Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Miroslav_(1931).txt
 
Quote category
Whole interview
 
Quote
Rozhovor vedl/a: Adéla Vavrečková
Rozhovor přepsal/a: Adéla Vavrečková
Datum a místo: 09/02/2009, pracovna katedry FAV, FF MU, Brno








Rok narození: 1931

Bydliště do roku 1945: Žabovřesky, asi po roce 1939 narátor pobýval
na Slovensku, není známo, jak dlouho.

Povolání: konstruktér, technický pracovník

Povolání rodičů: ??
Sourozenci: dvě sestry, nar. 1932, 1941


















AV: tak, vaše jméno?

MH: H. Miroslav, devatenácet třicet jedna.

AV: mhm a [vlastně]

MH: [třetího ledna,] (čili to je jako)

AV: [třetího ledna], ano (..) em, (.) jakého vzdělání jste dosáhl?

MH: mám dvě maturity. na reálném gymnáziu a strojní průmyslovka.

AV: mhm. měl jste nějaké sourozence, bratra, sestru?

MH: dvě sestry.

AV: mhm, a v kterých letech se narodily?

MH: ta jedna se narodila v dvaatřicátým a ta jedna
v jednačtyřicátým.

AV: mhm. (.) ee, v Brně jste bydlel v jaké čtvrti?

MH: v Žabovřeskách.

AV: v Žabovřeskách, a v této čtvrti jste navštěvoval i školu?

MH: tam jsem navštěvoval tuto, obecnou, potom měšťanku, to byla
hlavní škola tehdy,

AV: mhm

MH: no a na gymnázium jsme jezdili, jsme měli budovu jak je JAMU
dneska.

AV: aha, [mhm].

MH: [to byla], no a v devětačtyřicátým nás vyhodili.

AV: mhm

MH: takže jsme chodili poslední rok na Hybešovu.

AV: [mhm, mhm]

MH: no a rok po nás to sloučili s Antonínskou.

AV: tak ((smích)). (.) jaké bylo vaše povolání?

MH: já jsem byl (.) konstruktér a technický pracovník.

AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina?

MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou,

AV: mhm.

MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem
dostal strach, že jsem utekl ((smích)),

AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino?

MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)),

AV: mhm.

MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo
mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali
v televizi, tak jsem si to nahrál.

AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do
kina?

MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.

AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]?

MH: [sám].

AV: sám.

MH: sám.

AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně?

MH: všechna.

AV: všechna? ((smích)) [aha].

MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco,
na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to
jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria,

AV: mhm.

MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný.

AV: mhm, Edison to byl, mhm.

MH: Edison.

AV: Edison, mhm, mhm.

MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna,

AV: mhm.

MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho.

AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád
chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil?

MH: [né]. ne, ne.

AV: ne, všechna.

MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)).

AV: mhm, podle filmů.

AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina?

MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den,
poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),

AV: ((smích))

MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte,

AV: ano, mhm.

MH: takže jsem peníze měl ((smích)),

AV: ((smích))

MH: a říkám to, v životě se nebudu mít tak finančně, jako když jsem
stu- študák hrával.

AV: mhm, mhm.

AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval,
k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali

MH: [ne],

AV: [k filmům]

MH: ne.

AV: ne, ne, ne. mhm.

MH: akorát vám mohu říct jako jako k dobru, že když jsem jako
hrával, měl jsem kolikrát plno peněz, že jsem třeba půlce třídy
zaplatil

AV: mhm

MH: vstupné.

AV: ((smích))

AV: hm, byl tedy film pro vás asi velice důležitý, že?

MH: no,

AV: když jste tak

MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl.

AV: nebyl jste dvacet let v kině.

MH: poslední film, co jsem viděl, to vám řeknu, to bylo v roce
devatenácet devadesát a byl to americký film, ee, Podivná záře nad
Pacifikem ((Tajemná záře nad Pacifikem)).

AV: mhm.

MH: to je sájns fikšn ((science fiction)), že,

AV: mhm.

MH: jak se loď, letadlová loď přenese časem z devětatřicátého roku
před napadením pérl harbru ((Pearl Harbour)), tak to byl
poslední film, co jsem byl v kině.

AV: mhm. a v brněnském kině.

MH: v brněnském.

AV: mhm. (.) e, když jste tak často chodil do toho kina, jak
vzpomínáte, tak chodil jste na filmy, nebo i na oblíbené herce,
herečky, e...

MH: tak, co bylo.

AV: co bylo.

MH: co bylo, no no potom v tom sedmačtyřicátým, t- to byla záplava
amerických filmů, že, to byly válečné filmy, veselohry, duchařské
filmy a tak.

AV: mhm, mhm.

MH: říkám, mám tady nějaký ty (kdyby vás to) zajímalo.

AV: mhm.

((pauza 6 vteřin; dotazovaný hledá v tašce programy kin, následně je
podává tazateli))

AV: mhm. podívám se. á, e, byla, e, ta znalost filmů důležitá
v rozhovorech s kamarády třeba, jak jste se bavili potom a...

MH: jó.

AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli].

MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho,

AV: mhm, mhm.

MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak.

AV: mhm, takže takové soutěže

MH: no.

AV: a zábavy. mhm.

AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle,
říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba
v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba
pozdější doba?

MH: ne, to až, jak říkám, až po válce.

AV: až po válce.

MH: až po válce.

AV: až po válce. mhm.

MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl
na třech představeních, (víte).

AV: mhm, [mhm].

MH: [a] se mně stalo, že jsem přišel do kina a teď jsme se tam
dohadovali o místo, přišel pořadatel a povídá, dyť vy to máte <úplně
do jinýho kina> ((smích)).

AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.

MH: ano.

AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.

MH: ne, ne.

AV: vůbec. <mhm>.

MH: no tak tehdy bylo v Brně po válce tady šest premiérových kin,

AV: mhm.

MH: tedy po vál- potom zrušili, že jo, jako n- na stadióně bylo
premiérový kino ((Stadion)), to pak po osmačtyřicátým zabral
rozhlas.

AV: mhm.

MH: na Lidické je Metro, to pak za- zabralo divadlo,

AV: ano.

MH: tam, jak je divadlo dneska na Lidické, to bylo kino.

AV: mhm.

MH: no a na Dominikánské, tam byla Moderna. a to taky potom zavřeli.

AV: mhm.

MH: jinak tu byl Alfa, Kapitol a skala ((Scala)).

AV: ano, ano. ee, když si vzpomenete, ee, že jste přišel do kina,
lístek, usadil jste se, ee měl jste třeba nějaké takové zvyky,
takové rituály, že jste si sedl a třeba jste si koupil něco dobrého
na jídlo nebo pití?

MH: málo[kdy].

AV: [nebo] jestli to...

MH: ale jak říkám, kupoval jsem ty programy, tehdy,

AV: mhm.

MH: většinou už k filmu dávali program. za dvě koruny.

AV: mhm.

MH: i když nemám od všech filmů, že, co jsem viděl.

AV: mhm. á během toho té projekce toho filmu jste se třeba bavil
s jinými diváky, nebo jestli [jste]

MH: [ne].

AV: nějak komunikovali,

MH: ne, ne.

AV: soustředěn na plátno.

AV: mhm, vzpomenete si na nějakou třeby třeba i hlasitou reakci
během filmu, že třeba lidi začli tleskat něčemu, tak spontánně
[uprostřed], nebo pískat.

MH: [jo], tak to jsem zažil v osmašedesátým,

AV: mhm.

MH: to už bylo po okupaci, kdy koncem roku dávali tady v Moderně
((Moderna)) na Dominikánským dávali vod Jasného ((Vojtěch Jasný))
Všichni dobří rodáci.

AV: ano.

MH: a to skončilo a celý kino vstalo a tleskalo.

AV: mhm, mhm.

MH: (to ještě) bylo pod vlivem té okupace, že?

AV: ano, hm.

MH: no jinak byly filmy, který měly ten třeba jako v sedmačtyřicátým
dávali v Alfě ((Alfa)) čtrnáct týdnů opakovali ten, ee, americký
film Věčná Eva, to bylo s dean- s dean- s deanou darbinkovou
((Deanna Durbin)), že jo,

AV: ano, ano.

MH: to dávali čtrnáct čtrnáct týdnů.

AV: čtrnáct týdnů. <viděl jste to víckrát>. [((smích))]

MH: [viděl jsem, viděl]. no a chodil jsem hodně, dávali tady tři
filmy s Ritou Hejvort ((Rita Hayworth)), že jo,

AV: mhm.

MH: se přiznám, že jako šestnáctiletý jsem byl do ní zamilován, že,

AV: ano.((smích))

MH: takže jsem chodil víckrát na ty její filmy.

AV: mhm, mhm.

MH: to bylo Krásnější než sen, Gilda a Modelka.

AV: mhm. hm, takže pro vás to kino bylo něco takového magického, že
jste chodil...

MH: bylo nutnost, ano.

AV: nutnost, ano.

AV: hm, kde jste získával informace o filmech, nebo při výběru jste
se řídil, že jste o nich četl, [nebo]...

MH: [tak] bývaly programy, normálně vylepený programy

AV: hm, takhle.

MH: to dneska tady není, poněvadž říkám, bylo plno kin bylo zrušeno,
že.

AV: hm.

MH: ( ) to byly velký plakáty a tak,

AV: ano.

MH: já nevím, čtyřiadvacet pětadvacet (čtyři) kin (no ...)

AV: hm, hm.

MH: (já si).. dvě kina v tomto v Židenicích, ty byly zrušený,
v Husovicích byly dvě, tam z toho zůstalo jedno,

AV: hm.

MH: v Komárově to zrušili to kino, ne, mám někde doma, musím to
najít,

AV: hm.

MH: která kina byla zrušená, tak, asi asi vosmnáct kin kin bylo
zrušeno, v Bystrci, v Komíně, jak říkám na tom výstavišti ta Luna.

AV: ano, jste vzpomněl, hm.

AV: ee, zmínil jste tedy, že že třeba Věčná Eva, že si na to tak
vzpomínáte, měl jste tedy oblíbené herce, herečky, nebo...

MH: tak jo, tři nejlepší filmy, co tady bylo,

AV: ano.

MH: (nevím), jestli jste o nich slyšela, to bylo Historky
z metropole,

AV: hm.

MH: to byl povídkový film, kde ústřední (anebo) spojovacím předmětem
byl frak,

AV: aha.

MH: a tam hrálo asi dvě sta nejznámějších herců, že.

AV: hm.

MH: potom to bylo pět salevenů ((Pět Sullivanů)), to je podle
skutečné události, (kdy) jedna rodina měla pět synů,

AV: hm.

MH: všichni narukovali na vojnu a všichni byli naráz potopeni na
jedné lodi jako,

AV: mhm.

MH: (si ještě) vzpomínám, (to který) na mně zanechalo velkej dojem,
že (šel z admirality) nějakej admirál a teď matka tušila něco,
povídá který a von povídá všech pět.

AV: hm, hm.

MH: a pak Otázka života a smrti, to byl taky... to se vodehrávalo
jako na zemi jako na nebi, obrovskej amfiteátr, tam se jednalo o
soud, že totiž jeden letec měl být sestřelenej,

AV: hm.

MH: a ten průvodce, co ho měl doprovodit ho v mlze minul <a von
zůstal naživu a teď se dohadovali, jestli má umřít nebo nemá umřít>
((smích)).

AV: hm. ((smích))

AV: takže jste na mnohé filmy chodil opakovaně [dalo by se říct],
když vás zaujal tak... dvakrát třikrát?

MH: ano, ano,

AV: hm.

AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...

MH: tak ně- němý už jsem nezažil,

AV: hm.

MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.

AV: hm.

MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),

AV: ano.

MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,

AV: hm.

MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.

AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...

MH: tak to nedělalo roli.

AV: žádnou roli.

MH: ne.

AV. ne.

MH: například pro zajímavost, tytanyk ((Titanic)) jsem viděl
v pěti <různých provedeních>

AV: hm, hm. ((smích))

MH: za války to byl italský,

AV: ano.

MH: po válce anglický, ten jak říkám, a nejslabší byl ten poslední,
[ta milostná] zápletka, jak říkám, to nebyl toto ne, tytanyk
((Titanic)) byla jenom kulisa.

AV: [ano]. ano. ((smích))

AV: co bylo vedle podle vás dělalo film tím dobrým filmem, jako co
by tam podle vás mělo být a co nemělo být, co jste vyhledával, jaký
žánr?

MH: no tak, líbily se mně americký filmy,

AV: hm.

MH: protože totiž voni byli dokonalí v tom, že voni nenechali třeba
jenom napínavý (v) jednom kuse, voni to (vždycky) prošpikovali
nějakým žertem, že člověk se uvolnil, a zase pak to pokračovalo dál.

AV: hm, hm. americké filmy.

AV: jaké jiné druhy zábavy jste měl rád, kromě kina? divadlo...

MH: no, muziku, muziku.

AV: muziku, to [už jste vlastně] zmínil, že jste hrál...

MH: [muziku]. a no kdysi, to se přiznám, teď už jsem nechodil, kdysi
eště s jedním kamarádem, chodívali na koncerty,

AV: hm.

MH: to bývaly tady, jak je Pražský jaro, tak byl Brněnský máj,

AV: hm.

MH: a pak to zrušili, poněvadž řekli, že nejsou na to devizy.

AV: poslech rozhlasu taky?

MH: ne, rozhlas neposlouchám.

AV: ne, ne.

MH: to poslouchala manželka. já já totiž, abych se přiznal,
(uvědomte si), že su divnej, ale jak jsem byl muzikant, tak mě do
kol.. já jsem byl zvyklej na ve- velký vorchestry, že. tyto. no jak
začali bítls ((Beatles)), tak ty mě tak dokonale zprotivili zpěv a
kytary, že jsem od té doby nesáhl na kytaru a vod té doby
neposlouchám rozhlas, (teda).

AV: od té doby neposloucháte vůbec...

MH: ne.

AV: a předtím jste tedy hrál na kytaru, (jak říkáte)?

MH: já jsem hrál na klavír, na harmoniku a na kytaru.

AV: aha, hm.

MH: v podstatě já jsem hrál denně takový tři čtyři hodiny na klavír.

AV: hm.

MH: dneska už to nehraju, poněvadž mám tady toto ((nastaví dlaň a
ukazuje prostředníček, jemuž chybí jeden článek prstu)), už jsem
přestal hrát, takže dneska už js-, ty prsty neposlouchají to, co by
chtěla hlava, že?

AV: teď když se vrátím ještě k těm kinům, jak jste říkal, že jste
chodil vlastně do všech kin, do všech velkých kin,

MH: ano.

AV: do všech v Brně kin, tak vzpomenete si na nějaké zásadní
rozdíly, co se týče třeba té architektury toho kina, že fakt některé
bylo fakt hodně dobré, že jste si tam sedl, posadil se, a některé
mělo nějaké... e...

MH: nó, co si pamatuju, tak na Hybešové ((Kino Grand)), tady u u
Pisárek, tam bylo kino, co se mu říkalo blechárna. ((smích))

AV: <blechárna>?

MH: to bylo takový ne ne úplně nevzhledný (kino), no oni pak to
zbořili.

AV: hm.

MH: no ale ty premiéry, ty byly všechny (dobrý).

AV: hm.

MH: akorát si pamatuju, že jednou, teď tedy jak je Baťův palác a
kino Kapitol jak bylo,

AV: ano, ano.

MH: tak tam je spodní voda,

AV: aha.

MH: voni ji musí odčerpávat a jednou to měli pokažený to čerpadlo a
já vím, že že voda sahala až asi do páté řady.

AV: až do páté řady.

MH: až do páté řady.

AV: a hrálo se?

MH: hrálo se.

AV: ((smích)) z čeho se skládal obvykle program projekce? třeba
jestli se něco dělo o přestávce, jestli tam pouštěli krátké filmy,
týdeníky...

MH: nó, bývaly. byl týdeník a vobyčejně dávali ještě nějakej krátký
film.

Av: hm, hm.

MH: buďto dokumentární, nebo nějakej takovej doplněk a pak teprv
začal hlavní film.

AV: a promítány byly ukázky na filmy, které teprv příjdou do kin?

MH: ano.

AV: byly. hm. á, [hm].

MH: [no] to byla, u nás to nebylo zvykem, a to byla právě délka
bomba, to byl, mám dojem v kině skala ((Scala)), tam u Tomáška
((kostel sv. Tomáše)), že najednou začali dávat ukázky z příštího
filmu,

AV: hm.

MH: tak to byla bomba. ((smích))

AV: ano. ((smích))

MH: a to si vzpomínám, to byl americký film, tato eee, Lidská
komedie vod sarojana ((William Saroyan)).

AV: hm, hm.

AV: takže jste neodcházel, bavilo vás sledovat právě [tady tyhle
drobné]...

MH: [ano, ano]...

MH: no jedině, že že někdy, když byla přestávka, tak že člověk si
odskočil na ten záchod (nebo tak nějak), jinak ne.

AV: hm, hm.

AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké
soukromé projekce...

MH: byl.

AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta
možnost]...

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli
takový klub a prostě promítaly se filmy.

MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam
scházíme, co děláme... ((smích))

AV: hm, hm. (..) jak na vás působily změny po roce 1939, kdy začaly
platit protektorátní předpisy.

MH: tak, to se chodilo hlavně na český filmy,

AV: hm.

MH: poněvadž ty byly takový, abych to řekl, no, povzbuzující,

AV: ano.

MH: ( dívali) aby lidi přišli na ( ), ať to byla Babička nebo
Jan Cimbura, a...

AV: hm.

MH: dávali ty český autory...

AV: hm.

MH: no a na německý taky... totiž, zajímavý bylo, že na rozdíl vod
komunistických, Němci nedávali tu svou propagandu a válku do filmu.

AV: hm.

MH: to byly jako civilní filmy, jako kdyby nebyla válka, jako kdyby
se to odehrávalo kdekoliv a takhle, čili takový civilní filmy, že
tam vůbec nedávali žádnou propagandu válečnou a nic.

AV: hm.

MH: takže se na to dalo chodit.

AV: hm. á bylo poznat, že některá kina jsou německá a některá česká,
že...

MH: [ne].

AV: [se] více soustředí...

MH: ne, ne.

AV: nepociťoval jste to. (.) takže to, že by do některých kin spíše
chodili Němci nebo Češi...

MH: ne.

AV: nevzpomenete si.

MH: to, nepamatuji.

AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně
často?

MH: ano.

AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl
nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom
roce třicet devět než předtím?

MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju,

AV: hm.

MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme
přišli do toho kina a...

AV: hm.

MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že
jo, ((smích))

AV: hm.

MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem
začal chodit.

AV: hm.

MH: a jelikož jsem byl v Žabinách ((Žabovřesky)), tak to se divím,
že kolik kin za kin za- zaniklo a v Žabovřeskách to malý kino
Lucerna to vydrželo.

AV: dodnes, ano. a můžete říct, jak se vaše chození do kina a
chování diváků měnilo s blížícím koncem války?

MH: (.) to vám neřeknu.

AV: [á]...

MH: [akorát] takovej zážitek, to bylo někdy v sedmačtyřicátým si
vedle mě sedly dvě cigánky,

AV: hm.

MH: ještě v těch barevnej šatech a ty smrděly <strašně>

AV: ((smích)) jaká byla atmosféra v kinech po osvobození?

MH: no tak, tak ( ) to sem začaly chodit ruský filmy,

AV: hm.

MH: ovšem ty se brzo vomrzely, poněvadž voni z těch Němců dělali
vyložený blbce.

AV: hm.

MH: že člověk si říkal, jak teďka (tehdá) s něma mohli takhle
válčit, kdy- když z nich dělají takový blbečky.

AV: hm.

MH: no a pak začaly chodit anglický filmy, to byly ty válečný
nějaký, nó a (.) koncem šestačtyřicátýho jsem přišel, říkám, to byla
ta Lidská komedie, americký film, pak Historky z metropole, no a pak
začaly ty americký filmy a to všechno. bylo na co chodit.

AV: hm, hm.

AV: já tady mám seznam filmů, ee, jestli se můžete na to podívat,
jestli si vzpomenete na nějaký z nich...

MH: tak moment, já si musím vzít na to druhý brejle, ( ) jsem
totiž byl

AV: samozřejmě.

MH: před Vánocama na voperaci se šedým zákalem,

AV: hm.

MH: takže krásně vidím, toto tady nejsou dioptrie, to jsou hladký
skla. ale na čtení musím mít, poněvadž...

AV: hm.

MH: (..) Zpívající bloud neznám, Pražské švadlenky ne, cé a ká poní
maršálek ((C. a k. polní maršálek)), to jsem viděl,

AV: hm, hm.

MH: dvě Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu, tak To neznáte Hadimršku,
to znám,

AV: Hm.

MH: Lelíček ve službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách
Sherlocka Holmese)) to qik ((Quick)) neznám, Pobočník Jeho
Výsosti... Zlatá Kateřina, to neznám, vidíte, to neznám, Mata Hari,
to ne, to jsem neviděl, Cácorka, jo, to mám nahraný, (doufám teda).
Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin)), to si pamatuju,

AV: hm.

MH: Tři muži ve sněhu s hugo házem ((Hugo Haas)), to taky jsem
vi- to mám nahraný, Svět patří nám, ten jsem viděl kolikrát,

AV: hm.

MH: poněvadž ten se dá vidět dodneška, je <vtipnej>, Dobrá země, to
neznám, Sněhurka a sedm trpaslíků, to si pamatuju, Ducháček to
zařídí, Tři děvčátka pokračují, tak to neznám. U pokladny stál, ano,
To byl český muzikant s Kmochem ((František Kmoch)), Město
ztracených, to neznám, Opereta neznám, Roztomilý člověk, Oldřich
Nový. Vídeňská krev (.) nebylo to s hans mozrem ((Hans Moser)) a teo
lingen ((Theo Lingen))? Muži nestárnou, to vím, s Pivcem ((Jan
Pivec)), minhauser ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)),
ano, to sem to mám dokonce nějaký vobrázky z toho v těch...

AV: hm.

MH: Kino revue. Tanečnice, no to si moc nevzpomenu, La Paloma,
Neviděli jste Bobíka? ano, Její oběť, to neznám, Sobota, to
dávali... tak většinu znám, no.

AV: hm a byly to výrazné filmy, jako že se o nich hodně mluvilo...

MH: no tak...

AV: se svými kamarády, jestli jste se tak setkávali v těch kinech...

MH: no tak hodně tehdy (jela) ta Moderní doba s čaplinem ((Charlie
Chaplin)),

AV: hm, hm.

MH: Tři muži- ((Tři muži ve sněhu)) no Svět patří nám, no to jsme
prožívali, no.

AV: hm, hm.

MH: jestli to znáte, ta scéna s tím granátem ((smích)), no to je
dodneska výborný.

AV: hm, nadčasové.

MH: (ti) ti přece nedělají konzervy ((smích)),

AV: ((smích))

MH: <vyrábějí kanóny a granáty>.

AV: ((smích)) takže jestli se ještě můžu vrátit, jak jste
navštěvoval to kino, tak jste chodil nejčastěji sám?

MH: ano.

AV: mhm. stávalo se vám, že jste tam třeba i někoho náhodně potkal?

MH: jó.

AV: známého?

MH: to se stávalo, že vobyčejně jsme se (ne..), poněvadž

AV: hm.

MH: člověk přišel těsně před začátkem, že tak, a člověk si sedl a
hned zhasli a...

AV: <hm.>

MH: říkám, jak jsem několika lidem, půlce třídě zaplatil vstupné.

AV: hm.

MH: tak to jsme měli celou řadu.

AV: hm.

MH: jednou jsme naštvali uvaděče, my, já jsem to slepil všechny
lístky a když zjistil, říkali, (vzadu, vzadu ...) ((smích))

AV: ((smích))

MH: a já jsem přinesl takovej plakát, máte to složit aspoň.

AV: ((smích))

MH: jak říkám, teď už teď už jsu usedlej, večer nevytáhnu paty
z domu a jak říkám, naposledy jsem byl v kině v devadesátým roce.

AV: a nechybí vám dneska

MH: ne.

AV: [návštěvy kina]?

MH: [no tak], byla televize.

AV: hm.

MH: máte plno programů, říkám, pak mám video, to mám asi sto padesát
kazet,

AV: hm.

MH: dývídý ((DVD)), to mám asi vosmdesát těch kotoučů, takže když
něco, tak si vždycky si něco poušť- pustím.

AV: hm. (.) ale to ch- chození do toho kina, do té budovy, to mělo
ta- takovou nenapodobitelnou asi atmosféru, že? že to ta televize
asi těžko nahradí, [prostor]...

MH: [no tak]...

AV: nebo nechybí vám to?

AV: [vůbec]?

MH: [nechybí].

MH: poněvadž tehdy člověk, nebylo tehdy, televize nebyla...

AV: hm.

MH: nic nebylo, že.

AV: hm.

MH: tak člověku to přišlo samozřejmý, že šel do do kina, dneska to
je pohodlnější...

AV: hm.

MH: si sednout, otevřít si pívo a dívat se.

AV: <hm>. v těch kinech, prodávaly se nějaké cukrovinky [a takové
věci]?

MH: áno, tam byl bifé,

AV: bifé, [přímo].

MH: [bifátko] tam bylo...

AV: hm.

MH: tam se (dalo) koupit cukrlata, pití.

AV: hm. vzpomenete si ještě na nějakou takovou vzpomínku, co jste
třeba teď ještě nezmínil, co...

MH: jo.

AV: takový zážitek...

MH: v sedmačtyřicátým dávali v Alfě ((Alfa)) nějakej ruskej film o
operaci oka.

AV: hm.

MH: a jak se to (jen) běželo, mně se (udělalo) špatně, jsem vyšel
ven a oni už na to byli zvyklí a řekli, vám je špatně, jo, tak tady
máte vodu. ((smích))

AV: ((smích)) <už věděli, že nejste první jako, tak už...> ((smích))

MH: (zpočátku) to bylo dobrý, jak říkám, ale pak ukázali zblízka to
voko, jak se to chvělo, že jo, tak...

AV: přes celé plátno, přece jenom.

MH: no.

AV: když bych se ještě vrátila zpátky k těm budovám těch kin, tak to
muselo působit na diváka asi dost honosně takové ta premiérová kina,
že byla asi hodně velká,

MH: no.

AV: taková palácová, že?

MH: ano, ano.

AV: hm.

MH: říkám, pak byly ty drobný, takový jako ta Lucerna,

AV: hm.

MH: a jak jsem vám říkal na té Hybešově ((Kino Grand)), jak to
zrušili tu blechárnu, že, to byly takový podřadný kina, no.

AV: hm, hm.

AV: a, ta menší kina, byla to kina, kde třeba chodilo méně lidí nebo
vždycky bylo plno?

MH: ne- nebylo plno, záleží na tom, jakej film, no.

AV: hm.

MH: někdy byl(o) vyprodaný, někdy byl třeba jenom polovina.

AV: hm. (.) [á]...

MH: [a ceny] byly různý, že.

AV: no.

MH: třeba já nevím, jeden čas nejlacinější v té Lucerně ((Lucerna))
stálo korunu.

AV: hm.

MH: a v premiérovým bylo šest, vosm, deset.

AV: hm.

MH: před vosmašedesát-, v osmačtyřicátým.

AV: hm.

MH: no a pak to zvýšili na šestnáct až dvacet, no.

AV: hm.

AV: kupoval jste si lístky nějak dopředu, šlo to kupovat nějak
dopředu na ty premiéry?

MH: no, dalo se předprodej, ale vobyčejně bylo dostat

AV: hm.

MH: před před představením.

AV: před přímo, před představením.

MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))

AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].

MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.

AV: <vím>.

MH: to byl skutečnej film.

AV: ano.

MH: takže to nebylo vymyšlený.

AV: jojojo.

AV: á, kupoval jste si nějaký časopis o filmu? nějaký...

MH: no, po válce...

AV: vy jste zmínil [Kino Revue].

MH: [jsem si kupoval ty Kina].

AV: ano, Kina, hm.

AV: a před válkou, byly nějaké...

MH: bylo kino reví ((Kino Revue)),

AV: Hm.

MH: to sice mám doma, ovšem to jsem nekupoval, to to mně, to jsem
zdědil po jednom kamarádovi, který umřel.

AV: hm.

MH: a tak mně to vodkázal.

AV: hm.

AV: á tady tyhle programy, tak to bylo volně takhle v kinech
[k dispozici]?

MH: [jó, to po-, uvaděči], uvaděči prodávali, no. (.) no ovšem
nebylo to u všech filmů, no.

Av: hm.

MH: proto taky mám jenom část, nemám ze všech filmů, co jsem viděl,
že.

AV: hm.

MH: no toto byl nádhernej film, lesí se vrací ((Lassie se vrací)).

AV: hm.

MH: jak kólie, jak ji odvezli do Skotska, utekla a vrátila se až do
Jižní Anglie.

AV: hm.

MH: no člověk má na co vzpomínat.

AV: hm.

MH: toto dávali nedávno v televizi pod názvem čtyry pírka ((Čtyři
pírka)), poněvadž jak já říkám, ty re- remejky ((remake), to už není
vono jako ty původní filmy.

AV: hm, hm.

MH: no jako toto podstatně lepší než bylo tady toto...

AV: hm.

MH: nebo Zvoník u Matky boží, co bylo původní s tím čárl lautonem
((Charles Laughton)) a ( ) ho hrát a teď to potom ( ) a
lolobridžida ((Gina Lollobrigida)) a ten, no... ten indián, jak on
se menuje, nevzpomenu si. no tak to to nebylo už nic proti tomu. to
už jsou takový nadělaný, to už... anebo člověk má právě tím, že to
může <srovnávat, jo>.

AV: hm.

AV: teď jsem si ještě vzpomněla, když jste chodil na premiéry filmů,
těch premiér se mohli zúčastnit i herci, v souvislosti s českým
filmem, zažil jste něco takového...

MH: ne.

AV: že by tam byli ti tvůrci?

MH: ne, ne, ne.

AV: přímo, přítomní, ne.

MH: většinou, abych tak řekl, (že) bych šel první den, to to nebylo
jako.

AV: hm, hm.

MH: to až v průběhu potom.

AV: hm.

MH: no, ten taky nedávno (chválili) tu kasablanku ((Casablanca)).

AV: hm.

MH: že to byl vynikající film. (.) no, tady hrála ještě mladá, to
měla třeba deset roků nebo kolik, Elizabet Tejlor ((Elizabeth
Taylor)).

AV: ano.

MH: ještě úplně maličká.

AV: hm.

MH: no a to je od bromfílda ((Louis Bromfield)) Když nastaly
deště. a toto byl ten nádhernej film, jak jsem vám říkal, byl ten
soud nahoře, že jo...

AV: hm. Otázka života a smrti.

MH: to byla duchařina. ((smích)) no a ten, to si ženský poplakaly,
Valčík na rozloučenou.

AV: hm.

MH: to byl takovej doják.

AV: hm.

MH: (nevím), jestli to znáte...

AV: ne ne, to jsem neviděla.

MH: von, von se von jako ten důstojník seznámí, e, s nějakou dívkou,

AV: hm.

MH: pak narukuje a omylem je psaný v novinách, že padl.

AV: aha.

MH: no a vona neví (coby), a tak se stane z ní prostitutka a pak
zjistí, že von zůstal naživu ( on ji chtěl) před- představit
své matce, no a říkal, že dělala prostitutku, že to nemůže, a tak se
vrhla pod autobus.

AV: hm.

MH: přitom ta melodie, že jo, Valčík na rozloučenou, to je známý,
že, tak to si ženský poplakaly. ((smích))

AV: ((smích))

MH: no a v tomto filmu byl ten trik, co potom použil Oldřich Nový
v Pytlákové schovance ((Pytlákova schovanka)),

AV: hm.

MH: že jsou sezdaní, a pak přijde ten zřízenec a řekne, ten sňatek
je neplatný, poněvadž ten ředitel, ten neměl složenej služební slib,

AV: hm.

MH: tak to použili v té Pytlákově schovance ((Pytlákova schovanka)).

AV: aha. Melodie na bruslích. mhm. (.) vzpomenete si na nějaký film,
na který jste se třeba těšil a hrozně vás zklamal?

MH: tak [to si]...

AV: [nebo]...

MH: to si nevzpomenu.

AV: že nesplnil vaše očekávání, že jste byl takový z toho rozčar-?

MH: to si nepamatuji.

AV: ne. (..) no, to byl taky... milenec dam, Erol Flyn ((Errol
Flynn)).

AV: ano. ((smích))

MH: ((smích))

AV: (..) takže kino reví ((Kino Revue))?

MH: kino [reví ((Kino Revue))].

AV: [časopis].

MH: no ne tak... mám vám to donést? nebo nebo nebudete potřebovat?

AV: já se spíš poradím a kdyžtak bych vás ještě kontaktovala.

MH: do toho pětačtyřicátýho roku a pak mám poválečný.

AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee,
projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu
muselo mít zvláštní atmosféru...

MH: ano.

AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou
promítačkou...

MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo
se, hrál se ping-pong, karty se hrály...

AV: hm.

MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci
(STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))

AV: co se děje...

AV: vzpomenete si ještě teda na něco třeba, co co jste nezmínil,
nebo jste si vzpomněl v průběhu rozhovoru, nějaké zajímavé, ohledně
těch brněnských kin, nějaký zážitek...

MH: tak to vám neřeknu. (..) to jsem vám řek, jak tam tekla voda
v tom Kapitolu ((smích)), že tam byla až po pátou řadu stála voda.

AV: hm.

MH: jinak nic tak nevím... no tak, se stávalo, že prostě vobčas
vypli eletriku, že.

AV: stávalo se to.

MH: stávalo. hlavně v těch padesátých šedesátých letech dost často
vypínali...

AV: hm.

MH: i v domácnostech. teď už to ani lidi neznají, že. no...

AV: hm.

MH: ( ) jsme měli tu propanbutanovou bombu s tou punčoškou...

AV: hm, hm.

MH: na svícení, že, poněvadž... při svíčkách, no někdy t- to třeba
trvalo šest hodin.

AV: hm.

MH: to se stávalo, ty lidi, jak byly ty vichřice, že jo, <že to
strhlo vedení> a...

AV: hm.

AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi...

MH: v tom [devadesátém roce].

AV: [v tom devadesátém roce].

MH: vod té doby jsem nebyl v kině.

AV: a...

MH: nebylo vo tom, že, víte, (nově) dneska to vstupné je podstatně
dražší, že jo...

AV: hm.

MH: čili v těch... ne, velkých kinech, no třeba, ee, ve Špalíčku
((Velký Špalíček)), nebo v tom, v Modřicích, že jo, tam jsem nebyl.

AV: hm.

MH: a tam máte, já nevím, přes sto přes sto korun vstupný nebo
kolik.

AV: no, to je kolem sto třiceti korun, nějak. hm.

MH: jak říkám, člověk byl zvyklej do Lucerny ((Lucerna)) za korunu.
((smích))

AV: ((smích))

AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už
potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo...

MH: né, to byl-, to začala ta televize,

AV: hm.

MH: á, syn mně koupil právě video.

AV: hm.

MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před
válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose-
Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak
ji mám nahranou.

AV: hm.

MH: pak mám nahraný ten, od hiltna ((James Hilton)) Ztracený obzor,
jestli to znáte... nene. ten v Himalájích, klášter tibetskej

AV: hm.

MH: šángrilá ((Shangri-La)) se to jmenuje,

AV: hm.

MH: tam jako lidi nestárli.

AV: hm.

MH: a to byl svého času, jak říkám, to byl světovej světovej trhák,
takže Američani podle toho i nazvali jednu bitevní lo- loď čángrilá
((Shangri-La)).

AV: aha.

MH: (.) a tak když něco, tak si člověk si promítne, že, no.

AV: hm.

MH: no a v noci, v tý (prožívají), ja nevím, jesi jste viděla
v televizi dávali ten anglickej seriál Haló, haló,

AV: hm.

MH: ten známý, no tak kluci to prožívají, furt promítají dokola,
mají to nahraný ((smích)).

AV: hm.

MH: ( ) no prostě to prožívají strašně. ((smích))

AV: ((smích))

AV: ee, tak já vám asi poděkuji...

MH: dobře.

AV: jestli jestli jste si ještě na něco nevzpomněl nebo takhle
nějak...

MH: [nevzpomenu si].

AV: [nějaký zajímavý] postřeh...

MH: no tak člověk si vobčas pamatuje někerý filmy jenom útržky, že.

AV: hm, hm.

MH: třeba adyna mandlová ((Adina Mandlová)) hrála v jednom, v jednom
jediném německém filmu Svěřuji ti svou ženou, tam hrála, hajnz rýman
((Heinz Rühmann)), to nebudete znát, to byl komik, a tu scénu... on
ji furt sledoval a hlídal,

AV: hm, hm.

MH: a vona mu nemohla uniknout, takže já se vás zbavím, podržte mně
ak- kabelku a von ju vzal a vona začala křičet pomóc, von mně
<ukradl kabelku>. ((smích))

AV: jak ještě, teď jste zmínil německý film, tak jak to bylo
s titulky u těch filmů, jestli si nějak [vzpomenete]...

MH: [byly titulky].

AV: byly titulky?

MH: po válce byly i i anglických a amerických filmů byly titulky, i
u ruských.

AV: hm.

MH: dabovat se začalo až teprv později.

AV: hm.

MH: jak říkám, jak jste řekla, že jste měla francouzštinu, my jsme
právě taky měli francouzštinu a znám hodně anglických slovíček právě
z těch filmů

AV: hm.

MH: a z těch titulků, že.

AV: hm.



konec rozhovoru


1
 
Quote code
0.
 
Interview code
13:19
 
Interview line
3:1580
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno