Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Frequency of cinemagoing
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné navštěvování kina? [kdy ste přestala...] DB: [no, až] byly děti LR: jasně DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl [zájem] LR: [mhm] DB: začala televize taky, ta byla, prostě nová, [že]
Dagmar_(1929).txt
pár let, no tak to byla televize no a potom... no ale hlavně to bylo za války, to sme byly v kině s holkama každý týden
Dagmar_(1929).txt
[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a] televize.
Dagmar_(1929).txt
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak do těch deseti let] DB: [nóó], každý týden LR: každý [týden] DB: [nic] jinýho nebylo jinýho LR: nic jinýho DB: odpoledne se šlo do kina
Dagmar_(1929).txt
a to už sme chodili do kina pořád, pořád a pořád. protože televize nebyla no tak to sme jako, to sme brali jako...
Dagmar_(1929).txt
LR: vlastně když ste [chodila] do té měšťanky DB: [ano]. no. LR: takže po tom vlastně roku asi... DB: to byla válka LR: mhm, to byla válka a právě mě zajímá, jak často ste chodila do kina v tomto období, jestli se to ňák [změnilo] DB: [ne] LR: ne, [vůbec, pořád ste chodila často] DB: [ne, ne, ne, ne]. buď sme hrály [žolíka] u nás na dvoře jako holky, protože učení nebylo holt, děvče
Dagmar_(1929).txt
LR: a jak často ste chodili? DB: každý [týden] LR: [každ-] každý [týden]? DB: [nó], když se měnil program LR: mhm DB: nó, to bylo na to hrajeme do pátku, vod pátku hrajeme toto. ano deme
Dagmar_(1929).txt
no protože opravdu ne- a to ještě byly uhelný prázdniny. to se vůbec neučilo, to sme přišli do školy v kabátech, tam nám dali stránka ta a ta, to a to, tamto, vono a přijďte za týden to nebylo to bylo všechno. to byl poslední ten poslední dva tušim roky a ty byly opravdu hustý LR: mhm DB: to se to se ne- když sme se neučili, tak sme chodili do kina ((smích))
Ludmila_(1923).txt
PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli? LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em prostě sme všichni honem šli na film.
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, a jak často asi ste chodili. LH: ale no tak, moc často ne. PV: hm LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo.
Ludmila_(1923).txt
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do kina? jak často. LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina. PV: hm LH: když sme ovšem měli peníze,
Ludmila_(1923).txt
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho měsíce, když sme šli třikrát do kina.
Ludmila_(1923).txt
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl vrchol.
Ludmila_(1923).txt
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině, tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle, podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec nehrálo.
Ludmila_(1923).txt
[no tak když] sme se vdali, taky byla válka, takže toho taky bylo strašně moc, PV: hm LH: protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl zájem moc o kino.
Ludmila_(1923).txt
takže si, ve válce si vůbec nepamatuju, že bych někdy teda, jednou třeba, PV: hm LH: za půl roku nebo za čtvrt roku se šla podívat do kina. a mám dojem, že dokonce bylo i zrušeno, za té války, že se asi vůbec nehrálo. PV: hm LH: takovej dojem mám, nevím určitě, ale já sem určitě v té době do kina nechodila.
Ludmila_(1923).txt
no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,
Ludmila_(1923).txt
a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku.
Ludmila_(1923).txt
no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc odpadalo. to už sme neměli zájem.
Ludmila_(1923).txt
[ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem. jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina. ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě, PV: hm LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.
Ludmila_(1923).txt
takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.
Ludmila_(1923).txt
za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu sme nechodili do kina, opravdu ne. PV: hm LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina.
Ludmila_(1923).txt
no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný zájem,
Helena_(1927).txt
no pravidelné navštěvování kina, to teda, ee myslím tehdy, jak vz- jak ee vznikla televize já [řeknu], LR: [mm] HH: když byla potom televize, tak už sme tak pravidelně nechodili, LR: mhm HH: jenom na to, co se nám zalíbi-, co se nám jako zdálo být dobré, tá televize skutečně ten film odsunula do pozadí, škoda.
Helena_(1927).txt
LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch deseti let, chodila do kina? HH: no do tech [deseti] LR: [deseti] let HH: to tak moc ne LR: [mhm] HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to, to si nevybavuju,
Helena_(1927).txt
LR: a potom později už ste chodila častěji? HH: no častěji, byly doby, kdy sme třeba s rodiči, když sem chodila i dvakrát do týdne, LR: [dvakrát do týdne] HH: [když se] nám [něco] LR: [mhm] HH: líbilo, tak viděli sme, aha, to bude možná pěkný, tak hup a večer, já nevim, to se chodilo na šestou, nebo na osmou nebo i do- byly dokonce i na desátou byly LR: mhm HH: představení, ale to už sme jako [nechodili],
Helena_(1927).txt
LR: hm. dobře a v tom období protektorátu, chodila ste do kina více nebo méně, než dříve? HH: v období protektorátu (.) em to možná bylo tak nastejno, já nevím, to už to... (..) to bych zase tak, m- má ubohá paměť tak daleko nesahá. ((smích))
Helena_(1927).txt
no konec války no (.) em (.) to se chodívala taky, no, [do kina], LR: [mhm] HH: chodívala sem em, řikám vám, to bylo jako, takový e moje týdenní skoro, chození [no do kina.] LR: [mhm] HH: skoro každý týden, dá se říct. no.
Edita_(1926).txt
KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste nechodila moc do kina? EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.
Edita_(1926).txt
a potom se nechodilo, potom přišly děti a nechodilo se do kina a nebyly na to ani peníze.
Edita_(1926).txt
KH: který bylo blízko. (..) no a chodila ste víc nebo míň za toho protektorátu do kina? nebo nějak podobně? EB: no já myslim, že už sem chodila míň než spíš, než když sem byla jako děvče mladý.
Edita_(1926).txt
KH: no a pamatujete si zhruba jak často? EB: no asi jednou do týdne nebo jednou za čtrnáct dní. KH: [hm] EB: [sem] určitě chodila.
Edita_(1926).txt
EB: navštěvovat kina kdy sem přestala? LG: mhm. EB: asi před dvaceti lety. LG: jo. EB: jak tady (.) přišlo tady t- devětaosmdesát, do té doby se [jaksi jakžtakž]...
Edita_(1926).txt
LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do kina? EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na Kašpárka Turka a takový. LG: jo. EB: to jako LG: mhm. EB: do desíti ne.
Edita_(1926).txt
ale potom dvanáct třináct sme hrozně moc chodili do kina.
Edita_(1926).txt
LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda? EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.
Edita_(1926).txt
no tak já sem šla v patnácti nebylo mně celých patnáct sem se šla učit (.) jako prodavačka k soukromníkovi. LG: mhm. EB: a (..) to sem chodila potom na německé filmy. LG: jo. EB: to sem a zase to vytrval- to bylo tech jednou za týden nebo to (.) pořád to vydrželo, protože to byly hezký filmy že. LG: jo. EB: nám se to líbilo, času sme měly.
Edita_(1926).txt
no tak ale potom mě e že sem se vdala v sedumaštyrycátým se mně narodil první syn, že, potom v dvaapadesátým druhý a ty finance LG: jasně. EB: to všecko nebylo tak, abychom LG: mhm. EB: navštěvovali kino tolik.
Edita_(1926).txt
ale jednou řekneme za dva měsí- nebo takhle to LG: jo jo. EB: to už e-e, to už smě měli jiné, potom přišla televize a jak přišla televize. LG: mhm. EB: tak kino přestalo.
Vera_(1923).txt
mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice často, protože televize tenkrát nebyly, SM: mhm VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct let, pozdě. SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste VB: no SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?] VB: [ano chodívali do kina]
Vera_(1923).txt
SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca)) deseti let e chodí chodila do kina, VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu, SM: mhm VB: do těch prvních šesti řad,
Vera_(1923).txt
SM: mhm <tak každému jde něco, že jo> já se jenom ještě zeptám, e jestli byl pro vás v tom dětském věku film důležitý. VB: no nebyl. ne, to ne. SM: ne. VB: ne nebyl. SM: takže ste to brala spíš jako ňáké zpestření volného času [( )] VB: [tak jednou za týden] nebo za čtrnáct dnů, to sme nechodili tak často, SM: hm VB: protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina, SM: mhm VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( ) ona byla o ten rok, chodily jsme stej- do stejné školy, bratr ne, ten chodil na Křídlovickou, my sme chodily na to Mendlovo náměstí.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo potom, VB: jak sem chodila? SM: [jak často] VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc. třikrát. SM: mhm takže ste VB: protože těch korun nebylo. SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě? VB: ano SM: mhm VB: no potom už bylo taky dražší vstupné,
Vera_(1923).txt
SM: a e potom potom, po té svatbě se to se to změnilo ta četnost chození do toho kina? VB: no, ze začátku byl manžel v tom Německu, jak sem vám říkala, SM: no VB: a když se vrátil, tak sme chodili každý týden do kina. SM: mhm VB: on chodil rád do kina. SM: ale to už vlastně bylo neby- ve čtyři- e ve čtyřicátém VB: pětačtyřicátém, po válce. SM: po válce [až to bylo] VB: [ano] ano [po válce]
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) a za toho protektorátu chodila jste do do kina více? nebo méně než předtím, VB: no méně, protože SM: [méně] VB: [sem tady] vlastně byla dost sama, manžel tady nebyl, SM: mhm VB: tak sem nikam nechodila.
Vera_(1923).txt
SM: (.) a e a bě- během to- toho během té války byla ste vůbec vůbec někdy v kině? VB: ale myslim ano, to sem byla.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. a poslední věc tady z toho obecného, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina, ve vašem životě. VB: no, dokud sem mohla chodit (.) tak sem chodi- no pravidelně to nebylo tak finančně LR: mhm VB: možný, ale když už jsem byla vdaná a dávali něco, tak kino ((Lucerna)) bylo nahoře, na té Minské, v Táboře vlastně, tam se to, jako kona- e e LR: mhm VB: Tábor je vod města a Minská je důle. tak tam sme chodili, tam to bylo levný, LR: mhm VB: a tak tam sme chodili jako když bylo nějaká veselohra nebo tak, LR: mhm VB: tak sme s manželem jako šli.
Vilemina_(1919).txt
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak často? VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách LR: mhm VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na to nebylo. LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně [často], VB: [no to] ne. to nebylo možný. LR: ne VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak, LR: mhm VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom. LR: mhm VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla někde jako (.) tak se podívat,
Vilemina_(1919).txt
LR: a když ste se vdala, tak změnilo se to nějak? VB: [no (něk-)] LR: když už ste byla dospělá, změnilo se to? VB: nezměnilo, protože sem se vdala na nemocnou tchýni, LR: mhm VB: taky ochrnutou, měla ruce tak kolena se nepohla, tak se ze mě stala <pečovatelka>,
Vilemina_(1919).txt
no tak e ten určitý čas sem do do kina jít nemohla. protože byl chlapec malej, LR: mhm VB: manžel dělal sám, ( ) takže těch peněz (moc) nebylo a já sem nemohla vod dítěte, to bych nešla, ale (.) jako e potom najednou to bylo barevný,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm dobře. a v té době toho protektorátu, chodila ste do kina více nebo méně, [než dříve] VB: [míň] me- méně, LR: méně (.) protože a e důvod je VB: no zaprvní ta němčina, LR: němčina [mhm] VB: [že to se] všechno e překládalo, LR: mhm VB: tak to sem nevěděla kam e se podívat a to, byly taky zamilovaný filmy LR: mhm VB: z toho Německa, ale, prostě e no mně to nesedělo.
Vilemina_(1919).txt
tak když bylo to dítě, tak už to bylo míň, LR: mhm VB: nebyla ta možnost, jako.
Vilemina_(1919).txt
ale jinak teda nevím, já sem moc teda do toho kina vopravdu nechodila,
Jarmila_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si, kdy pro vás končilo pravidelné navštěvování kina? do do kdy ste tak chodila poměrně často, a pak už vlastně em ste třeba em chodila volněji, nebo už ste třeba přestávala chodit. JC: no já si myslím, že sme chodili pořád, protože pak sem ee tam sem se seznámila s manželem, [a to sme]
Jarmila_(1926).txt
JV: [a vzpomenula byste] si, jak často ste chodili třeba, do kina, týdně? JC: tak jednou za čtrnáct [dní určitě.] JV: [jednou za] čtrnáct dní. JC: protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a...
Jarmila_(1926).txt
JV: a tak zeptám se takle, vy ste ee říkala vlastně před chvílí, že v poslední době už moc nechodíte, JC: nó teď nechodíme [to je pravda.] JV: [a to třeba] trvá jak dlouho ((směje se)) JC: nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě ((Babí léto)), JV: hm JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo, JV: tak to může bejt takových ee pět let zpátky, šest? JC: no
Jarmila_(1926).txt
JV: takže myslíte, že ee dokud ste chodila do zaměstnání, před vstupem do důchodu, tak ste ee chodila do kina, navštěvovala ste ho poměrně pravidelně. JC: no a kdyžtak sem šla sama, víte,
Jarmila_(1926).txt
JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně už pak nechodili, to je pravda,
Jarmila_(1926).txt
JV: jak často ste chodila třeba do těch deseti let, než ste ukončila obecnou školu? JC: no tak jednou [týdně určitě]. JV: [jednou týdně.] JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) sme taky chodili.
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna? JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo?
Jarmila_(1926).txt
JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?] JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili. JV: takže i třeba [jednou] JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program. JV: takže každý týden. JC: nó, to sem chodila, to...
Jarmila_(1926).txt
JV: a poté, co ste nastoupila do zaměstnání, což bylo v roce čt- [čtyřicet jedna,] JC: [čtyrycet jedna,] JV: ee tam ee změnilo se to nějak? to bylo ještě za války, že jo, takže změnilo se nějak to navštěvování kina, chodila ste třeba častěji, méně častěji? JC: já si myslím, že sem chodila dost často, protože... JV: takže [se to myslíte nezměnilo.] JC: [nic jinýho, nic jinýho,] nic jinýho tak jako to by- to byla taková zábava, ten to, ty filmy,
Jarmila_(1926).txt
tak nevim, tak to, co bylo, a nebylo kam, tak možná nebylo kam jít, ale když sme, tak jednou tejdně sme v kině určitě za té války byli.
Vera_(1913).txt
ale chodila sem tam hodně do kina
Vera_(1913).txt
VP: no tak když sem byla tak moc malá LR: mhm VP: tak se to kino eště asi nebylo
Vera_(1913).txt
VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo]
Vera_(1913).txt
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila do kina? od těch třeba desíti do patnácti let? VP: od patnácti? LR: do [do] VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo,
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak nechodila tak VP: zas tak moc ne LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny VP: to ne, ka- každej tejden ne LR: ne VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co hráli. LR: co hrálo
Vera_(1913).txt
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne. LR: mhm VP: to byla taková dost jako ee fádní doba, LR: mhm VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější život, jinak to bylo všecko takový jako LR: mhm VP: jako ee jako za války LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý týden [nebo] VP: [no] tak pravidelně taky ne. LR: taky ne. VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
Vera_(1913).txt
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina] LR: [aha] mhm VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už v tej době sem měla zavřenýho manžela,
Vera_(1913).txt
VP: a na tak to byly takový těžký roky. LR: mhm VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
Vera_(1913).txt
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.) jestli se něco změnilo? VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam [chodila]. LR: [mhm] mhm VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho, LR: mhm VP: já sem měla myšlenky někde jinde LR: mhm VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem sama nikam jít LR: mhm VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky], LR: [mhm] VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy, kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem životě? VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a měla sem tu Janu LR: mhm VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila. LR: mhm VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda maminku.
Vera_(1913).txt
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té době tu náladu pro to LR: mhm VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako [neprožívala] LR: [mhm] VP: jo, a pak už byla televize LR: mhm VP: tak na to už mi stačila televize [potom] LR: [jo] VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
Eva_(1928).txt
LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do kina? ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva- LS: hm. ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné (.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými. s bratránkem, sem měla po o moře bratranců
Eva_(1928).txt
samozřejmě, že sem chodila také do toho kina, až sme se přestěhovali. LS: až ste se přestěhovali. ES: tak tam do toho Besedního domu ((Besední dům)). LS: hm. a to bylo? ES: to bylo kino Union. LS: hm. ES: to byly jako nepravidelné návštěvy (.) dá se říci, týdně. LS: takže jednou týdně ste říkala? ES: jednou týdně.
Eva_(1928).txt
ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale s tatínkem sem chodila každý týden.
Eva_(1928).txt
LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na představení? ES: tak na té Kounicové sme chodili často. LS: často? ES: ovšem v Králově Poli už potom sem ne- ne, nikdy nešla do biografu.
Eva_(1928).txt
LS: když ste navštěvovala ty další školy. takže se vás zeptám, jak často ste chodila do kina v tom období právě potom už, co vám bylo těch deset let, dál do toho roku devatenáct set čtyřicet pět. zase. když byste měla řádově říct, kolikrát týdně nebo měsíčně? ES: pravidelně jednou týdně. buďto v sobotu nebo v neděli. to bylo v neděli jako pravidelné s tím tatínkem. LS: takže se to nezměnilo vlastně? ES: nezměnilo se. LS: bylo to zase jednou týdně? ES: jednou týdně.
Eva_(1928).txt
LS: a ani poté, co ste se přestěhovali, se to nezměnilo, ta četnost návštěvy? ES: ne, ne. LS: zase to bylo ES: ano. LS: jedenkrát týdně?
Eva_(1928).txt
LS: hm. teď se zeptám, jestli ste v tom protektorátu chodila do kina víc, nebo míň než dřív. (...) stejně? ES: stejně, myslím, stejně.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do kina? MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně.
Miroslav_(1931).txt
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina? MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den, poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)), AV: ((smích)) MH: jenže já jsem si vydělal, já jsem totiž hrál v orchestru, víte, AV: ano, mhm. MH: takže jsem peníze měl ((smích)),
Miroslav_(1931).txt
MH: ovšem teď už jsem dvacet let nebyl. AV: nebyl jste dvacet let v kině.
Miroslav_(1931).txt
AV: (.) e, změnila se, ee, vlastně jako, mhm, ča-, mhm, jo takhle, říkal jste, že jste chodil často do kina a změnilo se to třeba v období, kdy už jste byl jako desetiletý chlapec a potom třeba pozdější doba? MH: ne, to až, jak říkám, až po válce. AV: až po válce. MH: až po válce. AV: až po válce. mhm. MH: jak říkám, to jsem byl denně v kině a dokonce dvakrát jsem byl na třech představeních, (víte).
Miroslav_(1931).txt
AV: hm. takže jste chodil do kina, hm, dalo by se říci, stejně často? MH: ano.
Miroslav_(1931).txt
AV: takže pro vás pravidelné navštěvování kin skončilo, asi... MH: v tom [devadesátém roce]. AV: [v tom devadesátém roce]. MH: vod té doby jsem nebyl v kině.
Miroslav_(1931).txt
AV: a v tom devadesátém, to bylo jenom takové rozhodnutí, že jste už potom nešel do toho kina, nebo to z něčeho pramenilo... MH: né, to byl-, to začala ta televize, AV: hm. MH: á, syn mně koupil právě video. AV: hm. MH: a člověk si začal nahrávat, právě jak jsem vám říkal, že před válkou, někdy v tom sedmatřicátým, toužil vidět tu rozmery ((Rose- Marie)) tak, voni ji asi před patnácti lety dávali v televizi, tak ji mám nahranou.
Marie_(1921).txt
MD: jo tak když sem přestala chodit, no ((směje se)) no tak v šestaštyrycátým, em to sem ještě jako tak chodila, že, ale pak se mi narodil první syn, jo, tak to už sem přestala chodit, protože to sem neměla neměla jako čas, no. pak za dvacet měsíců sem měla druhýho LČ: hm MD: syna, že, no a tak potom už až už byli trochu větší, no tak sem tam do toho kina sem šla. to sem si vždycky zavolala, zavolala, aby mně schovali, aby mně schovali lístek, že
Marie_(1921).txt
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina. LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?]. MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty odpolední a tak, protože... LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo víckrát? MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou týdně to bylo. LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to bylo trochu jinak. MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet někdy pryč. LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili do kina [tak často]. MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven.
Marie_(1921).txt
LČ: no, tak potom se nějak změnilo to, jak em jak často ste chodila do kina? MD: nó tak, to už asi jo. to už si tak nepamatuju, ale vím, že, že sme to už sme mohli vlastně to už sem mohla, to už sem vlastně mohla jít aj, aj protože to už mně bylo kolik, devatenáct, že, no tak to už sem mohla jít i prostě na večerní, jo. to už... LČ: takže se to změnilo spíš v tom, [když ste mohla] MD: [že, že už sem] mohla jít třeba na, ná na to hrála em, co já vím tenkrát kdysi jestli Mandlová? ((Adina Mandlová)) no a takový Pešek ((Ladislav Pešek)) a takový to už že jo jako na takový ty filmy už sme mohli, mohli jit, že.
Marie_(1921).txt
LČ: a takže nějaké neoblíbené ste neměla. MD: né, né. já už sem potom, potom jak sem se vdala, že, tak sem ani neměla čas. pak sem šla dělat, že, tak to sem neměla čas nějak to.
Marie_(1921).txt
MD: tak za protektorátu, to sem moc do kina nechodila, protože jak sem potom už sem byla jako pryč, že, když sem se ještě učila nebo tak, tak sem nešla, a pak sem byla pryč,
Marie_(1921).txt
MD: tak to ani nevím, to já sem tak moc potom nechodila do kina a tak... LČ: proč ste vlastně nechodila? MD: no tak zase sem měla ňáký jiný tytok, starosti. nevim, no. vím, že chodila sem, ale nevím třeba, že bych chodila pořád, že bych chodila pořád, že, no. LČ: takže ste chodila méně. MD: [no, takže] LČ: [a souviselo] to částečně i s tím, že už ste pracovala? MD: no, no takže to ne nevím, že by to vadilo
Marie_(1921).txt
no tak sem moc nemohla nemohla nikam chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne- LČ: [takže ste ani do toho kina nešla] MD: [ne, ne to, že] řekl a jaktože je vona tak dlouho doma a jaktože si tady chodí jak totok. tak sem prostě nikam nechodila, no a potom, potom začly ty nálety, že, na Brno v tom štyryaštyrycátým, to sem v Židenicích ee tetu a dvě holky, devět a dvanáct roků zabilo tenkrát. no a pak přišly ty nálety a pak bylo osvobození, no a tak to moc teda nevim, že by se do toho kina chodilo, ani nevim moc potom.
Marie_(1928).txt
MB: mm no tak my sme potom ee chodili jako pořád, pak sem se vdala, měla sem děti a tak jako sme neměli možnost někde chodit, a tak sme chodili právě do kina. LH: tím myslím třeba i po té válce mm jestli třeba, do kolika let eště ste chodila nějak pravidelněji do kina? MB: no hlavně až potom, až sem měla děti.
Marie_(1928).txt
MB: předtim sem chodila taky, ale jenom tak jako ee nepra-, no vlastně taky asi pravidelně, ale to bylo kino, jako takový v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) víte ještě se tam (točilo) takhle promítal... LH: [hm.] MB: [tam] z- jako kamarádi moji třeba, a (..) takže tam sem taky chodila, no ale já nevim přesně už jak často, ale tam sme chodili potom pravidelně dvakrát v týdnu.
Marie_(1928).txt
MB: no naposledy sem byla, je to asi rok, nebo (.) tak nějak ná tech e Vratné láhve. LH: ehm. ale nějak pravidelněji už tedy nechodíte do kina? MB: no tak já nemůžu teď chodit. LH: jasně. MB: jinak jako ee jako tady je klub důchodců a tak ee voni někdy t- chodí do kina.
Marie_(1928).txt
LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?] MB: [ne,] ne.
Marie_(1928).txt
LH: ehm, ehm. já teď spíš mluvím ee teď spíš mluvím o tom období ee ještě vlastně během války, vlastně od začátku války, do konce války, jestli třeba v průběhu války [ste chodila do kina?] MB: [no tak to sme] chodili, jo.
Marie_(1928).txt
MB: [no my sme] ee my sme chodili pravidelně teda v dvakrát v týdně, takže eh ta, to se měnilo ee dvakrát v týdnu se měnil tam film. LH: ehm. MB: tak potom to ee jako sme chodili pravidelně už. LH: takže to nebylo spíš o tom, že byste si vybrala ňáký film, na který pudete, ale jakmile byl nový film, tak [ste]... MB: [no.]
Marie_(1928).txt
LH: ehm, a chodila ste do kina více nebo méně než dříve, během protektorátu? MB: (..) no řekla bych, že (.) žé že jako že to bylo stejný, protože nakonec jiný zábavy nebyly.
Peter_(1922).txt
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna, ((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie, Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film.
Peter_(1922).txt
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem toho měl dycky nejvíc. ((smích)) PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů, PD: [jo jo] PSz: [né nějaká] jako reklamní akce. PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly. PSz: hm PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo. PSz: hm PD: no
Peter_(1922).txt
PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala. PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?] PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju, PSk: hm PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy.
Peter_(1922).txt
já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval, tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo. ale chodilo se do biásku.
Peter_(1922).txt
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně, tak to sem hodně toho zmeškal,
Peter_(1922).txt
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v Praze. PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků, nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize. PSz: hm PD: a o Praze jako.
Peter_(1922).txt
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou] PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě, PSk: hm PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo nevydrží, PSz: hm PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále. PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro vás? nebo PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
Emilie_(1922).txt
R: mhm, dobře. a poslední otázka z tohoto okruhu. kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina? EF: nó, em pravidelné navštěvování, to... N1: před deseti lety. EF: před, no em po roce osmdesát devět by se řeklo, protože to se začalo byt pro nás finančně, jó a neúnosné. a taky se mi přestaly líbit filmy. moc do toho cpali politiku. á potom ee ty filmy měly příliš mnoho postelových takových těch scén a em zkrátka a dobře a hodně se střílelo a všechno a to ee absolutně teda nevyhovovalo, takže sme úplně přestali chodit do kina.
Emilie_(1922).txt
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době, kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často? EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít,
Emilie_(1922).txt
EF: to bylo tak vopravdu málinko.
Emilie_(1922).txt
ale ee prostě poměry, které tehdy byly vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že. určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo, no.
Emilie_(1922).txt
takže sme chodívaly pravidelně do kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda znala filmů.
Emilie_(1922).txt
LR: a chodila ste do kina více nebo méně než dříve v tom období protektorátu? EF: no, řekla bych i trošku méně. méně. my sme potom raději volili vždycky, protože sme museli pracovat v aj sobotu všechno, jo. tak sme měli jen tu neděli odpoledne no tu chvílu volno, tak sme raději volili ven do přírody.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila, kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství, nepamatujete? JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může jít, tak už sme mazali. JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často. JG: no často teda. [to určitě.] JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste] JG: [určitě, no, no]
Jarmila_2_(1926).txt
em vlastně po té vaší svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase [zaměřím na to kino.] JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla. JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to (byla ste)] JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času, JV: hm JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou, JV: hm hm JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození do kina, chodila ste em [méně častěji?] JG: [to sem zase] chodila stejně. JV: chodila ste stejně. JG: protože já jenom tady do těch, JV: hm JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo málo)] JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba. JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že, JV: hm JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte, to je dobrý, to se bude, tak sme šli. JV: [na doporučení.] JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,] JG: [no tak,] to se už nechodilo, JV: ne JG: protože byl vopravdu strach, JV: hm JG: páč to ste z dálky slyšel,
Jarmila_(1925).txt
LČ: mhm a kdy ste vlastně přestala chodit pravidelně do kina? vůbec obecně. JH: do kina? až (.) hm když sem chtěla vidět nějakej film, tak sem se utrhla a letěla sem do kina, no ((smích)) <když sem to chtěla vidět.> protože ee sem se zajímala o kulturu vždycky a a chtěla sem mět taky ten rozhled trochu, no a tak když sem přišel nějakej <za komunistů dobré film, tak sem utikala do kina,> no teď už ne ve stáří,
Jarmila_(1925).txt
LČ: to potom už ne, (ale) mně spíš šlo o to, jestli až teď ve stáří ste přestala teda chodit do kina? JH: ano ano [ano ano] LČ: [jinak vlastně] ste ste snažila celý [život]. JH: [ano] můžu říct, že tak kolem té sedumdesátky. LČ: mhm JH: mně už je štyřiaosmudesát, že.
Jarmila_(1925).txt
LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji? JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a když vám teda bylo těch patnáct, chodila ste třeba častěji, když ee do kina nebo pořád stejně? JH: patnáct, jo, to už sem chodila víc
Jarmila_(1925).txt
LČ: [a] a jak často ste teda chodila, když ste chodila [trošku častějc?] JH: [no často taky ne,] (vono) nebylo peněz, já vám řikám, (.)
Jarmila_(1925).txt
LČ: a s ním ste teda chodila ňák pravidelně ( ) JH: no v neděli většinou v neděli, protože soboty se ještě dělávalo a byla škola.
Jarmila_(1925).txt
LČ: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím? JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám, byla jiná výchova než teď.
Borivoj_(1927).txt
LH: já spíš myslím, do kdy ee do kterého roku ste třeba nějak pravidelněji chodil do kina, jestli třeba ještě před deseti lety, před pěti lety, nebo jestli stále ještě třeba [chodíte?] BH: [né, ne,] ne teď teď už ne. no mohu říct, do těch padesátých let, pak už začala televize, tak už... LH: ehm. BH: u- už prostě to kv- eem to kino pominulo.
Borivoj_(1927).txt
LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...] BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)] LH: [dvakrát do týdne.] BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla.
Borivoj_(1927).txt
LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně. BH: no.
Borivoj_(1927).txt
LH: v tom roce čtyřicet dva ste nastoupil do zaměstnání, změnila se ňák ta četnost návštěvnosti kin? BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale (.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě německý.
Borivoj_(1927).txt
LH: a chodil ste do kina víc, nebo míň v této době, po tom roce třicet devět? BH: myslim, že sem chodil stejně, stejně, zas mě prostě mě (.) když některej film sem chtěl vidět, tak sem na něj šel. LH: ehm. BH: ale, že bych, jenom že bych musel jenom do kina, protože du do kina, ne.
Borivoj_(1927).txt
LH: vy ste říkal, že pak hlavně po od toho roku štyrycet dva, nebo potom... BH: ano. LH: zhruba tak, že tam j- jako tá návštěvnost těch kin trošku poklesla, protože nebyla nabídka, nebylo to, co by vás zajímalo. BH: n- nebyla to co ano, a byly jiný zájmy, už. LH: tím myslíte co třeba? BH: co? hudba.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. ee jak se vaše chození do kina a chování těch diváků v tom kině, měnilo s blížícím se ee koncem války? BH: (..) no ke konci ke konci války prakticky už ee (..) sem ani kino na- nenavštěvoval, ano. LH: ehm. BH: protože v prakticky Brno bylo vosvobozené v dubnu a (.) štyryadvacátýho dubna, že, a předtím (..) předtím byly nálety (.) to sme (.) bydleli ve sklepě, (prakticky celou dobu), to sme se neodvažovali ani em prostě být v bytě, jo, panč sme byli... LH: [hm.] BH: [zalezlí] celý osazenstvo toho činžáku, kde sem bydlel,(.) jo, takže ty kina už prostě potom pominuly, ty už potom nehrály (..) ke konci.
Borivoj_(1927).txt
LH: (..) ehm. a vzpomenete si po osvobození ee na ňákou návštěvu kina? BH: hm (...) no zase sem je navštěvoval, ale ne tak často, dá se říct už (..), že. LH: [co...] BH: [to] to už potom v těch vosmnácti, v těch vosmnácti letech k to to bylo něco jinýho. byla eufórie, byli sme osvobození. LH: hm BH: no tak byly jiný, daleko jiný zájmy jak jak kino.
Borivoj_(1927).txt
BH: [ale] říkám k- ke konci války a začátkem teda v v po po pětaštyrycátým vosvobození, tak to byly jiný zájmy, to nebyly kina.
Marie_(1915).txt
MH: já sem cho- nejvíc sem chodila do kina za války. LS: hm MH: páč to em divadlo nebylo, a kino bylo po ruce, finančně dostupné,
Marie_(1915).txt
MH: po válce, no poslední rok už ne, protože sme byli vybombardovaní, tak po válce sme se přestěhovali a em neměla sem čas ani. LS: hm MH: já sem byla tak zapřažená [ve škole,] LS: [hm, jasný.] MH: zahrada tam byla na krku, a em prostě to nešlo.
Marie_(1915).txt
LS: [no, no.] takže kdy asi teda pro vás skončila ta pravidelná návštěva kina? vy ste říkala, že za války ste chodila hodně, MH: za války hodně [a]
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře. já bych se ještě teda zeptal, do těch deseti let, vy ste teda nechodila do kina vůbec. MH: né, absolutně. LS: hm MH: kdepak, do deseti let, to, to sme měli tak akorát na sešity.
Marie_(1915).txt
MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl, LS: hm hm MH: nebylo pomyšlení. LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste chodila právě na to gymnázium. MH: vůbec ne. LS: ne? MH: vůbec ne.
Marie_(1915).txt
MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré Ľubovně,
Marie_(1915).txt
MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to... LS: hm hm MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.
Marie_(1915).txt
LS: takže vlastně ani když ste chodila na gymnázium, [ste často do toho kina nechodila.] MH: [ne, vůbec. jedině] jednou sme byli celá škola v té Lucerně ((Lucerna)), to byla událost veliká, páč se šlo pěšky z Úvozu na vrch, že, tak...
Marie_(1915).txt
MH: tak byla válka. LS: a to už ste chodila do kina? MH: to už sem chodila hodně. LS: a jak často asi ste chodila? MH: tak to se nedá říct, ale někdy i dvakrát týdně.
Marie_(1915).txt
LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než předtím. MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a domů sem se dostala jenom o prázdninách. LS: hm MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické, takže neexistovalo častějc cestovat,
Marie_(1915).txt
já em já sem nekinařila. pokud bylo divadlo, pro mě bylo divadlo.
Marie_(1915).txt
MH: [ani na kino nebyl čas.]
Marie_(1915).txt
MH: nevim, nevim, nepovím vám. já sem skutečně málo chodila do kina. to bylo tak...
Marie_(1915).txt
a potom em tak hodně později po válce, no pak bylo údobí, kdy neex- nebyl čas na kino. což já, když sem vyšetřila večer, tak sem šla do divadla, ale rozhodně ne do kina. a em v pozdějších letech sem nesnášela blízkost těch lidí, LS: hm MH: jo? ten, ten dotyk s těmi sousedy, to mně dodneška vadí.
Marie_(1915).txt
MH: za války byly ty týdeníky, pověstné, no a potom po válce myslím taky, ale jak vám říkám, já sem na kino neměla čas, a nebylo to, nebyla to priorita pro mě.
Marie_(1915).txt
MH: strašná doba, a em že bych chodila, začátek války sem vůbec, to sme byli zalezlí,
Marie_(1915).txt
ale em byli sme tak zničení, už zřízením protektorátu, že o nějaké kultuře, em ně- ne- neměl zájem. SM: hm MH: nebyl zájem vo kulturu.
Marie_(1915).txt
SM: hm em a chodila ste teda za toho protektorátu více nebo méně do [kina než] předtím. MH: [do kostela?] SM: em do kina. MH: do kina? no z do protektorátu? má je to ano. nejvíc vlastně za celej život. SM: hm MH: protože, ale až tak koncem, zezačátku ne.
Marie_(1915).txt
SM: dobře, a když se teda blížil konec války, em ee ch- ee MH: [to se] SM: [chození] do kina a chování [těch diváků] MH: [to už se] do kina nechodilo, SM: před koncem války se [nechodilo.]
Marie_(1915).txt
pamatuju si, že to bylo vo strach, aby se jim něco cestou nestalo, a to už sme měli starosti o holej život. to už kino nikoho ne- nikdo nezajímal se o kino. a divadlo už nehrálo.
Marie_(1915).txt
SM: hm a vzpomínáte si na první návštěvu kina vlastně po skončení války? MH: ne. nevzpomínám. po skončení války sme se stěhovali, sháněli byt, a em nebylo k sehnání malíř, aby nám vymaloval, a a to sem to bylo plno trápení s takovými základními věcmi. kdepak kino. to se nechodilo ani do divadla ani do kina.
Marie_(1915).txt
že. to byly jiný starosti než se jít do kina. LS: hm MH: neexistovalo.
Miroslav_(1923).txt
JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva kina? MJ: no v já trvale chodím, JV: mhm MJ: do kina,
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do svých deseti let. [jak] MJ: [do] deseti let? JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo [nevzpomínáte si] MJ: [tak jednou] za měsíc. JV: mhm dobře. MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo JV: mhm MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc. JV: mhm MJ: to já tak přesně nevím.
Miroslav_(1923).txt
a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem chodil často, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina. MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.
Miroslav_(1923).txt
JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do kina? od těch deseti let výš. MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za měsíc, no.
Miroslav_(1923).txt
JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal chodit do kina více než před tim protektorátem. MJ: no chodil, protože sem b- byl starší. JV: mhm MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů, tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě. (..) to se chodilo do kina dosť.
Miroslav_(1923).txt
JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra. MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel, tak viděl, že to bude takový nebo vonaký. JV: mhm MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války nebo naopak méně? MJ: no spíš méně. JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák spojit- mělo to spojitost [s tím] MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no. no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že jo. JV: mhm MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak potupně, no. JV: hm MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk viděl f- furt em. p
Jiri_(1922).txt
LČ: a jak jaké, vlastně o tom jsme se bavili, o těch povoláních, a kdy ste přestal vůbec chodit do kina? jako ve svém životě? JH: kdy sem přestal chodit do kina? no chodím pořád, chodil sem, dokuď mohu chodit, teď už nechodím teda, ale až do stáří.
Jiri_(1922).txt
JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků vůbec nechodil.
Jiri_(1922).txt
LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda? JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle. LČ: mhm. JH: a my sme chodili v tu středu. LČ: jo. JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti jedenácti let.
Jiri_(1922).txt
LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina sám, JH: ano. LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina? JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky, to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet, štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že? prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a, nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco takovýho, chodit do kina. LČ: takže ste chodil málo? JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej, tak sme měli jiné zájmy taky,
Jiri_(1922).txt
LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do kina, ne? JH: no chodil jsem, chodil jsem.
Zofie_(1925).txt
JV: do kolika let ste chodila tak pravidelně do kina, vzpomenete si? ŽH: no v tom v tady v Brně už bohužel ne, jedině tam JV: a em ŽH: v tom Zlíně, tam sme chodili (.) jednou týdně určitě
Zofie_(1925).txt
tady v Brně až sem se vrátila, až sem měla v roce padesát dva ee syna, takže sem potom moc kina nenavštěvovala, snad až po těch ee roku (.) co já vim, šedesátym
Zofie_(1925).txt
JV: takže vlastně jak em po tom roce šedesát dva ste ještě občas zašla, ale pak už teda ŽH: to nebylo pravidelně JV: mhm mhm mhm, a to bylo, protože ste teda byla vytížená ee v domácnosti, nebo že ste se musela starat o dítě a ŽH: ano
Zofie_(1925).txt
JV: do těch deseti let ste chodila? ee ŽH: určitě né, prot[ože] JV: [ne] ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech, nevzpomínám si.
Zofie_(1925).txt
JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em ŽH: jednou týdně JV: [jednou týdně] ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc] JV: [mhm mhm mhm] ŽH: protože sem na to neměla prostředky.
Zofie_(1925).txt
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla ste ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
Zofie_(1925).txt
ŽH: to mě zaujalo, že vy máte jenom takovej ňákej úsek ee pro vás je důležitej a já sem vlastně v tom období moc do toho kina nechodila, protože v tom Zlíně, pokud sem chodila do té školy, tak na to nebyl čas JV: mhm ŽH: jedině v n- v [sobotu] anebo v neděli.
Zofie_(1925).txt
JV: stejný plat jako váš otec, á tam ste třeba už jakoby [chodila? víckrát? no] ŽH: [tam s- tam s- chodila do kina ano] JV: a chodila ste třeba i častěji, [nebo teda ee em] ŽH: [no jenom jenom] jednou týdně, protože když byla škola, tak s na to absolutně nezbyl čas, a to se dělávalo i v sobotu
Zofie_(1925).txt
ŽH: to byly filmy, tak to ano, tam už sem chodila určitě jednou týdně.
Zofie_(1925).txt
JV: mhm, a chodila ste míň nebo víc nebo [zase jednou týdně, více více určitě, jo jo jo]. ŽH: [víc víc určitě určitě víc]. JV: takže vy ste [říkala,] ŽH: [(když)] sem dodělala tu školu JV: takže třeba dvakrát týdně? ŽH: určitě JV: jo ŽH: to sme mohli, peníze sme na to měli.
Zofie_(1925).txt
JV: (..) a em po osvobození? vzpomenete si, teď vlastně, že jo, byla euforie ee lidi byli šťastní a slavili. tak jak tady v tomhle ee časovém úseku [ste vy vlastně] ŽH: [vůbec sme,] vůbec sme to ne- nebyli, snad se ani nehrálo kina
Irena_(1922).txt
LČ: a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina, jestli to dokážete nějak [( )] IK: [] no tak myslím až za komunistů sme chodili hodně do kina pochopitelně, takže až až po tom roce osumdesát devět, LČ: aha IK: můžu říct.
Irena_(1922).txt
LČ: a jak často ste do kina do těch svých třeba kolem těch deseti let chodila, jak často to bylo to bylo... IK: no tak to sme chodili na ta nedělní představení, LČ: ano
Irena_(1922).txt
LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo... IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se chodilo takhle to,
Irena_(1922).txt
IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že,
Irena_(1922).txt
LČ: a chodila ste třeba, byste dokázala byste říct úplně nějak přesněji, jestli třeba dvakrát týdně nebo i... IK: no třeba i každý den, sme chodili. LČ: i každý den. IK: no protože vlastně, já nevim, divadlo tak moc nebylo, ale kinem sme velmi žili, opravdu.
Irena_(1922).txt
LČ: a chodili ste třeba za protektorátu do kina víc, nebo míň, nebo jako byl tam ňáký ňáký jako zlom třeba v tomto, že byste změnili tu četnost? IK: no, no to to byla taková pro nás určitý, no jak, jak bych to řekla. no chodili sme hodně do kina, hodně, pořád, protože to byla taková, taková zábava, která u mládeže převažovala.
Irena_(1922).txt
LČ: a chodily ste častějc nebo pořád tak jako stejná ta. IK: tak asi, tak se to, ale já myslím, že stejně sme chodily do kina.
Bozena_(1924).txt
JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina BK: no teď už se to samozřejmě JV: a právě mě zajímá BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize, tak to je jasný, [že že už samozřejmě] JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost] BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.
Bozena_(1924).txt
BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to tak často nechodilo, to je samozřejmý. JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní BK: tak asi, no
Bozena_(1924).txt
BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě JV: hm BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]
Bozena_(1924).txt
JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s kamarády nebo se spolužáky ve škole? BK: ne ne to ne [to] JV: [ne] BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost. JV: sváteční záležitost.
Bozena_(1924).txt
JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee kina byla větší po tom přestěhování? BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...
Bozena_(1924).txt
BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik peněz jako dnešní JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek] BK: [ano ano] ano ano JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost] BK: [ne ne ne] no ano ano
Bozena_(1924).txt
BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně nebo víc málo. BK: málo, možná že vůbec JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v nejlepších letech, ale] BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo
Bozena_(1924).txt
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin, že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že se ta fronta blížila do Brna. BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování JV: mhm BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a toto potom byla taková hodně hodně těžká doba. JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
Bozena_(1924).txt
BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo moc. JV: teď mluvíte už o konci války BK: no tak otce mně to, no.
Milan_(1932).txt
LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. ML: když začala televize. LR: když začala ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři. LR: a tam ste do kina už nechodil. ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim vás, LR: jo, jasně. ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil do toho kina. ML: podle toho, jak ty filmy běžely. LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)] ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.
Milan_(1932).txt
LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo častěji. ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to. podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.
Milan_(1932).txt
LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v závislosti právě na těch změnách. ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu em chodit na ňáký německý filmy,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali... ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže kina nepromítaly. LR: hm ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,
Milan_(1932).txt
ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl, kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.
Libuse_(1924).txt
LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do kina.
Libuse_(1924).txt
LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý týden chodila.
Libuse_(1924).txt
LM: no to se dá dá říct, že tak od toho jedenaštyřicátého roku každý týden, [to sme chodili] MB: [každý týden] mhm LM: každý týden
Libuse_(1924).txt
sem se vdávala eště za vá- za války no a v tom pětaštyrycátém roku jako sem potom měla ee měla syna, tak to už teda kino šlo bokem, bych řekla. protože na to nebyl čas a když, tak to byly ty koncerty, to divadlo
Libuse_(1924).txt
MB: (..) tak za toho protektorátu chodila ste třeba nějak e víc, nebo míň do kina, nějak se to pro vás změnilo? tím, [že to, (v tom)] LM: [e no tak] změnilo z toho důvodu, že e em, když sem byla e nasazená, měla sem ty dvanáctky, tak to už prostě nezbylo, nezbyl čas na to jít do kina, protože to bylo od šesti do šesti. MB: mhm mhm LM: to už buďto tak nebo tak. tak to to už opravdu, když tak jedině neděle, no že v neděli zas em byl jiný program. (.) byl to zvláštní ee zvláštní díl života.
Libuse_(1924).txt
MB: (to, to, to, to, to) a ňák i i třeba v tom byly nějaké změny ee, když se blížil konec války? dalo by se to tak říct, že třeba, na to třeba bylo míň času, na to kino, že byly nějaký jiný starosti, nebo em něco v tom smyslu. LM: e no e opravdu sme potom už vlastně do kina vůbec nechodili. MB: mhm LM: ke konci války. vůbec ne. vůbec ne. to už vůbec nevím esi, ani nevím, esi vůbec byly, tak to řeknu, já už nevím, esi byly v provozu vůbec.
Libuse_(1924).txt
LM: [kolem, kolem, kolem těch] kolem těch filmů, no myslím, že sme to tak vlastně vlastně vy- vyčerpaly, protože em je je fakt, že jak potom má člověk děti a chce z nich něco mět, tak už na to nezbylo tolik tolik času
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo? SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala. LS: nikdy ste nepřestala. SM: já já su pořád ((smích)) LS: ((smích)) SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka>
Svatava_(1924).txt
em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo] LS: [to je jasný]. SM: tak řekněme do těchto roků, no LS: mhm SM: až až se mně narodila dcera,
Svatava_(1924).txt
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých deseti let chodila do kina? SM: e nó em to se [nedá říct jak] LS: [(kdybyste to měla)] SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla svojí svoje peníze, že LS: mhm SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali takhle prostě bez placení. LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo měsíčně? SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek, který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od] SM: [né]. LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy? SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích)) LS: jasně hm. SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no. LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo být]. SM: [em nó] <možná jednou> ((smích)) LS: jednou za měsíc mhm. SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná,
Svatava_(1924).txt
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji? SM: ee LS: do toho [kina]? SM: [ano] ano.
Svatava_(1924).txt
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do toho zaměstnání]. SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.)
Svatava_(1924).txt
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina, když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo? SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě- LS: za týden? dokonce. [za týden] SM: [počkejte] LS: nebo za [měsíc]? SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli. LS: mhm SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím, že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
Svatava_(1924).txt
LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím? SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily. takže e určitě to asi bylo míň
Svatava_(1924).txt
LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti] SM: [aha] LS: minulému [období]. SM: [aha]. [no tak asi] LS: [( )] SM: že né,
Miloslava_(1925).txt
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila, tak to bylo em do devětatřicátého roku. potom za války vzhledem k těm poměrům a k tomu, tak sem taky chodila, ale už ne tolik. no a v pětaštyřicátém roce, to už mimo Brno, tak to sem začla chodit málo a to sem už chodila teda taky do jiných kin, různě se to střídalo, ale to sem chodila většinou v tak, v rámci nějaké schůzky, jo. no a potom, když sme se odstěhovali, tak sme bydleli přes deset let v Kyjově, no a tam sme chodili taky skoro pravidelně. tam bylo v sokolovně kino, potom se tam otevřelo aj letní kino a tam sme chodili taky pravidelně.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vy když ste se, když ste se vrátili zpátky z Kyjova do Brna? MM: tak to sme, tak to sme chodívali, to sme se nastěhovali do Králova Pole, já bydlím teď v Králově Poli a tam byly dvě kina, takže sme chodili taky dost často.
Miloslava_(1925).txt
JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často. MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden. JV: dá se říci jednou dvakrát týdně? MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě.
Miloslava_(1925).txt
MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často.
Miloslava_(1925).txt
to, potom když začal ten protektorát, tak to delší dobu sme teda nechodili vůbec do kina, protože to byly jako venku zatmění a takový poměry, to vlastně prakticky sme teda trávili doma. no a potom, když už sme si na to zvykli, zůstalo to stejný, ale když už sme si na to zvykli, tak sme chodili do toho, do těch kin,
Miloslava_(1925).txt
MM: no, no já sem potom už teda do toho kina chodila málo, protože sem taky potom byla mimo Brno zaměstnaná tak sem jenom sem dojížděla, no,
Miloslava_(1925).txt
JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do kina. MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu. JV: v sobotu ste chodívaly. MM: v sobotu sme chodívaly. JV: každou sobotu ste chodívaly. MM: ano JV: hm a v rámci pracovního týdne? MM: ne
Miloslava_(1925).txt
JV: tenkrát, v té době ste chodila do kina, to už ste asi říkala méně. MM: no, ano. JV: méně často. takže ty vaše návyky se změnily, říkala ste že MM: no, to, těma okolnostma, JV: byl strach MM: to nebylo jenom, zaprvé v těch kinech to co bylo, tam bylo málo kdy něco, že by to člověk musel vidět zaprvé a zadruhý ste se musel do toho kina nějak dostat a dostat se potom domů, jo, to bylo pěšky, potmě.
Miloslava_(1925).txt
JV: změnilo se to chování a vaše návyky, chození do kina, frekvence, s blížícím se koncem války? jak ste měla perspektivu, že už byly ty zprávy, že už fronta postupuje. MM: no tak samozřejmě že se změnilo, a sice tím, že už sme byli víc než někde takhle na tu zábavu, tak už sme byli víc upnutí na to, nemluvě vo tom, že ono teda tak když už se ta fronta blížila, tak tady toto všecko přestalo. a byly starosti, vo jídlo, o to, o to, takže, to pak už nepadalo vůbec v úvahu.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm, dobře. a eště bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina, kdy ste přestal chodit do kina. nějak pravidelně, nebo často. CN: u mě je otázka, jestli sem chodil pravidelně předtím, mně se nezdá, že by v tom byla nějaká soustavnost, eště sem se pokoušel i s manželkou o tom hovořit, vona myslí teda pokud de o její rodinu, tak že snad chodila do kina každej týden, já vůbec si nedovedu tohle vybavit, jak to bylo.
Ctirad_(1931).txt
takže pravděpodobně sem byl nějak průměrnej, jako všichni nějak se tam chodilo, když byl nějakej novej českej film, to většinou nebylo velmi často, byly plakáty, že jo, a tak člověk čet, eem odhadoval bych to vysloveně rekonstrukcí, že to teda je asi možno říct tak jednou měsíčně že sem, JV: hm CN: mohl bejt v kině, ale nebylo to zase taková soustavná návštěvnost, abych mohl říct a skončilo toto tehdy a tehdy. vono to pořádně ani nezačalo ani neskončilo, je to takový dodneška poměrně velmi namátkový skoro nebo.... JV: ale tak jednou za měsíc je poměrně často na dnešek. CN: tehdy ovšem nebyla televize, že,
Ctirad_(1931).txt
JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal, em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak? CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že to bylo trošku řidší. JV: hm CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský, myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu. to až potom, když sem byl na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně. JV: hm CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá. JV: hm CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že.
Ctirad_(1931).txt
JV: a ještě bych se zeptala, jak často ste chodili se školou do toho kina. CN: to asi mělo ňákou pravidelnost. nevim jak často to bylo, ale myslel bych em jestli to můžu odhadovat, tak určitě to mohlo bejt ne čatěji než jednou měsíčně, ale asi e né méně často než jednou za čtvrt roku, tak asi si myslím že, že to asi bylo součástí jako jindy pochoďáky když se ďály nebo tak, tak cosi takovýho tam asi bylo. JV: hm CN: toto využití teda filmu pro, pro účely vzdělávací, případně ňáký takový povinně loajální.
Ctirad_(1931).txt
takový rozsáhlejší období, ňákej jeden rok nebo tak, že sem v neděli odpoledne asi s ňákejma kamarádama, to je možný, sme se pak všichni srazili na Stadecu ((Stadion)), a, a tam byly nějaký pohádky, nebo co to bylo. JV: hm CN: vůbec nevím, jestli to byl jeden film, nebo jestli to byla taková celá sestava, tak to byla určitá taková řekl bych pravidelnost. Tady sem skoro, pokud tam nebyly nějaký výjezdy jinam, na prázdniny nebo nemoc nebo co, tak bych řekl, že to v určitým období to byla em taková nedělní samozřejmost, odpoledne že sem šel, dopoledne do kostela a vodpoledne do kina.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do kina více než předtím, než před tím protektorátem. CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct let, JV: hm CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk. JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně. CN: je to možný, asi tak, no. JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho kina, na ty pohádky, CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom, JV: a to bylo asi v kolika letech? CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. JN: kdy skončilo? (..) no to sem... LS: zkuste tak přibližně tipnout rok. JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce. LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste... JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo. LS: hm, hm. JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,
Jiri_(1924).txt
JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina,
Jiri_(1924).txt
a vod tý doby už potom chodily jenom naše a naše chodil- bylo dost těch filmů, tak to sme nevynechali ani jeden z těch... LS: jo? JN: no. moc sme taky chodit nemohli, tak se chodívalo tak jednou dvakrát týdně, ale jednou si pamatuju, že nějak vokolo Vánoc sem šel a a š- celej týden sem vim, že sem šel...
Jiri_(1924).txt
LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam byl? JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam nešlo,
Jiri_(1924).txt
LS: dobře, dyš teda se přesuneme, dyš ste byl v tom Brně, tak jak často ste tady chodil do toho kina, týdně zhruba tak, když byste měl. JN: já já bych řek tak jedou až dvakrát týdně. LS: mhm, jednou až dvakrát týdně. JN: jednou až dvakrát týdně, někdy sem to tak vynechal, někdy zase a em em chodili sme jak sme jak jesi to za to vůbec stojí,
Libuse_(1928).txt
KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba? LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium, tak sem chodila skoro každou sobotu.
Libuse_(1928).txt
KH: a jak často ste jako dítě chodila? LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti.
Libuse_(1928).txt
KH: no a když ste pak už vlastně chodila do toho gymnázia, když ste byla starší, tak jak často ste chodila do kina? LN: no tak to sem chodila taky tak jednou za čtrnáct dní nebo i za týden do toho Studia ((Studio)). KH: hm LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma, takže to už sem nesměla chodit.
Libuse_(1928).txt
KH: a chodila ste, řekla byste víc nebo míň do toho kina než před tím protektorátem? LN: no víc. za války to už sem prostě dospívala, že. tak to bylo...
Libuse_(1928).txt
LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo když mně rodiče dovolili.
Libuse_(1928).txt
KH: a dokdy ste tak chodila do toho kina? kdy ste přestala chodit? LN: no, já jsem nepřestala, já jsem s odstupem času vlastně chodila do kina pořád. celý život. KH: hm. LN: i když sem se vdala, i s manželem sme chodili. ne tak často třeba, ale jakmile byl nový film, tak to už sem, prostě, to patřilo, prostě, ee společensky. divadlo a kino patřilo jako KH: hm. LN: ke společenskému životu. jako těch, té střední vrstvy brněnské,
Libuse_(1928).txt
my sme vylezli ven po tom náletu, tak sme měli rozbitej byt, záclony vlály venku, ani jedno okno a potom už ten život byl. já nevím, jestli sem chodila už do toho kina, protože jednak já už jsem měla strach, ani myslím večer sem nesměla nikam chodit, protože to už, jednak bylo zatemnění, že. celou tu válku
Zdenek_(1927).txt
em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam chodili? bylo to teda každou sobotu? ZP: ne, to bylo výjimečně.
Zdenek_(1927).txt
tak sme chodívali my s bratrem sme chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion, se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě.
Zdenek_(1927).txt
v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici, kde se později nacházelo kino Dukla. em.
Zdenek_(1927).txt
JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně? ZP: jak myslíte, ee? JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou sobotu... ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku, myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal, vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly. jo. JV: ehm. ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili, každou sobotu sme tam byli.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, ale já myslím třeba do padesátých let, nebo do šedesátých let ste takhle chodil do kina? ZP: ne, ne to bylo do konce války do to ho pětaštyrycátýho roku, to sme chodili do kina hodně často, to sem tam taky psal, že sme chodili třeba možná štyrykrát, třikrát, štyrykrát do týdna sme určitě chodili, em někdy sme šli, to vím určitě, aj dvakrát denně sme šli do kina. JV: ehm em a takže nevíte tak asi do kdy ste chodil pravidelně. ZP: do toho pětaštyrycátýho roku. od pětaštyrycátýho roku už se to em ta společnost se rozrůz- už zase byly jiný zájmy, jo, vim, že teda třeba na škole, ale to bylo na všech gymnáziích, na všech středních školách se zakládaly takový spolky studentů,
Zdenek_(1927).txt
a už sou teda do kina už pak to nebylo tak často, ale chodili sme dál do biografu, snad jednou až dvakrát za štrnáct dní.
Zdenek_(1927).txt
JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky? ZP: pravidelně.
Zdenek_(1927).txt
JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě pořád chodil často do kina, ano, takže... ZP: pořád. JV: říkáte, říkáte... ZP: snad víc než předtím, jo,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. a eště bych se zeptala, chodili ste častěji do kina za toho protektorátu než předtim? nebo chodil ste častěji? ZP: ehm. JV: a proč? ZP: chodil. myslim si, že to byl takovej úlet vod skutečnosti, jo, že dyš byl člověk v tom kině, že zapomněl na ostatní a za- jaksi za- zaměřil se na ten požitek z toho filmu a zapomněl na to vostatní. JV: ehm. ZP: no. vzpomínám si na hajdrychijádu ((heydrichiáda)), dyš bylo po em po atentátu na hajdricha ((Heydrich)), tak že byl dokonce zákaz chodit do kina. se nesmělo. nesměly ani kina hrát, ani divadla hrát, že to bylo zakázaný. až po nějaké době se to uvolnilo zase.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a změnilo se nějak vaše chození do kina s koncem, s blížícím se koncem války? chodil ste třeba víc, nebo míň? ZP: míň, já vám řeknu proč. já sem v štyryaštyrycátým roce byl nasazenej do té techniše nodhilfe ((Technische Nothilfe)), tak už sme byli teda em byl sem nebyl sem v Brně, byl sem v tom Prostějově a v tom Prostějově sme do kina nechodili, jednak sme na to neměli ani voblečení,
Marie_2_(1921).txt
LČ: a kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? jestli byste to mohla nějak jako vymezit [(kdy ste)] MS: [celou] válku sme s mužem chodili za korunu, protože manžel dělal tu průmyslovku denní, kde ho vyučovali nejlepší profesóři ze zavřených vysokých škol (.) a my sme napřed chodili [ee]
Marie_2_(1921).txt
LČ: kdy ste kdy si pamatujete, že byste přestala chodit? to [k tomu se ještě dostaneme] MS: [no, v tom] šestačtyrycátym roce, když přišly děti, to už sme nemohli oba dva chodit,
Marie_2_(1921).txt
LČ: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste] MS: [málo.] LČ: málo. MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila častěji nebo to se nezměnilo? MS: ne, málo, [málo, málo].
Marie_2_(1921).txt
LČ: [stejně málo. tak se] možná budeme rovnou bavit o tom, když už ste byla v Brně, když ste [se sem přestěhovali.] MS: [to sme chodili každý] týden. LČ: tak to už ste chodili tedy (.) každý týden. MS: ano.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po tom co ste začala chodit do zaměstnání, tak se to nějak změnilo? MS: dokud sme neměli děti, chodili sme do kina, chodili sme (.)
Marie_2_(1921).txt
MS: [a to] každý, [každý týden].
Marie_2_(1921).txt
LČ: [(každý týden)]. a takže to zaměstnání v tom roli vlastně nehrálo, to ste chodila pořád dál. stejně. MS: no jistě, to bylo večer. večer sme chodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: tomhlenctom. a v té době ste teda chodila do kina víc, nebo míň, nebo stejně? [e (v tom)] MS: [no říkám], každý týden [sme chodili] LČ: [každý týden]. MS: s mužem.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a když se blížil konec války, tak ta atmosféra se nějak třeba změnila v i v kině? [nebo (tak).] MS: [se] nechodila kon- konec války. LČ: nechodila. MS: jak byly nálety, tak už sme nechodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a po osvobození ste nějak z- začla chodit brzo třeba na atmosféru v kinech po [osvobození se-] MS: [na to sme] byli asi zvědaví, to sem chodily ty americký filmy po válce, tak to jo. to sme byli zvědaví a myslím, že se hodně chodilo do kina. LČ: že se hr- začlo právě i [proto,] MS: [mhm.] LČ: že byly ty novinky, [jiný program]. MS: [ano, ano, ano,] ano. že na- ale to bylo asi do osmačtyrycátého roku a pak už to bylo zase [( )]
Marie_2_(1921).txt
LČ: [a vlastně] jak ste říkala, že ste teda během náletu ste nechodila a dovedla byste nějak si vzpomenout, jes- kdy ste vlastně začla zase chodit? jak brzo třeba po po [skončení války]? MS: [no, tak] hned to nebylo. Brno bylo dost rozbitý a člověk e se aji bál, pumy byly, přes Lužánky byly tam nevybuchlý pumy. Černý Pole taky byly zasažený a ste nevěděla kde co je, tak ee to se nechodilo ani do (zaměstnání) po [válce]. LČ: [mhm.] MS: to bylo všechno jako zavřený.
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně byly děcka, že JV: [mhm] JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..)
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky JV: mhm JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho JV: aha JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme) to už sem chodila myslim do měšťanky JV: mhm JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách, jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to bylo poprvně když sme byli v první měšťance
Jarmila_2_(1925).txt
pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak JV: mhm JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si netroufal tam chodit JV: hm JJ: to (.) jako děcka že (...)
Jarmila_2_(1925).txt
až potom sme byli starší v tom učení no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
Jarmila_2_(1925).txt
po válce už potom (.) člověk už tak málo JV: hm JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili JV: hm JJ: po kinách (.) jo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli (.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už sme víc jako JV: mhm JJ: chodili, [že, ale] JV: [(za té války)] JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo JV: hm JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch patnácti)] JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že
Jarmila_2_(1925).txt
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou ruku... JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný starosti JV: mhm JJ: jiný trampoty, že (...) takže
Jarmila_2_(1925).txt
JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně? JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu JV: mhm JJ: teda víc v neděli JV: mhm JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne? JJ: ne
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku (...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do kina sem tam JV: mhm JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často, chodila ste ee vlastně každou (.) neděli? JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam] JV: [protože v sobotu byl pracovní den] JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?
Jarmila_2_(1925).txt
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození, kina? na tu atmosféru, dobovou? JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda hned tak nějak někam nechodili, že JV: mhm JJ: protože to (.) [raději] JV: [ale jakmile ste se] tam dostali? JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm to znamená, vy ste tedy přestala tak pravidelně chodit do kina, když vám vyrostly děti. LS: ano jinak sme spolu chodili, no, ale chodili sme s manželem sme chodili do kina taky.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. to znamená, že do ale do toho kina už ste potom nechodili tak často třeba jako to do toho divadla, že? LS: no do divadla myslím tak stejně asi, SM: mhm LS: tak jednou týdně do divadla jednou týdně do kina. SM: takže i když i když ste měla ty starší děti, tak pak ste chodila s manželem do kina? LS: ano ano chodili sme, ano. SM: a potom kdy ste přestala tak chodit do toho kina? LS: no tak přestala, přestala sem chodit, až sem byla v Brně. protože em měla sem postupně obě děti nemocné a byly dost vážně nemocné, takže nejen že sem neměla zájem, pochopitelně, ale spíš do toho divadla pak sme zůstávali u toho divadla, měli sme předplatné a to kino už bylo, no a pak to tak zdražili že to bylo mm bylo dost neúnosné, a v důchodu vůbec nechodím do do kina, protože jenom do divadla, na předplatné.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a s těmi synovci ste chodila do toho kina asi jak často? LS: no každý týden, to bylo jednou každý týden obyčejně v neděli to bylo,
Libuse_(1929).txt
SM: už už ste chodila před tím ste vlastně chodila třeba každý týden, že, LS: no to sem chodila ale ale... SM: a teď už to bylo méně často nebo více? LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka, SM: mhm LS: nebo navečer sme většinou nechodili. SM: a co to způsobilo tu změnu, že ste chodila méně často do toho kina? LS: no, začala válka. SM: mhm LS: a sice Maloměřice nebyly nějak bombardované, ale i rodiče se báli lidé se cho- báli chodit večer moc někde z domova, kromě toho ten fašizmus byl skutečně strašný, to lidé měli strach, když někdo večer zazvonil, tak eh se třásli hrůzou, že je to gestapo. že sou to gestapáci a že nás dou zavřít nebo prohledat byt nebo mm prostě někoho hledali, takže ty em ty situace byly tak drastické pro normální lidi, že radši večer vůbec nechodili, ven.
Libuse_(1929).txt
SM: takže se dá říci, že že když ste cho- takže ste chodila jako podle toho, s kým ste šla? do různých kin. LS: no tak až po válce, když sem měla chlapce, se kterým sem začala chodit, eh přítele, tak sme byli několikrát ve městě, ale em ne moc často, já sem nesměla večer do- chodit ven, takže SM: mhm LS: to kino bylo vždycky večer, že, SM: mhm LS: a vracela sem se pozdě potom, takže to nebylo to často a ani pravidelně, to rozhodně ne, když sme chtěli.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm a takže vy už ste něco málo říkala o tom, že za té války ste chodila vlastně méně často do kina než před tím, že? LS: ano. ano. SM: mhm a mohla byste nějak jako říct proč to tak bylo? LS: no tak u mě byl vlastně dvojí důvod, zaprvé sem neměla na to peníze, já sem nedostávala žádné kapesné a matka to eh pokládala za zbytečné utrácení, a eh za druhé dávali eh prostě když bych náhodou mohla, a měla ty peníze tak by zrovna dávali třeba film který by se mi třeba vůbec nelíbil a který by byl vysloveně zaměřený tedy eh proti eh já nevím, proti nám bych řekla, SM: mhm LS: jo, takže takže sem po tom ani moc jako netoužila, v té době sem hodně četla, takže pokud sem mohla, tak sem četla i při té petrolejce, ale em i to bylo omezené, protože matka říkala plýtváme petrolejem takže,
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a já se ještě zeptám teda na to na to kino mm, řekla byste třeba že s tím blížícím se koncem války chodila ste třeba více do kina nebo spíš méně? LS: ne ne já sem spíš spíš méně, protože to bombardování to bylo tak časté v Brně, já sem byla jednou na Křenové sem byla zasypaná
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no] PS: [každý týden?] JV: no říkám to jo. PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás jako pravidelný [že ste v neděli se šlo] JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku
Jarmila_(1931).txt
PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období] JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo,
Jarmila_(1931).txt
PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc? JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden] PS: [každej týden] JV: možná že jo
Rut_(1934).txt
LG: a e kdy ste (tak) nějak pravidelně přestala chodit do kina? RM: pravidelně? no tak (...) jak dlouho no (.) jak- e (.) jakmile byla televize (.) tak e (.) to nepřerušilo teda <moje kino> (.) ale už to nebylo tak (.) přece jenom sem tam se něco vidělo a byly e a už sem byla vdaná, měla sem dítě, že, takže už nebyl ten čas (takovej) ale (.) dokuď sem byla (.) no já si myslím, že aj eště za vdana sme chodili hodně do kina (..) to mohlo být tak někdy (.) určitě do toho (..) pětapadesátýho (.) do toho pětapadesátýho roku možná i dýl (.) to sem ještě dost sme ještě do toho kina chodili, ale už to bylo takový omezený (.) ale (.) e do kina potom (.) normálně (.)
Rut_(1934).txt
LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [ (tak) chodila do kina]? RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.) chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to (.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no
Rut_(1934).txt
byli sme takový kinaři, že sme šli třeba na štvrtou (.) a když to bylo ve městě <hned sme navázali na šestou> anebo asi na osmou... když se nám něco líbilo (.) chodili sme do kina pořád.
Rut_(1934).txt
RM: a šli sme jenom (.) tam kam sme mohli (..) že do těch kin sem chodila potom (.) víc po té válce (.) jako děcko málo, že
Rut_(1934).txt
(.) nebylo to tak nějak strašně moc, že (.) sem tam (.) (protože) ke konci války vůbec už sme nechodili (.) jak už začalo e začaly být ty nálety nebo tak (.) tak to už sme vůbec nechodili do kina (.) nikam (protože) to už bylo nebezpečný
Rut_(1934).txt
RM: do kina myslím moc nechodilo (.) když končila válka LG: a kdy s- s- se teda jakoby ke konci války přestalo (.) jako (.) chodit do toho kina? vy ste říkala, že ste přestala chodit do školy RM: no ano ano (.) jak už byly (.) ty nálety častější LG: [mhm] RM: [to bylo] ee začátkem pětaštyřicátýho roku a koncem štyřiaštyřicátýho (.) to už byly nále- e to už byly poplachy (.) a to už ee (.) se lidi e báli chodit, protože určitě chodili ješče (.) ale já si myslím, že už to bylo omezený aj všechno (...) protože to měli lidi jiný starosti (.) než chodit do kina (.) za války se necho- ke konci potom tančit nebo něco neexistovalo
Rut_(1934).txt
LG: mhm a vy ste si televizi pořídila kdy? nebo RM: my sme měli první televizi myslím (.) kdy byla prvně spartakiáda? LG: nevím RM: takže (.) po té (.) po té spartakiádě (pač) to sme ju neměli (..) no to mohlo být někdy (.) já tuším něco kolem šedesátýho roku LG: mhm RM: tak nějak LG: a do té doby ste teda tak nějak pravidelně navštěvovala kina? RM: no LG: mhm RM: ale aj potom ešče [po té] LG: [aj potom] RM: taky protože tam toho moc nebylo v té televizi, že? LG: mhm RM: to sme chodili pořád do kina (..) manžel byl taky strašnej kinař (.) to sme (.) lítali z kina do kina (..) (no)
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat kina, jakoby FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?> ((smích))
Judita_(1921).txt
LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k- nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino, chodila ste do kina? JK: co? LG: než než začala válka JK: no LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do biografu? JK: (no)
Judita_(1921).txt
LG: mhm a potom po válce z- e chodila ste z- znova do těch kin? JK: jo LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala chodit do kina? JK: jaj tak to... LG: to si nevzpomenete? JK: ne to...
Judita_(1921).txt
LG: tak to nevadí, tak já tu mám e otázky teď které se týkají úplně toho prvního navštěvování kina než jakoby před tou válkou, (jestli) si vzpomenete, kdy ste byla poprvé v kině? JK: ((pravděpodobně kroutí hlavou)) LG: ne e JK: to ( ) neřeknu [vůbec nic] LG: [to nevadí] to nevadí a em před tou válkou, vzpomenete si, jak často ste třeba chodila do těch kin? JK: no to sem chodila jako mladá [holka] LG: [mhm] JK: samozřejmě pokud e eště existovaly biografy LG: mhm JK: tak sem určitě chodila samozřejmě že dneska [(už)] LG: [jo] JK: o tom nevím nic
Judita_(1921).txt
LG: no teď mám už jenom jakoby poslední část těch otázek em které se vztahují jakoby k tomu protektorátnímu období em jestli e si vzpomíná- e nebo jakoby jestli si pamatujete kdy ste přestali přestala chodit do kina? jakoby jaké byly třeba ty poslední návštěvy před tím jestli si pamatujete na tu atmosféru [jak to bylo v Brně]? JK: [no jistě tak] byla potom nastala [doba] LG: [mhm] JK: kdy Němci [nedovolili aby] LG: [jo mhm] JK: aby no- normálně člověk chodil (do) ( ) (ten se) spíš nechal zavřít (.) to byla velmi velmi smutná a škaredá doba LG: mhm JK: kterou sem já prožila (.) nejenom já samozřejmě
Judita_(1921).txt
LG: mhm jo a vzpomenete si na první návštěvu kina po osvobození? nebo jakoby když ste... JK: to teda ne LG: em-em, jo [(teď) tu mám mhm] JK: [já ( )] já byla zavřená a ztratila sem rodiče, že? za války LG: mhm JK: tak takové věci mě [absolutně] LG: [jo jasně] JK: nezajímaly
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm a s kým ste do toho kina tam chodívala, v téhle době, AB: no to sem chodívala s tetičkou, s LG: [s tetičkou?] AB: [s příbuznou, ano] LG: [mhm] (.) a jak často, ste tam chodívaly, AB: ((smích)) <no, dost často>
Alzbeta_(1930).txt
AB: [mhm ne, my sme] tedy hodně chodili do kina s manželem, LG: [mhm] AB: [jako] mladí lidé, když jsme byli eště svobodní LG: [mhm] AB: [a muž] studoval, tak sme hodně chodili a dycky dyž měl před ňá- ((pousmání)) ňákými zkouškami no tak to se tři týdny nikam nešlo, že? LG: ((pousmání)) AB: (..) a potom to byly po válce (.) americké a anglické filmy ale ty byly pěkné, to bylo na úrovni, to nebylo to co je teď, LG: mhm AB: tak sme třeba (.) šli na dva filmy. protože sme ((smích)) <měli zmeškáno>
Alzbeta_(1930).txt
AB: <no> seděli sme třeba za dvě koruny v první řadě když už sme neměli peníze, ale ee hodně sme chodili, hodně.
Alzbeta_(1930).txt
LG: (.) m-m. jo. tak, a teď tu mám otázky které se jakoby vztahují k protektorátu, (.) tak vy jste e říkala že ste byla hm že že vaši maminku odvedli a ee vy ste byla potom ukrývá- ukrývaná, a já teda chápu že jakoby e návštěva biografu nebyla vaše největší [priorita] AB: [no] vůbec žádná priorita LG: [jasně] AB: [vůbec] žádná, to sem ne- e vůbec nevycházela, LG: [a] AB: [dva] roky, LG: mhm a od kdy ste jakoby nevycházela? AB: no vod roku čtyřicet tři do roku čtyřicet pět.
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm (.) a teda e během toho protektorátu to ste ště pořád chodila do toho kina s tou tetou? nebo AB: no to právě e to bylo ještě to období LG: [mhm] AB: [málokdy] že?
Alzbeta_(1930).txt
LG: (..) a vzpomínáte si kdy ste byla jakoby naposledy v v kině během toho protektorátu? AB: no to mohlo být já nevím, jestli v roce (.) čtyřicet, čtyřicet jedna, (.) [tak ňák]
Alzbeta_(1930).txt
LG: a po od- po tom e po osvobození? kdy ste byla e poprvé? v kině? [nebo jako kdy ste e] AB: [no, kde sem byla e poprvé] LG: kdy ste zase začala chodit [do kina?] AB: [no to, to sme] chodili hodně, to sem říkala, LG: [mhm] AB: [no ale] kde sem byla poprvé, to nevím
Antonie_(1928).txt
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině? AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest, že? no tak e šel s nama do kina,
Antonie_(1928).txt
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště? AM: velice nepravidelně, [málo] LČ: [nepravidelně] AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně se skupinou dětí LČ: [mhm] AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče] LČ: [mhm] AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič- e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky s maminkou.
Antonie_(1928).txt
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do toho kina? AM: (.) no [tak] LČ: [nebo, jak to bylo] AM: [to sme byly dopoledne] LČ: [jo dopoledne] AM: [v kině dopoledne] LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba. AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina (.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy, LČ: mhm AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl poďte, no a šly sme,
Antonie_(1928).txt
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických, anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako, ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila po válce jít
Antonie_(1928).txt
tak já sem, já sem to všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou přednášku, (.) [a nebo sem si]
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin? JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl] LG: [mhm] JU: v kině ani dva roky, LG: jo JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických letcích jak se to menovalo ten film LG: o anglických letcích? JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý svět]
Josef_(1929).rtf.txt
LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné školy chodil do kina? JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte LG: ((smích)) JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl strašnej kinař, LG: mhm JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme
Josef_(1929).rtf.txt
JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli tak sme tak sme tak sme šli, LG: mhm JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do kina furt sme chodili do kina
Jaroslav_(1926).txt
JB: no to už je strašně dlouho, prže to jak začala televize a to , tak už sme do toho kina moc nechodili a naposledy sem byl asi tam v tym Králově Poli to panoramatický ((Jadran)), to hráli ten americké film Velká země, jo to byla taková ta, LG: jo JB: taková ta kovbojka, no,
Jaroslav_(1926).txt
LG: ((smích)) <no to si umí představit>. a v té době ste chodili jak často do toho kina? JB: prosim? LG: jak často ste do toho kina chodil v té době? JB: dost často, prže to nebylo televize anebo LG: mhm JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli,
Jaroslav_(1926).txt
no a tak do toho kina sme třeba chodili jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a eště než ste odjel na to Slovensko, když ste chodil na tu měšťanku, tak v té době ste navštěvoval jaké kina? pořád ty samé nebo ňáké jiné? JB: no aj jiný, ale to už si teda tak nepamatuju, prže to nebylo tak častý, ale řikám, nejčastěji sem chodil do toho kina Lípa,
Jaroslav_(1926).txt
LG: a teda v tom období ste chodil jak často asi do kina? ste řikal že míňkrát... JB: v kterym? když sem byl malé? LG: ne když ste chodil na tu měšťanku, než ste odjel na to Slovensko JB: na tu měšťanku, no no to tak jednou dvakrát týdně a- asi. LG: mhm. a... JB: no jo no tak t nebylo taky vono to bylo laciný, ale já sem neměl peníze žádný a babička ta měla po m- manželovi, víte kolik měla důchod? dvacet korun, měsíčně.
Jaroslav_(1926).txt
ale do kina sem teda chodíval strašně dost často, no když sem byl malé
Jaroslav_(1926).txt
LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se? JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil, LG: mhm JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom bytě, takže sme chodívali dost často do kina, LG: jo? JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko, hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme šli,
Jaroslav_(1926).txt
LG: a...teď nevim co, jo během toho protektorátu když, než ste odjel na to Slovensko, em to už sem se vlastně ptala jestli ste navštěvoval víc nebo míň to kino, to bylo jak ste chodil na tu měšťanku. JB: no tak to sme chodili do kina, no.
Margarete_(1923).txt
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct roků nebo kolik vám bylo MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila LG: mhm MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do kina jak jak byl Hitler tady
Margarete_(1923).txt
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla? MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla starší už LG: mhm MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
Margarete_(1923).txt
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla ty děti, tak sem taky neměla čas LG: jo mhm MK: chodit tolik do kina
Rudolf_(1920).txt
a my sme pak chodili jako častěji do kina a to byly dycky zas nějaký takový filmy který byly buďto e tam byla em politika nebo válka nebo tak něco byly to takový jako dobrý kvalitní filmy tak na to sme pak chodili to vobčas teda jednou dvakrát za rok
Rudolf_(1920).txt
RS: a pak už sem tam chodil jako častěji (.) a pak už sme tam chodili e už jenom jako hotoví maturanti když sme byli po deseti letech po dvaceti letech tak tam byla restaurace a tam sme to tam v té na té Marxové ee vždycky voslavovali PS: [a vzpomínáte]... RS: [jedli pili]
Rudolf_(1920).txt
PS: a jak často ste chodil jako dítě? RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby PS: mhm RS: Jas a Sibiř PS: mhm RS: to bylo u huby
Rudolf_(1920).txt
PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během týdne? [nebo] RS: [ne] PS: jenom na to dětské? RS: jenom v neděli PS: jenom v neděli RS: když sme byli malí teda
Rudolf_(1920).txt
RS: ale tady sme chodili kdykoliv PS: jo RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina. LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven nebo něco, SM: hm LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo, abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak, nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už
Libuse_2_(1928).txt
SM: em dobře, takže jako dítě ste chodila spíše nepravidelně [do kina?] LZ: [no, to] bylo tak nepravidelně, SM: hm LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to... SM: hm LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak jako, jo? SM: hm LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.
Libuse_2_(1928).txt
ten rok to bylo takový, no pak sem se seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit, SM: hm LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo,
Libuse_2_(1928).txt
, no sme tam bydleli vod toho sedumatřicátýho roku, ale víc to teda se chodilo do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), no.
Libuse_2_(1928).txt
. tak když by se šlo třeba jednou za týden, nebo tak ňák to můžu třeba říct, nebo aj ve všední den sme šli na em na to první představení, ne, třeba od těch šesti, jako to bylo od šesti do osmi a potom od osmi. to pozdějš tak, to sem tak jako ještě moh- tak já už sem večer nemo- prostě nesměla moc chodit večer.
Libuse_2_(1928).txt
SM: [dobře, tak] už, tak už se teda pře- přesuneme dál od toho vašeho dětství, a teď bychom se vlastně bavily o období em potom co ste ukončila tu základní školu teda, to ste říkala že hned po základní škole ste začala [pracovat, že.] LZ: [pracovat.] no. SM: dobře. a jak často ste chodila v tomhle období do kina. LZ: no tak tam už potom bych řekla že to bylo třeba častěj, protože říkám, jiná zábava tak nebyla,
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře a kdybyste teda měla ňák odhadnout tu četnost té návštěvy kina, po tom co ste začala pracovat, jak často ste chodila. LZ: no tak určitě to jednou týdně to bylo ten, to kino, protože říkám, to sme ďáli tam tak tam byly už ty, tak buďto do těch, víc no do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)) anebo zas s těma kamarádkama eště co ze školy byly, nebo ty potom dělaly vlastně taky u toho, asi, asi tři eště dělaly taky u toho Endera ((Ender)) přišly k tomu Enderovi ((Ender)) jak já, tak em to sme chodívaly, no, to byla tak jak sem říkala, ta Naďa Skácelova, ta Soňa Havranova, em pak tam byla Irena Škodova a Míla han- me dneska je Telecká, já už, no, Handlová, jo, voni měli tam cukrárnu v Maloměřicích. SM: hm LZ: a tak to sme jako chodívaly ještě jako do těch Husovic potom, když už sem se seznámila, tam zase v tiskárně, tak, (počkat), tam s to tak na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo na ten, do té Radosti ((Radost)) na ten Celj.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: no tak, říkám, no tak možná už, to už jako zase děvčata už víc sme chodívaly, už sme mohly třeba už na to em jako mládeži nepřístupný, jo ((smích)) už sme byly starší, no tak už sme mohly jít tam, a nebo už prostě bylo víc, no už sme byly starší, už sme něco jaksi víc nás to už táhlo, zas abysme něco vi- abysme něco viděly, abysme se pobavily, nebo abysme něco někde viděly zase něco jinýho, no
Libuse_2_(1928).txt
LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna,
Libuse_2_(1928).txt
říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo, no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to. no potom už teda už když sem už začala chodit do práce, od těch patnácti, čtrnácti patnácti, tak to už sme chodily tam s tou, tou Naďou, nebo ta bydlela kousek od nás tam, anebo to tak už, a Staňa Havranová bydlela, vona byla sice vo rok mladší, ale bydleli v jednom baráku s tou Naďou, a my sme tak že sme tak do toho kina šly. no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina, tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě nepracovala, v tom [roce třicet-] LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce spíš.] SM: [až ste chodila do práce.] LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova, to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina. to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no. SM: hm a LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo, dobře. a jako dítě do těch deseti let ste chodila asi jak často do kina? LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to, akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a potom teda už
Libuse_2_(1928).txt
to potom častějš až vod takovejch patnácti, až sem začala dělat, tak sem říkala že sem těch čtrnáct, to vod těch patnácti roků nebo čtrnácti, tak to už se chodilo potom na takový ňáký ty, no je to mládeži přístupný nebo to, tak sme šly, no, a to sme chodily,
Libuse_(1922).txt
LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se ste chodila do toho kina, LV: (e do) LG: do ukončení té obecné školy. LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám, LG: [(ale)] LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě] LG: [mhm] LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior)) LG: a to až později, LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct, LG: mhm [(jo)]
Libuse_(1922).txt
sem chodila teda s mužem, kterej byl vysokoškolák právník, no a když byla zavřená vysoká škola a potřebovala si nějak oni mě zaměstnání tak ee se dostal jako uvaděč do kina Stadion (.) takže hm sem tam chodila teda na každej film a co tam teda bylo, jo?
Libuse_(1922).txt
LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e LG: [to ste (to ste začala)] LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová ((Věra Ferbasová))] LG: [chodila ste častěji do toho kina] LV: [ee] ale eště vá
Libuse_(1922).txt
LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina častějc a LV: ano. ( protože) sem jako dospívala. LG: mhm LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako <koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká zapalovat lýtka, ne LG: ((smích)) <ano> LV: <jo jo> no a. ale pak bylo,
Libuse_(1922).txt
LV: ee ee tak mně bylo t- třiačtyřicátým ve dva- dvacet let, v jednadvaceti jsem se s tím mužem sem chodila rok a půl, teď on byl zaměstnanej v tom kině LG: mhm LV: (že) tak to bylo teda pravidelně že dvakrát tejdně jsem v kině tam byla LG: jo LV: protože oni tam dvakrát nebo jednou když byl teda jako zájem, tak tam byl tejden, takže teda to sem teda, to byla taky jediná prostě zábava, protože divadla nehrály teda
Libuse_(1922).txt
LG: (.) a v té době chodila ste do kina více nebo méně než před tím, LV: (...) já (ne) já myslím že ee že sem chodila tak ňák stejně, že maminka asi si říkala, abych ee že sem příliš ee mi bylo šestnáct, že LG: mhm LV: tak (že) tak já myslím asi stejně, s- jako stejně, jo.
Libuse_(1922).txt
LG: mhm úplně ke konci války, LV: ee myslím že ke konci války už teda do kina (.) se nějak teda já sem už do kina nechodila, já sem byla s tím chlapcem teda sama a s tou maminkou teda LG: mhm LV: manžel byl teda jako mimo a e to to (ňákej) e můžu mluvit teda jako za naši rodinu ňákej extra zájem nebyl o to jako kino, LG: (.) jo a LV: ee myslím ten poslední jo teda jako LG: [jasně] LV: [( )] ty měsíce, no
Ludmila_(1920).txt
LČ: mhm. a kdy ste přestala pravidelně chodit do kina? zhruba. LŠ: no tak pravidelně em já sem chodila opravdu pravidelně e aj ve válce v protektorátě, že, no a pořád sem chodila
Ludmila_(1920).txt
LŠ: do kina? no, tak já sem potom chodila aj tak, my sme chodili, my sme m chodili do kina pořád. pořád jak byly nějakej film pěknej a pořád, my sme byli kinaři aj ten první manžel a já taky. já sem byla zvyklá chodit do kina pořád. LČ: takže až třeba v [důchodu?] LŠ: [protože] sem měla u sebe maminku, LČ: mhm LŠ: no a tak tak vona mně ty děti vopatrovala a já sem chodila pořád do kina ((smích)). LČ: a teďka teďka už ale nechodíte, takže... LŠ: <teďka už nechodím.> LČ: takže až od důchodu, nebo nebo kdy ste přestala teda? LŠ: no ne aj v důchodě sem chodila eště, jó, LČ: takže to je [poslední (dobou)]. LŠ: [ale] tady už teďka né, no.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: [Ludmila_(1920).txt
LČ: a kolik vám teda bylo zhruba? [(kolik) myslíte?] LŠ: [deset] roků. LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila? LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili tak.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a potom když po těch dalších dvou letech, když už vám bylo těch sedumnáct a začala jste pracovat, tak tam se to změnilo eště nějak? LŠ: ne, pořád sem do toho kina chodila. LČ: tam ste nene- neřekla byste, že se to nějak změnilo? LŠ: ne, vůbec.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: no tak český filmy, to taky byly pěkný filmy, tak to sme taky na každej českej film sem chodila.
Ludmila_(1920).txt
LJ: a chodila ste víc nebo míň v tom protektorátu? LŠ: ne, chodili sme pořád stejně ((smích)).
Ludmila_(1920).txt
LJ: a ke konci války, byla ste pořád kinařka? LŠ: jo, pořád jo. LJ: nějak zvlášť vás to neomezovalo. LČ: ta situace vás vůbec v chození kina nijak neovlivnila? LŠ: ech, já špatně slyším. LJ: chodila ste pořád stejně často do kina i ve válku i ve válce. LŠ: často pořád kino jsem pořád milovala. LČ: takže se vůbec se nezměnila ta četnost? LŠ: ne ne.
Ludmila_(1920).txt
LJ: mhm a když ste teda... LŠ: ale do kina sme chodili furt ((smích)).
Ludmila_(1926).txt
LČ: mhm (.) a kdy vaš- kdy skončilo ee to že ste navštěvovala pravidelně kino? kdy ste zhruba přestala pravidelně chodit do kina? LT: no narozením dětí (.) tím se to omezilo. LČ: a potom už ste tak pravidelně... LT: no pak už se tak pravidelně nechodilo, že to (jak) vycházel čas.
Ludmila_(1926).txt
LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina] LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle.
Ludmila_(1926).txt
v tom vašem věku zhruba od desíti let ee od toho roku teda devatenácet třicet šest, do konce války (.) jak často ste chodila do kina tentokrát. jestli se to ňák [změnilo od toho dětství?] LT: [no tak pravidelně] v sobotu se chodilo do kina. LČ: na- a byla to polední nebo večerní představení? LT: no pokuď to bylo pro děti, že tak sem mohla chodit na odpolední, no až potom už sem byla zaměstnaná, no tak už večer, že. LČ: a takže poté, co ste nastoupila do zaměstnání (.) tak došlo vlastně k změně toho počtu návštěv [kina?] LT: [no tak] jistě podle toho, co jako (.) se naplánovalo s kamarádama, že (.) potom s mládencama.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a chodila ste teda v té době třeba více nebo méně do kina to (.) asi... LT: no tak jak se nahodil film a tak jak (.) to prostě doba nesla no.
Augustin_(1924).txt
LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.] AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.>
Augustin_(1924).txt
LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil. AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že, LČ: hm AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.
Augustin_(1924).txt
LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba. AU: jak často? LČ: hm AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju.
Augustin_(1924).txt
LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často. AU: no jo, no. LČ: tak jak často ste chodil potom. AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
Augustin_(1924).txt
LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím? AU: ne. LČ: takže ste pořád AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...
Augustin_(1924).txt
LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně. AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.
Augustin_(1924).txt
AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod. LČ: v Alfě ((Alfa)). AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)).
Augustin_(1924).txt
AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit. LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no. JV: dobře. LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon JV: hm LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát? LH: chodila. JV: a kvůli tomu hercovi? že byste LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili. JV: hm LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no. JV: hm LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo. JV: dobře. LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?] LH: [ne, málo.] JV: hm LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet. JV: do kina že ste šli? se školou do kina? LH: ano. JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo LH: no, tak moc často ne, někdy.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba. LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že, JV: a tak to ještě byla ta první republika LH: ne, JV: hm LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů? LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi.
Ludmila_(1922).txt
JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát. LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát.
Ludmila_(1922).txt
JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím. LH: málo. JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu? LH: protože to bylo jenom německy,
Ludmila_(1922).txt
JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem. LH: no moc málo, moc málo. JV: a z jakého důvodu? že teda LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla. JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy. LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný. JV: no LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný. JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila? LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy. JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho- LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid. JV: takže em ste chodila LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo. JV: ale LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset. JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu LH: méně. JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku, LH: bála.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně. LH: moc málo.
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok, OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
Oldrich_(1920).txt
OH: no a ee říkám ten Světozor to sem tam dělal toho mechanika <vlastně> takže sem tam viděl ee že že sem ten film znal několikrát za sebou sem viděl no tak to (.) to mě jaksi tak a jinak moc nebavilo,
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát] OH: [no] LS: týdně, měsíčně... OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina
Oldrich_(1920).txt
LS: takže ste chodil zhruba tak ee třeba jednou za čtrnáct dní ste říkal a potom když ste se oženil ještě někdy v v [těch čtyřicátých letech] OH: [no tak sme taky šli někdy] do toho kina, no ale to no moc ne teda. LS: to už ste potom tak často nechodili. OH: no protože vona už tenkrát začala ee <takový ty televizory> všelijaký to bylo ještě zastaralý no (to) byl vývoj no to, LS: já sem myslel teďka přímo ještě ee v těch čtyřicátých letech, když (jste) vy ste říkal, že ste se oženil v roce [čtyřicet jedna] OH: [no no] no LS: tak v tom mezidobí třeba ee od roku čtyřicet jedna do roku čtyřicet tři, než ste odešel do zahraničí, jak často ste asi chodil do toho kina, tehdy. OH: no, (...) no jednou myslím tak za čtrnáct dní nebo tak nějak. LS: mhm OH: sme chodívali, do toho kina (vlast-) já sem ňákou korunu vlastně už vydělával, já sem měl osum korun jak sem měl ty ee kolo na tu půjčku, tak mně zůstávalo dycky ee za ten týden osm korun, tak sme sice někdy sme šli do kina ale obyčejně sme šli ee tady na Kounicovu, tam byla kavárna, tak sme tam LS: mhm OH: si dali teď nevím jestli kávu nebo čaj, to (sme měli) mně se zdá že kávu, takže těch vosum korun sem dycky tak ňák <probendil> v tom no ee ale taky sme šli do toho kina někdy.
Oldrich_(1920).txt
no ono je to taky hodně drahý, mně se zdá LS: no OH: ta návštěva toho kina LS: hm OH: no (ale), říkám (nás) nás vyřadil z toho vlastně tady ty televizní [programy] LS: [televize] OH: prakticky.
Oldrich_(1920).txt
LS: a chodil ste ee po tom roce třicet devět než ste teda odjel do té Vídně do kina více nebo méně než dříve? OH: no tak my sme nějak moc do těch kin nechodili. LS: mhm OH: ale říkám takovejch jak sem tady jmenoval těch filmů jsme viděli dost.
Oldrich_(1920).txt
LS: vy ste zmiňoval že ste se vrátil do Brna zpátky někdy asi tři měsíce před koncem války, OH: no no LS: a to [ste chodil] OH: to sem utekl LS: [a to ste nechodil do kina asi] OH: [tom sem] to sem nemohl nikde chodit LS: mhm OH: já sem byl za- shovanej tam ve serepešíně v lese a a když něco todle, tak tam hned to bylo avize že někdo přišel do dědiny tak h- hurá a do lesa pryč LS: mhm OH: tam tam tam tam neexistovalo žádný kino vlastně, LS: hm OH: to to je venkov. akorát kino bylo sice v Náměšti ((Náměšť nad Oslavou)) mně se zdá, no ale jenomže to to sme se neodvážili no to to (nám) my sme byli rádi, že že o nás nikdo neví, sme se nemohli ukazovat venku.
Oldrich_(1920).txt
LS: takže to znamená že vy třeba [v tom] OH: [(a tam)] LS: dětství do těch deseti let ste do kina nechodil, OH: ne to sem nemohl chodit, páč já sem my sme bydleli jako do mejch dvanácti let ee v Březníku to je tam u Náměště LS: aha? OH: nad Oslavou. LS: aha aha OH: tak já sem vod šesti let mých do těch dvanácti let byl v Březníku až potom sme se dostali do toho Brna LS: mhm OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně LS: mhm OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)>
 
Atlas.ti code
366
 
Code parent
Cinemagoing
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno