Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Screenings in non-cinematic spaces
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] ještě by mě zajímalo, jestli ste byla někdy třeba u někoho doma a měl vlastní promítačku, to ne? DB: ne LR: to si... DB: takový štěstí sem neměla LR: to bylo málo lidí mělo DB: asi jó LR: mhm DB: to to se ani ani nevim, kdo by to [měl]
Dagmar_(1929).txt
sem byla v Oslavanech přes frontu, tam nás tatínek dovezl k jedněm lidem. Brno Brno hlídal tady sám. nechtěl abysme tady byly s maminkou, tak nás odvezli na venkov. do Oslavan. a tam byla ňáká dědina, ježiš z- Zakřany nebo něco takovýho, bylo to asi půl hodiny cesty, a von, najednou někdo řekl, (.) hrají tam americkej film. jéžiši, to bylo hrozný, to byla taková šalanda jakási, obyčejný židle, kde kdo jakou židli měl, kde to našel, <prostě to bylo uplně jedno>, to si donesli a z z hospody a vod- vodevšad normální židle, každý si sedl, ten tak, ten tak, žádný řady. a teď se čekalo, co bude. a kdybyste mě zabila, tak já nevim, kterej film to byl a já sem na něm byla. a byl to americkej film. a ňákej ňákej prostě uplně já nevim, co to mohlo bejt, já vůbec nevim. ale vim, že byl americkej, e byl dokonce myslim, nebyl ani s titulkama s ničim a jenom, že tam byla nějaká hudba, že tam bylo něco a to nás prostě uplně, sme to snad ani nevnímali co hrají, prostě že to byl americkej film, tak sme všichni půl hodiny sme utíkali přes pole kamsi a každej tu židli popadl, která byla, teď sme seděli a koukali sme no,
Ludmila_(1923).txt
ten němý film, a taky se ukazovalo jenom třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích, PV: hm LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to chodili. no,
Ludmila_(1923).txt
PV: a jak to vypadalo, když přijeli s filmem. co, co to znamenalo. LH: no to přijela taková, <takové auto,> jako bych řekla dodávka nebo něco takového, PV: hm LH: no a v tom měli ňáký ty aparáty a a plátno se hodilo em jako třeba v tom hostinci, když to bylo, no tak se em plátno tam připravilo, no PV: hm LH: a oni to tak nějak, jak to pouštěli nebo ne- <to už po mně nemůžete,> prostě sme [viděli film,]
Ludmila_(1923).txt
PV: jestli to bylo často, že přijeli s filmem nebo... LH: né, né, to bylo vždycky prostě něco obzvláštního.
Ludmila_(1923).txt
PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli? LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em prostě sme všichni honem šli na film.
Ludmila_(1923).txt
my sme byli i prostě děcka na vesnici, a tam nebylo nic takového. takže když jako se nehrálo třeba v těch Řečkovicích, ještě nebylo tak zařízené, nebo prostě to stálo víc peněz než sme měli, tak tam to taky stálo peníze, no ale bylo to prostě jako v menším nějaké restauraci, tam nahodili to plátno, no a prostě tam předváděli.
Helena_(1927).txt
mhm. a byla ste někdy přítomná promítání filmů v domácnosti? takle do toho roku devatenácet čtyřicet pět. HH: em ne [ne].
Edita_(1926).txt
LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti? EB: ne ne ne. LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( ) EB: ne ne ne ne ne.
Vera_(1923).txt
SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná promítání v domácnosti? VB: ne, SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal doma filmy? VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu nikoho takhle spolužačku takovou. SM: mhm mhm VB: která by měla doma kino.
Jarmila_(1926).txt
JV: byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? že měl někdo třeba, otec vašich ee někoho z vašich přátel doma promítačku? JC: ne. JV: ne. JC: to sme neměli. my sme byli tak jako...
Vera_(1913).txt
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino? VP: to ne, ale cirkus
Vera_(1913).txt
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste filmy doma nebo někteří vaši známí? VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..) už tady v Brně myslím LR: už tady v Brně VP: mhm (.) LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo VP: no asi LR: a bylo to u někoho z vašich známých VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých, anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost LR: mhm VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim] LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale pamatujete [si-] VP: [jo, třeba] sportovní [taky] LR: [sportovní,] aha VP: z tenisových utkání, LR: aha VP: z lyží, LR: aha VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky] LR: [mhm] VP: (k těm) LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde filmy? VP: jo LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo? VP: vůbec ne. LR: vůbec. VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..) tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení LR: mhm VP: na takovýho něco sme se [byl] LR: [mmh] VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat LR: a to vás zajímalo? VP: jo, to mě zajímalo LR: mhm VP: mě sport dycky zajímal
Eva_(1928).txt
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne.
Miroslav_(1931).txt
AV: byl jste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? nějaké soukromé projekce... MH: byl. AV: hm. (.) takže někdo z vašich známých měl promítačku [a byla ta možnost]... MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl univerzitní profesor, AV: hm. MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou, AV: hm. MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a... AV: hm. AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou v takovém] soukromém prostředí... MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích)) AV: <ano, to máte pravdu>. MH: dělat poznámky... AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo... MH: né... AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]... MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako. AV: hm. MH: tam vždycky někdo byl. AV: hm, hm. MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu, AV: hm. MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong, karty... AV: aha. MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel. AV: hm, hm. a tady v Brně teda? MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano. AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak vzpomenout... MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát. AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční... MH: české, české. AV: české a.. MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky. AV: hm. MH: o těch rybách, že. AV: hm. (...) takže ty příležitosti byly různé. že to byl, jste měli takový klub a prostě promítaly se filmy. MH: dokonce jeden čas o nás měla zájem estébé ((STB)), c- co to tam scházíme, co děláme... ((smích))
Miroslav_(1931).txt
AV: hm. (.) to je zajímavé ještě, přemýšlím nad těmi, ee, projekcemi, co jste se jich účastnil v těch bytech, že to opravdu muselo mít zvláštní atmosféru... MH: ano. AV: že, jak říkáte, že to byl fakt takový klub, (.) s tou promítačkou... MH: no tak tam se dělalo všechno, jak říkám, tam se promítalo, četlo se, hrál se ping-pong, karty se hrály... AV: hm. MH: jak vám říkám, jeden čas se vo to začali zajímat estébáci (STB)), co co co tam je za schůzky ((smích))
Marie_(1921).txt
MD: ne, my sme měli, promítačku? počkejte, kdo měl promítačku (.) myslím že, ne, to byl, to až sestra se vdala, tak švagr, měl promítačku. protože vím že, že filmoval, když ee když měl promoci kluk a to. a nás ještě když, když jako děti byly malý tak, třeba na náměstí, když byly, tam, plno holubů a takový, tak to, ale jinak ne, jinak sme doma neměli. LČ: ani u někoho jiného ste se ne- nebyla koukat na filmy doma. MD: ne, ne. LČ: a teďka [vlastně] MD: [dyť já] řikám, já říkám švagr, prot- pardon. né švagr, ((směje se)) ale můj, můj, dyť můj dělal v tým ((rozhovor na jednu minutu přerušen telefonním hovorem)) MD: já sem si vzpomněla, že můj dělal, můj dělal v tým. oni dělali právě promítačky, jo, a tak [měl doma] LČ: [váš manžel] MD: jo ((směje se)) tak měl doma jeden čas to a právě ty děti, děti jak byly to tak je nás filmoval, já sem šla na procházku třeba, jo, tak nás filmoval a [potom nám to] LČ: [ale to bylo asi až po] válce ste říkala. MD: no to bylo po válce to bylo, ale před válkou ne, před válkou žádné.
Marie_(1928).txt
LH: taková zvláštní otázka, byla ste někdy přítomna ee promítání filmů v domácnosti? jestli třeba někdo z vašich známých kamarádů měl doma projektor, že by promítal třeba doma? MB: ne, ne, akorát sme bydleli jako v těch Řečkovicích, tam ten promítal jako zn- (.) zn- ne spolužák, ale jako asi ó třídu chodil výš a tak n- nás tam někdy jako [pozval.] LH: [ehm.] ale to bylo v té sokolovně? MB: v té sokolovně, ale z- zvlášť tam ee měla byla místnost, že, na to. LH: takže teď mluvíte o tom kině, kam ste chodila, kde se promítalo, že tam promítal někdo z vašich známých, rozumím rozumím [tomu dobře?] MB: [no, ano,] ano.
Peter_(1922).txt
PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že by měli domácí projekci? jako projektor? PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl, PSz: hm PD: sobě samému. PSz: hm PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být atrakce, tak sem to pustil. PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se někde půjčoval]
Peter_(1922).txt
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film? no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino, starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo. PSz: hm PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků v Americe. PSz: hm PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl pravdu, ale tenkrát sem byl naivní. PSz: hm PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
Emilie_(1922).txt
EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima, takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju, maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první film. LR: dobře a vzpomínáte si teda na to cestovní kino, aspoň třeba na ty návštěvy, co (vlastně) probíhalo? EF: no, cestovní kino, to přijelo do městečka a tam si prostě udělali ten ( ), že mhm všelijak no a mhm byli sme tam pod stanem, někdy i bez stanu, že ale voni pak měli i stan později, protože abysme nezmokli, kdyby pršelo, že. no. tak se tam všechno vybalilo, židle tam byly poskládaný, my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět, no mhm takovej zázrak velikej, že. no a (bylo) to němý, jo, bylo to takový poskakování všelijaký. no ale bylo to kino. LR: mhm. EF: tak to asi tak. to je taková vzpomínka.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set čtyřicet pět. EF: ne. LR: ne. EF: ne, ne, ne.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba ještě sem si tak vzpomněl, nebyla ste někdy na promítání filmu v domácnosti? třeba u ňákého vašeho kamaráda? nevíte, že měl někdo doma promítačku? projektor? JG: my sme byli tak JV: to ne vy, ale třeba ňáký váš bohatší kamarád. JG: ne, ne. JV: [rodiče jeho.] JG: [ne, ne, ne.] JV: neměli. JG: ne. JV: hm
Jarmila_(1925).txt
LČ: a třeba že byste se ee ocitla někdy při tom, že by někdo promítal filmy v domácnosti, že by někdo měl promítačku vlastní? JH: ne takový sem [neměla]. LČ: [to ste ( )] JH: známý LČ: hm [dobře tak] JH: [to byl přepych]
Borivoj_(1927).txt
LH: teď mám tady takovou, eh poslední otázku, tady z této ee sekce, byl ste někdy ee přítomen promítání v domácnosti? BH: (..) ne. LH: nevzpomínáte si, že by třeba někdo z vašich známých, blízkých, měl projektor a [tím vám promítal?] BH: [ne, ne, ne, ne], ne, ne.
Marie_(1915).txt
LS: hm tak a teď je tu poslední otázka z té části, em jestli ste někdy byla em přítomna promítání filmů v domácnosti. MH: ne. LS: ne. MH: nikdy.
Miroslav_(1923).txt
MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo něco takovýho JV: mhm MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to, vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho, pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej film samozřejmě, to byly němé.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? třeba [že] MJ: [jo] JV: ano? MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený z půjčovny takový doma? ne. JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl, JV: mhm MJ: doma teda. JV: mhm [dobře]. MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět (tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani televize, nic, doma. JV: mhm MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to, na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no. JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty] MJ: [ja]ko doma? JV: ano. MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola. JV: á [jak] MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe. JV: mhm MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký, stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to rádi díváme. JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali? MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo. JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli, nebo MJ: no přátele to nezajímalo ( ) JV: hm MJ: jenom rodinný, no.
Jiri_(1922).txt
LČ: a byl ste v té době, teďka o něčem úplně jiném, vlastně někdy přítomný u promítání filmů doma? že by někdo měl promítačku, to ne? JH: ne ne ne, ani diáčky ((diapozitivy)) tehdy sem neviděl nebo něco takovýho, to bylo, pro nás bylo prostě sme měli takovou ten starej Telefunken jo, takový to rádio, ale to sme chytli já nevím ale dvě stanice nějaký a to bylo všecko co teda jako, informace jakákoliv jiná.
Zofie_(1925).txt
JV: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet, třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně ste asi] ŽH: [no to sem d- do kina nechodila] JV: začala tenkrát teprve ŽH: no JV: nebo později ŽH: no JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee e] ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám něco takovýho vyprávěli. JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a účastnili se em domácí projekce? ŽH: určitě ne JV: že by měl někdo projektor z rodičů, ŽH: ne JV: třeba ŽH: ne JV: z vašich kamarádů, ŽH: určitě ne. JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy [(ňákou)], ŽH: [ne] JV: jeho rodiče. ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený, to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl> někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma, ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne.
Irena_(1922).txt
LČ: a měla ste třeba zkušenost s tím, že by někdo měl promítačku doma? že byste byla účastna toho, že by se promítalo v domácnosti? ne v kině? ne. IK: to si nepamatuju.
Bozena_(1924).txt
JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma projektor. BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to JV: no BK: se posunovalo, pohádky. JV: já slyším, no BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky] JV: [a to ste] viděla kde? BK: to sme měli doma JV: přímo doma, ale to nebyl projektor, BK: ne ne ne. JV: to byly jako diapozitivy. BK: diapozitivy. JV: a nepamatujete si... BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když když Tristárky začly. JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných tímhle nedisponoval, tou promítačkou? BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát takovej maličkej to bylo... JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej JV: ale jaký rok byste si vzpomněla BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo, to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých) fotoaparáty už měli taky
Milan_(1932).txt
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma. ML: ne. LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku] ML: [no to nebylo] LR: [no a] ML: [to] nebyly promítačky, to... LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.] ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, LR: hm ML: ale nevím vo nikom, LR: ne ML: že by měli doma promítačku. LR: hm ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no, buržoazie.
Libuse_(1924).txt
MB: (...) eee setkala ste se někdy s tím, nebo byla byla ste někdy přítomná ňákému promítání filmu v vlastně doma, v domácnosti, u někoho třeba, nebo [u vás doma promítačka?] LM: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne] MB: [ne, ne nic takového]
Svatava_(1924).txt
LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši známí doma filmovou promítačku. SM: ne ne. LS: ne. SM: tehdy ne.
Miloslava_(1925).txt
JV: jo ještě jedna věc, byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti, třeba u nějaké vaší kamarádky, že by třeba tatínek její měl doma promítačku a pouštěl vám. MM: no to, ale jakých filmů? takových těch domácích. JV: může být. MM: no ano, ano. JV: [většinou samozřejmě domácí.] MM: [ano, ano, ano] takových těch a to sme taky měli. JV: taky ste měli doma. MM: ano, ano, to taky sme měli. JV: a často ste se na to dívali jako rodina, sešli ste se? MM: no, tak moc často ne, no většinou to bývaly ňáký dovolený nebo něco takovýho a to když sme se sešli, tak sme se na to dívali, ale že bysme si to nějak pořád promítali, to ne. JV: takže to pro vás nebylo něco exotického, brala ste to spíš jako normální věc. MM: ano, ano. JV: s tím, že to měly i ostatní rodiny. MM: no, no. JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to, to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to dívali. JV: a to už ste byla starší, to vám MM: tak to už sem byla dávno dospělá. JV: to už ste byla vdaná. MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu zajímavý. JV: máte ten film ještě? MM: ne, ne ((smích)) JV: nevíte kde skončil. MM: <ne, to vůbec nevim> sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec nevim.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a eště bych se zeptala, jestli ste byl někdy přítomen projekci v domácnosti. jestli někdo vlastnil z vašich známých projektor. CN: taky myslím, že v tý době ne. JV: hm CN: ne. JV: dobře. tak teďka se přesuneme CN: ale JV: no CN: přece jenom teď si nejsem jistej, de teda asi vo filmovou vosmičku nebo tak, že jo. JV: hm CN: vyloučeno to možná nebude, v takový skupině mládeže, do který, v církvi, do který sme teda tam, tam se pěstovaly uměny, a sporty všeho druhu, a tak to bych nevyloučil, docela jistě teda promítání nějakejch diapozitivů, to to určitě, ale tady asi de vo film, ale jestliže vůbec někde, tak tam, tam teda to být mohlo, zcela výjimečně, ne jako pravidelná součást takovýho programovýho teda rozvrhu. ale toto bych nevyloučil. JV: hm CN: v té, v tom dorostě teda, tam se možná někdy em dílem nějakýho člověka pro věc zaujatýho mohlo tohleto stát. ale je to už zase jenom taková rekonstrukce. JV: hm CN: nevylučuju to. JV: takže vy si na to nepamatujete, [že byste to zažil] CN: [nepamatuju, ne.]
Jiri_(1924).txt
LS: dobře. ještě se vás zeptám, jestli ste byl někdy tady v tom období před rokem štyrycet pět em účastníkem, že by se promítalo v domácnosti. JN: e- ne neměli sme nikde. LS: ne. JN: myslíte v domácí... LS: domácí promítačka, že by se doma promítaly filmy. JN: ne to sme neměli sme neměli.
Libuse_(1928).txt
KH: a byla ste někdy přítomná, nebo neměli ste doma přímo promítačku? takový to promítání v domácnostech? LN: né, to sme neměli. ne, ne. KH: ani nikdo ze známých, nevzpomenete si? LN: ze známých to nevím. jak to byly takový dětský vlastně, ale to nemám, to sem neměla kamarádku, která by měla třeba rodiče, že by nám u nich doma promítali, ne, to ne. to potom, to už až sem měla svoje děti, tak sme měli takovou malou a do toho se dávaly, to sme dělali na stěně, takovou jako plachtu bílou, jo. a zatemnili, jim promítali, ale to byly takový filmy, to se tam nastrčil, to můj muž jim ( ). ale takhle sem neměla žádnou kamarádku nebo známý, u nich doma, že by se promítaly, ne. to ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Marie_2_(1921).txt
LČ: [v Kratochvílce.] MS: tam [nebylo] LČ: [tam] MS: kino, tam sme neměli školu, tam nebyl kostel, to sme chodili do Neslovic, ale cho- jezdilo tam pojízdní kino a vím, že to mělo takový modravý nádech a to (všichni) tehdy nebylo rádio tehdy nebylo nic. tehdy se chodilo do kostela, aby se nějaké něco člověk dozvěděl a tak ti lidi chodili do toho kina, to bylo němý, hrál tam ten gramofón s tou troubou a my děcka venkovský sme lezly do oken a dívaly se. LČ: a oni promítali v restauraci nebo v [kulturním] MS: [v restauraci]. LČ: v restauraci. MS: v restauraci to bylo. to bylo jednou za čas
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v domácnosti, že by někdo [měl vlastní] MS: [ne, nikdy]. LČ: promítačku? MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má. LČ: ale [to už bylo] pozdějc. MS: [( )] LČ: [v té době, v té době vůbec]. MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.) domácí? JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď už to je víc JV: hm JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát JV: hm JJ: to nebylo taklec
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, dobře, a byl byla jste někdy přítomna promítání filmů v domácnosti? LS: ne nebyla. nikde. SM: ani si nepamatujete, že by že by někdo z vašich známých... LS: ano, měli to, ale řekla bych až po válce, to už měli eh lidé kamery, to už si filmovali, obyčejně děti. SM: jo LS: já sama když sem měla děti malé, tak sem strašně toužila po tom, abych měla kameru, abych mohla ten jejich vývoj a to to eh co už umí nafilmovat, ale nebyli sme tak to. jednou známí byli tak laskaví že, já sem jim to potom zaplatila, ale ten film sem nikdy neviděla. SM: mhm LS: voni mi pak vysvětlili že se že se to pokazilo nebo co. takže ten film sem nebyla, až potom moje moje děti, to už bylo teda také samozřejmě dávno po válce, když chodily do toho baletu, tak vystupovaly, často, v Ústí nad Labem byl eh říkalo se tomu Innemanovy sady, a původně to bylo majitele zahrada majitele (šichtovky). ten šicht to byl továrník, který vyráběl mýdlo a prací prostředky a takový, takže to prý původně bylo jeho, jestli to po válce dostal nevím zpátky ta rodina, ale tam se vybudoval takový, napřed to byl jenom svah, a pak tam udělali lavičky, tam se vešlo strašně tisíc lidí, protože Ústí nad Labem bylo dost velké město, nebo je a to pódium bylo veliké, přes celou tu šíři toho, takže tam děti jak chodily do baletu, tak nejenom oni ale s kolektivem větším, tam bývaly vystoupení pro děti, říkalo se tomu estrády, no a tydle estrády doplňovaly právě vystoupení těmi vystoupeními dětí, no a moje děti tam <tančily> takový tanec panenky, potom kopélii, no tam prostě eh v kroji dokonce, protože obě měly kyjovský kroj, tak kroj, no a poprosila sem pána, známého, který eh jako říkal že by to stálo nafilmovat ty děti. no jak sem byla šťastná, že mi to nabídl, tak sem mu to zaplatila, on mi je nafilmoval, jenže jak bylo, jak ty pásky byly asi krátké, tak on to potom poslepoval, a je to <k ničemu, protože na tom filmu> je na konci začátek třeba, nenavazují ty tanečky k sobě, protože zřejmě jenom krátký úsek, přesto že to je taky jenom několik minut ten taneček, tak on to nějak nestačil nafilmovat a pak když to sestříhal, tak je to páté přes deváté, a já už to ani se bojím někdy někomu ukázat, <protože to je úplně postavený na hlavu> SM: ((smích)) LS: to by se muselo zase celé rozstříhat, jo, SM: mhm mhm LS: což já samozřejmě zase neumím a nemám na to prostředky, nebo <tsche> je mi to líto, protože ty děti jsou vždycky jenom jednou dětmi, a byla by to památka i pro ně i pro jejich děti, <dneska, že>.
Jarmila_(1931).txt
PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla, on byl z církve PS: hm JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se něco promítalo [tak jo] PS: [on měl promítačku] JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z- proti dnešním aparátům, to byla hrůza PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) o těch týdenících už sme mluvily a (.) byla ste někdy na promítání nějakého filmu v domácnosti (.) u někoho? RM: ne ne
Frantisek_1932.txt
LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti? nebo... FR: ne ne ne. LG: takže [ste] FR: [tak] to ne LG: neznal nikoho [kdo měl] FR: [ne] LG: třeba promítačku FR: ne ne ne, to sem neznal.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku? JU: mhmh LG: ne-e JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc
Jaroslav_(1926).txt
LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo měl jako promítačku doma? JB: ne, LG: ne? JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí LG: mhm JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam byste na něco na takovýho narazila, že, ale.
Margarete_(1923).txt
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma? MK: ne LG: jo MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja povidam LG: mhm MK: na to sem ani neměla čas
Rudolf_(1920).txt
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku? RS: ne PS: ne RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_(1922).txt
LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho? LV: ne. LG: ne-e? LV: ne. LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku filmovou? LV: em-em, LG: ne-e? LV: ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: jasně, jasně. ee no a teďka bychom se vlastně vrátily úplně do toho vašeho největšího dětství, připomněli bysme si vlastně vaši vůbec dětskou zkušenost kolem třeba deseti let, když ste začala třeba chodit do kina, ee vzpomínala vzpomněla byste si na svoji první návštěvu kina? kdy jste byla v kině poprvé? LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly ee spíš kasárny, LČ: mhm LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že, LČ: ano LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl němej film a voni tam hráli vojáci, LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?] LŠ: [Ludmila_(1920).txt
LČ: mě by zajímalo ještě jednou, vy ste mluvila o kasárenském kině, o tom, že ste tam chodila vlastně na začátku. já sem se chtěla znovu zeptat, kde přesně to bylo? LŠ: ( ) to je hrnčíř- souměrná s Hrnčířskou. LČ: aha LŠ: víte? LČ: vím no. LŠ: to je Hrnčířská a druhá je kabá- u Hrnčířské musíte vystoupit, protože to je jako, a dete kousek a hned zase ta souměrná ulic na horu je Kabátníkova. LČ: a to bylo v nějakém běžném domě v zástavbě teda? LŠ: ne ne ne. z toho potom byla ta Zbrojovka. LČ: aha, takže to bylo ve Zbrojovce. LŠ: ano, to byla taková Zbrojovka tam, jo. LČ: a ta místnost samotná, kde probíhala ta představení, ta vypadala jak? LŠ: no, to bylo němý tam ještě, víte, tam hrála ta vojenská hudba tak byl tak nějakej muzikant tam a to bylo němý. LČ: ano, a ta místnost? ve které se to [promít-] LŠ: [to tam měli] nějaký takový udělaný to kino tak myslím aj sál to potom byl, nebo tak něco víte? LČ: a byly tam sedadla... prosím? LŠ: bylo to dost veliký. LČ: velký? a byla tam sedadla běžná, nebo jenom židle? LŠ: ne, tam byly jenom takový židle ((smích)). LČ: a to teda pořádali ti vojáci? LŠ: ano ano. ano, to bylo jako pro ty vojáky, no ale tak my sme tam tak taky šli, no. LČ: takže tam mohli vojáci i běžná veřejnost? LŠ: no málo tam chodili to né, ne toto taky chodili někteří lidi, ale málo. LČ: a jakto že vy ste tam tedy chodili, když ... LŠ: no tak děcka pustili, no. LČ: aha, jako jenom děti vás tam pustili. LŠ: za padesát halířů ((smích)). LČ: aha. aha. a ti vojáci tam byli přítomní na těch představeních? LŠ: ti vojáci tam hodně chodili, to bylo plný vždycky. LČ: a ta představení, vlastně jak vypadal, co bylo na programu? LŠ: na programu, ale Ondráková ((Anny Ondráková)) eště hrála víte ty herci, německý, no. LČ: a nějaké vojenské filmy, to tam nepromítali? LŠ: ne ne ne ne. LČ: ne. LŠ: vůbec ne. LČ: a třeba nějaká jiná představení krom toho filmu to tam nebývalo, nějaká... LŠ: já nevím, jestli tam měli něco potom eště ti vojáci jinýho, ale to taky nebylo každej den to kino. LČ: jasně. a jak vy ste věděli, co oni tam zrovna hrají? oni měli tam taky nějaké plakáty? LŠ: ale nám to bylo jedno. ((smích)) LČ: jo, vy ste tam jenom tak šli, že zrovna... LŠ: my sme tam jen tak šli a a voni tam měli napsaný, že dneska zrovna jako představení. LČ: mhm mhm LŠ: filmový, no. na dveřích to bylo ( ) LČ: takže to spíš byl nějakej jejich jakoby kulturní sál, kde promítali filmy. LŠ: ano ano LČ: jo. LŠ: ano ( ) měli tu Zbrojovku, a vojáků tam nebili tož že? LČ: mhm LŠ: ale, nějakej čas po válce to bylo.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee byla ste třeba někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? že by někdo měl z vašich známých promítačku doma (.) a pouštěl si třeba domácí filmy nebo nějaké jiné? LT: no podívejte se, když byly děti potom už školou povinný, tak měly takový ňáký (..) něco takovýho měly, že se promítalo s manželem ale moc tomu...
Augustin_(1924).txt
LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti? AU: no já sem, jo promítačku. LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době. AU: to si nepamatuju. LČ: hm AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti. LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery. JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové, JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu. JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem. LH: no mám to no máme. JV: ale LH: všecko na to tady. JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku. LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali? LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo. JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem? LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to. JV: takže vy ste měli promítačku? doma? LH: ano. JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy? LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře. OH: ne ne ne, LS: s tím ste se [nesetkal], OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku. OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda] LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku OH: jo já LS: a co ste si tam promítal za filmy? OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky. LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku OH: já LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl? OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal. LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy? OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je... LS: takže [vy ste ty filmy] OH: [zastaralý] LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně. OH: no tak nějak no, myslím že jo. LS: mhm (..) OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo. LS: a měl jste jich hodně těch filmů? OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon> LS: aha OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí] LS: [mhm mhm] OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky LS: aha OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč- LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí. OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom, LS: mhm mhm OH: takhle, je však je mám ještě v tom LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal? OH: no tak možná ty kamoši dva,
 
Atlas.ti code
365
 
Code parent
Infrastructure of cinemas; screenings
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno