Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Zdenek_(1927).txt
 
Quote category
Late childhood and adolescence
 
Quote
JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em
ste psal, že tam byl široký bufet.

ZP: bufet, jo.

JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády,
housky se šunkou nebo salámem...

ZP: ano.

JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se
salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne...

ZP: na kusy.

JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět
haléřů.

ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro
gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě
se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z
cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo
pět halířů.

JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to
jedno sisi. z jakého důvodu?

ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme
neměli.

JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo...

ZP: jídlo vůbec ne.

JV: tak to sisi.

ZP: jenom to sisinko vždycky sme š...

JV: a vždycky?

ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču,
ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky
eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky?

JV: ano, slyšela jsem o tom.

ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla
citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si
někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik.
chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma,
už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em
spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu,
ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme
museli hodně šetřit.

JV: ehm.

ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl-
em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u
nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u
nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za
tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to
bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo,
na to už nebylo.

JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali,
nebo tu tu sisi?

ZP: vo přestávce.

JV: vo přestávce.

ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla
dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo,
třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se
dál.

JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce...

ZP: o té přestávce.

JV: tam...

ZP: ne.

JV: v sále ne.

ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už
si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během
toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla
podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
 
Quote code (full)
01.02.353
 
Quote code
02.353
 
Interview code
36:96
 
Interview line
1082:1172
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno