenek_(1927).txt
JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě pořád chodil často do kina, ano, takže... ZP: pořád. JV: říkáte, říkáte... ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý a to sem chodil teda už potom, dyš mi bylo těch patnáct let, tak to sem chodil aj na ty mládeži nepřístupný, s tou Mandlovou ((Adina Mandlová)) a, turbína ((Turbina)). viděla ste ho? JV: turbína ((Turbina))? ano, to znám. ZP: krásnej film. krásnej, s Lídou bárovou ((Lída Baarová)), kdo hrál toho druhýho? to byl Vydra ((Václav Vydra)) myslím, ne? mladej... JV: já se můžu podívat... ZP: mladej vydra. Eduard Kohout hrál tam.
Zdenek_(1927).txt
JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde vlastně ste se mohli setkávat? ZP: ne. JV: že byste tam chodil za účelem třeba... ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín, a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne. JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli? ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili, dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů, herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili. nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem si z toho něco vodnesl. JV: hm, dobře. ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám. JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo... ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a eště bych se zeptala, z čeho sestáva- em z čeho se obvykle skládal program té projekce? ZP: jo, to vám můžu říct přesně, za to- začínalo to promítáním reklam. diapozitivy, tam šly reklamy, pak šel týdeník. JV: ehm. ZP: ten byl vždycky, týdeník, nevím esli byly dokonce nebyly dva, že šly za rajchu ((Reich)), za Německa, že šel náš týdeník, že šel náš a že šel ( ), německej týdeník. to už nedovedu přesně jestli byl ten anebo onen to už nedovedu jaksi posoudit. tak šel týdeník, pak bývaly krátké filmy, nějakej krátkej film byl, a pak šel teda večerní film. a mezi tím vždycky byla krátká krátká přestávka. když se přišlo pozdě eh do kina, tak se nešlo. počkalo se až skončí třeba ty reklamy a pak teprve uvaděčka vás, prodávaly se, to sem ani neřekl, em před každým filmem se prodávaly programy toho filmu. to už se dneska nedělá. tenkrát jako dyš de člověk do divadla, tak si můžete koupit program, dneska za strašný peníze,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, a eště bych se zeptala, em, jestli vás ty reklamy nebo ten týdeník zajímaly, jestli ste... ZP: týdeník jo. protože nebyla televize, jo, čili týdeník nám ukazoval em jaksi v obraze nám ukazovali současný novosti. ( ) týdeník, že. tak nám ukazovali za války to bylo hlavně z z z fronty, že, události z fronty, ale aj takový ty události místního významu, nebo teda národního významu, že tam bylo něco, kdo tam navštívil nějakej, ty potentáti, třeba tak to, třeba jak sou dneska televizní noviny, že, ne tak dlouhý, ten týdeník trval maximálně, já nevím, deset minut, možná ani deset minut ne, a to byly takový naše teda dneska televizní noviny. JV: a ty třeba týdeníky německé, z tý z té války, tak nepůsobily na vás nějak špatně, nebo... ZP: né. ty sme brali s dost velkou rezervou, protože voni tam pořád ukazovali jak útočili v době, kdy už teda prohrávali, jo. ne, to sme dokázali jaksi filtrovat, tu jejich propagandu, i když sme byli mladí, tak ta jejich propaganda na nás na nás nějak moc nepůsobila, ne. protože em kromě tohoto em sdělovacího média sme samozřejmě poslouchali rozhlas, ale neposlouchali sme náš rozhlas, ale poslouchali sme, se tomu řikalo Kroměříž, víte proč? prostě stanice kromě Říše. a byly dva, byl Hlas Ameriky a a Volá Londýn, jo, tyhlety dva. nevím jestli to víte, oni vysílali na středních i na krátkých vlnách.
Zdenek_(1927).txt
JV: a teďka vy ste říkal, že teda ty týdeníky byly dvojí, že byly... ZP: byly německý a byly český, ale teď už nevím jestli jak říkám byly, obá dvá se promítaly, nebo jestli byl jenom ten německej, nebo jenom ten českej, to už si nevzpomenu. JV: ehm, a ty německé, ty byly v jakém jazyce? v němčině? ZP: v němčině. v němčině a mělo to titulky. bylo to titulkovaný. JV: a ty reklamy, ty byly nějaké hrané reklamy... ZP: ne ne, diapozitivy. JV: ehm. ZP: a dokonce někdy dost em bych řekl neuměle vyrobený, třeba byly malovaný, ne fotografie, že, byly malovaný třeba na nějakej, nějaký sklíčko, to byly diaprojektory, který měly rozměr toho vobrázku pět krát pět, čili to se dalo aj rukou něco tam namalovat, to byly em dost neumělý vobrázky to byly. ale propagovalo to třeba nějak bylo byl- jó, eště něco bylo, to sem zapomněl na to, byly ukázky příští program. JV: ehm. ZP: to běželo vždycky, teďka nevím po tom týdeníku nebo před tím týdeníkem bylo připravujeme, jo, a bylo tam vobyčejně ten první následující film, byly ukázky z toho filmu, a pak tam bylo ještě jaký filmy se připra- připravujou, co tam budou hrát. to bylo nevzpomenu si, jestli to bylo jaksi po tom týdeníku, nebo před tím týdeníkem, nebo ale mám dojem, že to bylo před tím týdeníkem. JV: ehm, dobře. a ještě ste říkal, že byly krátké filmy, a až po nich ten hraný film. ZP: a po nich byl hranej film. JV: a ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo ste se spíš těšil na ten hraný film? ZP: ne ne, byly zajímavý. byly zajímavý, ty krátký filmy byly různý, jo, bylo tam vždycky něco em z přírody, nebo z techniky, em byly to takový krátký filmy a i když sme jaksi už se těšili na ten hlavní program, tak sme to jaksi vys- jaksi taky sme. někdy byly pěkný, to záleželo na tom, jakej ten krátkej film byl, někdy byl zajímavější, některý byly míň zajímavý.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a o přestávce vy ste teda říkal, že dyš ste byl dítě eště, do těch deseti let, tak že ste si kupoval to sisi o přestávce. a jak to bylo teďka, když ste byl starší? o přestávce? ZP: tak možná sme se šli projít, ale většinou eh eště takhle, to už se nedělala přestávka, to už em jak se začlo, tak to běželo, tam už přestávky potom nebyly. začalo těma reklamama, týdeník, to příště co se bude hrát, ten krátkej film, tam už přestávky nebyly. to už se jelo bez přestávky. před kinem, před kinem ste mohla, tam byl bifet, vodevřenej, tak ste mohla jít do toho bifetu a tam si koupit nějakej, jak řikám tu sodovku nebo čokoládu, bombóny, jo ale <z úsporných důvodů> jako študáci sme na to neměli. JV: ehm, dobře, takže ani jako přestávka mezi... ZP: ne. JV: těma krátkýma filmama... ZP: ne, nebyla. JV: dobře. ZP: to se to se běželo jenom. JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel... ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá. JV: em takže ste chodil em se svým bratrem... ZP: jo. JV: na ty nepřístupné filmy. ZP: jo, jo, jo. JV: em, takže jakým způsobem, to ste říkal, že ste se snažil vypadat starší... ZP: jó, to vim, že sme si třebá em že sme si dávali do bot nebo nějaký podpatky abysme byli vyšší, voblíkali sme se, abysme byli starší, že sme nosili třeba ten klobouk, že sme si vzali na hlavu, em sme se dělali trošičku starší, no. JV: a byla v Brně nějaká kina, o kterých se vědělo, že spíš tam tu mládež pustěj? ZP: ne. JV: ne? a bylo třeba nějaké kino o kterém ste věděl, že vás tam určitě nepustěj, že to ani nemá cenu zkoušet? ZP: e em, to záleželo, záleželo to skutečně na tom biletářovi, kterej tam třeba stál a trhal ty lístky, jestli nás tam pustí, ale em myslím, že ne, myslím že ne, nebylo, ne ne ne ne. nedalo by se říct, že byly nějaký benevolentnější kina a nějaký míň benevolent- přísnější. JV: a jaký ste měl pocit z toho, že ste se dostal na nepřístupný film? ZP: nó, bylo to takový em tak cejtil sem se tak jako starší, že em myslím, že em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo, to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla. nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))... JV: neděle, em... ZP: nějaká neděle. JV: teďka nevim. ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film, tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
Zdenek_(1927).txt
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině... ZP: ne. JV: bordel, nebo tak... ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em vyšší kázeň než mají než mají teď.
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do toho kos- ZP: každou neděli sme chodili do kostela. JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do kina? nebo naopak? ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo se mi to nikdy. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil? ZP: křesťanské, katolické. JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom vybíral filmy? ZP: ne. JV: ehm. ZP: neovlivňovalo. JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře? ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel, ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly filmy.
Zdenek_(1927).txt
é okupace, dyš sme neměli možnost vidět tu západní provenienci, tak že nás to dost jaksi vadilo, že sme byli odkázáni jenom na ty na ty český na na ty německý. možná že to, tam píšu em ty toneli ((Tři Tonneli - neidentifikováno)), není nepíšu to tam? a že to byl myslím italskej film, to byl nějakej film z cirkusovýho prostředí, možná že to byl italskej. JV: ano... ZP: ( ) co? JV: ano, o těch akrobatech. ZP: že to byl vo těch akr- a že to byl italskej film. ale jiný filmy si nevzpomínám, že by byly. skutečně americký nebo vůbec západní, anglický, francouzský filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že sou americké? ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli, tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich bavili, em co se tam dělo, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl? ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy. jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně, takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na kerý se em dalo jít. JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste... ZP: ne, to sme věděli. JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty, tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli, ne náhodně. JV: takže z plakátů ste měl ty informace. ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat. JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska, že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas tak ani nezajímal? ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral, tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né, ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky, sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam chodilo. JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje herec? ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou ((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou ((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich hodně. JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete. ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s- ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála, jak se menuje, taková stará pani? JV: Štěpničková? ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště teďka nedávno hrála. JV: hm. to už... ZP: Zita Kabátová! JV: jo, Zita Kabátová. ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan ((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků. Burian ((Vlasta Burian)). JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví? ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony. JV: herecký výkony, a... ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista, Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla. ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.
Zdenek_(1927).txt
JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát, jestli ste byl na jednom... ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát. JV: hm. ZP: a třikrát. JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát? ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli byl film barevný nebo černobílý. ZP: ne, ne, vůbec ne. JV: ale vy ste tam říkal, že vás zaujal ten minhauzn ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) ZP: no protože to byla novinka, jo, to teda byl ty byly první barevný filmy, kerý sem teda viděl, ale a- ani dnes bych řekl, že mě to nějak ani dyš se díváme na nějaký ty vod pamětníků, ne, ne, to neni důležitý.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a já bych se tedy zeptala, jestli v době toho protektorátu byla některá kina považována za spíše německá nebo spíše česká... ZP: jo. jo, Kapitol byl německej. Kapitol byl německej, vyloženě německej. jestli ty vostatní, ale Kapitol byl skutečně německý kino. ty vostatní si nevzpomínám., že by byly, ale Kapitol byl německej. tam sme nechodili. JV: ehm, a jak se to projevovalo, že nějaká atmosféra tam byla jiná? ZP: že tam chodili hlavně Němci, nevím teda proč, em třeba to Metro, na té Lidické, to bylo spíš če- by se dalo říct spíš český kino. ale Kapitol byl vyloženě německý kino. JV: ehm, dobře. a em tady píšete, že obrat nastal po okupaci. jako ostatní mladí lidé sme sme v těžké době em sme se i v těžké době věnovali kultuře. nejen, že sme chodili do divadla, na koncerty, ale zejména do kina. takže tady píšete vlastně, že ste chodil hlavně do kina. ZP: hlavně do kina se chodilo. JV: a proč hlavně do kina? proč více než do divadla? ZP: to em jakési lidovější teda, přístupnější. jak vám řikám, do divadla se nedalo jít normálně. to ste se musela nachystat, voblíct pěkně, a šlo se do divadla. kdežto do toho kina se šlo aj někdy, když se nešlo do toho premiérovýho, tak se šlo normálně, jak se chodilo celej den. čili bylo to takový masovější bych řekl em v jako sdělovací prostředek. JV: hm. a ještě bych se zeptala k tomu Kapitolu ((Kapitol)), k tomu německému kinu, kdyby tam teda šel Čech, nebo kdyby tam... ZP: moch jít. moch jít, ale teda já si vzpomínám, že sme tam taky chodili, ale necejtili sme se dobře, protože to ostatní obecenstvo bylo vyloženě německý, a na ty Čechy se ty Němci koukali tak jako svrchu. nepřátelsky. to bylo cítit, jo, to ste vycítila. JV: a tam byla i německá obsluha, nebo tam obsluhovali Češi? ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý. JV: a třeba Židé tam taky mohli jít? ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku, nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli. JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli chodit? ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji? ZP: ehm. JV: a proč? ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo, že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za- zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní. JV: ehm. ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát, že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase. JV: a v této době ste chodil s kym do kina? změnilo se to nějak... ZP: kdy? ve válce? JV: no za války, za protektorátu. ZP: em s bráchou s- s bratrem, ani s těma kamarádama, s bratrem sem chodil. možná s těma kamarádama někdy, ale em to si nevzpomínám. spíš sme chodili s bratrem. JV: a změnil se výběr filmů, na který ste chodili? bylo nějak patrné, že, v tom výběru filmů, že je válka? ZP: no, tak em změnilo se v tom, že ty filmy zápaďácký tady nebyly, takže se muselo chodit jenom na ty německý nebo na ty český. JV: ehm. ZP: taky sme teda em měli tu selekci těch filmů ( ), nic jinýho nebylo. JV: a chodili ste radši na české... ZP: na český, samozřejmě že na český, ale chodili sme i na ty německý, nemůžu říct, že bysme ty německý ignorovali, chodili sme aji na ty německý na ty německý, zvlášť na ty revijální ((revue)) že sme chodili, no, pak eště byly aj nějaký, ale bohužel to už si nevzpomenu byly aj nějaký český revijální ((revue)) takový filmy, kde vidím er á dvorského ((R. A. Dvorský)) kde diriguje velkej velkej ansámbl velkej orchestr a nějaký tanečnice tam taky byly, ale na ten titul už si nevzpomenu. JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši? ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy. JV: a ještě bych se zeptala, jak se chovali diváci v kině za protektorátu? jestli taky se nějak hlasitě projevovali? ZP: ne, ne. JV: ne, dobře. a třeba hajlovalo se v kině, když se na plátně objevil Hitler, třeba při týdenících nebo při nějakém filmu? nevzpomínáte si? ZP: ne. to se, vzpomínám si, ale... JV: na to si nevzpomínáte. ZP: myslím si, že by s- že se nehajlovalo. JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň? ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli ani voblečení, protože sme byli v té uniformě.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a ještě zpátky k tomu protektorátu, tam byla nějaká atmosféra zvláštní, byla jiná, než za protektorátu byla jiná než předtím, za první republiky? ZP: o jo, o jo, byla taková stísněnější jo, že se třeba ani o těch přestávkách mezi tím, že se třeba ani nebavilo, tak jako byla taková stísněnější atmosféra, že se člověk bál něco promluvit, něco říct, aby někdo něco nevodslechl nebo tak podobně. byli sme vopatrnější. JV: dobře. ZP: protože bylo fakt, že to ste mohla cokoli říct a vono voni vás udali a už ste jela. zvlášť třeba v té hajdrychijádě, na
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)] MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]
Marie_2_(1921).txt
LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.] MS: [to sme chodili každý] týden. LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden. MS: ano.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak změnilo? MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.) na Lidickou, to bylo to Metro myslím, potom nah- Cihlářskou, kino mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), LČ: mladých. MS: a ještě bylo jedno kino ee Smetanova, Lidická na rohu ((kino Moravia)), tam bylo tam sme chodili taky. ale já už nevím, Laďa by to (pamatoval si jak se jmenovalo). LČ: a měla ste [z těch] MS: [a to] každý, [každý týden]. LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo, to ste chodila pořád dál. stejně. MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili. LČ: a která z těch kin vlastně bylo vaše oblíbené, nebo měla ste nějaké oblíbené mezi nimi? [oblíbenější třeba]? MS: [ee já vám řeknu] nejoblíbenější to bylo, když sme bydleli v Černých Polích, bylo ee v na té Cihlářské. ((Jugendkino – Kino pro mládež)) LČ: tam ste [chodila do toho] mladých. MS: [(to sme tam)] LČ: do toho [kina mladých nejraději.] MS: [no tam tam sem] tam byly (...) LČ: a [proč vlastně] MS: [vypněte] to, abych já mohla ledasco říct, já to nechci do toho říkat. LČ: <a proč ne?> MS: no protože tam bylo hodně blech a já sem vždycky chytila blechy. LČ: <to nevadí>, to nám říkali už jiní třeba, to je zajímavá vzpomínka [právě.] MS: [no.] LČ: a hmm co se vám na tom kině vlastně líbilo? proč by bylo [( )] MS: [všechno]. že sem věděla o světě. LČ: a právě na tom kině mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)) se vám líbilo co? co bylo jakoby jeho specifi- na něm specifické? MS: jaký filmy tam p- ukazovali ee promítali, to už já nevím, ale my sme se úplně těšili, já teda aspoň sem se těšila strašně do toho kina, že se něco dovím a já sem o tom potom dlouho přemýšlela. a vždycky sem říkala, co kdyby tak a to a táta povídal, to sme ještě neměli děti, říká, prosímtě pěkně, já ti dám podruhý padesátihalíř a ty mně, tak já do toho kina nepůjdu a ty mně to všechno vyložíš.
Marie_2_(1921).txt
ale potom to jako později Němci už ne- j- jak přišli sem Němci, to byly jenom německý a naše filmy a a e to byly (.) to sme se zase dozvěděli, i i když to byla nepravda ty žurnály, to byl před každým filmem, že ukazovali, jak to vojsko pokračuje, jak ee jak ee kdo ee jakou část vyhrál území, jestli Rusové nebo j- Němci. LČ: tak k tomu se taky ještě bych se vás na to pak zeptala konkrétně, takže vy byste asi nenašla kino, které byste třeba neměla ráda. [že by, že by nějaké ste neměla oblíbené]. MS: [ne, všechny, všechny, všechny]. chodili sme do Králova Pole později, do Besedního domu ((Besední dům)), tam naproti byl Sokol, LČ: Sokol. MS: to kino. takže my sme co bylo poblíž všechny kina jako [navštěvovali.]
Marie_2_(1921).txt
LČ: ale nevybírala ste si kina podle toho, s kým [byste šla] do kina. MS: [no], ne. ne, ne, ne. to, j- já sem e my sme takový kamarády neměli, protože ee to bylo dost jako přitažený, to mhm měli sme přátele, ale společně se nikam nechodilo, to bylo většinou doma, u rádia. ledaže se poslouchala Anglie a a do kina sme chodili jenom s mužem sami. LČ: mhm, mhm. a když ste byli v tom kině, jak ste se chovali? měla ste třeba ve zvyku tam jíst nebo pít, [něco si] přinést? MS: [ne]. LČ: ne. MS: ne, to se nenosilo. ani bonbóny. to v té době nic, [vůbec] nic. LČ: [a] bav- třeba že by se diváci vzájemně spolu bavili, nebo na to bys- MS: no zkraje ano, zkraje to oni pouštěli, už byl žurnál a ještě pouštěly ty uvaděčky. to vím, že to bylo dost jako neklidný a až později už nesměli, museli lidi stát a a čekat až bude po tom žurnálu.
Marie_2_(1921).txt
byly ee, pokud muž dělal průmyslovku, tak sme tam tam bylo jedno kino, na Šilingrový ((Šilingrovo náměstí, kino Excelsior)), tam sme chodili. jak je pošta, v tom domě. a tam sme chodili za korunu a to byly tři řady. (.) a do té třetí řady sme chodili. LČ: to byl ekselsior ((Excelsior)), ne, to kino. [na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí))]. MS: [asi, že jo], eksel- LČ: a mhm reagovali třeba diváci na ty filmy jako nějak hlasitě [že by se vyjadřovali nebo] MS: [no ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano.] LČ: tak tleskali nebo výskali nebo MS: ne to ani ne. ale smáli se nebo byli zase smutní, to takový ee, že by bylo takový spontánní tleskání, to (za Němců ne,) já si nepamatuju. [já si n-] LČ: [ale] smích teda hlavně. MS: smáli, smáli sme se. LČ: a na konci filmu, že by se tleskalo, to ne- to byste si vzpomněla, že by byla ta... MS: já si myslím, že ne, že ne, že to sme v tichosti odcházeli. jestli se to stalo někdy, já nevím. LČ: a potkávala ste tam známé, třeba když ste se hm když ste šla do kina i s i s vlastně s manželem nebo sama ee a bavili ste se spolu o tom? MS: abych vám řekla pravdu, ee potkávali sme se, ale to bylo ne zrovna v v tom našim blízkým okolí, ale většinou (ze) známosti, co co sem znala ty lidi, tak se (tam sme se tam) setkávali a to sme povykládali trošku šli kousek spolem. LČ: a bavili ste se o tom filmu, nebo spíš [t- o tom filmu ste hovořili.] MS: [no většinou o tom filmu, většinou o tom filmu.] LČ: takže vlastně to mělo i takový mhm vlastně sociální význam ten [ten prostor, že ste mohli se setkat.] MS: [byl, ano ano ano ano]. prakticky to se nikam nešlo, ven se nemohlo, pomalu ste nemohla ani ee do Prahy nebo tady to bylo za těch Němců tak přísný a a do toho kina se šlo opravdu a každý z radosti, že se něc- samozřejmě, že sme cestou nadávali, ee na ten žurnál, protože to bylo všechno (.) (tendenční) podle toho Němci co chtěli dát,
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným]. MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom filmu. LČ: o hercích nebo MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny herce jménama. teď (.) znáte herce? LČ: <já ano, ale tak> [ee] MS: [já] ty mladší vůbec neznám. LČ: a když ste vlastně šla ee do kina ee vybírala ste si konkrétní film, nebo to právě byla jenom prostě ta ak- MS: tak snažili sme se, když někdo řekl, že je to dobré film, tak se sme se snažili tam dostat. (.) tak myslím si, že jo. LČ: a kde ste se vlastně od- dozvídala o filmech, na které byste mohla jít, nebo [co ste si] MS: [(no když) sem byla] v obchodě. tam přišlo spoustu lidí, kteří už to třeba viděli, tak to bylo jako (.) dál se přenášelo [( )] LČ: [takže vlastně] od ostatních lidí, MS: no. LČ: a že byste hmm si třeba hledala v programech, nebo v v [časopisech si prohlížela] MS: [já nevím jestli byly] programy, možná, že jo (.) [ale,] LČ: [a tak] jak ste se dozvídala kam na to jít, to bylo taky z doslechu, nebo... MS: většinou z doslechu to bylo, nebo z novin jak to [v novinách bylo]. LČ: [z novin. takže ( )] MS: ano, my sme noviny brali a a tak tam sme se dívali , tam [( )] LČ: [tak] asi byly ale také nějaké vý- vývěsky, ne? na na MS: dívejte se, (.) já nevím jak kdo, ale já když sem chodila do práce, tak sem přeběhla Lužánky, tady sem byla hned na začátku zaměstnaná, nazpět dom a byla práce.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm bylo pro vás třeba důležité, když ste si vybírala ten film, kdo v něm hrál? měla ste nějaké [oblíbené herce, herečky, na které byste prostě šla]? MS: [určitě, určitě, určitě. určitě], to sem měla. to sem měla. [herce]. LČ: [a které] by kteří to byli jestli byste si vzpomněla. MS: no ano. to byla třeba Nedošíňská ((Antonie Nedošinská)), ta byla hodně podobná na mou tchýni, Pištěk ((Theodor Pištěk)), ee Pešek ((Ladislav Pešek)), ee ten (...) ten rusk- to ruský jméno. já zapomínám jména. ten syn pokračuje. nebo vnuk. (..) taky nevíte. hmm tak to musíme (k jinejm). [a] LČ: [a] byly pro vás vlastně ti herci MS: ((Jiřina Štěpničková)) Štěpničková, ee Vojta ((Jaroslav Vojta)), ehm LČ: takže hlavně ty české bys- si vzpomínáte, že. MS: no tak ee, většinou český, protože za války byl buď český nebo německý film. nic jinýho tady nebylo. a u těch německých byly titulky. a to sme nestačili třeba mnohdy jako přečíst, tak to víte, že sme měli český herce, taky s- byli někteří neob- neoblíbení. třeba Boháče ((Vladislav Boháč)) sem zkraje neměla ráda. fabiájnová ((Vlasta Fabiánová)) byla oblíbená. ten její manžel ((Bohuš Záhorský)) taky. no [a] LČ: [a] čím se ty vlastně ti oblíbení lišili vlastně byli bylo to prostě projevem nebo vzhledem [nebo] MS: [ee] vyzažo- vyzařovala z nich dosť charisma, takoví prostě lidoví byli, víte? LČ: mhm. MS: žádná přetvářka, nic tak vyumělkovanýho to bylo. ať to byla Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), ať to byla Bušová ((Helena Bušová)), ať to byla ee, jenom sem neměla v oblibě, potom když sem se dozvěděla, no ale bohužel to jméno taky si nevzpomenu. ( ). kvůli která jako, když se jednalo o Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), jestli má být popravena, tak ta soudi- ta jí přiřkla při- smrt. aby byla usmrcena. a byla to Blanka Waleská, LČ: mhm. MS: (něco) říkám dobře. a ještě jedna, já měla ráda Mandlovou ((Adina Mandlová)), Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), ee bárovů ((Lída Baarová)), to byly výborný herečky. sme ee o Mandlové ((Adina Mandlová)) sme říkali no, to je materialistka, ta netouží po kině, ale ta punčochy a nebo peníze a a potom sem dostala takový její životopis tajně vy- otisknutej, tak si ona prožila. velice. velice v té Anglii, na té Maltě. no, nakonec (...) sem četla o ní, jak to, jak ona začla a, dřív nevím, jestli to měli ti herci lehčí nebo těžší. ee málokteré měl školu, ale on měl prostě už ee už bylo o nich zjištěno, že sou to herci. možná hráli v v těch zájezdných kinech, nebo divadlech, LČ: divadlech. MS: a, tak já všechny starý herce znám, ale nový málo, no, taky, ty oblíbený. LČ: a zajímavé, že ste nejmenovala třeba Buriana ((Vlasta Burian)). MS: e jej, jó! to sme se chodili dívat několikrát. LČ: tak a chodili ste opakovaně třeba na některé filmy teda? právě kvůli hercům? MS: ano, ano. ano, ano. a nebo když nás něco pozvedlo, když tam byly, my sme vyhledávali v těch ee v těch jejích řečích, jestli není něco, co by nám dodávalo naději, že to jednou padne. to my sme starý lidi, my sme byli velice zaměřený na to, aby to Němci jako prohráli. a tak sme neměli ani třeba t- Rolf Wanka, na toho sem měla dopal, že přešel k Němcům.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a ehm vlastně potom za za toho protektorátu, když tam byly ty ti- když byly u německých filmů titulky a mluvilo se německy, ee byl to pro vás nějak problém vlastně vnímat [ten] MS: [ani] ne, já sem dobře viděla tehdy dost sem znala, taky, protože když sem byla v obchodě, tak sem musela mluvit. nebylo, nebylo.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a bylo pro vás tedy důležité, v jaké zemi ten film vznikl? ee jak jestli byl tedy český, [německý, anglický, jestli byste si vybrala mezi nimi.] MS: [jistě, jistě, jistě. jistě.] protože my sme ee ehm ehm já aspoň sem měla dobrý filmy, že se vytvářejí u nás, tak to aji v Německu (.) to třeba anglický filmy k nám nešly, to byly jenom německý, český, rakouský. to co bylo obs- kde byli Němci. já si nevzpomínám, že by nějaký film během války přišel z Anglie, z Francie. já si to nevzpomínám. buď už sem zapomněla, a nebo si nevzpomínám. LČ: a když ste si teda vybírala, tak ste si vybírala e mezi těmi filmy raději některé a raději jiné třeba? MS: tehdy mně to bylo jedno. tehdy mně to bylo úplně jedno, jestli je to romantika, jestli je to cestopisný, jestli je to to.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a co pro vás vlastně dělalo film dobrým filmem? podle j- ( ) jak byste prostě ohodnotila ten, který [byste] MS: [no], dobrý pro nás byly, když tam bylo něco národního, když to bylo z- e ze- ee něco z- e od z našeho ne z našeho, ale z minulého života, tak to bylo tohle on- [myslím] LČ: [takže] z historie [třeba]. MS: [z] historie, ano. ano, ano, ano. LČ: a pak ste [taky] MS: [a] LČ: mluvila i o té naději, takže to mhm to mohlo souviset i třeba s nějakou dobrou náladou nebo s s nějakým [( )] MS: [a vese- na] veselý sme chodili rádi, to sme se zasmáli to sme provětrali plíce, to jo. pak co mám ráda, detektivky.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a chodila ste teda na některé filmy víckrát? MS: ano, chodili sme. co se nám líbilo, tak sme si to [chtěli] LČ: [a vzpomněla] byste [si] MS: [ee] LČ: na některý, co ste [viděla víckrát třeba to nevíte.] MS: [mhm ne, ne, ne, ne.] ne, ne. [to už ne.] LČ: [ale říkala] ste toho Buriana ((Vlasta Burian)), že to ste byli [(třikrát).] MS: [no Buriana] ano, to aji teď tak v televizi tak musíme vidět. přitom už ho známe, víme jak to dopadne a to byl jedinečnej herec. to byl.
Marie_2_(1921).txt
MS: [já sem] neměla nikdy s nikým ee ee předplatný v ee do kina, nebo dopředu, to sme si koupili lístek když byl, ale většinou sme kupovali lístky když sme šli. do toho kina. já si nevzpomínám, jestli jako to předplatný se kupovalo, já myslím, že ne. jenom třeba do Alfy ((Alfa)) jak byly ty velký kina, do skaly ((Scala)) tak to už snad jo, ale LČ: a ta kina se lišila třeba jak byla zařízená? MS: no jistěže, jistěže. to třeba ekselzior ((Excelsior)) no- normálně dřevěný lavice e to Metro už bylo trochu líp, už tam byly t- ta sedadla už tam byly trošku slušnější. aleje nic, až ty ve městě, ty velký kina, tak to už potom ee byly vybavený nebo s- sem znala architekta, kterej ee dělal jako divadlo a dělal skalu ((Scala)) tak ee, to už byly ty sedadla to už byly plyšový a [a] LČ: [a] MS: to máte tam krásnou brněnskou hantýrku teda. v tom. LČ: <to taky ( ) zajímavý>. a ee ty vlast- to jak bylo to kino vybavené, jak bylo zařízené, hrálo to nějak roli pro vás, že byste do něj chodila radši, nebo ne? MS: ne, nám to bylo [jedno. my když] LČ: [to vám bylo (jedno).] MS: vidíme jako, viděli sme kino. a mohli sme být dot- v tom kině. a mohli sme vykládat o tom kině. ale, to [nebylo] LČ: [takže to] pohodlí [nehrál-] MS: [za války] to nebylo. my sme byli tak nenáročnej národ, že nám stačil kolikrát když nebyly, tak obyčejná židle nám přistrčili tam, abysme to viděli. LČ: takže s- byla jako praxe, že když nestačila místa, tak ee MS: dávali ži- [ano ano, židle. bokem, bokem.] LČ: [tak dávali židle, aha. takže], takže se stávalo, že [bylo vyprodáno a a lidé chtěli ještě víc, tak se přidávaly židle]. MS: [ano, ano, ano, ano, ano, ano, ano. mhm. mhm. mhm.] LČ: a to bylo často? [nebo] MS: [no] na ty e na ty dobrý filmy. a většinou na ty národně, nebo na třeba ten německej když sme viděli oblíbený herce oni tam měli taky dobrý herce a to ne, že by jenom naši. a tak to byly přeplněné a to se v- e ten film opakoval hodně dlouho, dokud [byla, dokud byl zájem.] LČ: [mhm, dokud byla zájem]. mhm. [a] MS: [a] lidi neměli nic. tak ten zájem byl dost a potom ee že to byla zábava levná, víte. to nikdo neměl z těch mla-. to byl představte si, že to byli mladý lidi, ve vašem věku. začli, nic neměli, byla rodina, tak oni těch peněz nikdo neměl tolik, aby si mohl vymýšlet, nebo to nebo ono. byl rád, že to nějakou tu zábavu, že má takový určitý vybočení z toho všedního života, že něco uvidí, že zapomene na ty svoje problémy v tom kině. a jako já už to opakuju se, že sem měla třeba dva dny co přemýšlet nad tím.
Marie_2_(1921).txt
LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam byly, nebo to ne? MS: za nás eště moc animovaný nebyly. LČ: v kině ne. MS: za nás ne. to potom začlo až později. LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]? MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc. LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky? MS: jenom reklamy, jenom reklamy. LČ: takže [jenom jenom ta-] MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si [nepamatuju. to by-] LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.] MS: [ano, ano, ano,] ano. LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.] LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník, bavilo vás to sledovat? MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až... LČ: až [na hlavní] MS: [po žurnále]. LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a] MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný LČ: mhm. MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co tam] LČ: [takže] MS: měli dávat? LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho] MS: [mhm. po žurnále] moc. LČ: moc? MS: někdo neměl čas, někdo schválně. LČ: mhm. MS: tak po žurnále chodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v domácnosti, že by někdo [měl vlastní] MS: [ne, nikdy]. LČ: promítačku? MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má. LČ: ale [to už bylo] pozdějc. MS: [( )] LČ: [v té době, v té době vůbec]. MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.
Marie_2_(1921).txt
vlastně v ty- ty německé týdeníky, že by se třeba i změnilo nějak chování diváků, nebo ehm. MS: já si myslím, že sme si na to zvykli. protože tam nic jinýho nebylo. tam nebylo o světě nic, jenom jak vyhrávají a jak pokračují, postupují se- jaký mají letadla a a uhm ne, ne ne, tam nic nebylo, na co bych- e sme se specielně těšili. LČ: a takže ste to vnímali spíš teda jako negativní [změnu] MS: [mhm.] LČ: vlastně [v] MS: [mhm.] LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň, nebo stejně? [e (v tom)] MS: [no říkám], každý týden [sme chodili] LČ: [každý týden]. MS: s mužem. LČ: a v- ten výběr se tedy nezměnil. MS: ee dívejte se ee LČ: to bylo MS: za války sme nem- neměli možnosti vybírat. to byly určený filmy, který mohou být promítány, a který ne. a ee z doslechu, když napřed to šlo, ty filmy šly do velkých kin. až tam to bylo obehraný, tak šlo do těch a my do těch velkých kin málokdy sme přišli, (protože) tam byly, bylo to trochu daleko, hledali sme to nejbližší místo, kam bychom jako mohli jít a potom to byly lístky dost drahý, já u- nevím kolik. já [nevím]. LČ: [takže] vy ste do centra do kin nechodili právě s ohledem na to, že to bylo dál, a že, MS: d- [hlavně dál,] LČ: [že byly] MS: ano, hlavně [dál.] LČ: [že ste] cho- se snažili [blízko vlastně] MS: [ano, ano.] LČ: domu. co [nejblíž]. MS: [tehdy] totiž k nám do Černých Polí ee nebyla doprava žádná. to sme choď- museli chodit [pěšky]. LČ: [pěšky]. MS: tam nejel autobus tam (nemělo) ni- nejezdilo nic.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [a ta] kina teda byla i dražší ta v ta co MS: bylo, bylo to [tam dražší.] LČ: [mhm na vstupenky.] [takže,] MS: [no.] LČ: proto tak ( ) MS: no bylo ehm to Alfa, skala ((Scala)), Dopz. to byly myslím víc jich tady nebylo, ne? těch velkých kin. ty tři. a tam už byly dražší lístky a asi proto s- hlavně ale důvod, že to bylo jako [daleko.] LČ: [( ) daleko.] MS: nejraději sme chodili tam na Lidickou ((pravděpodobně Metro)) a tam. LČ: [( )] MS: [to byla] Nová ulice dřív. LČ: a změnilo se vlastně chování divá- (nebo) měla ste pocit, že na těch německých filmech třeba se lidé chovají jinak než [( )] MS: [no tak] ee, dívejte se, ee určitě mnozí lidi, bylo šuškání, že, byla určitě si kriticky na to dívali, ale každej se bál promluvit, víte, takže, já jenom z vlastních zkušeností můžu říct, že sem to ráda neměla a myslím hodně dalších Čechů taky, [protože] LČ: [a] MS: sme nic se nedozvěděli novýho. LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba změnila v i v kině? [nebo (tak).] MS: [se] nechodila kon- konec války. LČ: nechodila. MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky JV: mhm JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho JV: aha JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho> JV: [a to ste to ste] JJ: [tak bylo to] mládí, že JV: to bylo za války ještě? JJ: no to bylo za války JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství? JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo [květinářství] JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)? JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody že JV: mhm JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži ((kino Alfa)) JV: mhm JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě ((Jalta)) ne JV: mhm JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina> JV: [(šly ste) ( )] JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo JV: mhm JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak JV: jo JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny JV: mhm JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády? JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma kamarádkama JV: mhm JJ: šla taklec
Jarmila_2_(1925).txt
až potom sme byli starší v tom učení no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
Jarmila_2_(1925).txt
ž potom větší už s kamarádkami, tak spíš už JV: mhm JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli JV: mhm JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue JV: mhm JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali JV: kupovali (ste si)? JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk) byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta mládež taková (.) tak kam měli jít? JV: mhm JJ: (jedině) do kina, že,
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a pak ste tam už přestala chodit? JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky JV: hm JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v Jundrově ((kino Vesmír)) JV: hm JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako děcka třeba šly JV: [hm] JJ: [do te] sokolovny, jo JV: takže ste občas šla i s kamarády? JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme byli větší JV: mhm JJ: že, to bylo už jako ve válce
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli (.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už sme víc jako JV: mhm JJ: chodili, [že, ale] JV: [(za té války)] JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo JV: hm JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo JV: mhm JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois Dvorský)), ne JV: mhm JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.) to si pamatuju (.) Mzda strachu JV: mhm JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni (.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad JV: hm JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v pralese JV: mhm JJ: nebo tak někde na nějakou končinu JV: mhm JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra Ferbasová)) JV: mhm JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)), <tak sme tam šli> JV: (to byla) vaše oblíbená herečka? JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch hereček, co byly taklec voblíbený
Jarmila_2_(1925).txt
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)] JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem přišla víc do toho města
Jarmila_2_(1925).txt
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky třeba (.) do kina (.) tam- tamější-? JJ: tak tam s- ne JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba? JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně JV: mhm JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali, že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)... JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova? ((kino Vesmír)) JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.) blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych JV: [mhm] JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.) JV: [mhm] JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak netáhlo do kina JV: mhm JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče JV: [mhm] JJ: [byly] ee takový [ty...] JV: [takže] na zábavy JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja] JV: [(.) mhm] JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že to JV: mhm JJ: se rodiče zas hlídali JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla? JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních JV: mhm JJ: jo JV: a to bylo za války? JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly JV: mhm JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali JV: [mhm] JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili vodpoledne JV: mhm JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si kupovala? JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue JV: mhm (.) a třeba [ee]... JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..) JV: no JJ: já sem to teda si nekupovala tak často JV: mhm JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou tu korunu, tak sem si to koupila, jo JV: mhm JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..) JV: mhm JJ: ta (.) nebyla [( ) jo] JV: [neměla] pro to pochopení JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli JV: hm JJ: že JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue)) JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný (.) viděli sme (.) JV: hm JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to koupili, no ale (..) jinak [taklec]... JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...? JJ: [hm?] JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši? JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný normálně, jo JV: mhm JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský) JV: hm JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]... JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu kinoreví ((Kinorevue))? JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom obchodě JV: mhm JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...] JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)] JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak JV: mhm JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi? JJ: no tak většinou sme chodivaly JV: mhm JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily JV: jo? JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my (sme neměly) kam jít JV: hm JJ: sme se zešly odpoledne, jo... JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...] JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly JV: mhm JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy] JV: [to ste chodila třeba...] JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom akorát to vodpoledne, jo JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně? JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu JV: mhm JJ: teda víc v neděli JV: mhm JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne? JJ: ne JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily JJ: my sme já sem byla v tom květinářství JV: mhm JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty, tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne JV: [mhm] JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo [takže]... JV: [a večer] už ste prostě... JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
Jarmila_2_(1925).txt
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho] JJ: [tenkrát]... JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do Alfy]? ((Alfa)) JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už sme třeba viděli JV: mhm JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no] JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]? JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili JV: no JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a a jít jako to já sem (musela) JV: hm JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí, tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska JV: takže nejčastěji ste chodili JJ: [no] JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa)) JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina JV: hm JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči- tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a... JV: [(Jalta)] JJ: [skala] ((Scala)) byla JV: mhm JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži ((Alfa)) JV: mhm JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa)) (.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta)) JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc chodila]? JJ: [no většinou sme] si JV: hm JJ: vždycky někam zalezli [do] JV: [mhm] JJ: toho kina JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film? JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní, tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy tak už sme [třeba] JV: [hm] JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem JV mhm JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo JV: hm JJ: tak sme šli JV: aa e... JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )] JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?] JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali JV: hm JJ: to bylo všechno stejný JV: jo (myslim) JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to JV: [hm] JJ: [bylo] to všechno [stejný] JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát? JJ: [(někdy sme...)] JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná? JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný nevím JV: mhm JJ: ste si nevybral nějak JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců (.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )? JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli JV: hm JJ: nikdy nějak naříkat
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě toho? JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš JV: bárová ((Lída Baarová))? JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty JV: mhm JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]... JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček? JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu Vítovou ((Hana Vítová)) JV: mhm JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že JV: mhm JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou bych řekla ty starý herce JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát viděla? JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám JV: hm JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli aspoň pětkrát, [tak]... JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát <zašli>? JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu] JV: [hm] JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou JV: mhm JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu] JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-] JJ: [jo] JV: silně vidím JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála (Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..) JV: mhm JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří herci JV: mhm JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.) snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )] JV: [ten] film ste pak už neviděla později? JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste... JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..) že po té válce to ešče (...) JV: hmm JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na všechno (.) no] JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního, tak pak můžete říct JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak nějak vybavuju JV: mhm JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo JV: mhm JJ: [to mě tak nějak] JV: [tyhle dva ee hodně...] JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný film ještě za války (.) kolorovaný respektive? JJ: to vám nepovim JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině barevný film? JJ: já mám dojem že před válkou JV: [ne] JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to potom [nějak]...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl, chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské? JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady nebyly
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne? vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]? JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro všechny ( )]... JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle] JV: [mhm, veselohry] JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě nazajímalo JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala] JJ: [anebo]... JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]... JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl] JV: [ano] JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé JV: mhm JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film JV: mhm JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které film (..) bylo to... JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem? JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak> JV: mhm JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...) JV: nestěžovala <ste si>? JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy JV: mhm JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu... JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.) zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená? JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla JV: mhm JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že JV: hm JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla,
Jarmila_2_(1925).txt
ale za války ste neměl [kam] JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník? JJ: tak voni týdeníky byly u všeho JV: mhm (.) [(před každým) filmem]? JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby nebylo toho týdeníku (.) jo JV: že vám to scházelo JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo být při každý... a to sme kolikrát brblali JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]? JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam (předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak tenkrát moc netáhlo JV: mhm JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]... JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké JJ: no to bylo hodně právě JV: mhm JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a všechno JV: hm JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak ten film JV: opravdu? JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to <zkrátili>, že to není možný JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly kratší JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky na ten týdeník JV: hm JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po tom týdeníku JV: mhm JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi JV: hm JJ: až vijou, že už bude po týdeníku JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník? JJ: hm? JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník? JJ: no tak (.) zabral dost dlouho JV: hm JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník JV: například [ještě]... JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce] JV: [hm] JJ: ty týdeníky JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech? JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly ale tak ty reklamy nevím JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany? JJ: ton- to si nevzpomínám
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu? JJ: (.) to si nepamatuju JV: ne? JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky JV: hm JJ: to teda... JV: a ty vás teda nebavily? JJ: [hm]? JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam dál od centra? JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám) v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout, jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou belu
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často, chodila ste ee vlastně každou (.) neděli? JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam] JV: [protože v sobotu byl pracovní den] JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít? JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném, kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát? JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to bylo JV: hm JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem dubna zemřela babička JV: mhm JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo, tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se blíž k Jundrovu [jako jo]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky [německé] JJ: [no no no] JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo] JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky <nemohla přečíst> (.) jo jaksi to JV: mhm JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]? JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech JV: mhm JJ: nebylo nějaký [že by tam]... JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu? JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát slyšel zašustět třeba nějakej JV: [hm] JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no ale...] JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba něco] JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku JV: mhm JJ: byl poměrně klid JV: mhm JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale] JV: [mhm] JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]... JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během (.) [projekce ( )] JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů JV: mhm JJ: raději každý držel hubu JV: mhm JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za komunistů taky JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz zákaz ee vstupu Židům? JJ: (.) to nevím to... JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku Židovku]? JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a takový to, někdy když ste se [dozvěděl] JV: [hm] JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli většinou, tak každý raději držel [toto] JV: [hm] JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte za sebou
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler? JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám] JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady JJ: [ne]
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo] JV: [hm (..) ještě] JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech JV: mhm JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti Němci, jak ti naši lidi, naši lidi JV: mhm JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když semka přišli Rusi
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře. teď se tedy zaměříme na vaši dětskou zkušenost s kinem, eh to znamená do období vašich ee asi asi deseti let. nejdřív bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou úplně první návštěvu kina, nebo jaké jsou vaše nejstarší vzpomínky na kino. LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích, takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem, maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé, jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino, no, ty filmy které dávali se mi většinou nelíbily, eh protože to byla většinou propaganda fašizmu, všechny ty dětské filmy byly zaměřené na to, abychom fandili těm těm německým dětem klukům holkám, no a já už sem v deseti letech byla tak poučená nebo už sem byla tak zaměřená mm jako k tomu vlastenectví, že si myslím, že to bylo tím že se mi to nelíbilo a neuznávala sem to. takže nevím jak to vnímaly ty děti, protože oni byly eště malý, tak řekněme rok dva sem s nimi chodila do toho kina a [byly malý] SM: [a to vám bylo] kolik let asi? LS: no tak řekněme do těch dvanácti let. SM: mhm mhm LS: to sem bydlela u té tety, protože naši stavěli dům na Lesné, a já bych jim tam víceméně překážela, a kromě toho sem hlavně musela chodit do školy, a škola byla v Husovicích a tam naši si na zahradě postavili takovou chatu, kde přebývali, protože také pracovali na tom domě, že, no a já už bych neměla tedy kde spát, kde psát úkoly a tak dále, a přes zimu vůbec tak přes zimu sem byla také u té tety no a když sem když byly prázdniny, tak sem pracovala, m eh s rodiči na tom domě jak, nešlo to tak rychle jako kdyby bylo hodně peněz, že
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často? LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to bylo, SM: mhm LS: v neděli odpoledne hráli, v Husovicích bylo kino Jas a Sibiř, takže sme chodili to co se nám tam kde hráli film, který podle názvu obyčejně, sme mysleli, že bude pěkný. SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta husovická? ten Jas a Sibiř? LS: ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře a do těch husovických kin tam ste chodili asi proto, že to bylo blízko, pokud se nemýlím. LS: protože tam všude jinde to bylo daleko. SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina? LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do divadla, v Husovicích byl eh Svatoboj se to menovalo, takže tam sme ně- někdy sem chodila s rodiči do toho divadla, to už sem byla pak starší.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a byl pro vás film v tom dětském věku důležitý? LS: ano velmi. velmi, já sem se strašně těšila někdy říkám, že to bylo jako drastické když ukazovali to bombardování hlavně v těch týdenících tam ukazovali jak jak eh německá armáda vítězí, jak lítaly bomby a rozbité domy, jak to lítalo, tak to sem nebyla schopna ani celé sledovat, to sem vždycky musela sklonit hlavu a m a klukům zakrýt oči, protože to bylo tak drastické, že malé děti se rozbrečely někdy rozplakaly a em ne žádná idea to teda nebyla nebo vůbec poučení pro ty děti ale asi ano, protože si musely pamatovat, když přišly domů tak to vyprávěly tetě a mamince, že to byla, jeden syn byl tety a jeden syn byl její dcery, takže to byla maminka a babička ale <měly stejné děti> takže tím e SM: mhm a chodila jste jako dítě někdy i na nepřístupné filmy? LS: ne ne to v životě ne SM: [mhm] LS: [ty] dávali jenom večer, tak to vůbec to, já sem ani nevěděla že sou přístupné nebo nepřístupné to vůbec já sem večer nechodila nikam, to.
Libuse_(1929).txt
nebo eh s Jindřichem Plachtou ((Jindřich Plachta)), to bývaly taky filmy, které byly i pro děti, eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat, a no nebo Dana modřická ((Dana Medřická)), ta byla tenkrát mladá krásná, tak ta také byla v těch filmech, když sem já mohla se podívat, Věra Ferbasová, to byla taková veselá jako holka, ta také vždycky hrála mm no byla oblíbená mezi děvčaty velmi. SM: mhm, dobře a kdybyste měla nějak eh jako říct jak jak často ste chodila? v té době do toho kina. LS: no tak často tak ((někdo vchází do dveří)) LS: dobrý den SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý týden, že, LS: no to sem chodila ale ale... SM: a teď už to bylo méně často nebo více? LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka, SM: mhm LS: nebo navečer sme většinou nechodili. SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho kina? LS: no, začala válka. SM: mhm LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven. SM: mhm mhm a a a která kina ste navštěvovala tedy ještě potom do toho roku štyřicet pět, když už ste chodila třeba sama do toho kina? LS: no do toho čtyřicet pět ne, to sem eště ne ne až potom.
Libuse_(1929).txt
SM: aha LS: sem chodila sama, to mně bylo eh ale někdy sme šly s tou mojí sestřenicí, SM: mhm LS: nevlastní, v Králově Poli tak sme tam chodily do toho kina, říkám do té Moravy ((Morava)) a do toho velkého a pak tam bylo eště jedno kino teď jesi je tam nějaký seknd hend ((second hand)), to bylo říkali tomu blechárna ((pravděpodobně Besední dům)), nevím proč, jestli tam byly ty blechy nebo ne, ale byl to takový dlouhý sál, takže ze zadu eh ani nebylo už moc vidět, to bylo taková nudle, a kam sme eště chodili, no ve městě sme občas byli, protože kino Čas hrál celý den, tak asi dvakrát sme tam zašli, se podívat, ale tam byly samé aktuality jako a zase ty to vítězství německých vojsk, to bylo neustále, mezi tím nějaké reklamy sem tam, to tenkrát spíš začínalo,
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a měla ste nějaké své oblíbené kino? LS: no tak oblíbené myslím že spíš ten Sibiř se mi zdál nějaký takový příjemnější, tam sem chodila raději. takže když něco hráli dobrého v Sibiři tak sme šli do toho Sibiře. SM: mhm a- LS: ale jinak nevím kde. SM: a mohla byste nějak jako říct, co se vám na tom Sibiři ((Sibiř)) teda líbilo? LS: no mně se mm připadalo lépe vybavené a takové eh mám dojem, že tam to bylo vymalované nebo vytapetované, možná vytapetované tmavě, a ten Jas, ten byl světlejší, jestli to taky to odpovídalo tomu názvu, nevím, ale v tom Sibiři ((Sibiř)) se mi líbilo lépe, takové komornější prostředí tam bylo. nevím i jako později, po válce také sem tam chodila raději do toho Sibiře. ne neumím to dneska ani moc zdůvodnit určitě, to mělo nějaký důvod. SM: mhm mhm a bylo naopak v Brně kino, které ste ráda neměla? LS: no já sem je neznala ta ta kina, ve městě, SM: mhm LS: já sem je neznala a mně eh protože sem neměla nikdy moc penízků, tak sem se musela vlastně řídit podle toho, kolik na to mám, že. SM: mhm mhm LS: že myslím, že některá kina byla dražší, třeba skala ((Scala)), nebo Kapitol nebo já ne- tak nějak se to menovalo, tak to to byla dražší kina, tam byli tak komfortnější,
Libuse_(1929).txt
SM: ano ano. a chodila ste do různých kin podle toho, jestli ste šla třeba sama nebo s rodiči, LS: ne s rodiči sem nechodila do kina. SM: tak třeba s tou sestřenicí, chodily ste do [podle toho] LS: [no jen] v tom Králově Poli. SM: mhm LS: tam sme byly, buď v té Moravě ((Morava)) nebo tam v tom velkém kině ((pravděpodobně Besední dům)),
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a jak ste se obvykle v kině chovala? LS: no tenkrát se eh všichni chovali tiše, to když byl nějaký výstřelek, tak to eh uvaděčka anebo uváděč vyvedl toho kluka nebo holku,
Libuse_(1929).txt
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo nápoje? LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala. SM: mhm LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to ruší všechny. SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil? LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak se to stávalo. SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho skončení potlesk? LS: ne to ne, to nikdy ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy, eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu, umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata, anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké, Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační, Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si vybrala eh SM: mhm LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek> protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla. SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste radši do kina nebo nebo na film? LS: já vám teď nerozumím. SM: mhm eh to [znamená jestli] LS: [jako] podle toho filmu SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když... LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv? SM: mhm LS: ne. SM: ne, [takže] LS: [ne] SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně] LS: [no bylo] ano. SM: ten film. LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl. SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u těch ki- u těch kin, že, LS: mm SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech? LS: ne. nikde. SM: takže vyloženě jenom [z] LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu, tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda. SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci? LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho- psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné. SM: mhm LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem potom je ráda teda viděla, SM: mhm LS: ty filmy. SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LS: no tenkrát byly jenom černobílé
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se menuje ten komik? sem ho zase zapomněla, SM: čeplin ((Charlie Chaplin)) LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh také ti humoristé, SM: [Laurel] LS: [to] nebyli Češi eh... SM: Laurel a Hardy LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo takový jako že si hrají na děti. SM: mhm LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle. SM: mhm LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
Libuse_(1929).txt
to a prostě když sme se museli dívat na ty německé týdeníky a na ty válečné,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh které filmy ste měla ráda a které ne? LS: no to sem vám už říkala, ty ty válečné sem neměla ráda a i když to mělo třeba název velmi hezký, třeba o o lásce a přátelství, tak nakonec se tam po- pořád jenom eh bojovalo anebo se to týkalo nějakých jako dobrodružných filmů co do mm jak hledali partyzány, že, jak hledali záškodníky a tak dále, no a tak z toho jejich pohledu to bylo výchovné proti nám, no ale chtěli v nás vypěstovat nějaký vztah dobrý vztah k těm fašistům, což se určitě nepodařilo. SM: mhm LS: protože v deseti letech děti už byly tak poučené, české děti, mm si myslím že nikdo. SM: a které filmy ste naopak ráda měla? co pro vás dělalo film vlastně dobrým filmem? LS: no, to právě říkám, když tam byli když tam byli eh ti moji oblíbení herci, a už to mě bylo pro mě takovou zárukou, že to bude pěkný film. no a věděla sem, že je český, že. mluvilo se tam česky, protože cizí filmy byly s titulky, to se tenkrát nevím že by někdy namlouvali, možná že někdy to namluvili ale, nevím o tom, prostě sme četli titulky. (.) takže to byly ty cizí filmy jinak tedy... SM: a vás to nebavilo číst ty titulky? nebo? LS: ale ano, ano bavilo ale když to byl ten německý film, kde se jednalo stále o o vyzvednutí jejich hrdinství a jejich úspěchů, tak už sem je pak ani nečetla, no, proč? když mě to nezajímalo a opovrhovala sem tím že. tak to tak <to už> SM: mhm LS: to si pamatuju, to si pamatuju tak živě, jako by to bylo nedávno. že, to to bylo hrozné.
Libuse_(1929).txt
pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě, to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už nepamatuji, ale na všechny sem šla. SM: a na všechny ste šla víckrát? LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas. SM: mhm mhm LS: to bylo to bylo úžasný. SM: jo LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít a všichni eh no, SM: mhm LS: <se ke mně přidali.> SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a... LS: zábavy? SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem? LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny, takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko zvládla, SM: mhm, takže s- LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko, večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili domů, protože sem byla na trávě, takže SM: mhm LS: pro králíky na seno, že, SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té trávě, nebo LS: ano SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina? LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina, my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak dlouho trvalo než nám udělali přípojky.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. zaměříme se teďkom ještě na konkrétněji trochu na fi- na kina a přímo na filmová představení, vy už jste vlastně něco málo o těch místních kinech říkala, ještě bych se vás znovu zeptala jaké byly rozdíly v těch kinech třeba z hlediska interiérů nebo přístupu zaměstnanců, a jestli tyto vlastnosti vlastně hrály roli při výběru toho kina? LS: no, to nemohu říct konkrétně, ale když sme byli v tom kině, v tom Čase ((Čas)), anebo v té Úderce ((Úderka)), tam už bývaly filmy, ale v tom Čase ((Čas)) se mi to vůbec nelíbilo, byl tam nepořádek, všelijaké odhozené papírky, asi od těch bonbonů, lidé se tam courali, protože se jim to nelíbilo tak šel pryč a zase mohl přijít, já nevím to stálo pár korun, nebo korunu, myslím že dokonce korunu jeden čas je to stálo, no a tak to to mě ne prostě to se mi nelíbilo, to sem neměla pocit, jako <kultury tak nějak> bych řekla, jo, protože to ne a ani tam myslím že si nás nikdo nevšímal, tak, zatím co v tom Sibiři ((Sibiř)) nebo v tom Jasu ((Jas)) tak tam byli zřejmě zaměstnanci, a ty paní, které tam jako to obhospodařovaly a dov- dovedly lidi na místo, že, podle toho, tak to bylo jiné, to prostě i řekla bych že tam udržoval pořádek, a i ty děti si nedovolily nikdy eh to to co bylo třeba v tom Čase ((Čas)). SM: mhm LS: tak jinak nemůžu to hodnotit, no to určitě tam byl pořádek. tenkrát bych řekla že byl všude <pořádek>, v tech kulturních zařízeních. SM: mhm mhm eh a z čeho se obvykle skládal ten program projekce? LS: no každý film měl eh jako na začátku ten týdeník, říkalo se tomu já nevím jak se tomu říká správně, ale e e myslím že [týdeník] SM: [týdeník] LS: no, a tam byly všechny možné jako ty třeba no hlavně teda ty ty boje, to já když si vzpomenu tak jenom vidím ty ty rozbitá ta rozbitá města, jak padají bomby, jak tam lidé utíkají, jak m m prostě se všecko vyletí do vzduchu, no a to bylo asi to byla asi jejich idea všecko rozmlátit, eh všechno, prostě silnice když spadl když spadl granát nebo bomba na silnic, tak to zrovna tak udělalo tam kr- kráter, vylétlo to, že, někdy lidé tam lítali, no když si na to vzpomenu, tak to je jenom jenom hrubosti, no, SM: mhm LS: nic jiného nebo honili honili partyzány nebo někoho honili, pak jako vel- velká sláva, že ho zajali nebo to, no a to byly to byly naše to bylo naše poučení, že, jak to bude do budoucnosti, asi si mysleli že nás teda všechny takhle vyhladí pomalu. SM: mhm mhm, a pamatujete si třeba ještě na nějaké jiné části toho programu, třeba na nějaká hudební vystoupení, reklamy? LS: ne. ne, možná že byly nějaké reklamy, mám dojem že byly nějaké reklamy, určitě ne tak takové na úrovni, SM: mhm LS: určitě ne. SM: a bylo třeba běžné, že byla během toho programu nějaká přestávka? LS: ano to potom byla obyčejně přestávka, pokud si myslím tak byla přestávka, aspoň když tam byly děti, a já si myslím že jestli byla potom pro dospělé vždycky přestávka nevím, ale aby děti mohly asi na záchod ještě nebo em se uklidnit, nevím, ale byla přestávka, bývala přestávka. SM: mhm mhm, a měla ste o ty doprovodné části toho programu zájem? to znamená ste vyjmenovala ty týdeníky a že ste že si vzpomínáte, že existovaly i nějaké ty reklamy, bavilo vás to sledovat? LS: ne. ne vůbec ne, nikdy. já si vzpomínám že nikdy, vždycky sem eh každý každý když něco začne, tak je zvědavý, co bude dál, no tak to také sem byla zvědavá a vždycky mě to zklamalo. vždycky to bylo něco co se em dneska bych řekla pod úrovní. SM: mhm LS: s kulturou to vůbec nemělo nic společného, no a ty moje zájmy nebyly zaměřené na takovédle věci, že, to vůbec, možná kluci někdy se třeba jim něco líbilo, protože se obyčejně o tom bavili a projevili řekla bych trochu zájem, ale, no a (postupně) tam býval i sport, ale velmi málo. to, SM: mhm LS: velmi málo, to tomu sportu dneska se věnuje mnohem více času, což je teda dobré, pořád lepší sportovat než válčit, že jo. SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v domácnosti? LS: ne nebyla. nikde.
Libuse_(1929).txt
protože sme začali poslouchat ten eh Londýn, ten to vysílání pro če- pro české lidi, tak sme chodili my sme neměli (.) my sme měli rádio vlastně sme měli krystalku ještě ale pak sme měli už rádio, ale na každé rádio se nedalo jako chytat ten Londýn, teď si vzpomínám, proto sme jezdili k těm příbuzným do Králova Pole, a večer oni to večer vždycky dávali, tak celá rodina se tam příbuzní sešli na té Palacké, a u jednoho strýce který bydlel dole, v tom eh jakoby v suterénu se dneska by dalo říct, protože ze dvora to bylo jako přízemí a z venku to byl suterén, tak tam sme bylo předpoklad že to nebude slyšet nikam ven, no a tam sme se sešli samozřejmě i děti, takže vždycky ta eh ten pořad, začínal tou písničkou eh Teče voda teče, tou slovenskou písničkou a to byla taková úvodní píseň kdy jsme věděli, že eh začne to vysílání,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, dobře, a eh už- vlastně jak to na vás teda působilo vzhledem třeba k té filmové kultuře nebo k tomu k těm kinům, jestli třeba existovala některá kina, která byla známá že že třeba sou jako více německá, některá jako více česká... LS: ne k tomu se nemůžu vyjádřit, protože nevím, já sem tolik, za prvé sem neznala tolik kina a ani nechodila, že, no jako jako dítě mám dojem, že byla kina, kde hráli asi jenom německy, mám dojem že ano, protože to si určitě ti fašisté vydupali, možná ta skala ((Scala)), ne- nevím nebo ten Kapitol, myslím že byla kina kde hráli jenom pro Němce jako, ale nemůžu to potvrdit a nevím která,
Libuse_(1929).txt
LS: my sme toho měli mišmaš, my sme museli co dávali, tak to na to sme se dívali, že, SM: mhm LS: i když sme si mysleli že je to třeba dobré, že je to pro nás, nebo že je to bude jenom příroda, no tak to těch těchto filmů bylo dost pomálu. SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že? LS: ano. ano. SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo? LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh proti eh já nevím, proti nám bych řekla, SM: mhm LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme petrolejem takže, SM: mhm LS: u nás se chodilo v devět spát, to neexistovalo, tak v létě samozřejmě bylo dlouho světlo to ale v zimě to ne. SM: jo, a a změnil se v té době teda výběr těch filmů, na které jste chodila, když už ste občas šla do toho kina? LS: no až po válce, to ne. SM: takže ne? LS: ne myslím že ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm mm a jak jako mohla byste třeba říct jak se diváci v době toho protektorátu v kině chovali? nebo nebo... LS: no mnohem lépe než bych řekla dneska, ne- protože za své praxe učitelské sem chodila s dětmi jako povinně sme na nějaký film šli a to sme měli co dělat udržet teda ty děti, eh ono stačí když ty moje děti budou poučené, ta moje třída a budou se tam chovat slušně, tak ale hned za námi třeba sedí třída, eh kde to učitel tak striktně než- ne- nevyžaduje, aby se dobře chovali, nebo to byly větší děti, které si taky nedají moc říct, že, nedali, no takže to většinou to vyznělo dost ne, negativně no to to chování to to to v kině a nevím jak je to teď, protože teď do kina nechodím vůbec, ale předpokládám že se musely už nějak uklidnit to je to byly jen chvíle, kdy teda bylo ticho a kdy eh děti sledovaly opravdu a pak sme si o tom mohli pohovořit, třeba bylo to zaměřeno i na to abychom rozebrali ten děj, ale to.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, já sem měla spíš na mysli, jestli si pamatujete třeba nějaké například projevy těch diváků vz- vzhledem k těm třeba... LS: k těm filmům? SM: fašistickým filmům, co byly za toho protektorátu promítány u nás, jestli se ozýval třeba smích nebo na- naopak potlesk ne nebo dokonce je- jestli se třeba v kině hajlovalo? LS: ne, no tak to vůbec ne, ale fakt je že tam přece v tom kině tam byly i děti z těch německých rodin, nebo my sme jim říkali poturčenci, SM: mhm LS: to byli lidé, kteří byli sice Češi, ale měli třeba nějakého německého předka, nebo stačilo třeba německé jméno a on věděl že se bude mít dobře, tak se dali k Němcům. my sme jim Češi říkali poturčenci, takže z těchto rodin tam mohlo být dost dětí,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, eh eh ještě se zeptám, jak se vaše chození do kina a chování vlastně i diváku měnily s blížícím se koncem války? LS: no já nevím, pokud vím pokud si vzpomínám, tak se lidé začli už dost projevovat nahlas, i mezi sousedy, ale víte ten strach, eh z těch fašistů byl tak (.)
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do kina nebo spíš méně? LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak... JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek, no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to... PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo] JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj... PS: mys- nebyla to Domažlická? JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh] PS: [já myslím že jo] JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali] PS: [mhm] JV: vono to bývalo laciný, že, takže PS: mhm JV: dycky parta děcek a... PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch], JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle PS: mhm JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často jenom tak. PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce] JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo
Jarmila_(1931).txt
JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady] PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste] JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,
Jarmila_(1931).txt
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali, PS: mhm JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky nedalo v té válce moc cestovat, že, PS: mhm JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
Jarmila_(1931).txt
JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba> bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch plotech, PS: mhm JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než dneska PS: mhm JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu mluvit, nemám internet PS: mhm JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila správně] PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo... JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to všechno, to bylo na těch plakátech PS: mhm JV: takže to mělo cosi do sebe taky.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho protektorátu [nebo ještě předtím?] JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik, většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou jenom takový podřadný ee filmy, PS: mhm JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo, PS: mhm JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně filmů viděla.
Jarmila_(1931).txt
PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?] JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala)) Kapitol, to byly vlastně premiérový kina. PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...] JV: [no to] ani tak ne PS: čekali ste...
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim líbilo, na co chodili rodiče? JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo PS: mhm JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný... (.) PS: mhm a na to chodili teda JV: chodili chodili určitě
Jarmila_(1931).txt
PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili i... JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna vařil se teplej čaj s tresti PS: mhm JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak cizinec. ((smích)) PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela populární dětská zábava JV: bylo PS: a... JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím, PS: mhm JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho mlýna a...
Jarmila_(1931).txt
ale před tím s ní nějaký filmy byly no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem se probořila> PS: ((smích)) JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích)) no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích)) PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]? JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak koncem války, ( ) byla maličká tenkrát PS: a tady představa toho [jak vypadá] JV: [jéžiš proč ste si nevzal?] PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho? JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta Soňa ((Sonja Henie)), že,
Jarmila_(1931).txt
ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera. PS: mhm JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně PS: mhm JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým neohlášenou napustili přehradu Němci, že, PS: mhm JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice)) sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo, tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo, ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak. PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to méno? JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka. PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to byla pro vás populární známé méno, jo ee? JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo, PS: mhm JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že ten Dům u jezera PS: mhm mhm JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk)) nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi, PS: no JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel, ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)). PS: aha JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco takovýho. PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky populární] JV: [no mhm] PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás... JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců, PS: mhm JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...> PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee... JV: ((smích)) PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve třídě [sbírali ste nebo...] JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,
Jarmila_(1931).txt
ale chodívali sme jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později] PS: [ano ano] JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne. PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce] JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce] PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl... JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno] PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže] JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával toho kašpárka, PS: mhm JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě] PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve spodním sále] JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.
Jarmila_(1931).txt
PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste mohla, jo] JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta děcek,
Jarmila_(1931).txt
PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu, stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný] JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v neděli v sokolovně v sálu, jo, PS: aha JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co tam teďka je takovej domek,
Jarmila_(1931).txt
JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho, jo, takhle jít. PS: mhm JV: ((smích)) PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem] JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí nějakejch.
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no] PS: [každý týden?] JV: no říkám to jo. PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás jako pravidelný [že ste v neděli se šlo] JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku PS: mhm JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když bylo hezky, tak se šlo ven, no.
Jarmila_(1931).txt
JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích)) PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]? JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně, PS: ano JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,
Jarmila_(1931).txt
JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro, to je tam teďka na tom to divadlo městský, PS: divadlo no JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma PS: mhm JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár lidí takovejch, PS: (takže tam) JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák)) (vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství, PS: aha JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili. (.) PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní představení] JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků PS: mhm JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační přírodovědecký filmy PS: mhm JV: vopravdu to měli krásný. PS: mhm JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo. PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty přírodní, JV: no PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty? JV: ano no byly dobrý filmy, no PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné... JV: naučný ano ano ano. PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem] JV: [mhm mhm] PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se] JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak zaměřeném,
Jarmila_(1931).txt
PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)), to bylo jako [to školní kino]? JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno nevim vám neřeknu, PS: hm JV: bych zas vymejšlela. PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by vám... JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou ((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková nalejvačka do nás, že, pochopitelně.
Jarmila_(1931).txt
PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu ((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka? JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda vykládat nějaký], PS: [jasně] JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy. PS: mhm (..) PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde se promítaly týdeníky] JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské? PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila? JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým maličkým starým kině. PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru (.) JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte ju?
Jarmila_(1931).txt
JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro mládež)) PS: ano ano no [Studio, kino mladých]
Jarmila_(1931).txt
JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu, to byla to bylo Radost [myslim] PS: [ano] JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti celnici někde. (.) PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná jo méno který] JV: [aha tak to je možná] mhm mhm PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...
Jarmila_(1931).txt
PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-... JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední dům, Union)). PS: mhm JV: [a do mě do mě] PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období] JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme chodívali na komorní hudbu PS: mhm JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady [ten]
Jarmila_(1931).txt
PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc? JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden] PS: [každej týden] JV: možná že jo PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které... JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,
Jarmila_(1931).txt
PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo takové luxusnější [to je jasné a myslí-] JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo divadlo)) PS: Kapitol, já vím JV: [jo no]? PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák PS: [no ale ta ta budova ze] JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam] PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no JV: mhm PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě JV: [jo Kapitol?] PS: [no Kapitol] JV: tak se dlouho menoval? PS: no JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací kolem toho jak byl Tuzex, jo. PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím co tam teďka je. (.) PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen] JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]? JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že PS: mhm JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako studáci třeba tak... PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee... JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý. PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo lavice?] JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže, JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no, PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce ((Union)) Krpolské ((Královo Pole)) PS: mhm JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později předělaná zmodernizovaná po válce. PS: mhm JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee] JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak se tam cpali dozadu, že jo em. PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam jste chodila s kamarádkama? JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko dvakrát, jo, PS: hm JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e ty lístky byly na místo, že, PS: no JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale, PS: mhm JV: ale jinak teda
Jarmila_(1931).txt
JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct pryč, když skončili ty Kluci na řece, že, PS: hm JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo] JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že PS: nebylo to na místa JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a dozadu že možná byl rozdíl v cenách. PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee tam chodili v sokolských uniformách? [( )] JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom film čistě? JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality PS: jo JV: nebo [něco] PS: [no] JV: takovýho to muselo být (protože) PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy, JV: mhm PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních] JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no PS: hm JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak dneska když to posloucháte ((smích)) PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých JV: mhm PS: upoutávek na živnostníky [místní] JV: [jen tak] jen tak ano PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách pro Evropu PS: ee JV: zachvátí-li tě, zahyneš PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by diváci nějak? JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej fízl PS: hm JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli, těch bylo nejvíc
Jarmila_(1931).txt
PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )] JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo jako vtip [prej, jo] PS: [aha] JV: Adolf Jebavý PS: že se to rozšířilo jako taková
Jarmila_(1931).txt
PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě JV: no on vyřvával PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino] JV: [no ano to bylo] PS: [( )] JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím kinem ((Central)) s tím náměstím? JV: mhm PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste] JV: [no tak] PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina nebo jak je to znáte z z [vyprávění] JV: [ně- někdo z rodiny] PS: mhm JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo? JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně že to bylo slyšet? JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to kino promítali už později, tak to už bylo normálně. PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to amplionem [na náměstí?] JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )] JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni měli... JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo, celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho.
Jarmila_(1931).txt
PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: takže zřejmě to vybavení PS: voni měli, [jednu] JV: [možná] PS: jednu promítačku jenom, [takže museli] JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra prodávala cukrovinky JV: no no PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to fungovalo? JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak to bylo aji v divadlech bohužel strašný PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den) JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový blbůstky, PS: mhm JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi sebou nebo [bylo to tak] JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
Jarmila_(1931).txt
PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání [známých?] JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z katolické církve a s jejich panáčkem PS: hm JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli PS: hm JV: v té době PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako? JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv ((smích))
Jarmila_(1931).txt
PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?] JV: [ale jo] určitě určitě určitě. PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?] JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou, to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e tak PS: mhm JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo PS: mhm JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec měl tu neděli službu. PS: mhm JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)). PS: mhm JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to si musím pamatovat PS: jo JV: ten den [to bylo vlastně] PS: [takže ste byla] JV: silnej dojem PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )] JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no. PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války] JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po válce v televizi PS: mhm JV: jako paměť- pro pamětníky PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve sklepě měsíc a PS: no JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho] PS: [šestadvacátýho] JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele.
Jarmila_(1931).txt
PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy na které ste šla? JV: no no tak to víte že e e PS: podle čeho? JV: většinou se chodilo na český veselohry PS: mhm JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů PS: hm JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to si všechno nepamatuju PS: mhm JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval ((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích)) PS: jo ((smích)) JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy. PS: na český. a barva hrála roli barevný film? JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný
Jarmila_(1931).txt
PS: no ale v tom protektorátu takže eee JV: no tak PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je nějaký film v barvě, ne JV: nebylo toho tak moc
Jarmila_(1931).txt
PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]? JV: [to ne] to ne to asi ne PS: to ne JV: to asi ne PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to hrálo roli české byly teda preferované, jo? JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co PS: hm JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo? JV: (hm) PS: mělo to důvody jako ee JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám, vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme prožívali hrozně tu přírodu
Jarmila_(1931).txt
PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly plný kina, že... JV: to nevím právě to nevím PS: nebo čím to bylo JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly PS: mhm JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc tak to nebylo u nás PS: mhm JV: možná (teda) PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo] JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do něco málo na to udělala PS: jo JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják nebo nějaká stráž bouchala aby PS: mhm JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně
Jarmila_(1931).txt
PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba? JV: no určitě taky (.) určitě PS: ale večer se promítalo, že jo? JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla, no. PS: mhm JV: prostě no PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla, on byl z církve PS: hm JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se něco promítalo [tak jo] PS: [on měl promítačku] JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z- proti dnešním aparátům, to byla hrůza PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo
Rut_(1934).txt
a (.) potom když byly filmy jak český tak německý, který byly (.) přístupný dětem (.) tak (.) tam sem chodila (.) a nejvíc sem chodila do kina e na Bratislavské, tam bylo kino to se menovalo tenkrát Oranio ((Orania)) (..) a tak tam bylo t- byl to (.) roh Körnerové a roh Bratislavské (..) a teď je tam e to divadýlko Radost pro děti LG: mhm RM: to v těch místech (...) [a potom] LG: [a] RM: hodně teda eště sme chodili do (.) e kino Radio, to bylo na (.) na (.) Cejlu (.) na Cejlu naproti věznici (.) bejvalé (.) a teď je tam nějakej ten (.) skvoš ((squash)) nebo něco takovýho se tam (.) je to taková samostatná budova LG: mhm RM: před plynárnou vlastně (.) a do Lido bia ((Lido bio)) na Marxovou (.) (dnes) (.) potom to byla Lípa (.) po válce LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [ (tak) chodila do kina]? RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.) chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to (.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no a ee jako z těch dětských let z těch dětských let si nevzpomínám na všecko (.) já <si hrozně moc pamatuju> že sme byli (.) na Pepině rejhal- e Rajholcové nebo Rejholcové ((Pepina Rejholcová)) LG: mhm RM: se to menovalo (.)
Rut_(1934).txt
já si pamatuju potom už až po té válce (.) jak sme chodily s děvčatama už do těch kin nebo tak nějak tak to už jo (.)
Rut_(1934).txt
ale za té za tu válku to nebylo zase tak často, chodili sme ale (.) vyloženě na nějaký dětský filmy nebo tak
Rut_(1934).txt
LG: (..) mhm a s kým ste chodila během toho dětství do kina? RM: no z e buďto s- sem šla (.) s dětima co sme se kamarádili v domě LG: mhm RM: a (.) nebo (.) když bylo něco tak někdy šla aj maminka se mnů (.) ale (..) to j- s- nemůžu si vzpomenout jako (.) na ty dětský filmy si vzpomenout nemožu (.)
Rut_(1934).txt
LG: a e teda během těch ee školních let ste ty kina navštěvovala s kamarádkama? myslím ještě jakoby během války RM: [no] LG: [to] byli to byli němečtí přátelé? RM: ne ne ne ne to sme byly jak český [děcka] LG: [mhm] RM: sme byly [děcka] LG: [jo jasně] RM: sme byly že no (.) to byly já sem (.) dost kamarádila víc s těma českejma děckama (.) protože e to bylo e taky tím (.) že můj tatínek byl zavřený (.) tak (.) i když sem chodila do německé školy, tak sem těch k- (.) kamarádek měla ale víc sem měla těch (.) českejch v domě (.) co byly v domě a (.) já sem se těm německým jako ne (.) že bych stranila (.) ráda bych byla s nima, ale (.) rodiče těch dětí (.) e mě tak nějak e (.) třeba sem směla k jedné kamarádce chodit (.) jedině když nebyl doma její otec (.) jo? LG: [mhm] RM: [takže] sem byla tak nějak (.) odstrkovaná víc LG: jo RM: to bylo daný právě tím... i když (.) se to nějak tajilo (.) ale (.) i ve škole to věděl učitel (.) že otec je zavřený (.) a byl to slušnej člověk (.) že ten (.) mně to nedaval nikdy znat (.) neměla sem problémy (.) a (.) maminka totiž za ním šla a řekla mu (.) že prostě je otec zavřený (.) a on (.) i když měl (.) hákovej kříž ten odznak té nacistické strany (.) tak byl takový že řekl do školy se toto nebude zatahovat (.) a takže sem ty problémy v té škole neměla, ale byla sem (.) děcko dost dostrašený, jo LG: mhm RM: protože sem přece jenom (.) věděla pořád že (.) musím (.) (no) musím se držet stranou, no LG: a jaký byl názor e rodičů nebo (.) e školy na film? na navštěvování kin a podobně? RM: to oni vůbec o to se nikdo nezajímal ve škole nikdo se nezajímal o to LG: a e během teda těch školních let byl pro vás ten film důležitý (.) navštěvování toho kina? RM: no ano, byla to taková pěkná zábava že pro děcka, že (.) (že) my sme chodili ješče e do do toho divadla do Typosu do ka- na Kašpárka Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit] LG: [mhm] RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli (..) a bylo to dobrý až do toho pětaštyrycátýho roku (.) a až prostě (.) bylo konec války (.) tak se aj (.) ty český rodiny k nám postavily tak nějak (.) zádama (.) a (.) jako tatínek jak se vrátil z toho koncentraku, tak sme se z té (.) Bratislavské odstěhovali na Merhautovou (.) do úplně novýho prostředí (.) a tak tam sem to... i když to lidi věděli, protože moje maminka neuměla dobře česky (.) tak e (.) se k nám chovali slušně
Rut_(1934).txt
LG: tak jaká kina ste navštěvovala? nebo spíš jako jaké filmy ste navštěvovala? RM: e jako po válce? LG: ne bě- během během války RM: to sme šli i na českej film LG: mhm RM: no (.) ale pravděpodobně <sem tomu rozuměla, jo>? ale to byly fakt takový (.) filmy legrační a takový, jo (.) takže (.) já vím ešče tam byl ten (.) film tam hrál myslím Plachta ((Jindřich Plachta)) (.) o tom e (.) co měl toho koně (.) ježiš můj přítel (.) jak se ten film jenom menoval? e (..) Karel a já (.) Karel a já Karel byl ten kůň <a (.) on hrál toho> majitele tak to vim (.) že sem viděla taky a (.) hrozně se nám to líbilo <teda, že> LG: a byla nějaká kina jako které spíš která spíš hrála německé filmy (.) (a) nějaká která spíš hrála ty české? RM: no tak (jo) možná v tom městě jo ale (..) to to no určitě to bylo trošku prostřídaný (.) a (.) já si myslím, že v takové Alfě ((Alfa)) a tam (.) že dávali vyloženě německý ale (..) tam aj český filmy dávali sem tam (.) nebylo to zakázaný a bylo to jako tak nějak (..) ale to vite jako děcko se člověk o to nezajímal LG: mhm RM: a šli sme jenom (.) tam kam sme mohli (..) že do těch kin sem chodila potom (.) víc po té válce (.) jako děcko málo, že LG: mhm RM: no LG: em (.) ee měla ste ňáká oblíbená kina? RM: no oblíbený byly ty naše (.) v tom okolí (.) jo do toho Lido bia ((Lido bio)) LG: mhm RM: na tu Marxovu a nebo do té (.) e do toho Radia ((Radio)) potom to byla Radost po válce (.) tak tam tak tam sme chodili to byli jako ty naše kina (.) a tam dávali taky všecko možný (.) český německý český německý (.) a (.) my sme hlavně vyhledávali pohádky, kde byly pohádky nějaký LG: a ta vaše oblíbená kina e ty měly ty byla jako pro vás přitažlivá e kvůli té blízkosti nebo jako byla ještě v něčem jako lepší než ty ostatní? RM: <no> jako (.) děckám se nám to líbilo, protože (..) to bylo něco takovýho (.) velikýho, úžasnýho (.) teďka tam byly ty bifé, tam byly bonbóny <tak to se nám líbilo, že, tady toto> LG: jo RM: [no a] LG: [tak] (.) mhm RM: a obyčejně sme seděli vpředu, že (.) no takže (..) (no) tak LG: a vy ste teda e před tím představením navště- e navštěvovali ty ty bifé jako dyc- dycky (ste si tam nakoupila)? RM: no koupili sme si nějaký ty bonbónky, že (.) a (.) dycky sme dostali nějakou tu korunku (.) doma a (.) mohli sme si něco koupit no ale (.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.) (protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.) jak už začalo e začaly být ty nálety nebo tak (.) tak to už sme vůbec nechodili do kina (.) nikam (protože) to už bylo nebezpečný LG: a (.) předtím, když ste tam jako pojídali ty (..) e ty (.) e cukroví a pili [ste tam] RM: [no] LG: vyrušovali ste třeba nějak během toho (.) představení, když ste byly jako malé děti (.) [ty diváky]? RM: [no určitě] sme šustili [] <určitě (.) (no ale)> (protože) sme chodili většinou na tu štvrtou (.) jo jak to bylo odpoledne LG: mhm RM: a tak e (.) nebo možná to bylo aj dřív <já nevím už> na kolikátou to bylo, ale ty představení kde můžou být děcka, že (.) a nebylo toho zase strašně moc (..) ale když něco bylo, tak sme šli (.) no LG: a pamatujete si (.) e nějaké hlasité e reakce během filmu (.) při ňákých promítáních? RM: no jedině smát se smát [jo] LG: [mhm] (..) a tleskali třeba lidé po [skončení filmu]? RM: [ne ne ne ne] ne (.) ne LG: hm (..) jak... chodila... byla ste někdy na nepřístupném filmu, když ste byla jako hodně malé dítě? (.) [( )] RM: [ne ne] ne ne
Rut_(1934).txt
LG: a e jako dítě, pamatujete si (.) třeba ty týdeníky promítané [během těch]...? RM: [no no] ty byly německý (.) vždycky německý (.) a vždycky se ukazovalo jak (.) se vyhrává jak vyhráváme tu válku (.) a (.) propaganda propkakanda ((přeřeknutí)) propaganda to byla (.) jo? LG: [a jak s- ...] RM: [protože] to už e vzpomínám si když už (.) Němci ustupovali (.) už začínali prohrávat (.) pořád se jenom ukazovalo jak se vyhrává a jak (.) jak sou na tom dobře já vím že sem přišla domů a (.) a (.) tak sem to vykládala horlivě jak to tam bylo (.) no a maminka řikala (ale) vono to stejně není pravda, víš? ono to není pravda (.) ale ty to nesmíš nikomu říkat (.) (protože) poslouchali (.) poslouchala ten Londýn (.) tak byli s- dost informovaný (.) bylo to tajný teda ale poslouchalo se LG: a jak ste na to dítě teda reagovala kromě toho že ste e jako věděla (.) že to není pravda? RM: no (..) musela sem slíbit (.) že o tom nebudu s nikým mluvit (.) co se doma řekne (.) že nesmím mluvit (.) taky sem se někdy proplkla (.) a (.) vždycky to teda dopadlo dobře že vždycky zasáhl někdo z dospělých (.) a tak se snažili (.) snažili (.) maminka a ti naši známí přede mnou nemluvit o takových věcech
Rut_(1934).txt
(.) a vidím vidím dodnes jak (.) tanky jedou a ukazovaly třeba ten novej tank ten tank tygr ((Tiger)) jak (.) svaloval stromy jak projížděl zdima jo a tak (.) takže to bylo pořád jenom tady toto (.) pořád jak (.) jak vyhráváme (.) tak (.) no takže
Rut_(1934).txt
LG: a když ste byla dítě? RM: to nevím (...) když to byla pohádka, tak to muselo být dobrý LG: mhm RM: že (.) a když to byla nějaká veselohra (.) to se zase vědělo (.) že to je bezvadný a tak se na to šlo LG: a jak se o tom vědělo (.) jak ste se dozvídala o těch filmech? RM: od těch lidí co (.) co to tam na tom byli LG: [mhm] RM: [nebo] od děcek děcka si řekly všechno LG: a jinak ste ty informace o filmech nezískávala jinak? jenom přes ty kamarády? RM: no no
Rut_(1934).txt
LG: jo (..) my sme mluvily už o těch týdenících e skládal se teda ten program projekce ještě z něčeho jiného? RM: skládal? jestli se [skládal]? LG: [no jestli] se skládal jestli tam bylo kromě toho hlavního f- filmu a týdeníků ještě něco jiného (.) ne e? RM: ne ne LG: a bývaly třeba přestávky? (.) [( )] RM: [ne ne]
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) o těch týdenících už sme mluvily a (.) byla ste někdy na promítání nějakého filmu v domácnosti (.) u někoho? RM: ne ne
Rut_(1934).txt
LG: (...) mhm tak tady sou (..) jo jestli třeba e v té protektorátní době e (.) jestli e ste viděla třeba jako když někoho vyvedli z kina nebo nebo něco takového? RM: no já né LG: [mhm] RM: [protože] jako děcko sem nebyla večer, že? LG: jo RM: ale moje maminka zažila razie (.) v kině, jo, že hledali (.) a hlavně (.) kontrolovali, jestli mají obč- e jestli mají průkaz nějakej, jo? LG: mhm RM: a e hlavně to bylo kvůli tomu (.) že hledali třeba (.) nežádoucí osoby (.) Židi nebo něco takovýho LG: mhm RM: který měly zák- e zákaz že (.) chodit j- za války (.) takže ty razie bývaly (.) že to se (.) uprostřed filmu rožlo všechno (.) přestalo se hrát (.) vtrhli tam (.) ti gestapáci a (..) a vyváděli LG: ee (..) byly ty razie jako (.) časté (.) v tom kině? RM: no tak to nevim jestli byly častý, ale byly LG: a viděla maminka teda i když někoho třeba vyvedli nebo tak? RM: no určitě LG: [jo]? RM: [určitě] (..) vyvedli LG: a během toho týdeníku (.) když se tam třeba objevil Hitler na plátně nebo tak, tak reagovali na to ti diváci nějak? RM: ne ne LG: ne e? (..) em (...) když se teda ta končila válka ee když končila ta válka, měnilo se nějak chování těch diváků v kině? RM: to nevím [to už se ani] LG: [nebo obecně]? RM: do kina myslím moc nechodilo (.) když končila válka LG: a kdy s- s- se teda jakoby ke konci války přestalo (.) jako (.) chodit do toho kina? vy ste říkala, že ste přestala chodit do školy RM: no ano ano (.) jak už byly (.) ty nálety častější LG: [mhm] RM: [to bylo] ee začátkem pětaštyřicátýho roku a koncem štyřiaštyřicátýho (.) to už byly nále- e to už byly poplachy (.) a to už ee (.) se lidi e báli chodit, protože určitě chodili ješče (.) ale já si myslím, že už to bylo omezený aj všechno (...) protože to měli lidi jiný starosti (.) než chodit do kina (.) za války se necho- ke konci potom tančit nebo něco neexistovalo
Rut_(1934).txt
LG: (...) jo a ještě e já sem zapomněla (.) během toho protektorátu (.) když se (.) promítaly ty filmy, to vlastně (.) jakoby celé vaše dětství skoro (.) byly v těch filmech povinné třeba německé titulky (.) nebo tak? RM: no (.) byly (..) když byl českej film (.) tak byly německý titulky (.) ale když byl německej film, tak myslím že titulky nebyly
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Rut_(1934).txt
RM: my sme měli přátele LG: mhm RM: my sme měli (.) a ona byla oni utíkali v osumatřicátým roce celá rodina utíkali z Vídně sem před Hitlerem LG: mhm RM: no a tady je to potom (.) zasáhlo, že a ona byla potom (.) tuším v tom třiaštyřicátým roce zavřená do toho do (.) Terezína a (.) taky chodili hodně do kina a to právě tenkrát při té razii (..) od té doby potom už nešli (.) protože ee to bylo (.) velký štěstí velký štěstí (.) nevím jakým způsobem se jim podařilo (.) teda vyklouznout ven (.) v tom návalu nějak a ona teda proklouzla s ní aji s manželem jejím (.) a on byl (.) odvedený do (.) pracovního tábora do Norska
Rut_(1934).txt
LG: a vy ste říkala, že (.) myslím že vaši maminku při té razii jednou že že [(neměla)]... RM: [vyvedli] vyvedli LG: [mhm] RM: [protože] neměla (.) doklady, jenomže to byli právě na Bratislavské v kině LG: mhm RM: a my sme na té Bratislavské byli ((kino Orania)) LG: jo RM: tak s ní jeden ten (.) důstojník nebo co to bylo (.) ti vojáci co byli (.) tu razii dělali (..) šel s ní k nám domů (.) ona se prokázala tím (.) a bylo to v pořádku LG: mhm RM: protože ona říkala, že to zapomněla doma, že tady bydlí kousek (.) takže (..) bylo to (.) to bylo vždycky to štěstí nějaký (.) co člověk měl (..) a to ta ee ta ee paní Nojová ta (.) už nechodila nikde (.) ale potom byla zavřená [že potom šla]... LG: [to byla ta] to byla ta maminka toho...? RM: to by- toho chlapce, no LG: toho chlapce (.) mhm RM: no no (...) [ten] LG: [a] (.) oni se oni se jako nebáli po- porušovat ten zákaz (.) to- toho choz- z- z- zení do kina? RM: no tak s- pořád měli štěstí, že, tak LG: mhm RM: ale potom už to jako (.) pak už nešli (.) no maminka mohla, protože měla doklady
Rut_(1934).txt
RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl dobrej (.) tak se prožíval ešče doma LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.) nebo zpívali ste si písničky? RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky LG: mhm RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba LG: jo RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme tak nějak prožívali (.) ale
Rut_(1934).txt
(..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
Frantisek_1932.txt
LG: jo. (.) dobře. tak teď tu mám dycky různé sady otázek a ta první sada otázek se teda váže k vaší dětské zkušenosti s biografy, to znamená jakoby do ukončení obecné školy, tak do těch deseti let, já vím že to je jakoby FR: [já vim] LG: [těžké vzpomenout si] FR: [no tak je to pravda] e e navštěvovali sme e LG: mhm FR: to byly ee e (.) f- filmy který byly pro děti, LG: [mhm] FR: [nemohli] sme chodit na LG: jasný FR: ty staré e ty co nej- nebyly pro nás LG: mhm FR: a to to sme chodili e to by- to hrálo kino o půl čtvrté LG: mhm FR: o půl šesté a pak o půl deváté, tak nějak, (.) to už si přesně nepamatuju. ale (to) myslím že si (tak) dost pamatuju eště. LG: a hm vzpomenete si na svoji první návštěvu kina? aspoň aspoň trochu, FR: (.) to už ne. LG: to už ne? tak nevadí. a jakoby v tom dětském věku jak často ste chodil do toho kina, FR: moment, teď abych to řekl [tak] LG: [mhm] FR: mohlo se chodit do toho kina pokud byly na to peníze, LG: jasně, [mhm] FR: [protože] ee (.) otec e e tenkrát se tolik nevydělávalo aby LG: mhm FR: děti mohly chodit do kina. takže do (platby) to sme chodili do těch desíti to bylo vesměs to kino Radosť ((Radost)) a e (.) Radosť ((Radost)) a (.) e kino Lípa, pak byl na Bratislavské kde je dnešní ee (.) divadlo Radosť ((Radost)) tak tam byl taky ale už si nepamatuju název, tak LG: Orania? FR: ano ano, to bylo vono
Frantisek_1932.txt
LG: <no, mají na to studenty, kteří jim s tím pomáhají> a s kým ste chodil do kina, v tom věku dětském, FR: no s bratrem. LG: s bratrem? FR: no (.) LG: a hm chodila s vama třeba někdy maminka? FR: ee matka e ta když tak chodila e večer do kina, (protože my sme chodili to bylo) do těch LG: [mhm] FR: [šesti,] ale to to už sme se pohybo- pohybovali svobodně jako LG: mhm FR: sice sme nevy- nevyváděli takový lumpárny jako dnešní děti LG: mhm (...) a hm chodil ste třeba kromě toho bratra i s přáteli nebo se spolužáky do toho kina? FR: no tak e e kamarády sem měl, to se vždycky (sešlo) to se sešla taková LG: [mhm] FR: [banda] ňáká a (.) šli sme do kina. LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu LG: mhm FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť, LG: mhm FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve LG: jo, FR: <teprve teď> LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku> FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady, LG: mhm FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou. LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch dělníků, FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly [nebyly to ňáký] LG: [jo jasný] jakože to chápu, FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech, LG: mhm FR: převážně to mluvilo česky LG: mhm FR: jo? takže ( ) problémy nebyly, LG: jo jo jo. a hm (.) vyjadřovali ňák třeba vaši rodiče názor na ty filmy nebo na kino (a tak?) FR: no tak rodiče věděli že na co deme do kina. LG: jo. [takže] FR: [jo?] takže e nás na to pustili. LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech? FR: ne, ten- LG: [(o fil-)] FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako, LG: mhm FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne, LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý, FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo LG: mhm FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska. LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce nebo herečky? FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak) nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec, LG: jo FR: bylo to pěkný, tím to končilo.
Frantisek_1932.txt
LG: (...) jo, a kromě těch kin co ste navštěvoval jakoby do těch deseti let potom jako myslím po ukončení té obecné školy ste navštěvoval ta samá kina nebo ste chodil i do ňákých [jiných] FR: [no tak] ee LG: (potom) když ste byl [(starší)] FR: [potom] sem bydlel e na Kolišti, tak to sme navště- e to bylo, kino Kapitol, skala ((Scala)) LG: mhm FR: skala ((Scala)) ee a e někdy se chodilo do (Králova Pole) kde byla e kino Morava a pak (jak se menuje) to druhý kino si nepamatuju, to zlikvidovali ((Bio Besední dům)), LG: mhm FR: (..) byly tam dvě kina, to vím. (.) e naproti tomuto, jak se tomu říká, naproti Slovanskému náměstí. tam bylo kino ((Bio Besední dům)). LG: jo. FR: dneska tam e prodávají hadry a tak dále. LG: (..) a měl ste ňáké oblíbené kino? FR: (..) ne, to to sem ee podle výběru filmů sme šli [do kina, ne] LG: [jo] mhm (.) a bylo v Brně nějaké kino jako do které ste jako vyloženě neměl rád, že ste tam (i) nerad chodil? FR: hm to ne, to to bylo stejný, pokud tam byl dobrej film LG: jo, FR: tak se tam (doopravdy) šlo. LG: mhm (.) a tak teda v tom případě já tu mám otázku jestli e (.) jestli ste si třeba vybíral typ kina podle toho s kým ste šel, jestli ste šel s ňákou slečnou, [nebo s kamarády] FR: [no tak v té době] e slečny to nebyly, LG: mhm FR: (protože doopravdy) ee to byla víc (vícero- méně) ee (.) chlapecká parta, LG: [] FR: [a tak dále] LG: mhm (.) a hm jak ste se teda jakoby v tom kině chovali, s tou partou, FR: pokud se hrálo kino e tak tak to bylo slušný, LG: [mhm] FR: [ee] občas se tam ee ne během filmu, ale (ten) film než se začal promítat LG: [mhm] FR: [tak tam] ňáký ty řečičky byly LG: [jo] FR: [ne teda] (.) ňáká ta lumpárna se udělala, [ale] LG: [mhm jo] (.) a hm (.) konzumovali ste tam jídlo nebo pili ste tam nápoje během toho [filmu?] FR: [ne] to neexistovalo, (.) jo, potom, (to) zavedlo jednou, když byly e večerní [programy] LG: [mhm] FR: (.) tak chodili a prodávali prostě jak je dneš- dnešní le- le- e Ledňáček, LG: [jo] FR: [a to byla] prostě zmrzlá voda e a to se lízalo, LG: jo. mhm. a to bylo u těch večerních projekcí [jenom?] FR: [e u u] pouze u těch večerních. LG: mhm. a (.) to fungovalo jak, to (jakoby) přímo před tím filmem [tam přišla ňáká slečna] FR: [moment e před] filmem ee e to obcházely LG: mhm FR: a prodávali a potom během přestávky, ne během filmu ne. LG: jo, mhm. (.) a bavili ste se třeba s tou partou těch kluků během té projekce o tom filmu? FR: ne. LG: a zažil ste že by třeba (.) nemyslím ta vaše parta, ale nějací jiní lidé v tom kině ňák reagovali na ten film hlasitě FR: to se nedá říct, protože tehdá byly úplně ee úplně jiná ee (.) jiný filmy, úplně něco jinýho než [je dneska] LG: [mhm] FR: jo? LG: [jo] FR: [(protože)] doopravdy, e to byly e zábavný potom byly e potom byly filmy jako kde hrála e Věra Ferbasová, LG: mhm FR: ee (.) Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), Korbelář ((Otomar Korbelář)), (.) e všechny jména už si [nepamatuju] LG: [mhm] (.) a bývalo běžné, že se po skončení filmu tleskalo? FR: em-em, prostě, zhaslo se a e LG: [jo] FR: [odcházelo] se. LG: mhm a (.) kromě těch kamarádů třeba se kterýma ste do toho kina šel, potkával ste tam jiné známé v tom kině? FR: no tak LG: [na těch filmech?] FR: [vesměs] to byl e to byl vesměs ee tam z okolí, LG: jo, FR: jinač že by se pře- přesouvalo z jedné čtvrti do druhé to to neexistovalo. LG: mhm (.) a třeba potom když ste šli z toho kina, bavili ste se o těch filmech? FR: ne, to to sme se rozešli <a šli sme dom> LG: <jo> tak jo. tak byl ste jako dítě někdy na na nepřístupném filmu? FR: (.) to sme se nedostali, (protože) ti uvaděči to hlídali do- doopravdy dobře LG: <a zkoušeli ste to?> FR: no, snažili sme se, LG: ((smích)) FR: <jenže oni nás vyhodili> ((smích)) LG: a hm třeba ňákým vašim kamarádům povedlo se to? chlubili se nebo tak ňák? [věděli ste o tom?] FR: [ne ne] e nezdařilo se, (protože) ti uvaděči z- nás znali, LG: <jo> ((smích)) jo, a byl ste někdy v kině bez placení? FR: <tak to sme se nedostali> ((smích))
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do kostela navštívil kino? FR: no tak dopoledne se nepromítalo. LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste šel do kina, FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili LG: mhm FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne. LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový LG: mhm FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do kina, tak nevíte pomalu (na co) dete. LG: a třeba v novinách a v časopisech FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin LG: mhm FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy. LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm kinům číst si to FR: ty ty co byly LG: jo, FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo? LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo tam hrál? FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce. LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )] FR: [ne ne] LG: mhm FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek, LG: mhm FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla, LG: jo. FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak von se menuje, karel hégr ((Karel Höger)) LG: [mhm jo] FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole, LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl ( )] FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.
Frantisek_1932.txt
LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl? FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme se pobavit LG: [mhm] FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a tak dále. LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na něj do toho kina pudete, FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět, LG: [mhm] FR: [protože] (.) toto (..)
Frantisek_1932.txt
FR: [papír] podepsat jestli sem to neviděl, jo? to kolo, ten plášť LG: [jo] FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět, LG: mhm FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo? LG: mhm FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku, LG: mhm FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále dál. LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm FR: (.) prostě LG: jako [e formální rozvod] FR: [e z nouze] z nouze ctnost. LG: mhm FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo, ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ. poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc. LG: mhm FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se) podívat někdy až budete mět čas, jeďte se podívat do toho Osvětima, Osvětimi jedna. (více- mer-) komerční záležitost ale (.) aušvic ((Auschwitz)) jako, Březinka LG: mhm FR: to už je tvrdá re- realita.
Frantisek_1932.txt
LG: [a během] a během války? FR: během války (.) to sme moc nechodili. LG: jo jo. FR: to byly sice to byly víceméně takový limonádky, jo? LG: [mhm] FR: [červená] knihovna bych to řekl, LG: <mhm> FR: jo? některý filmy mám doma.
Frantisek_1932.txt
LG: jo. hm kromě teda, během té války jestli ste měl ňáké (prostě) ji- záliby, nebo koníčky, nebo tak něco, FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid LG: mhm FR: tak mě titulovali taky že sem Žid, LG: aha FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk poturčenej je horší Turka. LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto způsobem. LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici LG: mhm FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a LG: (..) to je hrozný, (fakt)
Frantisek_1932.txt
LG: jo. no já tam mám otázku ee jestli byste mohl ňák popsat, jaké byly rozdíly v těch kinech, jako jestli byly ňáké lepší horší... FR: no tak e (.) byly lepší, to byla e kino skala ((Scala)) [kina] LG: [mhm] FR: Kapitol, LG: jo. FR: Moderna, na Dominikánským náměstí (.) to byly klasický kina. LG: jakoby ty premiérový? FR: co? LG: [ty premiérový?] FR: [to by-] tam se taky promítaly premiéry. a pak e předměstí, tak tam přišly už ty e došly ty filmy kde běžely kde prostě už to běželo, v těch velkých kni- kinech. LG: mhm (.) a hm (.) jak to třeba v tom lepším kině vypadalo, jakoby vevnitř. FR: podívejte se, ee kdy- (.) v těch normálních kinech, LG: (no) FR: byly e dřevěné [lavice] LG: [mhm] FR: a tam už to bylo polstrovaný. LG: jo. (..) a hm z čeho se obvykle jakoby skládal program té projekce, (jako) kromě toho hlavního filmu, FR: e byl e byly tyto, (.) byla reklama a potom e byl e týdeník. LG: jo. a ty reklamy byly byly jakoby jaké, nebo jak ste o o tom [( )] FR: [e ty reklamy] byly e (.) ty reklamy byly e tyto, e co se kde prodává kde se co vyrábí, LG: mhm FR: e e zubní pasta a různý věci, LG: jo. FR: ale moc toho už e na jídlo nebylo, protože doopravdy LG: [mhm] FR: [nemohli] si toto dovolit. LG: (.) a hm (.) bývaly běžné (.) ňáké třeba jakoby ukázky z jiných filmů, jakoby třeba příští týden vám promítneme, FR: ne ne. [nic] LG: [ne?] FR: takovýho. LG: a nebo ňáké krátké filmy? (.) před tím hlavním? FR: (.) to někdy bylo, někdy ne. LG: mhm ale nebylo to pravidelné. FR: nebylo to pravidelný, a když byly ty krátký filmy, to bylo e na náměstí Svobody ((kino Central)) LG: mhm FR: a potom u di- e potom u nádraží ((kino Ohne Pause)). LG: jo. a to tam probíhalo jak třeba u toho nádraží, FR: to šlo vod desíti od rána do desíti do večera, LG: jo. FR: (furt) se to střídalo. LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká přestávka? FR: hm někdy jo, ee LG: [jo] FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou ( )] FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee] LG: [jo jo jo] a čekalo FR: (..) e děti kecaly a... LG: mhm FR: <však to znáte> LG: <jo jo jo> eště sem se chtěla zeptat na ty rozdíly v těch kinech, jestli jakoby hm (.) během té války potom byly ňáká kina e která byla jakoby spíš německá, a některá která byla spíš česká, protože někteří FR: [no] LG: [pamětníci] to jakoby zmi- zmiňovali. FR: (.) e podívejte se, byly filmy který byly ee kde byly německý titulky LG: mhm FR: potom se dovážely ňáký německý filmy jako řekněme e žid sís ((Žid Süss)) LG: mhm FR: slyšela ste o tym filmu? LG: mhm FR: e musím za Petrem, ten mně ho natočí, von ho má. LG: mhm FR: jo? takže doopravdy on má hodně těch filmů, (.) ty který byly, (.) vždycky se chválili Němci, že ničili všechno na co přišli. LG: (.) a během té války já sem si teda myslela že (.) jakoby u všech filmů byly povinné ty německé titulky. tak to to nebylo? FR: u všech českých filmů ano. LG: jo. FR: no, LG: (.) a FR: a z německých to za- e to když bylo německy, tak se tam dávaly český titulky. LG: jo. mhm a ty e potom během války ty třeba (.) jakoby ty plakáty k těm filmům (.) ty popisky u těch e kin bylo to německy nebo česky? FR: bylo to obou- e hm dvoj- dvoujazyčný. LG: jo, mhm. (.) a když byly ty týdeníky? hm FR: tak se (vychvalovali) [Němci] LG: [jo] jasný. tomu rozumím. ale, ee jak se třeba (.) když se třeba na na plátně objevil Hitler nebo já nevím nějaký důležitý představitel FR: lidé byli ticho. LG: ticho, [takže ani jako] FR: [protože nikdo] nevěděl jestli tam nejsou agenti, gestapo a tak [dále] LG: [mhm] FR: protože ti (.) ti chodili do kina sledovali lidi (.) a pak e po případě zabra- sebrali a tak dále. LG: a a slyšel ste třeba o někom koho takhle sebrali nebo viděl ste FR: to sem osobně sám neviděl. LG: neviděl, mhm. (.) a e (.) a nebyli tam třeba na ňákým (německým) filmu nebo při tom týdeníku německém, nebyli tam třeba lidi, kteří jakoby projevovali sympatie? jako [k té ideologii?] FR: [no tak] (.) to se nedá říct, protože lidé e (.) někteří ano, LG: [mhm] FR: [někteří] ne. LG: jo. FR: to bylo e (.) ne- neobvyklé. ale, aji ti Němci nedávali e ty filmy válečný nedávali. LG: [mhm] FR: [protože] doopravdy museli by dokázat že taky prohrávali. LG: mhm jasně. a (.) jak na vás jakoby ty doprovodné části toho programu působily, jako bavilo vás to, nudilo, FR: no tak e co byly reklamy, tak sme se na to dívali LG: mhm FR: a říkali sme si co? potom přišel týdeník e tam sme e viděli akorát že stále e stále Němci vyhrávali, že LG: mhm FR: i když bylo poz- e konec pomalu války, tak LG: mhm FR: (.) tak nik- ee (.) oni neřek- nepřiznali pravdu. LG: jasný (.) mhm. a vy ste a vy ste jakoby vědělo se že třeba to co se ukazuje v těch v těch týdenících, že to není pravda? FR: no tak e e ono se to proslýchalo, protože e protože přece jenom byli lidi, kteří ten zahraniční rozhlas e m- ňákým způsobem získali, LG: mhm FR: ňákým, protože oficiálně to byl trest smrti. LG: [jo] FR: [to] (ste měla) na (.) rozhlasový přijímač neposlouchat trest smrti. LG: [to je hrozný] FR: [jo, když vás] někdo udal. LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti? nebo... FR: ne ne ne. LG: takže [ste] FR: [tak] to ne LG: neznal nikoho [kdo měl] FR: [ne] LG: třeba promítačku FR: ne ne ne, to sem neznal. LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do kina] FR: [moment] e LG: někde mezi FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku, LG: jo, FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat do ulice, prostě LG: mhm FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e LG: mhm FR: protižidovský byly tak tvrdý. LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo na tom podniku vyznačené] FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by LG: [mhm] FR: [něco] takovýho [bylo] LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se jako] FR: [ne] to [neexistovalo] LG: [jo] mhm FR: prostě, e tam přišli e zákony LG: jo, FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále
Frantisek_1932.txt
LG: to nevadí. jo, vy ste říkal, že ste bydlel v té dělnické čtvrti, FR: to byla dělnická čtvrť ryze dělnická čtvrť, LG: a FR: tam, LG: teda tam bydleli Češi, FR: [Češi] LG: [Němci] FR: [Němci] e bez bez [problému] LG: [jo] prostě tam, vztahy tam byly FR: ano, LG: i během války to tam bylo jakoby [v pohodě] FR: [no tak] e ty vztahy mezi Němci a Čechy byly takový zvláštní, ale prostě e my děcka sme si hrály, [takže] LG: [jo] FR: doopravdy [to] LG: [jo jo] (.) mhm FR: akorát ti e co byly ty německý rodiny a ty děcka co šly do toho Hitlerjugendu, tak ty prakticky my sme a tak dál, protože oni (chodili) v těch košilích a tak dále.
Frantisek_1932.txt
LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom] FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále, LG: jo, [mhm] FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou kulturní národ.
Judita_(1921).txt
LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]? JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba] LG: [mhm] JK: kdy Němci [nedovolili aby] LG: [jo mhm] JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba LG: mhm JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě LG: jo a em znala ste třeba někoho, kdo porušoval ten zákaz chození do kin? nebo jak- JK: to si nevzpomínám vzpomínám si jedině že sem (.) ž- že mě mám měla sem nějaké známé a ti chtěli abych já měla z té doby aspoň něco a tak mě v- vzali k sobě jako e jako učitelku a byla sem jako e zahalená ( ) aby- abych aby se nevědělo jak vypadám ve [skutečnosti] LG: [mhm] JK: a (.) tak to se taky stalo že prostě ze strachu před těmi Němci tak to člověk jako (.) chodil třeba do toho b- ale málokdy to už ta doba potom přestala, to už se ne- nesmělo vůbec nic LG: mhm (.) a em (.) asi s- vzpomenete si na poslední návštěvu kina za protektorátu na kterém ste byla? JK: tak to teda ne (.) [( )] LG: [a em] no JK: jedině říct že oni prostě ne- neumožnili a nedovolili [abychom] LG: [mhm] JK: odjeli do když sme byli zavřený, tak sme nemohli chodit do kina
Judita_(1921).txt
LG: jo a když se ještě třeba vrátíme do té předválečné doby ee bylo byla nějaká kina, která byla považována jakoby že sou česká, že tam chodili spíš Češi? a pak nějaká kina kde chodili spíš Němci nebo tak? jestli to bylo jakoby viditelné ten rozdíl? JK: to opravdu to nevím LG: mhm JK: my sme byli tak zaujati tím vlastním životem, že potom e návštěva biografu jestli s německými občany nebo nebo českými, to prostě ne- nebylo zajímavé [vůbec]
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm vzpomenete si na první návštěvu kina? někteří <pamětníci si třeba vzpomenou, tak to dycky zkoušíme> AB: <tak na úplně první ne> LG: a tak a na první vzpomínky co máte na [kino?] AB: [no no] na první vzpomínky co mám na kino, to bylo (.) na bratislavské jak je teď divadlo loutkový LG: [mhm] AB: [jak] oni se menují, radost LG: jo radost. AB: tak tam bylo kino, LG: mhm AB: tak tam sme chodili do kina nejraději jako. to byly takové ty filmy s tou, s natašou golovou ((míněno Natašou Gollovou)) eva tropí hlouposti, a takový teda, LG: mhm AB: jako, to s- mně bylo těch dvanáct let, že LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době, AB: no to sem chodívala s tetičkou, s LG: [s tetičkou?] AB: [s příbuznou, ano] LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly, AB: ((smích)) <no, dost často> LG: ((smích)) AB: <když se nám nechtělo, tak, nic dělat> tak sme se rozběhly, protože sem bydlela na cejlu, to bylo [kousek jako] LG: [jo hmm] AB: za rohem, no tak sme šly ee do té radosti, do toho kina, no. LG: (...) a kromě té radosti, v tomhle věku, navštěvovala jste i jiná kina? AB: no, nepamatuji se, LG: [mhm] AB: [asi] ne. LG: (.) a jaký byl názor rodičů, na kina a na filmy. [obecně] AB: [no tak] ee moji rodiče byli (.) kulturní, LG: [mhm] AB: [nevím] jak bych to řekla, [jestli to říkám správně] LG: [mhm jo, mnhm takhle je to ve správném] slova smyslu, AB: byli kulturní, my sme e protože tatínek e měl e e ty s- vstupenky zdarma na to, LG: [mhm] AB: [páč] taky dělal někdy ty recenze LG: [mhm] AB: [umělecký], tak my sme s maminkou chodili spíš hodně do divadla, na koncerty, na klasiku, LG: mhm AB: jo? dokud tedy než e jako nesměla už nikam chodit, že? LG: [mhm] AB: [protože] od roku třicet devět ee už nikam nesměla. LG: mhm AB: (.) a to potom teda začalo teprve to kino, ale jinak my sme chodili hodně do divadel, a LG: jo. (..) a třeba ve škole vyjadřovali se ňák učitelé k těm filmům nebo ke kinům, AB: no tak, tehdy víte to bylo za války (.) a to ani e že v osnovách to nebylo vůbec, a že by po nás chtěl nějaké jako děje z ňákých filmů, nebo [něco] LG: [mhm] AB: ne, to ne, to nebylo. LG: a e m- myslím třeba i takové vyjadřování jako, filmy sou špatné, filmy sou dobré, nebo něco takového, AB: no to, to za mých školních let LG: [mhm] AB: [se] neprobíralo (moc) takovýho. LG: jo. a byl teda v tomhle věku pro vás ten film důležitý nebo, navštěvování toho biografu? AB: no, dá se říci že ano, protože to byla zábava tehdy, nebylo nic jiného než rádio, [že?] LG: [mhm] AB: takže to byla (.) taková zábava že člověk jako (.) si od těch denních starostí tam ulevil a že tedy (.) e něco z toho zážitku, něco z toho filmu měl, no. LG: (..) a ee projevovalo se to teda třeba ty filmy a ty návštěvy těch biografů nějak ee (..) v těch hrách, nebo v rozhovorech s kamarády, v tom jak ste se chovala, AB: ani ne, LG: ne-e, AB: ne. LG: (..) jo. (..) a potom mám eště teda než ee (.) abych si to ujasnila, vy ste říkala že ste chodila s tou tetou, do té radosti, a potom ee AB: to se tenkrát menovalo [jinak] LG: [jo jo, já vim] AB: [ale já] si nevzpomenu, LG: <já to tady mám někde napsané> AB: [] LG: [] LG: [já bych to tady] měla mít napsané, AB: (...) ona to byla teda maminčina přítelkyně, to nebyla ňáká (.) LG: jo, [já mhm] AB: [jako pokrevní příbuzná] LG: [] AB: [Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou tetou, AB: (..) no asi s maminkou, LG: [mhm] AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel m- mít s sebou tak, LG: (.) mhm AB: sme chodili na fotbal.
Alzbeta_(1930).txt
LG: [chtěla] sem se zeptat, v tom ee dětském věku jak ste se v kině chovala, AB: (.) <no tak> LG: jako, jestli ste vyrušovala a AB: normálně, [nenormálně] LG: [jestli] bylo, jestli bylo běžné třeba (.) cumlat tam bonbóny, jíst tam ňáké jídlo, pít tam a tak, AB: no tak, (.) bonbóny jsme mě- mívali ale málokdy, LG: mhm AB: to až po válce, (.) ale, jídlo ňáké že bychom si brali s sebou nebo něco to ne. LG: mhm a třeba v tom kině to se tam se e se nedalo nic koupit? nebo jakoby nebylo to běžné? AB: to já už si nepamatuju. LG: [nepamatujete] mhm to nevadí. anebo (..) třeba tleskali diváci po filmu? když se jim to třeba ňák extrémně líbilo? AB: v tom dětství ne. v to dětství ne, až až e po válce. LG: mhm (..) a potkávala ste třeba ňáké kamarády v kině? AB: (...) ne ne. možná ano, ale to si už nepamatuju. víte LG: [mhm] AB: [to bylo] LG: (...) jo. (.) byla ste někdy jako dítě na nepřístupném filmu? AB: (...) to nevím, protože ee myslím si spíš ne, LG: mhm AB: protože nepamatuji si že by to tenkrát bylo ňák jako víte označeno, LG: jo, AB: nějak pro děti a dospělé, já možná to bylo, LG: [mhm] AB: [já] si to [nepamatuji ale] LG: [ale jakoby] nevnímala ste to [nějak, mhm] AB: [ne, nijak jsem to] nevnímala, nijak jsme jako nechodili na nic LG: [mhm] AB: [takového] LG: (.) a byla ste někdy v kině bez placení? AB: <ne, ne> LG: ee chodila ste do kostela? nebo, jako e AB: (.) nechodila sem do kostela, ne. LG: a chodila ste do synagogy, nebo ňák ste AB: do synagogy sem chodívala na velké svátky, LG: [mhm] AB: [moje] maminka nebyla ortodoxní, my sme chodili jenom na velké svátky s babičkou a s maminkou, to sme chodili na skořepku ((míněno Skořepovou)) tam no. LG: (...) jo. vybírala ste si e potom e když ste šla s tou tetou, jestli ste si to vybírali podle toho filmu, na co pudete, jestli ste si řekly, jo tak tohle chci nejvíc vidět, tak tam musím jít, do [toho kina] AB: [ani ne] my sme měly náladu [] LG: [mhm jo] AB: <tak sme> ((smích)) <tak sme šly> (.) taky sme třeba ee některý film viděly několikrát [že?] LG: [jo?] AB: protože sme šly [a voni to] LG: [jo, jo] <jasně> mhm AB: <už už sme to viděly zase> LG: a když ste třeba zjistily, že tenhle film už ste viděly, odešly ste? nebo [ste tam zůstaly] AB: [ne] ne, ne, LG: jo. <a pamatujete si třeba> (.) ně- nějaký film který ste viděla jakoby hodněkrát? AB: no, e to eva tropí hlouposti, to si pamatuji [nejvíc] LG: [mhm] AB: no, a potom já (nevím) to byly ty filmy, ty německý se sárou leandrovou ((míněno Zarah Leanderovou)) to už je historie, to e vy vůbec nebudete nikdy vědět kdo to byl, (.) a (..) nepamatuji si přesně na co na, na co sme chodily.
Alzbeta_(1930).txt
LG: (...) a e získávaly ste získávala ste někdy informace o těch filmech? které se měly promítat? jakoby e zajímala ste se nějak o to? ne-e. AB: ne. LG: (..) měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky? AB: (.) no, natašu golovou ((míněno Natašu Gollovou)) LG: mhm AB: (.) a e a z mužů ani ne, (.) to sem jako (.)ňák nevnímala, LG: [mhm] AB: [to až] v pozdějším [věku] LG: [jo, jo, jo, a] AB: [kdo se] mi líbil a kdo ne. LG: a ta nataša golová ((míněno Nataša Gollová)) proč byla jakoby vaše, proč byla oblíbená herečka, [pro vás] AB: [e protože] ona byla taková, jak bych to řekla, ee (.) ne prudká, taková prostě plná života LG: [mhm] AB: [a ty] ty její role byly takový že vždycky e (.) to stálo za to ee ji vidět, no. to byla tehdy taky lída bárová ((míněno Lída Baarová)) a a e já si ani všechny ty herečky nevzpomenu, co byly. (..) ádyna mandlová ((míněno Adina Mandlová)) že? (...) já nevím kdo ještě no, (to si) LG: mhm (..) a hm chodila ste eště do kina na němé filmy? nebo už AB: [ne] LG: [jenom na zvukové] AB: [to ne] nebyly už, [němé filmy] LG: [mhm] (.) a věděla ste třeba že s- ee že je to třeba já nevim, film z francie, z ameriky, z anglie, vnímala ste to? AB: no to v dětství sem [nevnímala] LG: [mhm] AB: to sem vnímala jenom české a německé, LG: [jo] AB: [filmy] že? LG: mhm AB: ani nevím jestli e před válkou tu něco takovýho se promítalo, LG: (..) a e byly ňáké filmy které ste neměla ráda? (.) které se vám jako nevim, třeba vyloženě nelíbily? (..) nebo jakoby typ filmů, AB: no, neměla sem ráda smutné filmy. LG: mhm AB: to sem neměla ráda. LG: (.) a co dělalo jakoby film dobrým filmem, pro vás, co ten film musel být, a e musel mít aby se vám líbil, (...) nevíte, [neumíte] AB: [to to tedy] n- na to LG: [mhm] AB: [ne] nemohu odpovědět. LG: mhm (.) a kromě e toho chození do biografu a s ma- říkala ste že ste chodila hodně do divadla s tatínkem na ten fotbal, jestli ste měla eště ňáké jiné záliby, AB: no měla sem, balet, chodila [sem] LG: [mhm] AB: do baletu, (.) e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo všechno. LG: jo, a můžete říct jaké byly rozdíly v těch kinech brněnských? jestli si to pamatujete? AB: no tak, ee ty kina co byly v centru, že LG: mhm AB: tak to byly takový lepší kina, LG: [mhm] AB: [no] a ten e (.) jak se to menovalo, v té radosti LG: oránia ((míněno Orania)) AB: oránia ((míněno Orania)) no to bylo takový jako, vobyčejnější kino no. LG: (.) mhm (..) a hm (.) bylo ňáké kino které bylo třeba já nevim, ještě horší než třeba ta oránia ((míněno Orania)) já nemyslím jakoby že by ta oránia ((míněno Orania)) byla ňáká jako výrazně špatná, [ale] AB: [nebyla] ne, ale e nepamatuji se. nevím, já sem tak zas tolik těch kin v tom dětství LG: [mhm] AB: [nenavštěvovala] (.) mně se to plete s tím co bylo LG: [jo] AB: [po válce] všechno. LG: mhm rozumím. (..) a vzpomenete si z čeho se skládal e program té projekce? kromě toho hlavního filmu? AB: (..) to vám nepovím. LG: (..) ee (.) a nevzpomenete si jestli tam třeba bývaly ňáké krátké filmy (.) reklamní filmy nebo, AB: no reklamní filmy ne, tehdy to by- já nevím jestli s- to po válce až nazývalo týdeník ale to bylo LG: [mhm] AB: [vždycky] před každým filmem LG: jo mhm AB: byl týdeník (.) to bý- to bývalo, vždycky LG: [mhm] AB: [něco] před filmem. LG: a e (.) byly třeba ňáké ukázky e z jiných filmů, ve smyslu (.) za týden ná- vám promítneme tady tenhle film? nebo AB: ne, ne. LG: (..) a e teda ten týdeník (.) nebo ty (.) jiné části toho programu jakoby bavilo vás to? když třeba [ten film] AB: [no, ne] no to bylo s- samý vítězství hitlera LG: [mhm] AB: [a takový] víte?
Alzbeta_(1930).txt
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku? AB: (.) ne.
Alzbeta_(1930).txt
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita] AB: [no] vůbec žádná priorita LG: [jasně] AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela, LG: [a] AB: [dva] roky, LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela? AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád chodila do toho kina s tou tetou? nebo AB: no to právě e to bylo ještě to období LG: [mhm] AB: [málokdy] že? no a potom e já sem měla kamarádky, já sem tedy e (.) že my sme prostě nikam už nesměly chodit, LG: [mhm] AB: [my sme] se e scházívaly jako děti na židovským hřbitově. LG: aha AB: jo? tam tam jako sme se setkávaly. (.) ale jinak už sme nesměly nikam, no. LG: (..) mhm (..) a [vzpomínáte si] AB: [hm po dobu] ukrývání LG: [mhm] AB: [absolutně] nic, š- vůbec nic. LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině během toho protektorátu? AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet jedna, (.) [tak ňák] LG: [mhm] AB: no.
Alzbeta_(1930).txt
LG: [jo.] (..) a (.) v té č- vy ste bydlela teda na tom cejlu, a a jestli byste dokázala říct jaká to byla čtvrť ee z hlediska jakoby (.) já nevím, jestli tam ee převážně byli češi, němci, AB: no tam to bylo [pomíchaný] LG: [dělnická čtvrť] AB: [v našem] domě byli e vesměs češi, tam bydleli, no, bydleli tam němci, takový potvory, (.) ti bydleli u nás, to byli jediní, LG: mhm AB: jo? jinak ee e tam ee všude byli češi, tedy ne ne ee LG: (...) a když ste si potom vybírala ty filmy, třeba i po válce, jakou roli hrálo to že ste e jakoby pocházela (.) z části teda vy ste teda říkala že že maminka tu víru ňák nejvíc nepraktikovala a že tatínek AB: maminka e říkám, e prak- praktikovala víru ale LG: ne- AB: nebyla [ortodoxní] LG: [jo] AB: že by jako víte e se všechno přísně, LG: [mhm] AB: [dodržovalo] tak jak e by se to mělo dodržovat. LG: a mělo to teda e to vaše vychování ňáký vliv na výběr těch filmů, nebo kin? AB: ne, ne, absolutně ne. LG: mhm (..) a e byly v brně nějaká kina která byla já nevim, spíš česká nebo německá nebo židovská, [jestli] AB: [no tak] židovská nebylo nic, LG: mhm AB: to si nepamatuji, e které kino komu patřilo, nebo jak to bylo to si nepamatuji ale (.) vesměs že by byly č- č- e kina která byla česká, nebo německá, LG: [mhm] AB: [to jako] si taky nepamatuju. pamatuju si jenom že se tenkrát dávaly e v některých kinech české i německé filmy, ale LG: mhm AB: e jestli to bylo ňák rozdělené to jako víte to bylo všechno příliš krátce. LG: mhm [jasně]
Antonie_(1928).txt
no a potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam chodily jako na černo. LČ: [tajně] AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu taky. LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)] AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný] LČ: [mhm] kapesný. AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu> LČ: a jak jak bylo AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu (.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli. LČ: mhm AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli, LČ: mhm AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha
Antonie_(1928).txt
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do toho kina? AM: (.) no [tak] LČ: [nebo, jak to bylo] AM: [to sme byly dopoledne] LČ: [jo dopoledne] AM: [v kině dopoledne] LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba. AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina (.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy, LČ: mhm AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly. LČ: mhm AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví, protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký neštěstí. LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo AM: o čem? LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo [tak něco] AM: [jako?] LČ: jako při výuce třeba, AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
Antonie_(1928).txt
LČ: a když si vzpomenete na ten ještě na to kino grand, jak ste ho jakoby vnímala, jako co si (přímo) třeba vybavíte, když si na něj vzpomínáte, [na to] AM: [mhm] LČ: kino, AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.) pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život, (.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor, třeba, líbilo se vám [tam?] AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme na e veletrhy s rodičema chodili každý rok, LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě] AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.) úplně jedno, LČ: a AM: <hlavně že tam byly filmy> LČ: a by- AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e střídaly, podle toho co sme chtěli vidět. LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich [zajímalo] AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )] LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle něčeho jinýho] AM: [no, taky] taky trošku. LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na které ste chodila, [které to byly] AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty [dětský filmy] LČ: [ano] AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee AM: [to ne] LČ: [to ne?] AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim] LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom sledovali] AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak LČ: (..) [a] AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se nebavili, nemůžu říct. LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské] AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny lidi. LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili? AM: ne. LČ: ne, to ne.
Antonie_(1928).txt
a potom už vůbec LČ: [(jasně)] AM: [potom] vůbec podle ničeho a naprosto zakázaný. (.)
Antonie_(1928).txt
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to? na [třeba týdeníky? nebo] AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno [samozřejmě ( )] LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete] AM: [ne nebyly, ne] LČ: [ne] AM: nic. na ty dětský ne. LČ: mhm AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.) in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový vysvětlení k tomu dat, osobní trošku. LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral on nebo to bylo taky jedno, AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami] LČ: [sami] AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas. LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na začátku, AM: no, málo ale. [no no víc] LČ: [jo jo] AM: víc ee ale do kina ne, LČ: [mhm] AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla, LČ: mhm AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu] LČ: [mhm] (.) mhm AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu. LČ: mhm AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby (.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho dozoru, určitýho. LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný. LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to vypadalo v sále] AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.) dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne, no> LČ: (..) a oni pak znovu promítali, AM: no pokud se to podařilo ( ) [no] LČ: [mhm] AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro dospělí, LČ: mhm AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli jak to dopadlo všecko, LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu nebo, AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
Josef_(1929).rtf.txt
muset něco tady slečně budu pama- povídat co si pamatuju jak když sem byl kluk a byla válka a jak nebyla jiná zábava jenom kina a tak jak sme chodili do tech kin tak co budu o tech kinech vědět vám všechno všechno jako povím.
Josef_(1929).rtf.txt
JU: no vidíte to a já sem byl celý mládí ki- kinař za raj- za rajchu nic nebylo jenom kino
Josef_(1929).rtf.txt
pak přišli Němci a to byly dva ty filmy to si pamatuju ten jeden film se menoval Dům u jezera t- to se menovalo německy imenzé ((Immensee)) ten hlavní představitel to si pamatuju se jmenoval kárl radatz ((Carl Raddatz)) a ta představitelka byla byla jak vona se jmenovala ta bába já si na ni vzpomenu pak to byla význačná herečka v endéer ((NDR)) kristine séderbaum kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) a to byl Dům u jezera, imenzé ((Immensee)) to byl první barevné film německé keré tady běžel, LG: mhm JU: no a pak tady byl běžel eště druhé ten se menoval nevim jak česky ale německy to bylo opfagang ((Opfergang – Její oběť)) nějaké obětní chod opfr je obět a gang chod, tak tyto dva německý filmy první barevný co tady byly sem viděl oba
Josef_(1929).rtf.txt
JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana ((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v Brně v Rozmarýnu LG: jó JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl LG: a jaké to bylo? JU: bezvadný LG: jo? JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po- povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz, LG: mhm JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he LG: ((smích)) JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion LG: ((smích)) JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian ((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze
Josef_(1929).rtf.txt
že ale jak přišli Němci tak už to utne Němci nebyli nebyli kámoši s americkým filmem tak to to už nic takovýho nebylo to zas Němci měli, sme na to chodili to byl jejich herec takový takovej to byl jako bych řekl šoumen hary píl ((Harry Piel)) LG: hary píl? ((Harry Piel)) JU: har- hary píl ((Harry Piel)) to aji vim to ani nebudete mět v análech, hary píl ((Harry Piel)) no.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty postavy z těch filmů? JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: bavili ste se teda hodně o těch filmech [s kamarády] JU: [no nic] jinýho nebylo t- t- to je doba válečná to za války nebylo nic no tak vám řikám to bylo to byl to byli za rajchu byl tanzfbót ((Tanzverbot)) nemohli jít rodiče ani jít tancovat nikdo. LG: mhm a potom teda po té po ukončení té obecné školy cho- začal ste nebo jak ste často chodil do kina teda potom už... JU: no t- t- to bylo to bylo podívejte se tak já tu obecnou sem vyšel v podstatě ja nevim v tym třicátým devátým roku že to si pamatuju, patnáctý březen když sem přišli Němci, to bylo patnáctýho března když tady do Brna přijeli, byli jak čert zamračení to byla hrůza a padal sníh bylo to patnáctýho března a padal sníh.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm a během války teda zůstalo vaše oblíbené kino eh zůstala ta kina co ste chodil před válkou vašimi oblíbenými [nebo ste začal chodit...] JU: [no tak oblíbenými] nemůžeme říct no tak to se chodilo co kde hráli LG: mhm JU: jak jak jak jak to bylo přitažlivý že to záleží co t- t- tam co dávali no, sme chodili třeba do kina až do Komárova ((kino Atlantik)) ze Starýho Brna přes ty pola kolem vody teďka kde se jednou bude stavět teď to nádraží páč sme viděli že tam hrají tu kovbojku to a to LG: ((směje se)) JU: to sme šli až do toho komecu ((Komárov – kino Atlantik)) nebo do Heršpic ((pravděpodobně kino Adria Horní Heršpice)) do sokolovny nebo do Novýho Lísko- do Starýho Lískovce do kina ((kino Slavia, Starý Lískovec)) že to sme chodili všude kde sme se dozvěděli co se tam bude dávat. LG: a bylo nějaké kino které ste vyloženě jako neměl rád nebo do kterého ste nechtěl jít? JU: néééé to néé absolutně né LG: no a když ste teda šel do toho kina em mělo vliv na to s kým ste šel jako výběr toho kina podle toho kam ste šel? JU: no to byli kámoši já sem měl já sem měl bratranca no to nebyl můj bratranec to byl maminčin bratranec LG: mhm JU: no ten byl o tři roky starší jak já no a byl to maminčin bratranec no tak ten byl můj takovej duchovní otec ten aji mě vedl že sem byl ze mě antifašista že sem nebyl nikdy nikdy sem jako k těm Němcům a k Hitlerjugend tak k ničemu sem jako nemě- nemě- neměl kontakt, ten byl zubní lékař a při dopravní nehodě přišel o život ten doktor Hanák.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm mohl byste nějak popsat jak ste se v k- během toho představení v kině choval nebo jak ste se chovali s těmi kama- JU: jééé no tak kluci byli prevíti tak taky taky pokřikovali když když tam něco hráli, no kluci tam k sobě tulili a kluci vyřvávali netepli se na ni LG: ((smích)) JU: třeba objímáni nebo tak nějak
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké sladkosti? JU: no to nic nebylo za války nic nebylo LG: mhm JU: a po válce no taky né moc
Josef_(1929).rtf.txt
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení? JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo... LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film? JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem tedy LG: mhm JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg Grasel)) no tak ten. LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci? JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný LG: jo jasně JU: zavedeny
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a ehm pot- potkával ste běžně v kině známé? JU: no tak to sme si řekli sme viděli bude hary píl ((Harry Piel)) že no tak se tam všeci na to museli jit že LG: já myslim jako když ste třeba nebyli domluveni s těmi známými JU: no LG: že tam příjdete jestli bylo jako běžné že ste se potkávali v kině jestli ste JU: no tak se to stalo no spolužáci a tam kluci z toho oltecu my tomu Starýmu Brnu říkáme oltec v hantecu brněnskym LG: mhm JU: no víte že Brňáci mají hantec ne LG: no vim [že mají hantec] JU: [to sem vykládal] no a tak my jako zkrátka a dobře že tak ten hantec se používal no. LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu? JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam pustili LG: ((smích)) JU: jo to sme dělali to sme dělali LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné filmy JU: no s těma staršíma LG: [jo s těma staršíma] JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne poněvadž to je klasika Noční motýl LG: mhm jo to znám JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to jako byla. LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné? JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu nechtěli věřit ale bylo jim to jedno LG: bylo jim to jedno? JU: no LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JU: no tak to víte že sem byl rád, no LG: á šel ste někdy do kina bez placení? JU: jak? LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co LG: mhm JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo
Josef_(1929).rtf.txt
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo... JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl, LG: mhm JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a kromě teda tohoto způsobu jak jinak ste si třeba vybíral ty filmy JU: no to byly plakáty LG: plakáty? JU: nó LG: a ještě třeba něco kromě těch plakátů bylo nějaké v novinách bylo nějaké oznámení nebo v časopisech? JU: no byla no, jak v českejch novinách a v německejch voni byly český noviny i německý LG: a ty... JU: můj můj můj otec matka se znovu provdala když vovdověla tak ten byl typograf ten byl ten byl u novin ten ten tiskl tiskař byl LG: mhm JU: typografa ten můj druhý otec to byl Němec. LG: a ty plakáty ty visely kde u toho kina? nebo někde... JU: no to byly takový tak tak jak dneska ty ty ty LG: mhm JU: tabule co tam maj nalepený ty plakáty to se nezměnilo LG: ehm a bylo teda při výběru filmu důležitý kdo v něm hrál [pro vás] JU: [no jistě] to víte že sme měli herce oblíbený LG: mhm JU: některý že, tam hráli ten a ten jéé tak to musíme vidět LG: kromě teda těch které ste už jmenoval mohli mohl byste si teda vzpomenout na nějaké jiné oblíbené herce nebo herečky JU: no tak LG: vy ste říkal mariku rék ((Marika Rökk)) JU: no tak marika rék ((Marika Rökk)) jé to byla to byla to bylo něco LG: ((smích)) JU: to bylo to bylo něco marika rék ((Marika Rökk)) pak z tech německejch hereček sára leand ((Zarah Leander)) ta měla takovej hlubokej hlas když vona zpívala ta sára leanda ((Zarah Leander)) to byla oblíbená herečka LG: a z těch herců JU: prosím? LG: z herců JU: no tak my sme měli rádi počkej ty komiky to byl mózr hanz mózr ((Hans Moser)) LG: mhm JU: teo lingén ((Theo Lingen)) ty byli komici že, tak ty sme měli rádi, no a z českejch to byl Vlasta Burian a Pištěk ((Theodor Pištěk)) a já ani nevim koho koho by mě teďka nenapadlo musel bych no tak... LG: a měl ste nějaký oblíbený film s Burianem ((Vlasta Burian)) jako nějaký JU: no to s ním byly všechny dobrý LG: všechny JU: všechny to byly všechny ty filmy s nim byly dobrý LG: a s tou marikou rék ((Marika Rökk)) byl třeba váš nějaký nejoblíbenější snímek JU: no jo byl byly to bylo kind de dónau ((Kind der Donau)) Dítě Dunaje vona byla jakože vyrostla na tym n- na tym šlepru na tym Dunaju co se tahala ty její rodiče tatínek byl kapitán a jednak byla rajská jednak uměla zpívat ste- tancovat stepovat
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a potom bylo běžné že se tady objevovaly barevné filmy nebo... JU: no tak a- a- am- americké b- barevné si nevzpomínám kterej by tady byl v Brně první první tady měli ti Němci páč byla válka byl rajch LG: mhm JU: no a těm Němcům se podařilo udělat ten farb film barevné barevné film no to se no to byl ten ten Dům u jezera imenzé ((Immensee)) se to menovalo napište si to imenzé ((Immensee)) Dům u jezera no a to hrála ta kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) tak pak hrála v endéer ((NDR)) v tech filemch a kárl radac ((Carl Raddatz)) no LG: áá měl ste radši černobílé nebo barevné filmy JU: tak to víte že barevné ty ty ty to bylo (a je že) LG: a když ste teda mohli jít na barevný film šel ste radši na barevný film? JU: no tak jistě to víte to byla novinka jest vždy přitažlivá
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo? JU: no tak dycky začala muzika reklamy LG: reklamy JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti LG: mhm JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
Josef_(1929).rtf.txt
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký hodně líbil? JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á jaké byly rozdíly mezi těmi kiny jako jestli byly nějaké lepší nějaké ste říkal něco o [té blechárně] JU: [tak to byly] takový ty ty ty premiérový kina LG: mhm JU: to byla to byla Kapitol LG: Kapitol JU: Kapitol potom skala ((Scala)) ajik Alfa Alfa pasáž v tom to premiérový kino LG: a tam to... JU: Moderna, Jalta no LG: a tam to vypadalo jak v těch premiérových kinech [byly jako nějaké] JU: [všecky] byly jako ty kina hezký LG: a tak ty ostatní kina bylo byly jako nějaké třeba kina ve kterých to nevypadalo tak dobře jako v těch ostatních JU: no tak byly takové jako jak- bychom jako bychom řekli nóblovější LG: mhm to byly teda ty [premiérové] JU: [jo jo] jo ty premiérové LG: a ta blechárna ((Grand))? JU: no tak to byl takový ka- podlaha navolejovaná že LG: ((smích)) JU: nějak LG: á měl ste radši ty premiérové nebo ty... JU: jo tak slečno to záleží na tom co kde hráli LG: mhm JU: a jaká přišla reference LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku? JU: mhmh LG: ne-e JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc LG: jo ještě k těm kinům jsem chtěla jestli bylo nějaké kina podle vás která hrála spíš německé filmy a některá která hrála spíš české filmy JU: jo byly některý v tym Centralu ((Central)) na tym náměstí Svobody že tak tam hráli vesměs německý filmy. LG: mhm JU: že i v tym Kapitolu ((Kapitol)) mám dojem to víte mně všechno si člověk nepamatuje. LG: jo j- jasně ale pamatujete si si si jako toho hodně podle mě. JU: tak to je,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a když em se třeba v tom týdeníku objevil Hitler nebo tak byly v kině nějaké reakce diváku jako... JU: to si nikdo nedovolil, měli lidi strach LG: a v- a třeba v těch jako co byly vyloženě německé ty ki- ty kina, JU: no LG: jestli já nevim jestli nějací ty diváci kteří s tím sympatizovali jestli třeba nějak se [vyjadřovali] JU: [néé kdyby mu] vyvolával Hitlerovi to néé LG: [mhm] JU: [to nic takovýho] to určitě néé
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ale jestli byl třeba rozdíl když ste šli na ten film pokud ste šel s německými kamarády nebo s českými. JU: tak jo jo jo jo i né t- to to (znala fašin) to bylo různé LG: mhm JU: ten když to byl dobré d- d- třeba detektivka tady na tym Starym Brně uměl kde kdo německy tak se na to šlo ne Němci měli dobrý dobrý detektivky LG: mhm JU: za rajchu a po válce že, doktor kripnanbort ((Dr. Crippen na palubě)) taková detektivka. LG: ehm, já teda nevim jestli sem to dobře pochopila ale vy st- vy teda pocházíte z české rodiny jenom ste chodil do německé školy a pak eh jak se vaše maminka podruhé vdala tak si vzala [Němce]. JU: [Němce] ano tak jest.
Jaroslav_(1926).txt
JB: no to už je strašně dlouho, prže to jak začala televize a to , tak už sme do toho kina moc nechodili a naposledy sem byl asi tam v tym Králově Poli to panoramatický ((Jadran)), to hráli ten americké film Velká země, jo to byla taková ta, LG: jo JB: taková ta kovbojka, no,
Jaroslav_(1926).txt
JB: taková ta kovbojka, no, a to právě chcu říct to když sem byl ma- malé, tak sem to samý kovbojky, samý veselohry a český filmy hodně s Marvanem ((Jaroslav Marvan)), že a s Burijánem ((Vlasta Burian)) a takový, no.
Jaroslav_(1926).txt
JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli, to je pravda, no ale potom za války nám to Němci vykuchali ty kr- krátký vlny a dali nám tam cedulku pamatuj, pamatuj že poslouchání cizího rozhlasu se trestá smrtí. no LG: ježiš JB: takže museli sme jenom poslouchat ty zp- ty zprávy který byly jako tady že v protektorátu, no a tak do toho kina sme třeba chodili jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.
Jaroslav_(1926).txt
JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály moc, a já sem měl německý filmy rád docela, prže aj za války no když tady byla ta okupace, tak voni nehráli nejaký takový filmy jako, voni hráli zábavný filmy, no takový revuální, ty zpě- si to aj pamatuju ty ty zpěváky johanes hestrs ((Johannes Heesters)) nebo takový ty ména těch těch zpěváků a herců německéch, no. a tak na to sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český filmy, jo, LG: jo? JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam se to menovalo Šťastlivý milionár, jo. LG: <to sem nevěděla> JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to? LG: jo jasně, [nemusíte se ptát] JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo. voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin Dobrotivý, že LG: to bylo na [tom Slovensku...] JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem lidem tam, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina ještě? JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou, LG: mhm JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a, LG: aa JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no. LG: a to bylo teda... JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no. LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně? JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo, že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty LG: jo jo JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se řiká to letělo, to byly takový hity, no. LG: a třeba e učitelé ve škole, mluvili nějak o filmech nebo o tom chození do kina? JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že, LG: mhm JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali, a pamatuju si no jako že byly školní jako výl- takový do kina. LG: jo JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate- menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta, LG: mhm JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo no vo ukřižování Krista, jo. ten film LG: a to ste byli víckrát jako... JB: no ne no jednou sme byli LG: ale já myslím třeba na více filmech jestli ste byli, kromě tady toho. JB: to ne ne. to divete se voni neradi to takhle podnikali nejaký takový společný, prtže e stalo se že byla jednou velká povodeň a to bylo tam na jižní Moravě, se utopilo v Dyji strašně moc děcek, tam byla tak jako zvané převoz kompa no taková, jo, a to se utrhlo a ty děcka tam se tam se utopilo ale třicet děc- dětí maléch, jo, tak to voni měly strašně ti učitelky strach z nejakéch výletů někam nebo do školy a nebo takovýhodle, já si pamatuju že sme měli takovó učitelku, která měla, em která měla strašné strach, no když se nekam šlo, taková úzkostlivá byla, jo. ehm. LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina... JB: co? LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,] LG: [mhm] JB: ale tak byl teda pamatuji si na takové film sme šli, jako to byl nejaké, e film e tam z tech Himalájí, jo, a to byl německé film, tam měřili ty lebky, pže no Němci byli na takový zkoumání tech ras anebo takhle, byli rasisti, že, tak tam bylo jak zkoumají ty lebky tech domorodců, nebo podobně, no, tak to tak jak pamatuju že to byl jeden film no takové takové německém které jako byl z těch hor anebo z toho, ale jináč ty filmy byly všechny takový zábavný, že. no. LG: a... JB: veselohry anebo dramata bylo no taky hodně, jo, tak jak řikám když hráli tady v té skale ((Scala)) první tu Maryšu ((Maryša)) že to bylo od Mrštíka že... skala ((Scala)) to bylo otevřený po válce hned, to bylo předělaný to kino. LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se spolužákama, e třeba napodo- JB: [taky se spolužákama sme chodili] LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty písničky, napodobovali ste ty herce? jestli... JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.) ale to bylo zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě ((Lípa)) třeba takhle film poď do kina
Jaroslav_(1926).txt
no a když sem byl malé, tak sem byl třeba aj dvakrát po sobě. LG: jo? JB: na nejakém filmu který sem se mně líbil, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a eště než ste odjel na to Slovensko, když ste chodil na tu měšťanku, tak v té době ste navštěvoval jaké kina? pořád ty samé nebo ňáké jiné? JB: no aj jiný, ale to už si teda tak nepamatuju, prže to nebylo tak častý, ale řikám, nejčastěji sem chodil do toho kina Lípa, LG: mhm JB: na tu Marxovó, do té do té Radosti ((Radost)) no to se menovalo právě no na té Bratislavské, a do toho Bajkalu, no. Bajkal no Bajkal to bylo na Cejlu tam, no. potom tam z toho udělali jako tělocvičnu, nebo tančírnu nebo takovýho něco. LG: a teda v tom období ste chodil jak často asi do kina? ste řikal že míňkrát... JB: v kterym? když sem byl malé? LG: ne když ste chodil na tu měšťanku, než ste odjel na to Slovensko JB: na tu měšťanku, no no to tak jednou dvakrát týdně a- asi. LG: mhm. a... JB: no jo no tak t nebylo taky vono to bylo laciný, ale já sem neměl peníze žádný a babička ta měla po m- manželovi, víte kolik měla důchod? dvacet korun, měsíčně.
Jaroslav_(1926).txt
LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se? JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil, LG: mhm JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom bytě, takže sme chodívali dost často do kina, LG: jo? JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko, hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme šli, Mzda strachu, třeba nevim jestli to znáte, to je francouzské film, Mzda strachu, jak vezli nitroglycerin [na tech náklaďákách jo.] LG: [to neznám.] a teda i potom když ste se oženil ste navštěvoval ty star- ty stejné kina, jo? JB: jo no ty stejný v Brně no zkrátka ale nejvíc tady ty jak řikám kde sme bydleli, no. LG: jo jo JB: no taky sme kolikrát šli do Židenice třeba do kin a tam byly dvě kina, jedno a kousek dál bylo další, no potom e v Židenicích no bylo kino tam sme taky dost chodívali, do toho kina, jak se to menovalo to nevim. LG: Židenice, já JB: a to já mě se zdá ta Lucerna to bylo takový malinký kino, no jo, to bylo, já nevim jak se to tam menuje takový náměstí, náměstíčko, tak tam bylo takový malý kino. (.) LG: v Žabovřeskách? já tu mám- JB: ne v městě tam. já nevim jak se to menuje kurnik. tam bylo takový malinký kinečko tam taky sme nekdy chodívali do toho. (..) ta Jalta to se teďka jednalo, no že se to bude celé ten barák bourat tam jak je tá Jalta, ale asi že to nechají, spravovat, no tam sme jednou také chodívali do té Jalty ((Jalta)) a do toho sme chodili do té skaly ((Scala)) dost, LG: mhm JB: e potom do Moskvy ((Moskva)) sme taky chodívali, no. (.) jo a do letních kin sme chodili dost. LG: jo? JB: no. to jako bylo, to jako bylo tam jak je, tam jak je, e e lední stadión, jo, ((Letní kino Zimní stadion)) LG: mhm JB: které teda nefunguje, tak tam bylo, tam bylo letní kino, no to byly lavice a plátno, no a v létě třeba bylo krásně, a to bylo prima, jo, tak chodit do toho letního kina, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a měl ste ňáké oblíbené kino? JB: no právě tady tu Lípu ((Lípa)), ten Bajkal že na té Vranovské, no tak to byly moje nejoblíbenější, prže sme to měli kousek od baráku, že. LG: a pamatujete si třeba jak to v té Lípě ((Lípa)), nebo v tom Bajkalu ((Bajkal)) vypadalo? JB: no to bylo dobrý no, tak třeba v té Lípě ((Lípa)), se takhle chodilo po schodech dóle a pěkný kino to bylo no. a pokud si teda pamatuju, to už je let, že, no taky no. a jak řikám pro mě to byla taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli tam nesedí náké špunt jak já. LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina? JB: ne, ne ne LG: ne? a... JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl, LG: mhm jo JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom. LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?] JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy, anebo německý anebo český anebo... (.) takhle francouzský a anglický filmy se moc nehrály, to až po válce, jo.
Jaroslav_(1926).txt
já sem ze začátku měl americký filmy rád, jo, ale já teďka to úplně nenávidim, anglický filmy mám rád to opravdu, Angličani no to sou herci, prže tam eště přetrvává, tam byl ten šejkspír ((William Shakespeare)) LG: mhm JB: no a tam se hrálo divadlo a tam opravdu to, ale v tý americký teď no to je katastrofa. ale po té válce a před válkou no měli bezvadný herce pól ňůmen ((Paul Newman)), e miky ronej ((Mickey Rooney)) jo to když sem byl kluk tak to byl takové herec mladé, jo, Muži zítřka to se menovalo, jo, ten film, Muži zítřka v tym hrál ten miky ronej ((Mickey Rooney)). (.) e klark gábl ((Clark Gable)), [klark gábl] ((Clark Gable)) LG: [toho mám ráda.] JB: prosim? LG: že toho mám ráda. JB: no klark gábl ((Clark Gable)) a potom ty herečky, všelijaký, no,
Jaroslav_(1926).txt
no, a to se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky. LG: jo? JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.
Jaroslav_(1926).txt
JB: tak s kamarádama moc sem nechodil, protože moc sem tech kamarádů neměl, měl sem tady toho, a voni byli chudáci, jo von mu umřel otec tady tomu kamarádovi a matka ta dělala, bydleli ve sklepním bytě, jo a peníze neměli, vona jenom měla za uklízení v tym baráku, takže von nemohl moc chodit do kina, ale von byl strašně uč- von se učil furt, jo, von je matematik, jo. von se učil a já sem se zase nerad učil, ja sem chodil radši do kina. ((smích)) LG: ((smích)) JB: a tak otec práci měl, jo, tak já dycky sem e on ně dycky nějakou tu korunu dal na to kino, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval? JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl ty titulky. LG: ((smích)) JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že. LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak? JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to, to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo, ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo při tym tak to taky neni pěkný. LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády během té projekce nebo se známými? JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si tak nepamatuju.
Jaroslav_(1926).txt
no tak to byly věci který tady v tym Brně se jako odehrávali no.ale jak řikám, ty německý filmy, nebyly takový že by propagovaly, LG: mhm JB: to voni měli svoje filmy a to bylo právě to kino na náměstí sv- Svobody, já nevim jak se to menovalo, to tam hráli aj e taky nepřetržitě, jo a aj byla tam tam e obrazovka jako kino a lidi stáli a dívali se jo, e co jako tam promítají jo, já nevim jak se to menovalo to kino ((kino Central)) LG: jak ste mluvil o tom oknu, já to kino znám, já vim, no. JB: to je jedno, no tak to jako bylo pro Němce kino pro pro ty, co byli členové nacistické strany a ty tam chodili na ty svoje stranický filmy, ale to se nehrálo normálně v kinech to voni tam si promítali pro sebe, no. LG: mhm JB: ale voni e měli revuální filmy bezvadný, no, ty ty zpěváci johanes hestrs ((Johannes Heesters)) e ta zpěvačka herečka taková známá, no to je taky vokno no, sarach leandr, zarach leandr, ((Zarah Leander)) to byla LG: to už sem párkrát slyšela při rozhovorech. JB: to byla, to byla herečka která zbožňovali Němci, že, a no to já bych si to musel doma všechno napsat, a to je to je těžký, no, už sem to pozapomněl no taky hodně, no tak na německý filmy sem chodil hodně no, přestože sem neměl Němce rád, ale moc ale to byly filmy dobrý teda jako, se dalo vidět, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé? JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali společně a chodili do kina, to ne. to... (.) LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako nedostal? nebo jak to- JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo] LG: [mhm] JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.) LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný film? JB: ne. LG: ne? mě by babička asi nevzala. JB: ale to tam tak nic nebylo. LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...] JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak byli katolíci, no. LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>. LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení někdy? JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích)) LG: ((smích)) JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct, LG: mhm JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné zájem, LG: no. JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo se mně dost často že mně prodali lístek.
Jaroslav_(1926).txt
JB: no. a jak řikám tam na Slovensku, tam měli strašně rádi ty e český filmy, že, a ty německý tam se hodně hrály no taky, ale ty český voni měli strašně Slováci rádi, no tak tam to bylo taky vo ty lístky no takové zájem, no, že sme to museli jako to, si zavčas koupit v předprodeji, že. jak to je ten e dneska, včera a zítra, ((Včera, dnes a zítra)) znáte to? jak kupoval ty lístky? a co hrajete? no jak to vona řikala, dnes, zítra nebo, já už nevim, no ten komik no takové ten. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a byl ste někdy v kině bez placení? jako, nee? vy ste teda říkal... JB: na fotbale sem byl bez placení. LG: ((smích)) JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta neměla, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: e jak ste si vybíral ty filmy, na které ste šel potom do kina? podle čeho ste si vybral? JB: no podle to byly cedule, to jak aj teďka eště to v kině je, LG: mhm JB: a tam byly ty fotky tech filmů, že, a bylo to napsaný tam kdy se to bude hrát no a teď člověk už aj ty herce znal dost, tak si řikal to zase bude dobrý, že byl předtím na nějakým filmu, no tak se na to šlo, no ale to člověk neviděl, jestli to bude dobrý anebo nebude no, no ale se člověk mohl zeptat někoho, bylo to dobrý nebo nebylo, že. to je umělý nebo? LG: já sem si celou dobu řikala, [no to je živý] JB: [to néni], to je živý. LG: a em bylo teda důležitější to kino, nebo ten film samotný? jako [rozhodoval ste se] JB: [no ten film.] LG: takže ste když ste chtěl vidět [ňáký film...] JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z toho, no to se smějete LG: [mně to připadá] JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už sme honili blechy, no ((smích)). LG: ((smích)) a em vy ste říkal, že ste získával ty em informace o těch filmech z těch e z těch vývěsek. JB: no jak byly ty no, to bylo aj dopředu třeba, co se bude hrát až třeba druhé anebo třetí film, tak už tam byly takový cedule, LG: mhm JB: zvlášť tam na té Marxové ((Lido bio)), to byla c- cedula no co se hraje co se bude hrát teprve bude hrát potom, no. no a to byly pěkný takový fotky velký tyto z tech filmů, jo, LG: mhm JB: na tu dobu jako to bylo pěkný, no, no ty reklamní no takový fotky. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: já vím že vy už ste těch oblíbených hercích mluvil, ale to ste myslim spíš jako zmiňoval ty pak po válce, ale jestli si pamatujete některé fakt vaše nejoblíbenější během té války. JB: během války? LG: mhm JB: no během války to byly ty německý takový, no, ten johanes hestr ((Johannes Heesters)), ta e, ježišmarjá, to byla taková známá zpěvačka, herečka, no. (.) si teďka nemužu vzpomenout, (.) kdybych to býval věděl tak sem si to doma napsal a, já si teďka nemůžu vzpomenout. (..) LG: a em a když ste třeba věděl, že se bude promítat film s vaším oblíbeným hercem, tak jako šel ste na něho víckrát? JB: to máte třeba hráli takové německé film, LG: mhm JB: protižidovské, jo, jak se to menovalo kurnik, žid sýs ((Žid Süss)), LG: mhm JB: se to menovalo jo, tak to bylo, vod já nevim jakýho spisovatele ((Lion Feuchtwanger)) to bylo, to je normální knížka tak to byl barevné film protižidovské jo, (.) LG: mhm, a na tom ste teda byl v kině? JB: kde? LG: na to ste šel JB: no na tym sem byl, no. LG: (..) ee bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? myslim pak jako později. já vim že s- JB: byly černobílý filmy, ale kolikrát to bylo lepší jak ten barevné film.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a vy ste teda říkal, že pro vás jako nehrálo moc velkou roli třeba během té války ze které, jestli pro vás hrálo roli, ze které země ten film byl? vy ste řikal že i během té války ste chodil na ty německé, JB: hm LG: protože měli ty dobré veselohry.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a co podle vás jako dělalo ten film dobrým filmem? JB: jak? LG: jako jaký film byl pro vás dobrý, jako že ste si řekl, tak to byl dobrý film. prostě co ten film... JB: no že se mně to líbilo LG: to chápu, ale jakoby co ten film musel, musel jako mít? JB: musel mít? LG: no jakože jestli to měla být spíše veselohra, nebo ňáká [dramatická zápletka] JB: [na všechno sem chodil], na veselohry anebo dramatický anebo na kovbojky, na všechno, takhle že bych si vybíral něco, tak to ne, to jako, ale taky se mně nelíbily ňáký filmy, že, LG: mhm JB: mně řikali to bylo blbý na to nechoď, anebo tak, no. to máte až do dnešních dnů, no někomu se líbí to a druhýmu zase to, to je těžký no. LG: a chodíval ste na ty filmy, které se vám líbily, víckrát? JB: no já se kolikrát šel aj dvakrát na nějaké ty. LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl koníčky? JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový, jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino. LG: jo? JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no. (..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí zápasníci, LG: mhm JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten, vás to nebaví. LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky. JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho, ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily. ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
LG: em vy už ste o tom trochu mluvil, ale mohl byste nějak e víc popsat, jaké byly to rozdíly mezi těmi kiny. JB: no jak řikám byly takové bleš- ačkoliv blechu to chytl všady to v každym, aj v tom lepšim v kině, vyloženě takový ty blešárny to byly takový ty, kina na té Marxové ((Lido bio)) na Cejlu ((Radio)), prtže tam bydlela ta chudina, jo, no a tam chodili většinou takový chudobnější lidi, který aj tech blech měli víc než ty, než ty bohatí. ((smích)) LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo chudší? JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste si, LG: mhm JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho. LG: jo? JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině, jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle. (.) no zarach leandr ((Zarah Leander)) se menovala ta zpěvačka, teď sem si vzpomněl LG: jo? JB: znáte to? zarach leandr ((Zarah Leander)) LG: sem ráda že ste si vzpomněl JB: zarach leandr ((Zarah Leander)) to byla za války, no. marika rék ((Marika Rökk)) jo, to byla původem Maďarka, jo ta hrála v tym žid sýs ((Žid Süss)), a to no. (.) a já bych si vzpomněl, ale to by trvalo dlouho, to by chtělo nějakou štamprlu ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
JB: [no to ty týdeníky] to bylo ve filmech, jo, před každým filmem byl týdeník anebo krátké film eště a ten krátké film byl kolikrát dlouhé aj ((smích)) LG: ((smích)) JB: a kolikrát to bylo takový no, že se to lidem nelíbilo, jo a to, ale obyčejně to mělo ňáké smysl že, no protože to nebyla taková nejaká hovadina, která se hrála normálně, že, LG: mhm JB: to bylo to něco z přírody, anebo nebo něco takovýho poučnýho to bylo, že,
Jaroslav_(1926).txt
a nejhorší to bylo za války, no ty německý týdeníky z té fronty, když voni vyhrávali Němci, že. tak to bylo em, to bylo jako před každym tim filmem, se hrály německý týdeníky a to dycky bylo takový jak ty famfáry a toto, víte jak voni vyhrávali a to takže všechno celou tu Evropu obsazovali, no, ehm.
Jaroslav_(1926).txt
LG: em býval třeba, bývala třeba přestávka, nebo to živé vystoupení? JB: bývaly přestávky, no. LG: bývaly? JB: no bývaly přestávky, jo, když byl ňáké film delší, jo, no to taky to si teda pamatuju že byly filmy kratší anebo dlouhý hodně. LG: jo? JB: no tak to bývaly přestávky a no to se šlo na záchod, že, anebo si koupit ňáký bonbóny, anebo tak do toho bufetu, no. (.) ale co bylo teda dobrý, tak byly ty filmy v přírodě no takový ty letní kina jak se říkalo, no to bylo dobrý. (.) LG: a bavily vás ty doprovodné části, toho programu? JB: no když to bylo zajímavý, no tak mě to bavilo, no. to je težko říct dneska už, po tolikati letech, že, já už sem nebyl v kině, to už je aspoň třicet let, prže mně už je čtyryaosumdesát let, no tak e potom potom už to nebylo vono ty filmy, a ty filmy už... LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo měl jako promítačku doma? JB: ne, LG: ne? JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí LG: mhm JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam byste na něco na takovýho narazila, že, ale.
Jaroslav_(1926).txt
LG: vy ste říkal, že na Svoboďáku bylo takové to kino pro Němce ((Central)) v době toho protektorátu.. JB: no jo bylo LG: a byla ještě ňáká další kina jakoby spíš německá? JB: ne no německá přímo to nebylo ale... LG: ale kde chodili jako spíš Němci sem myslela jakože, JB: no Němci chodili do ki- na německý filmy normálně, LG: mhm JB: do každýho kina, ale toto jak řikám, tak bylo pro straníky takový LG: jo aha JB: tam na ty na tym,(.) jak jak Svoboďák? LG: nám- [náměstí Svobody]. JB: [náměstí Svobody], tak tam to bylo to kino
Jaroslav_(1926).txt
to potom po válce bylo, že se tam hrály stále tak jako před nádražím bylo to kino ((Čas)) LG: mhm JB: kde se stále hrálo, že. tak tam jako tam se taky porád hrálo, eště navíc večer byla tam velká obrazovka a pouštěli tam všelijaký já už nevim co, no nějaký filmy nebo já nevim to tam stálo lidí spousta na náměstím dívali se, aj v zimě. LG: jo? JB: zmrzlí.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a v době toho protektorátu em bývala třeba povinná němčina v titulcích nebo tak? JB: jak? LG: jestli byly německé titulky u filmů? v době protektorátu, třeba i u českých? nebo jak to bylo? JB: jo byly tam LG: jo? JB: tam byly titulky a e... no já sem toho tady moc jenom do toho dvaačtyřicátýho roku, a potom sem byl na tym Slovensku LG: mhm, jo jo JB: takže to nejhorší potom už sem nezažil tady no, tady už nebylo co jest, a na Slovensku bylo všechno tam tam to bylo no jak za republiky, jo. LG: jo? JB: tam bylo všechno, prže to byl Slovenskej štát a Hitler řekl že Slovensko je jeho láska, no. LG: a em když třeba v době toho protektorátu před tím filmem byl ten týdenník a byly tam ňáké takové úspěchy Němců na frontě, JB: no LG: jestli třeba na to ti diváci v tom kině reagovali. JB: no tak každej byl potichu, no ale opravdu bylo hodně lidí no kteří tomu věřili, no že Němci to vyhrají, no, že měli no takový úspěchy, všade postupovali až potom teda napadli to Rusko tak muj otec řikal tak to je s Němcama je konec. to bude jejich konec, prže tak jak Napoleon tam vyhořel, no tak tam shořeli aj oni, prže to je obrovská země a to aj když tam přijde obrovská armáda, tak ta se rozplyne, jo, prže to sou takový prostory strašný no že... LG: a...teď nevim co, jo během toho protektorátu když, než ste odjel na to Slovensko, em to už sem se vlastně ptala jestli ste navštěvoval víc nebo míň to kino, to bylo jak ste chodil na tu měšťanku. JB: no tak to sme chodili do kina, no. LG: a pamatu- no vlastně když končila válka, vy ste byl na tom Slovensku, že? JB: no od dvaačtyřicátýho až do pětačtyřicátýho roku, ale já už sem tam byl v jednačtyřicátým v zimě v uhelných prázdninách, to byly čtrnáct dní uhelný prázdniny, to sme byli doma a já sem tam jel už za rodičema LG: mhm JB: prže sem měl pas a teď sme poslouchali rádijo, voni to zase prodloužili, o čt- tak už bylo měsíc uhelných prázdnin, tak sem tam byl měsíc s tema rodičama.
Margarete_(1923).txt
a jak potom přišel hi- Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy)) LG: mhm MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet tři LG: mhm MK: a pak sem nedělala nic LG: ano MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
Margarete_(1923).txt
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy? MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva LG: mhm MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry LG: mhm ehm teda provdaná ste byla MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu LG: ((smích)) MK: ((smích))
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí LG: mhm MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin... LG: no a MK: kina Central LG: mhm
Margarete_(1923).txt
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do kina jak jak byl Hitler tady
Margarete_(1923).txt
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v kině bez placení? MK: ne to ne LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela? MK: ano každou nedělu LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila? MK: ee no římskokatolické LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého MK: jak to nerozumím jak to myslite LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české MK: poslóchéte, když umíte obě řeči, LG: mhm MK: tak je vám to jedno LG: jo MK: rozumite LG: jo jo jo rozumim MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e [ovládám] LG: [mhm ano ano] MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla? MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla starší už LG: mhm MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás LG: mhm MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo LG: jo MK: tam hráli ty ty ty první filmy LG: jo MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W. Fischer)) a to to to se šlo tam LG: jo MK: ne
Margarete_(1923).txt
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech MK: prosim LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli z novin, časopisů, z plakátů MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla LG: mhm MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy LG: mhm MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote ((Tagesbote)) byl LG: jo MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne Legionářská, jak se ten menoval, no LG: mhm MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men LG: jejda tak... MK: vchod silnice taky menovala LG: no to si asi MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už LG: ja taky nevim MK: vite ale kerou teďka myslim LG: jo jako vim MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba)) LG: mhm jo ja vim MK: tu myslim LG: mhm MK: tentok ne achjo LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky? MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri)) LG: mhm MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a Nedošínská ((Antonie Nedošinská)) LG: mhm MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla LG: mhm MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla LG: mhm MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič ((neidentifikováno)) LG: to nee MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík LG: to taky ne MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v Praze
Margarete_(1923).txt
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete] MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v té Moderně ((Moderna)) hrály LG: mhm MK: na ty sem nechodila LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda] MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na nějaké americké filmy LG: jo mhm MK: tó to je něco hroznýho LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic LG: mhm MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk)) LG: mhm MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí vybavení LG: jo MK: ne LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát MK: to bych pochybovala LG: mhm MK: na filmu ne ale divadlo ano LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky? MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó LG: mhm MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli LG: mhm MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let LG: mhm MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e před Bystrcem LG: jó já vím kde to je MK: naproti kamenolomu LG: mhm MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó stranu a teďka je tam must mosteček LG: jo MK: a tam sme měli chatu LG: mhm MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly dycky ty táboráky a tak a tak to... LG: jo MK: víte a volejbal a to všechno LG: mhm MK: tak to bylo zajímavější než filmy LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl... MK: prosim LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě ste ten rozdíl tak nevnímala. MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina LG: mhm MK: to sem žádnýho nepotřebovala LG: jo tak dobře MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu LG: jo MK: a koho potřebuju sebó LG: no to je jasný MK: co koho potřebuju LG: nikoho MK: beztak se bavit nemůžu
Margarete_(1923).txt
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol)) MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek LG: v pátek MK: večer byl první nové film LG: jo, premiéra nějaká MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé LG: mhm MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera,
Margarete_(1923).txt
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé k- kd- prostě... MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý] LG: [mhm] MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla ty děti, tak sem taky neměla čas LG: jo mhm MK: chodit tolik do kina
Margarete_(1923).txt
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete MK: ne jak myslite přestávky LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam... MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau)) LG: mhm MK: to bylo za Hitlera LG: jo MK: všecko co je co je ve válce novýho LG: mhm MK: to to bylo to jediný LG: a bavilo vás to MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu LG: jo jasný MK: no tak LG: mhm MK: tak pravda že to jednyho bavilo LG: mhm á MK: muselo bavit LG: mhm MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit, tak voči zavřít a nedívat se. LG: mhm MK: no jo je to tak
Margarete_(1923).txt
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo hudební doprovod živý? MK: co mělo? LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu MK: ne ne t- to nebylo dřív LG: mhm MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma? MK: ne LG: jo MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja povidam LG: mhm MK: na to sem ani neměla čas
Margarete_(1923).txt
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky promítané za protektorátu? MK: jak to myslíte LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas . MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete> LG: tak já nevim MK: [že právě] LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě sympatizovali MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu LG: mhm MK: tak ste byla pryč LG: mhm MK: to si žádné netrófal LG: mhm MK: rozumite LG: jo já tomu rozumím MK: to si žádné netrófal LG: jo MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty změny po roce devatenácet třicet devět? MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat LG: no no nic MK: nic a tenkrát taky ne LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak to na vás působilo, co ste si na o tom myslela MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že tatínek byl zase zaměstnán LG: mhm MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný LG: mhm MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je obchod jaké výdělek je LG: jo MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé LG: mhm MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec války MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho dubna čtyřicet pět z Brna zmizla LG: mhm MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci chodit do sklepa LG: mhm MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela LG: mhm MK: na venkov LG: jo áá [vzpomínáte si] MK: [takže] LG: mhm MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je LG: mhm MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že ještě žiješ, jo
Margarete_(1923).txt
MK: doma bych kdybych bývala doma LG: mhm MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný LG: měla MK: jo, aji herce LG: jejda MK: všelijaký schovaný, no jo no
Margarete_(1923).txt
až přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení jedno v Černých Polách LG: mhm MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry LG: mhm MK: zrušena
Margarete_(1923).txt
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo Češi LG: jo jasně já to vidím jo mhm MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo, tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten byl LG: mhm MK: nebo nevite LG: myslim že vim MK: nevite LG: a jaktože tam ti... MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite LG: mhm MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové ((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo Koliště LG: jo MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak LG: to nevim MK: ta malá ulička co jede elektrika LG: to nevim MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom pro Němce činohry a takovýho něco LG: mhm MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo LG: mhm MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
Rudolf_(1920).txt
RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.) já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále
Rudolf_(1920).txt
a my sme pak chodili jako častěji do kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou dvakrát za rok
Rudolf_(1920).txt
RS: jo? no tak ty byly zvukový filmy (ale) tady byly eště jedna věc taková která na kterou já vzpomínám že před každým filmem byl takzvanej radiožurnál PS: mhm RS: kde ukazovali e (já nevím) Beneša a to to to ale jednou ukazovali Hitlera jak řeční a jak se rozčiluje a jak mlátí rukama do stolu a dupe že musí zničit toho trpaslíka Beneš, ten trpaslík Beneš toho musím zabít ten musím ho zničit von se tam rozčiloval a tak a t- to to s- si já to mně tak zůstalo v paměti že sem to pak když byly nějaký takový řeči vokolo Beneša a tak tam sem to někde aj napsal tam těm historikům co tak to kritizovali že von měl jít do války a tak a že von věděl dobře že by to byl třeba rozbitá Praha jó nebo tak (.) takže to si pamatuju jako že tady ty žurnály byly svým způsobem zajímavý a poučný a šel po nás aj mráz víš když von tam PS: mhm RS: že toho trpaslíka Beneše PS: a reagovali diváci nějak na [ty týdeníky? to ne] RS: [ne ne ne ne] ne tam to nereagoval nikdo na to nereagoval (poněvadž) každej to polykal jenom z Čechů a Němci když tam nějací byli ale já si nepamatuju že by tady v Sibiřu ((Sibiř)) a v Jasu ((Jas)) byli Němci PS: mhm RS: německé film byly pěkný německý filmy který byly ať už historický anebo legrační z vesel- vesel- d- e s těma s komediantama nějakéma (těma) víš? teo Lingen ((Theo Lingen)) a hans móser ((Hans Moser)) a to byly takový figurky malej han moser ((Hans Moser)) a dlouhej Lingen a t- e měli to dycky velmi dobře jako e bych řekl zrežírovaný že to byla dobrá veselohra PS: mhm RS: anebo sem viděl německej film kde byl jeden herec takovej robustní hrozně robustní velkej a byl zamilovanej do nějaké ženy a ta žena e ho pak opustila a vzala si hezkýho jako mladýho chlapa a byla svatba a tady ten (.) golem (.) ten na té svatbě (když) se tančilo (.) tak von tančil sám a tam byl visel to bylo to se odehrávalo jako v Maďarsku PS: mhm RS: to se odehrávalo v Maďarsku a tam byl lustr dřevěnej obrovskej lustr a von se natáhl a ten lustr vytrhl ze zdi a praskl s tím vo zem to byla takový dr- takový dramatický ((snímek neidentifikován)), který mně utkvělo dodneška (na) to vidím jako... bych to dovedl nakreslit PS: takže e v těch husovických kinech ((Jas, Sibiř)) si na německé publikum nevzpomínáte? tam nebyli Němci [to byla česká čtvrť] RS: [ne tam tam se hrály] německý filmy jako dobrý [veselohry] PS: [mhm] RS: a dobří he- komikové teo lingen ((Theo Lingen)) hans móser ((Hans Moser)) to byli [takoví] PS: [mhm] RS: šašci jeden malej jo? takovej jak Židáček a druhej vysokej zase e blonďáček e takže to byli takový figurky e eště jich bylo víc ale tady na ty dva si pa- vzpomínám dodneška teo lingen ((Theo Lingen)) a e hans móser ((Hans Moser)) PS: a v centru města byly nějaká kina německá kam by chodilo německé publikum? RS: já si nepamatuju já sem e nechodil do e třeba do centra to záleží taky na čtvrti [která] PS: [mhm mhm] RS: to byla čtvrť ale tady většinou to byli (nebo) to začalo e já nevím v e někde v e e na starým tam někde e jak se to menuje Heršpice že a tam ty kina začaly na Dornychu bylo kino ((Edison)) e- pak bylo kino jedno který se menovalo Excelsior a to bylo na Šilingráku ((Šilingrovo náměstí)) e v tom jednom velkým baráku byl Excelsior (.)
Rudolf_(1920).txt
PS: a z- za protektorátu se tedy změnilo se něco v kinech za protektorátu? RS: co? PS: jestli se během protektorátu něco změnilo v kinech atmosféra e v [kinech nebo v chování]? RS: [jó tak já ti řeknu] že tady v protektorátu v tom kině to nepoznals [pomalu] PS: [mhm] RS: akorát že bylo byly cizí filmy a byly německý filmy ale voni byly německý filmy i za první republiky PS: mhm RS: velice dobrý veselohry nebo dramata PS: mhm RS: takže e lidem to tak nepřišlo pokud tam nebyla jako politika a to nebyla v těch filmech politika tam byl film kterej byl německej ale nebyla tam politika PS: mhm RS: politika byla jenom e v e v radiožurnálu PS: mhm RS: když byl e rozumíš žurnál tak tam vystupoval Hitler a gébls ((Joseph Goebbels)) a to a tak dále PS: mhm RS: ale pak byl film a ten film byl bez tady těchto šašků PS: mhm (.) a a měl ste třeba kamarády ee židovského původu e zaregistroval ste zákaz vlastně [vstupu Židů do kina? ne?] RS: [to to vůbec nehrálo roli] PS: já vím ale potom za protektorátu oni nesměli už na začátku [protektorátu do kina] RS: [no tak to je pravda] můj kamarád kterej tady byl předevčírem e byl položidovskýho [původu] PS: [mhm] RS: jeho tatínek byl e v Lotyšsku e zastřelený tam učili ty Lotyše střílet a dávali jim (.)
Rudolf_(1920).txt
PS: a vy ste [chodil] RS: [no] PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách občas promítaly filmy [to s-]... RS: [jakej] film? NS: na farách PS: na farách NS: na farách PS: nepromítal nikdy farář? RS: ne PS: to ne? RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju vůbec to neexi- [to se ne] PS: [mhm mhm] RS: to za to e to nevím to by musel být [někde] PS: [mhm] RS: jenom někde ale [to] PS: [mhm] RS: nebylo nikde PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]? RS: [co to]? PS: e jak často ste chodil do kostela? RS: já sem chodil [do kostela] PS: [jako kluk] RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v té na té Marxové ee vždycky voslavovali PS: [a vzpomínáte]... RS: [jedli pili]
Rudolf_(1920).txt
NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou [do kina? aby vám] RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))] NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ? RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky PS: mhm RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]... NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy? RS: ne [tam byly jenom] NS: [který přijdou]... RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů] PS: [mhm] RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka PS: mhm RS: jo? PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády? RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak sem tam [zůstal] PS: [mhm] a [jakou]... RS: [to vona] mně řekla PS: mhm RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
Rudolf_(1920).txt
PS: a měl ste nějaké oblíbené kino? RS: Jas a Sibiř PS: Jas a Sibiř byly oblíbený? RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]
Rudolf_(1920).txt
PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád? RS: em ne [ne] PS: [ne]? RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly ((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej) trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času PS: mhm RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.) postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli někdy na nějakým filmu
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm (.) tak to nevadí pokud si nevzpomínáte a ee rozhodoval ste se někdy podle toho e z jaké země ten film pochází? RS: ((asi kroutí hlavou)) PS: to ne? RS: vůbec ne PS: mhm RS: vůbec ne protože Němci měli stejně dobrý [filmy] PS: [mhm] RS: jako Francouzi nebo Angličani,
Rudolf_(1920).txt
PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba? RS: ne PS: to ne RS: ne PS: podle herců? RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci PS: mhm RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve všech PS: mhm RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr- dramatickej film PS: mhm RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se to jako odlehčení nějaký jo?
Rudolf_(1920).txt
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku? RS: ne PS: ne RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
Rudolf_(1920).txt
RS: ale tady sme chodili kdykoliv PS: jo RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo
Libuse_2_(1928).txt
tak to byly kamarádky ještě ze školy děvčata, Naďa Skácelová, Draha Vaculová, Staňa Havránková, tak to byly takový, co sme chodívaly jako do kina. na a pak už bývali taky nějací chlapci, že jo, SM: hm LZ: ale ((smích)) to už tak to sme se jenom tak domluvili, tam, to sme chodili na tu Mosteckou, dělali tak tam byl (dymovič), a jako, to byla taková čokoláda, tam se vyráběly jak bonbony čokoládový a to, tak voni tam ti kluci chodili s náma do krytu potom už se chodívalo za války, za- no už, tak v polovině války už se chodívalo, vždycky když takové plané poplach a museli sme do krytu. a voni chodívali tam k nám do krytu, jak byl endr ((Ender)), tam, to se menovalo, ta továrna, tak tam byl, no, měli sme tam kryt. tak voni tam chodívali. sme se seznámili a potom, nebo sme cho- jezdívali ráno do práce zároveň, no tak voni bydleli v Husovicích dva ti kluci, a tak ta Naďa Skácelová prostě a já, tak sme taky někdy šly s nima do toho kina, no a jinak, to bylo, většinou se tak domluvilo s práce, a tak, takže tam byli tak, takže sme se tak setkávali a to,
Libuse_2_(1928).txt
potom říkám už nebo když už sem začala potom, po tým dvaačtyřicátým, tak to už na tu Marxovu ((Lido bio)), s těma zase z práce s těma holkama, nebo em do toho na ten Cejl, a em do toho kina Radost, anebo teda Kapitol, anebo toto.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa, tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre, kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette, otto, nove, dieci)) to si pamatuju
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jaký byl postoj školy k filmu a ke kinům? vyjadřovali se třeba učitelé nějak k tomu? LZ: nemůžu říct že by takle ňák se kolem toho ňák mluvilo nebo... SM: nevzpomínáte si. LZ: ne, to si nevzpomínám. někdy teda se tam třeba, přišli prodávali lístky spíš do divadla jako, jo, to sme teda někdy do toho divadla třeba na Prodanou nevěstu, anebo na em ten na balet, Labutí jezero.
Libuse_2_(1928).txt
ale tak, tak aj sem vlastně tu Lucernu viděla, no ale to pozdějš, myslím v kině taky sem ji viděla, no, to tam hrál ten Brzobohatý ((Radoslav Brzobohatý)), toho mlynáře, a ten po- toho podvodníka, no
Libuse_2_(1928).txt
SM: a projevovalo se to třeba nějak ve vašich zvycích to kino a film? jako třeba nebo v nějakých [hrách,] LZ: [ale no,] to víte že, to víte že to bylo, třeba ten, když to byla Nataša Gollová, jo? ty herečky, nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), nebo to, tak to bylo už aj to, aj třeba oblečení už se nám líbilo ledasco, nebo účes, no, já vždycky, tak jak vždycky, no Nataša Gollová vždycky vlnu, jo, takhle ty, nebo kdo to taky, Lída Baarová ta zas byla dost na lokýnky, tak vždycky takhle totok a tady loky- lokýnky sem, já sem aj, mě bavilo aj holičkou sem chtěla být, kadeřnicí teda. tak sem ráda česala babičku, vždycky sem česávala, vždycky babi sedni si, třeba na dvorek, voni měli domek tam právě k těm, K hamrům, tak tam sem se narodila, tak babička tam bydlela u strýca teda, jo, von to dostal, tak tam bydlela vždycky, ještě když byl svobodné strýc, babička tam tak, vona byla taky špatně na nohy nemohla, tak vždycky, babi, já ti vynesu židlu ven a sedneš si a já tě budu česat, jo, a tak takový, tak říkám, ta Nataša Gollová ta ty vlasy takový jak to bylo, jak to nosila, ty vlny tak, a SM: tak ste se [tak česávala.] LZ: [tak sem se tak] ráda česávala. vždycky ráno sem vstala, vždycky skřipce tady <a v nich šla do práce.> a nebo nebo ta Lída Baarová, ta vždycky zase ty ruličky takhle natočený, a, nějak tak to, no tak u nás to, to víte že se nám to líbilo jako děvčatům, dneska jako ti mladí mají, vy máte po- vy máte představu vo americkejch, a já nevim a já nevím vo všem, tak my sme tenkrát neměli to. to bylo buďto to byli Němci, anebo aj ty, ty německý her- tak ta Mata Hari, to byla ta vyzvědačka, nebo em jak vona se menovala ta německá ma- marlen dytrich ((Marlene Dietrich)), SM: hm LZ: no, to s ní taky byly ty filmy ňáký s tím, Modrý anděl vlastně, jo, to byl. a tak ta taky chodila na ty vlny dost načesaná, anebo už ledasco taky sme, taky se nám líbilo nebo sme z toho trošku si přebírali tak jak vy dneska vidíte ty ty filmy nebo ledasco, vidíte, nechcu to ((smích)) tak zas už, my vidíme to, zas už nám se to tak moc nelíbí, těm starším ledasjaký takový ty módní ty, tak výstřelky nebo to, ale tenkrát to taky tak možná bylo. to se zas chlapci si ledas ty účesy těch chlapců zas taky byly takový, že. SM: hm LZ: viděli to, prostě jiný ty nebyly, jenom ty z těch filmů se mohlo nějaký ty.
Libuse_2_(1928).txt
a teď bychom se vlastně bavily o období em potom co ste ukončila tu základní školu teda, to ste říkala že hned po základní škole ste začala [pracovat, že.] LZ: [pracovat.] no. SM: dobře. a jak často ste chodila v tomhle období do kina. LZ: no tak tam už potom bych řekla že to bylo třeba častěj, protože říkám, jiná zábava tak nebyla, já sem začala pracovat jak sem říkala v tom dvaačtyřicátým roce, a to bylo, prostě sem sme šli na pracovní úřad, mladá, zdravá, do práce. bez jakýhokoliv em tohle. když přímo potom šly některý eště dál na školu, a já zrovna třeba z finančních důvodů, i když ten prospěch nebyl tak špatnej, tak s- maminka chtěla se vyuči- abych se vyučila, že no a tehdá na pracovním úřadě, mladá, zdravá, do práce. no. to bylo totálně, prostě nasazení, no, automaticky. tak mě dali na výběr tři, no tak maminka teda potom vybrala, sem začala dělat v té pletárně, u endra ((Ender)) na té Mostecké, jak sem říkala, no, a tam sme, tam ze začátku, nevim, tak se chystalo vlna třeba pro domácí, co vyšívaly, domácí pracovnice, a v dílně, to víte, když sem tam přišla jako čtrnáctiletá holka, no tak sme přišívaly knoflíky, a ty visačky, nebo chystalo se teda em namotat trochu červené, trochu zelené, trochu vy- si tam chodily ty domácí pracovnice vyšívaly tady těm Němcům ty <kytičky> na svetry, a tak. a no a pak sem trošku už potom, pak sme tam už dělaly, už sem přešla jako trošku něco jinýho, no a když přišlo čtyřiačtyřicátej rok, tak na pro- na prohlídku jako mladý děvčata, tak sme šly na prohlídku, jestli se nám nepotí ruce, že bysme šly dělat do té Brněnskéch Ivanovic, tam byla žárovkárna, byl to mám dojem že Sinus, ale jako potom tak se dělaly ty em lampičky do motoru a do letadel, do ponorek, do radiopřijímačů takový, no tak tam sme teda potom sme jezdily až do Brněnskejch Ivanovic. a tam sem dělala teda do toho pětačtyřicátýho roku, a tím tam to skončilo, tak sem šla do té tiskárny dělat potom. v pětačtyřicátým roce sem začala dělat v tiskárně v Rovnosti, tam sem potom šla na mateřskou dovolenou
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře a kdybyste teda měla ňák odhadnout tu četnost té návštěvy kina, po tom co ste začala pracovat, jak často ste chodila. LZ: no tak určitě to jednou týdně to bylo ten, to kino, protože říkám, to sme ďáli tam tak tam byly už ty, tak buďto do těch, víc no do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)) anebo zas s těma kamarádkama eště co ze školy byly, nebo ty potom dělaly vlastně taky u toho, asi, asi tři eště dělaly taky u toho Endera ((Ender)) přišly k tomu Enderovi ((Ender)) jak já, tak em to sme chodívaly, no, to byla tak jak sem říkala, ta Naďa Skácelova, ta Soňa Havranova, em pak tam byla Irena Škodova a Míla han- me dneska je Telecká, já už, no, Handlová, jo, voni měli tam cukrárnu v Maloměřicích. SM: hm LZ: a tak to sme jako chodívaly ještě jako do těch Husovic potom, když už sem se seznámila, tam zase v tiskárně, tak, (počkat), tam s to tak na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo na ten, do té Radosti ((Radost)) na ten Celj.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vlastně v tom období do té do toho konce války, měla ste ňáké své oblíbené kino v Brně? LZ: to nemůžu říct, tak že bych měla přímo oblíbené. do té konce války, no. tam kde se prostě hráli něco co bych chtěla jít, co bysme se chtěli jít podívat, tak sme se domluvili, no a dneska půjdeme, jé, tam hrají to a to, pudem se na to podívat, jo? SM: hm LZ: ale říkám vám, to, bylo to tak po tom, po tu Radost, po ten, po tu Marxovu ((Lido bio)), anebo to výjimečně, no, když, ačkoliv potom když sem dělala v té tiskárně, to bylo až v tom pětačtyřicátým roce teda. takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to, jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv. Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech. SM: hm LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))? SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu skalu ((Scalu))? LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom pětačtyřícátým roce,
Libuse_2_(1928).txt
LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo nebo něco, nebo, to taky nebylo tak, no, vy si to možná nedovedete nějak představit, ste ještě mladá, ale to bylo všechno na lístky, jo, za té války. tak to nebylo, my sme dostali deset deka cukrlat na celé měsíc. SM: hm LZ: a to, já nevim jestli to, možná pro všecky ja teda ty rodiče, já nevim, tak maminka to koupila, to schovala, to sme dostali vždycky jenom za ňáký totok. to, to neexistovalo jako, anebo, ty popkorny, nebo nebo jak se, brambůrky, nebo, no to neexistovalo. SM: hm LZ: vůbec nic takovýho. já si nedovedu představit že bysme šli do kina a něco, něco si, nebo pití, no, to ne, nevim že by se něco takovýho.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a když ste, když ste třeba potkala nějaké své známé v kině, tak hovořili ste v tom kině spolu? nebo třeba cestou z kina? LZ: no tak to víte, jé nazdar, no, tak deš se podívat? nebo takhle jak se to říká, nebo, anebo pak když potom tak co, líbilo se ti to? bylo to dobrý, že, ten tam hrál, ten, no, tak ten se mně líbí. tak to byli takoví herci který prostě se nám líbili nebo to, takže sme, byly sme mladý, no, tak se nám líbili, no, jestli to byl Beneš ((Svatopluk Beneš)), nebo jestli to byl Jiří Dohnal, nebo jestli to byl prostě totok se nám, tak se nám líbili. no tak ten Raoul Schránil, no, tak to byl takovej už jenom em ten hrál vždycky takový ňáký z lepší rodiny, vždycky taková, taková ta vyšší společenská vrstva, jo, třeba i Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl, vždycky takové jako u- jako takové, ale už sem ho brala jako lepší, jako třeba Schránila ((Raoul Schránil)), nebo nějaký takový ty mně připadali už potom takový moc nafoukaný <nebo tak jako.> ale samozřejmě ti, ti herci, ti už z těch našich pomale, to byl ten Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), nebo Pešek ((Ladislav Pešek)), nebo, tak to už bylo, a pak byly ty školní, sme se rády chodily dívat na ty školní, že, filmy, tak Sextánka, já nevim, takový, to už taky bylo takový už trošku zamilovaný, no tak, to, v těch letech, říkáte do teho konce války, to byly takový filmy pro nás, že, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina? LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem] SM: [tak někteří] nám to vykládají, no. LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo. SM: hm LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to vím že třeba dneska to sou, takový ( ) SM: hm LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...
Libuse_2_(1928).txt
LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to, takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky <nebyly> anebo něco takového.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom jít do kina? LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do kina, no, když se nebo to. SM: hm LZ: to bylo takový, nevim už. SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem? LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám, pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to ta církev husitská ((Církev československá husitská)).
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a pamatujete si že by se promítaly filmy na faře? LZ: ne. SM: hm dobře. SM: [tak] LZ: [to vůbec] nevim, že by se to, to nevim.
Libuse_2_(1928).txt
když sem byla jako děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a když ste tady vzpomínala ty herečky, bylo pro vás důležité kdo kdo ve filmu hrál? LZ: no tak taky, to vobyčejně, říkám, je tam hraje ta nebo tam hraje ta, hraje tam Hana Vítová, nebo hraje tam, jé, hraje tam Nataša Gollová, hraje tam Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to byly takový oblíbený herečky pro nás tenkrát, kdy jako, Lída Baarová hrála většinou takový vážnější, jó, zase, ty, nebo Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), nebo to, tak to byly takový, prostě už vážnější, no ale když to byla Ferbaska ((Věra Ferbasová)), nebo to byla Nataša Gollová, tak to už takový bylo veselejší, už to byla taková, už taková spíš oblíbe-
Libuse_2_(1928).txt
SM: a potom v tom pozdějším věku? to to ste třeba ve volném čase chodila někam? LZ: tak chodili sme bruslit, do Husovic taky na arzenál ((pravděpodobně Arsenal)) aj v Maloměřicích, ale to bylo eště do války myslím nebo něco tam bylo hřiště takový menší, tak tam sme chodili bruslit, a potom se chodilo na arzenál ((pravděpodobně Arsenal) bruslit do Husovic, tam bylo větší to hřiště fotbalový, tak tam se už bruslilo, a jinak se chodilo bruslit, v zimě bruslit, v létě se třeba chodilo plavat na, tak plavat, no, buď se chodilo do lázní, anebo jako děcka sme chodívaly, když sem byla ještě jo? jako malá, tak se chodilo k řece. no.
Libuse_2_(1928).txt
co bylo tohle, nebo, no a za války to byli většinou Němci, no. SM: hm LZ: co se dělo. a jinak, jaký mají úspěchy, a jaký mají toto.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_2_(1928).txt
ten Ferda byl už starší, tak musel narukovat, ale já mám takové dojem že se dal do zajetí v Rusku, a potom s- schválně možná ňák nebo něco, a že pak se vrátil, přišel k mamince, tam že se, že žije někde na Ostravsku, a že se voženil a že má rodinu. a ten Polda, no to byl Hitlerjugend, jo? to fanatik jako, SM: hm LZ: jak je tam ztentovali. a to sem taky jednou u toho kina sme se, šli sme do kina, a von tam stál. a no a že až mu bude, až mu bude, že už mu bude šestnáct, a že se dá, že pude jako narukovat, a že se dá to. a taky to chudák vodnesl, padl tam, jo?
Libuse_2_(1928).txt
SM: [vrá- je- ještě ještě se] vrátíme k těm kinům teda po tom roce třicet devět, jestli ste vnímala že by třeba některá kina byla vyloženě jakoby česká, a některá jakoby německá? LZ: no tak to víte že to bylo. no tak já myslím že v těch Husovicích ((kina Jas a Sibiř)) to tam tak nebylo poznat, ale em rozhodně teda v tom městě to bylo jako. tam chodili ti vojáci už němečtí, a tam proto myslím už potom sme tam tak moc nechodili, že to bylo takový em už dosť jako německý, no, tak ty ty ti ten Kapitol myslím zvlášť, anebo že už dosť to bylo takový vobsazovaný těma Němcama a takovéma těma, takový venko- no venkovský ty, ty ani ne, ale tam to město určitě to mělo takovej ňákej svůj, no hodně Brno bylo dycky jako víc tak dost německý, takže co tady ještě byli, tak ti se tam roztahovali dosť. no tak vždycky říkali sme, no. že Janáčkovo divadlo taky si zabrali Němci pro sebe, to, no starý jak bylo ja- dneska je to Mahenovo divadlo, jo? tak to bylo pro Němce, to vždycky říkám, já sem tam byla myslím dvakrát s tou Máňou, ta Otyla, Otyla se menovala. tak ta maminka vod té Máni, tak nám dala lístky, tak sem tam byla taky jednou na tým Labutím jezeru, to vím, a potom eště jednou na ňákým, ňáký, no mně to, SM: dobře. LZ: na ňákým divadle, to, mám dojem že to bylo to. SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě nepracovala, v tom [roce třicet-] LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce spíš.] SM: [až ste chodila do práce.] LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova, to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina. to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no. SM: hm a LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no. SM: jo, hm a změ- LZ: sama tak nebo... SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom roce třicet devět? LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový ty už ty filmy, už takový... SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím? nebo... LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky. SM: hm LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco, tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali. nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom později,> nebo takový. SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v kině? LZ: no tak já si myslím že to bylo normální. SM: takže LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc nejdu, ale že jak se třeba dneska chovají em já nevím, já mám třeba pravnuka, a von řekne to nebo ono, a já říkám, ježišmarja Michale, já myslím že přece chovat se, jo? je mu šestnáct, a totok, a já myslím, že by, že to přece není vhodný, von strašně na cigány, jak vidí na cig- jak vidí cigán, tak je proti nim a to. neříkám no jo, tak sou to taky lidi, že, no. ale ta jejich, no, mentalita už je trošku jinačí, jak ta naše, no. SM: hm LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak totok. [já nevim, já] SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk, nebo smích? LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj, nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani nedovolil. já nevim, to si nedovedu to jak ten- tenkrát to bylo tak jak je to třeba dneska. ta morálka taková ňáká třeba uvolněnější, dneska si představuje demokracii že si může všecko dovolit, no. já nevim, my sme byli trošku jinak vychovaní, no, takový k trochu slušnosti, SM: hm LZ: pozdravit, poděkovat, no já nevim, dneska to, jak to je, no. SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee s blížícím se koncem války. LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim. já vím že akorát když teda potom začali chodit i z těch koncentráků, no tak sme viděli, že se něco teda takhle šuškalo nebo mluvilo, a když to tak nás to teda překvapilo, protože tam zvlášť, voni potom tam vyhodili ty em most, nebo tunel nebo něco tak voni mohli já nevim jestli jeli někde u těch (Babic) nebo tam a pak chodili pěšky. no to byla bída a utrpení. kdybyste ty lidi viděli ještě v těch koncentrákovéch hadrách, jo, s těma číslama. každé byl takhle, jo, to, my sme šli, my sme tam třeba vodovod neměli, museli sme chodit pro vodu. když sme šli třeba pro tu vodu. anebo tam takhle normálně, a vono to šlo úplně to byly proudy, když třeba to šli dom ty lidi, a třeba eště museli kus, a každé, anebo aj třeba jim podali chleba nebo něco, víte, každé co mohl třeba tak eště jim napít, ale říkám, to byly, to bylo bída utrpení, fakt. SM: hm LZ: no jinak nemůžu říct, no to bylo potom už ta kon- konec té války, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě nepracovala, v tom [roce třicet-] LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce spíš.] SM: [až ste chodila do práce.] LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova, to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina. to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no. SM: hm a LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.
Libuse_2_(1928).txt
potom to, to si pamatuju už teda jako začátkem té války nebo to už sme chodily s kamarádkama nebo to, tak to už se šlo, to víte, když to bylo ňáký takový moc toto, tak to bylo přístupný od později, že, jedině ňáký ty dětský filmy, nebo, nebo těch co byly ňáký ty em přístupný s tím Vlastem Burianem ((Vlasta Burian)) nebo, nebo teda takový ty filmy jinak, to potom častějš až vod takovejch patnácti, až sem začala dělat, tak sem říkala že sem těch čtrnáct, to vod těch patnácti roků nebo čtrnácti, tak to už se chodilo potom na takový ňáký ty, no je to mládeži přístupný nebo to, tak sme šly, no, a to sme chodily, říkám tam, a potom když sem začala jako už pracovat, to bylo na té, na té, v těch Husovicích, na té Mostecké, tak tam už byly potom děvčata jako, co sme se seznámily, tak sme už chodily na Marxovu, tam bylo kino ((Lido bio)), tak tam si pamatuju právě ten Dům u jezera ((orig. název pravděpodobně Immensee)) to bylo německé, a to sem tam byla jako taky s jednou tam, s kamarádkou z té práce, a vona už byla starší, já sem šla s ní tehdá. to bylo od osumnácti let, a já sem šla s ní, a teď sem říkala, no tak jestli mě tam pustí, nebo nepustí, to bylo takový buď nebo, a představte si že mě normálně pustili a ji kontrolovali, <a vona byla vo tři roky starší jak já.> vona byla taková drobná, <taková,> já sem přece měla trochu, a mě pustili a no, tak, tak to bylo hezký, to si tak pamatuju dneska, a jinak, pak sme chodívaly na Cejlu byla kino Radosť ((Radost)), to bylo, anebo teda to výjimečně do mě- do města teda, když, ten Kapitol, ta skala ((Scala)), to byly ty, tenkrát ty ména těch kin, anebo ten, myslím že to byla Jalta v té pasáži tam, na em u radnice v tom, jak ta pasáž, no jinak nevim co byste.
Libuse_2_(1928).txt
já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a proč u vás došlo k té změně vlastně v počtu návštěv kina, že ste chodila častěji. mohla byste ňák říct proč ste chodila častěji do kina? LZ: no tak, říkám, no tak možná už, to už jako zase děvčata už víc sme chodívaly, už sme mohly třeba už na to em jako mládeži nepřístupný, jo ((smích)) už sme byly starší, no tak už sme mohly jít tam, a nebo už prostě bylo víc, no už sme byly starší, už sme něco jaksi víc nás to už táhlo, zas abysme něco vi- abysme něco viděly, abysme se pobavily, nebo abysme něco někde viděly zase něco jinýho, no SM: hm LZ: než... SM: a em vy ste vlastně říkala, že ste přestala chodit do těch kin v centru? když ste začala pracovat v té pletárně? LZ: jak v centru, myslíte jako ve městě, v Brně? nebo tak? SM: hm LZ: no tak ne, no SM: nebo chodila ste? pořád? LZ: no tak taky sme chodily, ale říkám, víc na, víc to tam bylo blíž, no, nebylo to SM: hm LZ: tak přece se nám to zdálo už do toho města dál, nebo to možná bylo dražší, nebo já nevim proč je že se, to už bylo takový oblíbený tam, na té Marxové ((Lido bio)) to kino, nebo na té, na tom Cejlu ((kino Radost)), anebo, říkám,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda? LZ: nemůžu [říct, ne] SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do toho kina, že byste tam nešla? LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě ((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla, ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak <sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo. SM: hm LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa, SM: hm LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly ((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak je ten, tak tam bylo kino teda. SM: hm LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jak ste se v kině chovala. LZ: no slušně. SM: ((smích)) LZ: ((smích)) tenkrát ani nebylo to, tehdá to neby- to bylo takový, přece se, to se šlo někam do společnosti, že, už to byla takový, už to něco bylo, že se někam šlo, tak se prostě chovalo slušně, no. sme nekouřili, a ňák že bysme vykřikovali, nebo, žádný, že to ani neexistovalo, i když se říká, že to, ty Husovice třeba jako byla taková dělnický, i do Židenic sme někdy šli taky do toho kina. já vím že to sme tam jednou byli, a já sem teda měla delší vlasy, a chodila natočená. a říká, dívej, dívej se, ta vypadá jak Lída Baarová, no já sem si myslela pán bůh ví co ne to. ((smích)) SM: [takže] LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak, nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická, by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný. SM: hm takže v kině ste se chovala slušně a n- měla ste třeba ve zvyku konzumovat jídlo nebo ňáké pití? v kině? LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a potkávala ste v kině své známé? LZ: no to víte že jo, no.
Libuse_2_(1928).txt
no potom už teda už když sem už začala chodit do práce, od těch patnácti, čtrnácti patnácti, tak to už sme chodily tam s tou, tou Naďou, nebo ta bydlela kousek od nás tam, anebo to tak už, a Staňa Havranová bydlela, vona byla sice vo rok mladší, ale bydleli v jednom baráku s tou Naďou, a my sme tak že sme tak do toho kina šly.
Libuse_2_(1928).txt
potom když sme se se do- když už sem byla děvče, už sem dospívala, mohla sem se, nebo ty školní filmy jako to bývaly, z těch studentskéch, z toho pro- z toho studentského prostředí, anebo potom takový ňáký ty zamilovaný, no. SM: hm LZ: ((smích)) jinak em zamilovaný, takový ty co nám, co jako mladý děvčata sme chodívaly. jinak, já říkám vám válečný, nebo dobrodružsky, dobrodružný, nebo něco, to sem jako zas nemusela mít, no.
Libuse_2_(1928).txt
tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo takový ňáký takový, no, tak to tam byl tehdá aj sme byli s manželem, na tom, to lásko bože lásko ((pravděpodobně Léto)), co tam zpívala ta Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) tam hrála, no a takový, Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už, potom sme byli na tom, na tom Madla zpívá Evropě, to už sme spolu, no tak my už sme spolu začali chodit em prakticky když nám bylo osmnáct myslím. SM: hm LZ: no, a to bylo, takže, takže to někdy do toho kina sme šli tak na takový ty filmy, no, ale spíš to byly filmy takový jak sem říkala, to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo takový, no, když...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a bylo pro vás teda důležitější em jaký se hraje film? nebo ve kterém kině se to hraje. LZ: no tak spíš ten film. SM: hm LZ: no to sme šli, jé, dneska hraje tamto nebo ono, jo? pudem tam. tak sme se, tak sme se domluvili, a buď někdo šel třeba pro lístky, nebo sme ještě dostali lístky, nebo to bylo tak jako. ale že bych řekla přímo jé, já bych chtěla jít tam, nebo já bych chtěla jít do města nebo něco, to né, to né. vždycky spíš podle toho kde co hráli. ty filmy kde hráli teda toto. ale říkám, to byly takový ty slaďáky, no, takový ty zamilovaný filmy, no, Hana Vítová, no, když to byl Noční motýl, nebo to byly, nebo ta Uličnice nebo em Adina Mandlová, to byly všecko takový ty herečky našich, méch mladéch let, no, teda. SM: hm, hm LZ: Lída Baarová, Adina Mandlová, em Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), takový všechno ty, Nataša Gollová. ta se mně myslím nejvíc líbila jaksi, nevim. ona byla taková veselá, taková rošťácká, taková. a říkám, Nataša Gollová no, a potom aj, to aj ty vlasy, říkám, to sem si tak česala, tu vl- ty vlny, a to... SM: hm [a kdy] LZ: [Adinu] Mandlovu ((Adina Mandlová)) nemusím teda zrovna, sem nemusela mít, no ale přes to teda když hrála, Hanu Vítovu ((Hana Vítová)) sem měla ráda. Lída Baarová sem měla ráda, Natašu Gollovou ((Nataša Gollová)). ani m- ani moc ne Štěpničkovu ((Jiřina Štěpničková)). SM: hm
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako řídila při tom výběru toho filmu. LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty, plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty, takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva, to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty, ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších, jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio)) hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to vždycky, prostě plakáty byly, no. SM: hm LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo, pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vzpo- vzpomínáte si na některé filmy? s t- s těmi vašimi oblíbenými herečkami třeba? LZ: no tak... SM: třeba který se vám líbil nejvíc, ten film. LZ: no rozhodně teda, počkejte, já nevím jak se to menovalo. teď to taky kolikrát vopakovali, hrála tam Nataša Gollová, Oldřich Nový, a hrál tam, potom už aj hrál tam mám dojem že aj ten Schránil ((Raoul Schránil)) tam hrál, a em ta babička pletla, jak tam ten klíček vod tý [( )] SM: [Eva] Eva tropí [hlouposti?] LZ: [hlouposti,] ano, ano, no. tak to, to byl ten film Eva tropí hlouposti, potom ta Uličnice, pak mám dojem že to hrála aj to Holka nebo kluk, jak tam přišla za toho chlapca, že, no, tam stepovala a to, tak to taky dávali teď (v nedělu), takže spíš jako ta Ferbaska ((Věra Ferbasová)) ještě tam něco, jak tam potom taky přišla, jak se měli brát, a ty kruhy tam věšeli, no to povidám, to byly takový ty filmy většinou všechno, to ne, když většinou to byla Nataša Gollová, nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to vždycky se řeklo, to, to je jako, že to bylo, říkám, Lída Baarová byla víc taková vážnější, nebo Vlasta Matulová hrála taky tenkrát ty dvě sestry, vona by- jedna byla slepá, jedna byla ňáká malířka nebo něco, ta malovala, tak to se mně taky líbilo, ale takový ňáký ty historický, to sem teda zrovna nemusela. SM: hm LZ: takový ty.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku vadilo, že člověk em to musel číst, jo?
Libuse_2_(1928).txt
SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl? LZ: no tak to bych, to bych neřekla. SM: hm LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco, to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost, dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím.
Libuse_2_(1928).txt
SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu. LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda, nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no. SM: hm LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když, SM: hm LZ: jako totok. SM: dobře.
Libuse_2_(1928).txt
tak tam to bylo nízký, tak sme, tak sme chodívali k vodě. (jako plavat.) a když už potom sme byli už trochu větší, tak em v Maloměřicích byly říční lázně, tam chodili aj vojáci, nad splavem. aj s našima v neděli třeba se tam chodilo, tam se prodávalo to ledo, nebo tam prodával, měl tam boudu tam prodával, tak naši tam prostě rozdělali na deku, a my sme pod, když sme byli jako ještě děcka, tak vždycky pod splavem, jak to splav a jak tak tekla voda, tak tam sme, tam bylo takový kousek betonu, tak tam sme si na sebe nechali vodu, a tak sme se tam (se prali.) až potom sme byli větší, tak sme chodili tam, ty říční lázně, a tam chodili aj vojáci se koupat. a tak to tam bylo na skákání, nebo prostě na plavání menší, a to, no. taky, takový děcka tam skákaly, a já říkám, takový děcka tam skočej,
Libuse_2_(1928).txt
já sem dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila, ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo, třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole.
Libuse_2_(1928).txt
že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba sme si mohli hrát nebo házet.
Libuse_2_(1928).txt
SM: ee dobře, teď se přesuneme teda ještě k těm kinům, em tak bych se vás zeptala jaké byly rozdíly v těch místních kinech. to znamená třeba jak jes- jestli se lišil nějak ten interiér. LZ: no to víte že se to ři- že se to lišilo, no. Husovice bylo, bylo to kino, byly tam lavi- byly tam už lavice prostě, ne lavice, křesla teda, jo. už byly křesílka, už to bylo, už prostě to bylo kino. no ale prostě Sibiř už to měl lepší než Jas, jo? už se to určitá společnost nebo něco, ale dalo se to, no. tak. ale já myslím že bych řekla že ty, třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný, přib- ovšem když to bylo, říkala sem vám, no ta skala ((Scala)) nebo Kapitol, už to bylo doc- už to bylo lepší, no. ale byly tam ty, ty plátna byly docela slušný to, totok, no, ale, tak kina ve městě, jo, (myslím) to byl Kapitol, nebo to byl byla skala ((Scala)), nebo Jalta, nebo Alfa, tak to už byly, už to bylo lepší, no, už to bylo takový, už ste tam dostala třeba koupit něco, tu vodu, tu sodovku, nebo prostě něco už se tam dalo koupit. pozdějš už možná i ňáký ty bonbóny nebo něco. my když sme šli do kina v Husovicích, tak vedle byla cukrárna, když už potom to nebylo na ty lístky, tak se to dalo tam něco koupit, takže sme si to mohli koupit a vzít si to třeba tam, jo? do toho kina. ale takový ňáký to šustění, no to tam nebylo, <to nebylo,> to bylo... SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech? LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky, že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch Husovicích, to ani vám nevim. SM: hm a hrál třeba ten interiér, když byl někde lepší, někde horší, hrálo to roli při vašem výběru toho kina? LZ: no já myslím že mně ne. mně to bylo jedno. já sem šla <do kina,> šla sem se podívat na film, a nedívala sem se jestli tam bylo modrý nebo zelený, nebo červený, to mně teda zas nevad- totok. SM: dobře. em a z čeho se skládal obvykle program té projekce. LZ: no týdeník, to víte, první byl týdeník, pak bylo kino, no. SM: hm a o přestávce se třeba něco dělo? LZ: ne. to vůbec nevím že by se, to byl týdeník, a a někde co bylo ze světa,
Libuse_2_(1928).txt
to víte za války to bylo kolem tohotok, a co se někde ve světě nebo to dělo, a pak to chvílu přestalo, a začalo kino. že by se něco tam dělo přímo, tak hrála tam hudba, ale že by se přímo tam něco, ňáký někdo něco dělal to nevím, to vůbec nepamatuju že by. SM: a ta hudba em hrála živá? nebo LZ: ne né SM: z [reproduktoru.] LZ: [z reproduktoru,] jo. při tom týdeníku to bylo k tomu, anebo mezi tím něco pustili, nějakou hudbu, ale jinak že by někdy, že by tam byla živá hudba, to nevim. SM: hm a bavi- bavily vás ty týdeníky? měla ste o ně zájem? LZ: no, když tam bylo něco zajímavýho tak jo, ale jinak to člověk bral jako součást toho filmu, no. SM: hm LZ: to když že tam kdesi byli vojáci, že tam měli vítězství, a tam, že tam byli poražení to neřekli, ale němečtí, za té války, že, já si co si tak pamatuju
Libuse_2_(1928).txt
no a po- pak už jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový ty už ty filmy, už takový... SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím? nebo... LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky. SM: hm LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco, tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali. nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom později,> nebo takový. SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v kině? LZ: no tak já si myslím že to bylo normální. SM: takže LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc nejdu,
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak totok. [já nevim, já] SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk, nebo smích? LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj, nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani nedovolil.
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee s blížícím se koncem války. LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim.
Libuse_(1922).txt
jo, i když teda ty filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména, vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena) ((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám to takhle?
Libuse_(1922).txt
no. a pozdější právě že o tom sem mluvila, e sem chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo? takže tam byl (skoro do) třiačtyřicátýho roku, pak byl nasazenej u (kleknera). takže to ovzduší toho kina toho Stadionu ((Stadion)) taky teda jako znám, že tam byly teda, to se myslím ví málo nějak schovaní eště ňákej medik tam byl schovanej, ten ee potom byl ee v čikegu ((Chicago)) ale ee tito lidi už myslim jako nežijí. no byli tam jako uvaděči. a to už bylo takový lepší kino.
Libuse_(1922).txt
kdežto excelzior ((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a LG: mhm LV: a jako s tím, no. (.)
Libuse_(1922).txt
ee byl- víte jakej mám ještě zážitek? ještě mám jeden <zážitek> ee e už si tolik nepamatuju, kdysi jsem si velmi pamatovala. ale, za války tak ve čtyři ve dvaačtyřicátým roce, a myslím, že to dokonce vopakovali tady vonehdy starej film, se hrá- ale přesně nevím ten název, a hrál se film, hrál tam Plachta ((Jindřich Plachta)) a Marvan ((Jaroslav Marvan)) a dva malí kluci. dva malí kluci a a bylo to, eh ee prostě už teda nevím, no a na Stadioně ((Stadion)) potom dělali takovou jako estrádu, to tenkrát ty estrády ještě nebyly teda v módě, a byli tam ti dva malí chlapečci a zpívali tam, dokonce vím Nám je to jedno my peníze nemáme LG: ((smích)) LV: to si (teda) jako pamatuju, a přijela tam stela májová ((Stella Májová)). jako mladá herečka, holka, která v tem filmu nehrála, a já nevím jaktože tam byla, <tak sem si teď vzpomněla na ni,> protože zemřela [je to tak jo?] LG: [nedávno, mhm] LV: tak sem si říkala vidíš holka jako mladá tam byla takově pěkná taková trošičku jako při těle si ji pamatuju, mám teda jako zážitek jako z kina, kino bylo teda tenkrát jako plný, protože to byla válka, že, to nebylo teda jako zájem, no. ale ee film ve škole teda s holkama se teda prodiskutovával. LG: ((smích)) LV: maminka (no tam) šla do kina, ale (to je) zajímavý, (no zas) to mně tak jako připomnělo, že (.)
Libuse_(1922).txt
LG: a hm hm změnila se ňák ee ta četnost t- té návštěvy toho kina potom co ste ee nastoupila třeba do zaměstnání nebo se vdala? LV: (.) no tak když se- ee tak bych řekla. v tom ee dvaačtyři- já sem se vdávala v třiačtyřicátým [roce] LG: [mhm] LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let, v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl zaměstnanej v tom kině LG: mhm LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině tam byla LG: jo LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem, tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná prostě zábava, protože divadla nehrály teda LG: [mhm jo] LV: [(takže )] tancovačky jako nebyly, jo? tak to bylo teda, jediný, ee těch českých filmů tam teda jako moc nebylo, tam sem zažila ee To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) když aplaudovalo kino a ee objevila se tam cedule, že okamžitě přestat nebo že se musí vyklidit teda sál, protože... LG: to sem eště neslyšela nikdy, LV: no no no ano ano, protože on dával český teda písničky LG: mhm LV: no no, a i dokonce vím, že sem tam byla se sestřenkou, a ano. a s takovým ee vůbec nevím (jestli se tak) menuje ale s e s ml- e mládenec, von byl starší než já, byl to Židáček, takže to muselo být než byly odsuny Němců teda, ee takovej dvaačtyřicátej rok, tak nějak, a mám dojem, že když sem to viděla, ale (já to teď jak) ve kterým kině? bylo to v tom excelzióru ((Excelsior)) anebo ne, (no) to mám dojem, že v tom, a to vím teda že tam byla tabule teda a že tam bylo teda aby okamžitě lidi přestali aplaudovat, no, tak to si teda vzpomínám no. [no]
Libuse_(1922).txt
LG: [a] a jaké kina kromě toho excelsioru ((Excelsior)) ste navštěvovala? LV: no chodili sme do Moderny ((Moderna)), LG: mhm LV: ee (..) jo, (.) hergot člověk si nemá vzpomínat, já sem měla velikou lásku ( ) bylo osumnáct let, on byl lékař, pak sem si vzala právníka teda ee co jinýho LG: ((smích)) LV: <ano> chodili sme a do Moderny ((Moderna)), a tam dávali eště to bylo ve čtyřicátým roce, no vosumnáct let mně bylo, tam dávali americký filmy, tam dávali takovej malej klouček, miky ron ((Mickey Rooney)) se myslím menoval ee bl- blbě sem viděla, tenkrát sem zjistila, že ee vod té doby nosím brejle teda, a (.) nojo ano. (.) do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla
Libuse_(1922).txt
do Moderny ((Moderna)), e Alfa byla (.) Kapitol, málo Kapitol tam dávali až koncem války a tam dávali mariku rek ((Marika Rökk)) LG: mhm LV: to to (.) ano, mariku rek ((Marika Rökk)) a to to už byl takový nóblový tak, jo? to by bylo nóblový ale, šel novej film a musel se vidět. LG: mhm LV: to se musel teda jako vidět.
Libuse_(1922).txt
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino? LV: (..) ale věříte že ani ne LG: ani ne? LV: ne, ani ne. LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila? LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už nechtěla jít LG: mhm LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to mi teda jako nějak nesedělo.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) a vybírala ste si ta kino podle toho, jestli ste třeba šla sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo když ste šla s přítelem? jako že byl rozdíl, když ste šla s přítelem, tak ste šla do jiného kina než když ste šla třeba s přáteli? LV: hm ani teda ne. no. hm vlastně já sem chodila s manželem LG: mhm LV: jo? a on potom když byl nasazenej a já sem tady byla tak asi rok sama, tak sem chodila akorát do toho [excelzióru ((Excelsior))] LG: [jo] LV: protože to bylo blízko, maminka mně, na- ee jak bydlela na Pekařské, pohlídala mně teda kloučka, takže sem jako šla tam. takže (..) ee tak bych to řekla, prostě na (té) periférii jak byly kina, tak (mi) ňák neseděly. protože já de fakto ((de facto)) sem víceméně vyrostla ve středu, protože ta Pekařská, že, to je tak po naproti nemocnice LG: mhm LV: to tam jako bylo, takže to tam teda jako bylo blízko teda, ale tak nějak jako dojíždět a to, ne. tak (to) (..) jako v Husovicích a to tak ty kina tak to neznám vůbec, tam sem teda jako ani nebyla. no
Libuse_(1922).txt
LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina? než ste poznala [svého manžela] LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou. LG: mhm LV: no sama nebo s maminkou. LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti LV: ne LG: po té obecné škole [(já nevím)] LV: [no] LG: když vám bylo patnáct, šestnáct LV: no
Libuse_(1922).txt
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině? LV: prosím? LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly] LV: [ne] LG: ne? LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem. LG: [jo] LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé LG: jo LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale LG: na bonbóny LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily (ty) jako peníze LG: mhm LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá. LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,
Libuse_(1922).txt
LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo, ee byli naštva- byli sme naštvaní, když najednou byla jako přestávka, protože ee tenkrát že to se úplně ee na tom Stadioně ((Stadion)) sem ee když tam byl manžel, tak byla v promítačce tak vím jak to nasazovali, že to bylo úplně teda nějak, takže se to najednou rožlo, ten film se přetrhl LG: mhm LV: a lidi byli teda jako namíchlí teda a že se to přetrhlo a ee víceméně koukali po sobě a ee <nadávali že blbě jako vysílají> ale tak teda jako ne, no LG: a pamatujete si, že by po nějakém filmu byl ňáký hlasitý tleskot nebo ee LV: jedině tleskot si pamatuju To byl českej muzikant ((To byl český muzikant)) [] LG: [((smích))] LV: že (by si) ale to si teda velmi pamatuju teda, velmi dobře tady toto. no, ale jináč že že by tleskali lidi, ne. zvedli se a spěchali k šatnám, protože se dávalo do šaten že ee když chtěl být člověk rychle, tak to měl na klíně, ale (..) ňák ne. no?
Libuse_(1922).txt
LG: a potkávala ste v kině své známé? LV: (...) (no to je) no když sme to (tam to už) sme byli dospělí, tak ee buď sme šli sami nebo se známejma, ale takto že by prostě sme se tam nějak potkávali s lidima (.) nějak ee (šli) sme asi někdy jindy, nebo v jinou dobu teda, LG: mhm LV: víte? protože hrálo se, e v tom excelzióru ((Excelsior)) hrávali ve čtyři v šest a v osum. a ee p- potom se hrávalo že kolem té osmé v šest a osum a pak myslím za války dokonce jenom jednou že se hrálo, takže no (.) no takhle. LG: a když už ste tam ňáké známé potkala třeba někdy v tom [kině, tak mluvili ste (pak) o tom filmu? jasně, mhm] LV: [no tak (vím), <jo a viděli ste ano, a viděli ste] film ten a ten> LG: ((smích)) LV: <jo a nepudete a bude se dávat to a to> takže když se bavilo teda tak se bavilo teda ee vo filmu a ee ne
Libuse_(1922).txt
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení? LV: ne. LG: ne? LV: ne. LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili? LV: m-m
Libuse_(1922).txt
LG: (.) a kromě těch herců, které ste zmiňovala, jaké další oblíbené ste měla LV: (...) a věříte já nevím, to mně nějak vyšlo teda z paměti nebo (.) z z toho jestli český nebo německy měla sem třeba ráda toho malýho Židáčka toho mózra, mózr ((Hans Moser)) se jmenoval nebo LG: a ten hrál ee v kterých [filmech?] LV: [ten hrál] v těch německejch filmech takovýho prostě (já nevím) takovýho starokomika bych jako jako řekla, ee (.) no Nezval ((Gustav Nezval)) třeba ee (jako) (.) hégr ((Karel Höger)) ne, t- když už teda taky mluvím protože já ee mně to (tak) jako na to nemyslím na ty herce, e hans jo (.) hans albrs ((Hans Albers)) tam hraje teda, takovej mužnej chlap teda, s tím, ale věříte že jako holky když sme mluvily tak víc vo herečkách než vo těch hercích. LG: (.) a nejoblíbenější herečka vaše byla? LV: (..) hm voblíbená herečka byla nevím, no tak e asi ta nataša golová ((Nataša Gollová)) LG: mhm LV: jako ee [holka teda], LG: [jo] LV: jako holka. a když sem teda, protože to byla ale předtím myslím tak na tu e Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a na Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), jako
Libuse_(1922).txt
LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč? LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na mně a [taková blízká] LG: [mhm jo] LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár, LG: ((smích)) LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee jako že se člověku vobrací žaludek LG: mhm LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila, no ale LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se ee budou promítat (.) z novin LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny LG: mhm LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou, tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady (...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a
Libuse_(1922).txt
LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný? LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války myslím první, takže to byly černobílý tak to, LG: mhm LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla. LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla? LV: prosím? LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla, LV: ne, LG: ne? LV: ne ne [ne ne] LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film [němý nebo zvukový?] LV: [ale byl to německej] film. LG: německý? LV: byl to [německý film] LG: [Libuse_(1922).txt
LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové? LV: [zvukový] LG: [zvukové] LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám, trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no LG: [jo] LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co, ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda jako jo, holky teda jo, LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch ( )] LV: [jo] no ta- no účes jakej má, LG: ((smích)) LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval ( ) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou, vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda. LG: [a] LV: [no] LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z] LV: [no šlágry] LG: ((smích)) LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to LG: mhm LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich nedělalo tolik jak teď že? LG: [jo no] LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.) LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich oblíbených filmů? LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee] LG: [ale ne] já myslím já myslím ee LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo, tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži, LG: mhm LV: té vymoženosti a toho. LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka ee napodobovala [toho herce] LV: [e ano], no LG: tak to s- to ste dělávaly? LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda v paměti, že se o tom [mluvilo teda] LG: [mhm] LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne- nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký jako nadání [nebo něco] LG: [mhm]
Libuse_(1922).txt
a potom to už teda sem byla jako dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony [jak to teda] LG: [mhm] LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let> LG: mhm LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.
Libuse_(1922).txt
LG: a které filmy ste měla ráda, LV: (..) který? LG: mhm LV: ne. který co? LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím že v těch letech sem to moc nerozlišovala. LG: jasně [mhm] LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda. LG: ee LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák probíralo) nešťastná láska a ee no.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) a ee chodila ste na ňáký film vícekrát? LV: ee když sem to ee platila ne, ale když <(byl) manžel potom> LG: ((smích)) LV: <jako uvaděč, tak to sem za ním šla, že jo, a tak sem viděla některý filmy několikrát> tam teda. ale jináč se to platilo tak teda ne. to se šetřilo tenkrát, no (.) (to byl) trochu jinej život.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e LV: na Pekařské, LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká? LV: no to sem vám říkala, nejbližší LG: [( )] LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo] LG: [ten excelzior ((Excelsior))] LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano, no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa, LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila? LV: lišily? LG: mhm LV: no vybavením a vstupným. LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím excelziorem ((Excelsior)) LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior)) bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl pět nebo šest korun. no tak to teda byl. LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší? LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol. LG: Kapitol. LV: že byl nejlepší Kapitol. LG: a tam to vypadalo jak? LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo LG: mhm LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))? LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo, teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo. LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl týdeník LG: týdeník LV: to je jako týdeník LG: mhm LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako pravidelně.
Libuse_(1922).txt
že ty týdeníky de fakto ((de facto)) šly až v tom vosumatřicátým roce a za války, ale to mám dojem, že ty týdeníky do té doby nešly, ale toto vám (.) [jako mně neutkvělo] LG: [jo mhm] LV: v pam- LG: mhm LV: v paměti.
Libuse_(1922).txt
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )] LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano. LG: a o té přestávce se dělalo co, LV: nic, sedělo se. LG: sedělo se LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit LG: mhm LV: ale my sme seděli teda jak přibiti, LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho? LV: ne. LG: ne-e? LV: ne. LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku filmovou? LV: em-em, LG: ne-e? LV: ne.
Libuse_(1922).txt
LV: já sem neměla žádný teda ňák bratry sestry a a nic takže (.) e my sme byly jak kůl v plotě bych řekla ee (kdybych) to, takový ňáký vosamělý takový e e sme musely e se ňák starat vo živobytí, protože tenkrát jako nic jako nebylo, otec nebyl pojištěnej jako obchodník tak (.) ee byl (.) vlastně (na) přežítí, aby člověk přežil a a LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím, LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct, že LG: mhm LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.
Libuse_(1922).txt
LG: a když sme teda u těch kin, byla něk- některá kina spíš německá a některá LV: [ano] LG: [česká] LV: ano, LG: a která byla ta německá LV: (.) (no) tak to přesně nepamatuju, ale já myslím v tom městě ta Moderna a t- ee ten Kapitol, Dopz, že to tam bylo víc německý teda, no a ten excelzior ((Excelsior)), ten byl německej, protože to tam vedli teda to bylo německý nějak, tak tam teda jako hodně jako bylo. ten Stadion byl českej. LG: a v tom českém kinu, byly tam třeba povinné německé titulky v těch filmech? LV: (...) jo tak to já nevím teda děvče, ale když byl německej film tak byly český titulky, a když byl českej film, tak tam titulky nebyly [německý] LG: [ne-e?] LV: to si teda nepamatuju. LG: a běžely v té době e v kinech německé týdeníky? LV: no ee no jistě, jistě, ano, ano ano ano, v tom ee po tom devětatřicátým roce no pochopitelně, ano, německý. LG: no a potom ee měli vlastně ee Židé zakázaný vstup do těch kin LV: ano, LG: a pamatujete si třeba že se to někde porušovalo ten zákaz? [že se] LV: [neviděla sem] LG: [neviděla ste?] LV: toho Žida, přitom moje sestřenka chodila s Židem teda LG: mhm LV: jo, on byl tak ňák starej jak vy a do kina absolutně neexistovalo, taky zmizel (my) sme ho nenašli už teda celou tu rodinu teda po válce, ne. ne to to to si netrouf, chodit teda, (já) si nepamatuju a i jsem znala hodně židovskej rodin LG: mhm LV: ee jednak ee od té naší Mariány a todle nevím, že by (.) si troufly si jít do tohodle [že měli strach] LG: [jasně] mhm LV: jo. LG: (.) a změnil se ňák výběr filmů? na které ste chodila v té době? LV: (.) no změnil se tím, že když se hrál teda českej film, že sme chtěli vidět ten českej teda [jako film no a] LG: [takže ste] (upřednostňovali) LV: (upřednostňovali) [ten českej film] LG: [jo, mhm] LV: ano. LG: (.) a jak se ti diváci v té době protektorátu chovali v kině? LV: v kině? LG: mhm LV: (..) ee (.) já myslím že byli zamlklí lidi, LG: zamlklí? LV: mhm že byli zamlklí, že žádný takový ty projevy [a to si tam teda netrouf] LG: [(tak) to si nepamatujete] LV: ne to si nepamatuju. (víte) takový to halasný a tady prostě tady ti chuligáni a to to si teda za války rozhodně teda ňák nepamatuju, aspoň v v tom středu města tam kam já sem chodila teda, LG: mhm a vzpomínáte si třeba když se v tom německém týdeníku objevil Hitler? že se že tam třeba hm někteří diváci začali hajlovat nebo LV: ne. LG: ne? LV: ne, to si teda jako nepamatuju, spíš bych řekla <že bylo takový> e e ledový klid.
Libuse_(1922).txt
LG: mhm (.) a když se teda blížil potom konec války, jak se to hm jak se ty zvyky těch diváků nebo to chování diváků v kině ee měnilo, když už se prostě vědělo že válka (.) bude LV: ee jako myslíte koncem války? LG: mhm úplně ke konci války, LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a s tou maminkou teda LG: mhm LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino, LG: (.) jo a LV: ee myslím ten poslední jo teda jako LG: [jasně] LV: [( )] ty měsíce, no
Libuse_(1922).txt
LV: (..) no ne, mě ee ten výzkum právě zajímal tady ee z tohodle hlediska tím, že můj muž tam byl vlastně schovanej před gestapem a to takže to ee LG: [a z] LV: [i to] kino ee řekněme ee mělo takovou úlohu že ee se staralo o ee ňáký lidi postižený, proto mě to teda jako zaujalo no a, jinak s- (sem si) tak vzpomněla na tu dobu, protože věci se strašně teda mění no, tak sem si říkala, jak mi slouží paměť, co si pamatuju a co si teda jako nepamatuju teda a (.) jo, no. LG: a s tím schováním ee toho vašeho manžela to tam bylo jak v tom kině, já to asi m- moc dobře nechápu LV: ne- ee nechápete, ee totiž jak vite zavřely se vysoký školy LG: [to vim] LV: [část] študáků teda ee jako byla [zavřená] LG: [mhm] LV: jako byla v koncentrácích a teď ti lidi se museli ee teda mět ňáký zaměstnání, LG: [aha] LV: [můj muž] pocházel ze Slezska LG: [mhm] LV: [a] jeho otec jako ho zavřeli on on tam měl živnost a na udání tam našli rozmnožovací stroj no a byl nařčenej s tím svým ee mladším synem, že tam prostě ee dělali teda letáky, jo? LG: [mhm] LV: [protože] oni byli Češi, bylo to v Opavě, kde to tam teda jako bylo německý, že, no tak ee oni byli zavření a manžel byl tady jako ee v Brně, no ale přesto gestapo ho teda jako vyhmátlo, no, a on se potřeboval jako dostat pryč, tak ee jeden teda jeho kamarád ho vzal do Boskovic on v těch Boskovicích pracoval na kanále, kopal tam kanál a potom teda když to skončilo, to byl teda podzim, že v zimě se to ne- jako nepracovalo, tak potřeboval se někam teda schovat LG: mhm LV: ale když řekl Čech a jako, vysokoškolák a ee ještě teda, ti byli jako zavření pak je teda jako pustili naštěstí, no, ee v tom kině, vlastně ho vzali jako u- ee uvaděče LG: mhm LV: jo? no a byl tam teda jako schovanej (v tom) kině, no LG: jasně, LV: no LG: no dobré, už to chápu, LV: tak takhle to teda jako bylo. a byl tam potom ještě druhej
Libuse_(1922).txt
a tak ten se potřeboval taky nějak schovat a tak oni tam teda jako byli schovaní osazenstvo tam bylo český, protože ono to tenkrát patřilo nějak pod Sokola, ale jak to tam (už teda) [( )] LG: [mhm] LV: bylo to nevím, tak oni tam teda takhle jako byli (.) tak schovaní, teda tak. byl- jiná doba jináč, dneska je to taky jako jináč úplně teda no. ( ) takhle, no tak třeba vám to něco doneslo, [(ale)]
Ludmila_(1920).txt
LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba. LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila nakon- já jsem potom eště ten první chlapeček mně ve válce zemřel, vona nebyla von dostal takovej silnej průjem a nebyla rýže, nebylo nebyla ani nebyl čaj ani nic no tak tenkrát to mělo strašně moc tech kojenců, tak zemřel a já jsem potom,
Ludmila_(1920).txt
LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v protektorátě taky tak, že.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a měla ste nějaké kino mezi těmi co jmenujete, které by bylo vaše oblíbené? nějak zvlášť? LŠ: no tak... LČ: (vy) ste ho... LŠ: já sem si tady poznamenala ty kina, ee, to mám tady, no tak tady bylo hrozně moc kin tady v Brně. LČ: ale mě zajímá, jestli měla nějaké radši než než ostatní. LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili. anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko. tak tak tam se to jmenovalo Jadran. LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla. LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho Oka ((Oko)). LČ: takže do těch... LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam chodila [tak ráda]? LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky. LČ: takže ta cena hrála roli nebo... LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli LČ: mhm. a našla byste třeba nějaké kino, které byste ráda neměla? LŠ: ne to ne. LČ: neměla ste třeba ně- LŠ: vůbec ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a chodila ste třeba do různých kin podle toho, s kým ste chodila do kina? že by... LŠ: a no tak když potom sem se vdala v tym protektorátě ee tak, tak manžel taky byl kinař. a když, tak to von... LČ: a spolu ste chodili do kterých kin? LŠ: no tak to víc do takovejch lepších LČ: jo? takže s manželem ste chodili třeba v centru víc. LŠ: jo, v centru. LČ: a s bratrem a kamarádkami, ste chodila do jiných kin? LŠ: no tak to už bratr se voženil, a tak to už zas sem tak moc nechodila, kamarádky už byly taky vdaný někerý. LČ: takže tam už se to potom změnilo, když ste se vdala, tak už ste chodila víc s manželem, a předtím s těmi kamarádkami. LŠ: ano ano.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a jak ste se v tom kině třeba chovali, měli ste ve zvyku třeba jíst nebo pít v kině? LŠ: ne ne, to nikdy. no tak někdy manžel koupil bonbóny nějaké, ale jinak nic, tam se nejedlo. LČ: a bonbóny ste si kupovali? LŠ: no to von koupil vždycky nějaký. LČ: před kinem nebo jak se to... LŠ: před kinem, tam byl bufet takovej skoro v každým kině takovej malej bufet, prodávali tam něco na pití a nějaký ty curklata. LČ: a lidé si to kupovali? LŠ: ano, hodně. LČ: takže v tom kinosále to vypadalo tak, že ty lidé si jako mohli... LŠ: eště spíš tak šustili těma papírkama, to tak se lidi se některý rozčilovali, víte LČ: a jaká byla ta nabídka těch nápojů a cukrovinek? LŠ: no LČ: co to vlastně bylo? LŠ: bylo toho tam dost, víte, a tak tak byla tam taková obyčejně nějaká sle- děvčica nebo tak, jo, LČ: mhm LŠ: aj kolikrát byla fronta před tím. LČ: a to byly nějaké limonády? LŠ: jo ty sodovky jak se říkalo eště to se tak za zaklaply. LČ: a to ste museli LŠ: nalili to do skleniček a nebo do těch, co se zahazujou, víte, do tech umělejch. LČ: do kelímků. a to bylo možné si vzít do kinosálu? přímo? LŠ: no to bylo až až v tom a že tam nemohl nikdo bez lístka, víte? jako to trhali ty lístky tam, LČ: mhm, takže vy ste s tím občerstvením mohli do kinosálu? LŠ: ne to ne, dovnitř ne to se nesmělo. LČ: jenom s těmi sladkostmi. s pitím ne. LŠ: ne. s pitím ne. LČ: mhm, a bavili ste se třeba s nějak s diváky během projekce s ostatními? LŠ: nebavili sme se. LČ: bavili se lidé v kině? LŠ: ne, to sme s jako v tom vevnitř? LČ: v kinosále. LŠ: v kinosále, em tak jako o tech filmech nebo tak? LČ: no zajímá mě, jestli při projekci při promítání ste si povídali. LŠ: ne, to sme se nebavili. LČ: ale o přestávce třeba potom, LŠ: no tak přestávka, to bylo tak chvilku. tenkrát ještě chodili tak víte s tema šplíchačkama, LČ: tam osvěžovali vzduch? LŠ: osvěžovali vzduch, jo. LČ: o přestávce. LŠ: o přestávce. LČ: a to byly nějaké speciální zaměstnankyně nebo kdo to dělal? LŠ: to byly zaměstnankyně tam, jo, asi, třeba uklízečka nebo tak víte? tak si to ještě vzala mimo. LČ: a to byly nějaké jako parfémy nebo? LŠ: jo, takovej parfem nějakej LČ: tam osvěž- LŠ: jo jo jo LČ: a vzpomněla byste si, že byste nějak hlasitě reagovali na promítaný film? LŠ: ne, vůbec ne. to nikdy neexistovalo. ne. LČ: ani třeba jako hlasitý smích, tak to asi... LŠ: ne to neexistovalo. ne. LČ: a vzpomněla byste si, jestli se třeba tleskalo? v kině po představení. LŠ: ne, netleskalo. ne ne ne. LČ: netleskalo. a potkávala ste v kině třeba známé? často. LŠ: no tak málo. LČ: málo. LŠ: málo. LČ: a když ste potom šli z kina chod- když ste chodila s manželem, povídali ste si potom o tom filmu? LŠ: ano tak sme si potom přemítali, ano pro promluvili, bavili sme se o tom. jo.
Ludmila_(1920).txt
LČ: dobře. teď bych se vás zeptala, jak ste si vlastně vůbec vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. podle čeho? LŠ: no tak sme se podívali, protože všude byly vylepený, že ty ty třeba na plotech nebo na tech svíc svítil ee jak svítilo ty, ty světla, tak na tom to bylo, všude to bylo vylepený, no tak sme si vybrali. LČ: a to byly plakáty na konkrétní filmy, nebo to byl jako souhrn souhrn kin. LŠ: no to bylo jako na všechny na všechny kina tady LČ: mhm LŠ: v Brně jako vylepený a měnilo se to myslím každej týden. LČ: ano a jak ste si teda vybrala film podle podle čeho? LŠ: no tak vybrala sem si třeba hrála Greta Garbo, že, no tak tu sem měla ráda a a nebo marlene ditricha ((Marlene Dietrich)) a tak tak sme si to vybrali podle taky podle herců, a voni spíš opravdu pěkný filmy. LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se hraje? LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi že, a tak v televizi taky málo, ale... LČ: takže žádný časopisy třeba.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a třeba v tisku, v tisku nebo v časopisech to ste se takhle... LŠ: bylo, v novinách bývaly taky, ano kina, tam to bylo. LČ: a četla ste si to... LŠ: i kino, divadlo bylo. LČ: a četla ste si to v těch novinách nebo spíš ... LŠ: ano, četla sem si to oboje ano ano. LČ: v obojím tedy? LŠ: v obojím. a já sem chodila aj na operety hodně, do Reduty. já jsem tam měla zaměstnanýho bratránka, on tam byl krejčí jako divadelní, a ee tak von mně dával ty volný vstupenky. LČ: aha, takže na operetu ste chodila, sama. LŠ: na operetu sem chodila na všechny co existovaly.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když ste si vybírala? LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla... LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky? LŠ: no měla sem měla. LČ: které to byly? LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si ) LČ: v tom období před válkou hlavně teda. LŠ: ano, před válkou. LČ: nebo za protektorátu. LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku ((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová ((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála LČ: [a na které] LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída Baarová)). LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle herečkami? LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu podivočenou. no... LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že že si je takhle pamatujete. LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že. LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá? LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců opakovaně? LŠ: ano. LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film. LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla mockrát. LČ: ale to je v televizi. LŠ: to je v televizi, no. LČ: ale v kině? LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla. LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně? LŠ: to ne. LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně. LŠ: nechodila ne ne. LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité. LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového. LČ: na nového. LŠ: mhm LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru, jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie, LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla, romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový, víte? LČ: mhm LŠ: aj drama. LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla že, to byl opravdu dobrý film. LŠ: no LČ: jaké znaky by film musel mít? LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to. LČ: ale před tím ste říkala... LŠ: ale nešla sem. nešla sem. LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda viděla eště jednou by byl dobrým filmem. LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych uvítala aj teď eště. LČ: mhm LŠ: ale to už nedávají. LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda? LŠ: ne ne. LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda? LŠ: tancovala sem hodně. LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala. LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda. LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste... LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku. LČ: a to se nějak spojovalo s kinem? LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem. LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím kinem nebo jak to vlastně bylo. LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino. LČ: nejradši kino. LŠ: ano kino. LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní. LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)). LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste nějaké rozdíly mezi brněnskými... LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo lepší, tam no tak. LČ: a to byla která? LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě ((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a... LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda? LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější, ty, ty kina. LČ: a ta... LŠ: některý. LČ: a ta ostatní ta vypadala jak? LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová, tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali. LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala? LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské tam sme taky hodně chodili. LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo? LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký kino v Žabovřeskách tam, LČ: ale bylo to menší. LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám, LČ: mhm LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát. LČ: takže vám to nevadilo při výběru? LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne. LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního filmu. LŠ: no bylo ty události, byly že taky. LČ: týdeníky? LŠ: týdeníky, před jako filmem. LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly? LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho. LČ: reklamy nebyly? LŠ: ne nebyly. ne ne. LČ: ani třeba krátké filmy? LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic. LČ: ne, nepamatujete si. LŠ: jenom ten týdeník. LČ: a přestávky se dělaly? LŠ: přestávka byla, jo, jedna. LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce? LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film taky, že jo. LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film? LŠ: no kolikrát. LČ: a co se jak to vlastně vypadalo. LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no. LČ: ale neděly se nějak... LŠ: ne, nic se nedělo. LČ: že by takže ani LŠ: ne ne ne vůbec. LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste chodili... LŠ: ne ne, na místech se sedělo. LČ: nechodili se z místa. LŠ: nechodilo se. LČ: mhm LŠ: ne. LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda? LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a všecko. LČ: takže vás to bavilo? LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.
Ludmila_(1920).txt
LČ: ani třeba potom za protektorátu, když ty týdeníky byly... LŠ: no tak za protektorátu ukazovali jako válku, že, ty vojáky a tam kde se válčilo a tak ukazovali že, nálety a to, no tak to se nedalo nic dělat, no.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo měl promítačku? LŠ: ne, to sem se nezúčastnila. LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku. LŠ: to nikdo neměl můj známej.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila, jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než předtím. LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch. německejch. LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to kombinovalo? LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly. LJ: mhm LŠ: ne LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst LŠ: a ty tu- ruský taky ne. LJ: větší nárůst těch německých filmů? LŠ: bylo to, ano, ano. LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch německejch? LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no. LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela... LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst. LJ: a v českých filmech? bylo něco? LŠ: ne českej film byl českej film, jo. LJ: v českých byly jenom české. LŠ: jo. LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu? LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)). LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s válečnou tématikou nebo víc? LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou vybírala víc komedie v té době? LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)). LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka? LŠ: jo, pořád jo. LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo. LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila? LŠ: ech, já špatně slyším. LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce. LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala. LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost? LŠ: ne ne. LČ: ne. LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo LŠ: ne ne ne. LJ: pořád stejně. LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí. LJ: mhm LČ: že byli pokornější nebo tišší a ... LŠ: no LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho protektorátu byl takový přístup? LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny. LJ: mhm LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky. LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že byste si míň užívali, toho kina teda. LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu, LČ: mhm LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak
Ludmila_(1920).txt
LŠ: ale do kina sme chodili furt ((smích)). LČ: a v té době ste měli také jiné druhy zábavy? krom toho