Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Marie_(1915).txt
 
Quote category
Whole interview
 
Quote
Rozhovor vedl/a: Lukáš Skupa a Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsal/a: Lukáš Kos
Datum a místo:



















Rok narození: 1915

Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila v Brně a bydlela
pravděpodobně v Černých Polích. Roku 1936 se její rodina odstěhovala
na Slovensko. Roku 1939 se vrátili zpět do Brna, bydleli v ulici
Bratislavská ((Zábrdovice)).

Povolání: Učitelka - od roku 1936 do penze.

Povolání rodičů: otec krejčí, matka v domácnosti
Sourozenci: 3 – bratr 1918, sestra 1919, bratr 1922












LS: a už by se to mělo nahrávat, takže z- začneme jakoby takovým
shrnutím, já bych vás jenom poprosil, jestli byste mohla říct jméno
ee rok vašeho narození a bydliště do roku devatenácet čtyřicet pět

MH: (.) hm no tak ee Marie, tenkrát sem se menovala H., dnes
H.,

LS: hm

MH: ee

LS: rok narození

MH: devatenácet patnáct,

LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?

MH: hm tak em napřed Brno,

LS: hm

MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.

LS: hm

MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))

LS: tady v Brně

MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)

LS: ((smích))

MH: dnešní, byl to krásný dům, stěny dřevěný a tak, patřilo to
Židům, takže po válce ee bylo to vybombardovaný, poslední ee
bombardování padlo kousek vedle našeho domu,

LS: hm

MH: takže náš nás okamžitě evakuovali, a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))

LS: mhm

MH: tam bylo pěkné kino. toť vše.

LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?

MH: devatenácet třicet šest.

LS: a zpátky do Brna jste...

MH: tř-

LS: se vrátila v roce

MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.

LS: hm, takže jste šla zpátky do Brna.

MH: ano.

LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.

MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,

LS: mhm

MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.

LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?

MH: ne.

LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]

MH: [později.]

LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.

MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>

LS: ((smích))

MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.

LS: aha mhm.

MH: tam byl dvakrát zasypán.

LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?

MH: ještě tři.

LS: ještě [tři sourozence].

MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.

LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?

MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.

LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.

MH: tak gymnázium osmileté.

LS: mhm

MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,

LS: hm

MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.

LS: hm hm

MH: a em, tak to byl jednoroční, kdy sem se musela naučit hrát na
housle za prázdniny, dělala se zkouška z houslí a ze zpěvu a to u
Vinše ee u Štědroně zpěv, a em ee jakpak se jmenoval, toho sem
zapomněla z houslí, stařeček to už byl, tak ee tam se předpokládalo
ee, z předmětů vyučovacích byla čeština, ale museli jsme dělat i
dívčí ruční práce, chlapecké ruční práce, jo? ee kreslení ee a bylo
nás sto deset,

LS: hm

MH: čili nebylo pro nás ee jiné místo na výuku,

LS: mhm

MH: než na chlapeckém učitelském ústavě v aule, vzadu bejvala ( )
seděli sme ta- ta- tak, ty ty parádní lavice,

LS: ((smích))

MH: to mělo takovoudle desku jenom pod zadeček, ((smích)) si
nepřejte na tom pět hodin sedět>

LS: ((smích))

MH: a z našich prv-, filozofie tam byla a ee k maturitě tam, zákony,
to dneska učitelé neznají, a em př- maturita tam byla ze ee z pěti
předmětů se maturovalo, ale sedum sme se jich museli naučit a až tam
u maturity sme se dozvěděli, který předmět to je.

LS: hm

MH: a vélmi vzpomínám na dva profesory, ee kteří zahynuli
v koncentráku, doktor Jan Uher, ee vynik- vynikající ee psycholog a
pedagog a didaktik, jeho hlavním jako takovým zájmem byl problém
kázně na školách,

LS: hm

MH: dneska by zaplakal, a druhý byl profesor e filozofie, doktor
Hrubý, ten zahynul v Dachau.

LS: hm

MH: toho umučili v Dachau. my jsme museli dělat soudní lékařství,
patologii, to to sme chodili ee nevím jak se, no snad nějakej
zeměpisnej ústav, taková (černorudá) na rohu Antonínské a Kounicovy,
tak tam, k doktorovi Sukovi,

LS: mhm

MH: bylo to nesmírně zajímavý u něj, protože ee on cestoval po světě
a a věděl různý věci

LS: hm hm

MH: tehdy by kantoři měli znát s hm

LS: hm

MH: třeba jak sem- lebka (ztenkne), museli jsme pitvat, <to bylo
otřesný,> protože když vytáhli ty věci z formaldehydu, tak to

LS: no

MH: si nepřejte, hm chodili sme na univerzitu, část přednášek byla
na univerzitě, část tam a na praxi, no ee na psychoed- na
psychologii ee ten doktor byl Srb tuším a měl tam živou opici,

LS: ((smích))

MH: které sem se bála, teda a

SM: (volně?)

MH: v kleci, né volně, ale přesto, bylo to nepříjemný. aa ee,
chodili sme na praxi ee do em na Křídlovickou, ee no to je ee,
Křídlovická, ta škola, to je takovej trojúhelník, Mendlovo náměstí
proti vchodu do školy gymnázium byla socha Mendlova, kterou pak
přestěhovali ee na ee do kláštera, pak tam byla měšťanka, obecná, ta
byla přesně při východu z Nemocnice u svaté Anny, teď je to všecko
už jinak,

LS: hm

MH: zrušili ty školy, je to škoda, páč, bylo to na konci Úvozu, že a
Mendlova náměstí. to ovšem vypadalo jinak než dnes, tam tramvaj,
projížděla dvojka. ee na ne ee k tomu k Centrálce. a zastávka byla u
školy teda. no a ee n- na té obecné je zajímavý, že tam učil
spisovatel Pazourek ((Vladimír Pazourek)).

LS: hm hm

MH: tak a byl, to byl číman. pak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější, a protože nás bylo sto deset, proto muselo být
tolik škol kolem nás, aby nás mohli rozdělit, měli sme rybářské
stoličky, ty byly vyskládané vedle varhan a vždycky jsme každý
popadl svou stoličku

LS: ((smích))

MH: a šli sme na praxi. jo, to bylo velmi velmi účelně rozmyšlený a
řeknu vám, za ten rok sme se mnoho naučili. a proti dnešku byla
jedna zajímavá věc, když sme toto absolvovali, tak sme byli učitelé
jedna až pět.

LS: hm

MH: a pak sme za ts- pak sme museli za tři roky složit zkoušku
způsobilosti a to dnes myslím, že není. řekla bych něco jako
atestace u lékařů, jo?

LS: hm hm

MH: a pak em byly zavřeny vysoký, čili na druhý stupeň se ně- nedalo
postupovat, takže potom po válce jsem dělala kurzy na univerzitě,
pro nás zařídili a tam jsem si udělala em zkoušku z matematiky,
fyziky, chemie a biologie.

LS: hm

MH: a velmi, velmi vzpomínám na profesora Zahradníčka z fyziky, ty
fyzikáře sme měli dva. profesor Zahradníček aa em ten toho druhýho
si nepamatuju. ee ten druhý, to byla samá teorie, já sem u zkoušky
dostala vypočítat, jakou rychlostí letí hvězda, když se mění barva,
to známe doplerův princip ((Dopplerův jev)), jo? dneska bych to
nezvládla samozřejmě, už to všecko člověk zapomene. ale to, co dělal
Zahradníček, nezapomeneme. to byl úžasný experimentátor a ee co
všecko, on byl tak úžasný, byl to starší pán už před penzí,

LS: hm

MH: myslím si, že už přesluhoval, například jak setrvačník, tak měl
kolo od vozu, které roztočil, skočil na to a teď s-

LS: ((smích))

MH: se otáčel jo a ukazoval setrvačník, vlastně. nebo ee v té
posluchárně byl přístroj, který ukazoval, jak působí váha a
přitažlivost, gravitace, že my přitahujeme zemi a země přitahuje
nás. tam se to pohybovalo, to bylo na elektriku. a em spousta
optika, mag-, všechny prostě partie z fyziky a ee pak vymyslel
úžasnou věc, protože tenkrát začala jednotná škola,

LS: hm

MH: to byla pohroma pro naše školství, to vám řeknu. tak ee sss
nebyly zařízené mm kabinety na to, takže on, to bylo v roce čtyřicet
sedum, čtyřicet osum. on vymyslel todle, koupím, univerzita
nakoupila laciné kufry, takové papíráky a do každého kufru dal ee
jedno oddělení fyziky. a my, kteří jsme byli tam na univerzitě
vyškoleni, tak jsme to uměli používat, stačilo napsat žádanku,
poslat školníka, ať donese třeba magnetismus, elektriku, jo?

LS: hm

MH: takže já sem třeba se procházela před katedrou a (Rumkorf)
posílá, že a teď přesně ukázala tu sinusoidu, jak ee světlo se
(rožíhalo) v těch ( ) a (zhášelo) v uzlech, prostě jedinečný,
všecka oddělení fyziky, který kantor dbal,

LS: hm

MH: tak si to mohl vypůjčit a všecko perfektně demonstrovat. to byl
Zahradníček. pak tam byl senzační ee profesor na biologii, doktor
Hrabě. ten s námi chodil na exkurze, takže v životě poprvé jsem
viděla skorce vodního ee v údolí, na Říčkách, jak se de k Muchově
boudě. ale to už vás nezajímá toto, no a z fyziky byl...

LS: my už se trochu odkláníme vlastně od toho tématu, já bych
jenom...

MH: to jsme daleko vod filmu.

LS: já bych jenom teďka vás poprosil, jestli byste mohla ještě jenom
stručně shrnout, jaké bylo vaše povolání v podstatě až do odchodu do
důchodu.

MH: učitelka.

LS: celou dobu jste učila.

MH: celou dobu jsem

LS: hm

MH: a mám vyznamenání, zasloužilá kantorka.

LS: no <vidíte, ((smích))>

MH: no vidíte, to byla fůra práce zadarmo,

LS: hm

MH: to byly em z fakulty ke mně chodili na přírodopis a na chemii,
na hospitace. měli u mě první výstupy, musela sem to hodnotit. pak
sem eště udělala kurz, když začaly dílny, tak usoudili, že to
zvládnu,

LS: hm

MH: páč moji dědečkové byli samí kováři, od dob Jiřího z Poděbrad, v
Kunštátě, a tak sem dělala kurz ve Zbrojovce, učňovskej, na kovo,

LS: hm

MH: a v umělecké průmyslovce na Husově na dřevo. kvalitní úžasný f-
hm kurzy, no takže sem učila i dílny, co mám povídat, dělala
recenze, dělala na osnovách, to už k filmu nepatří, to je pasé
všecko. ale...

LS: já bych se [vás zeptal]

MH: [prolezla sem] fůru továren tím pádem, dostala sem se na em na
úžasný exkurze,

LS: hm

MH: kam bych se normálně nikdo, já sem byla ve Žďáru nad Hronom v
mlíkárně a v Ústí nad Labem, v Pardubicích v Semtíně atd.

LS: hm já bych se vás zeptal teďka, kdy pro vás skončilo pravidelné
navštěvování kina.

MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války.

LS: hm

MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně
dostupné, a potom em až už sem byla starší, tak sem nesnášela
blízkost jiných lidí. dodneška to nesnáším. takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

LS: hm

MH: a moc sem toho nenakinařila, em jediná kina, jediné filmy, které
sem navštívila víckrát, bylo po válce hry lásky šalebné ((Hry lásky
šálivé)) s Kopeckým ((Miloš Kopecký)), turzanovovou. ((Božidara
Turzonová)) a potom za války filmy s Marikou rek. ((Marika Rökk))

LS: hm

MH: protože mě zajímalo tanec, balet a takovýhle věci. a vona byla
teda jedinečná. tuším, že to byla Maďarka.

LS: to byla Němka.

MH: Němka?

LS: hm

MH: jako tanečnice senzační.

LS: hm

MH: no tak za války, že, tady nešly americký filmy,

LS: no

MH: tady šly [německý.]

LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná
návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně,

MH: za války hodně [a]

LS: [a] potom?

MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli
vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas
ani.

LS: hm

MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,]

LS: [hm, jasný.]

MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.

LS: dobře tak teď už teda můžeme přejít k prvnímu okruhu otázek,
které se týkají těch kin, a které se týká toho nejmladšího období do
deseti let, kdy ste navštěvovala obecnou školu. takže první otázka
bych se vás zeptal, jestli si vzpomínáte úplně na svojí první
návštěvu kina.

MH: jo to vzpomínám. em z gymnázia, myslím v kvintě nebo v kvartě,
sme celá škola vyrukovala, páč byla událost, do kina Lucerny
((Lucerna)). a to eště byl němý film samozřejmě, vpravo tam byl
pianista, který to doprovázel hudbou. to bylo první. ta Lucerna
funguje dodneška [jistě.]

LS: [mhm mhm]

MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se
rozejít a šly sme do kina Edison,

LS: hm

MH: na Dornychu.

LS: hm

MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za
korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v
těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí,
jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla
ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam
em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný
film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř,

LS: hm

MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti
koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo,
tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v
půlce odešel.

LS: hm

MH: žádná kontrola uvádění, nic.

LS: hm

MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam
zaniklo.

LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že
tam bylo Universum dřív. ne?

MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam
rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po
válce, po válce to...

LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum,

MH: ano.

LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch
místech. je to tak?

MH: no

LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se
menovala.]

MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků))

LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se
menovala ta, ta ulice,

MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to
bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si
pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá
Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))

LS: [em tady teda] em [Bio Universum]

MH: [jestli je tam dnes] divadlo, já už sem deset roků tady, tak to
já nemůžu vědět, víte?

LS: mělo být Nová ulice, později se menovala [Lidická.]

MH: [ne ne.] na Nové, na Nové to sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří
Mrštíků)), zcela určitě. páč sem tam měla předplatný a, a byla em
jan- em tam by- bylo pódium ještě,

LS: hm

MH: em ne, tam em tam sou Mrštíkovci ((Divadlo bratří Mrštíků)), na
tom náměstí už div- em ani kino, ani di- tam byl na rohu na Rašínovu
uzenář, pak em pak byla (narpa) prodej papírů, a pak je ten roh
proti šlechtičnám ((Palác šlechtičen)). na Běhouskou.

LS: a nevzpomínáte si teda, jak se to kino menovalo, jak ste říkala,
že tam ty filmy [šly]

MH: [já to] nevím určitě, mám dojem, že Universum. ale nemůžu za to
ručit. víte, mě to až tak...

SM: neměla ste náhodou na mysli kino Aktualita?

MH: ne. tenkrát nebyly aktuality, ne, ten týdeník, co byl později,
to tenkrát nebylo.

LS: protože potom ještě bylo kino Čas, které bylo naproti nádraží, a
tam ty [filmy běžely]

MH: [ano,] tam bylo kino Čas, a potom em byly v Židenicích dvě kina,
na Gajdošově, ((kino Astra)) to bylo vybombardovaný, to bylo krásné
kino. a pak proti Drápalově hospodě, ((pravděpodobně kino Světozor))
nevim, jak se ta ulička menuje ((pravděpodobně Vojanova)). tam byl
jednou hostem Plachta ((Jindřich Plachta)) se souborem, a em dcera
toho hostinského si vzala mýho tehdejšího ředitele, tak nám
vykládala, jak pan Plachta ((Jindřich Plachta)) je po obědě bavil
celou společnost, sundal kabát a začal cvičit. a předváděl sokolský
slet a tak. a že byl senzační,

LS: hm

MH: takový bezprostřední imitátor, že všecky teda napodoboval a tak.
tam byl, to kino myslím že, dvaapadesátým roce určitě fungovalo,
jestli teď,

LS: hm

MH: jestli spravili na Gajdošově, to vám nepovím. byla dvě kina v
Králově Poli, ((pravděpodobně kino Adria a kino Union)) potom
později, proti (Slovaňáku) ((Slovanské náměstí)) em tam dole, a
jedno níž k Brnu, ((pravděpodobně kino Elektra)) v Řečkovicích
myslím ani kino nebylo.

LS: hm

MH: páč já sem poslední léta, než sem šla sem, byla bydlela v
Řečkovicích nahoře.

LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy
ste teda nechodila do kina vůbec.

MH: né, absolutně.

LS: hm

MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.

LS: ((smích))

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají
té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký
byl názor vašich rodičů na kino.

MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a
nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže,

LS: hm

MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo
starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...

LS: hm a ještě bych se zeptal, v podstatě tu samou otázku, ale v
souvislosti se školami, když ste chodila do školy, tak jaký byl
postoj školy nebo učitelů k filmu a ke kinům.

MH: ee em em em vo tom se moc nemluvilo, abych pravdu řekla.

LS: hm

MH: jo? my, učila sem adoptivního syna paní Kurandové, a ee se
školou sme do kina nechodili. měli sme předplatné na operu, pro děti
bylo pět kin, (teda) pět představení, zásluhou profesorky ( ),
to bylo velmi dobrý, páč vychovávali hudebně obecenstvo. ale do kina
sme nechodili, protože děti chodily samy.

LS: hm

MH: a se svými rodiči.

LS: hm

MH: ale když sme skončili jednu devítku, v roce padesát dva, sme se
nemohli rozloučit, tak sem zatelefonovala do kina, ((pravděpodobně
kino Astra nebo kino Vesmír)) právě v těch Židenicích tam dole, a
hrál Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)),

LS: hm

MH: a celá třída, koupila sem pro všecky lístky, a samozřejmě i
rodičové nás následovali na odpolední představení. takže ten
Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) tehdy táhl, tó, to
bylo velice aktuelní.

LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před
tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se
stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch
filmech.

MH: ne, nikdy ne.

LS: ne.

MH: nikdy ne. tam bylo, tam bylo tolik ee em měli sme velmi kvalitní
učitele, skutečně, jinak bych ten odbor neudělala, ty čtyři
předměty, to byla zcela výjimečný, to byl takzvaný druhý odbor,
protože fyzika a chemie byla po dvou hodinách, a na malé škole by se
kantor neuživil s tímto,

LS: hm

MH: a to nás bylo jenom sedum v Brně, kteří tuto zkoušku měli. jo?
to em to bylo jinejch starostí než chodit do kina.

LS: hm, jasný.

MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno
vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na
gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a
osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam
sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl,

LS: hm hm

MH: nebylo pomyšlení.

LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste
skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych
se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste
chodila právě na to gymnázium.

MH: vůbec ne.

LS: ne?

MH: vůbec ne.

LS: a potom, když ste dokončila gymnázium?

MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré
Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem
úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké,
zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách.

LS: hm

MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum
kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...

LS: hm hm

MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.

LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do
toho kina nechodila.]

MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně
((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na
vrch, že, tak...

LS: hm a potom teda když ste se vrátila zpátky do Brna,

MH: tak byla válka.

LS: a to už ste chodila do kina?

MH: to už sem chodila hodně.

LS: a jak často asi ste chodila?

MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.

LS: jo? hm

MH: se sestřenkou sme chodívaly. protože jiná kultura nebyla, bývaly
koncerty Na hradbách ((Městské divadlo Na hradbách)), na Kolišti
prostě, tam byl takovej altánek a tam bývala vojenská hudba, a
jinak...

LS: hm a

MH: zatemnění...

LS: ještě teda pardon sem se zapomněl zeptat, kdy ste nastoupila do
svého prvního zaměstnání vůbec.

MH: v šestatřicátým roce, v září.

LS: v roce devatenácet [třicet šest.]

MH: [v listopadu.] třicet šest.

LS: hm

MH: a byla sem rok na Trebišovsku, a potom dva roky u sta- tam je em
u Staré ee Ľubovně, sedum kilometrů vodtud. úplně na hranice.

LS: hm hm a na tu vysokou školu ste říkala, že ste nastoupila [až]

MH: [až] po válce.

LS: až po válce.

MH: v sedumačtyřicátým.

LS: jasně. hm em teď bych se teda zeptal, která kina ste
navštěvovala v Brně.

MH: em tak ee pěkné di- kino bylo proti Tomáškovi ((kostel sv.
Tomáše)) tam, jestli ještě existuje,

LS: ta ulice nevzpomenete si jak se menovala?

MH: Jalta? nevím.

LS: kino Jalta?

MH. mám dojem, že Jalta.

LS: hm já to zkusím najít.

MH: tam sem chodila, pak bylo Kapitol kino,

LS: hm

MH: to bylo ee jak je em jak je magistrát teď, jo? tak v tom bloku,
mýlím se, nebo je to...

LS: já teďka hledám ještě tu Jaltu ((Jalta)),

MH: víte, to já ta ména...

LS: dřív to byla Moderna.

MH: Moderna nikdy ne.

LS: tak Jalta teda, a na Jaltu se to přejmenovalo až v roce
devatenácet čtyřicet devět.

MH: to je možné.

LS: předtím [to byla Moderna.]

MH: [to bylo po válce.] to bylo po válce.

LS: a v do toho roku devatenácet čtyřicet pět ste teda říkala která
ta kina? že ste navštěvovala?

MH: to sem chodila na Marxovu ((dnes ulice Spolková)), jak se to
kino menovalo, to vám nepovím. ((Lidový biograf))

LS: já zkusím zadat [jak se]

MH: [bylo] vybombardováno. a sice při posledním náletě náletu na
Brno. tam padaly poslední bomby. (protože) sme tam bydleli, tak vím,
jedna padla před nás a jedna za nás.

LS: hm

MH: úplně to zvedlo střechu.

LS: tady teda mám napsáno Marxova Lidový biograf.

MH: možná, to vám, [za to vám neručím.]

LS: [Lido bio, Dělnický dům.]

MH: nevím.

LS: hm

MH: nevím. ale bylo to velice hezké kino a krásné prostředí, tuším,
že tam byl plavecký bazén taky,

LS: hm

MH: em

LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než
předtím.

MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a
domů sem se dostala jenom o prázdninách.

LS: hm

MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické,
takže neexistovalo častějc cestovat, a přes pět set kilometrů, tak
em to byla časově strašná únava, a em za té války u nás bydlela
sestřenka, mladší než já, sme byly dvě holky mladý, tak s- i se
sestrou sme tam chodívaly. a em hlavně kde to bylo nejblíž.

LS: hm takže ste chodila s kým teda? do toho kina? když byste to
měla ještě s-

MH: no, s s těmi děvčaty, se sestrou a

LS: hm

MH: a s tou sestřenkou. a ji- po válce sme byli vybombardovaní,
přestěhovali sme se, a pak už sem měla ve škole takovou zátěž, a em

LS: hm

MH: když em ee když eště sem při tom dostudovávala, že, tak to, to
byly kurzy em na té univerzitě v sobotu, a esli v pátek, to už vám
dneska nepovím. ale chodí- a v neděli s- byly ty exkurze některé, ty
biologické. to to byl zápřah jako hrom.

LS: hm

MH: a samy ty zkoušky, em třeba z fyziky pamatuju, že čtyři propadli
a pátej to udělal. a já, když sem to udělala, tak sem byla šťastná,
že to mám z krku, a udělat v jednom roce všecky čtyry zkoušky, to
byla...

LS: hm tak to jo.

MH: já sem teda studovala hravě a lehce, ale em vím, že Zora
Čanková, kamarádka, dostala z toho (bazedof).

LS: hm

MH: to byl děsnej nápor.

LS: hm dobře. takže se zase vrátíme k tomu kinu, teďka teda mluvíme
o tom období, kdy ste se vrátila ze Slovenska zpátky do Brna, do
roku devatenácet čtyřicet pět,

MH: ano, čili válka.

LS: ano. a zeptal bych se teda, které to kino z Brna bylo vaše
nejoblíbenější a proč.

MH: no nejbližší bylo na té Marxově ((Lidový biograf)) a protože to
bylo blízko domu, tenkrát nebylo radno se potulovat někde dál vod
domova. nikdy se nevědělo ee ty nálety bývaly dopoledne teda, a em
bratra sem měla nasazenýho v Berlíně, čili v domově zle, maminka se
trápila, že, tak byla těžce nemocná, měla sem domácnost na starosti,

LS: hm

MH: otce, bratra,

LS: hm

MH: (dalšího), pak se voženil a, no nešlo to. finančně by to bylo
jako, to bylo laciné, to, já nevím kolik, jenom si pamatuju tenkrát
to korunu <potém>

LS: ((smích))

MH: a jinak, to bylo asi tak do pěti korun asi, to bylo levný
prostě.

LS: hm

MH: to byl takové em ee, dnes už mnohé z těch filmů by pro nás byly
příliš naivní, příliš prosté. ale některé byly skutečně pěkné. třeba
bárová ((Lída Baarová)), že, to to byla kvalita.

LS: vzpomínáte si na ňáký film konkrétní? ( )

MH: no tak Dívka v modrém, že, to je, todle. ale em nevzpomínám,
protože já sem, vopravdu sem říkala, že vám toho málo povím, já...

LS: né, to nevadí, to nevadí.

MH: no.

LS: a ještě bych se zeptal, jestli třeba naopak bylo v kině em v
Brně kino, které ste neměla ráda a kam ste vyloženě nechtěla chodit.

MH: em tak já sem nevy- já sem vybírala podle toho, kde hrál do-
dobrý herec, víte, který mě lákal, a em kde bylo tak přijatelně pro
mě. jo? jak sem vám řekla, já v pozdějších letech už sem, já sem
třeba bydlela sedum roků v Králově Poli, a pro mě bylo jen to kino
em em Besední dům byl, (je tam).

LS: hm hm

MH: do toho druhého ((pravděpodobně kino Union)) sem nechodila.
nevím proč, ale nelíbilo se mně tam. a ve městě sem chodila právě k
tomu Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), do té Jalty ((Jalta)), a někdy
do toho Kapitolu ((Kapitol)), jinam celkem,

LS: hm

MH: ne. ani na tom náměstí ((náměstí Svobody, kino Úderka)), tam sem
byla asi jednou nebo dvakrát, já em já sem nekinařila. pokud bylo
divadlo, pro mě bylo divadlo.

LS: hm

MH: i jako studentka. na operu na stání, a prostě, a koncerty teda.
filharmonie brněnská, ještě když hrála na (stadiu), z bídy, protože
neměli kde hrát, že, a em to bylo, to byla,

LS: hm

MH: to bylo, co mě lákalo.

LS: teď tady mám otázku, jestli ste em chodila do kin podle toho,
jestli ste šla sama, nebo jestli ste šla se sourozenci, nebo s
kamarády, nebo s přítelem,

MH: jo tak ((smích)) jo přítel to neexistovalo, to neexistovalo,
tenkrát byla puritanská doba, a když v kvintě jedna ee spolužačka ee
potkala profesorku, tadle profesorka ji utopila na přírodopis. a
protože byla po operaci, tak umřela. byla zeslabená,

LS: hm

MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro
mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila,

LS: hm hm

MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo,
maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole,
študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to
je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo?

LS: [a do těch kin teda]

MH: [ani na kino nebyl čas.]

LS: do těch kin teda, vybírala ste si třeba podle toho, jestli ste
šla sama, nebo se sourozencem, s kamarádem,

MH: se sourozenci jedině se sestrou někdy, kamarády sem tenkrát ne-
nebyli.

LS: hm a teď je tady další otázka, jak ste se v tom kině chovala,
obvykle.

MH: no klidně, ((smích)) klidně. mě víc dojímalo divadlo jak kino.

LS: a třeba em konkrétně, jestli ste se setkala s tím, že by se tam
diváci bavili, nebo jedli,

MH: ani ne. tenkrát bylo takové slušné obecenstvo. to se z em nedá
srovnat s dnešními poměry.

LS: a

MH: i v tramvajích a všude prostě,

LS: hm

MH: ee to se nedá srovnat. ve škole, že by byl ňáké prohře-
prohřešky, no stačí vám, když do primy nás vzali dvě třídy,
dvaasedumdesát lidí, a maturovalo nás jednadvacet, a ta jedna přišla
z Tišnova.

LS: hm

MH: to dodneska je nemyslitelné. jo? a tenkrát žádný mazlení, a to
vyletěla i dcera univerzitního profesora. mohla bych menovat.

LS: ((smích))

MH: už jistě dávno nežije.

LS: hm

MH: no Milena ňáká. chodila sem mám dojem se sestrou Lukařského
((Radovan Lukařský)), protože ee on se menoval Radovan, ten její
bratr, a měli pronájemný hostinec, jak je em ee tramvaj jak jede pod
most ze Židenic do Maloměřic, tam byla restaurace, menovala se to
Nová Amerika. tam bylo velké ee jeviště. a s tou Elou sem
kamarádila, a vona vždycky říkala, Radovan je věčně na jevišti,
věčně si tam přehrává, byl to určitě on, já sem mu chtěla napsat
potom později, když už žil v Praze, jestli skutečně em je to em žili
ee bydleli, jak je sou židenická kasárna,

LS: hm

MH: takže když byl ten puč, Kobzinek a Gajda, tak Ela se ráno učila
chemii, o pěti ráno vstávala a dřela chemii, a to střílení a to
všecko tam zažila.

LS: hm

MH: hned mně to ten den vykládala že, že tam,

LS: hm

MH: byl v kasárnách,

LS: hm

MH: bylo živo. no a em potom oni ee najali ňákou chatu v Beskydech,
takže se mně ztratila z obzoru, moc hodná holka to byla.

LS: hm a em když ste chodila do toho kina, potkávala ste tam svoje
známé?

MH: ne.

LS: ne. dobře, em teď tady mám otázku, jestli ste jako dítě chodila
na nepřístupné filmy.

MH: hm v té době, kdy něco bylo nepřístupné, sem já do kina
nechodila, takže...

LS: to sme vlastně říkali. a do kina jestli ste třeba chodila někdy
bez placení?

MH: ne, to nikdy, kdepak.

LS: [teď bych se ještě]

MH: [tenkrát i v tramvaji] všichni platili.

LS: ((smích)) teď bych se ještě zeptal, jestli ste chodila do
kostela.

MH: em v mládí em vs- ee všichni toto. ale moji rodiče nikdy
nechodili, nebyli fanatičtí, i když vlastně maminka vlastně byla z
velmi zbožné, až bigotní,

LS: hm

MH: katolické rodiny na dědině, kde faráři třímali pevně svoje žez-
ee žezlo, hádali se katolíci s em s ee s těmi komunisty, a nej- byly
dvě t- ee Sokol a Orel,

LS: hm

MH: dvě tělocvičné jednoty,

LS: hm

MH: které byly na nože, a nejhezčí bylo, když si potom vzala
náčelnice Sokola náčelníka Orla. bylo to krásný manželství.

LS: ((smích)) takže vy ste chodila nebo [nechodila?]

MH: [ne,] chodila jako děcko, a pak někdy v takovém zoufalství,

LS: hm

MH: sem se zastavila v kostele. ale eem mám eem výhrady, ne vůči
náboženství, ale ee vůči chování církve katolické.

LS: hm

MH: i za války.

LS: hm

MH: jo? podívejte se, když vidíte, že oni nechali utéct přes Řím
Ajchmana a mnoho jiných, a em četl ste knížku Lstí a klamem?

LS: ne.

MH: tak tu si sežeňte a přečtěte. ta je náramně zajímavá. to je
něco. perla.

LS: hm

MH: a napsal ji Izraelec, který byl v tom em vojenským seskupení,
jo? em to eem nebo když ve Francii Židovky daly všecky šperky
jeptiškám, aby je schovaly, a voni je vydaly, ty šperky si nechaly.
nebo když em Vatikán první uznal Hitlera? nebo když ee (svit) ste
viděl z blízka některé podešvy farářů,

LS: hm

MH: ne všech,

LS: hm

MH: já sem si vážila pátera Masáka, který byl z mlýna, tam kde je
vsetínská přehrada. tam stál mlýn. Augustýn Masák. em vzdělaný
člověk, který půjčoval knihy. pak sem si vážila dvou mých katechetů,
ten první byl stařičký pán, nevim už, jak se menoval, ten druhý se
menoval páter Konicar, a em tech sem si vážila. ale když sem viděla,
že například ve Křetině zmizel nádhernej lustr, ten přesná kopie
toho, co dnes visí v divadle Na hradbách, nádhera, a najednou pan
farář prohlásil, že by to střecha neunesla, to byl dar té hraběnky,
em a zmizelo to a objevily se tam koule jak v krematoriu, tak ee si
jeden vo tom myslí svý.

LS: hm

MH: nebo když o faráři z Křetína psali v novinách, mladý chlapec, že
už má osmé auto, v době, kdy tady v Brně měl auto Divíšek a em pár
jedinců, a em ee tento eem chlapec potom, aby se zviditelnil, aby
prostě po sobě nechal památku, nechal zbourat starou faru, krá-
bytelně postavenou,

LS: hm

MH: a postavil tam před tím něco, co se podobá hotelu, a to je fara,

LS: hm

MH: nezlobte se.

LS: hm

MH: nebo když vi- sem viděla vilu, kterou si postavil farář od
Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), měla sem chatu v Ivanovicích, za
Řečkovicemi, a na Žilkově vpravo, dokud tam nevyrostly ty stromy,
zářila do, nádherná vila pana faráře. víte, nezlobte se,

LS: [já se nezlobím.]

MH: [moc věcí] sem viděla,

LS: hm

MH: em když odcházel starý farář v Zábrdovicích, odnesl všecko krom
toho přibitého kříže v přízemí.

LS: hm

MH: po něm tam nastoupil farář, který em byl měl to eem z nové říše,
měl takový to bílý oblečení a tak. a to byl fešák. můj švagr totiž
za války nosil pod kabátem ee radiový přijímač, takový starý,
takovou bedýnku, společně poslouchali na faře ang- Londýn, jo?

LS: hm

MH: takže to byl u mě, páč to šlo vo krk.

LS: hm

MH: že. a eem prostě, nebo v Líšni sem rok učila, a tam byl
katecheta, matematik, vždycky v přestávce sme eman- rád- kantor učil
pak na pedagogickým, on a já sme počítávali, jo? čili to byl, em
podívejte se, já sem tam musela jako mladá učit vše co zbylo,
například i dějepis, a učila sem o Husovi. a tento farář, tento
katecheta, von, von neměl faru, mě upozornil, dejte si pozor, tady
je církevní škola, a ty jeptišky vyzvídají ty jejich bývalé žáky,
tak od jedničky do pětky. v Líšni zbyly dvě školy. měšťanka á

LS: hm

MH: tamta obecná. a von říkal a tam chodí na vás donášet,

LS: hm

MH: právě jim teď vykládaly, jak ste učila o Husovi. a ejhle,
tenkrát Hus byl em persona nu grata,

LS: hm

MH: že? a dneska em my když sme se, omlouváme se. to omlouvání nes-
nevrátí nikomu život.

LS: hm

MH: a inkvizice, nezlobte se, a Benátky? ( ) v Benátkách. je
toho moc, a ani křížové války neschvaluju, páč to byla, to byly
loupežný výpravy. takže co si budem povídat.

LS: (nás)

MH: ale nejsem prosím, každý má svoje em morální stránka, je něco
jinýho.

LS: hm

MH: než ta hierarchie.

LS: hm

MH: [já]

LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat,
jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina
chodila, a jaký film [ste si vybírala.]

MH: [ne, absolutně] né.

LS: ne.

MH: a to už já sem do kostela nechodila, to, to už, podívejte se, em
člověk em ee v dětství to vnímá jako takovou samozřejmost, jo? ale
náš otec nikdy dokon- nemohl slyšet varhany, protože měl sestřičku,
která em přišel tam čert a mikuláš, a ona se tak vyděsila, že
umřela. a od té doby on nemohl slyšet varhany, absolutně ne. a
maminka si em měla svůj obrázek o všem, nikdy do kostela nechodila,
tenkrát byly církevní svatby, takže bratr i sestra měli svatbu v
kostele, to byla běžná záležitost, ale s vírou to mělo pramálo
společnýho.

LS: hm

MH: víte, když sem viděla, že nejmladší mýho bratra poslali do
Berlína, vlastně umřít, ovšem on uměl, otec uměl německy a italsky,
protože byl voják v první světové válce, a byl v Itálii, naučil se
tam italsky, a em německy jako tovaryš byl v Drážďanech a ve Vídni,
takže uměl běžně německy, takže em ee em ee sem eem prostě em já to
teď <povím naplno.> na tu akademii se mnou chodila vídeňská češ-
Češka.

LS: hm

MH: která byla za války zaměstnaná na pracovním úřadě, tehdejším
arbajcantu ((Arbeitsamt)), a když bratr dostal obsílku do Berlína,
tak sem si na ní počkala a říkám, Žofi, nešlo by to stopit?

MH: a vona řekla, buď ráda, to to vám doslova vopakuju. buď ráda, že
se dostane do civilizované země. vás všecky vyvezeme na Sibiř. a
bylo by se stalo. kdyby byl Hitler vyhrál.

LS: hm

MH: určitě by nás byli vy-

LS: hm

MH: a největší ironie je ta, že ona zahynula při náletu u em před
svatou Annou, ((Nemocnice u sv. Anny)) tam v ňákém kráteru em
zůstala, a přišla sem po letech na místodržitelství bývalé, to
znamená Brno venkov, proti Tomáškovi ((kostel sv. Tomáše)), tam je
deska cti, a její méno je tam mezi obětmi,

LS: hm

MH: mezi,

LS: hm

MH: jako čestný méno.

LS: hm

MH: a vona to byla hákoška.

LS: to je paradox.

MH: hezký, že?

LS: no,

MH: a moc jinejch věcí.

LS: dobře, tak se teda ještě vrátíme em k tomu kinu, jenom je tady
ještě poslední otázka, v souvislosti em s tím kostelem, jestli s
vzpomínáte, že by se třeba někdy promítaly filmy na faře.

MH: to já nevim.

LS: ne.

MH: to já nevím.

LS: dobře. [můžeme teda přejít]

MH: [já sem na faru] nikde nechodila, víte? to já, todle já nevím,
já sem nebyla mariánská dívka,

LS: hm

MH: to, todle já vůbec nevím. em podívejte se, já sem zástupce toho,
že každej ať si věří na co chce, ale ať žije jako člověk.

LS: hm

MH: morálka první republiky byla mnohem přísnější než si dovedete
vůbec představit, em takové například jako teď ee ee em aby aby před
svatbou spolu žili em přátelé, to neexistovalo. nikdo jim korunou
nepřispěl.

LS: hm

MH: dokonce sem znala paní, která byla učitelka, byl celibát na
učitele dřív eště, za Rakouska a tak. byla starší o hodně než já. jí
se narodilo dítě nemanželský, a ona em aby nepřišla o místo, tak to
přihlásili její rodiče za svoje dítě, čili ona vychovávala úředně
sestru a byla to její dcera.

LS: hm

MH: a pak se mnou učila krasavice, děvčica, moc hezká holka, která
učila na Beskydech někde, a tam si ji namluvil místní četník. už
jako mluvil o svatbě a tak všecko, no a byl následek bylo dítko,
chlapeček, žila v Králově Poli, setkala sem se s ní, když už ten
chlapec byl odrostlejší. a když ee jako mluvilo se o svatbě a když
se chlapeček narodil, tak se objevila manželka toho pána, která měla
s ním dvě děti,

LS: hm

MH: a on že se rozvede, a ona řekla ne. takovýho lumpa, kterej mě
podváděl, nechci. nevzala si ho, ale zaplatila to krásou, strádáním,
naše platy byly přece přeubohé, že, a vona při tom vychovala syna.

LS: hm

MH. když potom už byla jako babička, když on už se oženil, tak
jezdila za tím synem do Řečkovic a já sem tam bydlela, tak sme se
často viděly, a viděla sem, jaká to byla zátěž, jak úplně
zeškareděla,

LS: hm

MH: úplně utahaná, chudera, jo? mít dítě nemanželský v té době je
to, společnost byla prudérní.

LS: hm

MH: jo? oni to neo- i když od věků do věků se stává, že někdo měl
nemanželský dítě, ale ta doba byla opravdu zkatolicizována. jenomže
tlak budí protitlak podle mě. em po válce mnoho lidí vystoupilo z
víry právě proto, že to bylo povinný, z těch knězů em velmi
význačnej byl páter Slovák, který kázal na Jezuitské, a on se
zasloužil o mohy- postavení Mohyly míru, právě,

LS: hm

MH: tady žije stojednaletá babička, která tu dobu pamatuje ještě, já
samozřejmě už ne, a za války kdy to bylo em ne teda za komunistů,
kdy to potlačovali, tak právě narostl, mnoho lidí, i mladých, ale ne
že by podle toho žili.

LS: hm

MH: to sou jenom slova slova slova. a todle já neuznávám.

LS: tak, teď se obrátíme em v tom třetím okruhu k filmům a jejich
výběru, a zeptal bych se vás, jak ste si vybírala konkrétní film, na
který ste šla do kina, mluvíme o tom období před rokem štyrycet pět.

MH: já podle herců.

LS: hm

MH: podle herců.

LS: a em třeba to

MH: takový ty zamilovaný slátaniny já to, to mě nezajímalo.

LS: takže em to kino kde se to hrálo nebylo pro vás důležité?

MH: ne.

LS: kde se to hrálo?

MH: ne.

LS: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, které [se
hrály.]

MH: [no,] tak em prostě byla reklama, že, vědělo se, byly ukázky
vylepené, to to byly obrázky před kinem tak, vedle vchodu obyčejně
byly nalepené ty, a tak podle toho si člověk uďál ňákou představu.
někdy se spletl, někdy ne, ale víte, ani si ty obsahy toho ne-
všecko to bylo tak trošku na jedno brdo, a ani si to moc nepamatuju.
to už je strašně dávno, prosim vás mně je čtyřiadevadesát, to už, to
už si pamatuju jen takové význačnější věci, anebo když je pak
promítali ještě jednou, už v naší éře.

LS: jo, jo. to právě my mluvíme jenom vo tom období, em před rokem
[čtyřicet pět, kdy to bylo vlastně ( )]

MH: [ano, ano (.) ne, to] em ee ani já sem nebyla ňákej fanda na
kina.

LS: hm em takže vy ste říkala, že bylo pro vás důležité, kdo v tom
filmu hrál,

MH: ano.

LS: takže jestli byste mohla říct svoje oblíbené herce a herečky, na
které ste chodila do kina.

MH: no tak em em Fialová ((Květa Fialová)) toho moc nenahrála jak
známo, že,

LS: ta hrála potom pokud se nemýlím ale až po válce.

MH: ano.

LS: začala hrát v těch filmech [až po válce.]

MH: [ano, ale tenkrát] ta Divá Bára, to bylo em

LS: hm

MH: takové pro mě význačné, já sem na ňu chodila do divadla, dokud
se hrálo, že? a po válce. hlavně. dokud ona hrála. že. a pak i když
se vrátila.

LS: hm

MH: ale to už bylo [slabší]

LS: [hm] hm

MH: to už em to už nebylo vono. a ee

LS: a před tím rokem čtyřicet pět? když byste měla říct ňáké herce,
které ste měla oblíbené?

MH: no tak bárová ((Lída Baarová)), man- Mandlová ((Adina
Mandlová)), že, to byly takový vůdčí, Nový ((Oldřich Nový)) em v
něčem. jako jako herec ve všech nebyl dycky dobrý.

LS: hm

MH: jako herec, tam se, v kinoherec, v kině, tam se tohle. Hašlera
((Karel Hašler)) sem měla ráda, že, Plachta ((Jindřich Plachta))
samozřejmě, Plachta, em no v Brně hrál taky Martin Růžek, ale nevím,
jestli hrál v kině tenkrát, to [si nepamatuju.]

LS: [to ještě určitě] ne.

MH: ale v divadle v Brně [hrál]

LS: [v] divadle asi hm

MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina.
to bylo tak...

LS: a mohlo se třeba stát, že ste šla na některý film víckrát? s tím
hercem [kterého ste ( )]

MH: [ne, jenom na, jenom] na tu Mariku ((Marika Rökk)) sem byla
několikrát, a potom po válce to, to sem zažila, byla sem v
Mariánských lázních, čili pohoda, pohoda, čas, a tam hráli ty hry
lásky šalebné ((Hry lásky šálivé)) a to sem byla třikrát.

LS: hm

MH: páč to byly ikony.

LS: a vy ste zmiňovala teďka samé české herce, měla ste ňáké
[zahraniční?]

MH: [no Slávku bu- ((pravděpodobně Slávka Budínová)) em] no
podívejte se, freda astera ((Fred Astaire)), ale to bylo po, že, eem
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát
se nosily i módy a střihy podle Grety,

LS: a vy taky? ste nosila podle ní?

MH: prosim?

LS: vy taky ste se česala podle...

MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty
se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou,

LS: hm

MH: persiánem.

LS: hm

MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se
opičit nemohla, páč sem na to neměla.

LS: hm hm a čím vás zaujali třeba ti herci, které ste teď zmiňovala,
em Lída bárová, ((Lída Baarová)) Greta Garbo, [a ty další.]

MH: [no tak podívejte se] em Olivier ((Laurence Olivier)) třeba, jo?
to to to byla toto. žán gabén ((Jean Gabin)), to byla klasa, eem
aster ((Fred Astaire)) jako tanečník byl jedinečnej eem ten, no jak
se menuje ten komik, skončil v Ženevě, celá (.) manželka (óna), no
pomožte mně.

LS: komik?

MH: Angličan,

SM: čeplin? ((Charlie Chaplin))

MH: komik.

LS: mě napadá čeplin ((Charlie Chaplin)) [jedině.]

MH: [čeplin] ((Charlie Chaplin))

LS: čeplin. ((Charlie Chaplin))

MH: no, to byl můj ob- velmi oblíbenej. němý film, němý film měl aj
něco do sebe. to to byli herci, kteří dovedli vyjádřit děj posunným
pohybem. byl to kvalitní.

LS: hm hm

MH: to už potom v em mluveném filmu se někdy i ztrácelo.

LS: hm

MH: jo?

LS: hm

MH: ale němý film byl kvalitní. pohybově a a tak. jo?

LS: to by mě právě zajímalo, oni třeba ty němé filmy potom ještě šly
v těch kinech dál,

MH: [ozvučili.]

LS: [když ten] němý film nebyl, jestli ste preferovala ten němý
anebo zvukový.

MH: ee tak to já těžko, to nemůžu říct. na ty němé už se pak
nechodilo, to už sem, jenom ty zvukové a jak vám řikám, já sem
chodila tak málo do kina,

LS: hm

MH: že to...

LS: a ještě bych se zeptal, em potom už začaly být i barevné filmy,

MH: no, tak to byla událost. to byla událost.

LS: vzpomínáte si na ňáký konkrétní třeba?

MH: které byly první, to vám nepovím.

LS: hm

MH: no Pešek, Pešek ((Ladislav Pešek)) byl má láska. Pešek, znala
sem jeho spolužáka, a všecky ty hlouposti, které to, to co vyváděl v
to, to kino, to on opravdu v té škole dělal, on chodil na reálku, v
Brně byly dvě reálky na Křenové a na Antonínské. a tam chodil Pešek.

LS: hm

MH: a kamarádil s Lamplotou, ten obchod u nádraží, společně chodili
kopat, a von byl velký fotbalista a dokonce původně ani neuvažoval
vo herectví.

LS: hm

MH: von chtěl být fotbalista. a Pešek ((Ladislav Pešek)) to je,
viděla sem ho pak v Praze v divadle, to byla kvalita. no em mám ráda
pohádky, v kině, takovou Pyšnou princeznu ((Pyšná princezna)) a ty
všecky po- ty staré. ty moderní, to...

LS: ((smích))

MH: a pak nesnáším ty simpsnovi ((Simpsonovi)) a takovýdle věci, to
absolutně...

LS: hm

MH: to je úpadek vkusu, naprostej úpadek vkusu. nemožný za doby
první republiky. ňáký ty ninji ty,

LS: hm

MH: eem to je, myslím si, že eem poklesl vkus v televizi, v kině,
současně s vkusem lidí. protože to co se mnohým lidí,

LS: hm

MH: dřív nebylo možné vůbec. a erotické scény dřív, že by se byla
některá herečka svlékla a nechala vyfotografovat, no to
neexistovalo.

LS: hm

MH: herečky, taky nikdo se ee nebyl bulvár jak teď, nikdo se jim
nešťáral v soukromí, jo, to je vynález této doby.

LS: hm

MH: velmi špatný vynález. jo?

LS: teď bych se zeptal, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten
film vznikl.

MH: prosim?

LS: em zase se mluvíme o tom období před rokem [před rokem čtyřicet
pět,]

MH: [před rokem pětačtyřicet,]

LS: a zeptal bych se, jakou roli pro vás hrálo to, v které ten film
em v které zemi ten film vznikl.

MH: nehrálo. ne. ne. pro mě byla důležitější kvalita toho filmu než
odkud to je. em líbily, líbily se mně italské filmy, jo? italské,
francouzské, i některé, no ruské se tam nedostaly v té době. za zač-
za války, to neexistovalo. a em z těch amerických právě takové ty em
třeba eee kraso- mám ráda krasobruslení, jo? tydlety věci. na-
dodneška se na todle dívám, em gymnastiku, jo? to eem uměleckou
gymnastiku, jo? i tu bez nářadí. em prostě slety a takovédle věci, a
eem a dokumentární filmy. ty mě zajímají.

LS: hm

MH: dodneška.

LS: a zase když teda mluvíme zase jenom o tom období před rokem
čtyřicet pět, tak em které filmy ste měla ráda a které ne. co dělalo
ten film dobrým filmem. podle vás.

MH: eem výkon těch herců, protože ten námět byl teda někdy ubohej.

LS: hm.

MH: ten, to námět, to je em to moc pestré nebylo, ale em ty výkony
byly opravdu dobré.

LS: a vzpomenete si na ňáké konkrétní příklady?

MH: no tak třeba Pudr a benzin, že, nebo, no prostě Werichovy ((Jan
Werich)) filmy všecky.

LS: hm

MH: jo? všecky. tam tam se člověk nespletl.

LS: tak a vy ste zmiňovala, že ste chodila spíš víc do divadla než
do kina, a ještě ste měla ňáké jiné druhy zábav kromě toho divadla?
před tím rokem čtyřicet pět?

MH: no hudbu. na filharmonii kdykoliv, to sem vid- na všechny
koncerty. em prostě hudba. to, to bylo dycky kvalita, tam se člověk
taky nespletl.

LS: a dávala ste teda em tomu divadlu a té hudbě přednost před
kinem?

MH: ano. rozhodně.

LS: tak, teď je tady em předposlední oddíl, který se týká právě kin
a filmových představení. em já bych se vás zeptal em jaké byly, nebo
na jaké rozdíly v místních kinech si vzpomínáte.

MH: nevzpomínám.

LS: vy ste říkala, že ste navští- navštěvovala [třeba (.) no?]

MH: [no eem] až v pozdějších letech. za války, jak sem říkala. to
bylo hlavně ta nejbližší kina, to se daleko nechodilo. a potom em
tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas
na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla,
ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela
blízkost těch lidí,

LS: hm

MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.

LS: hm a když byste si měla třeba aspoň vzpomenout na interiér toho
kina, kam ste chodila? vzpomínáte si?

MH: ee víte že ne?

LS: ne.

MH: no třeba to em velmi hezký interiér byl tam u toho Tomáška
((kostel sv. Tomáše)) v té Jaltě ((Jalta)).

LS: a [to už bylo]

MH: [to s-]

LS: ale po válce.

MH: to už bylo po válce.

LS: a před, před tím rokem čtyřicet pět?

MH: Edison, to bylo ubohoučký, tam na tom náměstí ((náměstí Svobody,
kino Úderka)) taky, to jak vám řikám, to byly dvě řady sedadel, a
me- mezi tím ulička,

LS: hm

MH: širší a dvě k- po straně, všecko zacpané lidmi, a eem a ta
Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten
pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím.

LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další
z hudebníků?

MH: ne, jenom pianista.

LS: hm tak a teď bych se zeptal zase před tím rokem čtyřicet pět, em
z čeho se obvykle skládal program té projekce.

MH: tak později byly ty týdeníky. předtím. a řada lidí na ně
nechodila, a em tak oni prostě je donutili, aby chodili zavčas tím,
že nevotevřeli em po týdeníku, anebo to dali dohromady, i s tím
filmem, víte? takže ten týdeník, to byly jako události, jak sme
silní, že? (.) [né, nepamatuju si.]

LS: [a teďka mluvíte] ee ee o ve válce, za [války, když se chodilo.]

MH: [ano, za války.]

LS: hm

MH: za války

LS: hm

MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím
taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to,
nebyla to priorita pro mě.

LS: a bavilo vás to sledovat, ten týdeník, v tom kině?

MH: to ano, když sem tam byla, když už sem tam byla, tak sem to
sledovala, no ale jak vám říkám. naj- na mnohé to bylo tak tak eem
námětově

LS: hm

MH: ubohé, že se nedalo

LS: hm

MH: že ste si říkal, to sem měla raděj sedět u knihy doma.

LS: ((smích)) a co třeba o přestávce, když byla přestávka, co se
dělo o té přestávce.

MH: tam nebyly přestávky.

LS: ani za té války, když ste chodila, nebyly už přestávky?

MH: já si myslím že ne.

LS: hm

MH: že to bylo na ráz.

LS: hm

MH: nemohu vám za to ručit, ale em

LS: [jasně.]

MH: [vím,] že byla přestávka mezi tím týdeníkem a filmem.

LS: hm

MH: ale že by byla přestávka mezi filmem, to ne. leda když se jim
přetrhl film, to se stávalo. šlo stop, tak než to slepili, tak
rozžali, ale,

LS: hm

MH: nemohu, nemohu si vzpomenout, to

LS: a něco dalšího, třeba že by tam bylo ňáké živé vystoupení,
hudba, v tom kině,

MH: ne. ne, to nebylo.

LS: hm a reklama?

MH: jo, reklamy byly, ale myslím, že až pozděj. já mám dojem, že v
prvních, u prvních filmů ani žádná reklama nebyla. za to vám nemohu
ručit, to já, já už si to nepamatuju.

LS: hm tak a teď je tu poslední otázka z té části, em jestli ste
někdy byla em přítomna promítání filmů v domácnosti.

MH: ne.

LS: ne.

MH: nikdy.

LS: dobře. tak, teď vám bude Soňa klást otázky, které se týkají
protektorátu v kině.

SM: dobře, takže vy už ste něco málo o tom protektorátu řekla, a já
bych se teď ptala trochu konkrétněji. takže, jak na vás působily
vlastně změny po tom roce devatenácet třicet devět?

MH: já, nezlobte se, já neslyším.

SM: neslyšíte. em jak na vás působily změny po roce devatenácet
třicet devět. to znamená, když začly platit ty protektorátní
předpisy.

LS: v kině, [teda konkrétně.]

SM: [v kině.]

MH: podívejte se, em byli sme zděšeni, nešťastni. takže em to se, to
se nedá vo tom ani mluvit. víte ee to byla strašná doba prostě.

SM: hm

MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to
sme byli zalezlí, a em těžko dneska, podívejte se, my sme byli
ušlápnutí, udusaní, nemyslete si, že například ee jenom Němci nás
trápili, taky Poláci a Maďaři.

SM: hm

MH: a Maďaři. já sem učila na polské hranici, tak sem věděla taky. a
em vo tom se nechcu šířit, to se netýká filmů, ale em byli sme tak
zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne-
neměl zájem.

SM: hm

MH: nebyl zájem vo kulturu.

SM: hm hm

MH: my sme byli rádi, když sme přežili den, a když se nám podařilo
donést do Brna ňáký vajíčko, nebo něco, abychom ne- nehynuli hladem,
nedá- eem to to je nesrovnatelná doba s dnešní, a taky byli sme
mladí, že, kolem té třicítky mně bylo, a tó, to člověk myslí jinak
než starý, ale prožila sem dobu, vlastně několikrát byla na kraji
krize, Kubánská krize, v Egyptě válka, jo? Sinajská, a tak dále. no
nevyšli sme z toho, stále je to takový, sme nešťastná generace.

SM: hm a když se teda ještě vrátíme k tomu protektorátu, tak všimla
ste si třeba, že by byla některá kina vyloženě německá, a některá

MH: ne.

SM: vyloženě

MH: ne.

SM: ne.

MH: [ne. ne. ne.]

SM: [to ste si nevšimla.]

MH: nevšimla, protože němectví v Brně dělali Židi.

SM: hm

MH: a Židi germanizovali Brno, a lítali v bílých podkolenkách, eště
v době, kdy už byl tady Hitler.

SM: hm

MH: ale mezi nimi trpěli nevinní Židi. například v Čechách, tady
byla paní Elplová, zemřela ve vedlejším pokoji, to je žena, to byla
žena toho spisovatele Miroslava Elpla, Čecha, ten ju dostal z
koncentráku tím, že si ji vzal, a byla z Písku. a v Čechách byli
Židi Češi. to znáte z těch spisů o ty pa- eem Oty toho.

LS: hm

MH: ee Pavla, ((Ota Pavel)) že? a em ee v Brně Židi germanizovali,
tvrdě, protože jim patřily továrny na Cejlu, a pode mnou bydlela,
když sem bydlela tam eem na ee Příkopě, paní, Krejčí se jmenovala,
která ee musela jít do německé školy, protože tatínek měl obchod na
Janské, a ti místní Židi mu řekli, jakmile nedáte dceru do německé
školy, přestaneme k vám chodit nakupovat. čili on doma ji vychovával
česky, byla to Češka, ale musela chodit do německé školy. pak sem
znala posledního potomka Havlíčka Borovského ((Karel Havlíček
Borovský)), pan Sedmík, se menoval, jeho manželka ee byla v
sirotčinci, protože bylo jich několik dětí, a když umřeli rodiče,
tak je dali všecky, každýho jinam, do jinýho si- a všichni museli z
toho sirotčince chodit do německé školy.

LS: hm

MH: jo? a ee Židi dávali em zaměstnání v továrně lidem, kteří
slíbili, že dají děti do německé školy. těchto poněmčenců bylo v
Brně celá řada, protože ne každý měl ee rodiče tak inteligentní, aby
mu řekli, koukej, chodíš sice do německé školy, naučíš se jim, ale
si Čech. to je zásadní eem myslím věc, em že to byla malá vzdělanost
u těch lidí, a jejich potomci, já sem se narodila, no narodila sem
se v (bavorskách), ale bydleli sme v Černých Polích, leta, a tam,
Černá Pole vynikala tím, že tam bylo plno Němců. a em tito lidé po
válce, em za války, jakmile se přihlásili k Němcům, museli svoje
chlapce poslat na vojnu. a ani jeden se z nich nevrátil. spoustu sem
jich znala, páč to byli vy- vrstevníci mých bratrů, lítali s nimi do
cihelny, tam kde dneska už není na Bednářské ulici, em kamarádili,
protože jazyková bariéra, to, Brno em brněnský hantec je z půlky
německý, jak je známo, že. a takže ty děcka kamarádily, na naší
ulici, a nejvíc sme opovrhovali ňákými Dajsíkovými, to byli Češi, za
války se dali k Němcům, jejich dcera chodila s německým ňákým tím
důstojníkem, byli v opovržení celé ulice. a bydlel tam odsunutej pan
em Portyš, já sem ho pak viděla, že je hlasatelem ve vídeňském
rozhlasu. mluvil krásnou spisovnou němčinou. moji domácí se
zastřelili, on byl major, Němci velmi slušní, hodní lidé. a
krasavici ženu měl, a když skončila válka, tak zastřelil napřed ji,
pak sebe, a byli první pohřbení v kráteru na ulici U sýpky. jo? tak
jak mezi Čechy sou rozdíly, tak byly rozdíly mezi Židy, i mezi, i
mezi Němci. a jak říkám, nejhorší byli ty poněmčenci. a v našem
domě, páč to patřilo Židovi, eem ee on šel do koncentráku, a vedle
nás, jak oni je stahovali pak do bytu, dali dvě slepé Židovky, a
když odcházely do koncentráku, bylo mně jich strašně líto. už sotva
chodily, ani jedna kloudně neviděla, a šly na smrt. a pak tam byli
ještě dva manželé, bezdětní, v domě, taky Židi, slušní hodní lidé.
byl rozdíl i mezi těmi Židy. a je dodneška.

SM: hm hm

MH: a je dodneška, protože sem se tady setkala s řadou, jedna paní
byla z koncentráku, úplně s nervy pryč, jo? páč prožila hrůzu, kdo
se o to, my sme gestapo měli jednou v domě, a to protože můj bratr,
podařilo se mu utéct z toho Berlína, tady eem pracoval jako
zemědělský dělník, aby se udržel, a na stejné ulici bydlel chlapec
stejného jména, měl jenom maminku, my už sme měli jenom tatínka, a
aby, protože ona neměla na jídlo, tak šel pracovat do ňáké cukrárny,
ne- jako dělník, a spoludělník Čech se ho udal.

LS: hm

MH: takže gestapo šlo po něm, a protože ten dělník věděl jenom
ulici, tak přišli k nám prvně. zážitek na celej život. víte, em
nelze soudit podle národnosti a podle náboženství.

SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do
[kina než] předtím.

MH: [do kostela?]

SM: em do kina.

MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za
celej život.

SM: hm

MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne.

SM: jo, a proč, proč ste začala chodit častěji do kina.

MH: no, podívejte se, umřela maminka, a em ten život byl takovej
beznadějnej, a tím, že byla u nás ta sestřenka mladá, no tak se šlo
do kina, semo tamo. ale em tak ňák, abych byla fanda,

LS: hm hm

MH: to vo sobě říct nemohu.

SM: hm hm á a ten výběr filmů em změnil se nějak [jestli se]

MH: [to už] sem řekla, že to je prostě, podle herců,

SM: podle herců.

MH: a podle těch obrázků a tak.

SM: hm a vzpomněla byste si, jak se vlastně chovali diváci v kině?
během toho protektorátu?

MH: těžko.

SM: ne? nevzpomněla byste si? takže em nepamatujete si třeba že by,
že by se v kině hajlovalo?

MH: prosim?

SM: jestli si nepamatujete, že se v kině třeba hajlovalo, když
[napři- například se]

MH: [v kině né, v kině se] nikdy nehajlovalo. v kině se nikdy
nehajlovalo, to si teda nepamatuju. to by v tu ranu byli vyřízený,
protože lidé by jim tam nešli.

SM: hm

MH: v kině se nehajlovalo. ne.

LS: a vůbec si nevzpomínáte na žádné projevy em

MH: ne.

LS: nestandardní [těch diváků za protektorátu.]

MH: [ne. ne. ne. ne. ne.] v kině né, pamatuju si jenom na jednu
nešťastnou schůzi kantorskou, kdy ee ee tam jak prostě provokativně
místo Masaryk říkali Masaříček, a kantoři se ozvali, a hned druhého
dne se zatykalo, čtyři lidi z naší ee školy, vrátili se sice,
děvčata dvě a dva muži, no to si nepřejte zažít. pamatuju se, když
byla hajdrichiáda, ((heydrichiáda)) tam pověsili tchána mého bratra,
a ee přišel mně inspektor ten den a divili se, že su uplakaná. Čech.

LS: hm

MH: jo? to, na to je lepší nevzpomínat. ale že by se hajlovalo v
kině nepamatuju.

SM: a třeba jak se ptal už Lukáš, jiné projevy? tam, třeba během
týdeníku?

MH: podívejte se, já to těžko mohu posoudit, protože já sem tak málo
chodila do toho kina, to se nedá zevšeobecnit, co já sem tam zažila,
třeba někdo má jiné vzpomínky, víte? em já já sem vám řekla, já sem
nebyla fanda na kino.

SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee

MH: [to se]

SM: [chození] do kina a chování [těch diváků]

MH: [to už se] do kina nechodilo,

SM: před koncem války se [nechodilo.]

MH: [né, to] to sme byli rádi, že sme zalezli, že sme přežili to
dopoledne. utíkalo se do Soběšic do lesa, utíkalo se do tunelu, toho
ee ten vlak, jak teď jezdí nový, ee na Letovice a na Tišnov, že jo,
ten se dokončoval, a vlastně kdyby tam byla buchla puma, tak začátek
toho tunelu, tak sme tam zůstali všichni. tenkrát když byl první
nálet, tak sem právě byla ee u Lužánek, na té ulici u Lužánek, a
když sem doběhla na kopeček, ten k nemocnici, jak je ta prudká,
menuje se to Na kopečku tuším. tak sem se dostala ještě do jednoho
domu, kde bylo otevřeno, a když pře- to byla hrůza na té ulici. to
byla padala jedna bomba na za druhou, tady ty Černovičky, co se dnes
menuje Černovičky, to se tenkrát menovalo, no jinak. teď sem, teď se
mi to nevybaví. to byla taková kolonie nouzová em ee staré vagóny a
z plechu slátané domečky a tak ((pravděpodobně Kolonie U
kostivárny)), teď to tam vypadá jako pěkná čtvrť, ( ) po válce
to spravili. a v tak to sem se dostala eště do toho činžáku, a pak
sem říkala, už je konec, tak sem vyběhla ven a teď sem se dostala, v
Černých Polích všechny vilky zamčené, já na ulici, a kolem dokola to
padalo. strašný zážitek. a to byl první nálet, no a pak víte, jak
Brno vypadalo po válce, že, a ten poslední nálet sme zažili v tom
domě, tam byly metrové zdi v tom domě. to bylo naše štěstí. to byla
kdysi fabrika prý, pak to byla škola, no a teď je to cikánský muzeum
((Muzeum romské kultury)). ale to byl krásný dům. my sme měli, každý
pokoj měl dvaačtyřicet čtverečných metrů. naši kluci jezdili na kole
kolem dokolečka. jo? topilo se v kamnech ještě, já sem zažila ještě
když v Brně zaváděli elektriku, jo? a plyn, to to v Brně nebylo. my
sme jak mladí s- si topili eee svítili svíčkami a měli, naši měli
karbitku. velmi nebezpečná <věc.> na na acetylen, že jo vlastně. no
a eem koncem války se už utíkalo z Brna, ve škole když začaly ve
Vídni kv- k kukala kukačka, tak sme některé děti pouštěli domů,
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a
to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo
nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.

SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení
války?

MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli
byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to
bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se
nechodilo ani do divadla ani do kina. když tedy bombardovaná, a teď
neseženete ani povoz a musíte sama tlačit vozíček a převážet věci,
to sou panečku jiný, jiný starosti. to a ee ukradli mně všechny ee
my sme utekli z Brna před koncem války, poslední čas už sme pěšky
museli z Brna, už nás ani vlak nevzal, a ee když sme se vrátili, tak
dveře vyvrácený ee dokonce tam byli lidi, někteří, kteří, naši, to
nedělali Rusi. vykradli vykradli jinde, a pak se u nás jim líbilo
něco jinýho, například můj servis, ee polévkový, tak si zase sebrali
naše a tam nám nechali nějací cizí krámy, všecky, mýdlo a myd- já
sem si sama vařila za války mýdlo, protože což je teda vždycky
nebezpečná věc, jestli ste někdy věděla, jak se vaří mýdlo, se musí
sehnat žluč, a v prádelním hrnci tak na jenom na trošce, jo, vysolit
to pak, no jako chemik sem si věděla rady, a lidi mně sebrali
všechny prášky, všechno mýdlo navařený teda, protože normální už
nebylo k dostání, a já sem teď, jak ta střecha se zvedla, tak z těch
komínů ty všecky saze tam opadaly, a já sem se neměla v čem vyprat,
čím umýt, okna byly vybitý, to sme měli zalepený lepenkou, a ty
třísky toho skla byly v nábytku, čili pinzetkou vytahovat všecko z
nábytku, páč koupit po válce novej nábytek neexistovalo, že. to byly
jiný starosti než se jít do kina.

LS: hm

MH: neexistovalo.

LS: teď je tady v podstatě už úplně poslední věc, tady máme
připravený seznam filmů, které právě v těch třicátých a čtyřicátých
letech byly oblíbené, ještě je tu potom tady na druhé straně,

MH: hm Pražské švadlenky sem ne to, to

LS: a jestli se můžete podívat a jenom říct, jestli ste je viděla,
jestli to bylo [( )]

MH: [těch šest žen ((Šest žen Jindřicha VIII.)) sem] viděla, toto
ne, (..) Cácorka, (.) Ducháčka ((Ducháček to zařídí)) ano, U
pokladny stál ano, (.) Muži nestárnou, samozřejmě, (.) a vůbec nic
jinýho.

LS: vybavuje se vám něco u těch filmů, když ste teda je viděla,
třeba Muži nestárnou, nebo ty komedie s Burianem ((Vlasta Burian))?
kde ste je viděla, s kým, vzpomínáte si na to?

MH: ee s- nikdy s nikým sem do kina nechodila, jen právě se sestrou
a s tou sestřenkou.

LS: hm

MH: takže to je jednoduchý. ale většinou sama. páč sestra se pak
provdala, a em Burianovy ((Vlastna Burian)) filmy, no tak em u
kánonu stál ((pravděpodobně U pokladny stál)) a tak dále, Burian
((Vlasta Burian)), to to se všeobecně ví. a víte, že on zachránil
Lukavského ((Radovan Lukavský)) před na- nasazením ve válce ee v
Berlíně? ee ňáký profesor ee Lukavskýho, řekl Burianovi, ee že
Lukavský je v Berlíně nasazený, a Burian byl znám u německejch
oficírů hlavně jako maršálek, že?

LS: hm

MH: polní maršálek. ((C. a k. polní maršálek)) a takže, a pak on byl
bohatý celkem, měl vilu, že, no a voni ho tam chodili sem sem tam
(vyjeřd). po válce ho to stálo, jak víte, že em ee vězení a to ho
duševně zlomilo. ale on se zasadil v Berlíně o to, no a na ee na
úřadě v Praze teda, že nepostradatelný, že Lukavského potřebuje do,
jako on měl svoje divadlo ((Divadlo Vlasty Buriana)), že, a tím
pádem se Lukavský dostal z rajchu.

LS: hm

MH: takže Burian ((Vlasta Burian)) zachránil lukav- ((Lukavského))
ovšem to se, když ho zavřeli, nevědělo. stejně jako se nebralo na
vědomí, že Adina Mandlová pomohla spoustě lidí. jo? a eem prostě tu
historku vám nemusím opakovat, Mandlové historka je známá celkem,
vyšly její paměti, četl ste je?

LS: ano.

MH: no, takže víte, vo co de. kdo kdo se za ní zaručil pak.

LS: eem já nevim už komu [komu vona to]

MH: [Šmeral.]

LS: jo Šmeral, Vladimír Šmeral.

MH: to se, to byla em Šmeral, ona zachránila Šmerala za války,

LS: to je pravda.

MH: že ho skrývala,

LS: von se jí pak nezastal.

MH: taky pěkná odvaha. a von se pak na ní vykašlal, když už byl na
výši.

LS: hm

MH: a bratr Adiny Mandlové zakročil. šel za ním a šel tak koukej
hochu, Adina ti byla dobrá, kdyžs to potřeboval, a teď ji tam necháš
hnít. ale Adina mi byla sympatická tím, že v té době se nepoddala.
že když jí bylo zle, musela chodit na práce, tak ty lidi, kteří ji
ee se k ní chovali škaradě v té době na ulici na ní pokřikovali a
tak, ti sou u mě v opovržení. to je stejný jako dneska, když
vyznamenali gota ((Karel Gott)), a někteří lidé mu to nepřejí. a
přitom got ((Karel Gott)) nás za hranicemi reprezentoval jak málo
kdo.

LS: hm

MH: když bylo EXPO a tak dále, on byl mladíček tehdy. a já si
pamatuju, jak o něm psali, že ee se- když už byl unavenej, sedl si
na stůl a zpíval a zpíval až do, do zavření pavilonu.

LS: hm hm hm

MH: a že plno lidí našich i cizinců tam bavil, vlastně on nás
proslavil. tím zpíváním. a taky to není amatérskej zpěv, on na sobě
pracoval. takže ti, kteří mu to nepřejí, nejsou v právu.

LS: hm dobře, ještě se teda zeptám, jestli je něco, co byste sama
chtěla dodat, co ste neřekla v souvislosti s tím kinem, něco
doplnit,

MH: podívejte se, já si vážím ee všech dobrejch herců, když se
podíváte třeba jen na Sůl nad zlato, nebo, prostě tydlety ee ty
filmy em nesnáším ve filmu ee erotický takový ty záběry.

LS: hm

MH: tak jak sem je nesnáš- kvůli (karbikovi), který každou roli
opepřil ňákým posunkem nebo tak, sme přestali chodit s manželem na
činohry.

LS: hm

MH: jo? prostě ee ee my si em máme řádu dob- vynikajících herců,
Menšík ((Vladimír Menšík)) přece. Menšík bydlel na Bratislavské, em
to je hned vedle úrazovky tam. když umřel, tak měl tam takový
malinký eem malinkej ee stan- em pro auta, ee od stanoviště, jo? a
tam by stávalo jeho auto, jo? když umřel, tak byla kytička na tom
autě. a jeho tatínek nakupoval ve stejném obchodě jako já, na rožku
tam, a jednou moje paní pode mnou, ho nepoznala, něco, něco měla
ňáká řeč, a von se postavil a povidá, no nepoznáváte mě? a říkal,
dyť syn je celej já.

LS: ((smích))

MH: jo? čili byl hrdý na svého syna. Menšíka ((Vladimír Menšík)) sem
milovala. nemám ráda Bohdalovou ((Jiřina Bohdalová)).

LS: hm

MH: Bohdalová je dobrá herečka, ale když sem ju viděla párkrát,
například ve sklepě, jak eem ještě s Přichystalem ((Jiří
Přichystal)), s tím brněnským tenoristou tam popíjeli, a smála se až
jí bylo vidět do krku, to chování Bohdalové nesnesu. já si nesmírně
vážím, sem si vážila Medřické ((Dana Medřická)), Vydry ((Václav
Vydra)), ta stará garda, jo? to byli herci. eem měla sem hrozně ráda
reznera ((Boris Rösner)). jo? to byl charakter. em celé em opravdu,
myslím si, že my, u nás byli vynikající herci, i v divadlech,
divadlo za Jiříkovskýho ((Václav Jiříkovský))v Brně, to byla klasa.
opera naše, i opereta. výpravný operety v Brně byly, jo? v Redutě
((Reduta)), a pak hráli právě Na hradbách ((Městské divadlo Na
hradbách)) že? em myslím si, že co se herců dotejče, máme, máme
kvalitu. že máme kvalitu. a em nev- nemůžu říct, co bych vám
menovala to co znáte, to je zbytečný se s tím zdržovat, ale na řadu
herců, no Pešek ((Ladislav Pešek)) přece, že.

LS: hm

MH: a přitom to byli lidé charakterní, slušní. já eem Hrušínský
((Rudolf Hrušínský)), že? ovšem ty mladé Hrušínské už tak, to už
není vono. to už není vono. a em jestliže si musí ee herec
vytancovávat v televizi popularitu, to mně připadá dost trapný.

LS: hm

MH: jo? ukáže co umí, to je pravda, ale myslím si, že to není
důstojný. jo? Vinklář ((Josef Vinklář)) přece, to, jo? eem mám ráda
určité režiséry, Moskalíka ((Antonín Moskalík)), jo? klajna, ((Dušna
Klein)) to to to sou přece, Krejčíka ((Krejčík)), to sou kvality. že
se ti básníci ((Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí
o iluze, Jak básníkům chutná život)) slavní jak přišel zá těch ten
ee to je, to se dá vidět ixkrát po sobě. Pyšná princezna, to můžete
vidět několikrát. a ty moderní už těžko. už těžko. já špatně vidím,
jo? protože

((rozhovor na 40 sekund přerušen příchodem ošetřovatelky))

LS: tak my už sme vlastně vyčerpali všechny otázky,

MH: no, já si myslím, že sem vás [zdržovala,]

LS: [((smích)) né.]

MH: že ste se toho moc [nedověděli.]

LS: [né, né.]


Konec rozhovoru


1
 
Quote code
0.
 
Interview code
23:2
 
Interview line
3:2329
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno