Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Cinemagoers behaviour outside the space of cinema
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
R: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))] LR: [((smích))] DB: LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali DB: [no tak] [((německy zpívá))] LR: [((smích))] DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju. anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym ((německy zpívá hlubokým hlasem)) LR: ((smích)) DB: . vám to je dneska k smíchu, ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly,
Dagmar_(1929).txt
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina] DB: [venku], no jistě LR: mhm DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali to bylo
Ludmila_(1923).txt
LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu. PV: hm. takže to bylo důležité pro vás. LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma nehovořili,
Ludmila_(1923).txt
LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v kině, anebo prostě tohle.
Ludmila_(1923).txt
PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech. LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes hodinu cesty.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě,
Helena_(1927).txt
LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali učitelé k filmu, ve škole... HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo. LR: mhm HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.
Helena_(1927).txt
LR: a hrá- když ste byla třeba právě malá, tak hráli ste si třeba s kamarády [na n-] HH: [ne] LR: když ste třeba viděli ňáký film [nebo], HH: [ne ne] ne. LR: a bavili ste se o filmech s kamarádkami, s kamarády? HH: to, to možná ani ne. LR: mhm tak jo. HH: protože oni třeba ani nechodili, nechodil tehdy každý do kina, [víte].
Helena_(1927).txt
LR: mhm, potkávala ste v kině své známé? hovořili ste spolu v kině, nebo až HH: [ano ano] LR: [pak cestou] z [kina?] HH: [no měla] sem tam některý známý, no. hm tak až po kině, třeba když sme vyšli ven, nebo v tom foajé ((foyer)), nebo u šatny, tak tam sme, ale tak jinak ne, to ne.
Edita_(1926).txt
KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly třeba z kina? EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak
Edita_(1926).txt
KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký plakáty nebo tak? EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala, tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale ty nebyly, ne ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů? EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý. LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky? EB: ne. LG: takže ste se ani podle nich... EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát né. LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně? EB: no hrozně moc. LG: ((smích)) EB: . ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako LG: jo. EB: vybavovaly ten film
Edita_(1926).txt
anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo přišly celý uslzený ((smích)).
Edita_(1926).txt
LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo (nějaké)...? EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo. LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu? EB: ne.
Vera_(1923).txt
a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili, tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali. SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo] VB: [no o filmech] SM: spíš o těch hercích? VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli. SM: mhm VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta- dost peněz pro nás. SM: mhm VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no SM: mhm VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a tak sme si to tam prohlíželi a tak. SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam rušíte, nebo to bylo jenom VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to] SM: [to ne] VB:
Vera_(1923).txt
to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo.
Vera_(1923).txt
SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu? cestou z kina nebo VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si ještě o tom povídali. SM: mhm VB: po cestě.
Vilemina_(1919).txt
LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly třeba z kina VB: no
Vilemina_(1919).txt
LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho skončení, že se třeba opravdu film líbil, VB: [no to až cestou to] LR: [pamatujete si?] VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a ten se mně líbil, jo, LR: mhm VB: to už po cestě ano. LR: po cestě ste se [bavili o filmu], VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se často bavili, [o filmech], VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla dobrá, vona ((smích)), takže e to sme si probírali, ale cestou dom, jako.
Jarmila_(1926).txt
JV: bavili ste se třeba pak společně o, o tom představení filmovém? o tom konkrétním filmu? JC: no tak to sme probíraly s těma [děvčatama.]
Vera_(1913).txt
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o tom filmu? VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako LR: mhm VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo] LR: [mhm] VP: tak no tak sme se potom bavili LR: mhm VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla LR: mhm VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
Eva_(1928).txt
ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do sešitu ee.
Eva_(1928).txt
hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním, takže já sem tím byla jako poučená hodně. LS: hm. ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala. LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv. ES: vliv na mou výchovu. LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli ste ňák třeba napodobovali. ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže. LS: to určitě ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého. LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo? ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm. a hovořili ste spolu v tom kině nebo cestou z toho kina? ES: cestou z toho kina. LS: mhm. a o čem ste hovořili? ES: no o tom filmu. LS: o tom filmu. ES: o tom filmu, samozřejmě. jak se to líbilo. (...) jaká byla spokojenost.
Eva_(1928).txt
LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo? ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
Eva_(1928).txt
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat.
Eva_(1928).txt
LS: nebo třeba v těch filmech byly písničky. že jo? tam byla spousta písniček. ES: ano, ano, ano. LS: tady v těch starých filmech. ES: ano, ano. LS: zpívala ste si potom ty písničky? ES: no samozřejmě. LS: jo? ES: ano, ano. i ty německý. a to sem taky. víte. ( ) děvče sem chodila se učit hrát na klavír, takže sem jako v těch, v té pubertě, těch třináct čtrnáct, strávila u toho klavíru a samozřejmě, že sem to zpívala.
Eva_(1928).txt
LS: takže třeba ty filmové písničky na deskách? ES: ano, ano.
Miroslav_(1931).txt
AV: bavili jste se o zážitcích, [co jste viděli]. MH: [my jsme se bavili] a dělali kvízy, jsme si dělali taky z toho, AV: mhm, mhm. MH: v těch otázkách, co bylo v tom filmu a tak. AV: mhm, takže takové soutěže MH: no. AV: a zábavy. mhm.
Marie_(1921).txt
Lč: a přímo třeba em třeba ste jako neměli ňáké herce, herečky, který byste si jako oblibovali a napodobovali [nebo tak přímo]. MD: [a tak to, to, tak] to snad to si ((směje se)) Lč: ani že byste si třeba hráli podle nějakého filmu, nějakou hru nebo... MD: né, tak, tak to né, tak to byly takový hry, tak třeba na schovávanou a anebo takový tanečky prostě a takový a to... Lč: a třeba filmové písničky tak to vlastně když ste MD: no tak ty písničky no, tak to nebylo, tak tam žádný. to si nepamatuju, že by...
Marie_(1921).txt
Lč: a když ste šli z toho kina, povídali ste si o filmu, kerej ste viděli nebo? MD: ale jo, to se, to jistě že, to probíralo, co se, co se komu líbilo a co se nelíbilo, že. Lč: a jak byly ty hovory zaměřené? na herce nebo... MD: no to většinou, většinou jo. kdo tam hrál většinou, kdo tam hrál a jak vůbec, jaký to mělo děj, že, mělo. Lč: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste si spolu? MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
Marie_(1928).txt
LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády bavili...] MB: [to né, no tak,] tó eh potom jako ee už ee jak sme byli větší, tak ano, to eště em jenomže to bylo ee tehdá m- myslím do patnácti let dokonce nepřístupný.
Marie_(1928).txt
LH: ehm. a mluvili ste pak spolu třeba o tom filmu, když ste šli z kina? MB: no to sme museli zas už být doma, tak... ((smích)) LH: [takže...] MB: [ LH: a pak třeba ve škole, nebo nějak probírali ste třeba ty filmy, na [kterých ste byli?] MB: [no tak to] ano. LH: á mm projevovalo se to nějak třeba mm v ňákých, nevím, jestli třeba soutěžích, jestli ste, nebo jestli ste se mm dohadovali o tom, kdo viděl kolik filmů, nebo... MB: ne, ne.
Peter_(1922).txt
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem toho měl dycky nejvíc. ((smích)) PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů, PD: [jo jo] PSz: [né nějaká] jako reklamní akce. PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly. PSz: hm PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo. PSz: hm PD: no
Peter_(1922).txt
PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží, tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de ((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim.
Peter_(1922).txt
PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce. když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je poznal, Antonie Nedošinská a... JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)). PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal, sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku, pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den říkám tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie Nedošinská)).
Peter_(1922).txt
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů? PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou, PSz: hm PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky ((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt)) PSz: takže české i německé ste, PD: [české i německé.] PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy. PD: deníky jako. PSz: deníky, hm PD: tam byla filmová kritika, PSz: hm PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to vybral podle toho co sem chtěl, PSz: hm PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,] PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano, ale nevim, já sem to nedělal, PSz: hm PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak, ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin)) PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy zážitky z nich, PD: to jo. jo. kdo kde co viděl.
Peter_(1922).txt
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali? PD: (ne) PSz: nebo em pamatovali [ste] PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
Emilie_(1922).txt
LR: a o těch filmech ste se bavili pak i v té škole s panem učitelem nějak? EF: prosim? LR: ee o těch [filmech, co] ste viděli v tom kině, [jestli ste se pak bavili ve škole]? EF: [ano]. [no ano, ano to se probíralo], protože jeho zajímalo, jak sme dávali pozor, jestli sme tam nešťouchali. tak ho zajímalo ((směje se)), takže sme si pak o tom vyprávěli, že jak a ehm ee ptali sme se taky, když nám bylo něco nejasného a tak. Jistě, to sme probírali. to byla událost veliká. pro nás. mhm.
Emilie_(1922).txt
LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ). EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký šály a (.) to zlobí, (.) [šály]. LR: [nepomůže vám voda] nebo? EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, pamatujete si třeba, která z těch hvězd byla vaše oblíbená, na kterou ste si hrála? EF: tehdy (...), jéžišmarja, (..) no tak v té době to byla myslim rita hajvortová ((Rita Hayworth)) (..)
Emilie_(1922).txt
ale, co měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit, by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo. eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo, s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom, jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo, nó,
Emilie_(1922).txt
a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly, mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no. LR: mhm. EF: [tak asi]. LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina? [třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]? EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic, ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly chodit, bylo málo.
Emilie_(1922).txt
R: mhm. a po- ee poté, co ste šli třeba společně domů, bavili ste se eště o tom [filmu]? EF: [ano], no tak eh em to až sme vyšli ven, tak podle toho, odkuď kdo byl, že? když náhodou já sem byla z Medlánek s tou Zdenou, takže když někdo byl náhodou taky z Medlánek, no tak sme šli společně domů a když někdo nebyl z Medlánek a eh ehm eh a potkali sme se tam, tak sme si (pokafrali) trošičku a pak sme šli teprve domů, že.
Emilie_(1922).txt
LR: mhm, dobře a ee vy už ste teda mluvila samozřejmě o těch všech hercích a ee že pro vás někteří byli oblíbení. EF: no, oblíbení. LR: takže měla ste opravdu své nejoblíbenější? EF: no, ideály, že takový no. pokaždý jiný, že, a když bylo špatně, tak sme (vo ně) plakali, no a takže, když zas ne, tak sme se radovali, no tak asi. ((směje se)), to byly ty šestnáctiletý dušičky takový, no, ještě nezkažený ((směje se)).
Jarmila_2_(1926).txt
JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)), JV: hm JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady, jo? a teď vylezete ven, a všude tma, JV: hm JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na člověka hrozně blbě působilo.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života, třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste herečky,] JG: [no tak to ne] JV: zpívali ste písničky z filmů, JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky, JV: hm JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty Němci, tak [moc jich to] JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let. JG: a jo, jako ještě dřív. JV: no, no, no. JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom ((Dopz)).
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky. JG: tak to teda ee, to už nevim. JV: ne. JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]
Jarmila_(1925).txt
JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu Lč: mhm JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát (ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to, (podívejte), teď su stará (a) a nevím proč, pak to chytnu a hodím to do kontejneru. Lč: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]? JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo],
Jarmila_(1925).txt
Lč: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to, jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem ste si po-]...? JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste snila vo krásným životě když hrála třeba Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává takovýho optimismu do života jo? [a] Lč: [takže] takovou fantazii vlastně. JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství hodně jinak přírodu, [jo].
Borivoj_(1927).txt
třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny, nebo... BH: no pochopitelně. LH: které třeba? BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim, jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte? BH: anó. LH: ehm. BH: ano. FF, Ferenc Futurista. LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba filmové písničky? BH: [ano.] LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?] BH: [ano] velice rád. [a dodnes.] LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) hlavně tedy myslíte? BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová ((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. k tomu protektorátu se za chviličku ještě dostaneme eee. potkával ste v kině své známé, bavili ste se třeba po cestě [s nima o těch filmech?] BH: [ano, (.) ano, po] po po filmu potkali sme se a bavili sme se i vo teda vo filmu. LH: a co třeba o čem ste se bavili, jestli ste rozebírali? BH: no o ději, o ději, co se nám líbilo, co ne. LH: ehm. BH: hlavně teda emm, herce, (.) k- kteří byli (.) v té době (.) významní, že, tak vo těch hercích, jak to zahrál a v děj co, probírali sme prakticky, (..) celej děj toho filmu.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. vy ste se zmiňoval o těch hudebních filmech, byl třeba film, na který ste šel jenom kvůli tomu, že ste třeba někde slyšel píseň z toho filmu? BH: to to bylo až později, napřed napřed sem viděl film [a pak...] LH: [ehm.] BH: mě upoutal a pak sem si šel a opakoval si tu píseň.
Borivoj_(1927).txt
LH: a naopak, když ten film vás zaujal, tak třeba [šli ste na...] BH: [tak sme o] tom debatovali.
Marie_(1915).txt
no Gretu Garbo ((Greta Garbo)), to byla taky moje oblíbená, tenkrát se nosily i módy a střihy podle Grety, LS: a vy taky? ste nosila podle ní? MH: prosim? LS: vy taky ste se česala podle... MH: já sem se česala na ofinku, ale ale vím, že sem měla černé šaty se sametovým černým límcem, ozdobené černou kožešinkou, LS: hm MH: persiánem. LS: hm MH: to bylo pro- podle Grety Garbo ((Greta Garbo)). jinak sem se opičit nemohla, páč sem na to neměla.
Miroslav_(1923).txt
a slaďáky a z toho byly písničky, to sme si zpívávali,
Miroslav_(1923).txt
MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem chodil s rodičema do těch (.)
Miroslav_(1923).txt
V: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských? MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a takle. JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste viděli, dávali ste si ména podle toho nebo MJ: jó, JV: příběhy [ste] MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to je totéž, jak se když se hrají na vojáky.
Miroslav_(1923).txt
MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a takový opičky jak jak sme to viděli. JV: mhm dobře. MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim fandili, my sme to prožívali.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á třeba po tom kině, když ste šli domů, bavili ste se mezi sebou o tom filmu, který ste viděli. MJ: no jistě. JV: mhm dobře. MJ: pokud byl dobrej a nebo sme nadávali, no jistě, no tak člověk ee když sme to viděli, tak sme o tom mluvili.
Miroslav_(1923).txt
MJ: (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to dy- když sme měli maškarní ples, tak sme se na to, sme dělali ty figurky, ale to tak náhodou, že e to byl,
Jiri_(1922).txt
Lč: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto, že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo? JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali. Lč: mhm JH: přímo. Lč: a to bylo drahé nebo? JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě vydělávali. Lč: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak běžně? JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále, a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly, normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo, to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že. Lč: a do těch tanečních... JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo... Lč: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo tam do těch tanečních... JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox- Lč: a mohly tam být i ty písně z těch filmů? JH: i ty písničky z těch filmů, no. Lč: mhm JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se to objevilo na těch čajích.
Jiri_(1922).txt
Lč: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými písničkami existovaly, nebo to ste znal... JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy nedostal, Lč: anebo v rádiu? JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně. Lč: a to ste poslouchal? JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám dojem že né. Lč: že ste to... JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to líbilo nebo se to zavřelo. Lč: ale byly tam i ty filmové písničky. JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky ((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej, devětatřicátej rok.
Zofie_(1925).txt
ale ee vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim, jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický zkoušky, JV: mhm ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal. JV: hm ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ ((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a to, ale to sem mě nijak neovlivnilo. JV: takový ideální svět byl to pro vás. ŽH: jo.
Zofie_(1925).txt
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,] JV: [kartičky] ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti. JV: místo obvyklých pěti korun. ŽH: ano. JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy něco [takového] ŽH: [ne, vůbec nic] JV: [ne ne nemáte v paměti] ŽH: [ne ne ne ne] JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala ste je ŽH: ne vůbec JV: neviděla [ste je nikdy mhm] ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně] ŽH: [ano, ne] JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už] ŽH: [ano] JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )] ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už JV: ne ne ne ŽH: možná že při tom prvním představení JV: mhm ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si] JV: [v tom kině] ŽH: vzpomenout. JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)] ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám.
Irena_(1922).txt
Lč: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť? IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou. Lč: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom jak ste si... IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se chodilo víckrát na tentýž film a podobně. Lč: a bavili ste se o tom tedy s kamarády. IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila... Lč: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho ste si] IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo. Lč: kinoreví. ((Kinorevue)) IK: ano. Lč: a z toho ste si to pak vystřihovaly. IK: vystřihovaly, ano. Lč: a lepily do ňákých sešitů nebo... IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to, to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl ((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích)) Lč: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů nebo něco [takového.] IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy ((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože... Lč: to muselo být později, ne? IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom...
Irena_(1922).txt
Lč: a debatovalo se v třeba v tom foajé ((foyer)), nebo pak až cestou, nebo to bylo různě? IK: no, většinou cestou, to nás rychle vypakovali z divadla, oni byly vlastně dvě představení, vo šesti a vo osmi, že, no tak potřebovali vyvětrat kino, že, tak to rychle ven, no a potom se třeba i šlo někam posadit, a vykládalo se o tom, že Lč: takže ste to spojovali potom i třeba s ňákou návštěvou... IK: jo, pak sme si přečetli co o tom filmu říkali v kinoreví ((Kinorevue)) nebo v něčem že, takže se to srovnávalo, a... Lč: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma] IK: [jo, jo.]
Irena_(1922).txt
IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku, na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej. Lč: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že byste si je tam poslouchala nebo... IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)), na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka ( ) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no písničky no, Lč: takže teda IK: no to teda Sněhurka byla... Lč: takže ten rozhlas vám ty filmy taky nějak připomínal. IK: ano, ano, v mnohém. Lč: a bylo to [časté?] IK: [no a] teď třeba s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), že byl ten film, jak se to menovalo, ježiš počkejte, já si vzpomenu, Hana Vítová tam zpívala, em počkejte, tady mám Tulák Macoun z českých mlýnů a hájů ((pravděpodobně Z českých mlýnů)), Pohádka máje, Dívka v modrém, Kristián, že jo, Otec Kondelík, ženich Vejvara, Noční motýl se to s Hanou Vítovou menovalo. Hotel Modrá hvězda, no a třeba s Anton Špelec, ostrostřelec, tam byly písničky, který zpíval Burian ((Vlasta Burian)), takže to se taky zpívávalo. Lč: a pak ste si je třeba zpívali sami doma? IK: no jejda, a to sme, když sme byli měli sme tábor sokolský o prázdninách, tak tam sme měli takovou partyju, té se říkalo Silná osma, a to byly většinou vysokoš- teda středoškoláci, no a tak ti kluci, Werich em Lč: Voskovec IK: Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) osvobozený ((Osvobozené divadlo)), to sme všechno, oni drnkali na todle, no a u táboráku se zpívalo, zpívalo všecko.
Irena_(1922).txt
no Sněhurka a sedum trpaslíku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), říkám, mám kalendář, písničky, všechny znám do dneška.
Bozena_(1924).txt
JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina, bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo... BK: no jistě JV: rozebírali ste to? BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme prožívali ještě že děvčata. JV: jo BK: jo no jistěže, to je JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet] BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty JV: s děvčaty BK: no to se spíš
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]
Bozena_(1924).txt
JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou oblíbenou herečku nebo herce?] BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci, JV: vzpomněla byste si, BK: my sme JV: koho ste měla ráda? BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si vyměňovaly fotky herců. JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo? BK: to se dostaly koupit. JV: každý BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie. JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda? BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě]. JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste jich měla str- jako velkou škálu, BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek)) JV: mhm BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám neřeknu to jméno, ale je to je to JV: Burian ((Vlasta Burian))? BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše maminka si ho JV: hégr ((Karel Höger))? BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry a sestrami JV: mhm BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.
Bozena_(1924).txt
BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson ((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli JV: [tak to sou herci a herečky] BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických] BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o kterých ste pak s děvčaty bavily, BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly vidět. JV: mhm BK: takhle sme se u toho bavily.
Milan_(1932).txt
LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování, ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády, ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o filmu se bavit nebo tak, to
Libuse_(1924).txt
LM: Minská, že, tak ee tam když bylo, tam vím, že tam sme byli na Pohádce máje ((Pohádka máje)) eee jestli to eště em z té původní nahrávky krásné, potom už to bylo podruhé z ee zfilmované už to nebylo ono, možná že člověk jako ee ten dojem ten sme měli v sobě z toho prvního z té první nahrávky, dyť to hrál Svatopluk Beneš myslím a a em Helenka byla, [nevím kdopak] MB: [nataša golová] ((Nataša Gollová)) LM: jí hrál MB: ji hreje?, nataša golová? ((Nataša Gollová)) LM: byla to golová? ((Nataša Gollová)) možná že to, že to byl někdo, to byla strašně jemná taková éterická osoba, taková byla krásná role a že to sme teda úplně, tam posílali na to jeden druhého, aby se podíval, no.
Libuse_(1924).txt
MB: jo mhm dobře rozumim mhm mhm. (...) a takže takže vlastně ta kina ste popisovala, že se vám líbilo to prostředí [hlavně] LM: [ano] ano ano to to prostředí, protože taky se lidi uměli chovat. uměli vstupovat do řady, pokud em potřebovali jít em ( )
Libuse_(1924).txt
pak až sme šli z kina, tak sme si o tom povídali, že to už to už ano to už se člověk rozbíralo co a e co se nám líbilo, nebo nelíbilo a jak který herec a takhle.
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) (.) takže to už ste vlastně i říkala, že ste se spíš bavili po tom po [tom kině] LM: [ano no ano] tak to se už o tom mluvilo, že. jak který herec a jak se nám to líbilo a co tam bylo, to se, o tom se hodně mluvilo.
Libuse_(1924).txt
LM: [no tak ( )] chodívali sme vlastně celá skupina tak tak ty děvčata jak sme byly buďto z ee ze školy když, no a potom potom co sme měli my společnost, tak to už se šlo třeba, co já vim, třeba v sobotu večer, že. tak se šlo do kina. no tak to šlo. MB: mhm LM: děkuji ((reakce na dolévání vody)). takže takhle em rozbíralo se to, mluvilo se o tom, pokritizovalo se to, co se nám líbilo, co se nám nelíbilo. (.) no měli sme oblíbené herce samozřejmě
Svatava_(1924).txt
že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly sme fotografie jejich, já sem měla velký třeba že, kde sem si dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,
Svatava_(1924).txt
LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo [chování, účesu]? SM: [no to vůbec né] ne LS: ne. SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně vychováva[ná] LS: [ano] ano. SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích)) takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda.
Svatava_(1924).txt
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády? SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili kinoreví ((Kinorevue)). LS: ano ano. SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano. LS: mhm SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích)) LS: ((smích)) SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala. čili já sem měla tako[vý štosy] LS: [aha aha]. SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf Wanka, to esli víte, kdo to byl? LS: ano. SM: to byl rakouský herec LS: no. SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
Svatava_(1924).txt
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom LS: mhm SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině.
Svatava_(1924).txt
LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli ste o těch filmech spolu mluvili? SM: ano ano určitě určitě.
Svatava_(1924).txt
no chodila sem s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin sem si skovávala LS: to je škoda. SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč.
Svatava_(1924).txt
Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej Svatopluk Beneš, kterýho . LS: jo? SM: no tak platonicky samozřejmě. LS: ((smích)). SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce ještě, já mám tu knížku. LS: jo? SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal vycházet na vystřihování tady tento román. [tak] LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo? SM: tak asi že ano, protože tam [nic] LS: [jo?] SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to docela možný, ano. LS: hm SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem ho možná dala na chatu.
Svatava_(1924).txt
LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové písně na e na piáno doma? SM: no. LS: je to tak? SM: no je. LS: jo? SM: je ale já k- klavír nemáme už LS: ale v té době ste si hrála, SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že, LS: no. SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání, aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té písně, ano? LS: jo jo jo. SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy, LS: jó. SM: představte si. LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)] SM: [to stálo korunu osmdesát.] . takže to jako, jak se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý LS: aha. SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako... LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty. SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví [byly]. LS: [aha] aha aha. SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam, LS: no no. SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda [bohužel už si] LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky prodávají takový notový materiály. hm] SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty. LS: a ještě to. SM: že tam by to asi LS: no SM: teda LS: no no [no no no]. SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky, že jo? SM: no. LS: to ste si nekupovala? SM: no taky taky.
Miloslava_(1925).txt
JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky, oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich ňákých dětských hrách, nebo písničkách, MM: ne JV: nebo ve společných debatách. MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás působilo, to ne. JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci MM: ne, ne JV: společenskou [nebo dětskou] MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se bavily třeba o těch filmech? MM: ano JV: probíraly ste třeba, MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila. JV: snažila se, MM: ano, ano. JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em, reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu, co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách, MM: ne, nevzpomínám si. JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila, MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě to, , jestli se vobčas podíváte na filmy pro pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo. JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější filmy. MM: no tak, nó JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže] MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký, nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale
Miloslava_(1925).txt
JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec [imponoval nebo herečka] MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.] JV: [nechtěla ste být jako ona.] MM: ne, ne, to sem nikdy neměla.
Miloslava_(1925).txt
MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu. JV: a to ste dělala záměrně? MM: záměrně, jo. JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne nedej bože ste [měla] MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to četla, tak sem viděla,
Miloslava_(1925).txt
MM: no, dobře, ale přesto přesto někdy teda ty tam z těch z toho bojiště a tam z toho, někdy to bylo hrozně škaredý, někdy sem z toho, někdy vám, vás, vám to dovedlo zkazit i ten film. JV: hm takže pak ste to řešila, vracela ste se k tomu v myšlenkách více než k tomu filmu samotnému. MM: no ne, když sme pak šly domů, no tak sme se snažily bavit o něčem jiným. JV: a nikdy ten, nikdy ten týdeník, respektive jeho obsah nevstoupilo do té vaší řeči? nezačaly ste se bavit na to téma? MM: no, začaly ale vždycky, většinou sme to odsoudily že to bylo hrozný a snažily sme se vo tom, se jako nebavit. páč to bylo, to bylo jako ve všem, ze všeho, všude,
Miloslava_(1925).txt
JV: a co se týče těch rodinných filmů, viděla ste i nějaký jako fikční filmy, třeba pohádku nějakou kreslenou nebo MM: ne, to sem, to sem neviděla, ale viděla sem filmy, kde jako to, to tehdy se domluvila skupina nás, to bylo myslím v tom Kyjově, a to jako že sme si vymysleli vopravdu děj, jako takový něco krátkýho a teď sme to skutečně zahráli a zfilmovali sme to a pak sme se na to dívali. JV: a to už ste byla starší, to vám MM: tak to už sem byla dávno dospělá. JV: to už ste byla vdaná. MM: ano. to sme se tehdy vo to vopravdu pokusili a bylo to vopravdu zajímavý. JV: máte ten film ještě? MM: ne, ne ((smích)) JV: nevíte kde skončil. MM: sem se ixkrát stěhovala, tak to vůbec nevim.
Ctirad_(1931).txt
JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády tyhlety filmy? CN: to určitě jo. určitě. JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo... CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo, JV: hm CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo, nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo, JV: hm CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi její komentáře, nebo, JV: hm CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si nevzpomínám, možná e to byly tyhlety, JV: hm CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od maminky. JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy? CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju.
Ctirad_(1931).txt
CN: no tak vím o jednom, ale to taky zase takovej spíš taková politická hra, to byl film alkazar ((Alcazar)), samozřejmě em teda říšskej film, kerej podával obraz o španělské občanské válce, ve prospěch franka ((Francisco Franco)), JV: hm CN: a velmi silně kriticky vůči demokracii, nebo vůči té levici španělské, až do takovejch těch, přehrávanejch teda projevů právě představitelů té demokracie. to konkrétní scénu ňákou, tak to bylo hraný samozřejmě, bylo to hraný a bylo to na způsob takovejch těch akčních filmů trošku, ty boje, ta palba, ty kluky to zajímalo, ty kulomety, JV: em CN: pak dělali e e e e e ((předvádí zvuk kulometu)), když si vo tom vykládali někde na chodbě nebo tak, to je jako bavilo, ale myslím, že samu věc, em samu nástrahu teda, která v tom byla, taková ta propaganda ve prospěch fašismu, to, tak to, to asi jim uniklo. mně ne teda, to musím říct, já sem, že sem dokonce byl pohoršen, když o tomto filmu alkazar ((Alcazar)) ve škole povinném, sem náhodou mluvil s nějakou em ženskou, která byla na procházce se psem, nevim jak se to stalo, a vona se tak teda té fašistické idee tam téměř zastávala. a já sem jako malej kluk chtěl ji dát najevo jakousi opozici vůči tomu přístupu, ale nechtěl sem to, netroufal sem si to říct naplno, to by nešlo, tak sem říkal, že se mně ty scény nelí- em těch zranění těch vojáků, jak padají zasažení střelbou, že se mně to zdálo být strašně nepřesvědčivý, amatérský sem říkal. JV: hm CN: ale byla to v podstatě taková polemika výkladu té idee.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak ovlivnilo k něčemu. CN: em myslím že ne. JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování, CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to. JV: hm CN: ne
Ctirad_(1931).txt
vím, že sem určitě se těšil, a se zájmem sem šel na film minchhausn ((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)), což byl baron Prášil. německej barevnej film, em takhle to na to sme se vysloveně těšili, to pro nás byla i taková ňáká technicky velmi nová zkušenost, a zdál se nám, že je zdařilej. myslím, že sme vo něm taky museli mluvit nejenom doma, ale i s další mládeží, která teda vokolo se toho účastnila. ale co sme mluvili, to nevim. rozhodně to bylo spíš em kladný než ňáký, že bychom zaujímali ňáká stanoviska, to určitě jo.
Libuse_(1928).txt
KH: no, a s těma kamarádama cestou do kina nebo z kina, povídali ste si o těch filmech? LN: jo, určitě. takhle ňáký takový ty, když tam byli marika rek ((Marika Rökk)), nebo lída bárová ((Lída Baarová)) nebo Hana Vítová, nebo ee ten ?jéžišmarjá, já už si nemůžu vzpomenout, prostě krasavci? (.) já si nevzpomenu! KH: no, to nevadí. LN: lída bárová ((Lída Baarová)) a z těch mužů jo,
Libuse_(1928).txt
ta sbírala prostě fotografie těch herců a protože ona potom si vzala toho Šmída, hodně i jezdila s ním po těch koncertech, s Bromem, takže ona má podepsaný fotografie, že, těch herců. to sbírala ty fotografie taky. KH: hm. LN: tak to sme se dívali na ně a potom sem měla jednu kamarádku, k té sem zase chodila. a ti měli jako gramofon, tak sme si pouštěly takový desky jako, potom jak sem byla starší, tak KH: hm. LN: prostě ty šlágry. a takový ty písničky. KH: jako z těch filmů? LN: i z těch filmů, no. a to co vycházelo na těch deskách, tak sme si tam pouštěly u ní.
Zdenek_(1927).txt
JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo... ZP: ne. JV: ne? ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý hlasatel. JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli. ZP: ne. JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce nebo... ZP: ne. JV: příběhy... ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: hm, dobře, a třeba filmové písničky ste si nezpívali? ZP: nebyli sme tak muzikální. nikdo. byl jeden kamarád, ten nebyl z toho našeho klubu, ten hrával na kytaru, j
Zdenek_(1927).txt
JV: pak tady mě zaujalo, vy ste měl, em cituji, měl sem v kalendáříčku [zapsány] ZP: [ano] JV: všechny filmy, které jsem viděl, i s hlavními herci a vstupným. em, proč ste si to zapisoval? nebo z jakého důvodu? ZP: em tak sem si psal takovej jako deníček. JV: ehm. ZP: jo, to sem si psal, kdy sem byl, em někdy s kým sem tam byl, em pak sme teda zapsali ten teda ten titul toho filmu em hlavní představitele sme si tam napsali a vždycky sem si zapsal em kolik sem za to em za to vstupný zaplatil. tak abych měl jaksi přehled o tom, který ty filmový představení sem navštívil. protože skutečně těch filmových představení sem jaksi navštívil hodně. JV: ehm. ZP: jak říkám, někdy aj i dvakrát denně.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, a ještě bych se zeptala, když ste si zapisoval ty filmy, tak v kterých letech ste si to zap- zapisoval asi, kolik vám bylo třeba? ZP: nó, to bylo během té války, že. tak to do toho pětaštyrycátýho roku, do toho pětaštyrycátýho roku, to mi bylo nějakých těch třináct, čtrnáct, patnáct let. JV: a třeba dělali to taky vaši přátelé? něco podobného? ZP: ne, nevzpomínám si. nevzpomínám si. JV: ehm. ZP: myslím ani brácha si to nepsal, že sem to psal sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: em takže v tomto období, po těch deseti letech věku ste ještě pořád chodil často do kina, ano, takže... ZP: pořád. JV: říkáte, říkáte... ZP: snad víc než předtím, jo, to už sem snad začal trošičku rozum brát, tak to sem právě si zapisoval ty ty filmy jednotlivý
Zdenek_(1927).txt
JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli? ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili, dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů, herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili. nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten děj, co se tam odehrávalo,
Zdenek_(1927).txt
dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Zdenek_(1927).txt
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že sou americké? ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli, tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich bavili, em co se tam dělo, no.
Marie_2_(1921).txt
Lč: [ale myslím] teďka ee vlastně, když ste byla malá, jestli ste se s kamarády o tom bavili (.) mhm MS: no, [tak asi, že] Lč: [o kinu.] MS: jo, že co sme nakukovali do toho něm- na to němý kino, tak to víte, že jo, že sme si vykládali. ale tak teda do to úplně do těch raných dětských let, to už člověku, to nebylo tak důležitý a tak to uniká.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a mhm takže ty rozhovory po co ste vedli (třeba) s těmi známými, tak se vztahovaly k těm žurnálům, ale i třeba k těm [k těm filmům samotným]. MS: [ee (.) k tomu filmu. k] těm žurnálům, to sme ponadávali potichu a a to byl většinou co bylo v tom filmu, to se vykládalo, jedině o tom filmu. Lč: o hercích nebo MS: o hercích no. dyť těch herců tolik nebylo. to my sme znali všechny herce jménama.
Jarmila_2_(1925).txt
o, to už prostě jako víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli JV: mhm JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue JV: mhm JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali JV: kupovali (ste si)? JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk) byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války
Libuse_(1929).txt
, to bývaly taky filmy, které byly i pro děti, eh nevím e se Zdenkou Sulanovou ((Zdenka Sulanová)), tu sem milovala, to byl můj ideál v té době, protože ona začala zpívat a já sem vlastně teprve mm jako dorůstala do toho věku, kdy děvčata se začínají o sebe zajímat, že, takže ta Zdenka Sulanová ((Zdenka Sulanová)), všechny její písničky sem uměla zpívat,
 
Atlas.ti code
378
 
Code parent
Cinemagoing
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno