Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Family
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá DB: no úplně [malá] no
Dagmar_(1929).txt
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na film, jestli se [o tom bavili s vámi] DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy LR: [mhm] DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky, musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne. LR: ne DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou.
Dagmar_(1929).txt
no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a... LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo? DB: né, vůbec [né]. néé LR: [ne]((smích)) DB: já sem měla velice tolerantní rodiče,
Ludmila_(1923).txt
V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim? LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla, ale na filmy nechodila. PV: hm á LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.
Ludmila_(1923).txt
dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.
Ludmila_(1923).txt
ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě,
Helena_(1927).txt
HH: dokonce mě otec propašoval jednou na film zakázaný pro mládež, to tak [bylo] LR: [hm] HH: pro mládež a j- tak sme na to chtěli jít a pak ři- řikal tomu ee uvaděči tam, prosim vás, já jedu z venkova, zalhal, kam to děcko tady mám dat LR: ((smích)) HH: a on
Helena_(1927).txt
LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino? HH: no dobrý tak [jako], LR: [dobrý] HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no, zezačátku, že. LR: mhm HH: dobrý filmy
Edita_(1926).txt
byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně ((Lucerna)) s maminkou.
Edita_(1926).txt
to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly.
Edita_(1926).txt
KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina? EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko, to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.
Edita_(1926).txt
LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]? EB: [ne] ne ne ne. LG: a proč ne? EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila LG: jo jo. EB: je nezajímalo.
Edita_(1926).txt
LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino? EB: to vůbec sme nemluvili ne ne. LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)? EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to LG: jo. EB: je to nezajímalo.
Edita_(1926).txt
stálo to e řekneme korunku dvacet nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem vždycky vod našich dostala a...
Edita_(1926).txt
LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla víckrát. EB: no tak když byly penízky. LG: jo. EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala vod babičky.
Vera_(1923).txt
ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy. na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala. SM: hm VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč, tak na to ( ) po slovensky
Vera_(1923).txt
protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina, SM: mhm VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( ) ona byla o ten rok,
Vera_(1923).txt
já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka. SM: byla. VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji tak víceméně posílala se mnou, SM: mhm VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla o ten rok sice starší, o rok a půl, SM: mhm VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se stavěla.
Vilemina_(1919).txt
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký byl názor rodičů na film a na kino, VB: no vona taky ráda šla no, LR: mhm VB: ale někdy nebylo. LR: a tatínek? VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna.
Vilemina_(1919).txt
VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam, tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky, tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli , LR: aha, byla to jakože vaše známá, VB: no, maminčina.
Vilemina_(1919).txt
no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na to běž, to je pěkný. LR: aha, [takže i teta vám radila] VB: [e jo] no LR: jo, VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
Jarmila_(1926).txt
JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne, ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi, JV: hm JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety,
Jarmila_(1926).txt
JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti. JV: [to ste říkala.] JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala,
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou? do kina? JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne. JV: s [maminkou ne.] JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu nedělu, JV: takže s tatínkem? JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty.
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů? k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,] JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo,
Jarmila_(1926).txt
JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou určitě ne,
Vera_(1913).txt
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s rodičema LR: mhm VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů LR: mhm VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt e s- e s vědomím rodičů
Vera_(1913).txt
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy VP: no voni rádi chodili [do] LR: [mhm] VP: kina jo LR: oba? VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i my, děcka jit, [jo] LR: [mhm] VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom pro velký, LR: mhm VP: jo LR: to chodili sami VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče sami LR: mhm VP: to byla taková hutní společnost
Vera_(1913).txt
P: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo,
Vera_(1913).txt
LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde? VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem, no tak sme [šli] LR: [mhm] VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to bude.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki- ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru ((Excelsior)). LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))? ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu] ((Dopz)). LS: do těch deseti let? ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina navštěvovala s mými příbuznými.
Eva_(1928).txt
LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
Eva_(1928).txt
LS: tak to je celkem, to je celkem logický. a když byste měla říct, jaký byl názor vašich rodičů na kino? ES: no, můj otec ten byl velice jako nadšen filmem. LS: hm. ES: a hlavně tedy ho (..) zajímaly filmy cizí. LS: hm. ES: protože on byl na ročním pobytu v Americe, takže ho zajímaly ty americké filmy. LS: hm. ES: [ta]kové ty západní, dá se říct. LS: hm. takže ste se nikdy třeba nesetkala s ňákým odsudkem ze strany vašich rodičů? ES: ne, nikdy ne. ne. (..) moje maminka, ta do kina nechodila. jak sem vám řekla, ta byla velice nemocná. takže s maminkou sem- ale s tatínkem sem chodila každý týden. LS: takže ten vztah vlastně vaší rodiny k tomu kinu byl velice kladný? ES: kladný, ano. LS: pokud to chápu dobře. ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého.
Eva_(1928).txt
ES: jenom právě, když sme bydleli nad Tivoli, tak sem chodila s bratranci, s tetou, LS: hm. ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem.
Eva_(1928).txt
ES: a když sme byli v tom Králově Poli, tak potom sem chodila s mým tatínkem. LS: hm. ES: a ten mě bral všude s sebou. to víte, že to bylo někdy mládeži nepřístupný, takže sem u pokladny, když sem procházela, tak sem si stoupla na špičky, LS: ((smích)) ES: snažila sem se teda vypadat co nej nejdospěleji. LS: a tatínek vám to toleroval, jo? ((smích)) ES: tatínek mně to- samo, protože on byl rád, že sem s ním. že nemusel jít sám. LS: tak to bylo určitě super, teda. ES: no. ((smích))
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
LS: a i s tatínkem ste potom hovořila o tom, co v tom kině bylo? ES: ano, ano, ano. to vždycky byla debata.
Eva_(1928).txt
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
Eva_(1928).txt
ES: no ee (...) dostávaly se mně časopisy. moje maminka brala Moravanku ((Moravanka)) a někdy koupila Hvězdu ((Hvězda)). a tam na těch zadních stranách byly prostě fotografie těch filmových herců a taky reportáže, nebo třebas i popis děje, že?
Miroslav_(1931).txt
AV: jaký byl názor, e, třeba vašich rodičů na film a na kina? MH: no tak ti to nesměli vědět, že po válce jsem chodil každý den, poněvadž to by řekli, že to je moc ((smích)),
Marie_(1921).txt
MD: né, tak to né, s rodiči ne. ti na to neměli čas ani, bych řekla. to nám radši dali tu korunu a my sme vždycky šli do toho kina.
Marie_(1921).txt
Lč: a vlastně vaši rodiče na to, na film a na kina měli jaký názor? MD: ale tak, no když viděli že, že to je třeba jako pro nás, tak pro děti a a není to nějaký takový totok, tak nás pustili, jo. kdyby to snad bylo něco takovýho, co by se jim nezdálo, tak nás nepustili, že. Lč: [takže ste museli jako říkat, na jaký programy jdete.] MD: [takže, takže, no tak] voni většinou viděli, že, že a jo vono je to, vono je to dobrý, no tak můžete jít no. Lč: takže vám dali peníze, abyste si... MD: dostali, no. Lč: a dostali ste třeba na nějaké jako sladkosti nebo jenom tak peníze na ten lístek. MD: ale né, tak to, to naši nám dávali, to jo. matka vždycky, matka vždycky ale říkala, když už teda sestra byla i větší, jo, tak vždycky říkala, já nevím, holky, vy si nemůžete nic našetřit,
Marie_(1921).txt
Lč: a když ste a s rodiči ste se třeba o filmu bavili? povídali ste si spolu? MD: ale né, to né, protože naši na to neměli, neměli prostě ani čas.
Marie_(1928).txt
LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h- jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás podporovali v chození do kina? MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina. LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo... MB: [né, né.]
Peter_(1922).txt
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna, ((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie, Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo Pole. PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo] PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou. PSz: no, od roku dvacet dva už. PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický, tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem, a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie, PSz: hm PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul. Silniční)).
Peter_(1922).txt
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali nějak [ten] PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
Peter_(1922).txt
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny, ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec, nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro [německé publikum?] PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních otázkách byla velmi tele- tolerantní.
Peter_(1922).txt
PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů, že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za [důležitý] PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm
Peter_(1922).txt
PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo, pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli, PSz: hm PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly styčné body, to vám vyložim ještě.
Peter_(1922).txt
PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco takovýho. PD: ne. PSz: hm PD: taky ty kina neznali. PSz: hm PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu.
Emilie_(1922).txt
EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima, takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju, maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první film.
Emilie_(1922).txt
my děcka někdy sme seděli na pytlech na zemi, ((směje se)) (vite,) zvrácený úplně hlavy, tam nás rodiče dali, ale mhm to nás brali s sebou, protože neměli nás kam dát, že, a chtěli to vidět,
Emilie_(1922).txt
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi. LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina? EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó, jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu cestu ((směje se)).
Jarmila_2_(1926).txt
no rozhodně sem, až sem mohla chodit sama, protože bych neměla s kym. JV: mhm. JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na školách, když mě museli tahat s sebou, jo. JV: takže s rodiči ste do kina nechodila? JG: ne, určitě ne. JV: vůbec. JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne. JV: ee mhm. JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase, ta byla výborná. to od osmi [roků] JV: [mhm]. JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se [jim nechtělo chodit s váma do kina]. JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne,
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím máte...] JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni doma, JV: hm JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo, JV: ale věděli, že ste chodila do kina. JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě, JV: soused JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový věci, co teď se dějí, [že]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to. JG: ne. JV: že ste chodila do kina. JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,] JV: [třeba s rodiči] JG: tak to ne, to vůbec ne, JV: hm JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů, JV: a maminka měla... JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to... JV: sourozenci [taky nechtěli.] JG: [to by si] netroufli, já sem byla, JV: hm JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi. JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje kamoše,
Jarmila_(1925).txt
Lč: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že chodíte do kina nebo? JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz. Lč: [mhm] JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no] Lč: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že] JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to... Lč: ajo vlastně. JH: to kdepak, to ne.
Jarmila_(1925).txt
a já vám říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků (..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala.
Jarmila_(1925).txt
Lč: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů na film a na kina? JH: á tatínek chodil rád do hospody jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na Dvanáct křesel, a to mně bylo myslím dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina jako celkem, jo, i když pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no. Lč: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )] JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu Lč: mhm JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát (ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to, (podívejte), teď su stará (a) a nevím proč, pak to chytnu a hodím to do kontejneru. Lč: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]? JH: [ano] ano ano
Jarmila_(1925).txt
Lč: chodila ste v té době do kina víc nebo míň než předtím? JH: no ee v protektorátě víc, protože když vyrostete z děcka, tak ee s- rozhodně chodíte víc, protože taky to děcko ty rodiče víc hlídají, ne? nemůže se courat někde (.) aspoň jinak, já vám řikám, byla jiná výchova než teď.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina? podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala? BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala, ale hm prostě neměla námitek.
Marie_(1915).txt
LS: hm dobře, to nevadí teda, přeskočíme ty otázky, které se týkají té zkušenosti dětské, a jenom bych se zeptal, tady v tom věku, jaký byl názor vašich rodičů na kino. MH: em tak ee zprvu žádný, oni do kina nechodili, vůbec, a nezakazovali, prostě už sem byla velká, už sem si vydělávala, takže, LS: hm MH: ee prostě mohla sem jít, kam sem chtěla. ale mě ee em bylo starosti za války moc. jo? no takže ee absolutně...
Miroslav_(1923).txt
MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné škole, JV: mhm MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let a pak teda už s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á dál bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na filmy a na kina? jestli vás třeba podporovali v chození do kina nebo naopak. MJ: no oni se dycky ptali na co du a s kým du a to já sem jim poctivě říkal. já sem je poslouchal. JV: mhm MJ: to přiznám. JV: a říkali vám třeba na co máte jít e na co nemáte jít? MJ: ne. JV: ne nemluvili vám do toho. MJ: ne, leda když byl ňákej takovej, no naučný, ale to byly, to dávali zvlášť, ale do toho nám nemluvili, jenom řekli p- právě co oni taky viděli a to byly em to byly ty filmy e zaprvé ty ee zábavné, ty veselohry e JV: mhm MJ: s Burianem ((Vlasta Burian)) a nebo e potom s e byl Pat a Patachon americkej a nebo byl ten (.) Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ale to mělo už úroveň aj teda m- mravní, že jo, to byl boj proti fašismu e t- to e á ty sociální em to nás tam vodili a nebo říkali, že to je dobrej film, tak sme tam šli sami. JV: takže vy ste se doma bavili o filmu? MJ: no když se mě ptali, tak jo. JV: mhm MJ: no jistě. JV: takže se ste se bavili o tom, který film je dobrý a který špatný, doma, MJ: no [no].
Miroslav_(1923).txt
já když sem chtěl jít, tak sem řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě to, tak mi dali peníze.
Miroslav_(1923).txt
MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný
Miroslav_(1923).txt
MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký, stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to rádi díváme. JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali? MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo. JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli, nebo MJ: no přátele to nezajímalo ( ) JV: hm MJ: jenom rodinný, no.
Jiri_(1922).txt
JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina, a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se do kina smělo chodit až od patnácti let. Lč: aha. JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo. Lč: a to už ste byl vy a eště kdo? JH: no tatínek a maminka. Lč: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.] JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků vůbec nechodil.
Jiri_(1922).txt
Lč: a jaký byl rodičů názor na film a na kina? JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>, no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že, takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho, takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na škaredý. Lč: a rodiče chodili teda společně vždycky teda? JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa... Lč: zvyk. JH: ten .
Jiri_(1922).txt
to jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout,
Jiri_(1922).txt
Lč: a se školou ste třeba chodili do kina? JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i dvojka z mravů a podobně. Lč: až tak? JH: no to bylo. Lč: ale tak porušovalo se to, ne? JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc. Lč. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly? JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako... Lč: v doprovodu rodičů to šlo eště. JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu možnost tady tohoto.
Zofie_(1925).txt
JV: do těch deseti let ste chodila? ee ŽH: určitě né, prot[ože] JV: [ne] ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech, nevzpomínám si. JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou] ŽH: [ne nepamatuju se] JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce a neměli teda e vlastně čas ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako zřízenec na té fakultě. JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla nejmladší ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo, tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc nemohla říct, nevzpomínám si.
Zofie_(1925).txt
ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy JV: samy ŽH: samy se sestrou JV: mhm ŽH: ano JV: bez doprovodu rodičů ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch] JV: [em dospělé, dospělýho, člověka] ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu. JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali] ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina JV: takže em ŽH: a JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak] ŽH: [mimo ně] ano JV: mhm ŽH: neomezovali nás, ale JV: neodrazovali vás. ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný . JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš ŽH: ne ne ne [určitě ne] JV: [že by říkali], tady [máš] ŽH: [ne] JV: pět korun [(běž)] ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr JV: jo ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával stříbrnou pětikorunu JV: mhm ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu. JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda ne[dávali peníze]. ŽH: [nedávali pení]ze.
Zofie_(1925).txt
ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
Zofie_(1925).txt
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne- [nechodili] JV: [a s bratry] ne ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a
Zofie_(1925).txt
ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se sestrou JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k- kdybyste chtěly do jiného kina asi ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no JV: že by to třeba [už bylo dál]
Irena_(1922).txt
Lč: a jak často ste em nebo vlastně s kým ste chodila, v těch Židenicích ještě do kina. IK: no tak jako malou mě tam vodili naši, že, Lč: a chodili s vámi, nebo IK: ano, otec, otec třeba ani při em se tam sešel s bratry a sestrami a něco dělali, že, a já sem se tam dívala.
Irena_(1922).txt
Lč: a jaký byl vlastně názor rodičů na film a na kina. IK: no naši chodili taky, velcí byli kinaři, protože to byly americký filmy, italský, německý, že, za protektorátu byly německý filmy. Lč: takže podporovali spíš to chození do kina. IK: jo, no my sme chodili do kina, do divadla, do všeho. kulturně se žilo.
Irena_(1922).txt
IK: z gymplu, no s rodiči sem poměrně moc nechodila, snad, no, ne, většinou se spolužačkama, že jo, nebo... Lč: a em třeba s, že byste, s rodičemi byste pak chodila víc spíš do těch kin v Židenicích, a se spolužáky ve městě nebo tam by ten rozdíl nebyl. IK: ne, to rodiče se mnou většinou nechodili, Lč: pak už nechodili.
Irena_(1922).txt
Lč: a třeba s rodiči ste se pak i taky takle bavili nebo jenom s [těma] IK: [jo, jo.]
Bozena_(1924).txt
BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase JV: hm BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak zase sme chodívali na detektivky no
Bozena_(1924).txt
JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem. BK: ano JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek, BK: ano JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila] BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší JV: mhm BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)] JV: [takže ona se starala o děti] BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla, proto právě chodil s vámi? ee BK: no to ano ano maminka zase do divadla JV: měla radši divadlo BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina
Bozena_(1924).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla, že maminka měla radši divadlo BK: ano JV: tatínek zase rád chodil asi do kina BK: no ano JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to byl to byl (rodinnej)...
Bozena_(1924).txt
BK: to ne, to spíš podle toho filmu JV: mhm BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky JV: mhm BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích)) JV: jo BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
Bozena_(1924).txt
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále ( ) BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,
Bozena_(1924).txt
BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak sejít, ale ale žádný takový velký ne. JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.] BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o všem, buďto můj starší bratr JV: mhm BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s nějakým dohledem JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo nejstarší z vás. BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no. JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty kamarády a... JV: mhm BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc JV: jo BK: neviděla
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli] JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila? BK: to né ne to nikdy JV: nelákalo vás to. BK: ne ne ne JV: dobrodružství BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to bylo všechno JV: že ste to brala jako něco špatného BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství JV: hm BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
Milan_(1932).txt
LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva, a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem, LR: hm ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a Hardy. LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.] ML: [grotesky.] LR: jasně. ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále jo. LR: hm ML: to bylo teda před válkou.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil do toho kina. ML: podle toho, jak ty filmy běžely. LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)] ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo. LR: aha aha takže můžete ňák [třeba] ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo, [podivejte se, záleželo taky na tom,] LR: [( )] ML: tenkrát byly soboty pracovní, LR: hm ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten jezdil jako po těch, po služebních cestách, LR: hm ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina. LR: hm takže ste se ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion, LR: hm ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to menovalo Studio. LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo... ML: ne.
Milan_(1932).txt
LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a ještě] ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety, LR: hm ML: takže my sme neměli od rodičů na ňáký takový. ale zkrátka a dobře, když sme šli sami, LR: hm ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k doběhnutí domů. LR: hm ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion, LR: hm ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v Žabovřeskách ta, Lucerna. LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý. ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost takový,
Milan_(1932).txt
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem, ML: ano. LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film. ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak nebo že to je blbost, LR: hm ML: anebo že se na to dalo koukat. LR: takže bavili ste se o filmu? ML: ne LR: doma ML: ne.
Libuse_(1924).txt
LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o prázdninách v Sušici v čechách MB: mhm LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam pustil, no a tak sem to viděla.
Libuse_(1924).txt
MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala, zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila] LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v, můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino.
Libuse_(1924).txt
MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti let, s kým ste do kina chodila? LM: ano ee s maminkou. MB: s maminkou. LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak to řeknu. no [ale tak]. MB: [mhm], mhm LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm. takže teď jenom, to ste vlastně ste mi už říkala, že to bylo to vlastně v té sokolovně [a potom v té čejči] LM: [ano, ano, ano] MB: mhm. takže pak tady je vlastně otázka, proč to byla tato kina, takže u vás to, tím, že ste nebyla v Brně, tak to byla prostě ta dostupnost [ta místní, takže vlastně tam] LM: [no to byla ta, ta dostupnost,] tak my sme sme sem jezdili a to velice často, protože sme tady měli hromadu rodiny, tak ee sme jezdili jezdili i sem, ale nemůžu říct, že bych si tak něco velice, chodili sme do kina, to ano, ale že bych si to pamatovala, to zas to [zas]
Libuse_(1924).txt
MB: ee potom ee vlastně jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. tak zřejmě asi kladný, [když] LM: [no tak] tak kladný samozřejmě, protože v té době, to bylo kus kultury. jednak při všemu byl žurnál, aktuality v tom před před filmem, že MB: mhm LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do kina.
Libuse_(1924).txt
MB: že vy ste, vy ste mi vlastně předtím říkala ee že ste chodila s maminkou a s tetou do [kina, takže mhm] LM: [to sem chodila,] ano taky, ale to bylo eště eště před tím než e MB: dříve LM: dřív, [jako malý děcka] MB: [a zhruba ee] mohla byste to ňák trošičku časově LM: no tak do dva- do dvanácti do třinácti let a potom už teda em byla ta študácká ( ) ee tlupa. ((smích))
Libuse_(1924).txt
LM: to to bylo pro nás, že, ale že už člověk opravdu, ze študácké chudé kapsy, z rodičovské chudé kapsy nám pučili peníze, tak zas aby to, si něco z toho vodnesl, ne v kapse teda, ale ale ((smích)) pro život a pro cit.
Svatava_(1924).txt
LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila? SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s rodičema a kdy sem LS: jasně. SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím, pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm trpaslíků, [americkej film] LS: [ano ano]. SM: ano. LS: ((smích)) SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo] LS: [ano ano ano]. SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie ((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,
Svatava_(1924).txt
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film? SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec? LS: celkově. SM: ne v to těch dětských letech? LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete SM: aha. LS: vyjádřit k tomu, ale SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich LS: [ano]. SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara)) LS: ano. SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a LS: ano. SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky. to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší LS: mhm SM: ale LS: no. SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla, na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že, LS: mhm SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako] LS: [jasně]. SM: em mně to dovolovali, no.
Svatava_(1924).txt
SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)). LS: taky. SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali tam.
Svatava_(1924).txt
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády? SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili kinoreví ((Kinorevue)). LS: ano ano. SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano. LS: mhm SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích)) LS: ((smích)) SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala. čili já sem měla tako[vý štosy] LS: [aha aha]. SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf Wanka, to esli víte, kdo to byl? LS: ano. SM: to byl rakouský herec LS: no. SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
Svatava_(1924).txt
LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky? SM: ne. LS: ne? SM: ne to ne teda. ((smích)) LS: ((smích)) SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.
Svatava_(1924).txt
SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy. LS: mhm SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v určitým e to asi byl následek toho taky. LS: mhm SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no. ((smích))
Svatava_(1924).txt
SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he- LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), SM: Nedošínská, LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím. SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)). LS: hm SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s] LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))]. SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie. LS: no no. SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor Pištěk st.)) LS: ano SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že, LS: hm SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s rodičema na tom byla.
Miloslava_(1925).txt
JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často. MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden. JV: dá se říci jednou dvakrát týdně? MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě. JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často] MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili. JV: vůbec nechodili do kina. MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice společenská JV: hm MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce. JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah. MM: ano.
Miloslava_(1925).txt
JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině vůbec nebyli. MM: ne, ne. JV: nebyla, nikdy. MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne. JV: v kině ne. MM: v kině ne.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste navštěvovala s tou babičkou? MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)). JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)). MM: vždycky Lucerna. JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam. MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda nedostala. JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na nepřístupné filmy. MM: no, ano. JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého. MM: ano, ano. JV: takže s tím nebyl žádný problém. MM: ne. JV: on vás pustil normálně. MM: no ano. JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo... MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano. JV: v první řadě? MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině. JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.
Miloslava_(1925).txt
JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina, souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak. MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla.
Miloslava_(1925).txt
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci jenom. MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem pořád chodívala s tou babičkou. JV: s babičkou. MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často. JV: s babičkou.
Miloslava_(1925).txt
JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak pamatujete? MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no, mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě.
Miloslava_(1925).txt
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro ni kino hodně?] MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý týden do kavárny. JV: chodila třeba i do divadel? MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti let chodila do divadla, pravidelně.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se bavily třeba o těch filmech? MM: ano JV: probíraly ste třeba, MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila. JV: snažila se, MM: ano, ano. JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em, reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu, co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách, MM: ne, nevzpomínám si. JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila, MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě to, , jestli se vobčas podíváte na filmy pro pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo. JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější filmy. MM: no tak, nó JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže] MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký, nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale
Miloslava_(1925).txt
MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala, protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti. JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti. MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně vidět neměla, ale nijak mě to teda jako, JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo. MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to ovlivnilo, tam prostě nic nebylo. JV: hm MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá srovnat, to je nebe a dudy. JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na ňákém byla, MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-, mládeži nepřístupné. JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Miloslava_(1925).txt
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu předpokládám byl na ní. MM: na ní, ano. JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento. MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích)) JV: to si pamatujete. MM: to si vzpomínám, ,
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než druhého? jako, jako svou osobní hvězdu? MM: ne, já sem na hvězdy, JV: ne MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka, který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici, to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky tak krásná, takže, ten mě . JV: takže ten vás tak jako usadil.
Miloslava_(1925).txt
JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba odebírala noviny nebo nějaké přehledy, MM: no kinoreví ((Kinorevue)). JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala. MM: no, kinoreví ((Kinorevue)). JV: hm, pravidelně? MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a prodávali. JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste, babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to vždycky nechala na tu babičku] MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam hlavně vo těch hercích. JV: hm MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o těch filmech.
Miloslava_(1925).txt
JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve výběru filmu. MM: ne, ne. JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový jako zdroj] MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem vždycky brala velmi skepticky.
Ctirad_(1931).txt
moje em matka byla, tak mě jaksi kulturně ovlivňovala spíš směrem k muzice, a a vodila mě na koncerty, a na operu. JV: hm CN: a ji- myslím, že jsem teda vztah mých rodičů ke kinu, ňák to se mně nepodařilo teď si vybavit, asi to nebylo velký téma nějak, takže pravděpodobně sem byl nějak průměrnej,
Ctirad_(1931).txt
pravděpodobně s rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo, JV: hm CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi její komentáře, nebo, JV: hm CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si nevzpomínám, možná e to byly tyhlety, JV: hm CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od maminky. JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy? CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju. snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá spontánní věc, která se moc nepromýšlela, JV: hm CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech, na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to vzpomenete. CN: ano, to sem určitě byl s maminkou. JV: hm CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím,
Ctirad_(1931).txt
JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s matkou, nebo i třeba... CN: určitě jenom s matkou.
Ctirad_(1931).txt
JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to brali jako samozřejmost. CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou. JV: hm CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim, co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em interpretací dál k tomu. JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch filmech, CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda víc se mnou promejšlela muziku.
Ctirad_(1931).txt
a eště nějak, no a vím, že moje maminka například, přesto že sme byli teda česky cítící rodina, takže si chválila hans mózra ((Hans Moser)), teda vídeňskýho komika, kterej taky v těch říšskejch filmech hrál, ale vona ho vnímala spíš jak Rakušáka, jako Vídeňáka, a to nebylo vnímáno s takovou jakousi štítivostí.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. em teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do různých kin podle toho, s kým ste do těch kin šel. třeba s matkou nebo s kamarády, jestli ste šel do různých kin. CN: em nevim že by tam byl, že by se tam bylo nějak rozlišovalo, ale nevzpomínám si, že bych byl třeba s maminkou někdy v tom Studiu ((Studio)), ale je to skoro jistý. to to si jenom teď takhle vlastně musim zrekonstruovat.
Ctirad_(1931).txt
CN: možná že někdo z příbuzenstva taky někdy něco doporučil. jo. i to si teď vybavuju, že se stalo jednou. aspoň vím, že to jednou takhle bylo. touto cestou.
Ctirad_(1931).txt
CN: ano, to tak jako víc těch herců já si, já vím že se menoval, že třeba s úctou moje maminka vyslovovala ména paní Brzkové ((Terezie Brzková)), nebo nebo jiných herců, ale mě teda todle nikdy nezajímalo
Ctirad_(1931).txt
King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi, JV: hm CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc, nevim.
Ctirad_(1931).txt
víne blůd ((Wiener Blut - Vídeňská krev)), jo Vídeňská krev, tak to sem asi viděl, a to asi byl teda, to musel bejt nějakej film s titulkama, německej, to sem viděl. co to ve mně mohlo vyvolat, no asi takovou em takovou pohodu trochu, protože maminka měla Vídeň ráda a měla na mě přece jenom pořád velikej vliv, to mně bylo jedenáct, tady v té době, tak myslím, že sem se takovým tím bezstarostným a a společensky velmi em takovým intenzivním směrem toho toho vlastně skoro operetního prostředí tam, že to mně bylo jasný.
Jiri_(1924).txt
LS: ehm ehm a em jaký byl váš názor rodičů na kino? JN: no em já sem otce neměl, teda už, jo, vod toho třiatřicátýho roku, no matka ta mně nebránila v ničem, protože viděla, že to stejně neni nic platný a to byla venkovská žena, mírná a teda snažila se mě chudák vychovávat v katolický víře a nepovedlo se jí to to...
Libuse_(1928).txt
KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch filmech? LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť, takže to, já jsem dost mamince, potom když sem byla starší a chodila sem do zaměstnání, tak sem prostě mamince i když sme chodily do divadla, tak sem i mamince koupila lístek, tak to sme si spolu vždycky vykládaly a do toho kina taky někdy, ale to se mnou pak už nechodila, když sem chodila do gymnázia, to sem chodila s kamarádkama do kina...
Libuse_(1928).txt
to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče, to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit, tu korunu. KH: hm LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.
Libuse_(1928).txt
KH: no a chodila ste tedy i podle toho, kdo s váma šel? nebo šli s váma i někdy později rodiče nebo sourozenci, váš bratr? LN: můj bratr ne, nikdy. s bratrem sem nikam nešla. bratr měl svoje kamarády a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam šli, tak sem šla s bratrem. ale potom on už se mnou nechtěl nikam. on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů, ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on mě s sebou nikdy nevzal.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši? ZP: moc ne. JV: moc ne. ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli nějací hosté.
Zdenek_(1927).txt
tak sme chodívali my s bratrem sme chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion,
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc, ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten- nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina. JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu, že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného? ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch, matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)).
Zdenek_(1927).txt
ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky, protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina, ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak... ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila, že měla klid.
Zdenek_(1927).txt
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k- výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel, když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud šli do kina? ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme chodívali s sami s bratrem,
Zdenek_(1927).txt
JV: a takže teďka bych se zeptala, vlastně to už sme taky o tom hovořili, jestli ste chodil i na nepřístupné filmy, takže to ste chodil, od těch třinácti let ste se pokoušel... ZP: á, um tak snažili sme se dostat, jak řikám, někdy nás někdy nás ten biletář vodhalil a nepustil nás, ale většinou sme se nějak dostali. brácha byl vo ty tři roky starší, tak ten tam už mohl, ale tam mě vždycky nějakým způsobem protáhl a sme šli vobá dvá. JV: em takže ste chodil em se svým bratrem... ZP: jo. JV: na ty nepřístupné filmy. ZP: jo, jo, jo.
Zdenek_(1927).txt
ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje.
Marie_2_(1921).txt
Lč: a jak často ste se k tomu třeba dostali k tomu, [že ste] MS: [málo.] Lč: málo. MS: málo. tatínek (..) nebyly peníze. (.) nebyly peníze.
Marie_2_(1921).txt
a taky se stalo ee ty předpremiéry tady e v Metru ((Metro)), tam strýc pouštěl ty filmy, tak sem často chodila, že sem se nemohla dostat třeba večer, (nemohli sme), tak sem šla do té kabiny, kde jako ee on pouštěl a dívala sem se tím (.) okýnkem a litm- ee jak to jako jde já vím kolikrát, že ee ten film začal hořet nebo hmm Lč: a to ste [chodila,] MS: [přetrh-] Lč: protože ste nechtěla platit nebo, že to bylo... MS: ne, že sem mohla kdykoliv. Lč: že takhle, že s- MS: že sem mohla kdykoliv, když sem měla volno. ale jinak my sme měli určený a to sme se já sem se aspoň těšila, nechci mluvit za muže, opravdu do toho do každýho kina sem se těšila. co bude novýho a tak. jak to dopadne a já sem si domýšlela potom. Lč: takže vy ste tam chodila navštěvovat strýce a proto, že ste si mohla jen tak nakouknout na film. MS: no byly děti, už to nešlo a manžel třeba pracoval, tak děcka byly třeba v družině, tak já sem odběhla on pouštěl myslím od tří hodin to bylo, nebo jak to bylo. tak sem (došla z toho jak tam byla), no ale jinak sme si kupovali li-, to byly levný lístky.
Jarmila_2_(1925).txt
ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak- s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas JV: mhm JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že] JV: [mhm] JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee vlastně měli na starosti celou zahradu JV: [mhm] JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou) JV: jo JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky JV: mhm [rozumim] JJ: [někam] tam jit do kina JV: hm JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní JV: mhm JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma JV: hm JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin, protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes, dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do školy a de do kina a příde třeba až ráno, že JV: hm JJ: rodičům je to jedno
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue JV: mhm (.) a třeba [ee]... JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..) JV: no JJ: já sem to teda si nekupovala tak často JV: mhm JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou tu korunu, tak sem si to koupila, jo JV: mhm JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..) JV: mhm JJ: ta (.) nebyla [( ) jo] JV: [neměla] pro to pochopení JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm dobře, a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování kina? LS: no (.) myslím že, tak pravidelné tehdy když děti už byly větší a začaly chodit do kina samy. kdy jsem to ale dlouho sme chodili spolu, já sem měla o ně strach, aby se zbytečně někde netoulaly, takže sme chodili na pohádky a, SM: mhm LS: spíš do toho divadla, ale do kina sme chodili jednou týdně pravidelně, protože televize nebyla,
Libuse_(1929).txt
LS: no my sme bydleli v Maloměřicích a kino bylo v Hhusovicích, takže sice to nebylo daleko, protože tam naše ulice byla vlastně na začátku Maloměřic, tam kde se dneska otáčí tramvaj za mostem, maloměřickým, a chodila sem do toho kina eh většinou se svými synovci, eh protože protože moje matka mi na kino nedávala peníze nebo nějaké kapesné sem vůbec nedostávala, no a protože teta mi dala korunu na kino, ale musíš si vzít kluky sebou. no a děti byly malé, jim byly třeba tři čtyři roky, tak sem si kluky posadila na na kolena a když už sem byla moc unavená, tak sem je posadila na židli a sama sem si šla stoupnout vedle lavic, když začli zlobit, no tak sem si je zas musela vzít, ale přece jen to bylo nějaké kino,
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými synovci, tak ste do kina nechodila? LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá, takže si z toho moc nepamatuji.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm a jaký byl názor rodičů na film a na kina? LS: no naši také chodili, ale velmi málo. velmi málo, spíš do divadla,
Libuse_(1929).txt
LS: méně často no méně často no to i někdy ve všední den, když dávali nějaký ten film co, ale s rodiči, ne to to byla výjimka, SM: mhm LS: nebo navečer sme většinou nechodili.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm. ehm a chodila jste někdy do kina bez placení? LS: ne. no, chodila sem do kina bez placení, ale až po válce, kdy v královopolským kině ((Besední dům nebo Union - později Morava))) moje dě- moje jedna teta, byla biletářka, SM: mhm LS: no a tak moje děti i mě tam jakoby propašovala až už se hrálo, tak se objevila někde, anebo nám přistavila židle, protože do kina se chodilo dost, no a děti třeba viděly všechny ty indiánské díly s old četrhendem ((Old Shatterhand)) a vinetúem ((Vinnetou)) tak to byly úplně zamilované do toho, tak já někdy sem se šla také podívat s nimi ale jinak.
Libuse_(1929).txt
LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl.
 
Atlas.ti code
386
 
Code parent
Institutions
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno