Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Ludmila_(1920).txt
 
Quote category
Childhood (till 10 years)
 
Quote
LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do
toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši
vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala
třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji
první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé?

LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,

LČ: mhm

LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,

LČ: ano

LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,

LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]

LŠ: [ halířů <sme> em chodili, no to taky každej film sem tam chodila. to
eště hrála any ondráková ((Anny Ondráková)), víte a ty starý herci,

LČ: a tam ste vlastně začala chodit do kina?

LŠ: ano, ano, ano.

LČ: do těch kasáren.

LŠ: ano, ano to mně bylo, to sem byla eště do školy chodila.

LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?]

LŠ: [deset] roků.

LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila?

LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili
tak.

LČ: a s kým ste tam chodila?

LŠ: s kamarádkama.

LČ: ze školy?

LŠ: no ze školy, aj z domu a z ulice a tak sme se tam spíš byli ty
lidi takový víc jako spolu, víte jak jsou než jak je to dneska.

LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste
nechodila?

LŠ: s bratrem taky ano.

LČ: [on chodil s vámi,]

LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata
skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v
protektorátě taky tak, že.

LČ: a třeba když ste šla s těma kamarádkami a když ste šla s se s
bratrem, lišilo se na který film byste šli, nebo do kterého kina?

LŠ: no tak sme si mohli vybrat, to bylo strašně moc kin tady v Brně.
byly takový, říkali sme jim blechárny, malinký kine- kina třeba
elektro ((Elektra)) na Šumavské na tym rohu dole, dole tak to byl ee
tenkrát se to jmenovalo Nová ulice.

LČ: a mě zajímá, jestli třeba s tím bratrem byste šla na jiný film
do jiného kina než s těmi kamarádkami, nebo byste šla nebo jestli to
bylo jedno.

LŠ: mně to bylo jedno [jo].

LČ: [vám] to bylo jedno. [to ste]

LŠ: [my sme] spíš hráli hezký filmy.

LČ: a která kina ste v té době teda navštěvovala v těch do v těch
zhruba deseti letech? chodila ste i jinam, než jenom do těch
kasáren?

LŠ: no ano. tak to sme chodili taky do té elektory ((Elektra)),
anebo do...

((zvoní zvonek))

LŠ: jéžišmarjá. toto je dneska tady (hrozný).


((nahrávka přerušena))


LŠ: ( ) chodila že?

LČ: ano

LŠ: no tak, to bylo třeba na Lidické taky bylo ten kino to k- kino
dops ((Dopz))

LČ: ano

LŠ: jo, potom potom sme chodili ee třeba do tej Jalty ((Jalta)) taky
tam, víte? do Jalty, jak je jak je Dominikánský [náměstí],

LČ: [ano]

LŠ: a tak taky v té pasáži, to [bylo]

LČ: [a to] ste chodili takhle i když ste byli malí? v té době ste
chodili do tolika kin.

LŠ: [nó tak]

LČ: [když vám bylo těch deset třeba.]

LŠ: tak zase s těma kamarádkama jo.

LČ: jo.

LŠ: vono to nebylo tak drahý, že.

LČ: a jak ste tam chodi- jak jak ste se tam dopravovali?

LŠ: pěšky.

LČ: pěšky ste chodili.

LŠ: no pěšky.

LČ: takže do tolik velké spektrum kin ste vlastně navštěvovali
poměrně, [už v tak malém věku]

LŠ: [jo] já sem byla hrozná kinařka, víte.

LČ: mhm

LŠ: jo

LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec?

LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla
<kinařka>.

LČ: ale nezakazovala vám to?

LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že
dem do kina, no tak.

LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino.

LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak
jsem dostala,

LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho.

LŠ: od maminky <ne>.

LČ: takže vám maminka na kino nedávala?

LŠ: em-em ((míněno ne))

LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od
toho, abyste...

LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to
hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla.

LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom
ve třídě [s učiteli?]

LŠ: [ve škole] vůbec ne.

LČ: ve škole ne?

LŠ: vůbec ne. ne.

LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film
důležitý nějakým způsobem?

LŠ: zajímavý. jo.

LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo
byly tam nějaké vlivy na to jak jste...

LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska
bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo
vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam
projevovala,

LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?]

LŠ: [já si myslím že]. ano

LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten
ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech
(potom)?

LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký
měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný
takový (.) prostředek. [na tu mládež].

LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat?
nebo...

LŠ: a to ne.

LČ: ne?

LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
 
Quote code (full)
01.01.352
 
Quote code
01.352
 
Interview code
54:19
 
Interview line
283:494
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno