Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Bozena_(1924).txt
 
Quote category
Whole interview
 
Quote
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 14.10.2009, Klub seniorů Juliánov















Datum narození: 1924; sourozenci: bratr (1920), sestra (1930)

Povolání rodičů: otec policista, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: Juliánov (Židenice), když bylo narátorce 15
let, přestěhovali se na Špačkovu (Juliánov - Židenice).

Povolání: Vyučená švadlena, 1943 se jí narodilo dítě, poté byla
v domácnosti do roku 1960, kdy začala pracovat jako dělnice ve
skladu.















JV: tak konečně sme na to přišli ( )

BK: hluk je tady teda pěkný.

JV: ne, tak to nevadí, my to nějak zvládneme, říkám, je to hodně
hodně citlivé a nemusíte se bát... takže vy ste paní Božena

BK: Božena [K.]

JV: [K.,] narozena v roce dvacet štyři

BK: mhm

JV: a narodila ste se v Brně?

BK: hm

JV: a v Líšni nebo?

BK: ne v Žideni-

JV: v Židenicích

BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně

JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?

BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu

JV: ano

BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu

JV: mhm

BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské

JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?

BK: tatínek byl policista,

JV: mhm

BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.

JV: byla v domácnosti.

BK: mhm

JV: měla ste sourozence?

BK: ano ano dva.

JV: bratra sestru?

BK: bratra a sestru

JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo

BK: uprostřed

JV: uprostřed

BK: uprostřed

JV: dobře

BK: no

JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?

BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,

JV: mhm

BK: dámská krejčová (myslim)

JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou

BK: no už už

JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]

BK: [no no no ano ano]

JV: a ze školy ste odešla v roce?

BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku

JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]

BK: [pak sem ty tři roky] chodila

JV: to znamená do roku štyrycet dva

BK: ano

JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?

BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný

JV: hm

BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]

JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení

BK: ano jinak bysme byli

JV: hm

BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...

JV: takže dítě se vám narodilo v roce?

BK: třiaštyrycet

JV: třiaštyrycet

BK. no posledního prosince, takže...

JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]

BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti

JV: mhm

BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti

JV: mhm

BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?

BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,

JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho
věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste...

BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili
s rodiči, [to se naši báli]

JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování
[kin]

BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly
( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme
chodívali společně na vý- do kina do divadla.

JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku

BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.

JV: mhm

BK: v Židenicích byly štyři kina a divadlo taky nebylo nedostupný,
třeba Večerní Brno nebo takhle nebo Reduta, to sme chodívali.

JV: a ta doba, kdy ste už přestala chodit do kina?

BK: no to sme mohli chodit stále.

JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina

BK: no teď už se to samozřejmě

JV: a právě mě zajímá

BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]

JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]

BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.

JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla
byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první
film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše
vzpomínka nejzazší]

BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JV: Sněhurka

BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase

JV: hm

BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase
chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie))
a takový ty krásný filmy, [české filmy]

JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee

BK: no

JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?

JV: do těch deseti let

BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.

JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní

BK: tak asi, no

JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.

BK: ano

JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,

BK: ano

JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]

BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší

JV: mhm

BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]

JV: [takže ona se starala o děti]

BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?

BK: ano

JV: a (tak)

BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice

JV: hm

BK: to sem už říkala

JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?

BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda

JV: mhm

BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia

JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]

BK: [ano ano]

JV. do těch deseti let navštěvovala

BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]

JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží

JV: takže to už v tom pozdějším věku

BK: (ano no)

JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]

BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas

JV: hm

BK: (eště zase sem párkrát)

JV. ale v tom dětství asi moc ne

BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic

JV: hm

BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický

JV: mhm

BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko

JV: mhm

BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.

JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]

BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo

JV: mhm

BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo

BK: ano

JV: tatínek zase rád chodil asi do kina

BK: no ano

JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee

BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...

JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...

BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm

BK: jo, to to nebyl problém jako.

JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]

BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký

JV: hm

BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali

JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?

BK: (ani ne) ani ne

JV: ne

BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne

JV: ne

BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě

JV: hm

BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]

JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?

BK: ne ne to ne [to]

JV: [ne]

BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.

JV: sváteční záležitost.

BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.

JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?

BK: ne ne

JV: ne

BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]

JV: [můžete mluvit trochu nahlas]

BK: no

JV: nebojte

BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě

JV: hm

BK: a to ani tak ty (náni) nebyli

JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]

BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě

JV: mhm takže ste spíš [byli doma]

BK: [a nebo školní] výlety

JV: spíš doma ste byla

BK: ano ano

JV: moc ste nechodila po venku

BK: ne ne ne

JV: nelítala ste

BK: to ne to se nedalo vůbec ne

JV: ne?

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš

JV: vzpomněla byste si...

BK: výlety a takhle to se chodilo.

JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?

BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...

JV: hm

BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.

JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]

BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.

JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co
ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě?

BK: no tak

JV: se to rozšířilo to spektrum

BK: určitě určitě se to rozšířilo

JV: vzpomněla byste si...

BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až
do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často
nechodili

JV: hm už to bylo víc z ruky

BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo

JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo
tím spojením

BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci.

JV: mhm

BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko]

JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu

BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci,
to bylo v devětatřicátým.

JV: hm

JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola]

JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee
v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak?

BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený,
i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl
protektorátní policajt, že to

JV: mhm

BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a
dusili.

JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla
byste si na nějaké oblíbené kino v té době?
BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady (
) [všechno je to zrušený]

JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch
štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste
chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své
kino,

BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl]

JV: [ten Sport]

BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný]

JV: Hvězda?

BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni

JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla

BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky,
to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu

JV: mhm

BK: a avija ((Avia)) v Černovicích

JV: mhm

BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( )

JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát?

BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to
už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]

JV: [ale myslím,] jestli si vzpomenete třeba na ten prostor toho
kina, jestli vám nějak ulpěl v paměti eee ten interiér nebo jestli
na vás nějak povzneseně

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: tak to ste měli ( ) asi jako úžasnou zkušenost ((smích))
BK: ((smích)) a potom tedy se postavil ny- na tom Karáskově náměstí
se postavil

JV: mhm

BK: se postavily ty kostely různé, že, to už sme tam nebyli, ale
takže to bylo...

JV: a myslíte si, že vás třeba ta vaše víra eee husitská ((Církev
československá husitská)) ste říkala

BK: no

JV: ee nějak jakoby ovlivnila ve vztahu k tomu chození do kina nebo
v poměru, když to tak řeknu k [filmu?]

BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy

JV: mhm

BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]

JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]

BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]

JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše

BK: no ano ano

JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]

BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina

JV: mhm

BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše

JV: v čem myslíte [no]

BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak

JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]

BK: [no ano no tak] za první dražší

JV: no

BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní

JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]

BK: [ano ano] ano ano

JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano

JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee

BK: ano třeba

JV: oblékla nebo [strojila ste]

BK: [no tak]

JV: když ste šla do kina

BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že

JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]

BK: [ne ne] ne ne ne

JV: podle nějakejch šablony, takže to ne

BK: to ne, to spíš podle toho filmu

JV: mhm

BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky

JV: mhm

BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))

JV: jo

BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee

BK: no

JV: až na vyjímky ee

BK: no

JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko

BK: no [taky]

JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?

BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano

JV: takže důležitý byl ten film

BK: ano, určitě, [protože]

JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]

BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko

JV: mhm

BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že

JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film

BK: ne ne

JV: ani jako děti?

BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě

JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...

BK: tam dycky byl dozor.

JV: dycky býval mhm

BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]

JV: [takže ste] byli ukáznění.

BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]

JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?

BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport

JV: mhm

BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.

JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]

BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale

JV: bonbóny

BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.

JV: mhm

BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,

JV: mhm

BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.

JV: mhm

BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]

JV: [a když ste byla už třeba] když ste byla třeba už trošku starší
a chodila ste

BK: no no

JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)

BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,

JV: mhm

BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že

JV: mhm

BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.

JV: [vedoucí?]

BK: [ano ano] ano

JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]

BK: [Sokola,] třeba výletu, ano

JV: Sokola

BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)

JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství

BK: od dětství, no [tam se]

JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]

BK: [ano ano naši] věděli,

JV: mhm

BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.

JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?

BK: ne, to si nepamatuju

JV: ne

BK: ( )

JV: nevzpomínáte si

BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?

BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina

JV: mhm

BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.

JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]

BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr

JV: mhm

BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem

JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.

BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.

JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba

BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...

JV: mhm

BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc

JV: jo

BK: neviděla

JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší

BK: o čtyři

JV: o čtyři roky mhm

BK: jo

JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší

BK: o deset let

JV: o deset let

BK: no takže to už bylo

JV. takže ona byla jakoby

BK: no (velký) bylo bylo

JV: mě napadlo, jestli vaše sestra, že třeba nechtěla také se
zúčastnit ee...

BK: no ta ta by možná jenže ta potom v osumašedesátým utekla do
ciziny

JV: mhm

BK: pětadvacet let žila v Americe, vychovávala tam svoje děti, teď
se teď se vrátila, žije tady a ta si už ani moc nepamatuje

JV: [tak kdyby měla zájem, můžete se jí zmínit]

BK: [a nechce pamatovat ne] nechce pamatovat ona je taková prostě s
velkým nadšením se sem vrátila <a teď se jí tady nelíbí, lituje>

JV: hm ale přede to dětství je myslím bráno jako taková

BK: no

JV: jako vždycky jako ta nejlepší ( )

BK: no, jenže jenže já už sem si s ní nerozuměla

JV: hm

BK: eš- obzvlášť když mně ji dávali na hlídání, takže ona byla
taková rozmazlená a já sem

JV: <jo, dobře>

BK: ji zas dostala na ((smích))

JV: tak to nebudem nebudu zanášet.

BK: dostala jsem ji na starost a ona mě to už sme samozřejmě byly ty
party chlapců a děvčat a

JV: už to bylo jiné

BK: a ona žalovala a takhle

JV: tak tam byl velký rozdíl věkový

BK: no

JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...

BK: no jistě

JV: rozebírali ste to?

BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.

JV: jo

BK: jo no jistěže, to je

JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]

BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty

JV: s děvčaty

BK: no to se spíš

JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]

BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže

JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?

BK: ano no jistě

JV: jo

BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no

JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]

BK: [((smích)) ne ne ne ne no]

JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?

BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež

JV: mhm

BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.

JV: to ste viděla?

BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.

JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně

BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))

JV: aha

BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.

JV: to si najdeme už kdyžtak

BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...

JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...

BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně

JV: tady na sokolovně?

BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a vy ste chodila třeba do vlastně toho kostela ee provizorního
teda jak často?

BK: jenom v neděli.

JV: každou neděli.

BK: jenom v neděli to bylo.

JV: častěji [ste nechodila.]

BK: [ne ne] ne to ani nebylo možný (..) a ten židenický kostel, když
už potom stál, tak nevim, možná že teď se tam dělají or- koncerty
varhanní a tak, ale to už to už je jiná doba, jak sem měla děti, tak
já už sem potom do kostela nechodila.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jo (...) a když ste teda už vy byla ve věku, kdy (...) když ste
byla ve věku, kdy už vlastně ste se od těch začala třeba zajímat ee
aktivně víc sama už to nebylo tak, že by vyloženě třeba ten tatínek
vám vybral film jako malému dítěti vhodný pro vás, tak ee jako
vybírala ste si to na základě em jakých informací, zjišťovala ste si
třeba nějaké recenze ee v novinách nebo e e hledala ste plakáty po
městě e programy kin?

BK: no já mám takový dojem, že žádný takový filmy ani nebyly.

JV: jaké myslíte?

BK: takový s- který by byly tak strašně nevhodný.

JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v
tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti
čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o
tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a
nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala.

BK: možná možná před každým tím kinem

JV: mhm

BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci
tam budou [tak takhle sme to jenom]

JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste
věděla, že v určitou hodinu e [bude představení]

BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to
přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den
bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film,

JV: takže spíš před...

BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to...

JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy,

BK: no no no no

JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku
bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste
neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém
těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího
kina.

BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu
netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za
nějaký čas i blíž.

JV: mhm

BK: takže to nějak jako...

JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou
oblíbenou herečku nebo herce?]

BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci,

JV: vzpomněla byste si,

BK: my sme

JV: koho ste měla ráda?

BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si
sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si
vyměňovaly fotky herců.

JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo?

BK: to se dostaly koupit.

JV: každý

BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie.

JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat
jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda?

BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají
pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si
zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale
oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě].

JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento
herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste
jich měla str- jako velkou škálu,

BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek))

JV: mhm

BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám
neřeknu to jméno, ale je to je to

JV: Burian ((Vlasta Burian))?

BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše
maminka si ho

JV: hégr ((Karel Höger))?

BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry
a sestrami

JV: mhm

BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla
od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.

JV: jo a vzpomněla byste si na nějaký film třeba ve kterém hégr
((Karel Höger)) nebo Pešek ((Ladislav Pešek)) nebo Vojta ((Jaroslav
Vojta)) hráli?

BK: no tak i určitě všechny.

JV: oblíbený

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český
nebo ee

BK: no určitě

JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na
německé, ruské]

BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro
nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald))

JV: mhm

BK: a edý nelson ((Eddy Nelson))

JV: mhm

BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi
samozřejmě, že jo.

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?

BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.

JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla

BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili

JV: takže to až po válce

BK: no no no

JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,

BK: no to asi ne

JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.

BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)

JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...

BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě

JV: myslíte ještě do začátku války?

BK: no

JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))

BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli

JV: [tak to sou herci a herečky]

BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo

JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]

BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy

JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,

BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.

JV: mhm

BK: takhle sme se u toho bavily.

JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.

BK: určitě taky, no no

JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]

BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek

JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?

BK: [ne ne ne ne]

JV: [také ty komponenty]

BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to

JV: tak spíš na vás zapůsobil

BK: ano ano (..)

JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...

BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo

JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?

BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy

JV: i za války?

BK: skoro tajně, protože

JV: mhm

BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté

JV: hm

BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...

JV: myslíte teď ee období protektorátu?

BK: ano ano ano ano

JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]

BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že

JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?

BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili

JV: mhm už bylo oficiálně povoleno

BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat

JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?

BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako

JV: s tím Sokolem

BK: s tím Sokolem

JV: jo

BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]

JV: [hm a kromě Sokola no]

BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]

JV: [aha]

BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]

JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]

BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]

JV: [mhm]

BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo

JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?

BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]

JV: [jo] áá

BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )

JV: hm

BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili

JV: hm

BK: jo? <takže to...>

JV: jako mezi sebou jo?

BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak

JV: ja sem...

BK: to byl to byl to se

JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]

BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou

JV: hm

BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích

JV: hm

BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)

JV: hm

BK: ne- nemohli ste si tak nějak moc dovolavat, potom když nastala
ta druhá doba po tym osmašedesátým, tak zase sme se stahovali
skupinky zase sme si stavěli chaty u vody a zase sme utíkali zase,
aby děcka mohly mít volnost, aby si měly, takže to byla taková doba.

JV: eee ještě bych se vrátil k těm místním kinům, [jak ste říkala,
že ste je hojně navštěvovala]

BK: [ano no no no]

JV: vzpomněla byste si na nějaké rozdíly mezi nimi, jestli byly?

BK: no tak snad snad

JV: třeba interiér kin [nebo přístup zaměstnanců]

BK: [no to ano]

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

JV: [to byl uvaděč nebo...]

BK: [majitel majitel] toho kina

JV: majitel

BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal]

JV: [ano?]

BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o
devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší
chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli
být už zase doma, takže to byla taková doba, no.

JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]

BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.

JV: hm

BK: ale

JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: takže ty oponentní kina tady v tom okolí byly jakoby lepší

BK: ten (světovel)

JV: mhm

BK: to sme věděli, že to na orlovně

JV: aha

BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna

JV: mhm

BK: jo takže to byl pak bylo lido bijo ((Lido bio)) to bylo zase na
tym na té Francouzské

JV: to bylo jaké?

BK: tam v tom byly v tom se dělaly taneční

JV: hm

BK: tam chodily moje děti do tanečních,

JV: a tam

BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]

BK: [ne ne ne]

JV: neměla ste s tím problém

BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party

JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...

BK: no tak tam byl týdeník

JV: aha

BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to

JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu

BK: na Alpal

JV: [na Alpu?]

BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká

JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)

BK: pamatuju si jenom na ty večerníky

JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)

BK: [(nepamatuju si)]

JV: [nepamatujete si]

BK: to bych vám neřekla

JV: bývaly přestávky?

BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.

JV: mhm

BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.

JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]

BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.

JV: [ve městě v těch velkých...]

BK: [ve městě,] ano ano

JV: a ty kina byla jiná, to ste říkala, [že už byly takové honosné
a...]

BK: [no tak ty byly už už ano ty byly honosné]

JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?

BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten

JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu

BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý

JV: mhm

BK: tak tam to tam to asi bylo

JV: [ale to si už osobně nevybavíte]

BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]

JV: [mhm jasně, rozumím, no]

BK: to už se těžko pamatuje.

JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.

BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly

JV: mhm

BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]

JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před
tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden
v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu]

BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat
co bude

JV: mhm

BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz-
nepamatuju]

JV: [byla ste] i docela mladá, takže

BK: no to si ani vůbec nevzpomínám

JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.

BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to

JV: no

BK: se posunovalo, pohádky.

JV: já slyším, no

BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]

JV: [a to ste] viděla kde?

BK: to sme měli doma

JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,

BK: ne ne ne.

JV: to byly jako diapozitivy.

BK: diapozitivy.

JV: a nepamatujete si...

BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.

JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?

BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...

JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti

BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej

JV: ale jaký rok byste si vzpomněla

BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky

JV: ee už bych se teda přesunul do toho protektorátu, my tady o něm
pořád tak jako se zmiňovali

BK: no ano no

JV: ale nikdy sme si ho nezaměřili konkrétně ee tak bych se vás
zeptal, jak na vás působily ty změny po roce třicet devět osobně,
jak ste to vnímala tu situaci společenskou nebo dobovou.

BK: no říkam, to se právě všechno stáhlo a to sme se báli

JV: hm

BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění

JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.

BK: málo, možná že vůbec

JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]

BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo

JV: hm

BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]

JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte

BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo

JV: no

BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.

JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.

BK: no většinou

JV: většinou ano

BK: to byli

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

JV: hm [ale přesto ste se tam vypravili]

BK: [a tak] byly některý děvčata, který začly chodit s tím vojákem
(nějakym německym), tak to už sme se ji zase stranili

JV: některá třeba z vašich kamarádek ze Sokola?

BK: no právě ze Sokola ani ne, ale z toho tam kde sem se učila, tam
tam byly už děvčata z města (a všeho)

JV: a poté třeba toho co jak chodily s tim eee německym vojákem, tak
už eee ste se s nimi tolik nebavili nebo už ste se s něma
nekamarádili?

BK: no tak spolu sme pracovali, tak sme se museli s ní bavit

JV: mhm

BK: ale už naši si to nepřáli, tak sme hleděli se moc s ní nějak

JV: ale jestli...

BK: aby nás ona by byla schopna řict, poďte tam je to veselý, taky
se stalo jedné kamarádce, že že šla chodit po nějaké takové té to
jak se tomu říkalo národní (společenství) nebo co to bylo už vlastně
takový, aby se věnovali víc, aby se přátelili, no tak no tak ta měla
doma strašný peklo, když na to rodiče přišli, že že vlastně
vstoupila do takovýho spolku

JV: hm

BK: poloněmeckýho

JV: a vám třeba osobně to vadilo? protože ste říkala, že rodiče by
vám dali, kdyby se že vlastně kamarádíte s tak- s dívkou, která
chodí s německým vojákem ee a vám osobně to vadilo?

BK: no tak co mi prostě byla taková zvědavost, ale nebylo mně to
nebylo mně to milý, protože sem vlastně byla tak vychovaná

JV: mhm

BK: že (.) že to není (..)

JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]

BK: [no určitě určitě určitě]

JV: lidé byli zamlklejší...

BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,

JV: jo

BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl

JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]

BK: [no]

JV: nebo [byl hlasitější]

BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a

JV: mhm

BK: a pak na to třeba doplatil.

JV: mhm

BK: no několik takových případů, no tak sme se snažili tomu aspoň
rodiče se snažili, aby nás toho vyvarovali.

JV: vzpomenete si třeba, jestli ee vlastně měli tenkrát, když Židé
zakázáno do kin a nebo naopak byly nějaká kina, kam směli chodit?
[vymezená]

BK: [ne ne] ale myslim si, že vubec vůbec, že to měli špatný, ale
nemě- neměla sem [nikoho takovýho]

JV: [mhm kamarády]

BK: ( )

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo

BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]

JV: [hm hm]

BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem

JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]

BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci

JV: hm

BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.

JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?

BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))

JV: mhm

BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký

JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]

BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]

JV: [hmm]

BK: ve školní ( ) také

JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]

BK: [ne ne ne]

JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.

BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování

JV: mhm

BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.

JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina

BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy

JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo

BK: štyřicet tři po štyrech letech potom

JV: mhm

BK: postupně v jednapadesátým pak zase to byla taková byla to těžká
doba, já sem to prožívala spíš, protože tatínek to byl postiženém,
protože byl bombardovanej ten policejní ředitelství a taky někdy
třeba vyslechl nějaký v telefonní ústředna

JV: mhm

BK: a vyslechl nějaké zprávy, že někoho budou zatýkat, tak se snažil
jim s maminkou tajně oni to varovali, když to byl [někdo známej]

JV: [mhm]

BK: to byla opravdu těžká doba

JV: á...

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná

BK: určitě to byla to bylo velké velká

JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční

BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už
všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit
[spíš do těch divadel]

JV: [myslíte, že už] v roce štyřicet pět] byly všude televize?

BK: štyřicet pět ne

JV: já sem právě myslel jakoby těsně vlastně po tom osvobození a ten
květen [právě štyřicet pět]

BK: [no]

JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli
to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu

BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase
blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme
chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]

JV: [ano ano] aha to je zajímavé

BK: tam tam sme chytali spíš ty narážky, jo, jak ti herci dovedli
šikovně dycky něco takovýho, to sme měli rádi

JV: (dobře) a teď mluvíte o době ee [ještě jako za války]

BK: [jako ještě za války,] ano ano

JV: (..) já bych vám ještě dal seznam filmů, který mám tady ee tam
je několik filmů uvedených, které máme tak vytipované a ee poprosil
bych vás, abyste se na ně podívala a jestli si třeba na nějaký z
nich konkrétně vzpomenete, že ste ho viděla, jo, takže vlastně ee
tady vlastně je ten seznam á vlastně tady to je po několika letech

BK: no no no tak to je všecko ten Burian ((Vlasta Burian)), že tak

JV: kdyžtak vám můžu [dát]

BK: [no]

JV: tady eee propisku, jestli si vzpomenete, že ste ten konkrétní
film viděla tenkrát v té době v kině

JV: (...) teda to sou filmy promítané do roku štyřicet pět

BK: mhm

JV: to už je konec války

BK: (...) no tak já nevim, co byste tak chtěl, abych tam dělala vy
máte jinou [značku, že]?

JV: [ne ne ne] jestli si udělejte si i čárku můžete udělat u toho
filmu, nebo co

BK: jo?

JV: chcete kolečko, hlavně jestli si vzpomínáte, že ste ten film
viděla v kině

BK: no tak to tam musim udělat takou čárku, no

JV: no teda jakoby ( ) [neurčeně později třeba v
šedesátých letech, jo, ale ještě v té době toho]

BK: [jo, jenomže, no to je právě to to já vám už nemůžu právě]

JV: tak klidně můžete postoupit aj i k těm, které už vlastně to tady
vám mohlo být deset let, jo

BK: no

JV: todle jsou filmy z roku třicet čtyři

BK: no

JV: a tady vlastně sou do roku až do, pardón, tady vlastně sou celá
ta třicátá léta a tady sou štyřicátá, jo, třeba ta Sobota je z roku
štyřicet pět myslim, takže to už vám asi bylo jednadvacet let, tak
jestli si na nějaký z těch filmů vzpomenete, můžete je tam ho-

BK: dobře

JV: zakroužkovat

BK: nebo kroužek (...) no ale tak já právě n- U pokladny stál určitě
taky, ale

JV: mhm

BK: ale Ducháček to zařídí, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
no tak to vám říkám, mockrát tam na tyhle taky chodili, Moderní
doba, to je Burian ((Vlasta Burian)), že to je? Mata Hari, no to je
jasný, to to s- každý chtěl vidět

JV: ((smích)) a vzpomněla byste si teď třeba, který ten film patřil
k vašim oblíbeným tady z těchto zakroužkovaných, jestli ste nějaký
viděla víckrát?

BK: (...) nevim, já zase víc bych...

JV: nebo mužete třeba ee tak k nějakému z těchto filmů něco říct,
nějaký zážitek silný, jestli ste měla nebo eee co se vám na něm
líbilo, proč se vám to na něm líbilo, cokoliv vás napadne, nějaká
silná vzpomínka z té doby.

BK: no tak třeba ten Oldřich Nový, tak to byly filmy taky s ním
oblíbené.

JV: mysli- myslíte Roztomilého člověka ((Roztomilý člověk))?

BK: no, já si myslim, že je to Oldřich Nový

JV: měla ste ho ráda jako herce?

BK: no Muži nestárnou, to byl ( ) (...) nevim nevim

JV: takže vás ne ne nenapadá nebo nějak nevzpomínáte si na nějaký
[silný zážitek]

BK: [no já bych já bych řekla] všechny ty Burianovy ((Vlasta
Burian))

JV: mhm

BK: jenže vám to nemůžu řict, [protože že si nevzpomínám, jestli sem
je viděla tenkrát]

JV: [jestli ste je viděla tenkrát]

BK: to už vám právě nemůžu řict.

JV: dobře paní K., já vám každopádně přesto děkuju velmi,
chtěl bych se vás zeptat, jestli vás napadá ještě něco, co byste
chtěla doplnit tady k těm věcem, o kterých sme spolu hovořili, co
sme třeba vynechali nebo co by...

BK: <nevim, co sme vynechali>

JV: k tomu našemu tématu

BK: no to se ta doba byla úplně jiná jak je teď, to se musí za prvé
za prvý sme byli mladí a i když to byly hrůzy, co sme prožívali, tak
zase sme dovedli všichni to tak se jo všichni sme si dovedli pomoct
jeden druhýmu, bylo to jiná doba, úplně jiný.

JV: takže myslíte, že byla i ta pospolitost mezi lidmi [mnohem
větší]

BK: [určitě, určitě]

JV: než je dnes.

BK: žádný politický strany, nic neexistovalo, opravdu bylo
všechno...

JV: (..) v té politice, to sem přeslechl že neexistovalo nebo ste
[strany]

BK: [neexistovaly tady to, co se teď děje]

JV: to dohadování myslíte

BK: no ne všechno, třeba ee vim pamatuju si, že ee nikdy nikdo
neřekl, ty seš straník takovej nebo takovej s tebou se budu hádat
nebo prát, neexistovalo to.

JV: myslite teď ty třicátá léta.

BK: ano ano

JV: (...) dobře, tak já vám děkuju, tímhle teda ukončuju rozhovor a
sem rád, že ste nám pomohla]

BK: [moc sem] vám myslim nepomohla, ale mně je to líto, že sem vám
nemohla víc [pomoct, protože nejs- ne nera-]

JV: [ale ne tak myslim, že ste nám pomohla dost]

BK: to nedovedu tak


konec rozhovoru


1
 
Quote code
0.
 
Interview code
28:2
 
Interview line
3:2408
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno