Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Marie_(1928).txt
 
Quote category
Whole interview
 
Quote
Rozhovor vedl: Luděk Havel
Rozhovor přepsal: Kateřina Maťátková a Luděk Havel
Datum a místo: 5. 5. 2009, byt MB, Pompova ulice, Brno-Komárov











Rok narození: 1928, sourozenci: bratr mladší o pět let.

Bydliště do roku 1945: Otevřená (dnes Burešova – Veveří).

Povolání rodičů: Otec zřízenec u Dopravního podniku, matka v domácnosti.

Povolání narátora: V dětství navštěvovala školu na ulici Terezie Novákové. Pracovala jako
administrativní pracovnice na úřadě.













LH: výborně, tak už je to v pořádku. takže já začnu tím, jak sem vám
říkal. vy ste tedy Marie B. [je to tak?]

MB: [ano.]

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LH: á kdy pro vás skončilo takové to pravidelné chodě- chození do
kina, kdy ste přestala chodit ňák častěji do kina, vzpomenete si,
kdy to bylo?

MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala,
měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme
chodili právě do kina.

LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let
eště ste chodila nějak pravidelněji do kina?

MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.

LH: ehm.

MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no
vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v
Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo)
takhle promítal...

LH: [hm.]

MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky
chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili
potom pravidelně dvakrát v týdnu.

LH: ehm. a to, takže to nebylo ňáké pravidelné kino, když ste
říkala, že tam mm ňácí kamarádi promítali, nebo...

MB: no, no bylo, ale bylo to v sokolovně, bylo...

LH: [hm.]

MB: [to] takový eště em prostě byla přestávka mezi tím, že, nebo se
jim to někdy strhalo. ((smích))

LH: ehm. á kdy ste bylo asi tak úplně naposledy v kině?

MB: [na- na-]

LH: [já nevím jestli] třeba před deseti lety, nebo naposledy třeba,
já nevím...

MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech
e Vratné láhve.

LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina?

MB: no tak já nemůžu teď chodit.

LH: jasně.

MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t-
chodí do kina.

LH: ehm. tak teď se vás budu ptát na otázky, které sou mm, které se
budou týkat do období do ukončení vaší obecné školy ee vzpomenete si
na svůj úplně první návštěvu kina? kdy ste úplně poprvé byla v kině?

MB: to si nevzpomenu.

LH: nevzpomene- a jaká je vaše [úplně nejstarší...]

MB: [em to-...]

LH: vzpomínka na kino?

MB: mm no tak já j- e jedině na to kino v těch Řečkovicích ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), na tó ee tó takový, kdy teda tam byla
přestávka, kdy s- kdy kdy to se promítal tam někdo takhle, že,
nebylo to nějaký, odborný, nebo tak, ale ale vobčas se to strhalo
aj. ((smích))

LH: ((smích)) a nevzpo- nevzpomenete si třeba v jakém roce to bylo,
n- nebo na taková ta úplně první vzpomínka, na kterou si vzpomenete
na kino mm, co se vám třeba ňák zapsalo do paměti?

MB: mm no tak to mohlo být tak ee jako za té války tak ve štyrycátým
roce možná, nebo aj tak předtím.

LH: ehm, takže nějak třeba předtím rokem devatenáct set čtyřicet...

MB: [ano.]

LH: [ste] by- byla ste v kině [ňák, nebo...]

MB: [ano, ano.]

LH: ale přesněji si tedy nevzpomenete si.

MB: ne, přesně nevím.

LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?

MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.

LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]

MB: [ne,] ne.

LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?

MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...

LH: ehm.

MB: nebo prostě s někým starším.

LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?

MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...

LH: [ehm.]

MB: [se] tam promítalo.

LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?

MB: ano.

LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?

MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.

LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...

MB: [né, né.]

LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?

MB: em-em.

LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...

MB: ne.

LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády
bavili...]

MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší,
tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti
let dokonce nepřístupný.

LH: mhm mhm. tady už to mám tá Tělocvičná jednota Sokol v
Řečkovicích v podstatě v tělocvičně tam [to kino.] ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: [no, no.]

LH: mhm. á ták můžeme se ee posunout emm o trošku dál, já se tady
podívám. em, když ste skončila mm když ste skončila chodit dó s-
skončila ste docházku do obecné školy, začala ste chodit častěji do
kina třeba, když vám bylo víc jak třeba těch deset let?

MB: ne to (to stejný).

LH: á, já to tady rychle proběhnu. (...) á v té době ste stále
chodila do těch Řečkovic do toho kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)),
nebo...

MB: nó (pak) stále.

LH: ehm, ehm a jinak kromě těch Řečkovic, kromě té sokolovny ((Kino
Sokol v Řečkovicích)), měla ste třeba nějaké jiné oblíbené kino,
třeba v Brně, ve městě?

MB: no ee to sem jinam nechodila tehdá.

LH: a kdyby ste si vzpomněla...

MB: protože to se muselo dojíždět zase, že.

LH: ehm.

MB: a tehdá jako em to bylo s- jako ee po pětačtyrycátém roce vůbec
ee ani elektriky nez- nejezdily, to sem chodila i do p- práce pěšky.

LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee
ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války,
jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?]

MB: [no tak to sme] chodili, jo.

LH: ehm, a mm stále to byly ty Řečkovice? ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

MB: no.

LH: á co se vám, nebo co se vám líbilo třeba na tomto kině, co co si
co si pamatujete z toho kina, nebo proč em jestli vám něco uvízlo v
paměti z toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích))?

MB: no to už, to už ani moc ne.

LH: ták ee, takže stále ty ty Řečkovice, em takže nedá se říct, že
by em ss, dá se v podstatě říct, že to kino v těch Řečkovicích
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ste navštěvovala hlavně kvůli tomu, že
bylo, že bylo blízko, že ste nemusela dojíždět [nikam nikam dopra-
...]

MB: [no blízko a chodili] tam jako o spolužáci a a všichni i jako...

LH: ehm. á bylo třeba v této době, nebo třeba i později ee v Brně
nějaké kino, kam ste nechodila, které vám třeba to kino se nelíbilo,
nebo...

MB: nó tak ee ee já sem tak ee kromě těch Řečkovic nikam jako
nechodila.

LH: ehm, ehm.

MB: nebo ani sem <nesměla chodit.>

LH: jasně. no a v té době, jak vy ste se obvykle v tom kině chovala?
em jestli třeba v tom kině v té sokolovně, jestli se třeba j- jedlo
něco v průběhu promítání?

MB: ne, ne.

LH: ne. a nebo třeba bavili ste se s kamarády o...

MB: [no to ano.]

LH: [v t- nebo] myslím v kině třeba.

MB: no to ano.

LH: bavili ste se kon- ee...

MB: hlavně při týdeníku. ((smích))

LH: ((smích))

MB: <když tam byli, jako pochodovali třeba ti němečtí vojáci, tak to
sme se bavili.>

LH: takže spíš, že vás to nebavilo, nebo, že vás to nezajímalo,
nebo...

MB: ne spíš sme si dělali takovou legraci, (.) <aby to nikdo
neviděl.>

LH: ((smích)) takže sté při v průběhu toho týdeníku ňák to
komentovali a pak třeba potom, při tom [filmu po tom týdeníku?]

MB: [ne, no tak potichu] ((smích)) <a všechno,> protože voni
pochodovali v jako tak tím způsobem, že mo- tak ee vysoko...

LH: [hm.]

MB: [dávali] nohy, že, a to to pro nás bylo výsměšný.

LH: á při filmu samotném ee reagovali třeba diváci hlasitě nějak na
film, třeba tleskalo se, [nebo...]

MB: [ne, v té] v té době ne.

LH: v té době ne. á potkávala ste v kině své známé, své kamarády?

MB: ano, to sme chodili většinou vi- víc nás.

LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z
kina?

MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích))

LH: [takže...]

MB: [

LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy,
na [kterých ste byli?]

MB: [no tak to] ano.

LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli
třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom,
kdo viděl kolik filmů, nebo...

MB: ne, ne.

LH: ták, teď se můžeme ee teď se zeptám přímo na ňáké konkrétní
filmy. ee vybírali ste ee vybírala ste si ňáké konkrétní filmy, na
které ste šla do kina? jestli [ste měla ňáké oblíbené?]

MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně,
takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film.

LH: ehm.

MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už.

LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na
který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]...

MB: [no.]

LH: tak ste šla do kina. á ee získávala ste v té době informace o
filmech třeba z plakátů, nebo z novin, nebo...

MB: ano.

LH: a kde, kde?

((něco padá))

LH: je, pardón. kde hlavně to bylo tedy?

MB: no ó tehdá sem odebírala to kinoreví ((Kinorevue)) myslim se to
menovalo.

LH: ehm.

MB: tak nějak v tom (..) a potom jako bylo dost jako ee psaný ee
psáno o těch filmech, nebo o hercích, nebo byly fotky herců, že, tak
te- tak z tohoto.

LH: takže z toho časopisu kinoreví ((Kinorevue)) á em díky tomu ste
ss- si vybírala ňáký film, na který ste šla, nebo spíš to bylo pořád
o tom, že ste prav- byla pravidelnou návštěvnicí [toho]...

MB: [ano.]

LH: toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)). á mm bylo
pro vás ee při výběru filmu důležité, nebo r- šla ste třeba radši na
film, když tam hrál nějaký váš oblíbený herec, nebo měla ste [nějaké
oblíbené herce?]

MB: [no to víte, že ano.] ((smích))

LH: kteří to byli třeba?

MB: no tak třeba naproti nám bydlel, nebo bydlel, mm měl maminku mm
Gustav Nezval, a vedle nás by- bydlel (Eda) Cupák ((Eduard Cupák)).

LH: (...) [a vy ste...]

MB: [ten ovšem] hrál až později.

LH: ehm.

MB: ten chodil ještě do školy tech v té době ee ale v jako mm on
chodil taky d- do Řečkovic do školy, kde tady vždycky něco
recitoval, nebo prostě už měl odmala takový (.) takové zájem.

LH: ehm. á vy ste se nějak třeba znali třeba s těmi Nezvalovými,
nebo s těmi...

MB: no s tou maminkou ano. protože ona a bydlela v takovým malým
domku a měla, ee neměla tam vodu, bylo vedle jako n- na chodníku byl
hydrant, tak chodila tam jako pro pro vodu a prostě se tam bavila ee
s těma em sousedama a tak, prostě byla ee o svym synovi, že tak
jako.

LH: hm, takže dá se říct, že vy ste chodila vlastně ná ee na filmy,
kde hrál em vlastně váš soused, by se dalo říct, nebo že [ste se na
něj...]

MB: [no taky taky] nó.

LH: a kdybyste si měla vzpomenout třeba na ňákou oblíbenou herečku z
té doby?

((ticho 13 vteřin))

MB: no tu tu Zitu Kabátovů ((Zita Kabátová)). (...) pak Adina
Mandlová byla. (...) možná si ještě vzpomenu. ((smích))

LH: dobře, tak jenom mm mě teď napadlo, když ste menovala tyhle ee
tyhle herce, ee čím vás zaujali, čím byli třeba jiní než ostatní,
nebo proč ste je měla třeba radši něž ty než ty ostatní?

MB: no tak tře- třeba ten Gustav Nezval mm von ee chodil tam do
lesa, tak sme ho potkávali a on byl tak byl teda velice hezkej
člověk a měl ee měl krásný tmavý oči. (..) tó jako ee my sme proti
němu byli eště ee mm o hodně mladší, no ale byli sme nadšeni, když
sme ho potkali. ((smích))

LH: ((smích)) takže to v podstatě i vás lákalo do toho kina, že ste
mohla vidět třeba jak ste říkala [ty jeho tmavé oči tam a...]

MB: [no tak (.) taky], no.

LH: ehm. a co třeba ty herečky? čím vás zaujaly ty herečky?

MB: no nevím, oni byly už ee v té době velice známý ty herečky, že a
počkejte, já si nevzpomenu na další, (.) možná za chvíli.

LH: a mm chodila ste na ňáký film ee třeba opakovaně s některým z
těchto herců?

MB: no chodila sem. (..) to to byla myslim mm Maskovaná milenka, v
které hrál ten Gustav Nezval. (..) (ale) pak... (...) jestli je hr-
teď nevim, jestli je hrál v Divé Báře ((Divá Bára)), ale to nevím už
určitě. (...)

LH: ehm. (.) á vy ste tedy třeba šla na některý film s Gustavem
Nezvalem ((Gustav Nezval)) se podívat ještě jednou, nebo spíš ste
chodila...

MB: prosim?

LH: jestli ste šla třeba se podívat ještě jednou na ňáký ten film,
nebo...

MB: nó určitě.

LH: a vzpomenete si na nějaký konkrétní film třeba?

MB: no to byla ta Maskovaná milenka, ale to sem na tom byla víckrát,
ale teď nevim v kterým, (..) to už je trošku dlouho na mě. ((smích))

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

LH: ehm. a v té době, když sme tady u těch technických věcí, ee bylo
ňák pro vás důležité, nebo viděla ste v té době e ňáký film němý (.)
ještě?

MB: nó něco sem viděla, ale to bylo spíš takový politickýho něco, to
nevim jak se menovalo. (..) no m- mám dojem, že to bylo ee ze
šaplinem ((Charlie Chaplin)) něco.

LH: ehm. (...) takže spíš ňáké ty mm němé grotesky [myslíte.]

MB: [no, no, no.]

LH: [ehm.] a hrálo pro vás ňákou roli, ve které zemi daný film
vznikl? jestli to byl film český, nebó americký, nebo německý?

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: ehm, ehm. já se velice omlouvám, na chviličku.

LH: poďme.

MB: oni si chcou hrát myslim.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.

LH: a které filmy ste měla, které filmy ste měla ráda a které ne?
(...) to je možná taková trošku zvláštní otázka, spíš jestli radši
ste chodila třeba na komedie, nebo radši na nějaká [zami-]

MB: [ne, radši] na nějaký romantický, nebo takový film.

LH: ehm. takže spíš ste hledala v tom filmu takovou tu romantiku.

MB: [no.]

LH: [ňáké] takové to... ták vy ste už říkala, že ste na některý film
šla vícekrát, ee že to byla tuším ta Maskovaná milenka?

MB: ehm.

LH: jestli se nepletu, á jaké druhy jiné zábavy ste měla ráda? vy
ste už zmiňovala divadlo, že ste chodila do divadla, co pro vás bylo
důležitější, spíš to divadlo, nebo to kino?

MB: no tak to kino bylo i jako přijatelnější v- ve všem.

LH: ehm.

MB: protože ee jednak z s do kina sme museli dojíždět, že á musela
už s ee být taková příprava a oblečení všechno, tak radši teda to
kino bylo takový mm [hned.]

LH: [hm.] tak ee já se tady teď podívám na ta kina, i když mm
uvidíme co s tím uděláme, vy ste říkala, že hlavně ste chodili do
těch Řečkovic ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee...

MB: no potom potom už sme chodili i do Králova Pole, protože to už
se tam pak aj zrušilo, myslim, po válce a (..)...

LH: [takže do konce...]

MB: [pak tam byly] ještě kruhy a em takový věci všechno, že jako v
tělocvičně.

LH: ehm. takže do konce té války to byly hlavně ty Řečkovice...

MB [no.]

LH: [a až] teprve...

MB: [no.]

LH: [po] válce to Královo Pole. ee vzpomenete si, jak to tam třeba
vypadalo, vy ste říkala kruhy, že tam byly, á takže v té tělocvičně
byly třeba židle, nebo jak se tam, jak to tam [vypadalo?]

MB: [židle, židle.]

LH: [židle] tam byly, ehm.

MB: no tak jako sklápěcí takový, ale em dřevěný židle.

LH: a ty tam ňák přinesli a pak třeba po představení zase [odnesli?]

MB: [mám dojem], že to vej- vyklízeli zase.

LH: ehm. em bylo ňák poznat, že to je třeba, že to je sokolské kino?
třeba jestli uvaděči, nebo někdo tam třeba chodil v sokolské
uniformě?

MB: ne, ne, ne, ne.

LH: ne, vůbec. ee z čeho se v té době skládal program projekce? vy
už ste zmiňovala, že ste se bavili hlavně mm při těch týdenících,
jak to tam vlastně vypadalo? vy ste přišla do kina, zhaslo se, co se
co co nejprve promítali, jak to vypadalo to [promítání?]

MB: [no býval] tam em jako krátký film nějaký nějaký takový k- jako
kreslený spíš, pak byl týdeník a pak byl zase ještě k- jeden krátký
film a pak teprv byl film...

LH: ehm.

MB: pak byla přestávka (..)

LH: a po přestávce?

MB: prosím?

LH: po přestávce [následovalo...]

MB: [mm byl] film, no.

LH: ehm. á měla sté zájem o ty mm o ty doprovodné části programu,
bavilo vás koukat třeba na ty [krátké filmy?]

MB: [ano, ano.]

LH: em které vás bavily a proč, nebo čím vás bavily?

MB: no myslíte ty ty takový ty krátký filmy?

LH: ehm, ehm.

MB: nó, em to bylo takové, já nevim (..) prostě za- zábavný no ne-
nebo em legrační aj. (...)

LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání
filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl
doma projektor, že by promítal třeba doma?

MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten
promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil
výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.]

LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně?

MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na
to.

LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo,
že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu
dobře?]

MB: [no, ano,] ano.

LH: (..) ták ee teď se tady mám takové téma to je ta doba
protektorátu. ee vy už ste hodně z toho řekla, ale ještě to tedy
zopakujeme. ee jak na vás působily změny po roce devatenáct set
třicet devět, kdy začaly platit protektorátní předpisy ee bylo třeba
mm ňák cítit, že třeba do některého kina chodí spíše Češi, do
některého spíš Němci, nebo tam u vás v těch [Řečkovicích se to
ňák...]

MB: [ne, tam tam] nechodili Němci, ee Němci tam chodili jenom Češi.

LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během
protektorátu?

MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože
nakonec jiný zábavy nebyly.

LH: ehm, a v té době změnil se nějak ee výběr filmů, na které ste
chodila, jestli ste třeba víc začala chodit na komedie, nebo spíš na
ňáké jiné filmy?

MB: mm no tak já moc ee komedie nemam ráda.

LH: takže hlavně pořád ty ty...

MB: [ano.]

LH: [ty] romantické filmy. (..) em změnilo se nějak chování diváků v
kině s blížícím se koncem války, bylo to ňák cítit v tom kině na
těch divácích?

MB: (.) no em já myslím, že jo, že spíš jako když když tam ne- ee
něco bylo, ňákej ten pochod tech Němců, tak že, žé jako spíš se tomu
usmívali, nebo smáli.

LH: ehm. takže bylo to třeba i nahlas slyšet ňák ty reakce těch
lidí?

MB: no, později potom ano.

LH: ehm.

MB: to pokud byla válka, tak ne, protože to se každej bál.

LH: á vzpomenete si na svojí úplně první návštěvu po osvobození naší
republiky?

MB: ano, to byl nějakej povídkovej film, ale jak se menoval, já
névim. (.) hrála tam Brejchová ((Jana Brejchová)) a bylo to hm
prostě ó tom jak (.) em jak se seznámila s ňákym tym ruským vojákem
a ee jako domluvili se potom, jenom že ee měla napsanou adresu na
tabuli v v tom (.) v ve škole a přišel tam někdo a smazal to, takže
ona potom nevěděla jako tu adresu.

LH: ehm. (..) a to bylo tedy těsně těsně ňák po osvobození tento
[film ste viděla?]

MB: [no, to bylo] po osvo- osvo-...

LH: á změnila se třeba nějak atmosféra toho em ta atmosféra v tom
kině, chovali se diváci jinak, bylo to znát?

MB: no určitě.

LH: a jak se to třeba projevovalo?

MB: nó ch- byli všichni <spokojenější.>

LH: jasně. [tak já, pardon...]

MB: [hlavně teda hlavně] teda, tam bylo dost ee po po té válce tam
bylo eště te- dost ruských vojáků á tam se em mm pořádaly dycky tam
takový ee nějaký zábavy a tam teda t- to bylo hodně eh jako
navštěvovaný a hodně jako veselý.

LH: ehm. takže...

MB: [prostě...]

LH: [potom] potom představení třeba ňák tam ještě ňáká veselice,
nebo i při tom představení myslíte takhle?

MB: ne tom bylo venku. (..)

LH: ehm. (.) takže em třeba v průběhu představení už venku byla ňáká
ňáká oslava, nebo ja- to říct, nebo spíš potom filmu?

MB: mm no spíš předtím, nebo i potým to bylo dost často tam.

LH: ehm.

MB: to bylo i mimo ee jako ee když sé byl film aj mimo film.

LH: tak já tady mám seznam filmů, ee nevím jestli to, d- doufám, že
to přečtete, ee je to seznam, které byly promítány v českých kinech
v letech ee devatenáct set třicet až do roku devatenáct set čtyrycet
pět, takže pro vás v podstatě zhruba a tady od toho roku začne ee
začneme dole em můžete se na to podívat a zkusit označit mezi nimi
filmy, na které ste třeba chodila, nebo které byly vaše oblíbené
filmy?

MB: no (tady) ten film si pama- to je e ten ee cé ká polní maršálek
((C. a k. polní maršálek)), to si pamatuji, že bylo pak tý dvě srdce
((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)), ne, tam ee bylo jinak, to
nebylo štvrt taktu, to znáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku)), to
taky...
LH: (...) vzpomenete si, proč se vám třeba ty- zrovna tyto filmy
líbily?

MB: no tak to to tam hrál Burian ((Vlasta Burian)), v tom cé kamu
polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)), myslím, (.) hm, To
neznáte Hadimršku, taky sem viděla, levíček ve službách šerko-
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), taky, (.)
Pobočník Jeho Výsosti, taky, Šešt že- žen Jindřicha osmého ((Šest
žen Jindřicha VIII.)), to taky...

LH: (...) vzpomenete si, jestli ste třeba tady ee jak sou v seznamu
z těch filmů viděla některý častěji, vícekrát?

MB: no tak em To neznáte Hadimršku, to sem viděla víckrát. (...)
Pobočník Jeho Výsosti, to taky vim, že tam je, e šes je Šest žen
Jindřicha [osmého...] ((Šest žen Jindřicha VIII.))

LH: [ehm.]

MB: to taky.

LH: teď myslím, jako jestli ste na ně šla do toho kina třeba víckrát
na tyto filmy?

MB: (...) no to nevim, ale tady ke ee vlastně To neznáte Hadimršku,
to bylo potom už e už v televizi.

LH: ehm.

MB: á (..) ten levíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to
taky bylo v televizi, (..) ten Pobočník Jeho Výsosti bylo taky v
televizi, Šest žen Jindřicha ((Šest žen Jindřicha VIII.)), to bylo
taky v televizi.

LH: tak nám spíš de o to, jestli v té době do roku čtyrycet pět ste
třeba na některý z těhle filmů šla třeba dvakrát, třikrát, čtyrykrát
do kina (...) nebo jestli [ňák...]

MB: [to] Svět patří nám, to sem byla tam víckrát. (...)

LH: a byl pro vás [ně-...]

MB: [Ducháček] to za- e zařídí ((Ducháček to zařídí)) taky, Sněhurka
a sedm trpaslíků taky, (..) U pokladny stál, to taky, (.) To byl
český muzikant, to sem byla na tom dokonce víckrát, (...) tady ten
Roztomilý člověk, to taky myslim sem byla víckrát, to Muži
nestárnou, to sem byla několikrát.

LH: proč zrovna na tomhle filmu několikrát?

MB: prosím?

LH: proč zrovna na tomto filmu ste byla několikrát?

MB: ee no ten se mně líbil.

LH: a vzpomenete si proč, jestli to bylo třeba em díky hercům,
nebo...?

MB: no i ee ano i i herco, i ten námět byl takovej dobrej.

LH: (...) a máte některý z těch filmů spojený třeba s ňákou
konkrétní vzpomínkou, že ste třeba s někým šla do kina na ňáký ten
film, nebo... (..) jestli pro vás n- ňáký z těch filmů něco znamenal
víc než třeba ty ostatní filmy?

MB: no tak to eště sem nebyla stará ((smích)).

((ticho 15 vteřin))

LH: tak jestli k těm filmům si nevzpomenete už, tak já ve své
[podstatě sme se... ano.]

MB: [Neviděli jste Bobíka?], to taky.

LH: (..) ták děkuji ee v podstatě už sme se dostali na konec, já se
snad ještě na závěr zeptám, jestli byste chtěla dodat něcó o čem sme
dosud ee nehovořili, třeba ňákou vzpomínku na ňáké kino, na ňáký
film, nebo na něco ve spojitosti tady s tím? (...)

MB: no tak ee pak eh jako sem ech se mně hrozně líbil jeden film,
ale to byl nějaký cizí a menoval se... (...) Pastorální symfonie, na
tom sem byla taky víckrát a ten se mně hrozně líbil.

LH: co vás na tomto filmu (.) zaujalo, že ste na něj šla častěji,
nebo víckrát tedy?

MB: nó ten se mně líbil (.) to bylo o takové jako dívce, která byla
slepá a která em našel ten pastor a pak vlastně se eh ju nechal
operovat, aby viděla a zamiloval s- von ju miloval a ee i ten jeho
syn ju miloval a tak takový to tak asi to bylo.

LH: takže spíš to bylo kvůli tomu, že to byl zamilovaný film...

MB: [no taky.]

LH: [s takovýmhle] příběhem.

MB: no.

LH: dobře, a ještě na něco si vzpomenete třeba s těmi s těmi kiny,
nebo?

((ticho 20 vteřin))

MB: no tak to Muži nestárnou se mně taky líbilo, ta tam sem byla
taky víckrát, to hrál Nový ((Oldřich Nový)) tam.

LH: ehm. (...) tak já myslím, že to můžeme uzavřít, já vám tedy moc
děkuji.



Konec rozhovoru


1
 
Quote code
0.
 
Interview code
15:2
 
Interview line
3:920
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno