Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Author
Ludmila_(1920).txt
 
Quote category
Late childhood and adolescence
 
Quote
LČ: a já bych teďka bysme se vlastně zaměřili více na ten
protektorát, teďka by se vás zeptal tady kolega, ee co jak se třeba
změnila vaše zkušenost, de nám o to, že abyste si trošku uvědomila,
jestli ste vnímala tu situaci jinak, vlastně za protektorátu než
předtím.

LŠ: no víte, tak to už tak takový ty film, to bylo hodně českejch
filmů. to bylo hodně českejch filmů se hrálo a hodně německejch.
německejch.

LJ: a bylo v těch českých filmem i třeba německé titulky? nebo se to
kombinovalo?

LŠ: ty americký filmy už jaksi nebyly.

LJ: mhm

LŠ: ne

LJ: a vy teda zaregistrovala ste nějaký větší nárůst

LŠ: a ty tu- ruský taky ne.

LJ: větší nárůst těch německých filmů?

LŠ: bylo to, ano, ano.

LJ: a bylo to nějaký český program nebo české titulky u těch
německejch?

LŠ: voni měli taky hezký filmy ty Němci, no.

LJ: mhm a spíš ta jazyková stránka toho filmu, že to bylo jenom
německy? pro německé obyvatele a vy ste teda musela...

LŠ: no, voni no voni dávali titulky český, to sme museli si číst.

LJ: a v českých filmech? bylo něco?

LŠ: ne českej film byl českej film, jo.

LJ: v českých byly jenom české.

LŠ: jo.

LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu?

LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)).

LJ: a d- zapůsobilo to na vás, že byste si třeba vybírala míň ty s
válečnou tématikou nebo víc?

LŠ: my sme se aj na to rádi dívali, víte, co se děje jak se a to tak

LJ: takže to na vás nijak zvlášť nezapůsobilo, že byste si najednou
vybírala víc komedie v té době?

LŠ: ne komedie já nemám moc ráda ((smích)).

LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka?

LŠ: jo, pořád jo.

LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo.

LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila?

LŠ: ech, já špatně slyším.

LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce.

LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala.

LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost?

LŠ: ne ne.

LČ: ne.

LJ: a za toho protektorátu v těch kinech, změnilo se nějak chování
těch diváků? že by třeba skandovali u těch některých filmech nebo

LŠ: ne ne ne.

LJ: pořád stejně.

LŠ: pořád to, já myslím, že spíš byli ty mladí a všecko, já nechcu
nejsou všichni stejní, že, ale přece to bylo inačí.

LJ: mhm

LČ: že byli pokornější nebo tišší a ...

LŠ: no

LJ: říkala ste, že ste si brali bonbóny do kina, i za toho
protektorátu byl takový přístup?

LŠ: to nebylo k dostání už bonbóny.

LJ: mhm

LŠ: to to sme na příděl brali je jenom to co vám bylo takové sladké
jako med to bylo, a bonbóny, já nevím že bysme brali na lístky.

LČ: ale když teda ste měli jako větší nouzi, tak to neznamenalo, že
byste si míň užívali, toho kina teda.

LŠ: peněz sme měli dost za protektorátu,

LČ: mhm

LŠ: no peníze byly, protože byla taky práca, že, tak
 
Quote code (full)
01.02.353
 
Quote code
02.353
 
Interview code
54:128
 
Interview line
1293:1405
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno