Cinematic Brno
Documentation of movie exhibition history and cinema-goers’ preferences in Brno, 1918-1945

 
 







 
Code name
Till 1939 (sound era till the Protectorate of Bohemia and Moravia)
 
Quotes — Quote category
Dagmar_(1929).txt
to sme, napřed sem chodila i na dětský si [vzpomínám]
Dagmar_(1929).txt
R: á vy ste teda tu obecnou školu navštěvovala asi do roku devatenáct set čtyřicet, takže se budeme bavit o tom roku devatenáct set třicet pět až čtyřicet. a [vzpomínáte si] vůbec na svoji první návštěvu kina? DB: [to bylo]. ne LR: ne, vůbec. a jaké sou vaše nejstarší vzpomínky vůbec na kino, jestli si vzpomínáte? DB: no, ty nejsou moc dobrý. byla sem s tatínkem ee v Kapitolu ((Kapitol)), tam hráli sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) LR: mhm DB: kreslenou, to byla tehdy bomba. no ano byla, doslova, kreslený barevný film to bylo něco. tak sme si sedli na balkón, a já vim, že sem se šíleně bála, jak ta Sněhurka letí tim lesem, šla a teď ty větve oz- ožily no a prostě to bylo hrozný, takže málem sme odešli <z toho kina> protože... nevim, kdy to bylo, ale byla sem hodně malá LR: hodně malá DB: no, to byl asi první. no a potom šly filmy prostě e grotesky a ten, jak se jmenoval, e Poslední Mohykán, to byla taky hrůza, to šli sme prostě na to šli a my sme z toho byli uplně <vyděšený> no a to byly tam byly tři kina, takže my sme měli, z čeho [vybírat] v Židenicích
Dagmar_(1929).txt
LR: [mhm]. a jak často ste vlastně jako malá chodila do kina. [tak do těch deseti let] DB: [nóó], každý týden LR: každý [týden] DB: [nic] jinýho nebylo jinýho LR: nic jinýho DB: odpoledne se šlo do kina
Dagmar_(1929).txt
no, protože to bylo, rodiče měli pokoj od nás asi a my sme trávili čas v kině ovšem na čem, to už vám ne- to byl myslim šaplin ((Charlie Chaplin)) a, no prostě to bylo ještě za první [republiky] LR: [mhm] DB: takže tam byla možnost všeho, hlavně ty grotesky všelijaký kreslený, to si nemůžu vůbec [pamatovat], že?
Dagmar_(1929).txt
LR: [dobře]. a s kým ste chodila do kina? DB: no s ko- s děckama. LR: s kamarády? DB: s kamarádkama
Dagmar_(1929).txt
tehdy ne, to tehdy nebylo kdepak, to holky stály tam v té v tom foajé ((foyer)), než nás pustili, kluci stáli tam, a to sme se po sobě koukali, ale nic kdepak [vůbec].
Dagmar_(1929).txt
LR: [a s rodiči] ste chodila jenom jako malá DB: no úplně [malá] no LR: [úplně malá] DB: tak to bylo asi poprvé to strašný, ee a to sem se potom po letech dozvěděla ta Sněhurka tak hezky mluvila ovšem to bylo dabovaný ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), že jo, nebo nebylo to dabovaný to bylo asi s titulkama, protože tehdy se snad ani nedabovalo nebo co.
Dagmar_(1929).txt
[no, my sme my sme] měly takový, to byla Milena, Naďa, naše milá sestřenice a to sme byly čtyři pět a to sme vždycky šly a pamatuju si, že to stálo snad korunu nebo padesát halířů LR: mhm DB: na dětský takzvaný, odpoledne
Dagmar_(1929).txt
LR: [a] vy ste vlastně řikala, že v těch Židenicích byly tři [kina] DB: [ano] LR: a navštěvovala ste všechny nebo? DB: všechny
Dagmar_(1929).txt
no, v Kapitolu ((Kapitol)) s- chodili sme do Kapitolu ((Kapitol)) teda takzvanýho, pak do skaly, skalu ((Scala)) sem znala, pak sem znala centrál kino ((Central)), LR: [mhm] DB: [to] je dneska na náměstí Svobody. dneska tam už není, ale tam byla, co tam bylo, Úderka nebo, Úderka tušim že tam byla. tam hned jak je řezník na rohu, tak tam bývalo kino. LR: mhm DB: centrál ((Central)). zara leandr ((Zarah Leander)) tam zpívala <takže> vim, že bylo, Modrý Anděl, marlen dytrichová ((Marlene Dietrich)), no prostě taková doba. marika rek ((Marika Rökk)), ta teda za války letěla to už si Němci, jestli vám to něco řiká nevím. prostě byla to úžasná babka
Dagmar_(1929).txt
no, bylo tam kino ee, na go- na Gajdošové dnešní tam byla Hvězda v Sokolovně. LR: mhm DB: pak tam bylo kino Slávia ((Kino Slávia Židenice)) na [Rokycanové] LR: [mhm] DB: pak tam byl Světozor na Vojanové. všechny fungovaly, všechny byly obsazený, do všech kin se chodilo LR: mhm DB: bylo tam hodně vždycky lidí a [děcek]
Dagmar_(1929).txt
LR: [takže] ste neměla nějaké své oblíbené v této době DB: né ne ne ne ne. to ne, to naprosto ne LR: a takže se vás ani nemůžu zeptat, proč ste si vybírala vlastně tato kina. to bylo DB: no, protože sme to měli [blízko]
Dagmar_(1929).txt
LR: takže vlastně, když ste chodila do té obecné školy, tak ste chodila hlavně v těch Židenicích DB: v Židenicích do kina, ano LR: mhm DB: na dětský, na všechny ty
Dagmar_(1929).txt
LR: můžu se vás zeptat a jaký byl názor vašich rodičů na kino? na film, jestli se [o tom bavili s vámi] DB: [nó maminka, ta] měla ráda hlavně americký filmy LR: [mhm] DB: [tehdy] za první republiky. to byly ty americký herečky všecky, musela bych hodně vzpomínat, a tatínek ten ne. LR: ne DB: tatínek byl em prostě to byla em tatínek byl na kopanou.
Dagmar_(1929).txt
no tak tatínek ne, tatínek [byl sportovec] a... LR: [ten ne] a nevadilo mu, že chodíte do kina, to ne nebo jo? DB: né, vůbec [né]. néé LR: [ne]((smích)) DB: já sem měla velice tolerantní rodiče, a ta maminka od mé kamarádky, no ta byla kinařka ta odebírala kinoreví ((Kinorevue)), ten časopis. tam byly vždycky ty hvězdy všecky, ty americký, naše, prostě co byly tehdy v kurzu. LR: mhm DB: to byla bárová ((Lída Baarová)), že, mandlová ((Adina Mandlová)), Zita Kabátová, to byly ty nejstarší vlastně, ta její sestra Zorka Janů. no a to potom za války začali točit tu turbinu ((Turbina)) [třeba] LR: [mhm] s bárovou ((Lída Baarová)) e a takový už ty známější, to už možná znáte i vy ty [filmy]
Dagmar_(1929).txt
LR: co co vlastně učitelé říkali na filmy, bavili ste se o nich nebo] DB: [nikdy] LR: vůbec DB: ne, [to se] to se nenosilo. LR: [žád-] mhm DB: ne ne ne ne ne. to ne.
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste chodila často do toho kina, tak to pro vás asi hodně důležité kino, že jo, [v té době] DB: [byló. určitě.] LR: [á] DB: [to byla] taková jediná bych řekla zábava mimo [knih]
Dagmar_(1929).txt
já sem teda dostávala spoustu knih, takže mám ještě z dětství mám spousty knih a hezkých, protože já sem měla tetu učitelku a ta <neměla> nic jinýho na práci, než okamžitě každý svátky, Vánoce, knihy, knihy, knihy, knihy. ovšem našla pochopení, já sem hodně četla LR: mhm. a e teda když to pro to pro vás bylo tak důležité to kino, [tak jestli ste měli ňáké] DB: [no, důležité...] LR: zvyky nebo ňáké hry, jestli ste zpívali písničky s kamarádkami DB: tak já ty písničky umím dodneška. [((smích))] LR: [((smích))] DB: <co se tam zpívaly> LR: jaké třeba? [jestli si vzpomínáte], že ste hodně zpívali DB: [no tak] [((německy zpívá))] LR: [((smích))] DB: to zpívala marika rek ((Marika Rökk)) no, tak já si to pamatuju. anebo zara leondr ((Zarah Leander)) tím jejím hlasem takovym ((německy zpívá hlubokým hlasem)) LR: ((smích)) DB: <no prostě to bylo moje mládí nó>. vám to je dneska k smíchu, ale to to tak bylo, a ty ty písničky no ty se zpívaly, Falešná kočička, dávali na na Kobližné takovou kočičku, z tuhýho papíru, to se otevřelo, tam byly všechno, kdy se to hraje, co se hraje, kdo tam hraje, zaklaplo, propagace, že [jo], to bylo hezký LR: [jasně] DB: a Falešná kočička nó, to byl, no těch herců bylo moc LR: mhm DB: potom sem ee to byli ee vlastně e, ferbaska ((Věra Ferbasová)) nojó, dyť na ferbasovou ((Věra Ferbasová)) sme lítaly kde hrála, tam [sme] všude byly
Dagmar_(1929).txt
ani nevim už, jak se to menovalo. no prostě mělo to zápletky, bylo to, mělo to cit ten film, byly takový ty filmy, e něco to člověku řeklo a mám dojem, že to člověka i vychovávalo,
Dagmar_(1929).txt
pro-] protože, to teď už na to přicházim, sama, protože vlastně, tam bylo všechno, tam byly ty vztahy, tam byla láska, tam bylo matka, otec, rodina, i když byla narušená takzvaně jako se dneska řiká, tak už to bylo něco jinýho, už se nám to nelíbilo, už sme s tim nesouhlasili prostě.
Dagmar_(1929).txt
LR: a o těch filmech ste se bavili až při cestě [zpátky z kina] DB: [venku], no jistě LR: mhm DB: jistě. jako sme pronášeli kritiku. anebo sme vyšli ven a řikali to bylo <blbý> LR: ((smích)) a když se třeba publiku ten film líbil, tak mě by zajímalo, jestli pak třeba následoval [někdy i potlesk. jo?] DB: [tleskali? ne. ne.]
Dagmar_(1929).txt
LR: a když ste vlastně vy jako malá chodila do kina, tak e promítaly se ještě v té době ještě němé filmy [nebo] už vůbec DB: [ne] LR: takže vy ste neměla vlastně šanci
Dagmar_(1929).txt
no ale v kině v té době to už se pořád promítaly ty nové a nové, [žádné] retrospektivy nebo... DB: [no š-] šaplin ((Charlie Chaplin)) byl hodně, že, to se vždycky ukázalo, právě sem skončil ((neidentifikováno)) ((smích)). takový věci [no] LR: [mhm] ale to v kině ne LR: v kině [ne] DB: [němý] kino sem nezažila
Dagmar_(1929).txt
LR: a hrálo pro vás nějakou roli, v které zemi byl ten film [natočený]? taky ne DB: [né, to naprosto né] LR: jestli to byl český, [německý], americký DB: [né], no tak to jo, to zase <hrálo>, to teda hrálo, to sem americký filmy sem milovala LR: mhm DB: protože to byly to byly taky... ale ee no nemužu říct, že bych je milovala, tehdy snad jo, dneska už si dám pozor, <už to nebudu řikat> LR: radši ne DB: už to nebudu řikat. ale byly byla tam klasika, byly to prostě třeba mm z těch řek- řeckých motivy tam byly a prostě a ty moderní ty jejich prostě ty černoši, že, [a]
Dagmar_(1929).txt
DB: a řikám, ve středu města byly vybavenější ty kina a e venku tak jak vz- v takovým předměstí jako byl Světozor a a ta Hvězda a Slávia ((Kino Slávia Židenice)), tak tam ani myslim žádnej bufet nebyl, ne, tam nic [nebylo] LR: [mhm] DB: nebo jo? prodávali bombóny? asi jenom. a ňákou limonádu? (.) nevím, sem byla moc malá, a ty kina potom už sme tak nějak opustili LR: mhm
Dagmar_(1929).txt
tak tadyto akorát LR: to ste říkala vlastně, že ste byla s tatínkem, že? DB: to byl asi první takovej film LR: [mhm] DB: kterej mě uplně, jak ty ty větve se na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), jak to ožilo všecko, viděla ste ji, [kreslenou]? LR: [viděla] DB: no, to je hrozný přece pro malý děcko. to je něco jak Karkulka. to je taky horor, to není [pohádka] no, tak jistě, že si pamatuju,
Ludmila_(1923).txt
lezli sme <tam tak nějak> přes ty lidi, kteří tě tam pouštěli, že, protože sme chtěli taky vidět filmy. pro nás pro děcka teda jako takový ty mladiství, kteří sme vypadali na těch méně roků, tak nás vyhazovali ti em ti em jak jak se tomu říká.
Ludmila_(1923).txt
že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby nás tam vlastně pustili.
Ludmila_(1923).txt
no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky, tak nás dycky odsud vyhazovali.
Ludmila_(1923).txt
že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že.
Ludmila_(1923).txt
že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před em plátnem, že. PV: hm LH: tak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít, protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a tak dále.
Ludmila_(1923).txt
to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách, abysme se vůbec <do toho kina dostali.> takže to nebyl takovej lehkej problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní.
Ludmila_(1923).txt
my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina. takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my sme jako em s tím nepočítali, že <se> ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo že prostě jak kolik to stojí.
Ludmila_(1923).txt
my sme měli pár korun a šli sme až do, pěšky až do Králova Pole. anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)),
Ludmila_(1923).txt
no tak nejvíc se nám líbily filmy jako až se mluvilo, tak nejvíc s Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)), ee že?
Ludmila_(1923).txt
no a pak byly další filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a tahleta elita zase, že, PV: hm LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct, <a patnáct,>
Ludmila_(1923).txt
PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu říkalo? LH: ano. nó? PV: takže v té době ste už chodila do kina? LH: no jistě že.
Ludmila_(1923).txt
no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle, no tak sme si zašli do toho Králova Pole. PV: hm LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no tak sme šli do kina.
Ludmila_(1923).txt
to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila. LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala. PV: já nevim. LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný né.
Ludmila_(1923).txt
no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože zas tramvaj stála peníze.
Ludmila_(1923).txt
LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na tramvaj.
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u vás, když někdo [(dojel)] LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic, protože to byla hlavní, my sme byli jenom malá dědinka,
Ludmila_(1923).txt
PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda chodila do kina, že jo. LH: no tak ee jinou možnost sme neměli. nebo přijelo divadlo, jako po- ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel.
Ludmila_(1923).txt
o těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo nějaký divadlo, PV: hm LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo.
Ludmila_(1923).txt
V: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim? LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla, ale na filmy nechodila. PV: hm á LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.
Ludmila_(1923).txt
LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu. PV: hm. takže to bylo důležité pro vás. LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma nehovořili,
Ludmila_(1923).txt
PV: jo, a jak často asi ste chodili. LH: ale no tak, moc často ne. PV: hm LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích. LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,
Ludmila_(1923).txt
LH: no to byla hospoda, PV: hm LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my sme, to nám bylo jedno.
Ludmila_(1923).txt
LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili, teda každý s tou nějakou korunou, a tohle. PV: hm LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
Ludmila_(1923).txt
a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.
Ludmila_(1923).txt
PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo... LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili? PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo] LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]
Ludmila_(1923).txt
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do kina? jak často. LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina. PV: hm LH: když sme ovšem měli peníze,
Ludmila_(1923).txt
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho měsíce, když sme šli třikrát do kina.
Ludmila_(1923).txt
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl vrchol.
Ludmila_(1923).txt
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině, tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle, podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec nehrálo.
Ludmila_(1923).txt
PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste chodila. LH: ňáký program? jako [nebo] PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako... LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly dobré,
Ludmila_(1923).txt
[no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme měli peníze. PV: hm LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často. PV: hm LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako] PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo taky sedláci, a a a domkaři a takový.
Ludmila_(1923).txt
takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.
Ludmila_(1923).txt
PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.] LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala ste, co bude. PV: ((směje se)) LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.
Ludmila_(1923).txt
PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi těma filmama, anebo že tam byl nějaký program, LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo, PV: hm LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek. PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak? LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee kina. PV: hm LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli. PV: hm LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili, nebo že bysme mohli prostě něco mít. PV: hm LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-] LH: [v tom] kině? PV: ano. LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli. PV: hm LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v kině, anebo prostě tohle.
Ludmila_(1923).txt
PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech. LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes hodinu cesty.
Ludmila_(1923).txt
LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky a koukali, PV: ((směje se)) LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc.
Ludmila_(1923).txt
a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle. takže sme nemohli si nic moc dovolit.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení? LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval. PV: jo. LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.> PV: LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo pustil, což já nevim. nepamatuju si.
Ludmila_(1923).txt
PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát. LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo hezké, PV: hm LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat, protože to kino.
Ludmila_(1923).txt
a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové, prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak, nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí. PV: hm LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty, protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že tam promítal ty filmy.
Ludmila_(1923).txt
PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo [víc?] LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino.
Ludmila_(1923).txt
a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak chápejte, že to už mělo jinej ráz.
Ludmila_(1923).txt
PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.] LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola v Řečkovicích)) to bylo lacinější.
Ludmila_(1923).txt
takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl to sál em Sokola. PV: jo. LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.] PV: [jo jo jo.] LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.
Ludmila_(1923).txt
PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten film, na který em na který půjdete, LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo] LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli. PV: ti větší. LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo pěkné.
Ludmila_(1923).txt
to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo. PV: hm LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo. PV: hm LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik nezajímalo.
Ludmila_(1923).txt
PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na nepřístupné filmy? LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch Řečkovicích. PV: hm LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože, to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat, PV: hm LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.
Ludmila_(1923).txt
[ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti, PV: hm LH: to neexistovalo.
Ludmila_(1923).txt
LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na ten nějaký film se jít podívat, PV: hm LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se nepokazili,
Ludmila_(1923).txt
PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý, jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát. LH: no tak jistě ten ee barevný PV: [barevný.] LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo, PV: jo. LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě sme koukaly na to jak, PV: hm LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))
Ludmila_(1923).txt
dyž máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.
Ludmila_(1923).txt
ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.
Ludmila_(1923).txt
PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě? LH: po sobě? abych viděla? ne, PV: ne. LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla, PV: ((smích)) LH: tak proč bych na něj šla?
Ludmila_(1923).txt
PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam ňáká přestávka? LH: ano, byla. byla. PV: a co se dělo o přestávce? LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít, nanejvýš že člověk musel někam jít. PV: jo. LH: ale většinou ste jako seděla. PV: hm a byl tam ňákej program, nebo... LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám, tam nebývalo žádné občerstvení spíš.
Ludmila_(1923).txt
LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle, PV: hm LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju, že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si. protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,
Ludmila_(1923).txt
takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst, nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké přestávky. PV: hm [ale bylo to] LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle, PV: hm LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel, protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,
Ludmila_(1923).txt
no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)), PV: hm LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že, Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie Nedošinská)),] PV: [jo, jasný] LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda dopadla. PV: hm LH: tak dopadla. PV: hm LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla. protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila PV: hm LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak, když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do toho Německa, a PV: hm LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se se zahodila s takovým PV: hm LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju odsoudili. moc ju všichni odsoudili. PV: hm LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty PV: hm a to [bylo vlastně,] LH: [dvanáct, třináct,] PV: a to bylo barevné tenkrát, ne? LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně
Ludmila_(1923).txt
PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo... LH: né, vůbec né. PV: hm LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč. PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?] LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali prostě,
Ludmila_(1923).txt
PV: ee vy ste chodila do kina do Jehnic, když ste byla malá. LH: no tak ee když šla parta. PV: když šla parta? jo. LH: protože samotná tam byly jenom pole, PV: hm LH: nahoře škola, na kopci, a dolů se chodilo tohle. takže jenom když šla parta. PV: hm LH: sama bych tam bývala, jak bych došla. to bych musela jít sama mezi poli a tak dále. takže my sme chodili v partě. my sme chodili parta na tohle, do Soběšic, a bůchvíkam. PV: hm LH: a furt se chodilo přes les, takže, a nebo mezi poli, takže ste nemohla sama, desetileté děcko někam prostě jít.
Ludmila_(1923).txt
Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších letech. PV: hm LH: to tak ty PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))? LH: to si nepamatuju. PV: už nevíte. LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď Řečkovice nebo Královo Pole.
Helena_(1927).txt
LR: tak jesi si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina... HH: to teda <ne> ((smích))
Helena_(1927).txt
LR: ee je- jesi si vybavíte, jak často ste jako dítě, opravdu do těch deseti let, chodila do kina? HH: no do tech [deseti] LR: [deseti] let HH: to tak moc ne LR: [mhm] HH: [to si], to si nevybavuju, to bych lhala, kdybych řekla, víte to, to si nevybavuju,
Helena_(1927).txt
LR: [mhm] dobře. a jaký byl názor vašich rodičů na film, a na kino? HH: no dobrý tak [jako], LR: [dobrý] HH: tak jako, já řikám, tak jak oni-, oni chodili se mnou taky, no, zezačátku, že. LR: mhm HH: dobrý filmy LR: a postoj školy k filmu? a ke kinům? jesi se třeba vyjadřovali učitelé k filmu, ve škole... HH: ve škole, tam se myslim ani moc o filmu nemluvilo. LR: mhm HH: tam ne. tak jenom my třeba ti spolužáci mezi sebou něco, ale že by se nějak přímo mluvilo o filmu nebo, to to ne.
Helena_(1927).txt
LR: mhm, a proč ste chodila právě do těchto kin? HH: proč? LR: mhm HH: no byly [nejblíž] LR: [nejblíž] HH: nejblíž [no], LR: [mhm]
Edita_(1926).txt
byla v těch, na tom filmu kin kong, ((King Kong)) a to mně mohlo být tak (.) jedenáct dvanáct let. a to sem byla v Lucerně ((Lucerna)) s maminkou. KH: a líbilo se vám to? EB: no bylo to, byl strašidelný film. to byla tak (.) kin kong ((King Kong)) byla gorila, která unesla mladou ženu, jo a to, no líbilo se mi, byla sem z toho celá (.) no nadšená. ((smích)) KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste nechodila moc do kina? EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde. KH: mhm EB: (..) já sem byla nad- nadšená bruslařka, a tak v zimě tó člověk byl věčně na ledě.
Edita_(1926).txt
KH: hm, a kdy ste teda začla pravidelně chodit do kina? EB: nó až (.) před válkou, když mně bylo tak těch třináct let. to sme měli náhodou zdarma lístky od jednech (.) kamarádky, a tak to sme chodili do Moderny ((Moderna)) do kina. KH: mhm, a můžete říct, jak ste k těm lístkům vlastně přišli? EB: jak sme přišli? nó oni měli restauraci a před restaurací plot, a na tom plotu byla z té Moderny ((Moderna)) měli vystavený, co budou hrát. a tím pádem, že ty to tam měli, tak oni jim dali zdarma jako na d- dva lístky zdarma do kina. no a tak sme s-, ona nám to dávala, že nemohla a my sme tam chodili. a to sme teda viděli hodně amerických filmů tenkrát (.) velice moc. a (.) byli sme nadšený, a...
Edita_(1926).txt
KH: to ste chodila s tou kamarádkou? EB: s tou kamarádkou. to sem, já sem měla, to my sme byly velký kamarádky a to vydrželo dosti dlouho.
Edita_(1926).txt
to sem chodila do té Lucerny ((Lucerna)) s tou kamarádkou sme chodily hodně do f- do kina. to stálo korunku, tak na to vždycky nám dala babička nebo maminka. a to sme chodívaly. KH: hm (.) tak ste měla tydlety dvě kina, Lucerna a Moderna. EB: Lucerna a Moderna. KH: hm EB: vono bylo víc těch, že těch je skala ((Scala)), Kapitol a ekselsior ((Excelsior)) byl. KH: hm EB: to bylo hodně těch kin, ale co sme chodily akorát do té luce- to si Lucerna a ta Moderna. že tam sme to měly zadarmo (.) Kapitol...
Edita_(1926).txt
[jo no] Lucerna byla malá, pro míň lidí, že a k- KH: hm EB: Moderna už byl (.) velké kino. tam už bylo víc těch (.) lidí. KH: a lišily se třeba i ty typy lidí, co tam chodily? EB: jejda, to jako děcka sme si nevšimly, to [vůbec ne]
Edita_(1926).txt
KH: no a před před tím týdeník vlastně ještě jakoby před protektorátem, jakoby jesi pamatujete jesi ten program složený i z něčeho jinýho, než z toho [celovečerního filmu?] EB: [a ne], my sme vždyc- jesi z něčeho byl složenej, ale my sme čekali na film. KH: hm. EB: to si ani člověk jako byl mal- no mladej, že, a to ho nezajímalo ani.
Edita_(1926).txt
KH: a povídaly ste si s tou kamarádkou vo těch filmech, když ste šly třeba z kina? EB: no tak to z-, to víte že jo, že sme vzpomínaly vždycky jak to co bylo a jak to dopadlo a hodně sme říkaly bylas na nějaký film, a byls tu štanvykovou ((Barbara Stanwyck)) právě a ona dělala nějak prostitutku a byla na tom špatně a měla ee dítě za svobodna. my sme hrozně tam plakaly, jo, v kině a i když sme šly z kina tak sme plakaly, až domů sme přišly a rodiče, co s nama je. a tak sme jim vykládaly jak to bylo smutný a (.) takže my sme reagovaly tak anebo sme byly na kora terí ((Kora Terry)) a to hrála mm německá herečka a hrála dvouroli, marika rek ((Marika Rökk)) hm ta hrála dvouroli a byla špatná a jedna byla dobrá, ta špatná tenkrát padla propadišť- propadlištěm a my sme s Blankou v kině vstaly a pleskaly a bravó a <lidi se po nás dívali. tak sme se styděly a sedly sme si zas> děvč- děvčiska, že. ((smích))
Edita_(1926).txt
KH: hm, a říkala ste vaši rodiče nechodili do kina? EB: ne, moje rodiče nechodili, ne ne ne. já sem akoráť s maminkou tak sme chodily do divadla na Veveří, a tam sme chodily na bidýlko, to se stálo, a vždycky sme šly hrozně brzo, abysme mohly být opřený jako o ten, no jak se řekne, no zábradlí.
Edita_(1926).txt
KH: no a ve škole se spolužákama ste si třeba povídali o filmech? EB: nepamatuju [si]. KH: [nepamatujete] si?
Edita_(1926).txt
KH: no a potkávaly ste ješť- i někoho jinýho v tom kině. třeba diváky, který tam taky [chodili]? EB: [ne], nepamatuju si vůbec, že bych někoho potkala známýho, ne ne.
Edita_(1926).txt
vůbec nevybírala. to co hráli, tak se na to šlo. (..) to se nevybíraly. KH: takže spíš, že to hráli v Lucerně ((Lucerna)), že ste chodila do [Lucerny] ((Lucerna)) EB: [ano, že] ano ano. a tam se měnilo myslím každý týden, nebo ještě dvakrát do t- , nevím, to už si taky nepamatuju, ale tam sme chodily hodně často. KH: takže ste viděla vlastně skoro všechno v tý Lucerně. EB: hodně, no, moc. (.) KH: no a informace o filmech ste získávala nějak? EB: ne. KH: nikde? EB: ono akorát byla reví ((revue)). ta vycházela, ale na to sme neměli jako finance nebo to. to se nekupovalo, ne. KH: takže vy ste vlastně věděla jenom že jakoby o těch hercích jenom že vy ste věděla kde hráli a tak. EB: hm a já myslím, teď sem si tak vzpomněla, jestli nebyly, když bylo jako kino venku, jesi nebyly napsaný obsah toho [filmu]. KH: [jo.] EB: to je možný, no. KH: jo. (.) no a nezkoušela ste, jestli ste si nebrala domů ňáký plakáty nebo tak? EB: ne, mě to nez-, ne ne ne ne ne ne ne. já jedině, co bych vzala, tak ro- toho roberta tajlora ((Robert Taylor)), to by byl můj. ale ty nebyly, ne ne ne.
Edita_(1926).txt
KH: hm (.) no a bylo pro vás teda důležitý, kdo v tom filmu hrál? EB: ne (.) ne. rádi sme šli, že, na ty známý, to se radši, že, ale vůbec to, to byl klárk gejbl ((Clark Gable)) a špencr trecy ((Spencer Tracy)) a hemburnová ((Katherine Hepburn)) a... ne, bylo to jedno, protože to bylo všechno překrásné filmy. KH: no a pamatujete si černobílý nebo barevný filmy? EB: všechno černobílý, všechno černobílý.
Edita_(1926).txt
KH: a ňákej film ste viděla vícekrát, [že byste třeba...] EB: [ne ne], vim že sme šli jednou a mm mm...
Edita_(1926).txt
KH: a četla ste třeba? EB: četla sem, hodně sem... já sem měla sousedku, která jako tam byla jako velká jako dívčí knihovnu měli dcerku a tak tam sem si pučovala. to sem četla hodně.
Edita_(1926).txt
LG: a ty otázky se týkají em té doby, než ste ukončila obecnou školu (...), takže (.) e vzpomínáte si na e na první návštěvu kina? EB: ano, to sem byla s maminkou v kině Lucerna a kin kong ((King Kong)) LG: ((smích)) EB: to by la ta (..) e LG: jo. EB: orangutan nebo h- LG: jo. EB: ano, to byl můj, to mně bylo třináct dvanáct jo sem, to byl první film. LG: a em m- máte, pamatujete si něco detailně z toho filmu nebo prostě přímo z té návštěvy? EB: no tak z té návštěvy moc ne, ale to právě teď už to bylo i v televizi že to. LG: mhm. EB: ale to já si pamatuju jak vona ju (držela) a byla na té věži LG: jo. EB: a držela tu slečnu jo v (.) těch rukách, v ee těch chňap- e. ((smích))
Edita_(1926).txt
LG: ((smích)) a ee jak často ste do svých deseti let chodila do kina? EB: no do desíti let to né. to sem chodila s našima řekneme ee na Kašpárka Turka a takový. LG: jo. EB: to jako LG: mhm. EB: do desíti ne.
Edita_(1926).txt
LG: a s rodiči ste teda nechodila do toho [kina]? EB: [ne] ne ne ne. LG: a proč ne? EB: maminka nechoď- no nebyli (..) nebyli tak majet- nechodila LG: jo jo. EB: je nezajímalo.
Edita_(1926).txt
LG: jo a ta ehm ta vaše kamarádka to byla ona byla Češka nebo? EB: Češka.
Edita_(1926).txt
EB: nejvíc u nás v žabinách ((Žabovřesky)) Lucernu. LG: Lucernu. EB: Ale hodně sem chodila do Moderny do kina. LG: mhm. EB: tam totiž sme měli známou a ta měla z- dostávala zadarmo dva lístky a vždycky nám je dávala. oni totiž na plotě měli vystaveny z Moderny ee ty filmy, které se právě promítaly. LG: jo. EB: a tím dostali dva lístky zadarmo, ona nemohla ona (.) odpoledne musela pomáhat rodičům, ty měli restauraci a čepovala a toto a nám ty že sme byly kamošky, tak nám dávala ty dva lístky a my sme to měly zadarmo v té Moderně. LG: mhm a jaký byl názor rodičů na teda na ten film a na kino? EB: to vůbec sme nemluvili ne ne. LG: nemluvili ste o tom, takže (se to neřešilo)? EB: [ne ne ne ne, moji] rodiče ne to LG: jo. EB: je to nezajímalo. LG: a ve škole se to nějak řešilo? EB: taky ne. LG: ty filmy? EB: ne. LG: takže se učitelé třeba k tomu nevyjadřovali? EB: ne ne ne, vůbec.
Edita_(1926).txt
LG: hm. a řekla byste, že ten film pro vás byl důležitý v tom věku? EB: určitě. LG: a jak vás teda ovlivňoval nebo? EB: jak mě ovlivňoval? no j- jak hudebně, tak ee řekneme protože sem chodila e bo byly krásný filmy rózmery ((Rose-Marie)) a Byl lásky čas a a tenkrát tady to nevím jesi fred aster ((Fred Astaire)) jesi už nebyl po válce, ne ale my sme fred astér ((Fred Astaire)) s džingr rogrs ((Ginger Rogers)) taky viděli. no hudebně hodně (.) jako. LG: (a s-) EB: a potom ty filmy hrozně taky jemný, to to žádný tam nebyly v- velký to líbání a LG: ((smích)) EB: a to všechno. <no> my sme žili trošku jinak že no, ž- s- svět se mění.
Edita_(1926).txt
LG: a teda zpívali ste si třeba písničky z těch filmů? EB: (.) mm no určitě taky, když nějaká hezká t- ee Dani- Daniela Durbinová ((Deanna Durbin)), to byla zpěvačka vel- jo, mladá děvčica, ta měla překrásné písničky, zpívaly sme si některý. LG: a napodobovaly ste třeba nějak ty svoje oblíbené herečky? EB: ne. LG: takže ste se ani podle nich... EB: ne to sme byly trdlata né. to vůbec neexisto- ne ne ne, tenkrát né. LG: a em bavili ste se o těch filmech s kamarády hodně? EB: no hrozně moc. LG: ((smích)) EB: <to sme jako>. ale spíš my dvě ee dohromady sme si jako LG: jo. EB: vybavovaly ten film a ne- e anebo sme byly v kině a e tam byl takovej problém ee byly to sestry a jedna hol- jedna hodná a druhá zlá ee a jo ale to už bylo ne, to bylo taky, to bylo za války a ee nevím jak se to menovalo a to byla (...) no nevím která herečka ale ona dvě roli, špatnou zlou a hodnou LG: mhm. EB: a ta hodná právě měly na jevišti vystupovat ta jedna z nich a ta zlá propadlištěm šla dólu <jo> a my s Blankou, se menovala ta moje kamarádka, sme stouply a pleskaly v kině. a bravo, jo, a teď sme si najednou lidi se po <nás> dívali a to všechno e co vyvádíme tak sme si sedly a <krčily> sme se tam no. jo to hrála marika rek ((Marika Rökk)) LG: marika rek ((Marika Rökk)) EB: to byla marika rek! ((Marika Rökk)) tenkrát no, jak se film menoval to už nevím ale... LG: a- EB: anebo sme chodily když z filmu a plakaly a přišly sme domů k té k- ke mně ne, ale k té k těm kamarád- rodičům od té kamarádky a plakaly a plakaly, ty nám řekli, co se stalo <a my sme z kina> přišly celý uslzený ((smích)).
Edita_(1926).txt
LG: a v té době ste chodila do toho kina jak často teda? EB: no já mužu říct určitě jednou až dvakrát týdně. určitě.
Edita_(1926).txt
ee tu Lucernu, protože tam sme bydleli v Táboře jo to je na ve- pořád ta Lucerna je na LG: [jo jo, mhm.] EB: [tom stejným] místě a všechno. stálo to e řekneme korunku dvacet nebo c- ten lísteček a v poslední řadě tři koruny dvacet a tak sem vždycky vod našich dostala a...
Edita_(1926).txt
(...) nejoblíbenější (.) no tak že to bylo nejblíž ta Lucerna. LG: jo. EB: (jinak...) LG: a (.) zůstalo vašim oblíbeným kinem vlas- doteď? nebo do té do toho osumdesátého devátého, kdy ste říkala, že ste přestala navštěvovat ty kina? EB: to sme různě chodili do Kinokavárny.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo v Brně nějaké kino, které ste z jakéhokoliv důvodu neměla ráda? EB: ne. LG: ne? EB: ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo rozdíl třeba v tom když ste šla do kina sama nebo s tou přítelkyní nebo pak třeba nevim s nějakým přítelem? EB: ježiš <kdepák, to sme> neměly ani kamarád- to sme byly děcka že dvanáct třinác- nepa-
Edita_(1926).txt
LG: hm a jako teda když když ste chodila jako dítě do toho kina tak měla ste ve zvyku konzumovat nějaké jídla nebo nápoje? EB: né, ne ne ne. LG: ne? EB: ne ne ne. LG: a bavila bavila ste se s tou kamarádkou během té projekce? EB: v kině? LG: mhm. EB: kdepák. LG: ne? EB: kdepák. LG: a pamatujete si, že by třeba někdo (.) nemyslim třeba vy nebo ta vaše kamarádka, ale kdokoliv [z toho sálu]... EB: [nerušil] nikdo. LG: takže... EB: ne. LG: ne? EB: ne, ne ne. Ne ne. LG: a třeba tleskali po skončení toho filmu (.) lidi? EB: tak to si nepa- myslím, že ne (.) myslím, že ne.
Edita_(1926).txt
LG: á (.) potkávala ste v kině nějaké své známé (..) nebo (nějaké)...? EB: no tak to tam v té Lucerně určitě, to určitě to bylo. LG: a třeba hovořila ste s nima o tom filmu? EB: ne.
Edita_(1926).txt
LG: a byla ste někdy v kině bez placení? EB: ne... LG: ne. EB: ne, ne ne ne ne, to tenkrát byla trošku jiná... to by si člověk nedovolil. LG: tak to byste se... EB: ani myšlenkou!
Edita_(1926).txt
před válkou, to mně bylo dvanáct a to to v- právě v té Moderně to (..) s Greta Garbo a robert tajlor ((Robert Talyor)), edy nelzon ((Eddie Nelson)), makdonaldová ((Jeanette MacDonald)), nádherný filmy. LG: em a (...) pamatujete si n- na nějaký asi nejlepší film, co ste viděla? jestli byl nějaký, který...? EB: nejlepčí film? možná (.) že byla Dáma s kaméliemi. LG: jo. EB: jo a nebo s edy nelzon ((Eddie Nelson)) s makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) rozmeri ((Rose-Marie)) (..) a Byl lásky čas (..) jo, potom (..) potom sme viděli i fred astr s asteri ((Fred Astaire)), ten stepař jo, to byl s tou džingr rógrs ((Ginger Rogers)) jo.
Edita_(1926).txt
LG: mhm, mhm. takže to s-, to se vám e líbily se vám filmy jako hudební a tak? EB: mně hrozně moc. LG: mhm. EB: my totiž jak sem cho- e n- na měšťanku chodila, tak sme e chodili zpívat do (.) rozhlasu jako, [takže trošičku]... LG: [rozhlasu]? EB: do rozhlasu, jako (.) škola jo.
Edita_(1926).txt
LG: a kde ste získávala informace o těch filmech? EB: o těch filmech? no (.) v Lucerně to bylo, že, LG: jo. EB: vystavený a e jak řikám to ta Moderna ta e (.) jo ta (.) právě (.) oni měli restauraci ty Linhartovi, a to bylo všechno i domy tenkrát měly ploty a na tom plotě bylo právě vystavený ty f- ty co hrají filmy, bylo to ve skle, za sklem jo. a tak sme právě věděli, co tam hrají. jinak my sme tak moc do města nechodili [jako].
Edita_(1926).txt
LG: [která byla nějak] spojená s tim (..) kinem ste říkala? EB: ne spojená, to byl plot, to bylo [všude] LG: [jo! takže na tom plotě...] EB: [i u domu] a na tom plotě byla právě [vystavená z té Moderny ((Moderna)))].
Edita_(1926).txt
LG: a nějaké filmové noviny a časopisy to ste... ? EB: jé, ono bylo tenk- (.) reví ((revue)) byla LG: jo. EB: tenkrát vycházela, ale to všechno stálo peníze,
Edita_(1926).txt
LG: a bylo pro vás důležité ee hm kteří v- herci v tom filmu hráli (jako) jestli to byli [vaši oblíbení]... ? EB: [ale to vite], že sme se těšily když ((smích)) LG: ((smích)) EB: můj voblíbenec byl e (.) robert tajlor ((Robert Taylor)) a (.) zase Blanka měla tyrone povér ((Tyrone Power)) LG: ((smích)) EB: jo ((smích)) to s- to sme (.) no ale chodily sme všechno. to ((smích)), děvčiska... ((osoba vzadu: můj oblíbenec byl rols samka. ((Rolf Wanka)) )) EB: ((smích)) no jo, to byl LG: ((smích)) EB: byl Rolf Wanka ten (.) hrál český filmy už za války. ((osoba vzadu: Český i německý)) EB: a on potom (.) až jako (..) on hodně hrál nevim teda s kterou teď naší herečkou, ale potom jak bylo po válce, tak šel ee do Rakouska a hrál rakouské filmy. ((jiná osoba: ( ) a když sem měla manžela, řikám, já sem milovala Rolfa Wanku ((Rolf Wanka)) platonicky)) LG: ((smích)) ((jiná osoba: a (.) můj muž řiká, no vidíš a mě sis přece vzala a já povídám, no ty máš jiné přednosti.))
Edita_(1926).txt
LG: ne, nic se neděje. em a měla ste nějakou oblíbenou herečku? EB: no tak tenkrát sme měli hrozně rádi Gretu Garbo a makdonaldovou ((Jeanette MacDonald)) LG: jo. EB: ta co zpívávala krásně a štanviková ((Barbara Stanwyck)), to byla právě žena toho (.) roberta tajlora ((Robert Taylor)) jo, to byli manželé a potom sem viděla ješte roberta tajlora ((Robert Taylor)) (.) hrál po válce nějakej film, ale už s- vím, že byl rozvedený, to sem četla a (.) vzal si nějakou Němku tenkrát, ale (.) no tak, ale kdy zemřel to už nevím. LG: a co se vám na tom herci nejvíc líbilo? proč to byl váš nejoblíbenější herec? EB: no proč... to nebylo kvůli hraní voni <hráli všeci dobře i on> LG: ((smích)) EB: to nevim, byl to můj <typ a dodneška> LG: je mně to jasné. ((smích)) EB: <jaksi mám ten typ těch mužů jo> ((smích)) LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém on hrál, šla (.) opakovaně? EB: to víte že jo. jo, jo.
Edita_(1926).txt
LG: ((smích)) a stalo se, že ste třeba na nějakém filmu, ve kterém on hrál, šla (.) opakovaně? EB: to víte že jo. jo, jo. LG: a máte nějaký rekord? EB: ne ne, to si nepamatuju, ale vím, že sme e na některé filmy šly dvakrát. to jo ((smích)) ale i naš- naše české filmy, když byly (.) za války jaksi a to. to si pamatuju Krb bez ohně, to hrála právě Zita Kabátová a (.) teď si nevzpomenu na jeho méno ten herec. LG: takže, když se vám ten film líbil, tak e ste na něho šla víckrát. EB: no tak když byly penízky. LG: jo. EB: když maminka dala nebo toto, tak sme šly, já sem spíš dostávala vod babičky.
Edita_(1926).txt
LG: a bylo pro vás důležité, jesi ten film byl černobílý nebo potom už pozdě byly barevné... ? EB: jójda tak to už (.) to tenkrát bylo jenom [černobílý] LG: [tenkrát teda]... EB: [že], za války taky LG: aha. EB: že, to bylo až pozděj. LG: a měla ste radši potom... které filmy ste měla radši? EB: ty barevný.
Edita_(1926).txt
[tenkrát] sme chodili na americké filmy, že, potom to bylo zakázaný, že.
Edita_(1926).txt
LG: a který f- typ filmů ste teda měla ráda, ste říkala (že jako)... EB: no zamilovaný. LG: zamilované? EB: <zamilovaný> tenkrát. LG: takže zamilovaný film, když tam hrál herec vašeho typu. EB: no. LG: a ještě se tam zpívalo. EB: no (.) a <ještě se> no to ste řekla dobře.
Edita_(1926).txt
LG: jo tak tady je otázka s tím s tím opakovaným navštěvováním, o tom už sme mluvily. jo (.) a měla ste teda em ňáké jiné koníčky kromě toho chození do kina? EB: no tak koníčky sem byla výborná v ruční práci.
Edita_(1926).txt
LG: a říkala ste teda, že ste zpívala, když ste byla... EB: jó no tak to nebudem vo tom, to bylo jenom v té školi a tak LG: jo ale já tam ale mám právě em k tomu prostě otázku, co ste dělala, když ste byla dítě kromě toho, kromě těch návštěv kina, tak ste zpívala v tom rozhlase... EB: no tak to bylo ee no co sem jinak dělala. do kina chodili, učili sme.. jo! a bruslit. to je, to bylo bruslení. to tenkrát byl soňa hénije ((Sonja Henie)) na vrcholu jo a to všechno tak vždycky Omamá říká, jejda Dita, to bude soňa hénije ((Sonja Henie)), to sem měla to bylo (..) venku že byly stadióny a ee tak tam mě už byl i (.) maškarní ples a jejda, vidite, teď sem si tak vzpomněla. bruslení, to bylo něco. LG: a navštěvovali ste třeba divadla nebo? EB: j- to s tatínkem, jo, z divadla sem, když sem byla malá, LG: mhm. EB: tak s tatínkem, to byl Kašpárek Turek a s maminkou sem chodila do starého divadla, to je zbořený na Veveří, a to sme vždycky šly hrozně brzo, na stání k té k té tyčce, abysme mohly být vo- opřený a to a jéžiši já si teď nevzpomenu, jak se menovali ty hlavní herci (..) tak znám..., nevzpomenu (to de moc rychle)
Edita_(1926).txt
LG: [a Lucernu] ((Lucerna)) a tak, jaké byly mezi těma kin- kinama rozdíly? EB: no vel-, no tak velké, protože Lucerna to to byl menší že ( ) LG: mhm. EB: já sem ještě chodila do toho starýho, jak ta Lucerna potom jí ee renovovali nebo to takže s- se to vylepčilo všechno. a to byl velkej, město a Žabiny, ((Žabovřesky)) to byl velkej rozdíl. LG: a tak mě by to EB: no. LG: celkem zajímalo, jak to tam vypadalo před tou rekonstrukcí, jesi si jesi si to teda pamatujete v té Lucerně ((Lucerna)). EB: ah to to vám neřeknu, tak vím že spravili ty židle že to, ty křesílka sme jinak seděli, teď osvětlení, teď i to plátno (...) no bylo to vylepčený no jak dyž člověk doma maluje a LG: jo. EB: vylepčí si všechno. LG: a v té (.) Moderně ((Moderna)) tam to vypadalo jak? EB: no děvčátko, to byl velkej sál velký hm... LG: jo. EB: já nevim, nemůžu to tak popsat, už (.) jinačí no. LG: jo jo jo. EB: ale tam myslim nebyly ty balkóny jak v Metru ((Metro)). LG: ee a Metro to zase bylo (úplně jiné)? EB: na té Nové. [no to se...] LG: [to bylo zase] úplně jiné kino ste říkala, to bylo takové už hodně hodně lepší. EB: lepčí na té Nové no no no no no. teď je tam divadlo. LG: mhm. a z čeho se skládal program té projekce? myslim teda jestli obsahoval nějaké živá vystoupení, týdeníky, krátké filmy, přestávka jestli tam byla? EB: no týdeník byl určitě (.) [nějakej]. LG: [jo a tak pamatujete] si si na to na ty týdeníky? EB: ne, děvčátko, ne.
Edita_(1926).txt
LG: a účastnila ste se někdy promítání nějakého filmu v domácnosti? EB: ne ne ne. LG: ne? takže s- nikdo nikdo neměl tu ( ) EB: ne ne ne ne ne.
Edita_(1926).txt
LG: vy ste s tou Blan- Blankou EB: s Blankou. LG: do toho kina chodila před tím [než ste (nastoupila)] EB: [před tou] válkou ano LG: jo. EB: ano a (..) po válce a toto.
Vera_(1923).txt
no tak, myslím až už jsem začala chodit do školy, tak už spolužačky některé už chodily do kina, a tak sme tak začali chodit do toho kina. tak když vidím ty staré filmy s tou adynou mandlovou ((Adina Mandlová)) a tam s tou, Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a s takovými SM: mhm VB: herečkami starými a těmi herci, Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský)) sme milovali.
Vera_(1923).txt
a tak sme chodívali do toho kina. pak sme ve škole z- zlobili, tak sme si povídali, už bylo po přestávce, už nás napomínali. tak sme si ty tam ty svoje (.) co se nám líbilo a nelíbilo, povídali. SM: mhm, takže ste si povídali o o těch filmech? nebo [o nebo nebo] VB: [no o filmech] SM: spíš o těch hercích? VB: no o hercích taky, no tak o těch hercích sme moc nevěděli. SM: mhm VB: to nebyl, bylo Kino časopis už tenkrát, no ale to bylo dost ta- dost peněz pro nás. SM: mhm VB: pro mě teda aspoň pro mě, že? no SM: mhm VB: kdo byl zámožnější, tak ten si to koupil a přinesl to do třídy a tak sme si to tam prohlíželi a tak. SM: mhm (.) a by- měli ste z toho potom ňáký větší postih, že tam rušíte, nebo to bylo jenom VB: ne. to ne. dvojky z mravů ne. [tam to] SM: [to ne] VB: <sme nedostali
Vera_(1923).txt
mhm. a e kdybychom se ještě vrátily k té první zkušenosti, e nevzpomenete si úpl- úplně nebo, jaká je vaše nejstarší vzpomínka na to kino, je to až s těmi spolužačkami? nebo tř- třeba předtím, VB: no, na tom výstavišti, tam byl tam hrávali (.) to byl cizí film, ale jak se menovali ti dva herci, takoví, (ti) už zemřeli, ale dlouho hráli (.) hm SM: mně de spíš možná o o tu vzpomínku jak jak to na vás působila třeba ta atmosféra toho kina, nebo jak to s- nebo s kým ste třeba byla poprvé v kině, jestli třeba s rodiči, nebo VB: ne, s maminkou sme chodívali, ano, SM: mhm VB: maminka s náma chodívala do kina. ale takhle se spolužačkami. SM: takže se spolužačkami.
Vera_(1923).txt
SM: mhm, a jak často ste třeba do těch do těch e cé cé á ((cca)) deseti let e chodí chodila do kina, VB: moc často ne. sice sme chodili, to bylo za korunu, SM: mhm VB: do těch prvních šesti řad, SM: mhm VB: to bylo za korunu. když ste šla zavčas, tak ste dostala, že, ale do té šesté řady, ale to nebylo te- to plátno bylo kousek e u těch lavic prvních takže nebylo to tak zlý, sme museli sme takhle hlavu nahoru, SM: mhm VB: zaklonit, SM: jo ((smích)) VB: <abysme dobře viděli> pro- před náma neseděl nikdo (ale), abysme viděli na na plátno.
Vera_(1923).txt
no nejvíc tam na to Staré Brno k tomu pivovaru, ((kino Grand)) SM: mhm VB: a potom tam e nahoru do toho Excelsioru ((Excelsior)), na to Šilingrovo ((Šilingrovo náměstí)) tam taky to bylo. kdy byla ta levnější kina, ta co byly ve městě víc, no na tom e ten Čas nebo Úderka to zas nebylo tak drahý. SM: mhm VB: ale to bylo takový e ani ne půlhodinový. pak se to zas opakovalo, a to nás tak moc nezajímalo. my sme rády chodily na celý filmy. SM: e na prosím? VB: na celý filmy. SM: jo na celý film, jasně. VB: ano, na ty (.) takřka dvě hodiny, když hrály SM: mhm mhm VB: podle toho jak byl dlouhý. SM: a byl ňáký e důvod proč ste chodila právě do těchto kin jako dítě? VB: no protože to bylo levné. SM: mhm takže, takže e VB: no. SM: třeba ne kvůli tomu že to bylo blízko, ale VB: no taky blízko, a museli sme chodit na šestou, protože později sme nás maminka ne- nepustila, že jo, no taky sme byli děti, že? SM: mhm VB: děcka e školou povinní. až už potom si pamatuji v měšťance, to už potom sme už z nás šlo víc, to už šli i od nás z domu chlapci, SM: mhm VB: co byli tak stejně staří jak my, tak sme chodívali. už i na tu osmou hodinu. SM: jo. VB: právě ta Jiřinka, s tou sme se nachodily.
Vera_(1923).txt
ale maminka chodila ráda s náma do kina. ale na ty české filmy. na ty cizí sme moc rády nechodily. protože ty titulky, ste tak dobře, já třeba ano, ale maminka ty tak rychle nepřečetla, protože ona tu češtinu tak dobře, do poslední chvíle neznala. SM: hm VB: přece jenom, i v pozdních letech něco jí zůstalo na tu její řeč, tak na to ( ) po slovensky SM: jo, jo. e a vzpomínáte si jaký byl postoj školy? třeba k filmu? VB: no tak e pokud to byly filmy jako takový přístupný mládeži, tak to nebyli, nic neděl- neříkali nic proti tomu. SM: mhm VB: ale nesměli sme chodit na, právě jak začaly ty filmy na tu osmou hodinu, to byly, tak to jako stíhali, to sme neměli chodit. SM: to e a to vyloženě třeba říkali ve škole že e že že vám že že máte zakázáno chodit na ten film? VB: no zakázáno. přímo zakázáno ne, ale nerady to slyšely, a my sme se taky vždycky nepřiznali ( ) SM: a ony se vás na to vyptávaly? VB: no ptaly se, protože když slyšely, že si o [tom povídáme tak] SM: [mhm] mhm VB: ( ) že jo měly o to zájem, SM: a nestalo se třeba že byste narazili na učitele v kině, nebo VB: ne. ne, ale já sem ani nenarazila na nějaký takový zlý učitele,
Vera_(1923).txt
SM: mhm <tak každému jde něco, že jo> já se jenom ještě zeptám, e jestli byl pro vás v tom dětském věku film důležitý. VB: no nebyl. ne, to ne. SM: ne. VB: ne nebyl. SM: takže ste to brala spíš jako ňáké zpestření volného času [( )] VB: [tak jednou za týden] nebo za čtrnáct dnů, to sme nechodili tak často, SM: hm VB: protože i když stálo potom už to bylo byly třeba tři koruny, no ale to víte, byli sme tři, už chodil i bratr, s chlapci do kina, SM: mhm VB: tak už chtěli jsme všichni. já sem chodila i se sestrou. ( ) ona byla o ten rok, chodily jsme stej- do stejné školy, bratr ne, ten chodil na Křídlovickou, my sme chodily na to Mendlovo náměstí.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) dobře. tak teď se budeme zabývat dalším okruhem, to to sou vaše divácké návyky, nejdřív se vás zeptám, jak často ste chodila e do kina vlastně po tom ukončení té obecné školy. nebo potom, VB: jak sem chodila? SM: [jak často] VB: [jak často?] no tak každý týden ne. tak dvakrát za měsíc. třikrát. SM: mhm takže ste VB: protože těch korun nebylo. SM: hm takže ste vlastně chodila méně často než předtím? jako dítě? VB: ano SM: mhm VB: no potom už bylo taky dražší vstupné,
Vera_(1923).txt
SM: a e třeba potom jak (ste se) vrátila vlastně z toho Slovenska, e (.) d- to bylo v těch deseti letech, že VB: ano, SM: tak to ste to ste chodila do kterých kin, ještě, VB: no na to Staré Brno tam, ((kino Grand)) SM: to pořád tam, VB: no, tam SM: mhm VB: dál ne. SM: jo. e (.) a VB: někdy někdy sme šli do toho kina Dornych, ((Edison)) SM: mhm VB: tam na to (.) jak se menovalo to na Dornychu. mám to napsáno, vůbec ( ) jak je to napsáno, (..) edyzon ((Edison)). SM: edyzon ((Edison)). jo. VB: to bylo pěkné kino, to bylo trochu větší než tam ta naše stará kina na tom Starém Brně, SM: mhm VB: ale, a taky bylo vybombardováno. já sem se tenkrát potom setkala v tom stejným domě po válce s paní, která tam bydlela v tom domě kde to kino bylo jak byla ta bylo to bombardování, ( ) SM: mhm VB: ( ) to tam SM: jo a e to ste měla trošku, trochu trochu už dál, že, to to kino Dornych ((Edison)) VB: ano, SM: a tam ste VB: ale my sme chodili od nás, z té Křížové tak po Poříčí, kolem vody tudy zadem, tak jako SM: aha VB: až po ten viadukt a tam to byla taková polní cesta, tam. tak sme šli tudy. SM: jo a proč, proč ste chodili zrovna do toho edyzonu ((Edison)), VB: no když tam hráli ňáký pěkný film. SM: mhm a ta tam e hráli někdy jako ňáké filmy, které které ste vyloženě chtěla vidět? nebo VB: těch který nás zajímaly, nebyly na Starým Brně SM: mhm VB: tak sme zašli tam. SM: na ten Dornych, ((Edison)) [jo]
Vera_(1923).txt
SM: a před válkou ste měla ňáké oblíbené kino? VB: no to sme šli i do toho města. někdy. SM: mhm VB: podle toho jak sme m- měli ňákou tu korunu.
Vera_(1923).txt
SM: jo, a tak že byste měla fakt vyloženě ňáký kino do kterého ste ste ráda chodila, které ste měla třeba nejradši, VB: my sme chodili do k- k tomu kapito-, k tomu divadlu, do toho kina Kapitol, SM: mhm VB: tam sme rádi chodili. SM: a tam se vám na tom líbilo co, [na tom] VB: [to bylo] velké kino, pěkné, takové úplně jiné proti těm našim malým kinám na tom Starým Brně. SM: a jak se třeba lišilo. VB: prosím? SM: jak se jak se třeba konkrétně lišilo, od těch kin VB: no, velikostí a tím zařízením celým. SM: a pamatujete si na to zařízení? VB: pamatuji, ta sedadla byla lepší tak, a bylo obsáhlejší, a byla středem byla ulice, jako že ste když ste přišla později, tak ste nemusela obtěžovat lidi z řad, SM: mhm VB: vedle ( ) jako zprava zleva, šla ste středem kam to bylo blíž, to vás biletářka uvedla. SM: mhm VB: no SM: a ona šla s vámi až na to místo? nebo to už potom, VB: k té řadě, a řekla nám v té řadě si to místo tam už, je to e když to viděla že je to volné tak nám to poradila. SM: mhm hm VB: to bylo dobré tak když nás uvádívali, to bylo docela zajímavý. SM: mhm VB: tak jak v divadle, dodneška uvádí, že?
Vera_(1923).txt
(.) no to tos- to byly třeba některá kina, já sem je ani neznala, jenom názvy, SM: mhm VB: takže nevím, já sem nechodila tak ňák, já většinou na to Staré Brno, a nebo jak říkám do toho kina Kapitol, byli jsme i v tom kině Excelsior, co bylo na Šilingrově náměstí, a někdy jsme se dívali v tom v té Úderce ((Úderka)) na tom náměstí Svobody sme někdy šli. tam to bylo lepší jak na tom v tom Čase ((Čas)), se nám to zdálo lepší, takový obsáhlejší to bylo.
Vera_(1923).txt
SM: no. (..) hm a potom potom třeba pozd- později ještě jste měla sta- ste nenarazila na kino na které do kterého ste třeba potom nikdy nešla protože se vám tam nelíbilo? VB: ne. SM: ne. VB: ne. to byla pěkná kina ve městě, SM: mhm VB: jenomže drahá pro nás
Vera_(1923).txt
SM: to jo no. (.) no tak, já se vás teďkon zeptám, jak jak ste se obvykle chovala v tom kině, VB: hm no dobře sme se chovali. nepovídali sme během filmu, SM: nepovídali ste si? VB: ne. to sme si nepovídali.
Vera_(1923).txt
SM: mhm (.) a pamatujete si že by se třeba během filmu nebo po filmu ozýval ňáký potlesk? VB: ani ne. SM: ne. VB: ne, to si nepamatuju, SM: mhm VB: ne. to si povídali, to bylo pěkný, nebo to nestálo za to, na to sme nemuseli chodit a tak, to byly takový připomínky. ale tleskat nebo takhle to nebylo. SM: m-m, m-m VB: no. to si nepamatuji ani ve městě, třeba v tom Kapitolu ((Kapitol)), ne. nepamatuju si že by, to v divadle ano, tam je to asi tak samozřejmě, že?
Vera_(1923).txt
SM: mhm. a potkávala ste v kině třeba své známé? VB: ano tam nás bylo dost známých. SM: mhm VB: někdo koupil lístky, někdo předem třeba pět lístků šel koupit, to už sme se domluvili ve škole, a už někdo pro to šel, nebo někoho bratr. můj bratr ne, ten byl mladší, ten jaksi, o ty tři roky, ten ještě neměl zájem o to tak. ale co měly spolužačky starší sourozence, tak ti už, když už bylo něco, aby ten film, abysme to stihli to ten lev- ty levné vstupenky, SM: mhm VB: tak už si tam šel zavčas, jak otevřeli pokladnu, věděl už v kolik hodin, tak už potom šel a přinesl. SM: jo. a potom třeba ste s- e ste spolu hovořili o tom filmu? cestou z kina nebo VB: no, když sme šli z kina kdo bydlel na našem konci, tak sme si ještě o tom povídali. SM: mhm VB: po cestě. SM. jo, dobře. (.) e já se ještě teď vrátím k tomu vašemu dětství, e pamatujete si že byste chodila n- někdy na nepřístupné filmy? VB: ne, [tak to ne] SM: [ne] a ta a co byly po té osmé hodině jak ste říkala VB: [taky ne] SM: [tak] to nebyly nepřístupné, [jenom že byly pozděj] VB: [to nebyly ani] jenom že byly to byl ten film který probíhal už v těch šest hodin SM: mhm VB: a potom byl v těch osum. SM: jo, [takže ne] VB: [ale bylo] potom kino představení ve čtyři hodiny, to je myslím dodnes.
Vera_(1923).txt
SM: takže na nepřístupné filmy jste nechodila. VB: ne, to sme nechodili. SM: mhm a chodila jste někdy do kina bez placení? VB: je, tak to ne, to bych nešla. SM: ne? VB: m-m to bych si netroufla. SM: ani z ňáké recese třeba, VB: ne. SM: ste nešla. mhm VB: to my sme nebyly takový kamarádky, já sem neměla, my sme nebyly, já já nevím jak bych se vyjádřila, takový ne záš- záškolačky to nemyslím, to byly takový děvčata, SM: mhm VB: který šly raději do kina, a nešly do školy na e od- my sme mívali někdy i odpolední vyučování, SM: mhm VB: na obecné. (.) no ale, měli sme náboženství a potom, když bylo náboženství, ta katecheta ten tomu se to doneslo, protože byla taková děvčata, která chodila, my sme chodili do kostela, ale já sem chodila jenom v neděli, ale někdo chodil častěj.
Vera_(1923).txt
SM: jo. a stávalo se vám třeba že by že by ta návštěva kostela vám zabránila v tom jít do kina nebo [naopak] VB: [ne] ne to ne, my sme chodili ráno na mši, o půl deváté, SM: mhm VB: na devátou jako. SM: jo. e a myslíte si že že to vaše vyznání ovlivňovalo e ňák jaké filmy ste si třeba vybírala? VB: ne, SM: ne. takže nemělo to vliv. VB: nemělo to na to vliv. SM: a nepamatujete si třeba že by se ňáké filmy promítaly na faře? my sme chodili, na faru ne do kina, ale my sme tam chodívali na loutkové divadlo, [jako děti, no] SM: [na to loutkové divadlo, jak ste říkala] a že by se promítaly filmy, to si nepamatujete. VB: ne. SM: to [tam nebylo] VB: [to si nepamatuju] SM: mhm VB: ale to loutkové divadlo to bylo dlouho, a za korunu, oni za- napřed to SM: mhm VB: takhle, napřed to bývalo jako zdarma, pak už za to žádali korunu,
Vera_(1923).txt
no na ty české filmy, sme chodívali, SM: mhm VB: já už si ty názvy nepamatuju. SM: a bylo pro vás důležitější e to to místo toho kina? a nebo a nebo ten film, šla ste radši na film nebo do kina, to znamená, VB: no na film, SM: na film ste chodila, VB: na film, no do kina to ne. SM: to ne, to [pro vás to nemělo] VB: [mhm ne to] SM: mhm a kde jste získávala informace o těch filmech, VB: no to bývaly oni vždycky měli jako takový plakát tam byl a tam měli psaná ty kina kdy co kdy co budou hrát. tak jsme si to mohli dopředu jako, promyslet, ve škole propovídat s děvčatama,
Vera_(1923).txt
SM: jo jo. dobře, takže vy ste vlastně říkala že ste že ste četli ty ty vývěsky s tím s tím [programem] VB: [ano ano] SM: a četla ste třeba i ňáké noviny nebo časopisy VB: hm ne, SM: ne, VB: ne, SM: takže takže jenom [podle těch] VB: [nekupovali sme] časopisy SM: jenom podle těch vývěsek ste se řídili?
Vera_(1923).txt
[předtím] předtím bývaly tam na Starém Brně jak je zámeček ((Letohrádek Mitrovských)), v tom parku, k výstavišti jak se de, SM: no no, VB: tak teď bývají i výstavy v tom zámečku ((Letohrádek Mitrovských)), SM: mhm VB: tak ten tam byl veliký park, a tam bývaly hody. SM: jo. VB: a tam chodili takoví chlapci co chodili z manželové třídy, tak ty už uměli tancovat, konkrétně jeden tady chudák tady vidím akáty, tak tenkrát běžela filma, filma, píseň, SM: mhm VB: vidíte, ( ) SM: <to nevadí> VB: byla píseň, Akáty bílé,
Vera_(1923).txt
SM: to bylo až pozdě. a e potom e teda před tou válkou, to ste nechodila [třeba do divadla?] VB: [ne ne] ne
Vera_(1923).txt
SM: mhm a a ňáký třeba sport ste provozovala? nebo VB: ne. SM: ne. ( ) ste se VB: já sem nemohla, neměla čas, my sme museli chodit mamince pomáhat do školy, SM: jo, mhm VB: no, vzala si, představte si že sme na prá- o prázdninách umívali všechna okna ve škole, SM: hm VB: maminka si to vzala, aby nám mohla po prá- po po prázdninách zas, bylo potřeba různé věci, všechno nebylo zadarmo, jak se říká, že dávali všechno zadarmo, SM: hm VB: muselo se taky něco koupit. a něco bylo oblečení a podobně.
Vera_(1923).txt
SM: a teď teď se ještě vrátíme na chvíli přímo k těm kinům, to ste to ste vlastně už hodně o tom řekla, že, o o těch různých kinech, e já jenom ještě ještě jestli byste mohla třeba doplnit jaké byly konkrétně rozdíly v někerých těch kinech, říkala ste že vlastně ten Kapitol, že to bylo takové VB: dobr- pěkné [kino] SM: [pěkné kino] že? VB: Kapitol nebo skala ((Scala)) na Moravském náměstí, to SM: [no] VB: [byla] pěkná kina. SM: a e [třeba] VB: [Alfa] taky, SM: mhm VB: no. ve městě byla pěkná fi- kina, ale na tom e předměstí, že? se říká, SM: mhm (.) a třeba si pamatujete, jak vypadal ten interiér těch předměstských kin? VB: no to byla taková dřevěná sedadla to nebylo nic moc. SM: mhm (.) a e [vlastně] VB: [žádný] bifé tam nebylo, že byste si třeba tam bonbón koupila nebo něco na pití, to tam nebylo na tom Starém Brně, tenkrát.
Vera_(1923).txt
SM: a v těch městských kinech tam teda VB: tam vždycky tam to bylo, [tam byla šatna] SM: [hm tam ste si mohla] mhm VB: tady ne, tady ste si musela dát kabát na kraj. SM: jo. a vlastně ste říkala že v tom Kapitol vás vždycky uvedli až na místo, že? VB: ano, všude v kině ve městě. SM: ve městě jo? VB: no SM: a a e VB: tam byly biletářky, tak jak v divadle. SM: mhm a v těch předměstských kinech tam, tam e [lišil se] VB: [ne] SM: ňák přístup těch zaměstnanců? nebo tam [tam nebyli?] VB: [tam] př- tam stál ten co utrhoval lístky SM: mhm VB: a řekl máte řadu, běžte až dopředu, nebo je to vpravo vlevo SM: mhm VB: poradil nám, ano, to je pravda, ale aby nás uvedl, tak jako uváděli ve městě nebo v divadle (.) to ne.
Vera_(1923).txt
a to to byl film, že to to byl týdeník předtím. a to bývalo taky vždycky co ve světě se děje, něco, ale ne tak z dlouze jak třeba teď, SM: mhm VB: tak ob- obšírně tak (.) jak třeba v televizi taky, jiné zprávy jsou na jedničce ((ČT 1)), jiné zprávy jsou na Nově, že, SM: mhm tak to bylo tak že nejdřív byl ten týdeník VB: mhm ano, a potom běžel teprve film. SM: mhm a to už byl ten hlavní film, [že jo.] VB: [ano] hlavní film. SM: a e byla tam někdy přestávka? mezi mezi tím nebo? VB: v těch e lepších kinech ano, ale já už si nepamatuju tam na Starém Brně myslím ne. SM: m-m, a pamatujete si třeba že by tam e e eště byly ňáké reklamy nebo VB: tenkrát tam neprobíhaly žádný reklamy. SM: ani hu- třeba hudební představení, nebo do- doprovod VB: ne. no hudba tam byla, ano, to ano, to tam hrála, to tam měli někde vzadu za plátnem, jak když pouštěli potom film, tak tam hrála, tam nebylo ticho. SM: mhm VB: no tam, potichoučku tak tišeji hrála pořád hudba. bylo to pěkný kino, pro nás tenkrát to bylo pěkný. SM: mhm VB: když si člověk na to vzpomene, kam chodil do kina, jaký to bylo SM: hm VB: že? tak. dnes by tam nešel. SM: a měla ste třeba e zájem o ty doprovodné části, ten ten týdeník, bavilo vás to sledovat? VB: ale ano. (.) bavilo.
Vera_(1923).txt
SM: mhm jo. e ještě se zeptám jestli ste někdy byla přítomná promítání v domácnosti? VB: ne, SM: ne. a zna- znala ste třeba někoho kdo měl promítačku a promítal doma filmy? VB: no možná v těch lepších rodinách, ale já sem neměla opravdu nikoho takhle spolužačku takovou. SM: mhm mhm VB: která by měla doma kino.
Vera_(1923).txt
já sem chodila moc ráda do kina. já sem byla taková kinařka. SM: byla. VB: no. i sestra. my sme chodily, sestra to víte všude, a maminka ji tak víceméně posílala se mnou, SM: mhm VB: ona ji otravovala, proč Věra může chodit a já ne. no já sem byla o ten rok sice starší, o rok a půl, SM: mhm VB: a tak už maminka nás tak oddělovala. ale když sme potom začaly chodit spolu, už už jako, tenkrát ještě nebyla přehrada, a teprve se stavěla.
Vilemina_(1919).txt
LR: a jako malá ste chodila do kina nejčastěji s kým? VB: no s maminkou, LR: s maminkou. VB: a potom když sem už chodila do e do škole, tak s kamarádkou, no ale bylo nás dvaatřicet ve třídě a sme jenom dvě.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a proč ste chodila právě do toho kina ((Lucerna)) v Žabovřeskách, VB: no LR: předpokládám protože ste tam bydlela, v Žabovřeskách, VB: no bydlela a tam to bylo celkem levný kino, LR: aha VB: to ne ve městě přece jenom to bylo dražší.
Vilemina_(1919).txt
LR: [v okolí] ste měla ještě ňáká jiná kina VB: teď e LR: e v okolí kde ste bydleli, když ste byla ještě malá, tak měli ste ještě jiná kina? VB: ne ne [ne] LR: [mhm] VB: tam bylo ochotnický divadlo, LR: mhm VB: a to sme chodili často, protože můj strejda a teta byli velcí ochotníci, bohužel ta scéna se pak zrušila za Německa, jo, pozavírali pana mora- Moravu s (ten ) zůstal někde v táboře, no bylo jich dost. a tam byly pěkný kusy. LR: mhm VB: takže to sme chodili aj i do toho divadla, to bylo pár kroků zas vod nás, to byla taková výhoda.
Vilemina_(1919).txt
LR: dobře. a vy ste říkala, že ste chodila s maminkou, a takže jaký byl názor rodičů na film a na kino, VB: no vona taky ráda šla no, LR: mhm VB: ale někdy nebylo. LR: a tatínek? VB: tatínek ne, ten se staral, protože von byl jako sám samostatnej, a to to byla práca, když byla sezóna.
Vilemina_(1919).txt
LR: a jaký byl postoj školy k filmům a ke kinu, mluvili učitelé o filmu vůbec ve škole, VB: no tak my sme my sme taky e chodili sme plavat, do Šarlotíny, tenkrát se říkalo, a někdy sme byli taky v ki- e v kině jako e celá třída. LR: mhm a na co ste chodili do kina jako celá třída, VB: no víc takový buďto e vo přírodě, nebo takovýho, a to bylo e většinou vybrali pěkný, jako že LR: mhm VB: pro nás, že jako děcka zají- zajímavý. LR: mhm, a pamatujete si na ňáký konkrétní zážitek, takhle když ste byli celá třída i s panem učitelem, VB: no z kina z kina to ani ne, protože to sme byli jako puťky [tichučko]
Vilemina_(1919).txt
LR: jestli pro vás byl film důležitý, takhle v tom dětském věku, VB: no tak e bylo to pro mě něco takovýho svátečního. LR: mhm (..) a projevovalo se to třeba ve vašem chování, třeba že ste si s kamarádkami hrály na něco, když ste viděly ve filmu nebo, VB: no LR: [povídaly ste si o filmu], VB: [na doktora sme si] hrávaly a na obchod, to sme si na škar- škaroupky víčka naškrabaly něčeho LR: mhm VB: už sme prodávaly, dneska je na to potřeba samý hračky, LR: mhm VB: my sme si hrály skoro s ničím. LR: a mluvil- e mluvily ste s kamarádkami o filmu, když ste šly třeba z kina VB: no
Vilemina_(1919).txt
LR: tak. a jak ste (.) čas- jak často ste chodila do toho kina právě když vám bylo mezi těmi desíti až dejme tomu těmi čtrnácti lety? jak často? VB: no, to moc ne. protože sem dělala učila sem se Na Špitálkách LR: mhm VB: a každej den e jet ve- večer dóm, a to, takže toho času moc na to nebylo. LR: mhm a můžete říct jak často, jestli jednou týdně nebo eště méně [často], VB: [no to] ne. to nebylo možný. LR: ne VB: to nebylo možný, ale když třeba byl ňáký svátek, nebo tak, LR: mhm VB: no tak e sme se domluvili, i já, že přindu pozdějš dom. LR: mhm VB: takhle. ale to to byly někdy aj i cizí filmy, jenomže jsem byla někde jako (.) tak se podívat,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) tak, a (.) v té době, když ste chodila do té měšťanky, ste teda říkala, že ste navštěvovala ty kina méně, VB: no, LR: a chodila ste kam do kina, v této době? VB: no [tam do Lucerny ((Lucerna))], LR: [stále do těch] do Lucerny ((Lucerna)), VB: no, LR: pořád, do Žabovřesk. VB: tam LR: mhm VB: v Žabovřeskách. LR: mhm, a když ste se vdala, tak stále tam, když už teda byla příležitost? VB: no LR: mhm. a co se vám líbilo na té Lucerně ((Lucerna)), líbilo se vám tam něco? proč ste tam chodila, nebo... VB: tak e to bylo e takový jednoduchý kino, LR: mhm VB: ale e bylo to tam takový příjemně, LR: mhm VB: a už ta paní nás znala (v) pokladně, a maminka když dělala tam, tak vždycky řekla, no budeme mět to a to na programu, a tak dycky, tak já si přindu pro lístky, tak už sme měli <dva schovaný>, LR: aha, byla to jakože vaše známá, VB: no, maminčina. LR: maminčina známá. aha. a bylo naopak v br- v Brně kino, které ste třeba neměla ráda, kam byste nikdy nešla? VB: no já sem potom byla čas, měli sme zahradu na Polní, LR: mhm VB: tak sme se vodstěhovali tam, ale jenom krátce, než sem se vdala. LR: mhm VB: tak sem byla tam na Starým Brně, ale tam se mně nelíbilo. LR: nelíbily se vám tam kina. VB: ne, LR: a jaké třeba kino se vám tam nelíbilo, pamatujete si? VB: no tam je tam já sem myslim byla jednou nebo dvakrát, ((pravděpodobně kino Grand)) LR: mhm VB: a e tam to já sem byla z- to byl takový zvyk, LR: mhm VB: víte? tam su doma LR: mhm VB: tam su zvyklá, dneska je to už jiný. LR: mhm VB: no, já sem potom chodila do do divadla, že kamarádka měla bratra zaměstnanýho v divadle LR: mhm VB: tak von jí donesl dycky volný lístky, tak sme LR: mhm VB: chodily do divadla. a tak tam LR: mhm VB: sem tam sem chodila moc ráda,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a když ste chodila do té měšťanky a pak do učení, tak s kým ste chodila nejčastěji do kina, VB: no, s manželem. LR: mhm VB: jako s chlapcem, LR: hm VB: a e tam sme měli e tam bylo víc tak v mým věku, LR: mhm VB: takže sme se domluvili a chodili jsme jako parta, LR: mhm VB: třeba kou- na koupání, nebo do kina LR: mhm VB: nebo prostě na zábavu, jako když už mně bylo osumnáct, tak to LR: mhm VB: tak, ale e tak sama s- to ne. LR: to ne. spíš ve skupině. VB: ne LR: než třeba jenom dvě, tak ste šli spíš [víc lidí], VB: [jo],
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (.) a dále by mě zajímalo, jak ste se obvykle v kině chovala. jestli ste třeba měla ve zvyku konzumovat jídlo nebo nápoje, protože v kině byl třeba bufet, tak jestli ste byla zvyklá, nevím jestli jak v žabov- Žabovřeskách jestli byl bufet? ((v kině Lucerna)) VB: no ne, ne bufet tam nebyl, LR: ne, VB: ne. LR: a byla ste třeba zvyklá někde v kině konzumovat jídlo nebo nápoje? VB: ne LR: ne VB: ne to nebylo. LR: mhm a během projekce toho filmu, bavili ste se s diváky? VB: kdepak. LR: vůbec. VB: to bylo tichůčko. LR: mhm (.) a během filmu někteří jiní diváci nebo třeba i vy h- reagovali jste ňák hlasitě? VB: ne. LR: ne. VB: (to) si nikdo nedovolil. LR: vůbec. mhm. a alespoň třeba potlesk během filmu nebo po jeho skončení, že se třeba opravdu film líbil, VB: [no to až cestou to] LR: [pamatujete si?] VB: nás šlo víc důle tak, no, bylo to takový a ten se mně líbil a ten se mně líbil, jo, LR: mhm VB: to už po cestě ano. LR: po cestě ste se [bavili o filmu], VB: [ale vevnitř] to ne. to neexistovalo. LR: vůbec. mhm a když ste byla v kině, tak vy ste tam byli teda s tou skupinou těch kamarádu a VB: no LR: potkávala ste tam třeba i známé, když už ste tam byli vy všichni, tak jestli tam byl ještě někdo jiný známý, VB: no tak e (.) to e my sme se bavili mezi sebou LR: mhm VB: my sme šli a jinak já sem si tak moc lidí nevšímala. LR: mhm a když ste, mhm VB: protože mně e, nebylo že bych někoho oslovila, tak vy dete do kina nebo něco, to to bylo neslušný ((smích)) LR: mhm (.) a vy ste teda říkala, že když ste šli z kina, tak ste se často bavili, [o filmech], VB: [jo to už sme] vykládali, no ten byl v- e, no to víte, jak mladý holky. ten e mužskej e vždycky se nám líbil víc, ale ta vona byla dobrá, vona <byla dobrá> ((smích)), takže e to sme si probírali, ale cestou dom, jako. LR: mhm tak. a ještě by mě zajímalo, jestli ste jako dítě chodila někdy na nepřístupné filmy, VB: na jaký? LR: na nepřístupné pro děti. třeba byl zakázán vstup dětem, VB: ne ne LR: vůbec, VB: to my sme si nedovolili, LR: mhm VB: tenkrát to LR: a chodila ste třeba vy, nebo jestli ste někoho z té neznala ňákého kamaráda do kina bez placení? občas. VB: ne [to] LR: [že byste] proklouzli, VB: ne to LR: ne VB: to pro nás neexistovalo,
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, a stávalo se, že by vám návštěva kostela zabránila v tom, jít do kina, že třeba v tu neděli zrovna něco dávali v kině, VB: ne, LR: ne. VB: na na zakázaný, to vůbec ne, to bysme si netroufli. LR: mhm VB: a tak e e co bylo přístupný, tak ne. LR: mhm. a stalo se vám naopak, že byste šla do kina, místo do kostela? ne. VB: no tak to myslím ne. LR: mhm VB: do kostela se šlo v neděli, a ráno, LR: mhm VB: jo, na to se vobyčejně šlo vodpolední představení tam bylo, takže to se šlo někdy na to odpolední, no ale jinak to ne. LR: mhm, a myslíte, že ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodila do kina i na jaké ste filmy si vybírala? VB: no tak já sem měla ráda přírodu, LR: mhm VB: a tak co bylo v přírodě a tak, to sem se dycky dívala na obrázky, jak ti to vystavovali dycky tabuli a, no zamilovaný, to víte, jako mladí lidi.
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm, dobře. a pamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? VB: na faře? LR: na faře, VB: ne, to si LR: [ne] VB: [nikdá nebyla].
Vilemina_(1919).txt
LR: mhm (..) a kde jste získávala ty informace o filmech. VB: no tak e kdyžtak tam byl, právě jak byly obrázky, LR: mhm VB: tak tam bylo e prostě kdo tam hraje, vod koho to je, LR: mhm VB: no tak to už sem se ptala té tety mé, co hrála to divadlo, no na to běž, to je pěkný. LR: aha, [takže i teta vám radila] VB: [e jo] no LR: jo, VB: tak e protože, my sme si nedovolili jít na ňáké (.) kde bylo v v tý postelový scény a to, to nebývalo, tak jak je to teď,
Vilemina_(1919).txt
LR: a eště někde jinde? pamatujete si? říkala ste v tom Starém Brně ((pravděpodobně kino Grand)), ale to si už nevzpomínáte ty názvy [tam se vám to nelíbilo], VB: [(věřít- mně se t- mně)] se to <kino nelíbilo> LR: aha mhm VB: a já sem e dost byla taková nervózní, já nevím proč, ale prostě nemohla jsem se pořád jsem se někde dívala, LR: mhm VB: soustředit že, LR: mhm VB: sem byla zvyklá na to jedno kino ((Lucerna)), LR: mhm VB: no kdybych bejvala chodila tam a ta možnost, že to nebylo, LR: hm VB: jistě že to nebylo, ale prostě to bylo že e sem byla vopravdu e (.) zvyklá na tu Lucernu ((Lucerna)).
Jarmila_(1926).txt
JC: no a pak sme se myslím přestěhovali a tam sem bydlela do, do jedenácti let tam na té, na té, a tam na té Chajdě ((Kino Sokol v Líšni)), JV: hm JC: to byla sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)), pak měli takový ty šatny, to byly okna a takový jako v domech, a tam mívali ty vývěsky, co hrají v kině. tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku, JV: hm JC: a to si pamatuju, to tenkrát byl ten ee voni von v rádiu aj vtipy vykládal, ten Šindler ((Valentin Šindler)), von byl aj zpěvák, ale byl to Stréček Křópal z Břochovan. JV: ((směje se)) JC: a von hrál tam v tom filmu. a hrála v tom filmu Světla Svozilová, to si pamatuju, Láďa Pešek ((Ladislav Pešek)), a vo- von byl menší než vona, vona byla vysoká. jo, a pak tam hrála ta, tu hlavní roli hráli jiřina štajmarová ((Jiřina Steimarová)), to ještě, JV: takže Na Svatém Kopečku, JC: to ještě byla taková oblíbená jo? a to je vlastně dcera toho jiřího štajmara ((Jiří Steimar)), toho herce, to sem četla vo nich ty knihy a teď sem četla vo [Kodetový,]
Jarmila_(1926).txt
JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne, ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi, JV: hm JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety, JV: tak třeba šest let? [v šesti letech?] JC: [no, to už sem tak] mohla. JV: to už ste chodila. JC: nó, [to už sme,]
Jarmila_(1926).txt
JC: a voni mívali, voni to pak vod- několikrát hráli, to taky bylo, to už sem pak až byla větší, tak sem si říkala, co voni dávali je <nepřístupný, tak pak dávali ve dvě hodiny> víte, tak eště sem se tak, jako děcka sme chodili ee jako na tu...
Jarmila_(1926).txt
JV: jak často ste chodila třeba do těch deseti let, než ste ukončila obecnou školu? JC: no tak jednou [týdně určitě]. JV: [jednou týdně.] JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) sme taky chodili.
Jarmila_(1926).txt
JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no, vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no. JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo? JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]
Jarmila_(1926).txt
JC: no tak já vám, tak jako ee musim třeba, tak sem ráda chodila do toho kina i do toho divadla, protože sem to tak ňák potřebovala, no tak... JV: a chodili ste třeba na výlety? ee teda i mimo ten Skaut, s ňákými kamarády nebo kamarádkami. [(byli ste někdy)] JC: [no tak na ty, na ty] výlety se Skautem JV: se [Skautem] JC: [sme] chodili, třeba na Novej hrad ((Nový hrad)), jo JV: hm JC: tak to okolí, ty Bílovice byly, že, to byl tak jako... JV: tam ste chodila od od kolika let? do Skautu? JC: no tak to bylo eště, to už mně bylo dvanáct nebo tak, no.
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou? do kina? JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne. JV: s [maminkou ne.] JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu nedělu, JV: takže s tatínkem? JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je, von rád chodil do té hospody a hrál karty.
Jarmila_(1926).txt
JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo, nebo... JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát, jo.] JV: [že se nebáli.] JC: na tu sokolovnu.
Jarmila_(1926).txt
JV: takže v tom dětství ste spíš chodila sama? JC: no, sama. JV: jo JC: tak jako tak já vám, tak kamará-, tak možná voni tam bydleli, tak blízko, tak sme tak sme třeba šlo nás, ale, ee tak nějak si to...
Jarmila_(1926).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů? k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,] JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo, třeba, voni ještě to, vono nebylo každej den, to kino. bylo sobota, neděle, pondělí. JV: hm JC: a pak bylo zase sobota, neděle a pondělí.
Jarmila_(1926).txt
JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi? JC: ano, ano. JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela. JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no. JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.] JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak... JV: stalo se vám, že by vám někdy zabránilo jít do kostela kvůli kinu? že byste dala [přednost třeba filmu?] JC: [to né, to] dopoledne nebylo, a to. aj pak byly májový pobožnosti, že, v květnu, a tak taky sme tak jako žili tím [víc.]
Jarmila_(1926).txt
JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou určitě ne,
Jarmila_(1926).txt
JV: ještě taková doplňující otázka ee nepamatujete si, že by se promítaly filmy na faře? nikdy? JC: to ne, to nevim. JV: dětem jako. JC: to né,
Jarmila_(1926).txt
JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?] JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili. JV: takže i třeba [jednou] JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program. JV: takže každý týden. JC: nó, to sem chodila, to...
Jarmila_(1926).txt
JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na nepřístupné filmy? JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né. JV: ne. JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne, to ne. JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo nedostala. JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak... JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na <nepřístupným filmu.> JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás] JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení? JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla. říkám, i když sme třeba neměli, maminka se hodně nadělala a to, ale tak na to kino, to kino bylo velmi levný. to, kdo to mohl podporovat tak jako, že to bylo tak tenkrát, nebo já nevím, jak si to vysvětlit. JV: přišlo vám to levné. JC: to bylo, bylo to levný, no.
Jarmila_(1926).txt
JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik? JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee] JV: [třicátá, čtyřicátá léta.] JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník.
Jarmila_(1926).txt
JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba ňáké nápoje nebo ňáké jídlo? JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový, takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo? <takže do té první řady> taky sem si nikdy nesedla, jo? JV: to ste měla špatnou zkušenost. JC: to, to né, tam ti byli, a voni řádili, jak ty kovbojky, to bylo těch kovbojek hodně, to si... JV: takže docela jako hlasitě se dá říct teda. JC: jó, nó, ale říkám vám, jestli, jestli je někdo vyhnal, to nevím, ale mně teda honili, mně toho Toňana mně honili. von mně vždycky ňák utekl, se mu to nelíbilo. JV: a teda asi většinou kluci reagovali při westernech. JC: jo jo jo. JV: ale naopak, když ste byla na nějakém romantickém filmu, tak to asi tam moc kluků nebylo, JC: ne. JV: v první řadě. JC: to si tak, to mně bylo, jemu bylo dva roky, mně bylo dvanáct, že, JV: hm JC: tak to sem chodila na ty dětský [(do) kina.] JV: [a bavila ste] se třeba během projekce s jinými diváky? šeptali ste si, ňák, když vás něco napadlo, JC: no tak sme tak byli, já si myslím, že sme, ani si nedovedu představit, že bysme dělali ňákou tu, JV: nechodila ste do první řady. JC: ee ňákou když se školou. že nás tak ňák, že sme byli takoví ukázněnější, si myslím.
Jarmila_(1926).txt
JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát? JC: jo, to na tom <na tom kopečku ((Na Svatém Kopečku)) sem musela> vidět mockrát. no na tom svatým kopečku ((Na Svatém Kopečku)).
Vera_(1913).txt
ale chodila sem tam hodně do kina LR: mhm VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový továrny, LR: mhm VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
Vera_(1913).txt
a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní LR: mhm VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey)) LR: mhm VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) LR: [taktu] mhm VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně, tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v nějakým tom [filmu]
Vera_(1913).txt
LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné [interiéry] VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty valčíky štrausovy ((Johann Strauss)) LR: mhm VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss)) a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen Donau Donau)), tak se lidi vstali LR: mhm VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo LR: mhm VP: to se mi dycky strašně líbilo
Vera_(1913).txt
VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina LR: mhm VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo pěkný
Vera_(1913).txt
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila do kina? od těch třeba desíti do patnácti let? VP: od patnácti? LR: do [do] VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod dohledem rodičů LR: mhm VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s- LR: mhm VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat LR: mhm VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy LR: mhm VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna LR: mhm VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve] LR: [mhm] VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili ale s rodičema LR: s rodičema VP: to jinak ne LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak nechodila tak VP: zas tak moc ne LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny VP: to ne, ka- každej tejden ne LR: ne VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co hráli. LR: co hrálo VP: jo LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde? VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem, no tak sme [šli] LR: [mhm] VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to bude.
Eva_(1928).txt
LS: které se týkají kina do roku devatenáct set čtyřicet pět. první okruh těch otázek se týká vaší dětské zkušenosti divačky. to znamená od do zhruba deseti let, (.) když ste ukončila ňákou tu obecnou školu. takže ta první otázka je, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. ES: to bylo na Stadioně ((Stadion)). LS: hm. ES: z Kounicově sme šli v první třídě. a byl to film o Ja- o Kozinovi ((Psohlavci)). LS: o Kozinovi to byl film. ES: o Kozinovi. a tím pádem jak se tam objevil ten duch, tak já sem okamžitě vyskočila, chtěla sem si sednout, jenomže sedadlo sklaplo a já si sedla na zem. ((smích)) takže to byl- LS: a to byl český film? ES: to byl český film. LS: hm. ES: to byl můj první zážitek tedy velký. LS: a rok ste říkala? ES: musel to být v roce devatenáct set třicet čtyři. LS: devatenáct set třicet čtyři. a s kým ste tam byla? ES: ze školou. LS: se školou ste tam byla.
Eva_(1928).txt
LS: hm. dobře, a teď je tady otázka, jak často ste jako dítě, to znamená do těch deseti let, do ukončení té obecné školy, chodila do kina? ES: protože sem měla (.) hodně příbuzenstva- LS: hm. ES: tak sem se vždycky s někým svezla. tak sem už říkala, že sem tak jednou týdně chodila. protože tenkrát ty ceny byly velmi přijatelné (.) aa (.) takže sem tak jednou týdně chodila s příbuznými. s bratránkem, sem měla po o moře bratranců LS: hm. ES: a s tetičkama do kina Excelsior, to bylo na Šilingrově náměstí. potom sme chodili do Moderny ((Moderna)), ta to bylo na Dominikánském náměstí. LS: hm. ES: a proti nádraží bylo kino Čas, tam ste mohl LS: hm ES: přijít a odejít, když ste chtěl. (..) totéž kino bylo na Náměstí Svobody. dneska je tam řeznictví. tak mezitím řeznictvím a tím rohem. LS: hm, hm. ES: tak tam bylo taky takové kino. (..)
Eva_(1928).txt
LS: dobře. takže ty kina, které ste navštěvovala, to už ste vlastně říkala, do těch deseti let. proč zrovna tady tyhle kina, která ste zmiňovala? vy ste zmiňovala Excelsior. tuším, že ki- ES: protože tam chodila se mnou moje teta. do toho Excelsioru ((Excelsior)). LS: hm. konkrétně do toho Excelsioru ((Excelsior))? ES: ano, ano. a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: a do Moderny ((Moderna)). LS: hm. ES: samozřejmě, že sme byli taky v Alfě ((Alfa)) v kině. a v [dobsu] ((Dopz)). LS: do těch deseti let? ES: do těch deseti let. ano. (.) to sem ty brněnský kina navštěvovala s mými příbuznými. LS: hm. a proč zrovna tady do těch kin? proč ste si nevybírala nějaká jiná? ES: já sem si nemohla vybírat. já sem musela souhlasit s tím- LS: aha. ES: kdo mně zaplatil vstupenku. LS: jasně. takže vy ste vlastně se musela přizpůsobit tomu? ES: ano. přizp- tomu- LS: kdo šel s vámi do toho kina? ES: tomu mýmu doprovodu, ano.
Eva_(1928).txt
LS: hm. takže můžeme další otázku. zmiňovala ste taky vlastně, že ta vaše první návštěva byla se školou v tom kině. ES: ano. LS: a když byste měla říct vlastně totéž, ale jaký byl postoj školy k filmu nebo ke kinu obecně? ES: tak oni vybírali kina, která- teda filmy, které měly určitou souvislost s výukou. LS: hm. ES: takže, jak sem říkala, to bylo něco z dějepisu o tom Lomikarovi ((Psohlavci)). a potom si pamatuju, že to byl nějaký film (..) z ruské přírody. že to byl ee film, ve kterém ee sme navštívili takovou ruskou opuštěnou vesnici. jestli to byly chatrče. prostě tam byla nějaká choroba, která ee to obyvatelstvo vymítila, takže ee, LS: hm. ES: na malého diváka bylo velice ee takové (...) smutné, LS: depresivní ES: depresivní pohled na ty mrtvoly. no to byly už kostry, to nebyly mrtvoly. LS: mhm ES: takže to byl druhý takový zážitek z té školy. LS: a jak často ste chodili s tou školou do toho kina na představení? ES: tak na té Kounicové sme chodili často.
Eva_(1928).txt
LS: a hovořili ste potom třeba v rámci výuky ještě o těch filmech, které ste viděli? ES: ano, samozřejmě, ano. LS: jo? (.) takže vlastně, když byste to měla shrnout. jak se učitelé vyjadřovali k těm filmům nebo jaký byl jejich postoj ke kinu obecně? ES: no postoj byl takový, že hlavně chtěli od dneš- od dětí získat jejich zážitky a jejich prostě připomínky k tomu filmu. oni sami se nevyjadřovali, LS: hm. ES: ti učitelé. hlavně je zajímalo, co na to říkaly děti. LS: váš názor? ES: ano.
Eva_(1928).txt
ES: tak (...) to víte, takový desetiletá holčička, ta začne vystřihovat z různých časopisů filmové hvězdy, začne si je lepit do sešitu ee. a mm (.) to víte, viděla sem moře českých filmů s Věrou Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), s Hanou Vítovou ((Hana Vítová)), s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), ale také třeba sss tím Robertem Tajlorem ((Robert Taylor)), to byl americkej takovej představitel. takže (..) to byly (.) různé, různé druhy filmů. ovšem, ty české filmy se mi líbily nejvíc, protože to bylo z prostředí, které mi bylo známé, že? LS: hm. a byl teda pro vás důležitý ten film tady v tomhle raném věku? ES: ano. LS: ano? ES: byl. hlavně, jak se má člověk chovat ve společnosti, že ano? to už sem viděla u těch filmových hvězd, že (..) vždycky když se de do nějaké veřejné místnosti, takže musí jít muž napřed, žena za ním, takže já sem tím byla jako poučená hodně. LS: hm. ES: třebas při stolování. to sem všechno odkoukala. LS: takže tohle všechno mělo na váš vliv. ES: vliv na mou výchovu. LS: třeba v těch rozhovorech s vašimi přáteli a nebo v hrách, jestli ste ňák třeba napodobovali. ES: samozřejmě ((smích)) takový takový desetiletý děvčátko ee má snahu se stát jako snem, aby byla filmovou hvězdou, takže. LS: to určitě ES: doma sem neměla příležitost, ale u té mé tety, co sem s ní chodila do toho Excelsior, tak tam sem měla k dispozici boty s podpatkama a různý takový šátky, tak sem se předváděla před zrcadlem. to je jako u desetiletýho děvčátka nic neobvyklého. LS: takže ste třeba vlastně si třeba hrála na herečku nebo? ES: ano, ano.
Eva_(1928).txt
LS: no. (..) a teď tady mám zase otázku. to už sme se vlastně o tom zmiňovali. která kina ste navštěvovala. vy ste říkala, že ste určitá kina navštěvovala do těch deseti let, když ste bydleli v tom Tivoli. ES: ano. LS: mohli bysme si to teda ještě shrnout, která kina to byla? ES: takže to bylo (...) Moderna, Alfa, Excelsior, kino Čas,
Eva_(1928).txt
LS: a předtím, když ste bydleli ještě v tom Tivoli, tak tam bylo které vaše nejoblíbenější? z toho kruhu, co ste zmiňovala? ES: tak myslím, že to bylo (...) Alfa. LS: a proč Alfa zrovna? ES: protože tam byla pasáž, byly tam výlohy a ee taky člověka ten upoutal ten interiér. LS: a co se vám líbilo v tom interiéru? pamatujete si třeba na nějaké detaily z toho interiéru, z toho kina? ES: tam byly myslím i balkony. LS: hm. ES: takže (...) v málokterém kině byly ty balkóny, takže to člověka jako to děcko, to upoutá, ten balkon. LS: takže to vás zaujalo? ES: ano.
Eva_(1928).txt
že- pro mě bylo to vždycky, když sem šla do kina, tak to bylo nadšení. i když ten film třebas nestál za nic, že ano. tak pro to děcko to mělo vždycky, dítě si vždycky našlo v tom kinu nějaký plus. LS: hm. ES: i když třeba, LS: hm. ES: to nestálo za nic.
Eva_(1928).txt
ES: tak já sem chodila většinou s příbuznými. LS: hm. ES: většinou s bratranci nebo s tetami, a nebo s tím tatínkem.
Eva_(1928).txt
LS: jo, jo. a vlastně chodili ste s každým tady z těch příbuzných do jiného kina? ES: ano. to už oni zaopatřili lístky zase podle toho, o co oni měli zájem. a mě si s sebou vzali jako přívažek. LS: potom vlastně, když vám bylo deset a víc, tak to fungovalo taky stejně tak? ES: ano.
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) a třeba, když byste ještě měla říct, jestli ste nějak živě reagovali, v průběhu toho představení na ten film třeba hlasitě nebo ste se bavili. ES: no tak to víte, že když se tam objevil ten duch, takže kino jako, to bylo zřejmé, že děcka jako vzdychaly nebo (..) vyjekly.
Eva_(1928).txt
LS: dobře, takže teď už přecházíme zase k té další části, což je vlastně filmy a jejich výběr. (.) teď tady je otázka první. jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? ES: jak sem vám říkala, já sem si nemohla vybírat. já sem musela se podřídit tomu, kdo mně zaplatil vstupenku a kdo mě s sebou vzal. LS: hm, hm. takže ste? ES: takže sem nemohla prostě projevit, třeba se jí, mně se straně líbila Hana Vítová, filmy s Hanou Vítovou, to sem nemohla. musela sem jít na ten film, kterej mně byl prostě ne doporučen. LS: musela ste se- ES: podřídit.
Eva_(1928).txt
ES: tak já myslím, že většinou ti bratranci už byli starší. LS: ehm. ES: takže oni brali třebas ten časopis. tenkrát, já nevím, jak se to, kinoreví ((Kinorevue)). LS: no, to byl časopis, [ho znám]. ES: takže asi si to vybírali už podle těch informací těch kritiků.
Eva_(1928).txt
ES: samozřejmě taky ve škole spolužáci, když byli na ňákém filmu, tak se rozpovídali a říkali to bylo dobrý, to se mi líbilo, kdybys na to mohla jít, tak se di podívat.
Eva_(1928).txt
ES: no, já myslím, že ten, kdo kupoval ty lístky, tak (...) musel se řídit podle finančních možností. LS: hm. ES: když měl, tak samozřejmě se šlo do kina, kde hrál se film, i když to bylo v tom dražším kině. jako v tom (...), LS: čili hrály roli spíš finance a ne to, jak, ES: finance, vždycky.
Eva_(1928).txt
ES: tak zaprvý, dycky byl týdeník. ten týdeník byl velice zajímavý, protože se člověk dověděl něco. LS: hm. ES: a (...) po týdeníku byla pauza chvilečku, ale většinou nebyly přestávky. LS: nebyly přestávky? ES: většinou filmy šly v jednom tahu.
Eva_(1928).txt
LS: setkala ste se s tím, že by tam byla hudba, v tom kině? ES: reprodukovaná hudba byla. LS: reprodukovaná hudba? ES: ano. LS: a měla ste to ráda, tady ty doprovodné programy? ES: (...) tak (..) když to byla hudba, která mně vyhovovalo, já sem vždycky měla ráda džez ((jazz)), tak sem nikdy proti tomu nebyla. LS: hm. ES: takovou dechovku, to už sem si mohla odpustit. ((smích))
Eva_(1928).txt
LS: ((smích)) co třeba reklamy? diapozitivy nebo krátké reklamní snímky? to se tam objevovalo? ES: objevovalo, ano. LS: objevovalo? ES: objevovalo. LS: a bavilo vás sledovat třeba tady tyhle doprovodné k tomu hlavnímu programu? ES: ne. je- kromě týdeníků mě to nezajímalo. LS: nezajímalo? ES: ne.
Eva_(1928).txt
LS: dobře. byla ste někdy tady v tom období do toho roku čtyřicet pět přítomná promítání filmů v domácnosti? že by doma měl někdo promítačku? ES: nikdy ne.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (.) vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina? MH: jé, tak to vám neřeknu. počkejte, to bylo ještě před válkou, AV: mhm. MH: a vím, že jsem tehdy dostal, už nevím, co to dávali, že jsem dostal strach, že jsem utekl ((smích)), AV: ((smích)), takže to jsou vlastně nejstarší vzpomínky na kino? MH: a vím ale, že tehdy dávali rouzmery ((Rose-Marie)), AV: mhm. MH: a to jsem chtěl jít, a na to jsem se nedostal, poněvadž to bylo mládeži nepřístupné, jo, až asi před patnácti lety to dávali v televizi, tak jsem si to nahrál.
Miroslav_(1931).txt
AV: mhm, (...) jak často jste jako dítě, desetileté, tak chodíval do kina? MH: no tak jako desetileté, no tak jednou, dvakrát týdně. AV: mhm, mhm, a do toho kina jste chodil s kým? sám, [s kamarády]? MH: [sám]. AV: sám. MH: sám. AV: ee, a která kina jste navštěvoval tady v Brně? MH: všechna. AV: všechna? ((smích)) [aha]. MH: všechna. [i] kerý byly zrušený, já nevím, jesi víte o tom něco, na na Dornychu bylo kino, (.) eee, (.) teď nevím, jak se to jmenovalo původně, za války to přejmenovali na Viktoria, AV: mhm. MH: a to bylo v listopadu čtyřiačtyřicátým vybombardovaný. AV: mhm, Edison to byl, mhm. MH: Edison. AV: Edison, mhm, mhm. MH: no pak, na výstavišti bylo kino Luna, AV: mhm. MH: to po válce zrušili a udělali tam divadlo z toho. AV: mhm. a měl jste nějaké oblíbené kino, do kterého jste rád chodil, anebo [naopak] třeba nějaké, kam jste nerad chodil? MH: [né]. ne, ne. AV: ne, všechna. MH: já jsem je měl podle filmů ((smích)). AV: mhm, podle filmů.
Miroslav_(1931).txt
AV: á, jaký byl postoj třeba, e, školy, kterou jste navštěvoval, k filmům a ke kinům, jestli se učitelé nějak vyjadřovali MH: [ne], AV: [k filmům] MH: ne. AV: ne, ne, ne. mhm.
Miroslav_(1931).txt
AV: vůbec to na vás nějak nezapůsobilo... hm, a ten výběr filmů byl nějaký trošku jiný, pozměněný, třeba ta programová nabídka? po tom roce třicet devět než předtím? MH: jo tak předtím, říkám, to moc nepamatuju, AV: hm. MH: poněvadž to jsem byl na tom Slovensku, to jenom vobčas, že jsme přišli do toho kina a... AV: hm. MH: konkrétně pamatuju Tři bengálští jezdci ((neidentifikováno)), že jo, ((smích)) AV: hm. MH: anglickej film, to jsem chodil málo, až teprve za války jsem začal chodit.
Marie_(1921).txt
MD: tak, já nevim, sme byli zvyklí teda chodit do toho kina. LČ: a tak a jak řádově byste to [odhadla, jak často?]. MD: [ale jako né], né bych neřekla, né jako večer, víte, tak na ty odpolední a tak, protože... LČ: a jak často zhruba? tak když ste říkala jednou týdně nebo víckrát? MD: no, tak podle toho, co hráli a tak si myslím, že, tak jednou týdně to bylo. LČ: a potom vy ste také mluvila o tom, že v tom letním období to bylo trochu jinak. MD: jo, protože tó, to prostě, to sme se sebrali, šli sme na výlet někdy pryč. LČ: takže někde v tom období ta četnost byla menší, že ste nechodili do kina [tak často]. MD: [no, to už] to už jo. to už bylo, to už sme víc sme chodili ven. protože my sme byli zvyklí na na třeba ee s kamarádkou, teda se spolužačkou a ještě s jednou, to sme se domluvily a šly sme třeba, to ještě nebyla přehrada, tak sme šly do, do toho, jak em do ( ) a tak, víte na takový prostě procházky. anebo na druhé straně tady v Židenicích do agátku a jó, takový prostě sme dělaly procházky. a když bylo v letě, tak sme zase šly k vodě a celej den se bylo, bylo u vody.
Marie_(1921).txt
LČ: [tak důležitější je před tou válkou ještě]. MD: prostě líbilo se mně... LČ: před válkou jako. MD: hm, líbilo se mně, líbilo se mně v alfě ((Alfa)), tam bylo hezký kino, jo, to bylo takový prostorný hezký, no, no a pak ještě, eště hm to Excelsior, to bylo takový menší kino, ale taky to taky tam to bylo, takový slušný. LČ: takže, vás zajímalo to prostředí, jak to tam vypadá nebo... MD: no tak to, tak, zajímalo, no prostě, to víte že když přídete někam a em nelíbí se vám to, tak už tam víckrát nejdete. LČ: a co se vám, líbilo se vám to, jak je to tam jako interiérově vybavené? MD: tak, celkově, celkově že to tam bylo hezký a takový hezký prostředí. LČ: a nějaké kino, které em se vám nelíbilo, do kterého byste třeba nikdy nešla? ( ) MD: ((směje se)) no ale, no tak to třeba tam na to Starý Brno, tam sme chodili, no to bylo takový, no tak bylo to pro děcka třeba, že, takže tam bylo těch děcek fůra, že, no tak tos tomu sme říkali, že to je blechárna, že. ((směje se)) to bylo takový, nó, tak jako děcka sme si toho, jakó, moc neprohlíželi nebo tak, že. no ale pak když už člověk byl jako starší, tak už se díval, jestli, nó jak je to tady vypadá hezky, je to tady, em no tady by se dalo. ((směje se))
Marie_(1921).txt
LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba... MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že. LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s vámi [chtěli někam jít]? MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli. LČ: a když ste v tom kině byli, tak jak ste se chovali, měli ste ve zvyku konzumovat ňáké jídlo nebo nápoje? MD: a tak to většinou ne, to ne, to ne. LČ: a bavili ste se během projekce? MD: né, to ne, to zas musím říct, že sme byli slušně vychovaný, [to teda ne]. LČ: [takže ste třeba] nereagovali nějak hlasitě na film [nebo tak]. MD: [né] to ne. LČ: a pamatujete si, jestli se třeba po, během filmu nebo po jeho skončení tleskalo? MD: to teda nevim, to ne, to snad ne. LČ: a potkávala ste tam své známé, v kině? MD: v kině, tak my sme tam většinou šli jako tak, no.
Marie_(1921).txt
MD: [víte, já vám to řeknu, my sme] chodili, to sem si vzpomněla, my sme ještě chodili na výstavišti, jak teď je, myslím, bylo divadlo, ještě my děti už tam chodily a bylo tam divadlo. a jak bylo to divadlo, tak tam bejvalo to bylo kino tam. tak my sme většinou, když už sem byla jako když sem se učila, už sem byla starší, tak sme vždycky šli odpoledně do kina, na to výstaviště a potom tam bylo, hráli. tak sme šli prostě do na zábavu, jó, si sednout. no ale já sem teda musela v deset hodin být doma, že, tak to se <vždycky v deset> vo půl deváté honem už to tak nó, <abych byla doma. abych jako otec by mě příště nepustil, že.
Marie_(1921).txt
LČ: a ještě se teda vrátíme k tomu, jak ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla do kina, jestli bylo důležitější třeba to kino, nebo ten samotný film. MD: já si myslím ten samotný film.
Marie_(1921).txt
LČ: ale vlastně když ste, když ste chodila jako děti, tak to ste říkala... MD: no tak to byly, to byly většinou, to bylo většinou, říkám pro děti takový ty, tý, takže to sme šli, to sme šli prostě, že sme šli do [kina].
Marie_(1921).txt
MD: ((směje se)) tak jaké druhy zábavy, nó, tak eště než sem teda, než sem, tady byli třeba Němci, tak sem vám říkala, my sme šli do kina a potom sme z kina sebrali a šli sme, že to bylo v jednom, že na tom výstavišti, tak sme šli tam na ten čaj o páté, tak sme tam prostě do tech devíti nebo tak byli a... LČ: a třeba em divadlo, nebo rozhlas... MD: divadlo, divadlo taky, a ee, divadlo a v Rozmarýnu, jestli víte, tam bývaly, tam bývaly každé měsíc nějaký, buďto nějaký artisti, nebo prostě nějaké takový program, jo a tak to bylo, to sem na to chodívala, to jo. eště... LČ: a kdybyste si třeba měla vybrat mezi tímto a ee kinem, tak jestli, co byste preferovala, tenkrát. MD: tak ee tenkrát? tak ee já nevím, tak to bylo zajímavý v kině to bylo zajímavý, když bylo něco hezkýho a á v, v takové ten, taky, tak. LČ: takže podle programu nebo... MD: podle toho, co by bylo, no, co by hráli nebo co by to. no já nevím jinak. LČ: a, a rozhlas třeba? to ste... MD: rozhlas? jako myslíte tak to, rozhlas, no to sem měla až potom pozdéš. naši, naši měli teda to ještě začlo, začlo, jo, rádio a takový začly. tak to, to naši měli, když to začínalo, no ale tó, to mě tak nějak moc ne. to jenom můj otec byl takovej, že když bylo zakázaný já nevím Londýn nebo co, tak von to poslouchal, že jo. ((směje se)) to se <nesmělo>. LČ: a když ste, říkala ste ale, že ste chodili na ty výlety třeba. MD: no, my sme chodili, my sme byli myslím taková ee celá ee celá rodina sportovní, protože naši měli dva stany, a my ještě jako děti, že, tak jako strýc, otec, další strýc, kamarádi, další to, tak voni se sebrali a do Bílovic šli, to byl takovej palouček, jo a tam postavili stany, oni tam přespali a my s maminkou, s tetou prostě sme tam přijely, tam se vařilo, byl kotlik, tam se vařilo, jo ((směje se)) a zase potom, a to já sem většinou když ee matka, sestra byla menší, že, tak matka s tou sestrou, prostě jely vlakem tak já ne, já sem musela s chlapama jít pěšky, já sem <ráda chodila> ráda chodila a můj syn taky teď chodí strašně rád.
Marie_(1921).txt
le já už si nepamatuju, kolik sme, kolik sme platili. já vím, že málo, že nám matka vždycky dala korunu a <nějaký na to> a, a když sem potom se učila tak, já sem se učila štyry roky a nedostávala sem nic, žádnou žádnej plat, že. to se nedostávalo, potom pozdéš těm učňům už dávali, jo, už dávali třeba třicet korun nebo padesát korun, že, ale my sme nedostávaly vůbec nic. my sme tam prostě, aj, aj mistrová už chtěla, abysme ji dělaly služku.
Marie_(1921).txt
LČ: a z čeho se skládal program toho představení, co se třeba dělalo o přestávce. MD: tak, tak napřed byl, napřed byla nějaká ta, ty reklamy takový že, nějaký ty a pak bylo kino, no a pak po přestávce mám dojem že, že tam aj nabízeli nějaký, nějaký ty, něco tam nabízel. LČ: občerstvení MD: hm, něco tam nabízeli LČ: a ty reklamy, ty byly jako filmový, anebo to byly jen okýnka, diapozitivů. MD: né, to byly takový nějaký prostě, reklamy potom, až už bylo to pozdéš, v tom po třicátým roce nebo tak, po pětatřicátým? tak nějak, tak to už byly takový víc, víc jako, ze světa, jo. LČ: takže to byly týdeníky, ne? [týdeníky jako]. MD: [nó, to už byly] týdeníky, no. to už byly. předtím byly takový jenom jako, jestli večer už dávali zase jako jiný, to možná taky, že pro ty děcka, tak ty děcka to nezajímalo, že, takový, no.
Marie_(1921).txt
LČ: a ty ee, ty týdeníky, měla ste je ráda, bavilo vás to sledovat, tyhlecty ( ) MD: a tak jo, vono to bylo zajímavý, to bylo zajímavý. LČ: tak, vlastně, em proč vlastně proč proč vás tyhle týdeníky teda zajímaly, protože to bylo ze světa nebo... MD: ee no tak že to bylo, to jo, že se člověk dozvěděl. LČ: jako jinak ste k tomu se vlastně nedostala. MD: tak jak myslíte, k tem zprávám takovém a těm? no tak ee jenom co člověk slyšel, tak to to tak nějak mě to jako to... LČ: takže ste to měla ráda v tom kině, [když ste to] MD: [docela jo], docela to bylo zajímavý.
Marie_(1921).txt
Mata Hari, LČ: to si vzpomínáte? MD: no no LČ: a byla ste na tom v kině? MD: no, to mám dojem že jo. LČ: a vzpomněla byste si třeba s kým? nebo [jestli to bylo s tou partou] MD: [to si myslím, že] to už sem chodila s chlapcem, tak to jedině s nim. LČ: takle, takže ste pak chodila s chlapcem. MD: hm LČ: takže to muselo být potom už jak ste byla v tomu učení nebo MD: to muselo být před tou válkou.
Marie_(1921).txt
LČ: a myslela myslíte, že byste chtěla ještě něco dodat k tomu, o čem sme se zatím bavily, o čem sme nemluvily? třeba jestli ste chodili do kina se školou, se zeptám. MD: tak se školou, se školou bych řekla to ne. to nevim, to že bysme se školou ne.
Marie_(1928).txt
LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste chodila do kina? MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na (.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam. LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?] MB: [ne,] ne. LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama, nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády? MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči... LH: ehm. MB: nebo prostě s někým starším. LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo? MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte... LH: [ehm.] MB: [se] tam promítalo. LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo nejblíž to kino? MB: ano. LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h- jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás podporovali v chození do kina? MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina. LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo... MB: [né, né.] LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech, říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně? MB: em-em. LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji nechodila do kina... MB: ne.
Marie_(1928).txt
LH: ňák se to neprojevovalo třeba, že byste [se s kamarády bavili...] MB: [to né, no tak,]
Peter_(1922).txt
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem toho měl dycky nejvíc. ((smích)) PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů, PD: [jo jo] PSz: [né nějaká] jako reklamní akce. PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly. PSz: hm PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo. PSz: hm PD: no
Peter_(1922).txt
a potom v těch soutěžích sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice)) PSz: hm PD: Lidická dnes, PSz: hm PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne? PSz: hm PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót. ((Show Boat – Loď komediantů)) PSz: hm PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi ((Mississippi)) PSz: hm PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole, mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý, každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze. pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře. PSz: hm PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost. PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do Československa [tehdy, v Praze no,] PD: [(vážně?) já nevim, no] PSz: v kině Lucerna. PD: hm PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo] PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako, PSz: úplně jako... PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě znamenal převrat vlastně.
Peter_(1922).txt
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali nějak [ten] PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla, moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
Peter_(1922).txt
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný překlad, PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly, PSz: hm PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest, PSz: hm PD: to je před henlajnem, ((Henlein)) PSz: hm PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě. PSz: hm PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto tisíc lidí kerý prostě žili.
Peter_(1922).txt
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.] PD: [jo, tam sem musel.] PSz: to [to,bylo hm] PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou, PSz: hm PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau. ((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře. PSz: hm PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako. PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně, PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že, PSz: hm PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program jiných kin například Central, PSz: hm PD: nebo Kapitol, PSz: hm PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to je úplně jasný. PSz: hm PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná událost. PSz: hm PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala. PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?] PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju, PSk: hm PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy. JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy, PD: jo jo. JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.] PD: [sem přešel] do [českého gym-] JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé školy.] PD: [to je fáze německá,] jo, JV: to je důležitý.
Peter_(1922).txt
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů, PD: no PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo. PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet čtyřiatřicet tak ňák. PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina. PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl třetí ste tam klidně mohl. PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam snadněji dostala. PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film ((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs. to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle. PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy? PD: s těmi jo, no. PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em německy nebo česky, lišilo se to? PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky. PSz: mluvili česky spíš. PD: jo jo. PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo. PD: no já nevim, PSk: [netušíte?] PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili kde koho. PSk: hm PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po školách, no, že tam... PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako, PD: no jo no, PSk: lepší [pověst] PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako. PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké [filmy] PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,] PSz: [foajé] ((foier)) hm PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím, PSz: hm PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli, a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo, tenkrát. PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení? PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál, PSz: hm PD: a potom hlavní film. PSz: hm PD: a potom byla přestávka. PSz: hm PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
Peter_(1922).txt
PSz: a pamatujete si jestli ty reklamy obsahovaly i reklamy na filmy? ve smyslu foršpanu? to znamená těch krátkých [filmů, to ne?] PD: [ne, ne,] ty obsahovaly obchodní detaily, kde koupit to nebo ono. PSz: čili statické, to byly jenom s- [slajdy.] ((slide)) PD: [to byly] projek- projekce, PSz: hm PD: statické. PSz: hm PD: určitě jo. PSz: a nebo ještě možná gramofonové desky se pouštěly? nevybavujete si? PD: no jo k těm projekcím, PSz: k těm projekcím. PD: k těm projekcím.
Peter_(1922).txt
PSk: kdy byste řekl, že se pro vás změnila ta em vlastně role té návštěvy kina. bylo to s tím, že ste třeba začal chodit s přítelkyní, nebo bylo to změnou š- em ve studiu, nebo [až] PD: [to se] nezměnilo. já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval, tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo. ale chodilo se do biásku. ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až v Praze.
Peter_(1922).txt
PSz: tady v Brně ste chodil s kamarády. PD: v Brně to byli, to, buď sem šel sám, [nebo s kamarády.] PSz: [úplně sám?] PD: jo. PSz: už v těch jedenácti dvanácti letech ste... PD: jo jo, no dvanácti tři-, dvanácti (až) čtrnácti. PSz: anebo s tou em [guvernantkou] PD: [s tou] slečnou. Psz: hm PD: kerá si ty filmy ovšem vybírala sama.
Peter_(1922).txt
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl něco v kině. PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím. PSz: hm PD: to <stačilo možná> to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani kolik ta vstupenka stála tenkrát.
Peter_(1922).txt
PSz: tam se to lišilo podle sedadel právě. vy ste říkal že ste si sedal kam [chtěl ale ono to bylo rozdělený] PD: [no vodpoledne jo.] PSz: odpoledne, mohlo to být šedesát halířů a mohlo to být i šest korun, takže... PD: no jo, já si vzpo- vzpomínám na dvě koruny padesát, nebo tak nějak.
Peter_(1922).txt
PSk: vzpomenete si podle čeho ste vybíral filmy, vy ste už zmiňoval ty em plakáty, reklamní, vzpomenete si em na to jestli noviny bylo pro vás rozhodující nebo jestli to byly ňáké zvláštní reklamní akce na některé filmy, jestli měly ňákou propagaci speciální? PD: no já sem to měl z novin. anebo sem obcházel prostě město a viděl sem co hrají. páč byly taky ty vývěsní skříňky. PSz: hm PD: po městě. a ty byly pro mě důležitý páč tam visely dycky takzvaný stils. ((stills)) že jo. PSz: fotosky. PD: foto stils, ((photo stills)) tam bylo oznámení titulu a kde to hraje, ale tam byly taky tři stils, ((stills)) kde ste viděl kdo hraje například. PSz: hm PD: to bylo pro mě snad nejdůležitější.
Peter_(1922).txt
PD: ferbaska. ((Věra Ferbasová)) PSz: hm PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží, tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de ((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim. PSz: hm takže z českých herců ferbasová ((Věra Ferbasová)), a byly i nějaké zahraniční hvězdy? které vám... PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce. když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je poznal, Antonie Nedošinská a... JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)). PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal, sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku, pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den říkám <nemám už kapesný,> tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie Nedošinská)). PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů, že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za [důležitý] PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli. PSk: hm PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka taky více méně. PSz: hm PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním celej život jak, PSz: hm PD: co se děje v Turandot v třetím jednání. PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,] PD: [no jo, ve] PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu, PD: jo. PSz: která vás zaujala. PD: no jo. PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( ) nebo] PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli. PSz: hm PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
Peter_(1922).txt
PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,] PD: [no jo, ve] PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu, PD: jo. PSz: která vás zaujala. PD: no jo. PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( ) nebo] PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli. PSz: hm PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
Peter_(1922).txt
PSk: a když ste vybíral ty filmy podle plakátů, hrálo potom ňákou další roli to v kterém kině se to hraje? řekl [ste si] PD: [ne] PSk: to ste [jel kamkoli] PD: [hlavně sem] se musel do toho kina dostat. PSk: hm PD: a to, to se mi ulehčilo později když sem dorost jako, PSz: hm PD: ale když sem byl jako ve školním věku takle čtrnáct patnáct, to byla dycky patálie. já sem se dostal do univerza ((Universum)), já sem se dostal do uraniem ((Orania)), já sem se dostal do Centralu ((Central)) taky, a do dopsu ((Dopz)). PSz: hm PD: a víc, nevim. PSk: takže okrajová kina už byly mimo váš dosah? PD: no páč sme bydleli ve městě, tam se vůbec se vo to nezajímal. PSz: ale rozdíly mezi těmi kiny ste ňák vnímal asi [jako] PD: [no ale] jenom topograficky. PSz: ne [v kvalitě] PD: [ne kvalita-] ne kvalitativně. PSz: hm PD: já prostě do Králova Pole se mi nechtělo no. PSz: hm PD: no když můžu jít do dopsu ((Dopz)) tak, je to pět minut že jo. PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas, nebo jestli ste... PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé. PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně] PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný. PSz: hm PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako, PSz: hm PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo. PSz: hm PD: to, to na to, zas to nebylo možné. PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké interakce s jínými diváky nebo něco, to ne? PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím. PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu? PD: to se nepamatuju. PSz: a co ste dělali o přestávce. PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku, PSz: hm PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na sedadlo. nedostatek kapesného asi.
Peter_(1922).txt
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů? PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou, PSz: hm PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky ((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt)) PSz: takže české i německé ste, PD: [české i německé.] PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy. PD: deníky jako. PSz: deníky, hm PD: tam byla filmová kritika, PSz: hm PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to vybral podle toho co sem chtěl, PSz: hm PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo. PSz: hm PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal, vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili Habešany. PSz: hm PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio keré sme měli. PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,] PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano, ale nevim, já sem to nedělal, PSz: hm PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak, ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin)) PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy zážitky z nich, PD: to jo. jo. kdo kde co viděl. PSz: hm PD: to bylo důležité, pro výchovu, ačkoliv ve škole se vo tom vůbec nemluvilo. ta škola dělala latinu a češtinu, a to jak německá tak česká, PSz: hm PD: o biografu ani, ani slovo. PSz: takže ste vnímal že biograf je něco nižšího, PD: absolutně nesouvisí s kultúrou. PSz: hm PD: ač sem seděl v Bílé nemoci a tak dále, to sem věděl, ale ve škole se o tom nemluvilo. PSz: a přímo ve škole ste neměli projekce školních filmů? PD: já se nepamatuju, ne, ne. PSz: hm PD: na gymnáziu, to ne. PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že by měli domácí projekci? jako projektor? PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl, PSz: hm PD: sobě samému. PSz: hm PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být atrakce, tak sem to pustil. PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se někde půjčoval]
Peter_(1922).txt
PSz: a kdybyste teď měl zpětně zhodnotit, co pro vás em film znamenal v tom období dospívání, jakou to mělo hodnotu pro váš em vývoj vlastně? celkový? PD: no já myslím že to byla základní škola, určitého druhu umění také. PSz: hm PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo, pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli, PSz: hm PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly styčné body, to vám vyložim ještě.
Peter_(1922).txt
PSz: a když vy teď mluvíte o těch starších filmech, pamatujete si že byste šel někdy na film, em podruhé? nebo na film který už byl starší? [do kina?] PD: [to určitě,] já to mam doma. to pouštim. ((smích)) PSz: já ale myslim ještě em eště v době kdy ste byl v Československu, buďto v Brně nebo v Praze jestli PD: no určitě jo. PSz: jestli [ste šel] PD: [kdyby to byli] ukazovali tenkrát, PSz: hm PD: tak bych tam byl šel, ale ale oni pouštěli jenom ty nejnovější. PSz: no právě že už byly případy, po válce ale už i ve třicátých letech, že byly třeba speciální programy starých filmů. PD: jo. PSz: ať už to byly staré němé grotesky v době zvukového filmu, PD: jo jo PSz: nebo staré české filmy po válce se vracely některé. to se... PD: já se nepamatuju. PSz: a to a to opakované sledování téhož filmu, to si pamatujete že byste šel na film který by se vám tak líbil, že byste na něj šel ještě jednou? PD: určitě, jo ale neznám příklad teď. PSz: hm protože ono se uvádí v literatuře že to moc časté nebylo, takže PD: no nebylo, ne, ne, to sem objevil až potom po dvaceti letech v televizi, v sobotu odpoledne, filmy pro em lidi nad osumdesát let. teď už to není, ale před pěti lety sem to ještě vídával. PSz: ale nikdy se vám nestalo že by se vám nějaký film líbil natolik, že byste na něj šel třeba třikrát čtyřikrát, pětkrát, PD: jo. viva vila. ((Viva Villa!)) ((smích)) woles bíry ((Wallace Beery)). PSz: hm PD: to sem viděl pětkrát. PSz: hm PD: a tam (hrajou ( ) v mexikánskym a tak dále, a to se mi moc líbilo. teď vám prozradim ale také, že sem se potom styděl, páč ten film se náramně líbil Hitlerovi. ten Hitler přece, vod dvacátých let až do začátku války, každej večer měl filmový, filmové představení, kde seděl. a em ten polský historik březniak ((neidentifikováno)) napsal dějiny německého filmu, kde má statistku, nebo tituly filmů, na který se Hitler díval, ( ) nejenom leni rýfnštál ((Leni Riefenstahl)), ale také em woles bíry. ((Wallace Beery)) PSz: hm PD: nebo viva vila. ((Viva Villa!))
Peter_(1922).txt
JV: já bych se ještě vrátil, čili my sme to Brno došli v tom vyprávění spíš někdy k tomu roku třicet šest nebo tak, ale potom se dramaticky mění situace, vy to popisujete vlastně i v té povídce v tom Brněnském chodci, em jak nastal transfer, em jak ste opouštěl ňáká kina a do jiných ste začal chodit, že jo, čili s přechodem z německého na české gymnnázium tak právě to znamenalo přechod z některých kin do jiných kin, em možná byste to ještě mohl popsat em blíž jestli si na to vzpomenete, [třeba tu oranii ((Orania)) že ste opouštěl] PD: [já nevim, nemyslim že] to nebyl dramatickej přechod, spíš takový přesouvání akcentu, spíš myslím že sem přestal chodit do Kapitolu ((Kapitol)) , a do Centralu ((Central)), a začal chodit spíš do dopsu ((Dopz)). do, nebo do univerza ((Universum)), kde byla směs amerických a českých filmů většinou. JV: ale znamená to že asi některá kina byla pociťována jako německá, případně [německá vyloženě byla] programově, PD: [no ovšem.] JV: a jiná byla považována za česká, asi, že jo to už byla trošku [jako vlastenecká záležitost, ne?] PD: [no jo, jenom,] jenom český biografy hrály hodně amerických filmů, takže to vlastenectví bylo, takový volnější, kdežto němeč- neměcký biografy hrály německý filmy výhradně, a těch bylo hodně, páč ta UFA tenkrát produkovala o sto šest. PSz: hm PD: jo, kdežto... PSz: a tady tento rozdíl ste si začal uvědomovat někdy až kolem toho roku [třicet šest?] PD: [to až] třicet tři, třicet čtyry pět, to byl vývoj velmi pozvolný.
Peter_(1922).txt
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda nehrálo potom [pro vás.] PD: [nehrálo.] PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em PD: vůbec. PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)] PD: [no německých] proletářů tolik nebylo. PSz: hm PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý programy. PSz: hm PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam] PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi... PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální demokraté. buď němečtí nebo čeští. PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch kin? PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo. PSz: hm PD: jinak, jinak to bylo smíšený. PSz: hm PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster ((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.) Češi, Němci, Židi, no, takže, PSz: hm PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín, nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam) nejezdí nebo] PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já myslím když to bylo kino předměstské, v Černých Polích a tak dále, tak to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě v dopsu ((Dopz)), PSk: hm PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam šel, no. PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco takovýho. PD: ne. PSz: hm PD: taky ty kina neznali. PSz: hm PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu. JV: já bych se zeptal ještě na jeden konkrétní detail, vy tam
Peter_(1922).txt
PD: ta byla, tam byly hodně zastoupeny střední vrstvy, a málo chudých lidí. takže ty, tam bylo hodně zájmu o kulturu, to je samozřejmý, ale to kino to bylo přece jenom dost plebejský ještě, PSz: hm PD: na tom stupni, to to spíš českej film zajímal páč to byl, bylo mluveno česky nebo, herečky, české, Rolf Wanka, a tak dále a tak dále,
Emilie_(1922).txt
LR: ee a jak často ste jako dítě do svých těch deseti let v té době, kdy ste chodila do té občanky ee chodila do kina? jak často? EF: no, to jedině, to sem já jako soukromě nechodila, jedině když škola prostě něco takovou ňákou pohádku za odměnu, že sme byli třeba hodní, jo, tak prostě nás vyvedla do toho kina, to byla ňáká snad pohádka, ale to mně nějak neutkvělo ani v paměti, páč toho bylo tak málinko, že to to ani... už taky to, že sme se do těch Kounic ((Dolní Kounice)) museli jít, tam potom bylo kino ((kino Sokol)), normální, tam udělali z bývalé hospody jako nějaký sál takový malý a dali tam ty židle, takže pak už tam bylo kino, že, a em tak to bylo, že sme bydleli v těch Bránicích ((Německé Bránice – dnes Nové Bránice)), vono to bylo přes půl hodiny ee cesty pěšky, tak pro nás děcka, jo, mhm taky nás uhlídat, jak se říká, dřív uhlídáte pytel blech ((směje se)), jak nás děcka, takže mhm to si ani nevzpomínám mhm na čem sme byli, to ani si nevzpomínám. LR: mhm. EF: to bylo tak vopravdu málinko. LR: dobře. a takže vy ste chodila, jak ste řekla za odměnu jako od školy do kina, že vás ( ). EF: no ano, no to sme byli moc všichni, ne já, ale všichni, sme byli moc hodní, když nás tam prostě jako mhm ten pan učitel zavedl, že, a škola za nás zaplatila, protože to byly vstupné korunu, že, no tak za nás zaplatili tu korunu a ještě byla sleva na padesát haléřů, takže ee jako to škola nám to takhle, ale to bylo velice málo. LR: takže v tom případě ten názor učitelů školy na kino byl kladný? nebo? EF: no byl. dá se říct byl. ale ee prostě poměry, které tehdy byly vůbec na tom venkově a všechno jim neumožňovaly, aby ee prostě to bylo častějš. určitě by nás tam zavedli častějš, protože zas přednáška třeba o přírodě nebo já nevim o čemkoliv, vždycky když je ještě doplněná, že o- obrazově, no tak není nic ideálnějšího, že. určitě by to byli udělali, ale mhm ee prostě mhm tak nějak to nešlo, no.
Emilie_(1922).txt
LR: a v tomto období ste teda ste tedy chodila do školy s tim panem učitelem nebo resp- s tou třídou a s rodiči... EF: ano. LR: a ještě s někým jiným? EF: ne. LR: ne. EF: ne.
Emilie_(1922).txt
LR: v té době občanské školy, dobře. a to kino, navštěvovala ste tedy ta cestovní kina, jak ste řikala a pak ještě to kino ((kino Sokol)) ee v těch Kounicích? ((Dolní Kounice)) EF: ano, no (tam). LR: a to se, pamatujete si, jak se jmenovalo? EF: jo. mám dojem, že Sokol. LR: mhm. EF: protože to byla taková ehm taková cvičebna jako hm tělocvična nějaká, protože se tam cvičívalo, a pak se tam daly židle, jo, a... mám trojklaný nerv a mě zlobí ((směje se)). takže ee se tam prostě nastrkaly židle na tu sobotu neděli. myslím, že v týdnu se nehrálo. ne, jenom sobota, neděle. a takže tak to tam bylo a mám dojem, že to byl Sokol. Sokol. LR: a která e nebo jak často se hrálo o tom víkendu. vy ste řikala sobota, neděle a [jestli se hrálo jedno představení] nebo... EF: [no odpoledne, odpoledne] se hrálo tak pro děcka jako takový ňáký ta pohádka a večer potom v sobotu večer, v neděli odpoledne pro děcka a večer pro dospělé. LR: a takže tam to fungovalo tak, že se tam vlastně ty židle jenom nanosily, [že to jako nefungovalo ( )]. EF: [ano, nanosily a pak se odnosily], ano, ano. LR: aha a ty židle, ty už tam byly, když ste přišli? EF: nó, to [už tam] bylo, nó, to už tam bylo. LR: [(jo, to už)], ((směje se)) (to už bylo připravený). EF: ee to už tam bylo ano. to, to dělali obyčejně nějací chlapci, víte, ještě školou povinní. tak tam chodili pomáhat a narovnali to tam a zas to potom vodrovnali, no. to byly takový akce. LR: a mezi místními o to byl zájem? EF: no jistě, to víte že jo. dyť to bylo em to byla jediná kultura zanešená, že, plus nějaké to divadlo, který se tam ochotnický hrálo, to taky teda byl, bylo mhm když tam přijelo nějaké pojízdné divadlo, tak to pro nás taky bylo ohromný zážitek, že. ta kultura tam. LR: a vy ste řikala, že teda to byl nejspíš ten Sokol a ee mě by zajímalo, EF: tam byl Orel taky, ale orli, ti neměli takovýhle, ti cvičili, to ani nevím kde, ti neměli možnost mít samostat- Sokol jo, ten měl. ten byl bohatší, bych řekla. tak měl jako samostatnou em tu na cvičení tu. LR: mhm a když tam byl teda ten Sokol nejspíš, tak ee ovlivňovalo to nějak to představení, [to promítání]? EF: [ne, ne], ne, ne, absolutně. né. to bylo jedno. LR: ( ) to bylo jedno. EF: hlavně když ste seděla a koukala na film ((směje se)). LR: dobře. a jiná kina už ste nenavštěvovala? EF: ta v mládí ne.
Emilie_(1922).txt
LR: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? EF: no tak ti byli rádi, že taky někam vyšli, protože práce od nevidim do nevidim. jak to bývalo na venkově, že, a takže pro ně to bylo zážitek, když se do toho kina, oni nechodili pravidelně nebo něco, to byla náhoda, když se dostali, když práce to dovolovala, že. takže tak asi. LR: a vás podporovali nebo odrazovali od chození do kina? EF: né, mě podporovali, co se týče, mě podporovali. teda ale jó, jaksi bez námitek jakýchkoli, ne, když to jenom trochu šlo, tak řikám tatínek mě vzal na záda a a prostě ((směje se)) nějak sme tu cestu <absolvovali> ((směje se)). LR: byl pro vás v tomto věku, v tomto dětském věku, film důležitý? EF: (.) no tak důležitý em em řekla bych, (.) em takový zvláštní a vzácný. tak bych to řekla. pro nás venkovany tehdy. [vzácný a zvláštní]. LR: [mhm] a, mhm a promítalo se v tom vašem chování? třeba jesi ste si s kamarádkami, [kamarády hráli]? ( ). EF: [no, no jé] dělali sme filmový hvězdy, dávali sme na sebe nějaký šály a (.) to zlobí, (.) [šály]. LR: [nepomůže vám voda] nebo? EF: em to, (.) nepo- to nepomůže. a já sem si vzala ty kapky a mě to zlobí (..) vzali sme si nějaký ty šály a nějaký prostě sme se módili všelijak, jo, a dělali sme, že máme kožešiny a já nevím co, no. a byli sme filmový hvězdy. tak asi, no.
Emilie_(1922).txt
LR: ee jak často ste chodila do kina v tomto období? to znamená od těch vašich jedenácti [do] patnácti. EF: [tak] to vám řeknu přesně, protože v Řečkovicích tam bylo kino a taky Sokol ((kino Sokola v Řečkovicích)), tam se cvičilo a pak se tam na sobotu, neděli se taky daly ty židle, a protože sme tam s kamarádkou Zdenou Vaškovou, sme chodily spolu. my sme tam měly dva kamarády, kteří ty židle tam nanášeli a vždycky, když se zhaslo, tak nám tam přistrčili dvě židle a my sme tam byly zadarmo. dneska už to můžu říct, že (jo), (že sme...), takže sme chodívaly pravidelně do kina, buď v sobotu anebo v neděli. v neděli, když sme měly domluvený, my sme řikaly trampovat, jo, když sme měly domluvený ňákou vycházku ven někde, tak sme tam šly v sobotu večer, jo. a jinak sme chodily v neděli, ale pravidelně. vopravdu to sem teda znala filmů. no ale vzpomínat si na nějaký ty, no, na něco si vzpomenu. ale já sem si tady taky něco napsala, safra, abych nezapomněla. no, (.) tak s-, pak sem chodi-, pak sem chodila ještě do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům)) tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový, v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější. no tam už sem si pak užívala... chcete (vědět,) nějaký herce filmový? LR: určitě. EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal, Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček, ale, co měly filmy takovou přednost ňákou. každý film měl v sobě, ee teda e provázelo ho taková melodie ňáké pisničky. to byl tehdy takový hit, by se dneska řeklo. ta pisnička, tu tam některý ten herec nebo herečka zazpívali, jo, a každej film a lidi si to zpívali potom, jo. eště když ee eště někdy, když sme ve městě, když se kupovala ňák vstupenku, tak oni vám k tomu dávali takovejhle letáček, jo, s fotografií těch hlavních rolí a tam byl text té písně, která provázela ten film. čili my sme, to byly jednoduchý nápěvy jenom, jo, čili my sme prostě už si to zpívali, když ta písnička byla pětkrát zazpívaná během filmu, tak já už sem jí uměla, že. takže asi tak to bylo. to byla takováto jako se mně tak líbilo, že to bylo, nó, to byly Dohnal ((Jiří Dohnal)) a Vítová ((Hana Vítová)), Sextánka i Hana Vítová, Sextánka, Rolf Wanka, to byl krásnej e em původně Němec, ale mluvil česky, tady to byl, to byl jé, to byl taky můj taky ten... Věra Ferbasová. no Ferbasovou. já sem byla takový trošku divoč- divočejší dítě, takže Ferbasová ((Věra Ferbasová)), to byl můj vzor, poněvač ta teda, to byl takovej e em tekovej em nezmar. no, Ideál septimy Gustav Nezval ten bydlel v Řečkovicích dokonce a když bývala ee sokolovna, jó, byla ee ta byla přeměněná v sál, kde byly šibřinky, kde se tančilo a plesovalo. víte to bylo všecko jeden sál a tam se to měnilo. tak on když tam přišel, no tak já nevim, to bylo úplně, děvčata byly úplně unesený, když von jako s někerou tančil, tak málem se ani nekoupala po tym dotyku. takže to byl, to byl Ideál septimy. Vdavky Nanynky Kulichovy, nó, to byla, eh to byla Hanka Vítová ((Hana Vítová)) e eh Antonie Nedošinská, Pištěk ((Theodor Pištěk)), jo to byli takoví e eh dva e eh, to bylo dueto, který vždycky hrálo maminku, tatínka, pokaždý nějak. no a teď se v té rodině něco odehrávalo. (..) Přítelkyně pana ministra, Adina Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra. no lída bárová ((Lída Baarová)) Dívka v modrém, Oldřich Nový, lída bárová ((Lída Baarová)) natočila strašně moc všelijakých filmů. no viděla sem jich hodně, ale paměť, (.) jó, to bych potřebovala na to víte nějakej čas, abych si na to nějak na všecko vzpomněla, ale aspoň tak zhruba. (..), lída bárová ((Lída Baarová)), (...) Madla zpívá Evropě, zdeňka solanová ((Zdenka Sulanová)), ta krásně zpívala, to děvče nádherně zpívalo a Ladislav Boháč, ten tam dělal ňákého profesora nebo co, jo, tak to bylo taky moc hezký. Mravnost nade vše, nó, tak to byl hugo has ((Hugo Haas)), Světla Svozilová. Světla Svozilová, to byl takovej typ herečky, em eh která vždycky hrála nějakou takovou potrhlou trochu anebo e em uhádanou anebo em em já nevim no em takovou, anebo takovou uťáplou. to byl takovej typ herečky. Otomar Korbelář, vrasta, Vlasta Fabiánová, Helena Bušová, to byly taky em prostě takový, světla. no a potom, to už byly mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)), americká herečka, Byl lásky čas. Děvče ze zlatého západu, (.) ta zpívala nádherně, to t- to to byl požitek uplně. a eh to byl ten Byl lásky čas, to bylo jako s- stará herečka taková, která vzpomíná eh zpěvačka, která vzpomíná, čili v tom filmu zazněly různé úryvky oper. LR: mhm. EF: to bylo moc pěkný teda. kvalitní, to teda, že z toho člověk něco měl, že to nebyla taková em nějaká taková ta červená knihovna, jak sme říkali. pak deana derbinová ((Deanna Durbin)) no to byla švédská z- ta zpívala nádherně byla moc hezoučká, to bylo takový hezký dítě. marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala e em to byl taky takový divoch. teď z mužů klárk gejbl ((Clark Gable)) a nelson edy ((Nelson Eddy)), ten nádherně zpíval a bylo to dycky dueto s tou mekdonaldovou ((Jeanette MacDonald)), ti s- hodně hráli spolu. širlej templejová ((Shirley Temple)) no to už vůbec a mohla bych menovat do nekonečna. LR: vzpomínáte si na nějaké (ty) konkrétní filmy? třeba jestli ste na něm byla v kině a (přímo) nějaký zážitek s [těmi herci]? EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci, ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film, když mně bylo šestnáct roků, no. LR: dobře. a v té době, když ste chodila do té měšťanky, to znamená těch jedenáct až patnáct let, to ste řikala, že ste chodila do toho Oka ((kino Oko)) nebo Union, [( ) taky ještě, potom]... EF: [Union ano, taky ale to zřídka kdy]. LR: mhm. potom do toho Sokola ((kino Sokol)), tam ste chodila teda opravdu hodně pravidelně, jak ste řikala. EF: no. LR: potom do toho Besedního domu [a ještě] ste chodila někam v této době? EF: [ano]. no, em em, to byla výjímka, výjimka, když hrál ve městě prostě ňáký hráli film, kterej jako výhledově se nedostal do toho Králova Pole. LR: mhm. EF: jo, tak to a chtěla sem ho vidět, tak to výmečně. na kterym my sme tam... já už ani nevim, na kterym takovym sme tam byli. (.), to si už nepamatuju. ale byly to někdy... LR: takže výmečně? EF: výmečně, opravdu výmečně. tam to taky stálo dost peněz a penízky nebyly. LR: měla ste svoje oblíbené kino v této době? EF: no tak ten Besední dům, to bylo takový, nó. LR: co se vám na něm [líbilo]? proč ste tam chodila? EF: [nó]. Besední dům se i vyklidil, vite, zase židle pryč a tam se tančilo, byly tam plesy, takže vono to všecko bylo takové víceúčelové. LR: mhm. a byl nějaký důvod, proč ste chodila zrovna... nebo proč byl, proč bylo oblíbené zrovna to kino, ten Besední dům? EF: no, jednak bylo blízko. N1: vysoký, prostornější. EF: prostornější, ano, ano. bylo vysoký, nebylo to takový em takový malý jenom a udušený, jo? už to bylo vopravdu a bylo to ty židle už nebyly (rovno), ale bylo to... N1: až pozdějš. EF: až pozdějš. N1: (napřed) bylo vpředu jenom. Besední dům ten sál byl vpředu a pak v té aj dole [( )]. EF: [aha] a potom to předali dolů, jo, jo, jo, jo. vidiš to já sem (se)... N1: ( ). EF: jó, to sme pak chodili dólu a tam to bylo teprve tak ee eh po- postupně. N1: tam bylo pak široký plátno už.
Emilie_(1922).txt
LR: dobře tak bylo naopak v Brně kino, které ste neměla ráda? kam byste vůbec nešla? EF: to se nedá říct. LR: mhm. EF: nebyl důvod, nebyl důvod. N1: ta blechárna. EF: prosim? N1: ta blechárna. EF: a... no tam sem nechodila, ale jak se to menovalo ale? N1: (eh). LR: to bylo, nebylo to kino Studio? nebo... EF: Studio? já nevim, jak se to menovalo. řikalo se tomu blechár... jó, na té eh, jak se jede na Koliště, že tam eh. N1: ne, ne, ne. EF: Elektra. N1: ne. EF: ne-e? (...). N1: jak jezdila do, jak se řikalo do ( ) na tym rohu tam, tam byla ta blechárna. teďka tam prodávaj hadry. to už je, to kino je dávno zrušený. takový uzoučký dlouhý, blechárna se tomu řikalo. EF: á, jo, jo, ale jak se to menovalo proboha, to nevim. no tak, [tam sem] nechodila zásadně. LR: [to nevadí]. EF: řikalo se tomu blechárna. tak sme tam, tam sme [nechodili]. LR: dobře. a chodila ste do různých podle toho, jestli ste šla sama, s rodiči, s [kamarády]? EF: [ne eh], já sem chodila s kamarádkou. my sme byly takový jakoby dvojčata spolu se Zdenou, jo, tak všude sme chodily spolu, když eh do té války em jo, tak když sme byly jako mladý holky, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, jo, tak to sme chodily všude spolu jak svázaný. žádná neměla kluka žádného, no tak sme prostě chodily spolu. tak asi no. LR: dobře, dále by mě zajímalo to chování v kině. jestli ste měla ve zvyku v kině konzumovat nápoje... EF: ne, nikdy! a neměla sem to ráda, když tam někdo šustil. ale ono se tehdy chodilo totiž mezi prodávat dycky mezi těma, tak chodili prodávat nějaký ty bonbóny anebo něco, a to potom se kolikrát vozývalo to šustění a já sem to neměla r- nikdy sem si ani sem na to neměla peníze, já sem byla velice chudá, musela sem si moc šetřit, (dřív) sem si ušetřila na kino, takže ehm e neměla sem to ráda, nikdy sem to nekonzumovala. LR: a oni chodili ee před představením? N1: v přestávce. LR: [v přestávce]? EF: [v přestávce], ano. LR: aha. EF: byla jedna přestávka vždycky a v té chodili. LR: mhm a (prodávalo se to)? EF: ano a prodávali. N1: a stříkali voňavku mezi lidi. EF: jo a jo, stříkali voňavku ( ), mezi lidi. ano, voňavý, ano parfém. musíš mně dycky napovědět něco. jo, stříkali voňavku, máš pravdu. a měli takovej před sebou koš takovej, jo, jo, a tam ste si mohla vybrat ňáký ty cukrlátka jo a a prostě bonbónky a (všelijaký takový) cukrlátka. LR: a bavila ste se během ehm projekce filmu [s ostatními diváky]? EF: [ne]! kdepak. LR: mhm. EF: já koukala, kdepak. já sem, protože já sem to totiž hltala vždycky a v pondělí jsme mívali ve škole vaření a v poledne byla hodina volno. a já jim ten film děvčatům vykládala. my sme měly, mohly jít dom na tu hodinu třeba na oběd a my sme nešly, protože děvčata řikaly, ne, ne, budeš nám vykládat, cos včera viděla. no a já strášný, já sem to vždycky všecko, já sem to uměla vykládat, no. LR: mhm. EF: [tak asi]. LR: [takže] vy ste byla ve třídě vlastně známá, že chodíte do kina? [třeba] [ostatní spolužačky nechodily tak často]? EF: [jo, jo]. [ne, ne], ne, ne, ne. no protože do školy eh tam do Řečkovic tam chodily děvčata, který byly třeba z Jehnic, z Ivanovic, ty to měly daleko moc, že, a všechno, takže em nás, co sme tak mohly chodit, bylo málo. LR: mhm. ee reagovala ste vy nebo jiní diváci hlasitě na ten promítaný film? potlesk? smích? EF: potlesk ne, no ale smích samozřejmě, když bylo dobře, smích né, ale mhm jinak nic. N1: smích a ( ). EF: jedině smíchem. N1: smíchem, no. EF: smíchem. LR: mhm. a po filmu nebo během něho se e potlesk ozýval? EF: ne. LR: ani po filmu? EF: ne, nikdy, ne, to nebylo zvykem. LR: dobře. eh a v kině ste, potkávala ste své známé? EF: nó, potkávali sme se tam, no jistě. LR: mhm. a po- ee poté, co ste šli třeba společně domů, bavili ste se eště o tom [filmu]? EF: [ano], no tak eh em to až sme vyšli ven, tak podle toho, odkuď kdo byl, že? když náhodou já sem byla z Medlánek s tou Zdenou, takže když někdo byl náhodou taky z Medlánek, no tak sme šli společně domů a když někdo nebyl z Medlánek a eh ehm eh a potkali sme se tam, tak sme si (pokafrali) trošičku a pak sme šli teprve domů, že. LR: ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? EF: no, já sem si moc vybírat nemohla, protože sem chodila do těch Řečkovic ((Kino Sokola v Řečkovicích)) každý týden, takže mně to bylo jedno, co hráli, hlavně, když sem byla v kině, ale ehm e jako, že by se mi všechno líbilo, to se nedalo říct, jo, páč to bylo mhm vopravdu taková červená knihovna, ale vite eh e vž- v té eh e době takový eh e ono všecko vždycky dobře dopadlo, vždycky to dobro zvítězilo nad tím zlem. a to bylo to důležité. ať to byla slátaninka nevim jaká románková, ale toto vždycky a co teda tam nebyly takový ty scény postelový. to né, to nebylo, bylo to takovej eh film akorát, že se tam políbili, to bylo všechno, jo a bylo to takový líbivý bych řekla. líbivé filmy takový no to se nemohl hledat žádná ňáká... (...) no, (.). LR: dobře. a vy ste řikala, že teda výmečně ste chodila do toho centra, do těch kin, tak ee co vás na těch filmech zaujalo, nebo jak ste si vybírala tyhle filmy? EF: eh no tak tam už kdybych si tak vzpomněla. tam už mě jako zajímal nějaký hodnotnější film, prostě e tam o něco šlo. buď to bylo z přírody, anebo ehm e nebo ehm e ehm e tam prostě tam už o něco šlo. nedá- eh jinak bych to nedokázala vyjádřit. tak tam sem obětovala i tu korunu nějakou, že jo. N1: nebo známej herec nebo herečka. EF: anebo známý herec a herečka, ano. kterej ano ten film, řikám, nebyl plánovanej do toho Králova Pole, proto sem tam šla a (bych-) ano, za herečkou taky a za hercem. LR: mhm, dobře. ee kde ste získávala informace o těch filmech? EF: (..), jédamane, kde sme to získávali? no v Králově Poli to bylo jednoduché, poněvač tam byly plakáty dycky, jo, na celý měsíc třeba. no a eh e ve městě vlastně taky. každé kino mělo svůj velký plakát, kde to bylo vždycky napsaný, kdo hraje, jak a eh e co se hraje. takže sme si mohli vybrat. N1: a (ten) týdeník. a při tým týdeníku byla reklama ( ) a filmu. LR: mhm. EF: a tak, jo. jo, ano, ano, týdeník byl. ano, vždycky. a tom i vždycky inzerovali, ano. LR: mhm, dobře a ee vy už ste teda mluvila samozřejmě o těch všech hercích a ee že pro vás někteří byli oblíbení. EF: no, oblíbení. LR: takže měla ste opravdu své nejoblíbenější? EF: no, ideály, že takový no. pokaždý jiný, že, a když bylo špatně, tak sme (vo ně) plakali, no a takže, když zas ne, tak sme se radovali, no tak asi. ((směje se)), to byly ty šestnáctiletý dušičky takový, no, ještě nezkažený ((směje se)). LR: a vy už jste mluvila tedy ee o té Ferbasové ((Věra Ferbasová)), že jo. takže ta byla asi vaše [nejoblíbenější]. EF: [no], to byl můj úplně idol. LR: mhm. EF: jednak ona byla hezká, hezká, ale to bylo takové žihadlo doslova, jo. pu- ano, hodně, ((směje se)) manžel mně ukazuje, ano ta dovedla teda pusou mlet [nepředstavitelně]. jo, ale ona vždycky tam hrála ňákou takovou kamarádku aj ve škole, jó, když byla ta Sextánka, tak tam hrála takovou kamarádku a vždycky takového diblíka, kde zpívala nějakou pisničku takovou, jo. já sem hned uměla tu pisničku. my sextánky sami na to dbáme, naše třída ustavuje vzory, to ještě do dneška si pamatuju. ale ta byla taková moje bych řekla i, i nejmilejší. skoro bych řekla. Ferbaska ((Věra Ferbasová)). LR: a chodila ste na její filmy nebo na některé jiné filmy těch vašich oblíbených herců opakovaně? že ste si vyhlídla třeba, že dávají znova ten film, tak... EF: ne, opakovně ne. zas říkám, hrály roli peníze. LR: mhm. EF: ráda bych, ale nešlo to. LR: dobře. a bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný, těch [barevných samozřejmě] bylo... EF: [barevný], barevný tehdy nebyly. to byly všecko černobílé. LR: mhm, třeba ňáké grotesky takové ty ee americké tuším ty dysnyjovky ((Disney)). EF: no, v- to, no jo, to už potom bylo americké filmy pak už, jo. jo, máte pravdu, ano tam... to bylo. LR: mhm. a bylo... když už teda hráli ten barevný, tak šla ste opravdu jako na něj, že to byla atrakce nebo ( ). EF: ehm no tak, ehm, že to bylo odpoledne e někdy se nedalo jít večer, třeba že to bylo odpoledne, no a byla to taková, takový pohádky, takové pohádkové to bylo. ehm, to byl... N1: to byl ňáký německý film barevný první, já vám nevim, jak se to menovalo a na to se ( ) chodilo, že to byl první barevnej německej film. a my sme neměli u nás vyrobené barevné.
Emilie_(1922).txt
LR: a vy ( ) samozřejmě nějak nakousla, které filmy ste měla ráda, a které ne, respektive co dělalo film tím dobrým filmem? EF: no ehm e, tak e řikám jako e film, když sem šla domů a byla ve mně pohoda, těm sem dávala přednost. neměla sem ráda ňáký takový, kde se střílelo a kde eh prostě to bylo takové eh eh, vite, člověk byl rozčilený a nakonec tam zastřelili třeba někoho, kdo si to nezasloužil a to sem neměla ráda, páč to mě em nějak jako to, to nebylo moje. LR: mhm, dobře. a jaké jiné druhé, druhy zábavy ste měla ráda? EF: zábavy? no tak ráda sem chodila tančit na studentské čaje. studentské čaje byly eh na Stadioně o páté, jo, manžel mně ukazuje, já vím, jo. ča- o- od pěti do sedmi anebo na Besedním domě ((Besední dům)). řikám [tam] taky se tančilo. LR: [mhm]. EF: takže tam taky a tam byl vstup myslim, ale korunu nebo co, takže eh to sme taky s kamarádkou taky tam chodily, jo. no ale eh e to bylo krásný eh to chlapci byli hezky oblečení a přišli ke stolu, klonili se, smim prosit, slečno? že. pak vás zavedli ke stolu, podrželi židli ( ), to byli kluci, (že,) a my holky mladý. a takhle se chovali na studentských čajech. LR: mhm. EF: bylo to pěkný. ráda na to vzpomínám. LR: a dávala ste přednost tanci před kinem nebo jiným... ? EF: ne, to bylo, to bylo oboje ( ) ano, to i to ehm sem měla ráda. LR: mhm, dobře. e jaké, no vlastně vy už ste o tom , vy už ste o tom mluvila, jaké byly rozdíly v těch místních kinech? (...) třeba v tom sále nebo... EF: no, tak jistě, to vite, že rozdíl byl, které kino bylo eh jako už natrvalo a jiné kde se sklízely ty vždycky ty židle a to všecko. to byl velký rozdíl, že, no ale. (.) tak, [mhm, mhm]... N1: [jestli mohu], tak Besední dům měl akusticky lépe vybaven natrvalo. EF: ano. N1: kdežto v těch Řečkovicích ((Kino Sokola v Sečkovicích)) tam... EF: no ano jistě, tam to bylo všecko [provizorní, (že). i v Řečkovicích] LR: [mhm ( )]. EF: třeba, kdežto v tom Králově Poli už to mělo tu akustiku a všecko, čili tam už z toho byl větší požitek, že. LR: mhm. EF: ano ale když v Řečkovicích dávali třeba zoro, tajems- tajemný mstitel ((Zorro mstitel)) no tak to stačilo klidně, jo. někdy i to dávali, že. ale to byly takový filmy takový (abych řekla víc) úpadkový. to jsme šli proto, že jsme to měli zadarmo. LR: e z čeho se skládal obvykle program projekce? jak představení začínalo a co se dělo po přestávce? EF: tak ehm eh to bylo zezačátku mám dojem, že byly zprávy, ne, ne? nebo co bylo? (..) N1: s- s- snížilo se osvětlení a šly diapozitivy a reklama. EF: a tak. reklama šla napřed? N1: jo, pak se zhaslo uplně, šel týdeník... EF: eh týdeník se to menovalo, ano, ano, ano. N1: pak někdy [po tom] týdeníku krátká přestávka, EF: [týdeník]. N1: přišli další lidé a teď šel film. EF: mhm tak, tak. a mezi pak ten film měl přestávku taky. LR: mhm. N1: ale jenom [při začátcích], později už ne. EF:[chvílečka]. později už ne, ano. později už se film, to už pak šlo napořád, ale zezačátku to měl právě přestávku a tam se prodávaly ty cukrlata. LR: mhm. N1: ta přestávka asi musela být, že museli, technikou nestačili. tam nebyli třeba d- e dva, dva promítací stroje nebo, jo, jak teď sou, jo. jeden začne a druhý na to navá- a byl jeden a ten musel vyměnit kotouč (a to byla) přestávka. z technických důvodů.
Emilie_(1922).txt
LR: ((směje se)). ee a takže ty reklamy ten týdeník, měla ste ee o ty doprovodné části programu zájem? chodila ste na ně? nebo ste šla až na ten hlavní film? EF: né, j- všecko sem absolvovala. LR: mhm. EF: od á až do zet to bylo slušné. né, když se rozsvítilo trošku, tak abych honem sedala tam do lavic, to ne. LR: mhm, dobře. a ještě taková spíš možná, uvidíme, jestli ste to zažila, spíš možná taková kuriozita, jesi ste někdy byla přítomna promítání filmu v domácnosti? v té době do roku devatenáct set čtyřicet pět. EF: ne. LR: ne. EF: ne, ne, ne.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší vzpomínku, kdy jste byla poprvé? JG: tak... JV: jako malá holčička? JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla chodit sama, protože bych neměla s kym. JV: mhm. JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na školách, když mě museli tahat s sebou, jo. JV: takže s rodiči ste do kina nechodila? JG: ne, určitě ne. JV: vůbec. JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne. JV: ee mhm. JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase, ta byla výborná. to od osmi [roků] JV: [mhm]. JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků]. JV: [mhm] JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání. JV: mhm. JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný, protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli. JV: mhm. JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání. JV: mhm. JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem chodila do [školy]. JV. [jasně]. JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka, tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.) JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří. JV: mhm. JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda, že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)] JV: [teta], teta. JG: teta. JV: mhm.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se [jim nechtělo chodit s váma do kina]. JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu výhodu. JV: mhm. JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč, byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme přikázaný, že sme museli obsadit první řadu. JV mhm. JG: protože tam [jako nikdy kontrola]. JV: [tam nechodilo moc lidí]. JG: tam to byly ty nejlevnější lístky, JV: jasně. JG: to stálo ale kačku [dvacet] JV: [mhm]. JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské. JV: myslíte ee JG: [mělo to tam s-...] JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo] JG: [no to] bude vono. JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl. JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za... JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino pro mládež. JG: no, tak [to se začlo jmenovat...] JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio. JG: no, no. JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda chodila taky? JG: tam [taky]. JV: [taky]. JG: no, tam hodně. JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala, že na [té] JG: [Metro. (medl-)] JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).
Jarmila_2_(1926).txt
JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.
Jarmila_2_(1926).txt
JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně. JV: hm JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo, JV: hm JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás vylítlo šest, protože tam byli ještě, JV: jo JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni. přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli ve vodě. JV: ((smích)) JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila, kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství, nepamatujete? JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může jít, tak už sme mazali. JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často. JG: no často teda. [to určitě.] JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste] JG: [určitě, no, no]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu ((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia)) JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo, JV: hm JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,] JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm] JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo Pole)), JV: ano, JG: na tom tak ňák se to menovalo. JV: a takže to ((smích)) JG: to víte, to bylo okolí, jo, JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste nechodila. JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem teda nechodila. JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.] JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali- dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody? JV: do Kapitolu ((Kapitol))? JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam samozřejmě, to jako, JV: v dětství, ne? JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se dostali. JV: takže vy ste, vy ste... JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím máte...] JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni doma, JV: hm JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo, JV: ale věděli, že ste chodila do kina. JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě, JV: soused JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový věci, co teď se dějí, [že]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to. JG: ne. JV: že ste chodila do kina. JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho. JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo učitelé? JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili. JV: ne, ne. JG: a potom em byla jiná doba.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života, třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste herečky,] JG: [no tak to ne] JV: zpívali ste písničky z filmů, JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky, JV: hm JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty Němci, tak [moc jich to] JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let. JG: a jo, jako ještě dřív. JV: no, no, no. JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu> ((Dopz)). JV: jo JG: ten byl výbornej, JV: hm JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval, JV: hm JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter, jo? JV: hm JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby. JV: hm JG: tady k někomu. JV: hm JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra, daly se prostěradla, že, JV: hm JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda vzpomínala, JV: hm JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako JV: takže JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak... JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení JG: no JV: kromě filmů, JG: no JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy. JG: né JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.] JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku, JV: hm JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky. JG: tak to teda ee, to už nevim. JV: ne. JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]
Jarmila_2_(1926).txt
JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou, JV: hm hm JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě, JV: no JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si nevzpomínám, [to je to]
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během představení. JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte, jak vyšplichovali. JV: že JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to, JV: jo JG: co takový malý kino, JV: hm JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no. JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před představením, nebo během [přestávky?] JG: [né, během,] během během té em JV: [během projekce] JG: [tak asi v polovině] toho. JV: jo. JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani. JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?] JG: [no, taková jako] lesní, JV: lesní. JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč. JV: hm JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum. JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce třicet devět. JG: třináct. JV: třináct let. JG: mně bylo.
Jarmila_2_(1926).txt
JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to teda už [byla válka,] JG: [eeem] JV: to ste spíš JG: no JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba [(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...] JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no] JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.] JG: [vobyčejný děcko.] JV: hm JG: jo. JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo tom, kam [šlo jít.] JG: [no ta to] tak úplně ne, JV: ne? JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce ((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet neplatili. JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)). JG: ((smích)) JV: tam ste měli zdarma přístup. JG: protože tam byl ten JV: uvaděč. JG: uvaděč. ((smích)) jo. JV: a a á JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden. JV: hm JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a tak kam ste chodila do jakého kina úplně [(jakoby)] JH: [do Jasu ((Jas))] a do Sibiře ((Sibiř)) v Husovicích (.) tam byl Jas a Sibiř a říkám vám, v neděli za korunu, jo, vykládala sem to onehdy mé dceři, tam bylo předsálí takový než začlo, než nás pustili, jedno děcko vedle druhýho že by nepropadlo jabko, tam ti první udělali vlny a už sme se všichni kývali, jo? až teprve votevřeli, tak hurá na ty sedadla (pak) si každej mohl sednout kam chtěl. LČ: a to bylo v obou těch kinech takhle ste se chovali [jak v Jasu ((Jas)) tak v té Sibiři ((Sibiř))]? JH: [jo jo tak ano ano], tak to bylo to bylo do té ee než přišel teda Hitler, jo, ne- v té první republice, jo, to dětství no dětství, dětství je tak deset, no potom už zase už sou slečny v těch patnácti šestnácti, že, to už sme chodily zase na jiný kina, už na ty ee pro dospělý skoro, že. LČ: tak to k tomu taky přijdeme určitě ee a jak často teda chodila ste jenom v tu neděli nebo i ee častěji? JH: jenom v neděli, protože ee tenkrát nebylo peněz, jo. LČ: mhm JH: u těch lidí nebylo peněz a taky ee zase ti co peníze měli, tak zase dbali na vychování těch svých dětí a nepouštěli je na všechno. LČ: a to znamená, že vaše rodiče ee to brali jako ee špatně, že chodíte do kina nebo? JH: ne nebrali, nebrali, nebylo peněz. LČ: [mhm] JH: [my] sme byli rádi, že nám dali korunu a abysme mohli jít na do dětský na toho lauera hardyho ((Laurel a Hardy)) [no] LČ: [a] chodila ste e s- teda se sestrou když [říká- že] JH: [ne], sestra ne, to je o pět roků je mladší to... LČ: ajo vlastně. JH: to kdepak, to ne. LČ: [takže s kým ste tam chodila]? JH: [té bylo pět a mně bylo deset], no prosím? LČ: a s kým ste chodila teda? JH: třeba sama (.) klidně, já si nepamatuju, že bych musela jako s někým chodit. LČ: ale potkávala ste se tam [třeba s kamarády ( )] JH: [no jistě], dětí bylo tam kolem dokola plno dětí, že, a já vám říkám, nebyly peníze, tenkrát se za korunu koupily štyři pět rohlíků (..) takže když vám maminka dala na na kino, tak počítala. LČ: a kt- chodi- chodila ste teda do toho Jasu ((Jas)) a do té Sibiře ((Sibiř)), [(ste říkala)]. JH: [do toho Sibiře]. jinak né do města, to to bylo daleko prosím vás, myslíte, že by nám dali na tramvaj? tramvaj stála (ale) korunu padesát do města a to né, se chodilo pěšky hodně [do města]. LČ: [a to ste měla] nejbližší tyhlencty dvě? JH: ty dvě, ty byly v Husovicích. LČ: a jaká mezi jaký mezi nima byl třeba rozdíl? JH: no Jas, ten byl u Sokola, jestli ho pořídili sokoli, to já nevím, prostě ten byl vedle Sokola husovickýho a Sibiř, to byl novej nový kino postavený. LČ: a měla ste jedno z nich třeba raději nebo jak jak ste to vnímala [( )]? JH: [no] radši sem chodila do Jasu ((Jas)), nevím, mně to bylo blíž <totiž> LČ: bylo to blíž a vypadalo to tam třeba i jinak nebo? JH: ne, stejně, stejně, to byla ee řada dřevěných ee sedadel, co se sklápí, jo, a v prostředku byla ulička, no a bylo to dost velký teda (.) bylo to dost velký, no tak v tom předsálí takovým jak vám říkám, že sme tam čekávali <až nás pustí>, tak tam byly pokladny, že, to bylo stejný jak tam tak tam. LČ: a vzpomínáte si třeba na to na zaměstnance v těch kinech, jak se k vám chovali třeba co tam všechno bylo za [za lidi]? JH: [ale jó], pěkně se chovali, no k děckám ee to vite ee nesmělo se lumpačit jak dneska <he kdepak> (.) tenkrát byly slušnější děti než dneska. LČ: a prodávaly se tam třeba nějaké občerstvení nebo? JH: hm [ne myslím že ani ne.] LČ: [nebo nevíte ( )] JH: ne nevím, to si nepamatuju anebo trochu já nevím. LČ: a ee vzpomněla byste si jaký teda byl obecně názor vašich rodičů na film a na kina? JH: á tatínek chodil rád do hospody <než do kina, to já vám to řeknu.> jo a maminka, ta šla málokdy do kina a když šla, tak šla jednou na buriána ((Vlasta Burian)) do toho Sibiře ((Sibiř)) na Dvanáct křesel, <to si pamatuju jako dneska> a to mně bylo myslím dvanáct roků a a přišla a povidá, to byla blbina <mně říká, já sem toho Buriana ((Vlasta Burian)) měla ráda> jako celkem, jo, i když pozděj teda. a ona řekne, to byla blbina, no. LČ: takže je to zas tak nezajímalo [ale ( )] JH: [ne], maminka odebírala časopis Hvězdu LČ: mhm JH: tenkrát vycházela Hvězda (místo) dneska je Vlasta, ale tenkrát (ale) bylo to zajímavý a tam sem si vystřihovala jako děcko plno herců krásnejch, jo, protože mě to zajímalo, lepila sem si to, (podívejte), teď su stará (a) <lepím to taky> a nevím proč, pak to chytnu a hodím to do kontejneru. LČ: takže ste si vystřihovala svoje oblíbené [herce]? JH: [ano] ano ano a co teda za mýho dětství hrozně byla oblíbená šerlej templenová ((Shirley Temple)), [jo], LČ: [mhm] JH: to vám něco říká? LČ: [ano] LG: [mhm] JH: byla tady velvyslankyní, že, a ona byla tak krásná, ona měla tady někde ee v těch mám její podobiznu, jo a ona měla krásný takový vlásky, že? z- znáte to LG: mhm JH: no a taková živá no a tak to byla naše ee to byl náš miláček šelrej templeno- ee templejová ((Shirley Temple)), no LČ: a vy ste třeba měla tendenci se nějak podobně jako ona chovat nebo zdobit nebo? JH: ne ne ne ne ne ne ne [(to nepři-)] LČ: [jenom] ste si ji ráda [vystřihovala]. JH: [ne ne ne] ne vona byla taková ee hrozně na tom plátně teda ee v tom filmu poutala hrozně (.) poutala pozornost.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a řekla byste, že třeba ee ovlivňoval film nějakým způsobem to, jak ste se jako děti třeba chovaly nebo jak ste si hrály [nebo o čem ste si po-]...? JH: [víte co ovlivňovalo]? do dospívání vás ovlivňovalo, že ste snila vo krásným životě <já vám to řeknu, protože> když hrála třeba Lída bárová ((Lída Baarová)) a hrála Mandlová ((Adina Mandlová)), to bylo z krásný interiéry k- kde se to odehrávalo, no tak to děcko sní, že tak jednou třeba se taky bude mít no (.) asi tak to přidává takovýho optimismu do života jo? [a] LČ: [takže] takovou fantazii vlastně. JH: fantazii, jo, a takový přání jako, ale my sme užívali dětství hodně jinak přírodu, [jo]. LČ: [mhm] JH: jo, my sme se sebrali, třeba nás tam bylo hodně dětí v tom domě kde já sem byla a my sme se sebrali a ee řikám, do kina se tak nechodilo a zvlášť někdo vůbec nechodil do kina, (oni) na to ty lidi neměli, řikám vám, koruna třeba pro někoho byla dost (.) (no) to bylo těžký a tak my sme prožívali přírodu, my sme se sebrali a šli sme k vodě plavat, jo, v Husovicích teče, tam teď je to všechno tam jinačí, bylo to hezčí, bylo tam víc te příro- všude, vite že su Brňačka a znám to všude, to se nedá srovnat vůbec [( )] LČ: [a ve] škole se třeba vyjadřovali k o filmu nebo o tom, jestli [se chodí ( )] JH: [ne ne,] o filmech se nemluvilo. LČ: ne? JH: ne.
Jarmila_(1925).txt
LČ: a jak ee vlastně ste třeba vnímala ee nást- nastoupení zvuku, že filmy byly zvukové ee vy ste zažila nějaké projekce, které by byly eště [(v němém filmu)]? JH: [nó jo, to byly] s tým šaplinem ((Charlie Chaplin)) a to sme byly eště děcka úplně malý a začal ten začal brzo zvuk. LČ: mhm JH: ten potom začal myslim (v) takovým, (já nevím), osmadvacátým (.) roce? LČ: takže zažila ste ale nějaké ještě němé [(projekce)]? JH: [ale] dyť v osmadvaceti mně bylo prosim vás tři roky. LČ: (tři roky) JH: ježišmarja, sem nemohla [chodit do kina]. LČ: [ale tak některá kina] třeba ještě nebyla. JH: ne ne ne. LČ: takže ste nezažila JH: ne, to záleží t- jaký film koupili jaký kou- jaký voni půjčili film to kino (.) v osumadvacátým roce, no, tak v třicátým taky mohli vypučit němé, já nevím (.) hm LČ: [a] JH: [ja] si pamatuju, že nevim jestli byl němej film ten Kid s tím šaplinem ((Charlie Chaplin)) LG: mhm JH: znáte to ten Kid? a ee Světla [velkoměsta] ((Světla velkoměsta)) LČ: [velkoměsta] JH: nebo jako jo no (..) (no) všechno to mám vyčtený tady z těch časopisů taky.
Borivoj_(1927).txt
LH: tak teď se vás budu ptát na ee na takové ty dětské zkušenosti, na dobu do vašich deseti let. BH: no. LH: ee vzpomínáte si na svůj uplně první návštěvu kina? BH: ne. LH: nevzpomínáte. BH: ne. LH: ee tak když byste si měl vzpomenout na úplně ty nejstarší vzpomínky? na co byste si vzpomněl? BH: no tak to byly eem, chodil sem hlavně teda f tom f té části, kde ty ee ty kina byly, že. a f f té části bylo na Marxové bylo kino Lido Bio. LH: ehm. BH: na Cejlu, (..) že, bylo kino (.) Bajkal, (.) pozdější (.) Rádio ((Radio)), (.) že. nebo na Bratislavskej ((ulice Bratislavská)) kino oránia ((Orania)) tak do těchto, do těchto kin sem chodil. LH: a... BH: nejčastěji. LH: nejčastěji ste chodil do těchto třech [(tedy) v podstatě?] BH: [panč, ano] to to byly, to byly prostě nejblíže... LH: hm. BH: bydliště (.) a a v těch deseti letech, to bylo v sedmatřicátým roce, že, toho (.) toho moc nebylo ((smích)). ale tyto kina byly v provozu, a tak tam sem (tak) nejčastěji chodil. LH: a co si vybavujete třeba ňáký úplně první film, nebo ňákou první vzpomínku z kina? BH: kin kong ((King Kong)) ((smích)) LH: toho kin konga ((King Kong)) ste viděl v kterém kině? vzpomenete si třeba? BH: ev já jsem ho neviděl v televizi, takže ee mám matný už mám teda matný vzpomínky, no ale bylo těch těch českejch filmů bylo víc, že. byly prostě ty filmy poplatný době, že, v kterých hrál hugo hás ((Hugo Haas)), že. (..) em kdo ještě z těch starších tam byl? Pešek ((Ladislav Pešek)), jo, (..) no a c- prostě z těchto vvv z těchto si vobčas prostě teda pamatuji si hodně, teď si obnovuji někdy v [televizi...] LH: [hm.] BH: (protože) probí- probíhaj tyhlety filmy, tak si oživuji vzpomínky na ty na ty filmy. LH: a vzpomenete si, jak často ste jako dítě, takže do svých řekněme těch deseti let, chodil do kina? jestli to [bylo třeba...] BH: [tak myslim] dvakrát do týdne. [(ně-)] LH: [dvakrát do týdne.] BH: [no jó určitě.] (.) pač jiná zábava nebyla. LH: ehm. a chodil ste ee chodil ste sám nebo třeba s kamarády? BH: s kamarády, (..) i sám, (..) někdy.
Borivoj_(1927).txt
LH: ehm. á jaký byl názor vaší ee vaší maminky ná na film a na kina? podporovala vás třeba, nebo vám to ňák rozmlouvala? BH: ne. nerozmlouvala mně to, naopak (..) ne že by mě podporovala, ale hm prostě neměla námitek. LH: ehm. á a ve škole třeba nějak zmiňovali se učitelé o filmech, vyjadřovali se třeba k některým filmům? BH: jó tak tohle to je otázka, na kterou už já nedovedu odpovědět. ovšem zřejmě nebyli, nebyli, já sem měl skutečně výborný kantory (..), jo, učitelé teda. LH: ehm. BH: kteří ehm, (..) skutečně byli na úrovni tenkrát, aspoň si to m-, dneska (.) s odstupem času (..) promítám. LH: ale nějaké zmíňky třeba, že by vám, že by se zmiňovali o filmech, nebo o kinech? BH: ne. LH: [nevzpomínáte si?] BH: [ne, ne, ne,] to nebylo. LH: (pak) ste tedy říkal, že ste ří-, že ste chodil dvakrát týdně do toho kina. takže by se dalo říci, že pro vás asi to kino bylo důležité. BH: [ano, ano.] LH: [řekl ste, že] eem... projevovalo se to třeba ve vašem chování, ve vašich zvycích? třeba ve hrách, nebo v ka- (ve h- ve h-) ve hrách s kamarády? BH: no, (.) ani ani snad ne, hlavně prostě mě zajímaly hudební filmy. LH: ehm. BH: á tak ty mě jako (..) víc (.) víc prostě přitahovaly. bylo jich sice hodně málo... LH: ehm. BH: ale byly, že, (takže) prostě ( ) řekl třeba em (.) s Voskovcem a s Werichem ((Jiří Voskovec Jan Werich)) (...) ano, Hej – rup! (..) a prostě tady tyhle ty. LH: ehm. (...) ee tady sem spíš ee ještě se chtěl zeptat, jestli třeba ste em s kamarády třeba napodobovali některé filmové hrdiny, nebo... BH: no pochopitelně. LH: které třeba? BH: ano, no tak ee při hrách, dětskejch hrách, že, s to už nevim, jak se ta hra menuje, (..) tak mm (..) sem měl FF Ferenc Futurista LH: ((smích)) (..) jako přezdívku myslíte? BH: anó. LH: ehm. BH: ano. FF, Ferenc Futurista. LH: vy ste říkal, že ste měl rád hudební filmy. zpívali ste třeba filmové písničky? BH: [ano.] LH: [nebo] vy sám ste si [zpíval?] BH: [ano] velice rád. [a dodnes.] LH: [vy ste zmiňoval (to)] Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) hlavně tedy myslíte? BH: no tak to ne, to nebyli jenom Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to byla tedy prostě hudba (..) (prakticky) džezová ((jazzová)) (..), (džez) ((jazz)) z kterej mě, kterej mě zajímál. LH: ehm. (...) tak ee já se podívám dál eem teď se podíváme na otázky, které se spíš budou věnovat kdy, kde a s kým ste navštěvoval e ta kina. ee vy ste říkal, že ste hlavně s kamarády chodil do kin. (..) ee jak často ste chodil do kin ve vašem mm ve vašem věku, do těch deseti let řekněme? BH: no tak (to do) těch deseti let, to bylo prakticky do sedmatřicátého roku, že, tak ee to byli kamarádi ze třídy, s (kterym) sme chodili spolu, nebo sem chodil mm taky sám. LH: ehm. BH: že. (..) tó pf (..) prakticky vyplynulo, panč sem neměl... (..) měl sem teda v v okolí taky kamarády, ale (..) to byli ve- vesměs teda ze třídy. LH: vy ste říkal, že ste chodil tak zhruba dvakrát týdně. BH: no.
Borivoj_(1927).txt
LH: ee chodil ste v té době em jako dítě na nepřístupné filmy? BH: ano. LH: ((smích)) a s kým ste chodil na nepřístupné [filmy?] BH: [sám.] LH: sám. (..) a jakým způsobem ste se třeba dostal do kina na nepřístupný film? BH: no volil sem všelijaké finty, abych abych vobešel, protože t- tenkrát eee prostě si koupil vstupenku a přišel ste ke šk- ke vchodu, tam stála žena nebo muž... LH: [hm.] BH: [a trhala] vám lístky. tak v ňákým způsobem se musel (.) se tam dostat, že. no pak v v jednom kině už prostě sem měl (.) tady tuhle uvaděčku, dá se říct, že jo, (.) koupenou, která mně (..) pomohla vždycky. LH: a vzpomenete si na jaké kino to bylo? kde to bylo snazší se dostat na ten nepřístupný film? BH: no tak hlavně tam, kde sem měl tady tuhletu a ta byla v lido v Lido Bio. LH: ehm BH: na Marxové. LH: ee a jaký ste měl pocit z toho, když ste takhle šel na ňáký ten (.) n- nepřístupný film? BH: no byl to pro mě pr- zážitek. (..) že. (.) no, (.) emotivní, někdy. LH: takže takové trošku do- dobrodružství by se dalo říct. BH: ano, ano. LH: ee chodil ste někdy do kina bez placení třeba? BH: ne. LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela? BH: ano. LH: á jak často? BH: každou neděli. LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou nemohl jít do kina, nebo? BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do kostela, že. LH: hm. BH: a kino bylo až vodpoledne LH: [(až odpoledne)] BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin. LH: ehm. BH: takže to mně (...) LH: [nekolidovalo] BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy. LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se hlásil? BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské. LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom výběru mm výběru mm výběru filmů? (...) BH: [ani ne...] LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o nějakém filmu... BH: [ne, ne...] LH: [nebo...] BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.
Borivoj_(1927).txt
LH: jasně. em měl ste své oblíbené herce? BH: [ano.] LH: [nebo] herečky? BH: [měl.] LH: [a] (.) kteří to byli třeba? BH: tak eem (..) v tom (.) období v, tom období prostě do toho do těch deseti let, no tak to byl (..) Vlasta Burian,
Marie_(1915).txt
MH: a pak po maturitě sme se čtyři holky usoudily, že je škoda se rozejít a šly sme do kina Edison, LS: hm MH: na Dornychu. LS: hm MH: hrálo se Její první láska, nedostaly sme jinde místo než za korunu v první řadě. takže krk vyvrácenej. ale pamatuju si, že v těch letech, nevím kdy to bylo, em bylo zajímavé kino na náměstí, jestli si (pamatuju) Universum. ((Úderka)) nevim. a tam byla ustavičný provoz, nevím, jestli od rána, ale tož odpoledne sem tam em mohla jít. a tam se přicháze- perma- stále se opakoval stejný film, a kdo kdy přišel, tehdy šel dovnitř, LS: hm MH: když bylo místo, tak si sedl, když nebylo tak stál, vím, že ti koně, když proti nám cválali, že sme ustupovali, a když se uvolnilo, tak si sedl, až došel kon- on třeba začínal v půlce filmu, a zase v půlce odešel. LS: hm MH: žádná kontrola uvádění, nic. LS: hm MH: kdes- pak tam byla (narpa) tuším v tom em prostoru. to kino tam zaniklo. LS: já myslím, že Universum že je dneska jak je městské divadlo. že tam bylo Universum dřív. ne? MH: ne. ne. divadlo bylo Na hradbách, Reduta, Reduta a em to em tam rozhodně, a na Veveří bylo divadlo. to bylo vybombardovaný. po válce, po válce to... LS: ne, já sem myslel teďka, jak ste říkala to kino Universum, MH: ano. LS: tak že dneska místo toho kina je tam městské divadlo v těch místech. je to tak? MH: no LS: já mám dojem, že jo, teda. [já se můžu podívat na ulici, jak se menovala.] MH: [ne, em u Mrštíků?] ((Divadlo bratří Mrštíků)) LS: (.) já tady mám seznam těch kin, tak se můžeme podívat, jak se menovala ta, ta ulice, MH: já si pamatuju prvně Edison, em ed- teda Edison na Dornyhu, to bylo soukromé fi- em no tu Lucernu ((Lucerna)), sme tenkrát, to si pamatuju, a na tom náměstí Svobody, bylo to mezi Rašínovou áá Běhounskou. tam v tom místě. [v tom domě.] ((Úderka))
Marie_(1915).txt
LS: a já sem myslel třeba kdybyste zkusila zavzpomínat ještě před tím rokem čtyřicet pět, když vy sama ste chodila do školy, jestli se stávalo, že by učitelé přímo jako k vám se vyjadřovali o těch filmech. MH: ne, nikdy ne. LS: ne. MH: nikdy ne.
Marie_(1915).txt
MH: a zvlášť na té ob- em pedagogické akademii, to bylo ráno vyučování, odpoledne vyučování. tehdy v sobotu se učilo, že, a na gymnáziu, ee my sme třeba v primě měli latinu sedum hodin týdně. a osum roků, teď deskriptíva byla dva roky, filozofie dva roky, tam sme se měli co otáčet, takže na ně- na film nebyl, LS: hm hm MH: nebylo pomyšlení. LS: dobře, takže můžeme přejít už k tomu pozdějšímu období, když ste skončila tu obecnou školu, nastoupila ste na gymnázium, em tak bych se zeptal, jak často ste chodila do kina v tom období, když ste chodila právě na to gymnázium. MH: vůbec ne. LS: ne? MH: vůbec ne.
Marie_(1915).txt
LS: a potom, když ste dokončila gymnázium? MH: pak sem šla na Slovensko, tam sem šla jednou do kina ve Staré Ľubovně, a to byla taková ratejna, vzadu košťata, vědra, že sem úplně zírala, jestli je to možné toto, okresní město, dosti velké, zámek a taková bída, takže kino tenkrát bylo skutečně v plenkách. LS: hm MH: a předtím v Trebišově asi bylo kino, ale já sem tam měla sedum kilometrů. a nebezpečno a vlci a tak dále, to...
Marie_(1915).txt
MH: nešlo se od- to nešlo někam jít.
Marie_(1915).txt
LS: a proč ste tady v tom období začala chodit častěji do kina než předtím. MH: no předtím em sem byla na Slovensku, čili nepřipadalo v úvahu, a domů sem se dostala jenom o prázdninách. LS: hm MH: to bylo tak daleko, byly to rusnácké školy, řecko-katolické, takže neexistovalo častějc cestovat,
Marie_(1915).txt
MH: a umřela. takže mít přítele v té době bylo nemyslitelný, a pro mě dvojnásob, protože já sem od kvinty si vydělávala, hodinařila, LS: hm hm MH: jo? a pomáhala doma, takže časově neexistovalo. neexistovalo, maminka byla nemocná těžce, já sem byla zapřažená doma i ve škole, študovala sem na samé jedničky, takže. ale na to učení nebyl čas, to je to nejhorší, že sem to musela stihnout úplně mimo. jo? LS: [a do těch kin teda] MH: [ani na kino nebyl čas.]
Marie_(1915).txt
a eem a ta Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím. LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další z hudebníků? MH: ne, jenom pianista.
Miroslav_(1923).txt
. ale potom sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo trvá dodnes, že jo.
Miroslav_(1923).txt
a potom s klukama, hlavně sme chodili na filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.) velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo, chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo jak se to menuje? em no to občas [bejvá] JV: [(ano)] MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do svých deseti let. [jak] MJ: [do] deseti let? JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo [nevzpomínáte si] MJ: [tak jednou] za měsíc. JV: mhm dobře. MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo JV: mhm MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc. JV: mhm MJ: to já tak přesně nevím. JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste s rodiči, MJ: s rodičemi JV: mhm MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky. JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba výjimečně, že ste šel s rodiči. MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné škole, JV: mhm MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let
Miroslav_(1923).txt
JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně? MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)), JV: mhm MJ: Kapitol, JV: ano. MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct] JV: [ano Jalta, Jalta] MJ: [asi v Brně,] no. JV: mhm MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší. JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-] MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky [kino] ((Kino Grand))
Miroslav_(1923).txt
JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči? MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam- s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil- to už sme si vybírali podle filmů a tak, no.
Miroslav_(1923).txt
to postupně přecházelo, jak člověk ten tim věkem rostl od puberty vejš, že jo, tak se osamostatnil a už sme vyhledávali filmy, který em kromě teda veseloher, to nás vždycky bavilo, tak které nás bavily. no no byly to ty kaubojky ((cowboy)) detektivky šárlí šán ((Charlie Chan)) to byl takovej, pravidelně dávali, to byl čínskej ee detektiv, to byly šanovky ((filmy s Charlie Chanem)) to bylo, seriál. JV: mhm a dokázal byste říct, proč vás ty kovbojky a ty detektivky právě bavily? v tomto věku. (.) JV: proč proč vás bavily ty kovbojky a detek[tivky]. MJ: [protože] to bylo napínavý. JV: aha MJ: a byly tam taky em bylo to napínavý a bylo to takovej, no šou ((show)) no e jak dneska <říkají,> že jo. JV: mhm MJ: něco z e e co se em v našem em u nás nedělalo, že jo. kovboji tam chodili, jo, taky už zamilovaný potom, že jo a ten všady řádil a e e střílel e po těch e po indiánech, to tehdy rasismus <to neexistovalo> že jo, ale on byl hrdina, všechno mu šlo, že jo, chytal do las bejky, to bylo dobrodružství. JV: mhm MJ: nebo Tři bengálští jezdci jak bojovali v proti domorodcům v Africe v Indii a podobně, tehdy boj proti domorodcům, dneska by se řeklo to to neni možný, ale tehdy to bylo jako hrdinství a ani nakonec, Američani dobývali (.) Ameriku proti indiánům a ee Jižní Ameriku tak surově, že to dneska ať si nehrajou na lidská práva, že jo, no hrajou už si nehrajou dneska už je to jináč, ale tehdy tehdy ee dobyv- prostě e dobrodružství v cizí zemi teda hlavně v tech ee kolóniích a nebo v těch Africe, Asie, Jižní Amerika tó vzrušovalo, no ((smích)). JV: mhm dobře. MJ: to bylo vzrušení pro nás, že jo, takže to jako děcka e hlavně kluky, já sem s holkama nechodil, že jo, tehdy samozřejmě, ale to ná- to nás jako lákalo.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro vás důležitá? MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho. JV: mhm MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido- nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no. JV: mhm MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl, to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo, no ale to ((smích)) to nese věk, no. JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských? MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a takle. JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste viděli, dávali ste si ména podle toho nebo MJ: jó, JV: příběhy [ste] MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí, JV: mhm MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka. JV: mhm MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a takový opičky jak jak sme to viděli. JV: mhm dobře. MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim fandili, my sme to prožívali.
Miroslav_(1923).txt
JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do kina? od těch deseti let výš. MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za měsíc, no. JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin než s těmi kamarády teda, že ste MJ: s rodičema? JV: ano, že ste s ro[dičema] MJ: [no do] těch dražších. JV: ano. MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější. JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši? MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo nejblíž a bylo to laciný. JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo, do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně. MJ: ne. JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste... MJ: ne. JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině? MJ: ne. JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu. MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho ((hlasová imitace)) a tak. JV: á stalo se tře- MJ: pokud někdo to takle vyrušoval. JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého člověka, který vyrušoval. MJ: ee JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil. MJ: ee ne ale pohrozil. JV: mhm MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju. JV: mhm MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je, jo, ten... JV: ano. MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne. JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to nedělali i v jiných kinech? MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím. JV: mhm dobře.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné filmy? MJ: jo. JV: jo. MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus- to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný, jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili. JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste tam chodil, s kým ste se MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se spolužáky potom. se známýma, s kamarádama. JV: a MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima chodil. JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo] MJ: [jo] když byly nepřístupné? JV: no. MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával, tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď. JV: mhm MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo. JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší? MJ: ne. JV: ne. MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak, JV: mhm MJ: to ne. JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného filmu? MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět. to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto. JV: mhm dobře. MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když přede mnou seděli někdo velkej to <aj aj pozděj,> tak sem moc neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil <v aktovce ňáký knihy a abych seděl vejš>. to byl b- největší problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj větší problém než cokoliv jinýho. JV: mhm á MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to nevadilo. JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo, jestli ste někdy nezaplatil za to kino. MJ: ne. JV: nesta[lo] MJ: [ne] JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo] MJ: [ne, ne]. JV: mhm MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi lidi poznali. JV: mhm MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě to, tak mi dali peníze.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm. á teďka bych se zeptala e jakým způsobem ste si vybíral film, na který ste do kina chtěl jít? j- jak ste si ee vlastně, kde ste třeba bral informace o tom ee o tom filmu nebo podle [čeho ste] MJ: [no z obráz]ků. JV: z obrázků? MJ: a a s a psaní, každej film byl vo něčem. a taky herci už no no pochopitelně, to (.) to bylo dycky n- napsaný co to je za film, i když to potom třeba em oni to přikrášlovali pochopitelně, ale to už člověk podle obrázku a podle toho věděl, co to je. no taky, těch filmů nebylo, on každý běžel štrnáct dní, tak to (nebyla) taková záplava filmů jak teď. JV: mhm MJ: kin bylo hodně, ale hráli tam (.) já nevím, že by tam em že by někdy, člověk nevěděl na co de. JV: (.) takže ste získával vlastně ty informace o filmu z těch plakátů s obrázků, ano? a ještě třeba od někuď? eště od rodičů ste říkal, že ste se bavili, MJ: no vod ka- e vod kamarádů. JV: mhm od kamarádů. MJ: nó a o- od spolužáků a známých a řekl, to je bezvadný, já sem viděl film, tak sme tam potom chtěli jít taky a tak to nám řekli vo čem to de,
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla? v té době nebo MJ: ano. JV: na- nebo na koncerty, nebo MJ: prosím. JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době? MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy ((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to, to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku, tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky podobný. JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu před kinem. MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to JV: mhm MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám. JV: á MJ: to je jedno. JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina]. MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc. JV: mhm MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když vím, že je divadlo, tak tam du do divadla. JV: mhm dobře. MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do cvičení>. JV: mhm MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám, až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.
Miroslav_(1923).txt
JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu v domácnosti? třeba [že] MJ: [jo] JV: ano? MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený z půjčovny takový doma? ne. JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl, JV: mhm MJ: doma teda. JV: mhm [dobře]. MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět (tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani televize, nic, doma. JV: mhm MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to, na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no. JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty] MJ: [ja]ko doma? JV: ano. MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola. JV: á [jak] MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe. JV: mhm MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký, stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to rádi díváme. JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali? MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo. JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli, nebo MJ: no přátele to nezajímalo ( ) JV: hm MJ: jenom rodinný, no.
Jiri_(1922).txt
LČ: dobře. a teď bychom se vrátili úplně do dětství, eh vzpomínáte si, když ste byl poprvé v kině? JH: no tak zrovna jako poprvé né. ale my sme, já bych vám řekl jenom jakou sme měli výhodu. na to, totiž tatínek tam měl holičství. a tehdy bylo zvykem, že se do těch holičství dávaly plagáty ((plakáty)) z kina, a my sme tam měli právě ten jeden plagát ((plakát)), z toho jednoho kina židenickýho ((Kino Slávia Židenice)) a měli sme prostě takzvanou volnou vstupenku, čili jednou za týden sme mohli, teda rodiče, já jsem tehdy jako i když mně bylo deset roků, tak sem šel s nimi do kina, ale tam se do kina smělo chodit až od patnácti let. LČ: aha. JH: a to sem ( ) vždycky schoval, když tam náhodou byl nějakej učitel nebo <ředitel> nebo ředitelka. vždycky sme přicházeli prostě už po, to byly reklamy napřed, pak byl žurnál, že, tak potom žurnálu sme vždycky přicházeli, a měli sme tam svoje už jako takový vyhrazený na boku místo. LČ: a to už ste byl vy a eště kdo? JH: no tatínek a maminka. LČ: [vaši rodiče. takže vy ste tam měl svoje rodiče.] JH: [tatínek, maminka a já], já jsem sám jako do kina do patnácti roků vůbec nechodil. LČ: takže s nimi ste dycky chodil... JH: vždycky jsem chodil prostě. LČ: a to bylo jaké kino v těch Židenicích? JH: tam byly tři kina. tam bylo Hvězda, to bylo na sokolovně, pak byl Světozor, to bylo takový parádnější kino, a teď to my sme měli tu ten plagát ((plakát)), já přesně teď nevím, jak se menovalo, esi Slávie ((Kino Slávia Židenice)) nebo... LČ: možná Slávie (se jmenovalo). JH: já mám dojem, že Slávie, jo, tak tam v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) sme měli tady toto.
Jiri_(1922).txt
čili do té Hvězdy ((Hvězda)) sem už potom až po patnácti letech sem jako šel a do toho Světozoru ((Světozor)) taky až později, ale hlavně do toho do té Slávie ((Kino Slávie Židenice)).
Jiri_(1922).txt
LČ: a to bývalo tak jednou týdně teda? JH: no tak eh, promítalo se středa, sobota, neděle. LČ: mhm. JH: a my sme chodili v tu středu. LČ: jo. JH: no prostě, když nám to nevyšlo, tak sme nechodili, že, ale pravidelně, dost pravidelně sme teda jako chodili tak, já od těch deseti jedenácti let. LČ: a v té době ste teda do žádných jiných kin nechodil, až do těch patnácti? JH: no. tak takový (nějak), já si nepamatuju, jestli byly dětský představení nebo ne. rozhodně sem teda nechodil nějak odpoledne nebo něco. LČ: a jaký byl rodičů názor na film a na kina? JH: no tak zamilovanou tatínkem byla Anny Ondráková, to jak se prostě hrál film s Anny Ondrákovou, tak to se šlo. to se třeba <šlo i dvakrát>, no a jinak sme to brali, rodiče prostě byli normálně nevystudovaní, že, takoví z těch prostředních vrstev, že, protože jeho tatínek byl stolařem a maminčin tatínek byl nějakým mistrem v té textilce nebo něco takovýho, takže nějaký velký vzdělání, měli prostě základní vzdělání a ten náhled prostě byl (vytvořen), když se jim to líbilo, tak to byly hezké kina a když se jim to nelíbilo... ale chodili sme i jak se říká na hezký i na škaredý. LČ: a rodiče chodili teda společně vždycky teda? JH: společně, no, to u nás byl takovej jako středa... LČ: zvyk. JH: ten <kinový den>. LČ: a vzpomněl byste si, jestli se ve škole nějak vyjadřovali o kinu? učitelé třeba, nebo jestli k tomu měli nějaké komentáře? JH: to já nev- dovopravdy, mám dojem, že ani celkem ne. no tak někdy byla taková zmínka, že třeba nějaký učitel někoho viděl z těch do patnácti let, tak se to jako ve škole muselo probrat, že, ale, a pamatuji si, že sem taky jednou nebo dvakrát měl taky nějaký ten pohovor s panem učitelem nebo s někým, že bych neměl chodit jako. LČ: a byl v té době, v těch deseti až patnácti letech, pro vás film nějak důležitý, jako zvlášť, že byste si třeba em... JH: že by to ve mně něco zanechalo? nebo něco takovýho? ne, já sem to bral asi jako takovou legraci. nebo prostě nějakej přídavek k tomu <svému životu> tehdy. LČ: a jaké jiné zábavy ste třeba měl nebo koníčky? JH: no tak, v zimě to bylo teda bruslení, na lyžování a tak dále jednak nebyl terén, jednak nebyly peníze na vybavení a tak, ale brusle prostě, jako to sem od malička teda jako, a pamatuju se teda, tam jak bylo kino Hvězda, tak tam bylo velké kluziště, tak to byl teda od rána nebo od rána, vod odpoledne nebo tak večer, dokonce když mně bylo těch třináct štrnáct patnáct roků, tak sme s kamarádem sme učili tancovat na ledě, chodili sme <za děvčatama, že jo>, no tak to byl jako takovej. no tak v létě, jak bych to řekl, no tak hlavně teda kolem Brna, prostě Hády, a to byl můj teda rajón, hlavně execirák, jestli víte co je to execirák, ne? nad židenickými, jsou kasárna v Židenicích, a nad Židenicemi je kopec Hády, a na té stráni pod těmi Hády, bylo vojenské cvičiště a tomu se říkalo execirák, takže tam prostě sme sváděli boje s Majlontem, to byli kluci z Maloměřic, a tak tam se dělaly války a tak dále, prostě to bylo takový. LČ: a myslíte si, že třeba takové ty bojůvky, že třeba ste měli odkoukané z filmů, nebo ze čtení ste to měli? nebo to bylo přirozeně? JH: to byla taková přirozenost, totiž to byla tradice. víte? židenický, Židenice a Maloměrice, to byl Šimice a Majlont, že, jak se říkalo tehdy a tam prostě, já vím že (.) co tam bydleli v Židenicích před námi ještě, jo, tak vždycky vykládali, tak to byli staří jako tatínek nebo něco, jak dělali boje prostě na tom execiráku, no.
Jiri_(1922).txt
LČ: a teďka bych se bychom se mohli bavit o tom, jak vlastně se to změnilo po těch patnácti letech, když už ste mohl chodit chodit do kina sám, JH: ano. LČ: a jak často ste chodil potom? chodil ste třeba častěji do kina? JH: no, (.) tak já jsem studoval na tom učitelském ústavu ty štyry roky, to do toho dvaaštyrycátýho, čili osmatřicátej až dvaaštyrycátej rok. no a to byl samozřejmě už teda jako údobí, osmatřicet, devětatřicet, štyrycátej a tak dál, takže tam se změnila vlastně skladba filmů, že? prostě většinou teda byly filmy, který vyhovovaly, že, té době že a, nevím, esi to byl nějakej už můj jako nějaká moje záliba velká nebo něco takovýho, chodit do kina. LČ: takže ste chodil málo? JH: už méně, rozhodně méně, to jako, jednak, víte, jako študák mladej, tak sme měli jiné zájmy taky, že, už pomaličku sme se koukali po děvčatech, měli sme taneční, že, do toho dvaaštyrycátýho roku to byla prostě eště možnost, že sme mohli prostě chodit na zábavy a podo- a tak dále, na takový ty čaje vo páté, jak bývaly. a to sme chodili na Marxově ulici, jak bylo taky kino ((Lidový Biograf)) a pod tím kinem byl velkej taneční sál, tak to bylo takový jako študácké čaje vo páté tam byly. LČ: a v té době ste teda ale cho- ste přece jenom ste ještě chodil do kina, ne? JH: no chodil jsem, chodil jsem. LČ: a do kterých kin ste chodil? JH: no, měl sem kamaráda, se kterým prostě sem prožil vlastně až do stáří tak jako, až dokuď teď ještě žijeme a to byl jako velký kamarád, se kterým sme chodili. my sme se totiž v jeden den narodili. LČ: mhm. JH: a chodili sme do toho učitelského ústavu a seděli sme štyry roky vedle sebe, tak si dovedete představit, že všecky naše výpady a tak dále byly společné. tak to byl takovej případ, a nó a s ním sme chodili a vím například, že tehdy byla, já nevím Lili Marleen nebo něco takovýho se jmenoval ten německej film, potom eh třeba film s tým (.) stepařem, já už nevím, jak se pamatuje. to byly takové filmy, které prostě jako nás zaujaly, i když byly teda jako německé. LČ: a kam ste chodili, do jakých kin? JH: tak, do toho (.) sem teď říkal Hvězda, Slávie ((Kino Slávia Židenice)) a LČ: a Sokol ((Hvězda)). JH: ne, ten třetí, ten parádnější. teď mně to vypadlo, já jsem to ze začátku řekl. prostě v Židenicích to třetí kino ((Světozor)), já jsem ho jmenoval na začátku jo, tak tam sme jako víc chodívali, protože tam to bylo takový příjemnější prostředí, jak se říká, jo, kulturnější, ta Slávie ((Kino Slávia Židenice)), ta prostě byla, té se říkalo blechárna tehdy v té době, že, to bylo takový obyčejný prostě tam kdokoli, kdežto tam ((Světozor)) (.) teď si to nevzpomenu, nevadí, já myslím, že vzpomenu si potom později. tak... LČ: no ale chodili ste jenom v těch Židenicích nebo i... JH: ne. chodili sme, například sme byli na tem Marxáku na tem na té Marxové ulici, to byl tehdy Dělnickej dům ((Dělnický dům – Lidový Biograf)), LČ: mhm JH: a tam sme teda jako chodili, jednak do kina a jednak sme chodili na ty tancovačky, to jako byl takovej náš rajón. ale jinak v Brně, jako že bych chodil do Brna do některýho jinýho kina, to vůbec ne. LČ: a do těch kin v těch Židenicích ste chodili, protože ste to měli blízko nebo... JH: pravděpodobně. LČ: že to pro vás bylo eh, tak Světozor to byl. JH: ano, ano ano Světozor. LČ: a eh to to bylo vaše nějaké oblí- nejoblíbenější kino, ten Světozor nebo... JH: ne, ale mám dojem, že tehdy ty filmy, které tam hrály, že nám jako víc vyhovovaly, jako mladým. LČ: mhm, a líbilo se vám třeba i tím, jak vypadalo? nebo... JH: no tak, kdybych tak srovnal například, já nevím, tu na sokolovně co bylo kino, že, tak LČ: tu Hvězdu. to byla Hvězda JH: tak to mně připadalo, to bylo velký kino, že. to bylo takový prostě parádní kino, to byl, řekl bych, pro tu vyšší vrstvu, víte, já sem sice taky chodil taky do Sokola a tak dále ale, prostě tam se víc scházeli tak lidé v té vyšší vrstvě do toho kina. jo, kdežto tam do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), tam chodili prostě takový ty nejnižší zase, jó do tý blechárny, a ten Světozor mně připadal prostě takovej jako nejsympatičtější, nejpřijatelnější a taky ten výběr filmů mám tam dojem, že byl na tehdejší dobu takovej nějakej pro nás přijatelný, ovšem ne- nepamatuji si prostě, jaký to byly filmy. LČ: a lišila se ta kina třeba i jako interiérem? JH: tak rozhodně, rozhodně to mělo vliv. LČ: a ja- jaký... JH: to byl takový menší kino, nebylo prostě velké, že i ten vchod, to si pamatuju, vždycky byl osvětlenej, ty před kinem ty plagáty ((plakáty)) ty nástěnny nebo ty výstavky, že, a tak dále, tam vždycky byl i program o co se jedná, kdežto v těch jiných. LČ: a ta Hvězda si myslíte, že do ní chodili lidé, eh z těch vyšších vrstev, proč? JH: eh, protože to bylo sokolské kino, a Sokol, to byli národní socialisté tehdy, když se to ( ) a to byla taková ta trochu honorace. kdežto, my sme bydleli vedle Lidového domu, židenickýho, že, tak tam prostě například, když se dělala taneční zábava, například já jsem byl na sokolovně třeba, když bylo vinobraní, to si pamatuju jak teď. tak prostě to bylo jako všecko načančaný, že. a další rok, nebo možná eště ten rok bylo možná to vinobraní, to se tehdy dělalo, to byla taková atrakce, že jo, na zábavu, to dělali v tom Dělnickým domě tak, tak prostě to bylo tak jednoduchý všecko, že, LČ: ano JH: prostředí a tak dále, prostě úplně jiný typ lidí než tam. a toto to bych řekl, že se srá- scházeli ze všech tech tady těchto, rozhodně to bylo takovej rozdíl mezi tou Slávii ((Kino Slávia Židenice)) a tou tou sokolovnou ((Hvězda)). LČ: a třeba vybavení toho sálu bylo jaké? JH: no tak, v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), byly byly nějaké polštáře na těch, protože tam se říkalo, že v tom sou blechy, <to si pamatuju, jak teď>, a taky se stávalo, že někdy sme přišli a sem tam nějakou tu blechu se chytlo, to jako. tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam byly parádní takové lavice jako židle, ale mám dojem, že nebyly polstrované, že byly takové jenom jako normální, a v tom Světozoru ((Světozor)), to už nevím. LČ: a měla ta kina nějaké jako foajé ((foyer)), že by tam bylo nějaké občerstvení třeba nebo šatna? JH: no ve všech třech, ve všech třech no, tam na té sokolovně ((Hvězda)), tam prostě byla taková jako větší hala, no tam ve té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam normálně a v tem na tom Světozoru ((Světozor)), tam bylo takové menší, takové útulnější bych řekl. LČ: a bylo tam teda i šatny a občerstvení nebo jenom... JH: jenom šatny. jenom šatny, ale na to si pamatuju, to v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), prostě když bylo venku vedro, tak ten východ té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) měl takový dveře na boku, tak to se otevřelo, aby tam prostě šel trochu vzduch. no a když bylo šeredné počasí nebo něco, tak chodili a stříkali takovej parfém, LČ: mhm JH: mezi lidi jako, takovou vůni, tak to si pamatuju jak jako kluk eště. LČ: a měl ste třeba v Brně nějaké kino, které ste rád neměl vyloženě? JH: ne. já jsem v Brně opravdu nepamatuji si, že bych byl, eh do toho pětaštyrycátýho roku v nějakým jiným kině. LČ: mhm JH: to si nepamatuju. LČ: takže a chodil ste třeba do různých, vybíral ste si taky na různé, jestli ste šel sám nebo s kamarádem nebo to... JH: většinou s tím kamarádem, to prostě ojediněle mám dojem, že jsem nebyl ani jednou, no, potom, když už sem byl v tom třetím štvrtým ročníku na učitelským ústavě, tak eh sem měl známost s děvčetem, že jo, no tak víte, no tak, sme byli aj v tom Světozoru ((Světozor)) myslím, ale dvakrát nebo třikrát, to vím, že sem ji jako doprovázel a teď si uvědomuju, jesi sem s ní náhodou nebyl někde, ne, my sme byli jenom v tanečních (.) na těch čajích, ale nepamatuju, že bychom spolu by- třeba byli někde v kině. LČ: takže ste s ní šel do toho Světozoru ((Světozor)), protože vám to tam připadalo sympatické... JH: tak vím, že sem ji tam pozval. LČ: a v té době už ste s rodiči nechodil teda? JH: ne ne ne ne. LČ: to už jenom... JH: jakmile sem totiž byl přijatej na učitelskej ústav, tak prostě sem přišel jako s tím papírem a tak dále, a tatínek mně slavnostně dal klíče a řekl, tak teď už seš velkej, já ti věřím, tady máš klíče, ale vždycky mně řekneš, kdy přídeš. no tak sem to dodržoval. mohl sem třeba přijít ve dvě hodiny, to je jedno ale, prostě abych jako byl, aby věděli, co je. LČ: a když ste potom chodil teda do kina, ať už ste chodil sám nebo s tou slečnou nebo s kamarádem, měli ste ve zvyku třeba konzumovat jídlo při při představení? JH: jó, to bylo všeobecně známý. prostě takový ty sáčky s všelijakýma těma voříškama a tak dále. to se šustilo. hlavně v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) teda, tam teda jako to bylo. a mám taky dojem, že když sme odcházeli, tak na zemi to vypadalo <všelijak>. LČ: a kde ste si to kupovali? ty dobroty. JH: to se nosilo, já si nepamatuju, že by tam někde byla... LČ: to ste si koupili zvlášť někde cestou? JH: ano, no většinou no jo no. nepamatuju doopravdy ne- nevím, nevím, esi... nechodil tam? někde prostě s takovou jako... LČ: ošatkou? JH: nůší jako to s tím s bonbónama, tak mně něco prosvítá, víte, že přímo před tím kinem, že chodili totiž, tam bylo zásadně bylo tak vždycky myslím, že to bylo jasné, že reklamy, že takový ty, dokonce můj tatínek tam taky měl, že jo, Jan H., holičství. že jo. to byly diáčky ((diapozitivy)) takový, že, pak byl vždycky byl žurnál, že, napřed do okupace to byl náš žurnál, potom byl německočeskej žurnál, že, a pak teprve bylo kino. takže to vždycky bylo takových nejmíň dvacet, pětadvacet minut než začal film. a teď se mi nějak tak prosvítá, jesi někdo prostě nechodil s nějakým takovým mezi lidima, že by někdo, to nevím, to doopravdy nevím. LČ: a bavili ste se během projekce s ostatními diváky? JH: no tak já myslím, že celkem jo, že když to bylo veselý, tak se to smálo a když to bylo smutný, tak i sem tam někdo brečel, to bylo, a když prostě byla nějaká šlamastika nebo tak, a tak dále. takový ty výkřiky a tak dále, to bylo napořád. LČ: mysí- jo? a takže ste třeba hlasitě reagovali na ten na ten promítaný film, že ste se nějak projevovali? JH: no tak, doopravdy to člověk jako prožíval v té době, to jako myslím že jo, já nevím <jesi sem já někdy vykřikoval>.
Jiri_(1922).txt
JH: protože oni pouštěli prostě reklamy, pak pouštěli ten týdeník, a pak pouštěli ještě to, takže kdo chtěl, mohl přijít hneď jako ráno, totiž tam byla výhoda ta, že nebylo číslování. LČ: jo JH: tam bylo jenom prostě peníze do té řady, peníze do té řady a peníze do té řady, jako tři. kolik se to platilo tehdy si nepamatuju, protože my sme měli teda takzvanou permanentku že, a kdo prostě přišel dřív, tak si mohl sednout do té zadní řady, že, za ty peníze, a kdo přišel později, tak musel sedět třeba v první druhé řadě a podobně. takže lidi chodili, někteří chodili později a někteří chodili až po těch. LČ: aha, a vy ste chodili ale na začátek? JH: ne, my sme chodili, až byla tma už, už začínal film, potom jakmile skončily ty eh ty týdeníky, že, tak my sme tam chodili prostě, aby nás jako někdo neviděl. LČ: jo, ale to ste chodili s těmi rodiči, abyste se tam vplížili,
Jiri_(1922).txt
ale když ste chodil sám, tak ste chodil na začátek? JH: to já sem chodil normálně. normálně, to tam mě i zajímaly týdeníky, protože to jako člověk to chápal ji- úplně jinak než to chápem teď, že to jako v tu dobu. LČ: a vzpomněl byste si, že se třeba ozýval potlesk po filmu, nebo to se nedělalo? JH: ne, nepamatuju si, že by něco takového bylo, ne. LČ: a potkával ste třeba svoje známé potom po kině, někde v tom foajé ((foyer)) povídali ste si? že byste tam potkal kamarády... JH: jo to myslíte, když už sem potom chodil sám? LČ: nó no no, když už ste chodil sám. JH: no, no tak určitě tam, tam se vždycky čekalo, než se otevře a tak dále to, vždycky se do toho Světozoru ((Světozor)) musely kupovat lístky dopředu. tam málo kdy bylo, že by teda jako byly u pokladny lístky. tam sem, tam někdo vyměňoval, nebo prostě nepřišel a tak dále, ale vždycky dopředu se kupovaly lístky. LČ: a kam ste si kupoval lístky? JH: no tak, když sem byl sám, tak do toho prostředního, že jo, když sem byl s <děvčetem, tak do toho třetího>, pořadí, ale kolik sem platil, nepamatuju se, absolutně ne. LČ: a mezi těmi kiny byly rozdíly, jak bylo drahé vstupné, třeba že by? JH: no koruna, dvě koruny, tři koruny, jo. anebo v tom Světozoru ((Světozor)) bylo třeba dvě koruny, štyry koruny, šest korun. vždycky to prostě byl ten. LČ: ale jestli třeba do Slávie ((Kino Slávia Židenice)) to bylo dražší, než do ee levnější... JH: levnější, levnější, tam mám dojem, že to bylo koruna, dvě koruny a tři koruny, že to bylo. LČ: a v té Hvězdě ((Hvězda)) třeba? to bylo dražší myslíte nebo? JH: já si myslím, že jo. LČ: a potom, když ste se teda potkávali s těmi kamarády po filmu nebo před filmem, o čem ste si povídali? JH: no tak většinou před filmem. LČ: většinou před filmem ste si povídali? JH: nó, protože po filmu, to prostě se otevřely dveře a každej vypadl, to už to se šlo přímo do ulici tam vycházelo ven. LČ: pak už ste se nebavili o tom filmu? JH: tam už sme se s nikým neviděli, a taky málo kdy sme se, poznali sme se, ale neseděli sme vedle sebe, že. LČ: mhm JH: takže potom, jak se vešlo do kina, tak už potom nebylo... LČ: a chodil ste na představení večerní nebo? JH: no potom, když už sem byl jako, mně bylo těch těch kolik ((smích))? LČ: no patnáct šestnáct. JH: no né, když sem prostě chodil na učitelský ústav, tak sem skon- mně bylo dvacet let, když sem skončil, že, takže mně bylo sedmnáct, osumnást, no tak devatenáct dvacet roků, že jo, takže v těch sedmnácti, to sme měli už taneční, že, v osumnácti už sme teda chodili na ty čaje, to to už jako... LČ: takže ste chodili až na večer? JH: nó na večerní, na odpolední si vůbec nepamatuju, že bychom, aj mal- jako mladej sme nechodili. ani nevím, jestli hráli třeba dětský představení, to si nepamatuju. LČ: a jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel do kina? JH: jó, tak to je problém. tak rozhodně sem měl rád veselé filmy, to jako když nevím v té době, pamatuju si tu Anny Ondrákovou, protože to byl miláček tatínka, na to se nesmělo sáhnout, ale kdo tam eště hrál v té době, hugo hás ((Hugo Haas)) zřejmě, že, z těch starých, já to těžko mohu zařadit prostě do toho období, kdy které tam prostě byly. ze zkušenosti nepamatujete si nějaké ty herce té doby? LČ: no tak eh Nataša Gollová, Lída bárová ((Lída Baarová))... JH: no tak toto všecko prostě to byli miláčkové, protože to byly krásné filmy pro nás tady toto. LČ: burián ((Vlasta Burian)) třeba. JH: no, h- hása ((Hugo Haas)) si pamatuju, nebo Hotel Modrá hvězda. LČ: Oldřich Nový. JH: partnerka. Květa fial- ne, Medřická ((Dana Medřická))? LČ: no gólová ((Nataša Gollová)), ne? JH: ne. tam byl, to už je jedno. totiž to byla herečka, která pocházela ze Židenic, a já jsem s jeho bratrem chodil do měšť- s jejím bratrem chodil do měšťanky. voni měli tady holičství, ale jak ona se menovala? Medřická ((Dana Medřická)), ne. no nevím. vím, že v Hotelu Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda)) hrála hlavní roli, tak sme ji obdivovali, samozřejmě Žideňačku. LČ: a takže ste měl rád české filmy? JH: české filmy, české filmy, no tak tehdy byly jenom české a německé, že. na ty německé sem chodil tehdy, když se jednalo prostě třeba revoální ((revue)) filmy, že, voni měli celou řadu teda pěkných filmů s s tím stepařem, já si teď už si nepamatuji, jak se jmenoval, to byl vynikající stepař a to byly revoální film ((revue)) potom, s tou marlen dytrichovou ((Marlene Dietrich)) a celou řadu dalších ještě, který prostě jako, chodili sme na ty filmy, ale nebyly to vojenské filmy. ani si nepamatuju, že by hrály, vojenské filmy, žurnál, ten byl vždycky teda jako z války, ale... LČ: a kde ste vlastně se dozvídali o tom, jaké filmy se hrají? čím ste se řídil? JH: no tak všude byly plagáty ((plakáty)). to je podle plagátu ((plakát)) jako, to jako na každé ulici byly prostě takové ty skříňky skleněné, že, a tam byly ty plagáty ((plakáty)). u toho fotky a podobně. LČ: a jaké informace tam byly na těch plagátech ((plakáty))? JH: no tak vždycky tam byly obrázky, teda fotografie, že, těch herců, dost výrazně tam obyčejně bylo prostě jak se to jmenuje ten film, že, no a potom byly tištěné plagáty ((plakáty)), kdo tam hraje a podobně, popřípadě nějakej ten obrázek toho herce, tak to byly v těch skříňkách, jinak teda já mám dojem, že i ostatní ty dvě kina, Hvězda i... LČ: Světozor. JH: Světozor, že měly také v různých podnicích ty plagáty ((plakáty)). LČ: mhm JH: to byla prostě specialita, že prostě na tom plagátě ((plakát)) byl vždycky na týden jo, ve středu, já mám dojem, že ve Světozoru ((Světozor)) hrávali potom každý den, ve Hvězdě ((Hvězda)) si nepamatuju, ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam bylo vždycky středa, sobota, neděle, vždycky tučně, takovej plagát ((plakát)) tištěnej, barevnej. LČ: a takže oni to umísťovali i do jinejch provozů, i jako do prodejen? JH: já si myslím že, já si myslím, že třeba ta Hvězda měla zase v restauracích jako nějakých lepších nebo něco takovýho, víte. LČ: a jinak to bývalo na nárožích tedy... JH: a jinak jinak byl, já si pamatuji, sme bydleli na Staré Osadě, to byl takovej roh, kde jezdila elektrika, tak tady byly asi štyry ty schránky a každé to kino mělo, kromě toho tam byly eště nějaký Sokol tam měl a podobně. takové ty... LČ: a potom v těch plakátech u kin, lišilo se třeba to, jak poutala kina na na ta představení? [jako na své budově?] JH: [jako nějaké] poutače? takové třeba světelné nebo něco takovýho? to si nepamatuju. vím, že Světozor vždycky měl ty skříňky takové krásně vyzdobené osvětlené a tak dále. LČ: a ta Hvězda to měla jinak? JH: ta Hvězda prostě měla normální, žádný měla skříňku že se sklem tam měla zase ty plagátky ((plakáty)) a tak dále i ty všecko, ale takové to boční osvětlení například neměla.
Jiri_(1922).txt
LČ: mhm, aha, a znal ste třeba i nějaké známé písně, že byste todlecto, že byste se zmí- řídil tím, že se v těch filmech hraje i ta hudba nebo? JH: no, divejte se, tehdy to prostě to byla období veliký trampů a kytar. jó, v mládí že, a z těch filmů, co byly prostě takové ty šlágry a tak dále tehdy, vycházely prostě takovéto eh dvoulisty, a tam prostě ta písnička byla nahraná, slova a kytarovej doprovod. a to když ten prostě ten se hrály ty filmy, tak voni tady toto prodávali. LČ: mhm JH: přímo. LČ: a to bylo drahé nebo? JH: ne, mám dojem, že to stálo dvacet halířů nebo padesát, no nanejvýš těch padesát halířů, a prostě tím se vlastně rozšířily ty znalosti těch písniček, strašně teda mezi lidi, to jako u takovejch jak sme tech táboráků a tak dále, prostě venku se zpívalo, tak to každej podle toho zpíval. to byla taková jakási jednak reklama a jednak na tom zřejmě vydělávali. LČ: a takže ste si to zpívali hlavně u táboráků, nebo třeba i nějak běžně? JH: no tak když například já nevím, když byla nějaká ta zábava, ty dožínky třeba v tom Lidovém domě se dělaly nebo to vinobraní nebo eh prostě třeba vždycky na Vánoce se dělaly takový ty programy a tak dále, a všecko teda jako jenom soukromně, jenom individuelně, žádný profesionálové nikdy tam nebyli. a otec náhodou byl takovej, trošku to tam dirigoval a podobně, tak tam se prostě ty písničky hrály a zpívaly, normálně muzika dechovka, že ta písničky prostě hrála a to se zpívalo, to prostě bylo národní písničky ve skutečnosti, když se vezme. že. LČ: a do těch tanečních... JH: takový hašlerky ((Karel Hašler)), eště teda když se mohlo, že, potom už teda samozřejmě se to zakázalo, že, to už nesměl nikdo, možná někde potají ale, ale tady takový ty písničky, ty jo... LČ: a myslíte si, že i tyhle písničky pronikly do těch čajů o páté, nebo tam do těch tanečních... JH: pronikly, pronikly, tam nehrála se nějaká džezovina ((jazz)) nějaká nebo něco takovýho. tam se hrál valčík, polka, že, fox- LČ: a mohly tam být i ty písně z těch filmů? JH: i ty písničky z těch filmů, no. LČ: mhm JH: prostě pokud to mělo nějaký rytmus, že prostě taneční, tak určitě se to objevilo na těch čajích.
Jiri_(1922).txt
LČ: a bylo pro vás potom důležité, kdo ve filmu hrál třeba? JH: no tak, teď už si na to nevzpomínám ale, určitě teda člověk věděl, že tam, třeba já nevím ten Oldřich Nový, že to je doopravdy jako herec, kterej hraje nebo něco takovýho. LČ: a vy ste měl nějakého herce nebo herečku? když ste mluvil o té Ondrákové ((Anny Ondráková)), tak JH: <já vím>, ne, já nevím, že bych někoho jako, teď už mám, když se hrají ty staré filmy, tak člověk má už nějakého toho oblíbence nebo něco takovýho, ale v té době myslím že ne. LČ: a eště k těm písničkám, třeba gramofonové desky s filmovými písničkami existovaly, nebo to ste znal... JH: my sme teda bohužel teda gramofon nebyl, já jsem se k tomu nikdy nedostal, LČ: anebo v rádiu? JH: ale v rádiu se hrávaly ty písničky hodně. LČ: a to ste poslouchal? JH: no jistě, tak rádio hrálo pořád, esi chcete poslouchat nebo <nechcete> že jo, že by se člověk jako ani já si nepamatuju, jesi sme měli program vůbec o rádiu, co se tam hraje, to si nepamatuju, já mám dojem že né. LČ: že ste to... JH: že se pustilo rádio a buď to hrálo nebo to nehrálo, buď se nám to líbilo nebo se to zavřelo. LČ: ale byly tam i ty filmové písničky. JH: určitě. určitě to tak to prostě bylo, řekl bych takový ty hašlérky ((Karel Hašler)) a tak dále tehdy, no tak naše písnička česká ((Ta naše písnička česká)) a tak dále, to bylo v té době prostě něco, co už bylo hrdostí to zpívat, že. to byl ten přelom, že jo, osmatřicátej, devětatřicátej rok. LČ: a bylo pro vás důležité, jestli byl film černobílý nebo barevný? JH: barevný tehdy nebyl. LČ: neviděl ste žádný? JH: ne. žádnej barevnej film si nepamatuju, že bych. jestli z těch německých revoálních filmů ((revue))? a víte že jo, nějaký ten němec- ty německý filmy, že byly, teď si říkám, já si vzpomínám vždycky na ten film Lili Marleen, to byl jednak to byla teda píseň, která šla celým světem, že jo, a jednak teda úžasně zahraný, já nevím, kdo tam tehdy hrál, ale to byl barevnej, a vím, že byl hodně drahej. to bylo v tom Světozoru ((Světozor)), určitě. ale snad, na ten si tak nějaká, ale mám dojem, že i některé německé ty revoální filmy ((revue)), že byly, z našich českejch si nepamatuju, že by byl nějakej. LČ: a bylo to pro vás důležité, jestli byl barevný, nebo přišlo vám to něčím zajímavější? JH: no dovedete si představit, jakej to byl pohled na to vidět barevnej film? to prostě bylo něco senzačního, jo. já si, vím, že to bylo drahý, že sme, že sem na tom teda byl a myslím, že i s tou děvčicí a, a to bylo úžasnýho něco, to si člověk jako teď nedovede představit, když vidí všecko <barevně> ((smích)).
Jiri_(1922).txt
LČ: a jak ste třeba vnímal ty zvukové filmy a ty němé filmy, třeba jestli... JH: tak těch němých filmů moc teda sme už, já už sem moc nezažil. LČ: mhm. JH: to tak ze začátku, když sem měl, bylo těch deset jedenáct roků a (..) mám dojem, že ani ne, protože já si představuju, že při tom němém filmu by měl hrát někdo na klavíru nebo něco takovýho. LČ: a to si nepamatujete? JH: a to si nepamatuju, ne.
Jiri_(1922).txt
JH: no tak, tady sme chodili jenom do toho devětatřicátého roku štyrycátého jenom na české filmy, pak to byly německočeský nebo českoněmecké filmy, že, myslím, že sem nějakej velikej rozdíl u toho nedělal, protože u toho českého filmu byly německé titulky, že, u německého filmu byly české titulky, takže to člověk bral jako takovou samozřejmost.
Jiri_(1922).txt
LČ: a které filmy ste teda měl rád? jako co pro vás bylo dobrým filmem? jaké rysy ten film musel mít, aby... JH: aby byl dobrej? LČ: aby byl dobrý. JH: no za prvý, abych se mohl zasmát, já jsem měl hrozně rád em filmy veselé, jo. pokud to byl takovej film, kterej jak se říká vzal za srdíčko, tak mám dojem, že jsem i uronil nějaké to srdíčko, prostě člověk to prožíval dovopravdy to prožíval, hlavně v takových těch třinácti štrnácti letech, jó.
Jiri_(1922).txt
LČ: a třeba nějaké dobrodružné, nebo takové ty špionážní a kriminální, to ste neměl... JH: no tehdy se to nehrálo, já si nepamatuju nějaké prostě že by, no kdyžtak byla taková nějaká detektivka, ale taková jako naivní nebo něco takovýho možná, ale že by se tam jako zabíjelo, střílelo, nebo tak jak je to teď, rozhodně ne. to rozhodně nebylo. LČ: a šel ste na nějaký film víckrát? JH: jó. chodil sem víckrát, ale <už si nepamatuju na který> ((smích)). LČ: ale ne- ne... JH: rozhodně to byl nějakej českej veselej veseloherní, to od Hašlera ((Karel Hašler)), pokud tam si vzpomínám, ale kterej to byl, to sem viděl asi desetkrát. eh, liguére, eh to si pamatuju, tam prostě tady to vyznělo, jak říkal liguére jak pije nebo něco, ale jak se teď už menoval ((Anton Špelec, ostrostřelec)) no rozhodně ty Hašlerovy ty filmy, ty byly bezvadný teda to bylo jako, ne Hašlerovy, no, ten komik náš? LČ: Burian ((Vlasta Burian)). JH: Burianovy ((Vlasta Burian)), jo, tam to prostě bylo, jestli to bylo (.) no U pokladny stál. to sem viděl taky několikrát a nepamatuju si, ale rozhodně tady tyto filmy, ty byly teda nejsenzačnější, pro mě teda. LČ: a jaké jiné druhy zábavy v té době ste měl rád? jestli ste chodil ještě nějak jinam? JH: no tak, říkám, to sme mluvili na začátku, zima léto, v létě teda, pokud sme nějak s kamarádem anebo to, tak na kolách a ven. o prázdninách sme objížděli republiku prostě jako na kolách. LČ: a měl ste teda nějaké jiné zábavy, kterým ste dal přednost před tím kinem? JH: prosím? LČ: jestli ste měl nějaké zábavy, kterým byste dal přednost před kinem? JH: no já sem zas tolik do toho kina nechodil, abych byl prostě jako byl maniak a něco jinýho, tak když sme šli na čaj vo páté, tak už se potom do kina nešlo teda nebo něco takovýho. LČ: a ještě ještě bych se teda, my už sme o tom částečně mluvili, ale o těch rozdílech mezi těmi kiny a vzpomněl byste si třeba, že se teda změnil i přístup zaměstnanců mezi tou Hvězdou ((Hvězda)) mezi tím Světozorem ((Světozor)) mezi tou Slávií ((Kino Slávia Židenice)), že by tam byla jiná obsluha? JH: (.) já myslím, že tam nějaký rozdíly nebyly. LČ: a mluvil ste vlastně i o tom, z čeho se skládal ten program projekce, byly tam vlastně nějaké přestávky? JH: vždycky. ze začátku teda dokonce v té v tom v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), tam byly vždycky dvě přestávky než se přemotal film. LČ: mhm JH: ty filmy prostě nenavazovaly na sebe. LČ: a co se dělalo o těch přestávkách? JH: no tak nic, tak koukalo se, dívalo se prostě na to a mezitím mám dojem, že chodili něco s nějakýma takovýma těma burákama a takovými těmi sáčky, nějakými, vidíte, teď mně to právě zaza- zapálilo, to sem nevěděl, ta doba a to bylo právě mezi tím. až potom teda v tom Světozoru ((Světozor)), tam už teda byly ty filmy, že to jelo pořád, tam už ty přestávky nebyly. ale v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)) určitě. LČ: a vzpomněl byste si, že třeba došlo k nějakému přerušení pásu nebo? JH: jo, to se stávalo, to bylo dost často. LČ: a jak na to lidé reagovali? JH: no nic, to se vzalo jako samozřejmost a jéé , rožnul se sál, chvilku se počkalo, to se to jelo, to jako vždycky to teda mělo odezvu takovou v tom sále že, ale že by někdo jako nadával nebo něco, protože to byla samozřejmost tehdy. LČ: a když se promítaly teda ty reklamy a ty ty týdeníky, byly i nějaké krátké filmy u toho? JH: ne. nepamatuju si že, mm někdy potom později k těm k těm obrázkům, vznikly krátké filmy prostě takové, že řezník nabízí to a to, víte jako, LČ: jako reklamy. JH: jako reklamy, jako filmovej šot takovej to to si tak, ale to až hodně později.
Jiri_(1922).txt
LČ: a se školou ste třeba chodili do kina? JH: ne. ne to se nechodilo vůbec nic takovýho neexistovalo. my sme měli přísně zakázaný do patnácti roků, prostě do kina jako chodit. říkám, já sem měl prostě takovou jakousi vyjímku, ale bylo to nebezpečné, jak se říká, jo, že taky kdyby to bylo víckrát nebo tak chytli, tak, byla i dvojka z mravů a podobně. LČ: až tak? JH: no to bylo. LČ: ale tak porušovalo se to, ne? JH: no to víte že jo, no tak takových jak já s rodičema bylo víc. LČ. a myslíte, že i jako bez rodičů děti to porušovaly? JH: ne. ne, to zas oni nepouštěli. to jako... LČ: v doprovodu rodičů to šlo eště. JH: no většinou v takovým případě, jako sme byli my prostě to jako, já myslím, že sme nebyli jediný, kdo měli ten plagát ((plakát)) a měli tu možnost tady tohoto. ale, vím, že teda ti, no tak jako když byl někdo vyspělej, bylo mu dvanáct roků a byl velkej vyspělej, tak šel taky na ten film, že. ale mám dojem, že byly i nějaké odpoledný odpolední, že byly nějaké filmy, takové pohádkové pro děti a to, ale já sem nikdy nebyl.
Zofie_(1925).txt
JV: do důchodu. dobře. takže sme z toho teď prošli <(jen)> máme to, máme to všechno pěkně uspořádané. ee vlastně em můžete říct, kdy ste začala chodit do kina? [( )] ŽH: [do kina, no tak snad v těch] JV: [v kolika letech] ŽH: třiná- třinácti letech sem ee sem chodila do té, do toho kina Jalta, sme říkali, že se to menuje alf- Alfa [Jalta] JV: [(alf-)] v Alfa pasáži myslíte, [nebo] ŽH: [ano] v Alfa pasáži Jalta, je to tam na, pod Novou radnicí [ta pasáž] XX: [(no mo- Moderna bývalá)] JV: [ano to je myslím že jo], v té pasáži Jalta ŽH: no XX: [bývalá Moderna] JV: [ta pasáž je] jak je vlastně ŽH: no alf- v Alfě ((Alfa)) ne, tam v té pasáži Jalta, to sem měla kousek domů. vím, že sme chodily se sestrou a měly sme legitimace a byly sme, ale řikám, to trvalo tak půl roku, protože já sem vlastně em v těch patnácti vodešla do toho ee v v srpnu třicet devět sem odešla do Zlína. JV: á em [do] ŽH: [tak]že těch brněnskejch kin sem moc nenavštěvovala.
Zofie_(1925).txt
JV: hm (..) dobře (.) tak em my sme teda teď em skončili tady ten obecný úvod a přešli bysme ee k prvnímu okruhu otázek, který vlastně em se snaží zmapovat ee dětskou zkušenost. to znamená teda asi do toho věku třeba deseti patnácti let, takové ty e rané vzpomínky opravdu, á em vzpomenete si na vaši první návštěvu kina? ŽH: no to možná byla zrovna ta šerlej templejová ((Shirley Temple)) a ee (.) jinak ee sme chodili do toho divadla na Veveří. na kašpárka, v neděli. JV: ee že tam byly projekce v tom ee divadle [myslím] ŽH: [v divad]le nebyly proj[ekce] JV: [ne, ne, ne] ŽH: to bylo divadlo JV: mhm ŽH: ale do toho kina právě já moc vzpomínek nemám než na tu ee na tu Jaltu ((Jalta)), v tom mládí. JV: mhm ŽH: takže bohužel k tomu Brnu, vám toho moc (těch)
Zofie_(1925).txt
JV: do těch deseti let ste chodila? ee ŽH: určitě né, prot[ože] JV: [ne] ŽH: rodiče, s náma, neměli čas chodit, no a sama, v deseti letech, nevzpomínám si. JV: jo, takže takže do do ukončení té obecné školy ste ne, příliš často nechodila, nebo nepamatujete [si na ňákou] ŽH: [ne nepamatuju se] JV: vzpomínku, mhm. e a říkala ste, že rodiče teda měli hodně práce a neměli teda e vlastně čas ŽH: no, tatínek te- tan ten byl zatíženej od rána do večera, jako zřízenec na té fakultě. JV: á em co vaši vaši sourozenci em vy říkala ste, že ste byla nejmladší ŽH: no sourozenci, nevzpomenu si, že bych mohla říct. hráli ochotnický divadlo, tady taky na blízko vás, Nový domov na falknštajnerové ((Falkensteiner)) ulici to bylo hodně známý divadlo, tehdy, ale o kině bych si nevzpomněla, že by chodili do kina. že sme chodili na výlety, pěší túry ale o kině bych vám toho o nich moc nemohla říct, nevzpomínám si.
Zofie_(1925).txt
JV: [tam ste taky] chodili. do toho roku třicet devět, než ste odešla ee do Zlína [(ste teda)] ee ještě chodila někam jinam? vzpomenete si kromě tý Jalty ((Jalta))? [ne] ŽH: [rozh]odně ne. JV: ne ne ne mhm. a ta Jalta teda em že těch kin tady bylo samozřejmě víc, že, takže ta Jalta, proč ste si vybrala právě tu Jaltu, nebo měla [ste k tomu ňáký specifický, (to kino)] ŽH: [že sem to měla blízko domů a mohly sme] tam chodit samy JV: samy ŽH: samy se sestrou JV: mhm ŽH: ano JV: bez doprovodu rodičů ŽH: bez doprovodu [rodičů, to už se měla na těch] JV: [em dospělé, dospělýho, člověka] ŽH: třináct a sestra patnáct, takže sme chodily spolu. JV: (.) á ee jaký byl váš em názor vašich rodičů na chození do kina nebo na kino obecně, jak jak se od k tomu stavěli, co na to [říkali] ŽH: [moji rodiče] byli náboženský, hlavně maminka, založený a em že by je nějak, [(rozhodně) nechodili] do kina JV: takže em ŽH: a JV: šlo to spíš tak mimo ně [nějak] ŽH: [mimo ně] ano JV: mhm ŽH: neomezovali nás, ale JV: neodrazovali vás. ŽH: neodrazovali, protože to sme nechodili na ňáký zakázaný <filmy, že jo>. JV: jasně a na na druhou stranu asi vás tam ani ňák nehnali příliš ŽH: ne ne ne [určitě ne] JV: [že by říkali], tady [máš] ŽH: [ne] JV: pět korun [(běž)] ŽH: [no to] právě nás asi financoval nejstarší bratr JV: jo ŽH: kterej už pracoval, protože si pamatuju, že mi v neděli dával stříbrnou pětikorunu JV: mhm ŽH: anebo na té Lékařské fakultě sou kurty a my sme si tam sbíráním míčků taky vy- vysbírali ňákou tu pětikorunu. JV: tak jo, takže rodiče vám moc ee na zábavu nebo na kino teda ne[dávali peníze]. ŽH: [nedávali pení]ze. JV: em a vlastně vy ste teda chodila v tom období do školy, že, do na obecnou školu ŽH: ano, (jenom tu) JV: á em třeba jaký byl [postoj] školy jako instituce? chození chození dětí nebo žáků ee do do kina ŽH: vůbec si nevzpomínám, že bych [na todle téma] JV: [nemáte vzpomínky, ne] ŽH: s náma někdy někdo hovořil. JV: a třeba učitelé nikdy jako ŽH: my sme do kina nechodili tak jak dneska chodí školy do kin a do divadel. JV: a jestli třeba [učitelé] ŽH: [společně] JV: ve výuce [ve výuce] ŽH: [ne, nevzpomínám si, že by nás ňák] JV: [se nějak nevyjádřili jako ee] ŽH: ne JV: na co to chodíte dneska ŽH: no JV: nebo představte si, co to dneska hrají, ŽH: ne, [opravdu] JV: [nechoďte <tam>] ŽH: nevzpomínám si, ani v té měšťanské škole potom, že by se něco, že by nás ňák se dotazovali nebo posílali někam nebo doporučovali něco, na to si vůbec nevzpomínám. JV: em vlastně co to pro vás em v tomhle raném nebo mladém věku ee dětském znamenalo, kino. ŽH: protože sem obdivovala tu male- malou širlejku ((Shirley Temple)), jak vona byla em čiperná, zpívala, stepovala, tancovala. JV: takže vy ste vlastně byla její velká fanynka. ŽH: ano byla to pro mě zábava a přitom sem ji obdivovala, no. JV: takže ste si vybírala filmy em především em [podle toho] ŽH: [s dětskou] tematikou jedině JV: jestli tam hrála širly ((Shirley Temple)) ŽH: no JV: nebo em ŽH: ano JV: ne. XX: ta právě dělala, v os- osem- koncem osmdesátých a začátkem devadesátých americkou velvyslankyni u nás. ((smích)) JV: (vim) vo tom. diplomatka. XX: eště říkala, že díky sportovní vobuvi, když byla na Václaváku ((Václavské náměstí)) a byly tam zátahy, takže přeskakovala ty <překážky>. ((smích)) JV: a em třeba vzpomenete si, jestli ste se o tom bavili s kamarádkami s kamarádami em jestli jestli oni taky chodili. ŽH: tenkrát v mládí určitě ne,
Zofie_(1925).txt
ŽH: jó hráli sme si tam na té fakultě mezi těma dětma, páč tam bylo rodin spoustu těch zřízenců, tak sme hrávali si tam divadlo, ale ee vzpomínám si, že zřejmě v ňákým tom týdeníku sem uviděla právě, ze Zlína první máj, kde byli ti Zlíňáci v těch stejnokrojích, já nevim, jestli ste o tom slyšel, že ty první máje oni měli krásný kroje a to mě tak zaujalo, že sem si napsala žádost do toho Zlína o přijetí a taky sem se tam dostala, protože se dělávaly psychotechnický zkoušky, JV: mhm ŽH: který trvaly dva dny a hned tak každej se tam nedostal. JV: hm ŽH: takže pro mě to bylo a možná že tady ten film, no říkám, no ten film mě podpořil, že sem to viděla v tom Zlíně a ta širlej templ ((Shirley Temple)) že že žila takovej no, já sem jí to nezáviděla, i když sem byla z chudobné rodiny, ale tam sme viděli ten přepych a to, ale to sem mě nijak neovlivnilo. JV: takový ideální svět byl to pro vás. ŽH: jo.
Zofie_(1925).txt
JV: a vlastně ten klub ee em fungoval na jakém principu, že byste se ŽH: my sme měli ňáký la- legitimace a [mám dojem,] JV: [kartičky] ŽH: že sme na ty její ((Shirley Temple))filmy měli slevy, že sme platili tři koruny jenom vstupný, místo pěti. JV: místo obvyklých pěti korun. ŽH: ano. JV: hm. á em ňá- ňáké ňáké třeba stanovy nebo požadavky na členy něco [takového] ŽH: [ne, vůbec nic] JV: [ne ne nemáte v paměti] ŽH: [ne ne ne ne] JV: vůbec. ee a setkávali ste se s těmi ostatními? členy? nebo znala ste je ŽH: ne vůbec JV: neviděla [ste je nikdy mhm] ŽH: [ne, my se sestrou] jenom a JV: mhm mhm takže to bylo spíš takové anonymní, [že tam vlastně] ŽH: [ano, ne] JV: jako ste byla sice v klubu, ale neznala ste [už] ŽH: [ano] JV: ty další členy. á em ještě vlastně, jak ste se do toho klubu dostala, to ste někde četla třeba v novinách? nebo nebo [(v )] ŽH: [to už si,] to vám si nevzpomenu už JV: ne ne ne ŽH: možná že při tom prvním představení JV: mhm ŽH: že tam ňáká agitace byla, [ale nemůžu si] JV: [v tom kině] ŽH: vzpomenout. JV: v Jaltě ((Jalta)) přímo, že by tam někdo [(třeba byl)] ŽH: [určitě vím, že] sme měli takovou ňákou knížečku s její fotografií, ale na víc ňáký detajly ((detaily)) (.) si nevzpomínám. JV: dobře. takže bysme trošku přešli dál ee tady to dětství bysme asi uzavřeli em (.) á vy ste tedy vlastně skončila obecnou školu a pak ste na základě toho filmu pravděpodobně ŽH: ano určitě to bylo JV: em byla zaujatá em tím Zlínem ŽH: tím systémem ano tím Zlínem JV: v tom filmu, který ste viděla em ste říkala, tam byli lidé v krojích ŽH: to byl ňákej žurnál JV: ňáký žurnál ŽH: a byl tam, první máj ve Zlíně a oni dělali on e my sme nosili stejnokroje, já i když sem chodila do školy JV: mhm ŽH: tak sme měli museli mít stejnokroje, nosit stejnokroje, kde sme měli taky primky, první ročník, druhej, třetí. JV: a v tom filmu teda byl zobrazen ee ten Baťův Zlín i po tý stránce ee i po té stránce technologické, nebo co se týče em té průmyslové výroby ŽH: jistě tam bylo něco taky částečně o tom. JV: to vás třeba taky [zaujalo] ŽH: [to mě taky] zaujalo [poněvadž sem věděla], že sou tam dobré výdělky.
Zofie_(1925).txt
JV: a teď je tady eště ee em se trochu vrátím zpátky em vlastně em od těch deseti let ee to znamená, což ste co ste vychodila ee školu ee to byl teda rok třicet pět, takže od toho roku třicet pět do toho roku třicet devět než ste odešla, tady v tom mezičase ty štyři roky ee em změnilo se to nějak, ty vaše návyky třeba po té po té obecné škole, co se týče [chození, chození do kina ano ano ano ano] ŽH: [myslíte chození do kina teď si vzpomínám,] eště než sem odešla do toho Zlína, že sem viděla ten e disnejův ((Disney)) sedm trpaslíků JV: [Sněhurku a sedm trpaslíků] ŽH: [na to sem taky] Sněhurku a sedm tro- trpaslíků, na to sem nemohla zapomenout, to se mi taky krásn- strašně moc líbilo. a nebo byl em to byly filmy s tim Pepkem ňákým námořníkem [takový kreslený] JV: [Pepek námořník mhm] ŽH: filmy, tak to taky eště sem navštěvovala několikrát, no ale JV: a ty byly asi kratší ty ee ty byly asi před tím samotným [celovečerním filmem] XX: [(před hlavním)] ŽH: [to je teď je] to možný, že jo, já už [si nevzpomínám] XX: [to byl miky maus ((Mickey Mouse)), Kačer Donald] ŽH: [jedině ta] s- e trpaslí- ty těch sedm trpaslíků, [to byl celovečerní] XX: [to byl celovečerní] ŽH: film, ale jinak to možná byly krá- JV: to vám teda utkvělo hod- [úplně] ŽH: [strašně,] no JV: silně v paměti tady ŽH: ano JV: ten snímek mhm ŽH: to bylo nádherný. JV: já si dokonce myslim, že to ee říkala podobně i ta vaše ee em [kamarádka z klubu] ŽH: [tam v tom klubu někde?] ano JV: že ta zkušenost ŽH: no JV: že ta zkušenost byla podobná s tímhle filmem ŽH: ano JV: v tom dětství, že všichni na to vzpomínají velmi barvitě ŽH: ano JV: a že to pro ně byl vlastně taky zážitek. ŽH: to byl krásnej film. XX: no a pěkná hudba, písničky. to byl hudební film taky jako JV: taky na to vzpomínáte, pamatujete si XX: no JV: hm. a teda e ta četnost toho chození do kina tak odhadem, kdyby ste měla em říct od od těch deseti let, do toho odchodu do Zlína em ŽH: jednou týdně JV: [jednou týdně] ŽH: [rozhodně rozhodně ne víc] JV: [mhm mhm mhm] ŽH: protože sem na to neměla prostředky. JV: á takže vlastně i i i tady v tomto čase, tu dobu třicet devět pořád tam byla ta Jalta ee em nevzpomonete si, [že byste] ŽH: [no tydle ty] filmy nebyly v Jaltě ((Jalta)), to vám si nevzpomenu, kde to bylo ty JV: nebyly v Jaltě ŽH: ten ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to nebylo v Jaltě, to bylo někde jinde, ale já si rozhodně nevzpomenu kde, [kde sem to viděla]. JV: [ee já bych vám] mohl ((smích)) napovědět ŽH: <jo> JV: protože já tady mám ty názvy těch dobových kin á em ee ŽH: [to bylo pěkný kino ta Jalta] JV: [bylo tam bylo na sv-] na náměstí Svobody bylo kino centrál ((Central)) XX: centrál ((Central)) ano, za války Ufa ((Ufa-Central)) ŽH: jo to, nebyl to kino Čas? XX: ne [ten byl u nádraží] ŽH: [nebo to se menovala] (Candra?) XX: ten byl u nádraží ŽH: jo tam sem potom chodila se svým ee dítětem, <no a to byly> takový em nekonečný filmy. XX: neustálej provoz ŽH: tam se mohlo přijít kdy chtělo a vodejít [kdy chtělo] XX: [za za] války se to menovalo OP, one pauze ((Ohne Pause)) ((smích)) ŽH: tak to nevím, to nemůžu říct, to sem, ale jo [tak tam sem taky taky chodila] XX: [a tam to bylo mám dojem někde] ŽH: na to náměstí Svobody [teď si] ((Úderka)) XX: [ňáké do] ŽH: uvědomuju. JV: e před tím rokem třicet devět ještě ŽH: to bylo ještě před tím třicet devět JV: jo ŽH: asi JV: mhm ŽH: určitě. JV: em bylo em na Cihlářské e vlastně jak je dneska kino Art, tak bylo [jurdge-] ((Jugendkino)) XX: [Studio] JV: jurdgent ((Jugendkino)) kino tenkrát ŽH: tam ne JV: nevzpomínáte si ŽH: já ne určitě, tam sem nechodila JV: to už možná bylo [trošku z vašeho dosahu] ŽH: [to bylo dost daleko] do bydliště JV: á ŽH: a rodiče s náma rozhodně nechodili, neměli čas [na to]
Zofie_(1925).txt
JV: hm a tedy ee to kino Centrál ((Central)) můžete potvrdit, že ste tam občas byla. ŽH: ano. JV: jo, vzpomněla ste si. tak ono to vlastně bylo kousek, [že] ŽH: [ano] JV: od té od té pasáže Jalta je to pár [kroků]. ŽH: [ano]
Zofie_(1925).txt
JV: hm a občas ste tam teda asi zašla ee ste říkala se sestrou ŽH: se sestrou jedině, protože rodiče s náma absolutně ne- [nechodili] JV: [a s bratry] ne ŽH: ne a sourozenci ne, ty už, to už byli starší a pracovali a sestra chodila do školy starší, ta nejstarší a JV: [a ee] ŽH: [z z] JV: ňáká kamarádka třeba ze školy nebo ŽH: ze školy sem měla kamarádky, ale ee do kina sme spolu nechodily, ne, určitě ne.
Zofie_(1925).txt
em návštěvě těch diva- e filmových představení, vzpomenete si, jak ste, když ste teda byla po většinou se sestrou v kině, jak ste se chovaly? komentovaly ste to třeba nebo ee pily ste u toho nápoje ee ŽH: ne, [nekupovaly sme si tak ne nikdy žádné sladkosti nebo] JV: [ne ne ne, nekoupily ste si něco sladkého třeba nebo ne] ŽH: jak se ee ne, to si nevzpomínám. JV: a bavily ste se třeba s ňákými jinými diváky, nebo že tam bylo něco vtipného, tak jestli ste to nějak okomentovaly [(s dalšími dětmi)] ŽH: [nevzpomínám si,] že bychom vedly ňáký hovory, rozhodně ne, my sme byly opravdu celej život, já sem byla JV: hm ŽH: ee ňák ee docela sme si vystačili jako rodina. JV: hm ŽH: měla sem ve škole kamarádky a, ale že bychom chodily... chodily sme cvičit, pravidelně. ale jinak po zábavách. JV: hm ŽH: v sobotu a v neděli se nám věnovali rodiče, ani ne tak v sobotu, jako v neděli. to sme chodili s rodičema. JV: a vzpomenete si třeba ee em když ste byly na tom dětském, na té dětské projekci, na tom představení, jak jak reagovaly ostatní děti, jako byl byly to třeba hlasité reakce nebo [nebo jako] ŽH: [no určitě] JV: <zlobily> nebo prostě smály se nahlas nebo [mluvily nahlas] ŽH: [určitě] určitě, o mluvení ne ale s- smích a dokonce třeba i tleskot při při při JV: takže hlasitá reakce tam byla ee ŽH: určitě JV: z publika mhm. a vzpomenete si, jestli ste třeba potkala někdy své známé bezděčně, na to, že byste se teda domluvili třeba ňáké spolužáky, jestli [taky občas ee] ŽH: [v tom v tom kině] JV: v tom věku, no v tom kině. ŽH: určitě ne JV: ne ŽH: nevzpomínám si. JV: nepotkali ste se. ŽH: my sme byli zafixovaný tak na sebe. JV: hm, ale j- já sem myslel, že s- jako ne, že by ste se domlouvali, že ste říkala, že ste v- vopravdu chodily s tou sestřičkou, tak jestli ste třeba potkaly náhodou čistě někoho, [ne ne ne ne] ŽH: [nevzpomínám si,] ne JV: takže ste šly do kina ee ŽH: a zase [z kina] JV: [na film] a zase ste šly zpátky. ŽH: a zas sme šly domů. JV: nezdržovaly ste se tam [ňák nebo ne- nekonverzovaly] ŽH: [ne ne ne] JV: (.) tak ee, teď přejdeme k takové části, další em tady mě bude zajímat, no zajímá nás vlastně ee proč ste si vybírala filmy ee film konkrétní ee u vás tam ta preference byla jasná, tam hrála hlavní roli [ta vaše] ŽH: [ta širlej ((Shirley Temple))]
Zofie_(1925).txt
JV: a před tim rokem třicet devět, ještě od těch deseti do těch štrnácti patnácti let třeba em ste si vybírala ňák jako spe- ee měla ste ŽH: já si vůbec [nevzpomínám, že bych ňák moc chodila právě]
Zofie_(1925).txt
JV: a třeba em jak ste získávala informace o jednotlivých představeních, nebo o konkrétních filmech. ŽH: to byly ee reklamní plakáty tak jako přímo na tom kině, kolem kterýho sem stále chodila. JV: kolem Jalty ((Jalta)) myslíte teď. ŽH: no. JV: a třeba v novinách nebo v časopisech ŽH: ne to [n u já si ani si] JV: [ne ne ne ne] ŽH: nevzpomínám, jestli by se u nás braly ňáký noviny JV: mhm ŽH: v tý době. JV: takže spíš v těch veřejných prostor, kde byly [ňáký plakáty vyvěšený] ŽH: [ano, kde byly plakáty] tak jako to je dnes. JV: mhm, a tam teda pravděpodobně ee ta informační hodnota em byla daná jenom tim obr[ázkem, názvem ee] ŽH: [obrázkem ano] a těmi herci, [kdo tam hraje] JV: [herci a zemí] původu, že jo ŽH: ano JV: tam vy ste vlastně nevěděla jakoby nic víc, protože [tam] ŽH: [ne] JV: žádný text nebyl, nebo ňáká anotace nebo synopse, o [čem e to se tam] ŽH: [ne, zrovna moc toho tam] nebylo, ano. JV: hm, takže ste spíš dá se říct, <chodila> [naslepo, pokud by] ŽH: [na ty herce, naslepo] JV: ste neznala ty konkrétní herce. ŽH: ano. JV: a kromě tý širly templové ((Shirley Temple)) měla ste ještě ňáké další třeba oblíbence? ŽH: tehdy v mládí právě ne. JV: ne ne eště ne. ňáké další dětské herce, protože ta širly templová ((Shirley Temple)) byla taková asi fakt nejvýraznější. ŽH: vono to tehdy bylo nějak takový bum, to to bylo JV: hm ŽH: a řikám, že tady netrvalo dlouho, protože ee em sme asi nesměli chodit do kina nebo nemohli nebo nebyly dětský filmy specielně dětský, a v tý době, no když ta širlej ((Shirley Temple)) se promítala, tak a to údobí nebylo tak velký, protože já sem hned šla do toho Zlína, jak sem s- skončila školu.
Zofie_(1925).txt
JV: a a když ste třeba teď šla kolem toho kina Jalta, viděla ste tam ten plakát, tak ee vlastně em ten film ste si vybrala em podle třeba i země původu? nebo ŽH: to ne [tehdy tehdy asi] JV: [ne ne ne ne] upřednostňovala ste [třeba] ŽH: [ne] JV: ňákou ŽH: ne ne ne [rozhodně ne] JV: [ne ne] nebo nebo toho podle toho, jestli byl barevný nebo černobílý to ŽH: zro- vůbec vám neřeknu, věříte, jestli byl barevný nebo černobílý JV: němý zvukový ne ((smích)) ŽH: ne ((smích)), doma sme měli rádio, to se poslouchalo pořád, ale ee vo těch filmech, zřejmě byly černobílý, já si nevz- ačkoliv ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla barevná JV: ta byla barevná ŽH: ta byla barevná, to si vzpomínám XX: ( ) ta byla kolorovaná ŽH: kolorovaná XX: ještě neměli barevnej film. ((smích)) JV: ano ano ((smích)) a eště třeba na ňáký jiný barevný film? protože ty barevný [filmy ( )] ŽH: [v té době rozhodně ne] JV: ne ne ne ne ŽH: asi to byly černobílý filmy. nevzpomínám si. JV: ( ) já (myslim) kolorované hlavně opravdu. ((smích)) třeba ee šla ste na ňáký film, vzpomínáte si jako víckrát za sebou, dvakrát třeba? [ne ne ne] ŽH: [ne, to rozhodně ne] JV: vždycky jenom ŽH: říkám, [to my sme byli omezení] JV: [(určitě) jednou] ŽH: fi- financí, [protože]
Zofie_(1925).txt
JV: a ještě třeba v vlastně v té době ste říkala, že ste chodila i do divadla občas ee na toho [kašpárka] ŽH: [ano] JV: na to divadelní loutkové představení, bylo to loutkové představení? ŽH: bylo bylo bylo to XX: tam byl ten kašpárek ŽH: ale kašpárek byl živej XX: (mertenc ne) ŽH: (toma) my sme vzpomínali myslím já už nevím dokonce i hegr ((Karel Höger)), hrával tam kašpárka, ale já ho osobně neviděla. JV: karel hégr ((Karel Höger)) ŽH: karel hégr ((Karel Höger)) JV: mhm mhm ŽH: na to na té Veveří.
Zofie_(1925).txt
JV: á e ještě teda před tím Zlínem em když ste byla em malá, tak ee ten čas ste trávila třeba jak, hrá- hráli ste si venku s ostatními ee [dětmi] ŽH: [hráli sme] tenis JV: hm ŽH: tam byly kurty na fakultě JV: mhm ŽH: ee bruslili sme, plavat sme chodili, [cvičit] JV: [(ee rozhlas)], poslouchala ste třeba rozhlas? ŽH: ee rozhlas ee no ani moc né, protože až jedině když, možná večer, když rodiče ho měli puštěné, ale přes den, my sme se tam vyžili, ta fakulta, to sou vlastně t- k- ty štyři ulice a uvnitř sme měli úžasnou zábavu. JV: takže ste sportovali a ee ŽH: sportovali sme. JV: hm hm. á třeba ňáké em pěší výlety nebo turistika ŽH: určitě JV: ee chodili ste ŽH: sme [chodili tehdy do] JV: [na procházku (na túry)] ŽH: Orla poněvač říkám, rodiče byli, Orel byl na Starym Brně u kostela pak to byla sokolovna, dnes je to znovu orlovna, my sme od štyřech let, vím, že sem chodila JV: cvičit. ŽH: cvičit. no a nebo sme ee v neděli neni nepatří to do tohodle ale, po kostele sme šli ná ee celodenní výlety. JV: v neděli. ŽH: v neděli. JV: hm ŽH: (.) na pěší výlety JV: a taneční zábavy, to teda už e asi [když ste byla starší] ŽH: [t- já sem byla jednou,] než sem do toho Zlína jela, tak sem jednou jedinkrát byla [tady na] JV: [v Brně] ŽH: taneční zábavě v Brně
Zofie_(1925).txt
ŽH: no ta Jalta byla honosnější, líp vybavená něž ee JV: ale když teda se zaměříme jen na tu Jaltu ((Jalta)), tak ee em jak to na vás teda působilo, bylo to [ňáký] ŽH: [mohu]tnější a a řikám, ta- takový prostornější a líp lep- líp vybavený než takový te ty kina tady na Hybešové ((kino Mír)) nebo ee na ty e-e jak se e-e na tom Starym Brně ještě, j- jak se to tam menovalo to kino vy ste vzpomínal, tak to byly [takový] XX: [(meteo- ((míněno Meteor)), no)] ŽH: jenom ž- jenom židle a víc nic. kdežto ta Jalta, tam se odehrávaly zřejmě i jiná představení nějaká, buď em divadla, protože tam bylo jeviště velký, kdežto v těhlentěch malých kinech, tam byla jenom ta to plátno a víc nic, já si nevzpomínám že byl, a bylo to taky cenově potom dostupný JV: mhm ŽH: Jalta byla d- dražší rozhodně, tak jak dneska sou ty kina různě [cenově přístupný] JV: [takže jal- Jalta] v té době bylo takové jakoby kino em už ŽH: lepší trošku JV: lepší ŽH: ano rozhodně JV: hm. [a co třeba, povídejte] ŽH: [aspoň mně tak připadalo] JV: ee přístup zaměstnanců em vzpomenete si, uvad[ěči (uvaděčky)] ŽH: [uvaděči] uvaděči tam byli, ale JV: pokladní ŽH: my sme byli odjakživa ukáznění, dobře vychovaný [rodinou, takže sme] JV: [takže ste neměli problém] ŽH: nevybočovali z nějak, nebyli sme divoký ani n- neukázněný. JV: a třeba vzpomněla byste si, jestli tam n- někoho museli umravňovat nebo ŽH: určitě ne, já ne JV. ne ne ne ŽH: já nemám takový vzpomínky. JV: em á takže takže to nebylo tak, že by ee vlastně ste tu Jaltu ((Jalta)) preferovala kvůli tomu interiéru, ale bylo to opravdu jenom kvůli [té dostupnosti] ŽH: [jenom kvůli té] širlej ((Shirley Temple)) ano a kvůli tomu, že sem to měla blízko JV: mhm ŽH: a no že sem mohla chodit sama. že sme mohly chodit samy se sestrou JV: že jinam by vás třeba nepustili o samotě, kdybyste musely ee k- kdybyste chtěly do jiného kina asi ŽH: no ani sn- n- ne nepustili, no JV: že by to třeba [už bylo dál] ŽH: [my sme ani] JV: ee z ruky, že byste musely ee delší dobu e [cestovat] ŽH: [prostě] to Staré Brno a em a Úvoz a a ta Jalta, to nebylo, to byl takovej okruh JV: hm ŽH: nejbližší nám, tak snad kvůli té dostupnosti JV: mhm ŽH: že sme tam došly pěšky, nemusely sme jet tramvají JV: takže neměla ste potřebu třeba jako vyzkoušet ňáké ee ŽH: jiné [kino určitě ne, netoužila sem po tom, nelákalo mě to, no] JV: [cizí kino jako nelákalo vás to ne ne, byla ste spokojená] s tím, se širly ((Shirley Temple)). ŽH: ano. JV: mě právě zajímalo, jestli tu širly ((Shirley Temple)) hráli třeba i v jiných kinech tak [(a tak pravděpodobně )] ŽH: [to nevím, to si nevzpomenu]
Zofie_(1925).txt
JV: mhm. do těch ostatních kin teď právě si sem si uvědomil, že když sme zmínili ten interiér a vy ste mi říkala, že Jalta byla taková honosná, kdežto ty ostatní kina už třeba ne, byly obyčejnější ošuntělejší, tak ee to vlastně ee tady ta vaše zkušenost se vztahuje až ee po tom Zlínu? [až potom, co ste byla starší, ještě k tomu dětskýmu věku.] ŽH: [ne ne i i předtím, protože sem ee] rozhodně taky byla i předtím, ale nevzpomenu si na čem, JV: hm ŽH: na té ee já nevím na kte- na tom Starym Brně, to kino to blechárna, jak ste říkal [na které to bylo?] XX: [(Meteor) nebyl to Meteor?] ŽH: na které to bylo ulici si nevzpomenete? XX: to bylo někde tam směrem k [(výstavišti)] ŽH: [to bylo] Hlinky nebo tam někde. XX: tam někde. to poměrně brzo zbourali, po osmaštyrycátým. ŽH: ano. buď to bylo v Hlinkách, Hlinky se to myslim menovalo ((ulice Hlinky – kino Meteor)). JV: já tady bohužel <teda nemám> [ulice] ŽH: [protože já s-] JV: ale, mně se to tady nevytisklo em takže já sem teď takový jako bezradný, ale mohl bych vám přečíst [názvy] ŽH: [kino] Mír (nom-)
Zofie_(1925).txt
JV: v té ee dobře a ta, říkáte, že ste si vlastně ee že si pamatujete, že byly třeba ošoupanější ty kina em teď nechme názvy stranou, to není tak důležité em tam vlastně ste se dostala ee jak? protože ste říkala, že vlastně ste neměla potřebu jako chodit do jiných kin ee která, ty nezná- ani eště mimo teda tu Jaltu ((Jalta)) a to náměstí Svobody ((Úderka)) ŽH: asi mně někdo řekl, že se tam něco hraje em co bych mohla [zhlédnout] JV: [jo takže už] ŽH: c- co nebylo nepřístup- [nepřístupný] JV: [to byly ty vaše divá]cké návyky byly poměrně takové jakoby jasné, že jo, ŽH: no JV: nebo vy ste vlastně k tomu měla em poměrně vyhraněné, na tu [Jaltu ((Jalta)) omezené]. ŽH: [ano já sem] já sem JV: takže mě zajímalo jako jestli třeba si vzpomenete, jak ste se dostala do jinýho kina, úplně, jestli vám ňáký kamarád třeba doporučil, tam mají zajímavý film, nebo jestli to bylo třeba ee z vaší vlastní zvědavosti, že ste si řekla, tak a teď zkusím ŽH: ne kvůli kinu ne, ale kvůli filmu [určitě sem tam šla] JV: [takže spíš kvůli filmu] hm hm ŽH: s- ee spíš kvůli filmu. JV: a ještě teda k té Jaltě ((Jalta)), kde ste chodila nejčastěji v té době ee v těch třicátých letech, ee tam teda si nevybavíte, jestli em byl- la před kinem ňáká ukázka, ňáký krátký film, já nevim ňáký ee XX: byly reklamy JV: reklamy XX: reklamy JV: [no už to] XX: [pak byl] týdeník, pak byl krátké film a pak byl vlastní film. a když sem začaly chodit americký filmy, od še- koncem šestaštyrycátýho, tak dávali eště ukázky z následujícího filmu.
Zofie_(1925).txt
JV: třeba jestli byly přestávky ŽH: ne, určitě ne. JV: ne ne ne ne ŽH: ty přestávky byly, když se byly ňuká, no oni právě v těch některých kinech JV: hm ŽH: neměli dvě aparatury, aby to navazovalo, tak to přestávka byla, že se musely měnit ňáký JV: pamatujete se ŽH: to si pamatuju, ale při tej širly tempelovej ((Shirley Temple)) si to nepamatuju, že by to bylo. tam asi v té Jaltě ((Jalta)) měli ee dvě reprodukce, že to hned navazovalo. ž- dvě ee aparatury, [protože to se] XX: [promítačky (tam otočili)] ŽH: nějak že ty ee vo- JV: ano ano ŽH: si pam[atuju jak to] XX: [promítačky] ŽH: vozili ty kotouče JV: tam to je, že tam vlastně jakoby je to přichystáno [a běží to a a hned to přeskočí] ŽH: [byly a hned hned] JV: takže to nemusí člověk ee ŽH: ano JV: ručně [vyměnit]. ŽH: [přetáčet] ano nebo vyměňovat tak nějak. JV: je to několik že ee kotoučů [na ten] ŽH: [ano] JV: jeden film takže tam vlastně [(se musí hm hm)] ŽH: [na to si vzpomínám,] že byly někdy př- ale při kterejch filmech, to už nevim, no ro- jistě [to bylo v té] JV: [ale v Jaltě ((Jalta)) to nebylo] ŽH: v starší době. JV: hm ŽH: při té (širly) ((Shirley Temple)) si nevzpomínám, určitě ne, přestávka žádná by nějak JV: reklama? ňáká při představení ŽH: to ee to vůbec si nevzpomínám, JV: a třeba byly živé vystoupení, hudební doprovod? ŽH: to určitě ne JV: ne ŽH: já ne JV: ne ne ne ŽH: já už to nepamatuju.
Zofie_(1925).txt
XX: bývalo u němých filmů. JV: ale právě třeba ee jestli ste ještě ee v tom třicátém roce nebyla na ňákém němém filmu ee ŽH: nebyla, [já sem] JV: [s hudebním] doprovodem, [že by to právě bylo bylo ee před ( ) kde ňáký ( ) hm hm] ŽH: [já určitě ne, já určitě ne, já si to pa- po- pamatuju jenom z doslechu nebo ee] z filmu nebo z televize možná, ale ee já sem u- určitě nebyla [přítomná ně- němýho] JV: [že u- už němý film nepamatujete ne ne] ŽH: filmu ne.
Zofie_(1925).txt
V: tak ono totiž ee na tom přelomu ee let dvacet devět, třicet, třicet jedna, už právě ee nastoupil ten zvukový film, což je právě ten věk, kdy vám bylo kolem těch pěti šesti let, takže ee [vlastně ste asi] ŽH: [no to sem d- do kina nechodila] JV: začala tenkrát teprve ŽH: no JV: nebo později ŽH: no JV: ještě ee em do kina chodit, takže ste si tohle ani nemohla [ee e] ŽH: [možná že] moji sourozenci chodili, ale nevzpomenu si, že by nám něco takovýho vyprávěli. JV: hm dobře. em a ještě otázka právě docela důležitá ee em byla ste někdy přítomna ee tomu ee že byste byli v něčí domácnosti a účastnili se em domácí projekce? ŽH: určitě ne JV: že by měl někdo projektor z rodičů, ŽH: ne JV: třeba ŽH: ne JV: z vašich kamarádů, ŽH: určitě ne. JV: ani ste jako neslyšela třeba o někom, že by měl ze školy [(ňákou)], ŽH: [ne] JV: jeho rodiče. ŽH: taky ne. (..) pamatuju si, že byly i ty rádia bylo o- omezený, to byly krystalky a já nevim co, ňák se to taky ee ručně <vyráběl> někdo si, ale my sme měli rádio, to si pamatuju, vodjakživa doma, ale, filmy, že by nám někdo promítal, to určitě ne. JV: a v tom rádiu třeba byly ňáké dětské ee cykly, nebo pořady na pokračování ŽH: já s- já sem si pamatuju, že se četlo z knih JV: mhm ŽH: nebo divadelní hry JV: hm ŽH: byly ale JV: a pro děti třeba zaměřené ňáké pohádky nebo něco takového ŽH: pravděpodobně určitě jo, že se, že JV: hm ŽH: se vysílaly ňáký takový pořady, pro děti. XX: v rádiu dávali ten to strejček měl (hobla) a ŽH: jo no no [(Křópal) ano ano] XX: [a (te- ten) strejček (Křópal) ((Stréček Matěj Křópal z Břochovan)) a měl a měl (hobla) jo] ŽH: toho si taky pamatuju. ale filmy rozhodně ne, to sem se k tomu nedostala v soukromý v domácnostech.
Irena_(1922).txt
IK: že, no, do těch kin, do toho kina Slavie ((Kino Slávia Židenice)) a kina Světozor, tak to už sem chodila, když už sem chodila na obecnou, že, LČ: hm IK: a když sem začala jezdit, to sem jezdila tramvají ze Židenic od páté třídy do té, na to Starý Brno, na to Mendlovo náměstí, no tak to už sme chodili do městských kin.
Irena_(1922).txt
LČ: a i v té době ste už navštěvovala kromě toho sokolského kina i ta em kina třeba tu Slávii ((Kino Slávia Židenice)), IK: ano, ano. LČ: [a tam ste chodila] IK: [té se říkalo] <blechárna, protože to sme, to bylo hrozný kino, ale ten Světozor, to bylo hezký kino, bylo še- (šikmé,) ta Hvězda taky byla, takže od všudu bylo vidět, a chodili sme za korunu za dvě, podle toho... LČ: a do tehlectěch kin ste chodila s kým. IK: no tak to už potom em s kamarádkama ze Sokola, že, [s kerými sem] LČ: [zase ze Sokola,] ne ze třídy třeba. IK: no protože já sem vlastně em od páté třídy chodila tam, takže sem měla spolužačky spíš z celého Brna, který se tam scházely, protože to bylo jediné dívčí reálné gymnázium, takže tam sme chodily, takže to už sme chodily do města, do Dopzu ((Dopz)) do Kapitolu ((Kapitol)), em do Moravy ((Morava)), já nevim, do Alfy ((Alfa)) a... LČ: a vnímala ste třeba nějak rozdíly mezi těmi kiny, kerá byla jako v těch Židenicích, a potom těmi městskými kiny? IK: no tak v městských kinech bývaly premiéry, že, kdežto tady, řekněme že tady převládal český repertoár, že, v těch, ale taky se tady dávaly grotesky, že, a takový. LČ: a řekla byste, že se tedy ty filmy tam dávaly později než [v tom centru.] IK: [ano, ano.] když sem chtěla vidět třeba Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak sme šli, to bylo v Brně, že,
Irena_(1922).txt
LČ: a řekla byste em měla, že se ňák škola vyjadřovala k jako ke kinům, třeba při vyučování, že by někdo komentoval kino. IK: jo, jo, to naši profesoři češtiny, na gymnáziu, mluvili s náma o filmech, že jo. LČ: a jakým způsobem vlastně to tak probíhalo při... IK: no, jednak to bylo součástí osnovy, že, ( ) se o filmu mluvilo, jako takovém, literatura byla, že, takže to bylo součást filmu, jako divadlo tak i film, že jo. to patřilo ke kulturnímu... LČ: a chodila ste se školou do kina třeba na ňáká představení? IK: já si nemůžu vzpomnět název kina na Starým Brně ((pravděpodobně Kino Grand)), ale tam sme chodili do kina. LČ: hm a jak často toto třeba bylo, to bylo ňáký ( ) nebo... IK: no takhle zvlášť ne, to se tenkrát ještě nepěstovalo, aby se chodilo takhle to, LČ: a jaký typy filmů se tam třeba promítaly, pro tyhlety školní představení. IK: no, jednak em byly zábavný, to bylo období grotesek, že jo, š- šaplin ((Charlie Chaplin)), že jo, takže em to bylo zábavný představení, a jinak si vzpomínám tak, byly dobrodružný filmy, ňáký ty westerny myslím, páč sme četli rodokaps, reví ((revue)), že jo,
Irena_(1922).txt
LČ: a byl pro vás film v tomhle dětském věku důležitý? jako v tom smyslu, že byste s tím nějak žila zvlášť? IK: no ano, to byla širlej templejová ((Shirley Temple)) ((smích)) to sem měla kamarádku, a ta si natáčela ty vlasy tak jako širlej ((Shirley Temple)), no tak to sme bláznily, že, za širlejkou. LČ: a takže se to projevovalo třeba nějak ve vašich zvycích, nebo v tom jak ste si... IK: no ano, sme ji napodobovaly, že jo, a když byly filmy, no tak se chodilo víckrát na tentýž film a podobně. LČ: a bavili ste se o tom tedy s kamarády. IK: no ano, a vystřihovaly sme obrázky pochopitelně. lepily si, ona vůbec bláznila, já ani tak moc ne, ale ona, ona prostě ve všem byla širlej ((Shirley Temple)), a panenku nazdobila... LČ: a to ste tedy měly nějaké časopisy, ste si kupovaly nebo [z čeho ste si] IK: [no to kinoreví] ((Kinorevue)) bylo. LČ: kinoreví. ((Kinorevue)) IK: ano. LČ: a z toho ste si to pak vystřihovaly. IK: vystřihovaly, ano. LČ: a lepily do ňákých sešitů nebo... IK: jo, jo, hlavně ona, já tak ani ne, ale kinoreví ((Kinorevue)) to, to tam byly americký hvězdy, že jo, gery kůpr ((Gary Cooper)) a gejbl ((pravděpodobně Clark Gable)) a takový, to sme bláznily ((smích)) LČ: a em hrály ste třeba ňáké hry, že byste přehrávaly ty děje filmů nebo něco [takového.] IK: [no tak] jistě, no, tak jako děcka to dělávaly, že. chodili sme sice s rodiči taky do divadla na loutkový představení že, ale prostě ten film, ten víc tam jaksi, nevím ještě že asi tenkrát Foglarovy ((Jaroslav Foglar)) filmy taky byly, protože... LČ: to muselo být později, ne? IK: to bylo asi později, ano. ono se to tak překrývá, to byla první republika, potom byl protektorát, že, a potom teda, v tom... LČ: a když ste teda začala chodit na to, na to gymnázium, tak ste začala chodit do, řekla byste, že ste chodila častěji do kina, nebo stejně, nebo jak byste to porovnala potom, tu úplně dětskou zkušenost a to potom když už ste měla ty kamarádky i ve městě... IK: no tak to myslím, že sme chodili hodně do kina, protože bylo hodně premiér, a tady skutečně kin bylo hodně, nejenom ve městě, ale skoro každý předměstí mělo kino, že, takže a pořád byly ňáký nový filmy, že, český filmy, no tak za, když sem začla chodit do toho gymnázia, tak to byly, no to to bylo, než byl protektorát, tak to bylo ještě za první republiky a
Irena_(1922).txt
LČ: a třeba jaké jiné druhy zábavy ste v té době em měla ráda, krom toho kina, že byste měli ňáké jiné koníčky záliby. IK: em no tak my sme chodili do toho Sokola, LČ: ano IK: to bylo naše takové, tam byly čaje se konaly, em hrálo se tam divadlo ochotnický, loutkový divadlo sme em já sem hrála kašpárka v loutkovým divadle sem pomáhala, nebo em chodili sme na výlety, protože em měli sme tábory sokolský, takže moje em zábava se točila kolem toho Sokola. do tanečních sme chodili z gymnázia a učili sme se tančit, měli sme akademie na gymnáziu taky, no, LČ: a že byste třeba ňákým těm zábavám dala přednost před kinem nebo jak to vlastně bylo [( ) ste si to jako roz-] IK: [to vlastně souviselo.] em LČ: rozkládala. IK: to se prostě třeba v neděli odpoledne se šlo buď na výlet, v sobotu se pracovalo, tak volná byla neděle jenom, tak buď se šlo na výlet s partyjou, ze Sokola, nebo s jinými třeba, že, já sem vypadla tak z té partyje ulice, kde sem bydlela, protože sem em denně jezdila pryč a byla sem mimo, ale můj směr kulturní byl do toho Sokola. teď my sme nacvičovali na různá vystoupení, nebo my sme pomáhali třeba když tam to bylo to kino, tak to kino bylo ve správě Sokola, ten Sokol z toho měl určitý užitek, takže my sme všechny služby tam konali zdarma. třeba bratr Petr byl jako vedoucím toho kinoodboru, sestry si střídaly službu jako uvaděčky, LČ: aha IK: jedna sestra tam měla takový malinký bifé a prodávala, a em my sme i úklid obstarávaly. čili vždycky kdy dvakrát do ro- do týdne sem chodila cvičit. v dorostenkách a pak v sestrách třeba, že, takže sme měly každá některý den službu, LČ: aha IK: úklid tohle. čili pořád. LČ: a že by třeba ňák tak vystoupení sokolská se spojovala s těmi projekcemi, to se dělalo nebo ne. IK: ne LČ: to ne IK: ne ne ne LČ: takže ten kulturní program byl oddělený. IK: ano ano, ten měl svůj kinoodbor, a byl em herecký odbor, divadelní, LČ: ano, IK: ten dělal ochotnické divadlo a to loutkové, takže každý odbor se staral o svoje. LČ: hm ale mohli být i lidi i jako v různých těch odborech současně? IK: ano, no všude, to se, kde bylo potřeby, tam se zaskakovalo. LČ: a em IK: bruslit sme chodili, LČ: a třeba poslech rozhlasu nebo takové věci? IK: em pardon? LČ: že byste poslouchali rozhlas doma nebo... IK: no rádio sme měli, samozřejmě, vykuchaný částečně, ale poslouchali sme Londýn a tak dále, pochopitelně, no a já ještě pamatuju kristalku, na sluchátka, to sme hlavně sledovali fotbal a hokej. LČ: a že by třeba tam hráli filmové písničky, to byste si vzpomněla, že byste si je tam poslouchala nebo... IK: jo, jo, třeba ze Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sme znali všechny, já sem měla noty, bohužel sem je někomu půjčila, takže, no Sněhurku, tu sem milovala, na ní sem ještě byla v Ponrepu ((Ponrepo)), na sté- to se promítaly, no tak najednou se ozývali, že bude Sněhurka ( ) já sem ji znala úplně všechny ty trpaslíky, mám kalendář, em no písničky no, LČ: takže teda IK: no to teda Sněhurka byla...
Bozena_(1924).txt
JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste... BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili s rodiči, [to se naši báli]
Bozena_(1924).txt
JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování [kin] BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly ( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme chodívali společně na vý- do kina do divadla.
Bozena_(1924).txt
JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše vzpomínka nejzazší] BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) JV: Sněhurka BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase JV: hm BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie)) a takový ty krásný filmy, [české filmy]
Bozena_(1924).txt
JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem. BK: ano JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek, BK: ano JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila] BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší JV: mhm BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)] JV: [takže ona se starala o děti] BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla, proto právě chodil s vámi? ee BK: no to ano ano maminka zase do divadla JV: měla radši divadlo BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch Židenicích, že? BK: ano JV: a (tak) BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice JV: hm BK: to sem už říkala JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili? BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda JV: mhm BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak ) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee] BK: [ano ano] JV. do těch deseti let navštěvovala BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči] JV: [a stávalo se třeba] BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží JV: takže to už v tom pozdějším věku BK: (ano no) JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov] BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to bylo potom na cenu byl eště zas JV: hm BK: (eště zase sem párkrát) JV. ale v tom dětství asi moc ne BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic JV: hm BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický JV: mhm BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno v dosahu, to bylo blízko JV: mhm BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba s kamarádkou. JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly blízko, že ste nemuseli [jezdit] BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo JV: mhm BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali pěšky. JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla, že maminka měla radši divadlo BK: ano JV: tatínek zase rád chodil asi do kina BK: no ano JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to byl to byl (rodinnej)... JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé potažmo vaši... BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to sme všichni tak žili krásně JV: hm BK: jo, to to nebyl problém jako. JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to] BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový filmy, my sme si opravdu užili moc hezký JV: hm BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý? BK: (ani ne) ani ne JV: ne BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco (novýho)
Bozena_(1924).txt
JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další aktivity volnočasové, jak se říká? BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš se tančilo se nebo taky... JV: hm to už ale v pozdějším věku BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim
Bozena_(1924).txt
JV: hm a do těch deseti let? BK: do těch deseti let to ani ne JV: ne BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě JV: hm BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě] JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s kamarády nebo se spolužáky ve škole? BK: ne ne to ne [to] JV: [ne] BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost. JV: sváteční záležitost. BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký krásný film to byl a to sme chodili. JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako pro dítě? BK: ne ne JV: ne BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne. JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení? BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne JV: ne později BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc doma] JV: [můžete mluvit trochu nahlas] BK: no JV: nebojte BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě JV: hm BK: a to ani tak ty (náni) nebyli JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si [hrát] BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě JV: mhm takže ste spíš [byli doma] BK: [a nebo školní] výlety JV: spíš doma ste byla BK: ano ano JV: moc ste nechodila po venku BK: ne ne ne JV: nelítala ste BK: to ne to se nedalo vůbec ne
Bozena_(1924).txt
BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se přestěhovali tam nahoru JV: hm BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte] JV: [tam ste se přestěhovala v roce] BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to mně bylo čtrnáct roků [třicet osm] JV: ve čtrnácti letech BK: mhm ano JV: a tam už to bylo jiné BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš JV: vzpomněla byste si... BK: výlety a takhle to se chodilo. JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee kina byla větší po tom přestěhování? BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak... JV: hm BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky pohromadě.
Bozena_(1924).txt
JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela ve ( ) tak to moc se nezměnilo] BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik, tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.
Bozena_(1924).txt
BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v Židenicích JV: mhm BK: v podnájmu [samozřejmě] JV: [ano] BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta československá husitská ((Církev československá husitská)) JV: mhm BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam sme chodívali v neděli JV: mše BK: mše JV: kázání BK: ano JV: to je hezké BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v Židenicích
Bozena_(1924).txt
JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo] BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný kina JV: mhm BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol)) nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše JV: v čem myslíte [no] BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než dneska, že nebyla obyčejná] BK: [no ano no tak] za první dražší JV: no BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik peněz jako dnešní JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek] BK: [ano ano] ano ano JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost] BK: [ne ne ne] no ano ano JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee BK: ano třeba JV: oblékla nebo [strojila ste] BK: [no tak] JV: když ste šla do kina BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo, aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste nějak jakoby ty [kina tak] BK: [ne ne] ne ne ne JV: podle nějakejch šablony, takže to ne BK: to ne, to spíš podle toho filmu JV: mhm BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky JV: mhm BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích)) JV: jo BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
Bozena_(1924).txt
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee BK: no JV: až na vyjímky ee BK: no JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že ty kina byla blízko BK: no [taky] JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to spíš bylo podle toho, co hráli? BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano JV: takže důležitý byl ten film BK: ano, určitě, [protože] JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela] BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko JV: mhm BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že
Bozena_(1924).txt
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film BK: ne ne JV: ani jako děti? BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty děti určitě JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než holky nebo... BK: tam dycky byl dozor. JV: dycky býval mhm BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se] JV: [takže ste] byli ukáznění. BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně, tak okamžitě byl vyveden [a nebo] JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti? BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport JV: mhm BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( ) opravdu tak ne ne nepamatuju si. JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali] BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký bonbóny, ale JV: bonbóny BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití. JV: mhm BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet, JV: mhm BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic, kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor. JV: mhm BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
Bozena_(1924).txt
JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále ( ) BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu, JV: mhm BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že JV: mhm BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký. JV: [vedoucí?] BK: [ano ano] ano JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?] BK: [Sokola,] třeba výletu, ano JV: Sokola BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta) JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství BK: od dětství, no [tam se] JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se na to ptal, tak ste] BK: [ano ano naši] věděli, JV: mhm BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty pohádky a to filmy. JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk? BK: ne, to si nepamatuju JV: ne BK: ( ) JV: nevzpomínáte si BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne. JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala sraz? BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina JV: mhm BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak sejít, ale ale žádný takový velký ne. JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.] BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o všem, buďto můj starší bratr JV: mhm BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s nějakým dohledem JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo nejstarší z vás. BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no. JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty kamarády a... JV: mhm BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc JV: jo BK: neviděla
Bozena_(1924).txt
JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina, bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo... BK: no jistě JV: rozebírali ste to? BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme prožívali ještě že děvčata. JV: jo BK: jo no jistěže, to je JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet] BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty JV: s děvčaty BK: no to se spíš JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee [melodramatické] BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme měli rádi, takže JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji? BK: ano no jistě JV: jo BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no
Bozena_(1924).txt
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla] BK: [((smích)) ne ne ne ne no] JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký nepřístupný film? BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež JV: mhm BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala. JV: to ste viděla? BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to, jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo. JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) JV: aha BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak. JV: to si najdeme už kdyžtak BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne ale... JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že... BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně JV: tady na sokolovně? BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
Bozena_(1924).txt
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení? BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle. JV: jako třeba z recese jako s děckama. BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím, že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili JV: mhm BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli] JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila? BK: to né ne to nikdy JV: nelákalo vás to. BK: ne ne ne JV: dobrodružství BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to bylo všechno JV: že ste to brala jako něco špatného BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství JV: hm BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
Bozena_(1924).txt
JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala. BK: možná možná před každým tím kinem JV: mhm BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci tam budou [tak takhle sme to jenom] JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste věděla, že v určitou hodinu e [bude představení] BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film, JV: takže spíš před... BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to... JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy, BK: no no no no
Bozena_(1924).txt
JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího kina. BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za nějaký čas i blíž. JV: mhm BK: takže to nějak jako... JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou oblíbenou herečku nebo herce?] BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci, JV: vzpomněla byste si, BK: my sme JV: koho ste měla ráda? BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si vyměňovaly fotky herců. JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo? BK: to se dostaly koupit. JV: každý BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie. JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda? BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě]. JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste jich měla str- jako velkou škálu, BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek)) JV: mhm BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám neřeknu to jméno, ale je to je to JV: Burian ((Vlasta Burian))? BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše maminka si ho JV: hégr ((Karel Höger))? BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry a sestrami JV: mhm BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.
Bozena_(1924).txt
JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český nebo ee BK: no určitě JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na německé, ruské] BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) JV: mhm BK: a edý nelson ((Eddy Nelson)) JV: mhm BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi samozřejmě, že jo.
Bozena_(1924).txt
JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste viděla v kině už nějaký barevný film? BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly barevný. JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme chodili JV: takže to až po válce BK: no no no JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne, BK: no to asi ne JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla kolorovaná. BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná) JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte estli... BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě JV: myslíte ještě do začátku války? BK: no JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( ) ((smích)) BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson ((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli JV: [tak to sou herci a herečky] BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických] BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o kterých ste pak s děvčaty bavily, BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly vidět. JV: mhm BK: takhle sme se u toho bavily. JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš oblíbený herec. BK: určitě taky, no no JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás znamenal dobrý film [co film] BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat? BK: [ne ne ne ne] JV: [také ty komponenty] BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho, tak dlouho na to vzpomínám a tak to JV: tak spíš na vás zapůsobil BK: ano ano (..) JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma knížky... BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále četlo
Bozena_(1924).txt
JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký film, který byste vidět chtěla BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže tam se [taky už] JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to [odpuzovalo] BK: [ne ne ne] JV: neměla ste s tím problém BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party
Bozena_(1924).txt
ale předtím ještě před tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu] BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat co bude JV: mhm BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz- nepamatuju] JV: [byla ste] i docela mladá, takže BK: no to si ani vůbec nevzpomínám
Milan_(1932).txt
LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva, a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina. ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem, LR: hm ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a Hardy. LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.] ML: [grotesky.] LR: jasně. ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále jo. LR: hm ML: to bylo teda před válkou.
Milan_(1932).txt
LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil do toho kina. ML: podle toho, jak ty filmy běžely. LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)] ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo. LR: aha aha takže můžete ňák [třeba] ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo, [podivejte se, záleželo taky na tom,] LR: [( )] ML: tenkrát byly soboty pracovní, LR: hm ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten jezdil jako po těch, po služebních cestách, LR: hm ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina. LR: hm takže ste se ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion, LR: hm ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to menovalo Studio. LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo... ML: ne.
Milan_(1932).txt
LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem, ML: ano. LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film. ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je> tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo že to je blbost, LR: hm ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat. LR: takže bavili ste se o filmu? ML: ne LR: doma ML: ne. LR: dobře. a co ve škole? ML: vůbec ne. LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali] ML: [ne ne ne]
Milan_(1932).txt
ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova ((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty, to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause ((Mickey Mouse)). LR: hm ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za protektorátu přestalo,
Milan_(1932).txt
LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím tatínkem, jestli ste šel s kamarády, ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle filmu. LR: podle filmu. ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo žádnou roli.
Milan_(1932).txt
ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo,
Milan_(1932).txt
ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě podle toho, jo? LR: hm takže hlavně podle obsazení. ML: ano.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím ML: na plakátě. LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl, ML: tenkrát žádný nebyly. LR: tak, někteří ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený, LR: hm ML: jó, to. LR: jako děti ste, ML: no LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina. ML: no, to bylo to, LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce, herečky. [které ste měl rád.] ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy, LR: hm ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to, LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a Hardy)) ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá pořád, [jo, to není ten] LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té době, ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo, [toho bylo ix.] LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš, ML: ne, LR: spíš, ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to, LR: hm ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký takový ty vážný, to nás vůbec,
Milan_(1932).txt
LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý. ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly. LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět. ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo? LR: hm hm ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva, LR: hm ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale něco taky takovýho, jo? LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci, chování jejich zaměstnanců, ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl, LR: hm ML: to byly ty, to byly ty ve městě, LR: hm ML: no a potom byly takzvaný blechárny. LR: jo, tak to o tom už ste mluvil. ML: jo. LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba skala ((Scala)), že jo, nebo... ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete ty, ty biografy ve městě, LR: hm ML: no to bylo na pětníku. LR: hm ML: jo? [to nebyly] LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance? ML: no, vůbec ne, LR: oblečení, chování, ne? ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se říkalo biletář, LR: hm ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích)) <kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích)) LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce. ML: no, takhle, začalo to reklamama. LR: hm ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi, LR: hm ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo? LR: přímo byly jako... ML: ne ne ne, to bylo jako... LR: jo, to... ML: pozadí, zvukový. LR: aha aha. ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník, LR: hm ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě, páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho, LR: hm ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten vlastně film. LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník, chodil ste na ně? ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama, kerá odpovídala, LR: hm ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo. LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.] ML: [né, to] byly jenom vobrazy. LR: hm a ten týdeník vás zajímal? ML: jo. LR: jo to už ste... ML: no. LR: dobře.
Milan_(1932).txt
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma. ML: ne. LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku] ML: [no to nebylo] LR: [no a] ML: [to] nebyly promítačky, to... LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.] ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch bohatších vrstvách, LR: hm ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela dá se říct smetánka, LR: hm ML: ale nevím vo nikom, LR: ne ML: že by měli doma promítačku. LR: hm ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no, buržoazie.
Libuse_(1924).txt
MB: tak i když to nebude ve vztahu vlastně k Brnu, tak já tady mám takové otázky jako je třeba jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina? LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o prázdninách v Sušici v Čechách MB: mhm LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam pustil, no a tak sem to viděla. MB: a to bylo asi v jakém roce? LM: (..) třicet, třicet, třicet dva, třicet dva, no tak tak nějak. MB: mhm LM: ale to si ne to si opravdu už MB: [mhm jasné, už je to dost dlouho]. LM: [to už mně tak jako dost (nepromítá)] MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala, zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila] LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v, můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino. MB: mhm LM: no a tam byly všechny ty, to zase si ne- nepamatuju ty názvy těch ee těch filmů, ale vím, že byl krásný film o Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)) tenkrát. ten (zná- znám) velice na něj, Psohlavci a prostě takové takové ee tyto filmy, které se vztahovaly ee k našim dějinám a em a teda k poválečným dějinám. a em no a pak sme chodili em pak to tam nějak ne ne sme jako, ale chodili sme eště do Čejče, to je dva kilometry od od Hovoran a tam sme zas chodili do sokolovny na jiné filmy, to se tak prolínalo, ale já si to to je tak dlouho, že že vopravdu ty názvy už mi nic ee ne kdybych je viděla napsané, tak bych na to, to by mě upozornilo, ale tak když to mám hra- vyhrabat v hlavě, tak to už nemám, nemůžu. ((smích)) MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti let, s kým ste do kina chodila? LM: ano ee s maminkou. MB: s maminkou. LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak to řeknu. no [ale tak]. MB: [mhm], mhm LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou. MB: mhm. takže teď jenom, to ste vlastně ste mi už říkala, že to bylo to vlastně v té sokolovně [a potom v té Čejči] LM: [ano, ano, ano] MB: mhm. takže pak tady je vlastně otázka, proč to byla tato kina, takže u vás to, tím, že ste nebyla v Brně, tak to byla prostě ta dostupnost [ta místní, takže vlastně tam] LM: [no to byla ta, ta dostupnost,] tak my sme sme sem jezdili a to velice často, protože sme tady měli hromadu rodiny, tak ee sme jezdili jezdili i sem, ale nemůžu říct, že bych si tak něco velice, chodili sme do kina, to ano, ale že bych si to pamatovala, to zas to [zas] MB: [nevíte] LM: ne, ne [to nemůžu] MB: [mhm mhm dobře] LM: to bych, abych si vymýšlela, nemá smysl. MB: ((smích)) MB: ee potom ee vlastně jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. tak zřejmě asi kladný, [když] LM: [no tak] tak kladný samozřejmě, protože v té době, to bylo kus kultury. jednak při všemu byl žurnál, aktuality v tom před před filmem, že MB: mhm LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do kina.
Libuse_(1924).txt
LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý týden chodila. MB: né, teď sem myslela [ee] LM: [nebo jak ste to myslela] MB: ten vztah té školy právě k tomu kinu, jestli si [vzpomínáte právě] LM: [em no tak] samozřejmě že ve škole bych řekla nám bylo doporučené, protože to byly to byly kvalitní výchovné filmy. e z našich dějin z českých a takhle, takže o tom se dycky mluvilo a a řeklo se běžte běžte na to nebo běžte na to. MB: mhm, takže přímo vám [jakoby doporučili]. LM: [a přímo, ano,] doporučené ano, doporučené na co. MB: vlastně k té tématice, takhle, [mhm mhm] LM: [ano, ano] ano
Libuse_(1924).txt
MB: ne, ne jde to výborně. ee potom tady mám vlastně ještě poslední otázku jakoby k tomu období do těch deseti let a a to je em jestli můžete ňák říct ve vztahu právě jenom tady k tomu období ee jak pro vás ten film, jestli p- pro vás byl ten film důležitý. jestli to můžete ňák popsat. LM: no tak em dětská zvědavost. MB: mhm LM: asi tak bych to em jako nasadila na tu dětskou zvědavost, protože rozum eště teda nedospěl tak, tak daleko tak se šlo ze zvědavosti, co to bude. MB: mhm, mhm (..) takže ňáké takové věci jakoby ž- že em by vás třeba ňák inspirovalo em nebo, že byste [někoho napodobovala, ňáké herce a takovéhle věci. to ne, mhm.] LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my] sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem, kolem vlastně tělovýchovy a sportu.
Libuse_(1924).txt
MB: mhm mhm. a třeba ve vztahu em s kamarády nebo ňák vrstevníky to chození do kina [ňáké tam bylo provázané]. LM: [no tak to sme chodili], to sme chodili ee do toho v Hovoranech a v a v do Čejče. MB: em i [vlastně] LM: [takhle] MB: no, pardon LM: tak to sme chodili s těmi s těmi spolužáky vlastně, protože to sme byli těch třináct, dvanáct třináct čtrnáct patnáct roků, tak v té době to sme byla taková skupina, my sme jednak em sme spolu hrávali tenis a to už sme byla taková uzavřená skupina, takže to zas sme si šli do kina všichni a zas smečka šla lyžovat a takhle, no.
Libuse_(1924).txt
MB: že vy ste, vy ste mi vlastně předtím říkala ee že ste chodila s maminkou a s tetou do [kina, takže mhm] LM: [to sem chodila,] ano taky, ale to bylo eště eště před tím než e MB: dříve LM: dřív, [jako malý děcka] MB: [a zhruba ee] mohla byste to ňák trošičku časově LM: no tak do dva- do dvanácti do třinácti let a potom už teda em byla ta študácká ( ) ee tlupa. ((smích))
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)). ee jestli ee ňák ste volila kina podle toho ee právě s s kým ste šla do kina. LM: no tak sem chodila nejdříve nejdříve teda jak sem vám říkala s maminkou a von tatínek na to neměl čas, že, tak sme chodily chodily my, no.
Libuse_(1924).txt
MB: ((smích)) byla ste třeba právě na ňákým filmu víckrát, to ste říkala o tý Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), [že tam ste byla víckrát] LM: [no ta to, na to na toto si] pamatuju, že opravdu to ee na to jako děcko, že, no tak to je samozřejmé, že to že to bylo bylo krásné, protože vždycky se mně to o tom doma vykládalo a najednou sem měla možnost to to vidět. no tak to to na mě velice působilo. no, některé filmy (.) možná že sem viděla víckrát, vím že v- sem viděla dvakrát o tom Štefánkovi ((film Milan Rastislav Štefánik)), to bylo to byl zvláštní film, to hrál tenkrát ňákej herec, už si nevzpomínám na jeho méno, ale skoro, ona totiž naše naše r- rodina ee em moje teta, právě ta ta která se mnou chodila, tak se znala s rodičema, mě mrazí z toho Štefánika ((Milan Rastislav Štefánik)) a tak to byl takový, protože sem k tomu měla ňákou em přípravu, ale zas né žádné podrobnosti, ale že sem věděla, že ona se s rodičema znala. takže to mně bylo tak přiblížené nějak.
Libuse_(1924).txt
LM: no tak byla sem tam, chodila sem s tou maminkou a s tou tetou, (povidam vam,) jako otec neměl na to čas, aby chodil. když byly historické filmy, tak to chodil.
Svatava_(1924).txt
LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina? SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích, LS: mhm SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á LS: a jak se menovalo to kino? SM: ávia ((Avia)). LS: mhm SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to jako kino není]. LS: [no no no] SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích)) LS: ((smích)) SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam vždycky bylo p- takzvaný předvádění, LS: aha. SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly přidělený LS: aha. SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem, kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin, LS: mhm SM: některých, LS: mhm SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu, protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly.
Svatava_(1924).txt
no ale em no tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že, LS: mhm mhm SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český LS: mhm SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)), LS: hm SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky hrozně líbilo.
Svatava_(1924).txt
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina? SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em kde teda e sme jako nemusely platit, že,
Svatava_(1924).txt
LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší zkušenost z toho brněnského kina. SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
Svatava_(1924).txt
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých deseti let chodila do kina? SM: e nó em to se [nedá říct jak] LS: [(kdybyste to měla)] SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla svojí svoje peníze, že LS: mhm SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali takhle prostě bez placení. LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo měsíčně? SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce. LS: mhm dobře. SM: asi tak. LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina? SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>. LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila? SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s rodičema a kdy sem LS: jasně. SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se jít podívat, takže,
Svatava_(1924).txt
no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím, pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm trpaslíků, [americkej film] LS: [ano ano]. SM: ano. LS: ((smích)) SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo] LS: [ano ano ano]. SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie ((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema, LS: mhm SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em
Svatava_(1924).txt
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice] LS: [ne ne ne ne ne] SM: ne? LS: ne. SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a Josef Šindler LS: mhm mhm SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka Křópala a jeho e jeho synovce. LS: mhm SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři, každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo nějak zfilmovaný LS: aha. SM: a objevilo se to, ve filmu LS: no. ((rozhovor krátce přerušen jinými osobami)) SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila] SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))
Svatava_(1924).txt
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film? SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec? LS: celkově. SM: ne v to těch dětských letech? LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete SM: aha. LS: vyjádřit k tomu, ale SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich LS: [ano]. SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara)) LS: ano. SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a LS: ano. SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky. to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší LS: mhm SM: ale LS: no. SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla, na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že, LS: mhm SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako] LS: [jasně]. SM: em mně to dovolovali, no.
Svatava_(1924).txt
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke kinům a jak? SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
Svatava_(1924).txt
LS: do některého dalšího kina, ste chodila? SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde? SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych] LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu] SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo] LS: [na tom Dornychu]. SM: kino, to si vůbec už nepamatuju. LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat, SM: no LS: podle ulice, že bychom to dohledali. SM: (...) protože to zřejmě LS: em, kino Edison? Edison? SM: ano. [ano ano]. LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))]. SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)). LS: taky. SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali tam. LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku? SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e rozhodně sme se bavívali, LS: mhm SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky, protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela asi tak před deseti lety. LS: před deseti lety? SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech, byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em [baletní a takhle] LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích)) LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích)) SM: <vy to znáte lepší než já>. LS: <to určitě ne>. SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích)) LS: ((smích)) SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková šikovná, že LS: ((smích)) SM: dobře cvičí, t[ančí] LS: [ano]. SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích)) LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo [chování, účesu]? SM: [no to vůbec né] ne LS: ne. SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně vychováva[ná]
Svatava_(1924).txt
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády? SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili kinoreví ((Kinorevue)). LS: ano ano. SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano. LS: mhm SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích)) LS: ((smích)) SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala. čili já sem měla tako[vý štosy] LS: [aha aha]. SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf Wanka, to esli víte, kdo to byl? LS: ano. SM: to byl rakouský herec LS: no. SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek, který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od] SM: [né]. LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy? SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích)) LS: jasně hm. SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no. LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo být]. SM: [em nó] <možná jednou> ((smích)) LS: jednou za měsíc mhm. SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná,
Svatava_(1924).txt
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která kina to byla? SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna, to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol, no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to se menovala LS: dops ((Dopz)). SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
Svatava_(1924).txt
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e veselýho, což většinou to byly ty veselohry LS: mhm SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano jako takový děvčata mladý ještě, no.
Svatava_(1924).txt
LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že ste měla tu kamarádku, která měla tatínka SM: ano. LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez placení [do kina]? SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky LS: mhm hm SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té obecné e školy,
Svatava_(1924).txt
ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino, já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to né.
Svatava_(1924).txt
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si ho vybírala? SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em LS: takže ste řík[ala] SM: [ono] LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu] SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech? SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
Svatava_(1924).txt
SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás něco úplně jiného, že, LS: mhm SM: takže asi proto, no.
Svatava_(1924).txt
LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do toho kina? SM: asi ano. LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si? SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.
Miloslava_(1925).txt
MM: no, vlastně to skončilo, první bylo, co sem intenzivně chodila, tak to bylo em do devětatřicátého roku.
Miloslava_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, dobře, zeptám se takhle, vzpomněla byste si na tu vaši vůbec nejranější, na ten váš nejranější zážitek? na vaši nejranější vzpomínku? nemusí to být nutně první, ale jenom tu, kterou si opravdu pamatujete, jakoby ne- nejstarší. MM: no, já si, já si pamatuji právě s tou mou babičkou, pamatuji si přesně cestu kudy sme chodívaly, to kino, ale jaký to byl film, to už opravdu nevim. JV: a to ste ještě bydlela na Tučkové nebo [už ste se přestěhovala] MM: [ne ne, to sme] to sme bydleli na té Tumové už. JV: na té Tumové. MM: ale vím, že to byl film, nějaký americký film, se šilej templovou ((Shirley Temple)) JV: hm MM: to si pamatuju. JV: to vám mohlo být kolik let? MM: tak co já vím, do první třídy? JV: tak šest sedum? MM: no, tak nějak. JV: ee, vy ste s tou babičkou asi chodila často. MM: ano, s babičkou sme chodily často, určitě to bylo každý týden. JV: dá se říci jednou dvakrát týdně? MM: no, dvakrát ne, ale jednou určitě. JV: a babička byla právě ten člověk, se kterým ste navštěvovala kino. maminka nebo tatínek [vás nebrali tak často] MM: [ne, ne] ale oni, pokud já si vzpomínám, ale vůbec nechodili. JV: vůbec nechodili do kina. MM: vůbec nechodili. a moje maminka, ee moje babička byla velice společenská JV: hm MM: až do vysokého stáři a vlastně mně nahrazovala maminku. já jsem přišla ze školy a šla jsem rovnou k babičce. JV: takže vidim, že ste měly takový velice úzký vztah. MM: ano. ona babička taky, já sem jako dítě byla, a ještě mně to zůstalo dodneška, já sem hrozně chtěla všechno vědět a babička byla jediný člověk, který mi nikdy neřekl nevotravuj. a vždycky mně prostě tu informaci podala. JV: takže se dá říct, že třeba s maminkou nebo s tatínkem ste v kině vůbec nebyli. MM: ne, ne. JV: nebyla, nikdy. MM: ne, v divadle ano, ale v kině ne. JV: v kině ne. MM: v kině ne. JV: chodila ste do kina ještě s někým jiným než s babičkou? třeba s nějakou kamarádkou nebo třeba, MM: ne, no tak to sem byla jako dítě a ta obecná škola, to neexistovalo, abych tam šla sama.
Miloslava_(1925).txt
JV: a později, až ste byla trošku starší, ještě v těch třicátých letech, MM: nó, JV: dejme tomu do roku třicet devět. MM: no, ne. ne, vždycky jenom s tou babičkou.
Miloslava_(1925).txt
JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste navštěvovala s tou babičkou? MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)). JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)). MM: vždycky Lucerna. JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam. MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda nedostala. JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na nepřístupné filmy. MM: no, ano. JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého. MM: ano, ano. JV: takže s tím nebyl žádný problém. MM: ne. JV: on vás pustil normálně. MM: no ano. JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo... MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano. JV: v první řadě? MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině. JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli. MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino. JV: hm MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>. JV: paní C. říkala, že v první řadě vždycky seděli největší rošťáci, ale tak ((smích)) MM: tak v Lucerně ((Lucerna)) ne. JV: možná na nepřístupné filmy už moc rošťáci nechodili. ale takže důvod, proč právě tohle kino bylo především, že bylo nejblíž. MM: ano, ano. JV: ste nemusely nikam daleko MM: ano, ano. JV: jaký byl váš, jaký byl názor vašich rodičů na chození do kina, souhlasili s tím nebo vyjadřovali se k tomu aspoň nějak. MM: nevyjadřovali se k tomu vůbec nijak, prostě když sem byla s babičkou, tak sem mohla dělat to, co babička řekla. JV: takže to ste měla dobré ((smích)) a ještě se zeptám postoj, postoj školy k chození do kina, byl nějaký? vyjadřovali se třeba učitelé? MM: ne, vůbec ne, to si nikdy nevzpomínám, že by se nás byli ve škole na něco takového ptali, ale chodilo se i se školou. JV: takže vás nevarovali, že by to bylo nějakým způsobem [mravně závadné] MM: [ale né] ale dyť my sme si, dyť já sem měla od třetí třídy jako učitele třídního Plevu ((Josef Věromír Pleva)), co napsal Malého Bobše ((Malý Bobeš)). JV: jo. MM: no a ten teda rozhodně byl natolik světskej, že ten se vůbec takový věci a i kdyby to byl zjistil, tak nad tím mávl rukou. JV: a kdyby zjistil, že chodíte s babičkou na nepřístupné filmy MM: no tak, no né, on se s babičkou dobře znal, protože babička, nejenom že se mnou chodila do kina, jezdila na mě, se mnou na naše školní výlety, když prostě bylo ve škole něco k vyřízení, tak prostě přišla babička. babička prostě fungovala. JV: byl pro vás film v tomhle věku důležitý? MM: byl. já sem se na to vždycky velice těšila. JV: chodila ste ráda. MM: chodila sem moc ráda. JV: a bylo to z důvodu toho, že ste vlastně s tou babičkou trávily společně čas anebo, nebo, MM: ne, jednalo se čistě jenom o to kino, páč s babičkou sem trávila volný čas i jinak. JV: a takže se zeptám, to, co vás na tom lákalo, nebo proč ste tam chodila ráda, na nějaké ty důvody, vzpomněla byste si? MM: no, připadalo mně to takový, když se šlo do kina, takový sváteční, teď sem tam viděla něco, co sem normálně neviděla, protože to byly všechny ty prvorepublikové filmy ať už to byly naše nebo ty cizí, tak to byly takové ty limonády, které se mi teda jako dítěti velmi líbily, no tak to byl asi ten důvod. JV: měla ste nějaké oblíbené herce v té době? MM: no, vzpomínám si na tu širlejku ((Shirley Temple)) JV. hm MM: na tu si vzpomínám, na ty filmy jak se jmenovaly, to bylo všechno skoro na stejné kopyto, ale ty filmy se mně s ní velice líbily, protože ona bylo opravdu velice jako dítě, jako herečka byla velice půvabná, uměla tančit, uměla zpívat a potom co si pamatuju, že tehdy už, asi na dvou těch filmech, byl záběr, pár těch záběrů barevných. JV: a to teda bysme mohli říci, že to byly roky, nebo rok em raná třicátá léta? MM: no, no tak, no, ano. mně bylo v pětatřicátým deset let a to bylo možná i předtím. JV: takže ještě ta obecná škola. MM: ano JV: bavila ste se pak třeba ještě o tom s kamarády, se spolužáky, oni nevím jestli do kina chodili nebo jak moc, ale jestli třeba to chození do kina, ty filmy ty herci, hráli pak roli ee ve vašich ňákých dětských hrách, nebo písničkách, MM: ne JV: nebo ve společných debatách. MM: ne, bavila sem se o tom, protože několikrát byla se mnou a s babičkou moje tehdy velmi dobrá kamarádka ze školy, tak ta několikrát šla s náma, no tak sme jako děti pár slov o tom prohodily, ale že bysme si na to hrály, nebo že by to na nás působilo, to ne. JV: ta znalost filmu nebyla důležitá pro konverzaci MM: ne, ne JV: společenskou [nebo dětskou] MM: [no já sem vždycky] i když sem ráda chodila do kina a ráda do divadla, tak i myslím i jako dítě sem byla velice realistická a prostě sem to voddělovala vod toho normálního života, to bylo něco velice hezkýho, ale rozhodně to na mě nijak takhle nepůsobilo.
Miloslava_(1925).txt
JV: a v tomto období teda vod konce obecné školy do toho roku třicet devět ste chodila do kina jak často, to už ste byla starší přeci jenom. MM: no, tak em ještě tak v té primě, sekundě, možná i tercii sem pořád chodívala s tou babičkou. JV: s babičkou. MM: no a myslím až do toho protektorátu sme chodívaly teda často. JV: s babičkou. MM: ano, pořád s tou babičkou. tak, že bych chodívala s kamarádkou někdy to, to si vůbec nevzpomínám, to sem nechodila.
Miloslava_(1925).txt
JV: privátním životem, takže ste navštěvovala tyhlety reví ((revue)). dobře, a v tomto, v tomto čase ste pořád navštěvovala do toho roku třicet devět ještě pořád tu Lucernu ((Lucerna)) nebo už ste chodila třeba i do jiných kin s babičkou? MM: no, s babičkou si vzpomínám jenom, že sme byly někdy ve skale ((Scala)) a v Alfě ((Alfa)), ale málo kdy. my sme hrozně moc chodívaly do té Lucerny ((Lucerna)). no a já sem ještě loni byla v Lucerně ((Lucerna)) a teď se tam zase chystám, protože to je jedno z hrozně mála kin, který funguje pořád. JV: funguje pořád, to je pravda. MM: a přestože uvnitř je to teda vyspravený, tak ten prostor a ten jak to tam bylo, to zůstalo naprosto stejný.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je docela dobrá totiž jako narážka, protože sem se chtěl záhy zeptat, jak ste se chovala při ee sledování filmů, jestli ste třeba popíjela nápoje, MM: kdepak, kdepak to ne, to neexistovalo, to sem byla naprosto na to soustředěná, ale zajímavý je, že v těch, (rozhovor na 11 sekund přerušen z důvodu příchodu třetí osoby) MM: zajímavý je, že sem si vzpomněla, teď nedávno, už mi to úplně zapadlo, že v kinech vždycky bývala přestávka. zřejmě proto, že z těch technických důvodu, jo tam ňák to museli na jiný kotouč nebo přetočit, a v té přestávce se teda prodávala limonáda a nějaký lízátka a takový věci. JV: a to ste si teda vy nikdy nekoupila. MM: nejvýš nějakou tu limonádu když sem měla, když bylo v létě a bylo teplo nějakou žíz- žízeň, ale jinak já sem teda byla vždycky soustředěná na to. JV: a ostatní diváci, kolem vás, kupovali potraviny, nápoje, MM: no, kupovali, ale ne nějak moc, ale že by se nějak moc, v té přestávce většina zůstala sedět. JV: hm MM: takže on tam chodil s tady s tím a jakmile se zhaslo, konec. JV: takže ani třeba nějaké, nějaké hlasité projevy, jako tleskání, hvízdání, komentování, MM: ne, to tehdy nebylo, to tehdy nebylo.
Miloslava_(1925).txt
JV: ani když ste byla mladší? a třeba chodili ste na nějaké dětské filmy, nevim, říkala ste se školou? do kina. MM: ano chodili sme se školou do kina, třeba si vzpomínám, že sme byli se školou na filmu o Rastislavu Štefánikovi ((Milan Rastislav Štefánik)). JV: hm MM: dodneška si vzpomínám, ten herec co ho hrál, menoval se Rogoz ((Zvonimir Rogoz)) a tu jeho milou hrála Oličová ((Karla Oličová)), <to teda nevím> že si na ty ména ještě pamatuju, JV: to bylo ještě v obecné nebo v měšťance MM: obecná, to byla obecná, a dodneška si velice dobře na ten film pamatuju a to teda vopravdu, protože sme tam šli se školou a byly tam taky jiný školy, čili to bylo čistě jenom pro školy, no tak tam teda jako ten klid a to moc nebylo. JV: a projevovali se především pravděpodobně když už tak kluci předpokládám. MM: no, samozřejmě, samozřejmě. JV: ee dobře, tak vy ste tady teď nakousla jeden film, vzpomněla byste si, co vás na něm tak upoutalo, nebo z jakého důvodu si ho tak pamatujete? MM: no, pamatuju si ho z toho důvodu, že teda jako se mluvilo tehdy Masaryk, Beneš, Štefánik a o tom Štefánikovi se mluvilo hodně, no, mluvilo se i teda o tom jeho konci, jak to bylo, jak by to bylo vypadalo, tady tyhlety debaty zase vedl můj tatínek doma, ale né teda se mnou, jo, třeba s maminkou, jo, ale protože ji, já jak sem slyšela, že se někde bavili, tak sem šla vždycky poslouchat. no a tak proto, proto, a pak nám taky samozřejmě pan učitel vykládal o tom, takže ten film, se mně jako líbil a zaujal mě. JV: a to vám mohlo být kolik let? MM: co já vím, devět, deset.
Miloslava_(1925).txt
JV: mě právě zajímalo, když sem se ptal na ten kostel, tak jestli ste někdy nebyla účastna toho, že by na faře vám pouštěl pan farář nebo kazatel nějaký film, pro děti, pohádku nebo tak. MM: ne. a pokud vím, tak to tedy neexistovalo. JV: hm MM: to tedy neexistovalo vůbec. JV: jedna paní právě říkala, že jim to pouštěl. MM: no tak kdoví kde to bylo, no ale tam, tam rozhodně ne, protože tam byl farář, tam byl docela tak dobrý světský, ale jinak to tam bylo strašně bigótní, takže to vůbec nepadalo v úvahu. JV: stávalo se, že by vám návštěva kina nějak někdy zabránila, ee, <že by vám návštěva kostela> zabránila jít do kina a samozřejmě naopak, že byste upřednostnila někdy, MM: ne, ne JV: jedno nebo druhé. MM: to se tam vešlo klidně, ale fakt je, že když sem začala chodit na to klášterní gymnázium, víte to sou věci, na který si člověk tak nevzpomene hned, až jak se ptáte, tak tam vopravdu kdysi byl ňákej problém s tím, že některá ta dívka, já teda ne, byla v kině a ta sestra ji ňák cestou viděla nebo něco takovýho a dost to teda nehezky zkomentovala. JV: hm a vzpomněla byste si třeba co, co bylo za ten problém? co jí tam vytýkala konkrétně? MM: no, vytýkala ji to, že, to už taky byla, no směšně pozdní hodina, ale už bylo ňák po osmé, jo, páč bylo vona byla na šestou. no a jednak to a jednak, jednak prostě že, tak nebylo to přímo řečeno, ale tak naznačování jako že tam ty věci co sou, že by se z toho mohla zkazit. pokazit ((smích)) JV: hm, rozumim ((smích)) ještě se zeptám, vy ste byla věřící, hlásila ste se k nějaké církvi? MM: ano já sem, já sem pokřtěná. římskokatolička ((Římskokatolická církev)) JV: Římskokatolická, hm. myslíte si, že to vaše vyznání nebo to, že ste byla pokřtěná, ovlivňovalo tu vaši zkušenost nebo ten váš zážitek s filmem? MM: ne, vůbec. vůbec ne, JV: nepromítalo se do toho třeba ňák [to vaše vyznání] MM: [ne, ne vůbec] vůb- vůbec ne, protože taky moje babička, ta taky chodila do kostela, ale byla úplně normální a všecko posuzovala realisticky skutečně a u nás doma, že by se dodržovaly nějaký takový ty, em, bigótně, to vůbec u nás doma nebylo. (.) ale ta kamarádka, jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.
Miloslava_(1925).txt
JV: mě ještě teda napadla jedna věc, em, jak babička se stavěla k tomu sledování filmu, chodila ona ráda do kina nebo znamenalo [pro ni kino hodně?] MM: [ano, velice ráda] velice ráda. babička byla velice společenská a i když já už sem teda byla dospělá a babička teda měla dost pozdní věk, tak babička chodila každý týden se známýma do kina a každý týden do kavárny. JV: chodila třeba i do divadel? MM: do divadel, ee, pokud si vzpomínám nechodila, chodila se mnou na nějaký ty dětský představení, to bývalo v Typosu nějaký kašpárek, už nevím jak to bylo, ale moji rodiče měli vždycky předplatné v divadle a moje maminka chodila nerada, takže já sem snad vod svejch třinácti let chodila do divadla, pravidelně. JV: počkejte, maminka měla předplatné a chodila nerada. MM: tatínek s maminkou měli předplatné, JV: hm MM: a maminka chodila nerada. JV: s tatínkem. MM: s tatín-, no, do divadla ((smích)) JV: <to chápu> MM: ne s tatínkem, ale prostě nerada, jo, takže se stávalo, že na poslední chvilku si rozmyslela, nepudu, a tatínek, Miluško, honem se vobleč, JV: tatínek byl ten milovník divadla. MM: ano, tat-, Miluško honem se vobleč. tak já sem na sebe naházela šaty, takže já sem znala operetu a nevim co všecko snad už vod třinácti, vod čtrnácti roků.
Miloslava_(1925).txt
JV: to je krásné, když může být dítě tak jako zapojeno do těch kulturních aktivit, určitě je to dobře, a em s babičkou pak ste se bavily třeba o těch filmech? MM: ano JV: probíraly ste třeba, MM: protože sme šly pěšky domů, a tak sme se o tom bavily. pokud se mně tam něco, já sem většinou teda, dneska už si nevzpomínám, ale většinou sem měla k tomu ňáký dotazy, jo, proč je to tak a jak to že tam je to a nevím co, proč to je, no a babička vždycky se mnou na to téma debatovala a vždycky mně všecko vysvětlila. JV: snažila se, MM: ano, ano. JV: podat nějaké vysvětlení. vzpomněla byste si na nějaké třeba em, reakce babičky, kdy opravdu se jako vyjadřovala nesouhlasně k tomu, co viděla nebo že ji to opravdu jako nadzvedlo, v uvozovkách, MM: ne, nevzpomínám si. JV: naopak zase kdy byla nadšená, kdy to chválila, MM: no, většinou se jí to líbilo, že by ju to nějak nadzvedlo, to ne, ale víte, ony ty filmy vás tehdy ani nadzvednou nemohly, prostě to, <to byly takové>, jestli se vobčas podíváte na filmy pro pamětníky, tak to byly takové, takové jakoby limonády, no, to bylo tak jako, no, ale něco tam vždycky z toho života bylo. JV: ale tak dobře, ale byly i jako dramatičtější, dramatičtější filmy. MM: no tak, nó JV: a vy ste říkala, že ste chodila právě na ty [nepřístupné, takže] MM: [no na ty, no tak] no tak tam snad něco bylo, no, nějaký, nějaký takový, milostný konflikty nebo něco takovýho, ale JV: na druhou stranu, to ste byla ještě docela mladá, na [nějaké milostné] MM: [no, no ano] no právě, no právě. já sem viděla v k-, proto já sem tolik těch filmů viděla, protože mě ta babička tam na to brala, protože ty filmy byly opravdu mládeže nepřípust-, nepřístupné a myslím, že bylo tehdy do šestnácti a pak do vosumnácti. JV: a vy ste chodily na ty teda do těch osumnácti nebo od osumnácti. MM: no, no, od, ano. takže já sem viděla filmy, který sem vlastně vidět neměla, ale nijak mě to teda jako, JV: myslíte že vás to nijak neovlivnilo. MM: ne, nijak mě to neovlivnilo, ale to ani nešlo, aby vás to ovlivnilo, tam prostě nic nebylo. JV: hm MM: to vůbec s těma dnešníma milostnejma scénama, to vůbec se nedá srovnat, to je nebe a dudy. JV: hm. myslíte si třeba, proč byl ten film od osmnácti? když ste na ňákém byla, MM: no, většina těch filmů sem nepochopila proč, no třeba když se tam, když se v tom filmu dvakrát líbali, tak už to bylo nepří-, mládeži nepřístupné. JV: do toho kina ste chodily bez placení nebo ste platily? MM: no samozřejmě sme platily. JV: když ste říkala, [že tam měla známého uvaděče, tak jestli vás jako pustil] MM: [ne ne ne ne, to sme samozřejmě platily] a myslím si, to nejsem si tím jistá, ale myslím si, že sme zaplatily víc než sme měly, za tu ochotu.
Miloslava_(1925).txt
a to kino, to bylo koruna, tam ňáká ta první druhá řada, pak dvě, pak pět, no a jestli to bylo ještě víc, to nevim, to se nepamatuju. JV: pět korun za tu lóži? MM: možná že ta lóže stála teda deset, no ale jinak tak většinou to tam bylo tak okolo pěti korun. JV: a deset korun už je docela dost. MM: no ale i těch pět nebylo zas tak málo.
Miloslava_(1925).txt
JV: když ste chodila do kina s babičkou, tak ten výběr filmu předpokládám byl na ní. MM: na ní, ano. JV: takže ona prostě řekla, dneska půjdeme na tento. MM: ano, Vdavky Nanynky Kulichovy ((smích)) JV: to si pamatujete. MM: to si vzpomínám, <Otec Kondelík a ženich Vejvara>,
Miloslava_(1925).txt
JV: hm, já vím ňáký z těchto herců, jak ste teď vyjmenovala, a hereček, imponoval vám, měla ste nějakého opravdu jako radši než druhého? jako, jako svou osobní hvězdu? MM: ne, já sem na hvězdy, JV: ne MM: já sem to, já sem to brala tak, já sem totiž měla strýčka, který, byl to maminčin bratr, který byl bydlel v Praze a velice často k nám jezdil, a já, když sem tak, jako, byla sem v kině, já sem ti viděla Vítovou ((Hana Vítová)), vona byla tak krásná. von se na mě podíval a povidá, jo? to bys ju měla potkat v Praze na ulici, to bys viděla. a kdyby s tebou dělali to co s ňou, tak bys byla taky tak krásná, takže, ten mě <přivedl do reálu>. JV: takže ten vás tak jako usadil. MM: jo. JV: dobře, no takže, já sem se chtěl zeptat, jestli vám ňáký herec [imponoval nebo herečka] MM: [ne, to jak má někdo pověšený] nebo toto, [to sem nikdy neměla.] JV: [nechtěla ste být jako ona.] MM: ne, ne, to sem nikdy neměla. JV: dobře, babička, no to je taková otázka jako, na ní není možné úplně odpovědět, ale jak myslíte, že ona získávala informace, řekla ste, že byla taková hodně kulturní, takže myslíte, že třeba odebírala noviny nebo nějaké přehledy, MM: no kinoreví ((Kinorevue)). JV: kinoreví ((Kinorevue)) odbírala. MM: no, kinoreví ((Kinorevue)). JV: hm, pravidelně? MM: pravidelně, no a já sem to samozřejmě taky četla, takže tam byly informace vo všem, teď sem nedávno šla kupovat jedné známé něco do antikvariátu a tam ještě jedno kinoreví ((Kinorevue)) měli a prodávali. JV: a když ste se, když ste pročítala to kinoreví ((Kinorevue)), tak třeba, bylo to tak, že by vás třeba nějaký film zaujal a řekla ste, babi, pojďme radši na tento film, ten chci vidět já, [nebo ste to vždycky nechala na tu babičku] MM: [ono tam, ono em] nechala sem to na tu babičku a ono v té kinoreví ((Kinorevue)) ani tak nebylo o těch filmech, bylo tam hlavně vo těch hercích. JV: hm MM: bylo tam sice, hraje v tom a v tom filmu, ale teď tam bylo popisovaný, ten herec, co a jak, obrázky těch herců, takže to kinoreví ((Kinorevue)) myslím si, že bylo spíš o těch hercích než o těch filmech.
Miloslava_(1925).txt
tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec, který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer))
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba dobové plakáty, vývěsky nějaké, poutače na film? MM: no, bývaly. bývaly, a bývaly dost a zajímavý je, že víc na mně zanechaly jako dojem a víc si vzpomínám, em poutače, kde bylo to kreslené. nebylo to, nebyla tam fotografie z toho, ale bylo to kreslené, a myslím si, že tehdy jich bývala většina. JV: ulpěl vám nějaký v paměti anebo byl nějaký třeba tak výrazný, pro vás, když ste šla po té ulici, že by na vás zapůsobil a řekla ste si tak tohle musím vidět, nebo tohle vypadá fakt zajímavě, tohle chci vidět. MM: no tak přesně na ňáký určitý si nevzpomínám, ale, ale vím, že teda bývaly některý, jako dost působivý, ale já mám pocit, že sem si to podle tohoto nevybírala. JV: ne, ne. a předpokládám, že asi ani přátelé vás neovlivnili ve výběru filmu. MM: ne, ne. JV: všechno to bylo asi skrze tu vaši babičku, která byla [takový jako zdroj] MM: [ano, ano, ano] babička, babička to byla opravdu člověk v mým životě, které sem všechno věřila a na kterou se vždycky a dala a na která mně nikdy nikdy špatně neporadila. jinak ostatní lidi sem vždycky brala velmi skepticky. JV: hm. em sem se ptal, jakou roli hrál film v životě, nebo mezi dalšími kulturními aktivitami vaší babičky, tak ste řekla, že poměrně vysokou, u vás to bylo jak? byl pro vás film důležitý? MM: no, JV: důležitější než třeba četba knih nebo chození do divadla? což asi ano, protože ste řekla, že ste, nebo tak ňák sem vydedukoval, že ste asi do kina chodila radši než do divadla, ale... MM: no to bylo daný tím, že, to kino, to divadlo bylo takový prostě svátečnější, a tam je to všecko tak bezprostřední, JV: divadlo že bylo sváteční. MM: divad- divadlo bylo svátečnější,
Miloslava_(1925).txt
JV: to je dobře. ale ještě teda předtím než ste se odstěhovala, mimo Brno, tak v této době toho dětství, puberty, dospívání, tak v téhle době to kino hrálo jakou roli, bylo to důležité? MM: no, bylo, bylo. já sem se vždycky na to kino strašně těšila.
Miloslava_(1925).txt
JV: jasně. že ste viděla ještě, že ste byla na filmu, který by byl němý nebo už si pamatujete jenom zvukový filmy. MM: ne, ne, ty si nepamatuju. to už neběželo, když já sem začla chodit do kina, tak to už všecko, JV: všecko bylo zvukové už. MM: všecko bylo zvukové, všecko. JV: takže třeba ani filmy, kde by byl doprovod na klavír, MM: ne, ne, to sem neviděla. ale, ale bývaly v té Lucerně ((Lucerna)) kdysi za mého nejranějšího mládí, tam opravdu ještě, sice se mluvilo, ale někdy tam býval ještě stával bokem klavír a ten na to něco hrál, jako doprovod k tomu. JV: takže ten film byl zvukový. MM: ten film byl zvukový ale ještě JV: ale zároveň, MM: ano. JV: zároveň [tam byla ta produkce] MM: [ano, protože] protože to, tak jak dneska máte ty filmy podbarvený tou hudbou prakticky pořád, tak tam, tam to nebylo tak, jo, čili tam jako třeba před tím filmem a předtím, to bylo vlastně tam jenom mluvilo, ale ten zvukový doprovod nebyl. tak on tam opravdu, taky sem si až teď na to vzpomněla, bývalo to tam, jo, klavír, JV: to trvalo tak do kdy, jak dlouho si to ještě pamatujete? MM: no tak to bývalo jenom, já nevím tak, do těch deseti let mých, potom už ne. JV: to znamená do roku třicet pět. MM: třicet pět.
Miloslava_(1925).txt
JV: pamatujete si třeba za války, předpokládám, respektive ke konci války, že by už nějaký film byl kolorovaný? barevný? MM: no dyť já vám říkám, já sem viděla filmy se šírly templovou ((Shirley Temple)), kde konec toho filmu byl barevný, ale vopravdu, tak jak vy to říkáte, já nevim jestli to existovalo už tehdy, ale to vypadalo skutečně jak ty kolorovaný fotografie.
Miloslava_(1925).txt
JV: hm a viděla ste teda současně s tou šírly templovou ((Shirley Temple)), to bylo teda ještě před okupací, MM: ano, ano JV: to znamená v těch [třicátých letech. na konci třicátých let.] MM: [ano, ano, ano, ano] JV: hm MM: no to byl dojem tehdy, to sme byli úplně unešení.
Miloslava_(1925).txt
JV: em, bylo důležité z jaké byl ten film země? jestli byl z Francie nebo z Německa, z Ruska, z Ameriky, třeba, možná ani ne tak pro vás, ale třeba pro tu vaši babičku, myslíte že to bylo důležité? MM: já myslím že ne, ale my sme většinou chodily to byly samý český filmy. JV: český filmy. MM: samý český filmy. JV: nelákalo vás třeba jít na americký film. MM: no ty s tou širlejkou ((Shirley Temple)) byly, to byly americký filmy, ale jinak si nevzpomínám, že by s tou babičkou že bysme něco takovýho a tehdy těch českejch filmů byla strašná spousta. tak sme stačily akorát chodit tak, <protože to ani člověk nestačil> na ty filmy chodit.
Miloslava_(1925).txt
MM: no mně se, mně se líbily filmy, bylo spousta filmů, kde to byla vlastně zfilmovaná ňáká, obsah ňáké knihy. JV: hm, adaptace. MM: adaptace. a mně se líbily filmy, kde opravdu to odpovídalo mým představám. třeba Babička, ta byla zfilmovaná několikrát, ale, ta první Babička, s Terezou Tanskou ((Nataša Tanská)) a s Brzkovou ((Terezie Brzková)), to byla nejlepší Babička jaká opravdu byla, tak sem si to opravdu představovala. ty ostatní filmy, ty Babičky, už mě to zklamalo, to už nebylo ono. JV: to už [nekorespondovalo s vaší fantazií při četbě knihy.] MM: [ano, ano, ano, ano,] čili, já sem měla ráda takové ty adaptace ňákých těch, nebo i byly filmy, že to byly divadelní hry a bylo to udělaný jako film, tak ty se mně velmi líbily, ale jenom tehdy, když to opravdu odpovídalo těm mým představám. JV: což je někdy docela těžké, každý člověk má asi [představu trošku jinou.] MM: [no, proto] kdysi se mně stalo, už si nevzpomínám co to bylo, že sem napřed viděla film a pak sem si přečetla knihu, a to bylo báječný, protože já už sem měla ty představy z toho filmu. JV: a to ste dělala záměrně? MM: záměrně, jo. JV: záměrně. a vy ste si nezkazila ee zážitek z toho filmu. kdyby ne nedej bože ste [měla] MM: [ne] chtěla sem zkusit jaké to je. a opravdu potom když sem to četla, tak sem viděla, JV: tak se vám zobrazovaly ty, ty obrazy, které ste viděla v kině, hm. a myslíte, že vás to třeba nějak neochudilo? protože to už byly jako obrazy, které vlastně byly dopředu někým [vyrobený.] MM: [já myslim] že ne. ve většině případů to bylo obráceně. a já už sem nějakou představu měla, a teď když se to, mně se ten film líbil i tak, ale když se to neshodovalo s tou mou představou a když sem viděla třeba, jak sem mluvila o té Babičce ((Babička)), několik těch zfilmování, tak prostě nejlepší byla, a zajímavý je, že co sem mluvila se známýma, jo, potom už jak dospělá, co sme chodili do kin, tak sme se vo tom bavili, tak většinou sme měli stejný názor. čili to asi nebylo jenom že byl to byl můj názor, ale, ale prostě něco bylo udělaný tak, že to skutečně odpovídalo představě spousty lidí. JV: ee dobře, tak tohle je určitě zajímavá věc, ale ještě teda, ňáké další kritéria pro dobrý film, byly by? třeba em ve zpracované látce, když teda odhlédneme od těch adaptací, filmy, které neměly předlohu nebo ste třeba neznala, nečetla, ale jenom film sám o sobě, který ste viděla, tak ten by splnil, musel splňovat nebo splňoval jaká kritéria, aby pro vás byl dobrý. MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo zůstalo v paměti tady to. ale to už to už sme něco teda vo tom, něco málo sem vo tom věděla, ale né moc. ale opravdu to byly, no, půs-, moc, potom když už sem byla, když už sem měla tak, těch dvanáct třináct roků, tak už mě moc nebraly takové ty limonády, víte, JV: jo MM: já sem jak byla ta červená knihovna, já sem to v životě nečetla, já sem si přečetla jednu a to mně stačilo nadosmrti. JV: a čím myslíte že zrovna tehle film vám utkvěl v paměti tak moc. MM: no, ti herci byli teda vynikající, potom to je, to je, po tom Napoleonovi to je prostě vždycky něco vynikajícího, drama něco takového, JV: hm MM: no a samozřejmě asi taky výprava, na tehdejší dobu. JV: a co se týče třeba žánrů, upřednostňovala ste nějaké žánry víc? MM: no, ani ani ne, ale neměla sem ráda takový ty limonády, který nic neříkaj. JV: em limonády sou ve vašem pojetí romantické komedie. MM: ((smích)) nemusí to být komedie, <může to být aj vážný>. ale takový kde se prostě JV: banální. MM: banální, správně, banální. to teda to mě nebralo. JV: vy ste si vy ste si připadala uražená jako divák. MM: ano sem si říkala, takový pitomosti, na to se nemusím dívat. JV: hm ale jinak co se týče třeba drama, detektivka, [romantika,] romantická komedie MM: [no tak] no vždycky sem měla raději drama nebo detektivku něž tu romantickou komedii, měla sem prostě ráda, když o něco de. JV: když je to spíše podáváno v té vážnější rovině. MM: ano, ano. JV: ale zároveň říkáte, že ste apriori ne, neodsuzovala ani [romantickou komedii nebo komedii] MM: [ano, ano, ano] JV: šla ste na nějaký film vícekrát? pamatujete si, že byste, že se vám tak líbil, že byste si řekla, že ještě ho musíte vidět a šla ste na něj jednou, dvakrát, třikrát. MM: ne, no v tehdejší době ne. JV: ani s babičkou ani bez babičky. MM: ani s babičkou, no bez babičky už <vůbec ne> ((smích)) JV: né tak rozumíte, už ta čtyřicátá léta, už ste chodila sama] MM: [ne ne ne, to to si nevzpomínám]
Miloslava_(1925).txt
JV: a em sportovala ste? MM: normálně, plavala sem, lyžovala sem, bruslila sem, JV: sem se ptal na ty volnočasové aktivity, kromě tedy těch kulturních, [tak tak jestli ste ten čas trávila ještě nějak jinak] MM: [ano, ano, ano, ano] no třeba hodně sem chodila bruslit, protože my sme bydleli v té Masarykově čtvrti, a tam eště dodneška ještě v zimě je tam o dva stupně chladněji než tady ve městě, jo a tehdy to bylo zvlášť, a tam bylo, jako je Vaňkovo náměstí, tak tam bylo kluziště, přírodní, Helgoland, tedy teda tam byl led vždycky. takže sme chodili pravidelně bruslit. JV: třeba na výlety ste chodila? MM: jo jo, na výlety sem chodila, na výlety sem chodila s mým tatínkem a s mou babičkou, páč maminka <vodmítala chodit> a to sme chodili moc, ježiš, to sme, já se pamatuju ještě třeba v Králově Poli, tam jak je semilaso ((Semilasso)), tam byla konečná, smyčka a vod tamtud se na Vranov, na Soběšice, jo, to se všude chodívalo pěšky. JV: dávala ste těmto aktivitám volnočasovým em třeba přednost před kinem? MM: ne, já sem nedávala ničemu přednost. já sem, prostě třeba v létě se víc chodilo. JV: takže by to bylo tak, že třeba, dneska ste měly jít s babičkou do kina a vy ste, najednou vám vyvstal v programu další možná aktivita, jako alternativa, takže byste ji možná upřednostnila a šla radši nějak na výlet, nebo někam hrát volejbal, MM: ne, to se mně nikdy nestalo. vždycky sme to měly tak rozdělený, že sme věděly, že tehdy to a tehdy to. JV: takže MM: to babička zas neplánovala tak, že když se vědělo, že půjdeme třeba na lyže nebo tak něco, tak babička nenaplánovala kino. JV: neměly ste to tak s tou babičkou, že byste měly třeba jeden den v týdnu jako váš, že byste třeba chodily každou středu pravidelně do kina. MM: no, no, my sme chodívaly v sobotu. JV: v sobotu ste chodívaly. MM: v sobotu sme chodívaly. JV: každou sobotu ste chodívaly. MM: ano JV: hm a v rámci pracovního týdne? MM: ne JV: ne, hm MM: ne JV: mě právě zajímá vlastně kdy ste chodily vlastně v tom týdnu. MM: no protože ono se, ono, já si vzpomínám, že asi jednou nebo dvakrát sme šly a ono bylo to kino poloprázdný.
Miloslava_(1925).txt
JV: ještě teď, když se dostanu k tomu samotnému představení, pamatujete si, kromě přestávky ((smích)) ještě nějaké další jiné věci, které byly na programu? třeba týdenník, reklama, ňáký kratší film, předfilm. MM: a víte že já si vůbec nevzpomínám, jestli ňáký týdeníky tehdy byly ((smích)) [když sem byla jako dítě] JV: [ty byly až za války] teda. MM: no tak to nebylo nic, to se rovnou začal promítat ten film. JV: když ste chodila s tou babičkou v těch třicátých letech. MM: ano, to se rovnou začal promítat film. JV: a když ste mluvila vo těch přestávkách, tak ty byly, že ten film se uprostřed přerušil, MM: ano JV: byla pauza, MM: ano JV: nevím jak dlouhá, pět deset minut? MM: ano JV: a pak se to dopromítalo. MM: běželo to dál, ano. JV: a to bylo pravidelně nebo jenom občas. MM: no, ze začátku to bylo pravidelně. já si myslím, že to bylo z nějakých technických důvodů. JV: a pak už to teda ten film byl celý, pak už se nepřerušovalo. MM: celý, ano. JV: a to bylo tak zhruba od jaké doby? v jakých letech? MM: hm, to nedovedu vodhadnout. JV: takhle, chodila ste už na gymnázium nebo třeba ještě na obecnou školu. MM: no JV: bylo to pozdějc? MM: no, ne ne ne, to určitě když sem chodila na gymnázium, tak už to nebylo.
Miloslava_(1925).txt
JV: ňáké reklamy třeba ještě? byly před filmy? už třeba i ještě za toho protektorátu nebo těsně před válkou? MM: no tak za toho protektorátu ne, ale mám pocit, že před tou válkou ještě jo. že někdy bývaly reklamy. JV: a ňáké krátké filmy? kraťasy? MM: hm JV: že třeba by ten program byl složen z krátkého filmu, jakožto předfilmu, MM: a pak JV: a pak toho hlavního filmu na který ste šla. MM: no tak málokdy, ale taky někdy ten krátkej film byl. ale ty reklamy bývaly, ty reklamy bývaly. JV: foršpan. foršpan byla vlastně něco jako trajler ((trailer)) dneska, krátká ukázka z filmu, který se bude uvádět v dohledné době. MM: to ne. JV: nepamatujete se. MM: to nebylo, to nebylo. JV: tyto doprovodné části programu, aspoň trošku vás zajímaly? nebo to bylo pro vás jenom jakoby to nutné zlo, co musíte teda vidět, jako třeba ten předfilm, a až se dostanete k tomu filmu, na který opravdu ste šla? MM: no, podívala sem se na to, ale šlo mně vždycky o ten hlavní film. JV: jestli vás to bavilo třeba jenom to sledovat, na to se ptám. MM: no tak mě baví všechno ((smích)) JV: ((smích)) takže to nebylo jenom jako nutné zlo. MM: ne ne ne. JV: bylo to pro vás zajímavé. MM: ne, všechno, všechno je zajímavé, všechno, co člověk vidí a co se dozví, je zajímavé.
Miloslava_(1925).txt
MM: [jé, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))] JV: je [to tak,] MM: [to bylo krásný]
Miloslava_(1925).txt
Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), ale ten teda, to byla nádhera a vidíte, ten sem viděla aspoň dvakrát nebo třikrát. JV: no vidíte. MM: teď jak sem si na to vzpomněla. JV: s babičkou. MM: ten sem viděla, to byla nádhera, nádhera. JV: vzpomněla byste si kde, kde ste ho viděla? MM: no v té Lucerně ((Lucerna)). JV: takže to byly ještě ty třicátý léta [s babičkou] MM: [ano, ano] to byla krása teda.
Miloslava_(1925).txt
JV: vzpomněla byste si, co třeba pro vás ten film znamenal, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), proč se vám tak moc líbil? MM: no, tím pádem, že to bylo malovaný, že to byly obrázky, bylo to tak zidealizovaný všechno, no bylo to krásný, no nebylo, no v tehd- tehdejší době takový filmy, tak jak dyzny ((Disney)) dělal, tak
Miloslava_(1925).txt
JV: hm. takže ste říkala Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byl silný zážitek pro vás. MM: ano, ano. to byl teda vopravdu jeden z nejhezčích filmů. JV: to vám mohlo být tak kolik? já se podívám, počkejte, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tady mám, Sněhurka byl rok (.) já tady Sněhurku nemám, ale tak ta Sněhurka mohla být polovina třicátých let, no, to vám mohlo být kolem těch deseti. MM: deseti, no. JV: jedenácti. jo, Sněhurka, no, tak to vám bylo víc, Sněhurka byla rok třicet sedum, přičemž tady v Brně se promítala v roce třicet osm, takže těsně před válkou [takže vám bylo tak třináct.] MM: [no ale to bylo krásný.] no, ale bylo to teda nádherný. JV: hm MM: bylo to nádherný.
Ctirad_(1931).txt
JV: a zeptala bych se na první otázku, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina. CN: která byla první, to nevím. ale jakej byl můj první pocit nebo úchvat filmem, to byla širly templ ((Shirley Temple)) samozřejmě, byť nevim, jak se ten film menoval, ale eště si některý scénky dovedu představit, to asi sem vplul do takové všeobecné sentimentální reakce, dojem- dojemná fabule toho filmu ňáká, JV: hm CN: kde ta holčička měla takovou skleněnou kouli, kterou když pohnula, tak padal sníh, ale vono to vybavovalo ňáký, ňáký její smutný nostalgický vzpomínky na něco, na domov nebo na něco, co prostě už postrádá, JV: hm CN: takže tohle to byla, bylo to takový, takový opravdu, taková jemná emotivní jaksi stimulace k tomu, zamejšlet se nad nad ňákým sirotkem, nebo nad takovou ňákou existencionální situací dítěte bez bez opory, JV: hm CN: bez budoucnosti nebo tak. to si nejsem, dokonce vim, kde sem to viděl. to bylo v kině dnes neexistujícím teda. JV: a ve kterém víte? CN: vím. to se menovalo kino Central, a bylo to na náměstí Svobody. JV: hm dobře. a to [bylo] CN: [a to byla] jedna, a druhá taky, taky americká zřejmě, záležitost byl nějak- nějaká asi dysnyjovka ((Disney)), byla to pohádka o vlku a kůzlátkách. to byla vůbec první groteska, kterou já sem viděl, a byla vydatná, dokonce ještě si pořád pamatuju ňákou písničku, kterou tam zpívali, a muselo to bejt teda, no že by to bylo dabovaný, to by snad nemohlo tehdy, to ne. ale ta písnička byla Dej si pozor na vlka, ta melodie se mi pořád ještě dokáže vybavit. JV: hm CN: možná že tam byla aspoň nějak ta ta, ta píseň v nějakým překladu. to prostě sou záhady, který já už nedokážu dneska, JV: hm CN: spolehlivě em vyložit, nevim. JV: hm dobře. CN: a bylo to teda opravdu v tom období na něž se ptáte, do těch mejch deseti let. em to byla ještě vlastně první republika myslím. JV: dobře. a myslíte, že tyhlety filmy vás nějak ovlivnily? nebo měly na vás nějaký... CN: no em jistě jo. i to, že si je pamatuju jaksi je to, vyvolává to ve mně nějaký estetický resonance, že, a a právě zase ta první věc, o níž sem tady mluvil, s tou holčičkou širly templ ((Shirley Temple)), to jaksi zase vyvolávalo zase takovej, dispozici k solidárnímu cítění vůči někomu kdo, kdo trpí. samozřejmě že to bylo velice velice teda tak efektně uděláno, aby to právě to dojetí vyvolávalo u diváka, ale jo, já myslím, že to byla jistá etýda ((etuda)) takovýho empatickýho em pohledu na, na svět. JV: a myslíte, že to třeba bylo populární i mezi vašimi kamarády tyhlety filmy? CN: to určitě jo. určitě. JV: a třeba ste si o tom nějak povídali? nebo... CN: těžko říct. a potom do těch deseti let, to asi ňáký takový rozhovory, to to bývaly jenom takový bodový, že jo, JV: hm CN: že sem včera někde byl tak, ale aby se šlo do ňáký analýzy nebo, nebo ňáký takový posouzení věcný, to sme asi nevedli. pravděpodobně s rodiči, možná sem vo něčem takovým musel mluvit, to určitě jo, JV: hm CN: jináč se u nás doma, zejména s maminkou sme vedli rozhovory, jakýsi její komentáře, nebo, JV: hm CN: nebo vysvětlení, asi sem taky hned všemu nerozuměl, protože vopravdu to byly jedny z mejch prvních filmů, na ty úplně první si nevzpomínám, možná e to byly tyhlety, JV: hm CN: a že to chtělo ňákej takovej interpretační eště po- pokus od maminky. JV: a ona vám třeba nějak doporučovala filmy? CN: to je všecko možný, ale to už si ne- nevybavím. to si nepamatuju. snad se najde někde někdo starej, kdo eště taky něco o tom, kdo by si pamatuje více. zejména tam, kde by se v rodině na filmovou kulturu kladl důraz. u nás myslím že to byla jakoby taková trošku samozřejmá spontánní věc, která se moc nepromýšlela, JV: hm CN: nebo nevyhledávala em ňákým systémem, kterej bychom si stanovili. JV: hm a teďka bych se zeptala na to, když ste byl na těchto filmech, na které si teďka vzpomínáte, tak s kým ste tam byl, jestli si na to vzpomenete. CN: ano, to sem určitě byl s maminkou. JV: hm CN: v tomto věku sem chodil asi nejvíc s maminkou. tatínek měl takový trošku mimo rodinný zájmy, a em jaksi odbočky, ten myslím že se mnou do kina nikdy nešel, on taky myslím, vůbec nevím, jakej von potom, tos to brzy zem- teda se zastřelil přesně řečeno. em jestli něco četl nebo jestli měl ňáký jiný kulturní em dřívější zkušenosti, to nevim. byl to spíš takovej úředník, kterej si hleděl své práce, velmi spolehlivě v tom oboru, ale, ale matka pěstovala spíš teda múzy, JV: hm CN: v takovým lidovým smyslu. JV: em a teďka bych se zeptala, vy už ste mi to vlastně částečně říkal, em jak často ste do těch svých deseti let chodil do kina. jestli to tedy bylo taky jednou měsíčně, nebo myslíte, že to bylo jinak? CN: do těch deseti let si dovedu představit, že to nebylo jednou mě- že to bylo trošku řidší. JV: hm CN: opravdu myslím že teda, právě to toto byly filmy vyloženě dětský, myslím že na takový filmy, který zpravidla sou určený em obecnému diváctvu, že tyhlety filmy pro dospělý že, že prostě nenapadlo maminku aby, aby mě ňák takhle k nim otevřela cestu.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm, a takže tady v tom dětském věku ste chodil do kina jenom s matkou, nebo i třeba... CN: určitě jenom s matkou. JV: jenom s matkou. hm teďka bych se zeptala em která kina ste navštěvoval. říkal jste ten Central, jestli si vzpomínáte [ještě] CN: [ale] zrovna ten Central není typickej. my sme bydleli na Tučkově ulici, em jestli vám to něco říká, je to je to tak v ose se sokolským stadionem bývalým, ovšem na druhé straně té ulice sme byli, v (takové) začínající tehdy začínající části, a vod tamtud bylo nejblíž do dvou až tří kin. em dneska se všecka menujou jinak respektive neexistujou už. myslím, že nejbližší mně bylo kino Stadion. JV: hm CN: nemusim říkat, kde bylo, to asi máte všecko už v tech materiálech. JV: hm CN: nejbližší i nejenom místně, ale i takovým jako atmosférou nebo i zvykem. JV: hm CN: toto bylo naše kino prostě. takže ňákej pravidelnější kontakt tam musel bejt, páč tam sem se cítil prostě vysloveně jako ve vlastním prostředí. druhý bylo Studio. JV: hm CN: to víte kde je, že, JV: ano. CN: na Cihlářské Art kino, a předtím bylo Metro. JV: hm CN: což je Městské divadlo dneska, že. JV: ano. CN: tak tam sme to měli blíž, blízko, a takovou solidností to trošku odpovídalo takové té středostavovské em úrovni, na které my sme se chápali. JV: hm CN: ale že bych jako vůbec nikam jinam nešel, tak ten Central, to je opravdu, tam byly ty dětský moje vzpomínky, nevim jak sme zrovna tam na to připadli, taky vůbec nevím, jestli to tak bylo, že že ty filmy byly vyhrazený jenom pro určitý biografy, em nevim, to nedovedu říct.
Ctirad_(1931).txt
JV: em dobře. tak teďka bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na film a kina. vy ste říkal, že ty teda moc em že to moc jako neřešili, že to brali jako samozřejmost. CN: asi jo. asi jo. teda tatínkův názor neznám vůbec, myslím si, že ani nevzpomínám že bych, že by někdy byl do kina šel. to neznamená, že nešel, ale, já to tak trošku naznačil, von měl nějaký ještě jiný citový zájmy mimo, mimo em manželství s mou maminkou. JV: hm CN: takže je možný, že tam se třeba dostalo víc i těchto em náplní, ale doma teda nebyl ten, kdo by to nějak inicioval nebo s náma o tom hovořil, kdo s náma šel někam, takže to byla maminka, já jinak netušim, co teda vedlo k výběru em těch filmů, a zejména v tom období do těch deseti let, jediný, co si pamatuju, sem teď řekl a nemám už žádnou em interpretací dál k tomu. JV: hm takže s maminkou ste vlastně hovořili o těch kinech, nebo o těch filmech, CN: to ano, to ano. nevim, jestli to bylo pedagogicky míněno, vona teda víc se mnou promejšlela muziku. JV: hm CN: potom posléze teda mě na ten klavír od první třídy myslím nechala vyučovat, a tak, takže tam se soustředila její snaha ze mě něco vytlouct, a tak tam to to byla pravidelná abonentní teda účast na koncertech, JV: hm CN: a jak se to slušelo v takové té měšťanské společnosti na ty opery sme chodili. nevzpomínám si, že by maminka šla třeba na činohru. em to, to taky může něco říkat, ten film teda nahrazoval asi dramatickou oblast vůbec u ní. JV: hm CN: no a u mě teda patrně tak taky, no.
Ctirad_(1931).txt
JV: hm dobře. em tak teďka bych se vrátila zase zpátky k tomu dětskému věku, do těch vašich deseti let, a em zeptala bych se, co pro vás ten film znamenal. vy ste říkal, že na vás zapůsobily ty dva filmy, které ste viděl, a že si pamatujete tu písničku, tak třeba jestli ste si ji zpíval s kamarády nebo sám. CN: spíš sám. dodneška sem schopen si kousíček tý písničky zpívat, jo. em a divím se fakt, že teda česky, no, a možná že tam byla jinak určitě ty hlasy to byla americká angličtina, teďka si tak uvědomuju, že, to bylo pro mě velice podivný jak tam ty zvířata, jakým způsobem mluví, takovým huhňavým hlasem, ale ta písnička, ta byla Dej si pozor na vlka, tak to prostě byla taková jednoduchá melodika, že mně uvízla jako, takovej vzorek toho melodickýho jakýhosi teda, řekněme i vlas- vlastní takový fantazie, protože to bych mohl i zazpívat, ale není k ničemu potřeba, abych, abych to zapisoval jako noty, že. JV: hm a třeba pamatujete si víc písniček, nebo jenom tady z toho filmu? CN: já si pamatuju řadu písniček třeba i z divadla, ale to už je jiná oblast zase. tady byly dva kašpárci, dvě divadla kaš- dospělých kašpárků, ne jenom loutková divadla, a tak u jednoho taky, dneska sem si zrovna vybavil takovou jednu písničku, taky podobně elementární melodicky jednoduchou chytlavou, pro děti, tak zřejmě sem si písničky pamatoval, takže v tomto smyslu ta groteska neměla ňákou výjmečnou em pozici, ale další písničky z filmu asi nebudu vědět, to bych si nevzpomněl. JV: hm dobře. a ještě bych se zeptala, jestli ste třeba em si s kamarády hráli na to, na ten film, na ty scény z toho filmu, nebo jestli vás to nějak inspirovalo k dětským hrám, nebo vás to nějak ovlivnilo k něčemu. CN: em myslím že ne. JV: nebo třeba abyste napodobovali hlavní hrdiny v oblíkání, v chování, CN: ne, ne, to mně připadá, že by mně bylo hrozně vzdálený takhle, a ani myslím že ta naše klukovská společnost, ne to mohl být náhodnej podnět ňákej, ale ne nevybavuju si to. JV: hm CN: ne JV: a eště bych se zeptala, to už sme částečně zodpověděli, em ale jestli byl pro vás v tomto věku film důležitý. jestli pro vás hrál nějakou významnou roli. CN: asi ne. ne. řekl bych že že to, tak jako si asi nevybavuju funkci rozhlasu, v tom věku, tak si taky nevybavuju ňákou zvláštní důležitost filmu pro mě, ale ale byl tam prostě, jako, JV: hm CN: možná že je důležitý protože to bylo tak samozřejmý, jaksi, JV: hm CN: že sem to ani tohle nevnímal jako samostatnou otázku, ne ne, myslím že ne. vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do, až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát, JV: hm CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.
Ctirad_(1931).txt
JV: a před válkou třeba na americké nebo anglické, francouzské, CN: jo, King Kong myslím, to to byl ňákej takovej film vo orangutanovi, JV: hm CN: em tam sem, tam sem byl, ale myslím jako nevědomé dítě, takže, i když teda to muselo bejt hrozně zajímavý, tak vím jenom, že rodiče si o tom povídali, nebo že v příbuzenstvu se vo tomhle filmu právě mluvilo jako americkým filmu, nebo o zahraničním ňákým víc, kromě těch grotesek, a té širly templ ((Shirley Temple)), což byla hraná věc, nevim.
Jiri_(1924).txt
před válkou to si pamatuju, že, jak sme promítali tady junion pejsifik, Union Pacifik ((Union Pacific)) se to psalo, to bylo vo tý tam stavbě tý železnice přes teda celou Ameriku severní, to byl teda bezvadnej film, to si pamatuju, [to teda] LS: [a to] se tady v Brně promítalo? JN: to se promítalo eště v Telči.
Jiri_(1924).txt
JN: jo, a no a dyš tady v Brně, to sem chodil dost často do kina, tak tehdy napřed se promítaly i americký filmy a em pak vypukla válka em první
Jiri_(1924).txt
LS hm a když se ještě teda vrátíme do té Telče vlastně, tak tam ste říkal, že tam bylo taky kino. JN: no tam bylo, tam bylo v sokolovně tam se menovalo Městský kino v sokolovně no a tam ty zaměstnanci tam byli asi dva tak, cvičilo se v pondělí a ve štvrtek mám dojem a v sobotu v neděli a případně eště někerej den se hrálo kino a to tam narovnaly židle do toho a... LS: hm. JN: někerý ty židle měli spojený, že se to šouplo takle, tak tam se chodilo do ki- kina to takle vobyčejně to se složilo na to no a vešlo se tam hodně lidí a pak pak jak sem chodil do Sokola, tak já sem měl kino za korunu nebo za padesát halířů, čoveče. LS: tak to bylo pro vás... ON: no jó, tenkrát pak peníze nebyly, to víte, to, my sme měli, matka musela splácet dluh na barák, jo to em hm pač dyš otec umřel, tak sme neměli tolik úspor a em teďka dcera chodila do školy v Brně, brácha chodil na chemii v Praze, pak dyš zavřeli školy, tak teda em sme slyšeli jak se flákal po různejch podnikách, byl ve Zlíně a tak. LS: no... JN: ((smích)) to nebylo to lehký. LS: to se nebylo lehký udržet na studiích. JN: [no jasně] LS: [no] a jak často ste chodil do toho kina v té Telči, dyš ste tam byl? JN: no jak to bylo možný, to prostě, prakticky na každý kino ale em dyš sme em dyš sme věděli někde předem, že je to blbý, no tak se tam nešlo,
Jiri_(1924).txt
LS: tak se vrátíme teda k tomu kinu, em s kým ste chodil do toho kina? JN: s kamarádama. LS: tady v Brně. JN: tady v Brně [s klukama, jo, to]
Jiri_(1924).txt
LS: [tady v Brně s kamarádama], a když ste byl v Telči tak... JN: v Telči, tak taky s kamarádama. LS: taky s kamarádama. JN: ( ) co sme byli známí.
Jiri_(1924).txt
LS: uplně jinak. a dyš ste se zmínil, že v té škole teda em byl přísný katolický, tak třeba ve škole k těm filmům měli nějaký postoj? ať už pozitivní nebo negativní? ze strany kantorů a tak dále? JN: em my sme měli jako třídního sme měli Františka (Navaru), von ten ten toleroval všecko, jo, to byl bezvadnej chlap. LS: myslíte v té Telči. JN: v Telči, jo,
Jiri_(1924).txt
JN: to sme em sem tam něco ňákej dětskej film, jo, ten první to to si určitě pamatuju teda toho polního maršálka ((C. a k. polní maršálek)), jo. LS: hm. JN: to to byla ohromná, to byl první ozvučenej film to to víte s Burianem ((Vlasta Burian)) a pak em a ten my sme toho třídního nahoru tak byl to byl velice tolerantní chlap, my sme mohli jít s povolením kantora, jo, takže. LS: do toho kina? JN: do kina vůbec jako, abysme si a poněvač protože to narušuje naší výchovu třeba, jo, ale tak s povolením ((smích)) LS: no ale byl byl ten film přístupný vůbec mládeži? céká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))? JN: to já nevím ale... LS: nebo v kolik se promítal vlastně? JN: večír normálně. Ls: že tam vlastně malé děti ani po té devatenácté... JN: ne, to tam nešli, voni ne, to voni ne. LS: tak jak ste sem tam dostal? JN: to už já sem no no to ten maršálek ((C. a k. polní maršálek)), no tak to to už bylo to mi bylo rozhodně dvanáct asi. LS: jo jo. JN: já sem tady byl do štrnácti, skoro do patnácti let, ve škole, em sem em pak sem šel do do Brna no.
Jiri_(1924).txt
JN: ne. my sme chodili a vim, že na ty dětský, že jo, to byla Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) taky a takovýdle a pak ty grotesky, no tak to byly takový srandy a j- to bylo...
Jiri_(1924).txt
LS: tak to se dá i zpětně zjistit a em eště by mě zajímalo, jestli pro vás bylo důležité, z jaké země ten film pochází. JN: no přirozeně, to em to em jak byla na na na ty americký se chodilo už, no tak nám se líbily stří- střílení a todle, že jo, a potom se to zarazilo, no tak byly německý,
Jiri_(1924).txt
JN: a Američani, ty skutečně až do toho prosince štyrycet štyrycet jedna teda se intenzivně promítaly americký filmy tady.
Jiri_(1924).txt
LS: no to as- no to určitě. kolikátej je tam rok napsaný, tam tam není rok asi ale to mohla být tak polovina třicátých let. JN: no to to sem asi viděl a možná načerno sme tam chodili, nás tam nechtěli pouštět, že sme mladý moc, v Telči. LS: a jak ste to dělal, když ste se chtěl dostat do kina načerno? JN: no, tak to se třeba em se tam na chvilku nahrnul někerej se tam podfouknul, no, a bylo to, no.
Jiri_(1924).txt
že jo, Sněhurka a sedm trpaslíků, to bylo... LS: ten ste viděl? Sněhurku ste viděl? JN: no jó ten sem viděl a to, teďka mám dojem, že to bylo to bylo em barevný, že jo. LS: mhm. JN: no, americkej barevnej film, tak ten byl eště před... LS: ten je z roku devatenácet třicet osum, Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). JN: no ten byl před tím, před tím německým t- em před tím před... LS: před baronem Prášilem ((Dobrodružství barona Prášila)). JN: před baronem Prášilem. LS: určitě no a tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste kde viděl? JN: tu sem viděl v Telči. LS: v Telči taky, hm. JN: to sme, se nám velice líbilo
Libuse_(1928).txt
KH: ehm, a vy ste mi říkala, že ste chodila vlastně dřív pravidelně do kina. můžu se zeptat, odkdy zhruba? LN: chodila. to jak jsem byla v Brně, jak sem studovala gymnázium, tak sem chodila skoro každou sobotu. to sem chodila, protože sme bydleli na té Grohové a nejblíž to bylo jednak na ten Stadion, no ale to bylo jako, tam by, to už sem tam pak nechodila. tam byly dětské filmy, jo, ten Pepek námořník a Sněhurka a sedm trpaslíků, takže to sem tam chodila, to vím, že vstupné stálo asi korunu nebo tak.
Libuse_(1928).txt
KH: no, a když si vemete jako dětskou zkušenost, když ste tak do těch deseti let, jestli ste byla v kině nebo jestli si vzpomenete na svou první návštěvu kina jako vůbec? LN: no to si vzpomínám, to bylo, to sem seděla skoro v první řadě, že, a přišla sem tam, já mám dojem, že to nebylo ani, ty lístky nebyly ani očíslované, prostě to bylo podle té ceny, že. tak za tu korunu, to byly ty nejlacinější, to byla první, druhá, třetí nebo čtvrtá řada, podle toho, když sem přišla brzo, tak sem si sedla, že jo, trošku dál, ale jinak to nebyly, to byla vstupenka, ale která neměla ani číslo sedadla a tak, tam bylo hodně dětí, že jo, tak ( ) KH: a jak často ste jako dítě chodila? LN: no to sem chodila tak, nejmíň tak jednou za týden a to bylo obyčejně v sobotu, protože ve všední den sem ani nechodila. ale pak v sobotu nebo v neděli to tam hráli pro ty děti. KH: hm LN: takže, KH: a doprovázel vás někdo? LN: no, to totiž že sme bydleli blízko toho Stadionu ((Stadion)), takže sem chodila sama. to sem tam ještě shodou okolností na té Kounicové hned skoro naproti Stadionu ((Stadion)) bydlela moje sestřenice, takže sme chodily kolikrát spolu, takže maminka neměla strach. to sem chodila, to bylo kousek, tak pět, KH: hm LN: deset minut do toho kina. jinak sem sama nikam nechodila, ale tady na to dětské, to sem chodila sama. KH: hm. a šli aspoň někdy s váma rodiče nebo bavili se s váma o těch filmech? LN: ne, to se ani, to já sem, o těch filmech, o té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince, ale o tom Pepkovi námřom ((Pepek námořník)), tak ten tam dělal jenom samý jako legrace, jo, ale tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sem vykládala mamince. to si živě pamatuju i dodneška jako. ale protože já jsem, naši mně četli denně pohádky, takže já jsem tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) znala skoro nazpaměť,
Libuse_(1928).txt
KH: hm, a teda když ste ještě jako děti, řešily se nějak filmy i ve škole? buď se spolužákama nebo třeba učitelé? LN: né, to ne to sme, o tom sme nikdy ve škole nijak, to si nepamatuju, že bychom o tom ve škole někde vyp-, mluvila nebo vyprávěla, ne. KH: hm, a jako dítě teda byl pro vás ten film nějak důležitý? LN: ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano, ale ten Pepek ((Pepek námořník)) to, to prostě sem brala jako legraci, jo? to sem se tomu smála, nebo to, ale nijak to ve mně nezanechalo. já si to živě takhle v paměti dovedu představit, ale to byly samý takový jako legrace, takže to na mně nenechalo ve mně celkem žádný takový pocity, ale ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ano. KH: hm LN: protože mně jí bylo líto, že jo a takhle byla smutná taková a ti trpaslíčci, tak to si...
Libuse_(1928).txt
a my sme s bratrem se. chodili spolu jen, když sme byli hodně malí. on mě vlastně hlídal, ano. i v té obecné, když sme někam šli, tak sem šla s bratrem.
Libuse_(1928).txt
ale potom on už se mnou nechtěl nikam. on měl svoje kamarády a já jsem třeba by byla ráda, později, když studoval, třeba, v té oktávě, já v septimě, on měl spoustu kamarádů, ale nechtěl mě s nimi nikdy vzít, jako. i když mu třeba říkali kamarádi, potom, jak už sem dorůstala, ať mě vezme s sebou, tak on mě s sebou nikdy nevzal. KH: hm, a s kým ste teda chodila do toho kina? LN: já sem měla spoustu kamarádek. u nás pořád někdo byl, jednak za tím bratrem kamarádi a jednak já sem měla ze třídy spolužaček, měla sem dobrou kamarádku.
Libuse_(1928).txt
KH: a pamatujete si před válkou? LN: a před válkou, to sem nechodila do těch kin. to sme bydleli potom v té Bítýšce a tam bylo kino, jenomže to bylo pro dospělý. tam se hrálo v sobotu a v neděli v sokolovně a tam pro děti, tam žádné kina nebyly.
Libuse_(1928).txt
KH: no a pamatujete si třeba už barevný filmy? nebo černobílý, barevný filmy, jak se tenkrát hrálo? LN: no, ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) už byla barevná. a ten Pepek námořník, ten taky už myslím byl barevný. ale jinak to bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli chodit na ty filmy
Libuse_(1928).txt
LN: to sem na ty dětské filmy, to sem chodila tak v sobotu, nebo když mně rodiče dovolili.
Zdenek_(1927).txt
JV: k tomu samotnému rozhovoru. začala bych dětskou šku- zkušeností, asi do těch vašich deseti let věku. eh a já bych nejdřív přečetla ten em část dopisu, který ste mi poslal, protože vlastně odpovídáte tím na em mojí hnedka první otázku, jaká je vaše první zkušenost s filmem. em takže z vašeho dopisu. první můj kontakt s filmem byl ještě v mém dřívějším bydlišti, ve Zbýšově u Brna. ZP: ano. JV: em, filmová představení se konala v místním hostinci, U Šaurů. em bylo to v malém sále, který sloužil i pro jiná, pro jiné účely. bály a tancovačky, schůze horníků, a tak dále. em, tak tady bych se zeptala, jak často se tam ty filmy promítaly, jak často... ZP: to si přesně nevzpomínám, ale myslim, že to bylo jednou týdně. JV: mhm, a který den asi? ZP: myslim, že to bylo v sobotu. JV: ehm, dobře, em tak já bych četla dál. bylo tam asi deset řad po deseti sedadlech a na vyvýšeném místě, kde při tancovačkách hrála dechovka, bylo ještě pár sedadel. em, byly to obyčejné skládací hospodské židle. promítalo se jedním přístrojem zezadu, na plátno, které se příležitostně stahovalo přes jediná okna, která vedla ze sálu na náves. prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl, em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík. moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl rok třicet dva? ZP: tak asi. JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě naše slečna vychovatelka. na ostatní filmy z té doby si již nevzpomínám. em, tak tady bych se ještě zeptala, jak často ste tam chodili? bylo to teda každou sobotu? ZP: ne, to bylo výjimečně. JV: výjimečně, mhm. ZP: to sem byl snad poprvní, tehdá, pak sme se teda přestěhovali, v roce třicet štyry sme se přestěhovali na Zastávku ((Zastávka u Brna)), a tam sice bylo aji teda kino jako se tam promítalo, ale tam sem myslim ani nikdy jako v na biografu nebyl, na té Zastávce. tam sme byli krátkou dobu, protože sme tam postěhovali v čtyrycátym em v třic- em štyryatřicátym roce na na em pra- o prázdninách sme se tam stěhovali a otec v lednu zemřel a my sme tam byli jenom do prázdnin, pak sme se stěhovali do Brna, čili já sem tam byl jenom rok. a že bysme byli někdy šli do kina, to si nepamatuju. JV: ehm, dobře. a vy ste tedy chodil tam, nebo byl ste v tom kině poprvé s tou svojí slečnou vychovatelkou. ZP: ano. JV: a bratr tam s váma byl taky, nebo... ZP: asi ano, ale nepamatuji se na to ((smích)). JV: dobře, a em, proč s váma chodila vychovatelka? ZP: tak, em, to víte, rodiče žili takovým dost společenským životem, em, čili na nás moc čas neměli, pořád byli někde na cestách, tak sme měli s- jak se řikalo teda slečnu k dětem, jo. JV: hm. ZP: byla už u bratra, potom dyš já sem se narodil, tak se starala vo mě. Byla, to můžu říct, moje skoro bych řekl první máma, protože mně dycky řikala, že dyš se naši vrátili někde z cest, tak sem k matce vůbec nechtěl jít, a ona se jaksi o mě starala celou dobu, aj dyš sem byl už potom jaksi na studiích a během války sem tam vždycky k ní jezdil.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a rodiče teda chodili do kina, vaši? ZP: moc ne. JV: moc ne. ZP: to se moc tehdá jaksi nenosilo, em, jak řikám, žili dost takovým společenským životem. já vim, vzpomínám si pořád, že u nás byli nějací hosté. hrálo se, hráli karty, hráli komondo, em, musíte si uvědomit, em, v em první republika, em tehdá to byla vesnice nebo městys, to už byl, to už si nevzpomínám, ten Zbýšov nebo ta Zastávka ((Zastávka u Brna)), tam byla společnost těch em inženýrů a těch kolegů otcových, a ty se scházeli dohromady buďto u nás, anebo někde jinde a žil se takovej dost společenskej život. to už dneska neexistuje ((smích)). JV: hm. ZP: a eště vám můžu říct to, že em nebylo žádný, že by se sešli a byli nějaký pilo se nějak moc alkohol nebo se nějak moc hostilo, vobyčejně se sedělo, (utkvělo mi), že kouřili, to vím, že tam bylo vždycky zakouřeno, ale esli se nějak moc pilo víno nebo nějakej tvrdej alkohol, to nevím, ale vím, že otec teda vždycky po jídle s matkou si otvírali sedmičku vína a tu dycky vypili. JV: ehm. ZP: pivo ne, víno pili. JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně vychovatelce. ZP: ano. JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na který jste šli. ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík, ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli, byl to němej film eště. JV: hm, a dál s váma teda už nechodila do kina, potom v tom Brně? ZP: v Brně ne, vona zůstala v tom Zbýšově, tam se provdala, my sme se přestěhovali do Brna, zůstali sme tady jako sami, bydleli sme v domě, kde matka měla svoji sestru, čili naše, moje teda tam byd- bydlela, tak sme se stýkali s ní, vona měla jednu dceru, my sme byli dva kluci. ale ona s náma moc nechodila, vona byla vo sedum roků starší než my, tak už byla to taková slečna, tak s náma klukama mladšíma už se moc nebavila, tak sme chodívali my s bratrem sme chodívali sami. a to vim, to sem tam taky napsal, že to bylo na Stadionu ((Stadion)) tady na Kaunicově ulici, tam bylo kino Stadion, se menovalo, pak se to předělalo, menovalo se to Dukla, pak z toho udělali to nahrávací studio rozhlasu a tam se chodívalo, to bylo nejbližší kino, bylo takový dost moderní, však to sem tam taky psal myslím, a tam sme chodívali každou sobotu sme tam chodívali na dětský představení vodpoledne, za korunu nebo za dvě. JV: ehm. ZP: a vůbec, ty ceny tehdá těch vstupenek tehdá nebyly vo moc větší, já si tak vzpomínám byl nejmíň byly dvě kor- nebo štyři koruny, šest korun, osum korun, to už se chodilo do lóže. JV: ehm, a vy ste chodil do lóže? ZP: ne, em, to víte, matka jako vdova, neměla moc peněz, em musela se hodně jaksi uskrovnit po tom, co žila jako pani ředitelová a potom jako vdova, tak se musela dost uskrovnit, tak sme měli moc málo, já vim, že měla matka penzi tehdá, předválečnejch peněz musim říct, že to bylo tisíc korun na sebe a na nás každýho dostávala dvě stě padesát korun, ale jakejsi milodar, z té Rosické báňské společnosti dostávala taky tisíc korun. tak měla všeho všudy na celej měsíc měla dva tisíce korun, dva tisíce korun, a z toho štyry sta padesát sme dali za byt, čili zbylo nějakejch těch patnáct set na všechno možný. JV: ehm, dobře, a když sme u těch lóží, vzpomenete si, jaká společnost chodila do těch lóží, nebo kdo si kupoval ty dražší lístky? ZP: obyčejně milenci. JV: <jo?> ZP: tam se moc nechodilo, protože se řikalo tam byly dycky (tapisérie) se řikalo, tam sou blechy, jo, tak sem nechodil, ale možná to pravda nebylo, jo. ale většinou to byly takový lóže, kde byly štyři místa, že, a většinou jak říkám tam chodili milenci, my sme teda do lóže málokdy, že bysme šli do lóže, ne, em. JV: ehm. ZP: ale byly v těch kinech, jednotlivejch, ty lóže byly. jako pod balkónem dycky byla taková skupina jako lóží a tam.
Zdenek_(1927).txt
JV: a eště vzpomenete si em v tom Zbýšově u Brna em jak ste byl poprvé v kině, em jak to představení vypadalo, jestli třeba bylo přerušované nějakýma em výstupama nebo... ZP: em, ne, bylo jenom vždycky se přerušilo, dyš von přeměňoval jo em kazetu jako s filmem, tak to sme museli počkat než to přehodil a pak se promítalo dál. JV: a mezitím se teda jenom čekalo? mezitím se... ZP: ne ne ne, to se čekalo, to se rozsvítilo, a povídalo se, mám dojem, že tam bylo i nějakej to byla hospoda, no tak tam chodili na sodovku nebo na něco takovýho se tam chodilo, bifet tam žádnej nebyl, ale na to na tu sodovku nebo na něco se šlo třeba napít, ale nějaký vystoupení mezitím, nic tam nebylo mezi, během té přestávky. JV: dobře, takže já bych přečetla další úsek toho roz- toho dopisu vašeho, em to už sme vlastně tady říkali. em, po přestěhování do Brna, v roce třicet pět, takže to vám bylo osum let, em, sme s bratrem pravidelně navštěvovali sobotní do- odpolední představení pro děti a mládež v sále na Stadionu ((Stadion)) na Kounicově ulici, kde se později nacházelo kino Dukla. em. bylo to celkem dosti velké dosti velký kinosál se třemi pásy ZP: ano. JV: již stabilních sklopných křesel. ZP: ano. JV: uprostřed bylo asi patnáct sedadel. em, po stranách asi pět, nebo po pěti sedadlech. ZP: po pěti sedadlech. JV: em, do kina se vcházelo z přízemí do malé dvorany, kde byla vpravo pokladna. do prostorného předsálí kina vedly schody, u nichž ještě stál dole biletář a trhal kupony vstupenek. em, takže do toho kina ste teda říkal, že ste chodil s bratrem sám. ZP: jo. JV: ano. a pak... ZP: tak sám, bylo tam spousta děcek, ale spolu sme chodili jako dva vždycky. možná že tam byli nějací kamarádi, ale to teda už si nevzpomenu, určitě tam byli, ale kteří, to nevím. JV: já ještě sem zapomněla... ZP: no. JV: z úvodu jednu otázku, jak dlouho ste chodil do kina pravidelně? ZP: jak myslíte, ee? JV: no třeba že ste chodil do kina, řikáte, dejme tomu každou sobotu... ZP: během, to bylo každou sobotu sme chodili, matka po vobědě si lehla, dala nám každému teda dvě koruny a vypadli sme z baráku, myslim že to bylo ve dvě hodiny nebo ve tři hodiny ale myslim, že to bylo ve dvě hodiny vod dvou do štyř, nebo do půl štvrté, takové představení, mělo to vždycky přestávku, jo, to sem tam taky psal, vobyčejně to byly kreslený grotesky ale aj hraný grotesky to byly. jo. JV: ehm. ZP: což už dneska se teda nedělá, že. ale tak tam sme chodili, každou sobotu sme tam byli.
Zdenek_(1927).txt
JV: em, a pokračovala bych s tim kinem Stadion, kam ste chodili, tam sem eště nedočetla všecky informace. em, takže to kino Stadion, dál. hlediště bývalo obsazené tak ze dvou třetin. promítaly se americké kreslené, i hrané grotesky, kreslené sem měl raději. mezi kreslenými dominoval Kačer Donald, Pepek námořník, a občas i miky maus ((Mickey Mouse)). také jedna kreslená groteska se nám líbila, o mužíčkovi, který vznikal z kreslené čáry. hrané grotesky obyčejně popisovaly příhody party dětí v amerických chudinských čtvrtích. em, takže dokázal byste říct, proč se vám líbily více kreslené gro- grotesky, než ty hrané? ZP: mně se líbí dodnes. ((smích)) nevím, tak bylo to takový barevnější, živější to bylo, ty hraný grotesky byly takový em míň jaksi přitažlivý, ty kreslený byly efektiv- efektnější. JV: ehm, a kterých bylo víc, bylo víc kreslených nebo hraných? ZP: bylo to tak myslím půl na půl. že byly aj ty kreslený, bylo do té přestávky myslím byly ty em em to už nevím, jestli ty hraný grotesky a potom byly ty kreslený grotesky, ty disnejovky ((Disney)). ale nebyly to jenom disnejovky ((Disney)), byly tam si vzpomínám aji jiný třeba to přesně nevím co to byl, to byl takovej panáček, kterej vystoupil z toho z toho papíru, nebo na- z té čáry a byly tam všelijaký kouzla. to už si moc teda nevzpomínám kdo to byl autor téhleté grotesky kdo byl. JV: ehm, a jak na vás tyto filmy působily? měl ste nějaký pocit z toho, nebo nějaký zážitek, zajímavý? ZP: ne. já bych řekl, že z toho sme si nic neodnesli, em spíš to bylo tak em většinou teda na pobavení. sme jaksi tak strávili ty dvě hodiny sme strávili tady em tím zážitkem. moc sem si z toho nevodnesl. JV: a tam ste teda chodili pravidelně na tyto grotesky? ZP: pravidelně. JV: ano, a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý? ZP: em důležitý jako em jako em zdroj zábavy. em nějaký výchovný em působení bych řekl, že to bych z toho nevodnesl. že to byla pro nás taková zábava, že sme ty dvě hodiny nebo půldruhé hodiny tam strávili a koukali se na ty grotesky. po válce, to už přesně nevím, esli to bylo před válkou, ale myslim že to bylo až po válce, sem přišla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), dyznyjova ((Disney)), ten kreslenej film. to už byl takovej dost výpravnej film, že, tak ten em bych řekl na mě působil jaksi víc. kdežto ty Pepek námořník a ten, ty vostatní, Kačer Donald a to to bylo skutečně takový spíš prázdný. to nemělo žádnou žádnou hloubku.
Zdenek_(1927).txt
JV: hm, a em čím ste se teda eště bavili? dyš říkáte, že to byl zdroj zábavy, tak měli ste ještě jiný... ZP: měli! JV: možnosti vyžití? ZP: měli, možná že to bylo jaksi nevím čím způsobeno, ale založili sme klub. v baráku co sme byli, tam bylo asi pět chlapců, dvě děvčata tam byly, ale ty děvčata byly starší, vo dost starší, ta sestřenice byla vo tři, ta Olga byla asi vo štyry roky starší a pak tam byla ještě jedna rodina německá, vlastně dvě rodiny německé. ty měly taky dcery, ale s těma sme se nekamarádili, z jaksi z národních důvodů. tak sme založili klub, ten klub byl dost aktivní, konali sme loutková představení, protože jeden kamarád měl loutkové divadlo, to byl syn majitele toho domu. ten dům vlastnil nějakej doktor Pišinka, měl dva syny, Járka staršího a Zdeňka mladšího, matka jejich, teda jeho paní, byla původně rozená Čechová, a Čech měl v Brně rek- lékárnu. měl dvě dcery, a každé té dceři dal věnem jeden barák. a to byl ten náš barák, kde sem v něm, kde sme v něm bývali, a ten em em ta rodina měla teda dvě ď- dva chlapce, s kerejma sme se kamarádili. pak tam byl domovníkův synek, to byl třetí, nebo čtvrtý, my sme byli dva, voni byli taky dvá, čili pátý, a pak eště tam byli z z em z ulice, ale to už ty už jaksi moc do toho klubu sme nebrali. ten klub že teda působil všelijaký <akce>, em ty akce byly různého, třeba sme chodili na výs- na výlety. matka moc na výlety nechodila nebo takhle moc se ven nechodilo. dyš se chodilo, tak se chodilo po Brně, jo, vim, že pro ňu třeba tehdá existovala Myslivna, dneska existuje pořád, nad Pisárkama, jo, tomu se řikalo jegrhaus ((Jägerhaus)), to byla neměcká myslivna. no tak jegrhaus ((Jägerhaus)) to už byla to byl velkej výlet, jo, z toho z té Jiráskovy. ale em kam matka chodila, ona byla potom dost nábožensky jaksi založená, tak sme každej rok chodili na Vranov na pouť. jesi víte v na Vranově každé září, celé září sou poutě, tak vždycky sme chodili na pouť. a to sme chodili pěšky, až z Brna do toho Vranova sme chodili pěšky a zase nazpátek. ale jináč sme moc jako em ven nechodili. tak sme začali chodit s těma klukama s těma kamarádama z toho z toho baráku, z toho domu. v zimě sme chodili, v letě sme chodili. na výlety. v neděli se šlo vždycky, v sobotu se dělalo, já eště chodil do školy, tak v neděli se chodilo na výlety a to jak řikám, v zimě aj v letě. chodilo. se. a vim, že sme v zimě, jo, eště vám musim říct, samozřejmě že tehdá letěly em ten časopis se menoval Mladý hlasatel, kde byli ti em Foglar ((Jaroslav Foglar)) jak se menovali ti Rychlý šípy, jo, tak podle těch Rychlých šípů oni už aj ten časopis vyhlašoval em klub za- nebo zakládal vyhlašoval zakládání klubů Mladého hlasatele, jo, čili těch klubů bylo spousta, asi si myslím, ale my sme teda se neregistrovali u toho Mladýho hlasatele, ale ten klub sme založili, a podle toho sme teda em ty výlety dělali, jo. v okolí Brna, do okolí Brna, v zimě sme chodili se sáňkama, sme udělali takovej štrůdl, nebo takovel vlak, ty jednotlivý sáně sme zas- za sebou vzali sme si baťohy, dostali sme horkej čaj vim, že sme <při jedné jízdě> ten baťoh mi spadl, rozbil sem tu <termosku>, čaj se vylil, tak sme se bavili tímletím způsobem. třeba sme dělali jo, eště musim říct, během války, v místě jak dneska je jak je Besední dům a eh Pražákův palác, tak pod tím, v tom místě kde dneska stojí nebo je parkoviště, em parkoviště hotelu internacion ((Hotel International)), tam jezdíval každej rok na podzim tam jezdíval lunapark. tak sme hodně často chodívali do toho lunaparku. JV: ehm. ZP: jo, různě sme se bavili na kolotočích, ale tam byly všechny možný atrakce, tak tam sme chodívali a jo tam byla jízda hrůzy, jo, to znáte z lunaparku že se jede a (sou tam všelijaký) to jak je, tak tu jízdu hrůzy sme inscenovali v našem sklepě, jo, vyrobili sme ((smích)) takovou my sme tomu řikali strágula, to bylo nějak podle té podle těch Rychlých šípů, dvě kolečka, sehnat jenom kolečka to byl problém, vod em kočárku, tak sne udělali takový tohle a jezdili sme teda sme toho člověka naložili a <jezdili sme> po tom sklepě, a tam sme dělali všelijaký takový hrůzy na ně, no byla to legrace spíš, než něco vážnějšího. sme dycky, jo, a kromě jinýho sme taky psali deník. bohužel ten deník já nemám, ten měl ten em předseda toho klubu, to byl ten em Jarka Vyšinka, Jaroslav Vyšinka se menuje, ten vyštudoval architekturu, byl potom profesorem na architektuře, ale poměrně brzo zemřel, ten jeho brácha, ten mladší brácha Zdenek, ten eště to už končil po válce, ten nějak v osumaštyrycátym roce se roznášel nějaký plakáty a jako mladýho kluka ho chytli, zavřeli ho a byl odsouzenej, já mám dojem že byl odsouzenej na patnáct let do do žaláře, za to, že roznášel ty letáky jako mladej kluk, to byl on byl em maturant, jo, on potom eště šel se přihlásil na Vojenskou akademii, samozřejmě tam už ho nevzali v důsledku toho nebo pak teprve přišel přišlo se na to na ty letáky. byl těch patnáct roků zavřenej, pak šel dyš se vrátil při nějaké am- amnestii byl myslím propuštěnej po deseti letech, to přesně nevím jak, tak se hlásil na Vojenskou akademii, tu Vojenskou akademii dokonce dodělal, vyštudoval, ale ten zemřel velmi brzo na následky teda toho věznění. ( ) zemřel eště dřív než ten Jarek, to je ten starší brácha. tak ten Zdeněk zůstal u něho. žije jeho žena, ta ještě pořád žije, a já nejsem s to vod ní ten deník dostat, že ho není schopná najít. ale byl to deník, kterej ten Jarek Vyšinka, kterej byl velmi šikovnej, podle toho návodu v tom Mladým hlasatelu ho svázal, tam byl návod na vázání knih, tak ho svázal jako knížečku a tam sme všichni zapisovali každej určitou dobu tam zapisoval všechno, co sme v tom klubu dělali. bohužel jak řikám, ten deník existuje, ale je nezvěstnej. JV: ehm, to je škoda. ehm, tak... ZP: jo a tam sme eště aji kromě <jinýho sme> vydávali časopis, vlastní časopis sme vydávali. psalo se to rukou, kreslily se tam vobrázky, každej tam něco napsal, a po- po- prodávalo se to tak, že to každej dostal, zaplatil padesát halířů a zase kdo to dál tak zase padesát halířů. ale vyšly bohužel jenom dvě čísla <těhle těch> tohoto časopisu. menoval se Hlasatel. JV: dobře, tak já bych měla další otázku... ZP: no, prosim. JV: eště... ZP: dyš moc mluvím tak mě s- zarazte. JV: ne, to je v pořádku. em, takže em projevovalo se em na vašich dětských hrách em to, že ste chodil do kina? nějak inspirovalo vás to inspiroval vás ten film k něčemu, nebo... ZP: ne. JV: ne? ZP: nemůžu můžu můžu říct ne, inspiroval nás hlavně ten Mladý hlasatel. JV: ehm, takže vás to nějak neovlivnil v tom jak ste si hráli. ZP: ne. JV: em, ani ste třeba nenap- nenapodobovali nějak té- nějaké herce nebo... ZP: ne. JV: příběhy... ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, takže já se vrátím zpátky znova eh k tomu, já se vrátím k tomu em ještě dětskému k té dětské zkušenosti. em když ste chodil na ty dětské filmy a na ty filmy pro mládež, tak bych se zeptala na atmosféru při té projekci, em jestli ty děti nějak reagovaly na ten film, během toho představení, jestli se nějak projevovaly hlasitě? ZP: přemýšlím (...) ale em že by nějakej potlesk, možná smích se vozval, ale nějaký hlasový projevy tam nebyly. spíš sme to tak jaksi sledovali dost zaujatě, že se neprojevovalo nějak diváctvo. JV: ehm, takže potlesk třeba... ZP: ne. JV: po skončení taky ne... ZP: ne. JV: a ani při projekci se děti nebavily mezi sebou? ZP: mhm, možná výjimečně, ale em jaksi em nepamatuju si, že by to na mě působilo nějak rušivě, čili asi to tam moc nemohlo bejt. JV: ehm, dobře. ZP: i když tam chodilo bych řekl em taková sk- sociální rozvrstvení dost široký, že že tam byly aj z chudejch rodin aj možná z bohatejch rodin, tak tam k žádnýmu nějakýmu em konfliktu mezi těma děckama nedocházelo.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře, a potom v těch filmech, nebo v těch kinech, nebo na těch projekcích, které nebyly určeny přímo dětem, tak tam taky nijak se diváci neprojevovali hlasitě? ZP: ne. JV: nebo nereagovali? ZP: ne. JV: ani žádný potlesk? ZP: ne, ne. potlesk při filmovým představení já si nepamatuju.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teďka bych se zeptala, jaký byl názor vašich rodičů na film a kina. já vim, že tam teda nechodili moc, ZP: nechodili moc, nechodili moc do v- do kin, em já si teda vzpomínám jenom em matku sem měl, a ty s- em rodiče teda vod ten- nebo ta sestra její a ten její muž, em nechodili moc do kina. JV: ehm, a měli na to nějaký názor, třeba že si mysleli o tom filmu, že to není pro ně, nebo že je to pro někoho jiného? ZP: snad můžu říct, že em kdo chodil do kina z mých příbuznejch, matka byla ze čtyř ze čtyř em sester, byly štyry sestry, všechny štyry se provdaly, jenom matka a ta jedna sestra měla měla em děti, ty dvě byly bezdětný. ta jedna bydlela ve Střelicích a dyš přijely do Brna, tak vždycky šly do biografu. to si vzpomínám, dyš z těch Střelic přijely do Brna, tak šly do biografu. a chodily do kina, to sem tam taky napsal, na Šilingrově náměstí, jak začíná eh Dominikánská ulice bylo malý kinečko, řik- menovalo se to ekcelziór ((Excelsior)). pak tam bylo ňáký em dyš ta budova patřila Telekomu moc mluvim hlasitě? JV: ne, ne v pořádku, já to jenom upravuju, aby to nesměřovalo jinam. ZP: em em pak tam v tom měli nějakej sál, Telekom tam byl, ten sál tam existuje, možná tam existuje dodnes, tak tam bylo malý kino, ekcelzior ((Excelsior)) se menovalo a oni každý vždycky dyš přijely do Brna, tak dycky šly do toho ekcelzioru ((Excelsior)) do kina. JV: a proč zrovna tam? ZP: nevím. nevím, možná že to bylo blízko teda em blízko em nádraží, protože voni přijely, voni bývaly ve Střelicích, tak přijely do Střelic, a chodívaly do toho ekcelzioruv ((Excelsior)) do kina. proč, to vám neřeknu, protože byly eště blíž kina, toho nádraží, ale to byly poměrně takový premiérový kina, dost drahý. kdežto tohleto bylo teda né premiérový kino, to bylo takový levnější kino, tak chodily do toho ekcelzióru ((Excelsior)). JV: a chodily vlastně i doma do kina? ne jenom v Brně, ale i tam... ZP: ve Střelicích bylo kino, to si vzpomínám, bylo kino, protože dyš sem jezdíval k tetce do Střelic jako na návštěvu, vona vždycky, protože my sme byli sami, tak vona si nás někdy vzala a bejvali sme u ní s bratrem, tam sme se kamarádili zase s jinej- s jinou skupinou, tak tam sme chodili skoro pravidelně taky do kina. tam bylo kino ve Střelicích. chodili sme do kina. JV: ehm, dobře. a eště k těm rodičům, oni teda nechodili do kina, ale podporovali vás v chození do kina, nebo vám to naopak... ZP: ano. myslím, že to bylo hlavně proto, že se nás matka zbavila, že měla klid.
Zdenek_(1927).txt
JV: a ještě bych se zeptala na školu, jaký byl postoj školy ke kinům? zaujali nějaký postoj učitelé, nebo... ZP: žádný filmový představení školský nebyly. neexistovalo. byly nějaký em akce školský, ale filmový představení nebyly. chodili sme třeba do divadla, se chodilo, nebo sme chodili na nějaký takový em by se dalo říct trochu výchovný koncerty, vzpomínám si na jeden, ten byl v tom sále na Stadionu ((Stadion)), ale v tom em velkým sále, v tom em kde byl melodram, bohužel si nevzpomenu kdo už to složil, na Máchův Máj. byl to takový melodram, a promítala se, byla plachta, projekční plátno, kde se promítaly takový vobrázky, ale nepohyblivý, jenom jako diapozitivy em na motiv toho Máchova Máje. tak na tom sme byli. ale em filmová představení, to sme ze školy nešli nikdy. JV: dobře, a učitelé se nějak vyjadřovali k filmům, které sou zrovna v kinech nebo k nějakým jinym? ne? ZP: ne. JV: ne, takže vám ani nic nezakazovali? ZP: ne. JV: dobře. ZP: ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: tady ste psal zase o tom kině Stadion, na Kounicově ulici, em ste psal, že tam byl široký bufet. ZP: bufet, jo. JV: em byl tam celkem široký bufet, kde se prodávaly limonády, housky se šunkou nebo salámem... ZP: ano. JV: jedna stála korunu nebo korunu dvacet, podle toho, byla-li se salámem nebo šunkou, a různé sladkosti prodávané na váhu. ale ne... ZP: na kusy. JV: em neprodávané na váhu ale na kusy. em jedno sisi bylo za pět haléřů. ZP: víte co je to sisi? takovej ten štvereček, takovej ten skoro gumovej bombón placatej, já nevim, jestli se to ještě dneska, ještě se to dneska, taková karamelka to byla, ale nebyla to jako karamel z cukru, ale bylo to ovocný, tomu se říkalo sisi a to jedno sisi stálo pět halířů. JV: ehm. em a tady ste psal že na víc sme se nezmohli, než em na to jedno sisi. z jakého důvodu? ZP: neměli sme pení- jak vám řikám, matka byla vdova a moc peněz sme neměli. JV: a kupovali ste si tam to jídlo pokaždé? nebo... ZP: jídlo vůbec ne. JV: tak to sisi. ZP: jenom to sisinko vždycky sme š... JV: a vždycky? ZP: tak snad jo, možná jo. možná někdy sme si koupili nějakou limču, ale kolik stála limonáda, to už nevím. to byly sodovky. ty sodovky eště dneska existujou, byly to ZON, znáte sodovky zonky? JV: ano, slyšela jsem o tom. ZP: no, tak to byla zonka, ta se vyráběla v Třebíči, byly dvě, byla citrónová a malinová byla, červená nebo žlutá byla. tak to sme si někdy koupili tu zonku, nebo tu limonádu, ale to už nevím kolik. chodili sme tam em s kamarádem, eště, ten se menoval Arnošt Sláma, už je bohužel taky po smrti, ten byl syn stavitele. a ten měl em spoustu peněz, jo, tak ten si tam kupoval možná aj i tu limonádu, ledacos, ten měl dost peněz. ale my sme peníze neměli, tak sme museli hodně šetřit. JV: ehm. ZP: ale eště vám řeknu, dyš sme se semka přistěhovali, tak sme měl- em to nebyl takovej přepych, měli sme služku. ta služka bydlela u nás teda, pomáhala matce, ale krátkou dobu, to vím, že moc dlouho u nás nebyla. sme jí platili sto dvacet korun měsíčně, ta služka, za tu, za stravu a za byt, a dostávala kapesný sto dvacet korun, to bylo všechno. pak sme jí teda museli propustit, protože na to nešlo, na to už nebylo. JV: dobře, a ještě bych se zeptala, kdy ste si to jídlo kupovali, nebo tu tu sisi? ZP: vo přestávce. JV: vo přestávce. ZP: byla dycky přestávka, jo, mezi tou jednou čá- a tou druhou byla dycky chvilečku desetiminutová přestávka, a pak se zazvonilo, třikrát se zvonilo, šlo se zase nazpátek, zhaslo se a promítalo se dál. JV: a kdy se to jedlo? jedlo se to o té přestávce... ZP: o té přestávce. JV: tam... ZP: ne. JV: v sále ne. ZP: v sále ne. mám dojem, že tam byly aj i nějaký buráky nebo to už si nevzpomínám, ale nějaký takový šustění, že by se jedlo em během toho, ne. em řeknu vám, že em mládež, em aj i mládež tehdá byla podstatně ukázněnější, než je mládež dnes. měli sme takovej respekt,
Zdenek_(1927).txt
vy ste mi psal o biografech, na které si vzpomínáte. ZP: ano. JV: tak já tady přečtu ten kousek z toho dopisu. em takže. v Brně bylo spousta biografů... ZP: já si, že vám skáču do řeči, mám dojem, že jich bylo jednadvacet. JV: ehm. ZP: nevím jestli sem to tam napsal. JV: em... ZP: možná, že ne, ale mám dojem, že jich bylo v Brně jednadvacet, včetně teda těch okrajových v těch Tuřanech a a v Lískovci, že jich bylo celkem jednadvacet. premiérových nebylo moc. premiérová byla skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Metro, Metro. víte, kde bylo Metro? jak sou dneska Mrštíci ((Divadlo bratří Mrštíků)), nebo em Městský divadlo. JV: jo. ZP: tam bylo kino. kino Metro. JV: ano. ZP: tak to bylo taky premiérový, a myslím, že ta Moderna v tom Paláci Moderna na na zel- na j- Dominikánským náměstí, že bylo taky premiérový kino. všechno vostatní byly takový už druhořadý em druhořadý kina. JV: ehm, dobře. takže v Brně bylo spousta biografů, luxusních a i méně honosných, ba i venkovských, zejména na předměstích. k těm prvním patřila kina alfa, skala ((Scala)), Kapitol. k těm méně honosným pak kino Metro na Nové, dnes Lidické ulici. ZP: no ale to myslim, že bylo taky dobrý, to Metro bylo taky dobrý. JV: ehm. kino Moderna v Paláci Beta... ZP: ano. JV: na Dominikánském náměstí. tento biograf byl v suterénních prostorách... ZP: ano. JV: paláce, a občas při náhlých a vydatných deštích bylo zaplavováno, další kina byla spíš v okrajových částech Brna. jedno ale bylo v samém srdci Brna, na Šilingrově náměstí, na konci ulice Dominikánské. to bylo Excelsior. ZP: ( ) JV: em, které patřilo k těm komornějším. na Marxově ulici bylo Lido Bio, na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna, na Cihlářské kino Studio, dnes Art, a další v předměstských částech, například kino Elektra na rohu dnešních ulic Štefánikovy a Šumavské. em další malé kino bylo na začátku Veletržní ulice, ještě před vstupem do objektu dnes em již zaniklých lázní na Starém Brně. jmenovalo se snad ju- Union. další předměstské kino bylo na Cejlu, naproti známému žaláři. kino Radio, později Radost. ZP: Radio, jo. JV: ano, to bylo byla to Radost, potom, em dnes jakási herna. v Králově Poli byla též dvě kina. takže vy tady mluvíte o luxusních em kinech a o takových venkovských. tak já bych se zeptala, v čem vlastně ste považoval nebo v čem ste viděl ten rozdíl mezi těmi luxusními a venkovskými kiny. ZP: tak ty premiérová kina, jako byla třeba ta Alfa nebo Kapitol, jestli sem tam řekl taky ten Kapitol... JV: ano. ZP: to bylo skutečně em vybavený em kino jako takový, že to mělo em jo s- šikmý jako hlediště bylo bylo pěkně vybavený jako osvětlení, bylo tam aj neonový třeba osvětlení, čili byly takový lepší. kdežto ty předměstštější, nebo ty méně honosnější biografy, ty byly takový em jako spíš drobnější, že tam bylo akorát to hlediště, většinou teda už ne šikmý, že bylo rovný, ale promítací plocha byla poměrně dost vysoko, takže se vidělo ze všech těch míst. kapacita byla teda podstatně menší, že, těhletěch těhletěch kin. JV: a lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců těch kin? podle toho, jestli to bylo luxusní kino, nebo to venkovské? ZP: em. tak em ty lepší kina měly biletáře, keří teda nebo n- em nejenom biletáře, myslím si aj uvaděče, že byl v kolem těch, když přišel, tak vás vzal lístek a uvedl vás na místo a dokonce kdyš bylo jako teplé počasí a ten vzduch byl vydýchán, tak tam chodil s takovým rozstřikovačem vůní, to tam rozstřikoval, jo, aby to bylo jaksi se osvěžilo. čili to byly sály, který byly apriori udělaný jako už biografy. kdežto ty si myslím, že to byl vždycky nějakej sálek, kterej byl jako kino adaptovanej, ty vostatní, ty vostatní kina. ale ten Stadion, ten byl taky dělanej jako biograf, původně, ale ten byl takovej prostší. tam žádná výzdoba nebyla, to byla taková ta funkcionalistická stavba, strohá, bez jakýchkoli ozdob. ale vzpomínám si, že tam byl krásnej lustr v té hale nahoře, takovej čtverec to byl a z toho visely jednotlivý takový koule a těch tam bylo snad možná dvacet, takže to bylo takový pěkný. JV: ehm. a eště, lišilo se nějak chování diváků v těch luxusních kinech od těch venkovských kin? ZP: em nemůžu říct. JV: anebo složení diváků, třeba že tam byla jiná třída lidí? ZP: tak asi ano, ale tak jaksi abysme to chápali jako em vyloženej jako rozdíl, to nemůžu říct, to sme teda nepoznali, že by to byl. em v tehdejší době, to bylo teda za války, em přesně tu dobu před tím mým nastěhováním z té Zastávky u Brna, kdy byli teda jako kapitalisti a dělníci, tak to si tak jaksi už nepamatuju. čili si pamatuju tu dobu, kdy už tady tyhle rozdíly už nebyly takový. za války žádní takoví teda bohatí lidi moc nebyli, čili bylo to tak všechno spíš na stejné úrovni. em po válce jakbysmet a po osumaštyrycátým roce teprv, že. to, ty třídní rozdíly se jaksi vyrovnaly a byli sme si všichni rovni. JV: ehm, dobře. ZP: <někdo byl rovnější teda>, někdo byl, byly tam samozřejmě byly rozdíly. JV: a hráli hrálo roli to kino jako vypadalo hrálo... ZP: hrálo. hrálo to roli. JV: em v tom, do kterého kina ste šel? ZP: ano, m- mělo. dyš se šlo do toho premiérovýho kina, tak to bylo takový trošičku svátek, jo, že sme šli, že sme aj jaksi se lepší voblíkli, do těch ostatních kin se chodilo tak se chodilo normálně, že jo, občansky, ale pak dyš se šlo do toho lepšího kina, tak se šlo asi jako dn- možná už to dneska neni, ale asi jak se chodilo do divadla. jo, že už to bylo něco takovýho lepšího. kdežto do těch ostatních kin se chodilo tak v takovým občanským voblečení, normálně. ale tam se chodilo tak jako ve s- slavnostnějším, ve společenštějším oděvu. JV: dobře. ZP: tam panovalo, že tam vždycky tam byly šatny. jo, eště ( ) sou dneska taky. em nevím es- jestli byly ty šatny aj u těch menších kin, ale myslim si že jo, třeba kino Lucerna měla šatnu, kino, myslim že byly ve všech kinech byly šatny.
Zdenek_(1927).txt
JV: to je zajímavý. a eště bych se zeptala jestli em výběr toho k- výběr kina, jestli se lišil podle toho, s kým ste do toho kina šel, když ste šel třeba s přáteli, nebo s dívkou, nebo s rodiči, pokud šli do kina? ZP: tak dyš se šlo s těmi rodiči do kina, tak se zpravidla šlo, ale em to nebylo moc často, jak řikám rodiče, jednak matka šetřila, tak moc do kina nechodila, tak em em dyš se šlo, tak se šlo do toho premiérového kina na lepší představení, ale em to bylo zcela výjimečně, to nebylo běžný. tak to sme chodili jaksi slavnostněji by se dalo říct. to byla taková em dost výjimečná událost, dyš se šlo s matkou do kina nebo ale maximálně s matkou. ale nevzpomínám si na to, že by to bylo nějak moc často, skutečně to bylo výjimečně. sme chodívali s sami s bratrem, anebo dokonce sem chodil sám.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře. a měl ste nějaké oblíbené kino, do kterého ste chodil častěji? ZP: kromě do toho do toho Stadionu ((Stadion)) sme chodili do té Moderny ((Moderna)). to bylo na té na tom Dominikánskym náměstí, myslim že ten palác se dneska pořád jmenuje Palác Moderna, nebo beta, Beta pasáž se tomu řikalo, byl Alfa pasáž, a tam byla Beta pas- dneska je to zavřený, vono se to nějak bourá nebo se to, je to v havarijním stavu ten, to.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a je nějaké kino, do kterého ste naopak nechodil? nebo nechtěl chodit? ZP: eem eem, ne. že bych tak apriori sem si řekl, že toto kino mi bylo nes- nejsympatičtější a toto sympatičtější, ne. chodili sme hodně do toho na ten Stadion, a aj sem tam sme byli teda tam onde nebo aj vybírali sme si kde hrá- vim, že sme chodili třeba aj do eh kin eh v těch předměstích, do těch předměstskejch, když sme viděli, že třeba premiérový kino sme nestihli v těch premiérových, tak se chodilo, já vím, že sme jednou jeli do Tuřan třeba na nějakej film, už si nevzpomenu na kterej, ale byli sme až v Tuřanech.
Zdenek_(1927).txt
JV: dobře, a když teda říkáte, že ste chodil často do toho Stadionu ((Stadion)), em, má to nějaký důvod, jako proč ste chodil zrovna... ZP: byl blízko, ten vstup, protože tam byly ty to sme chodili na ty dětský představení, tam se hrá- a byly normálně i večerní představení. tak na ty večerní představení sme jako děcko nechodili, ale pak už jak sme byli dospělí, tak to tam chodili aj na ty večerní představe- em (měli sme) eště kromě, to musím říct, eště kromě toho em Stadionu ((Stadion)) sme měli Studio, dneska Kino Art, to bylo taky naše voblíbený, protože bylo to taky blízko. a bylo, to Kino Art bylo tak em abych řekl mně dost sympatický. nevím proč, vono bylo menší to kino, myslím taky tam byla rovná podlaha, to bylo to sympati- em měl sem k tomu tam jakejsi vztah, k tomu kinu, Studiu ((Studio)), dnešní Art. JV: dobře. ZP: občas sme chodili do Lucerny ((Lucerna)), to je taky blízko, a někdy sme jeli do toho Králova Pole, to bohužel nevím už jak se to kino jme- jmenovalo v tom Králově Poli. už ho taky zrušili, tam byly dvě kina, ten Jadran, ale předtím vlevo bylo ještě jedno kino ((kino Union)), to nemáte v přehledu?
Zdenek_(1927).txt
JV: takže chtěla bych se ještě dál zeptat, jestli jste třeba potkával v kině své známé? nebo jestli to byl takový prostor, kde vlastně ste se mohli setkávat? ZP: ne. JV: že byste tam chodil za účelem třeba... ZP: ne, ne, do kina se šlo na kino. že se chvíli se čekalo než vodevřeli kino, pak tam pustili, že jo, hrnuli se k šatně, nedávali sme si vždycky kabáty do šatny, protože to pak sme vodcházeli a zase se muselo čekat, tak někdy si to člověk vzal, položil si to na klín, a pak hnedka s- sme šli pryč. ale em zcela výjimečně sme tam tak to bylo čirou náhodou sme se tam setkali, ale programově, že bysme si tam dávali rande s nějakejma kamarádama, tak to ne. JV: em, dyš ste teda šel do toho kina s bratrem hovořili ste třeba potom cestou z kina třeba o tom filmu, který ste viděli? ZP: ano, to sme se bavili, em dokonce sme jaksi tak hodnotili, dělali sme si takovou jakousi kritiku toho představení, to sme hodnotili, teda já nevím, esi tehdá sme tak jaksi znali, jak se režie po- po- em projevuje na tom filmu, ale em hodnotili sme em hodnotili sme výkony jednotlivejch em jednotlivejch protagonistů, herců co tam hráli, jak hráli tak to vim, že sme se vo tom bavili. nebavili sme se moc, ale ačkoliv taky sme vzpomínali teda na ten děj, co se tam odehrávalo, a vim že teda, em můžu říct, že to em už pak teda jako v těch, dyš sme chodili na ty hraný filmy, tak že em z toho sem měl takovej jakejsi dojem, že to na mě působilo, že sem si z toho vždycky něco jaksi odnesl. že to nebylo tak jenom že bych to tam tak jako dřív, že sem to tam díval jako na něco, ale že už sem si z toho něco vodnesl. JV: hm, dobře. ZP: film Panenství, jo. to si na to taky vzpomínám. JV: a můžete třeba říct, v čem to na vás působilo, nebo... ZP: citově bych řekl, aj bych řekl výchovně, že sme se snažili em potom chovat tak, jak se chovali ti protagonisté toho filmu, v tom dobrym slova smyslu, ne v tom špatnym slova smyslu. pokud sme tam viděli nějakej mord, tak samozřejmě že sme se nesnažili, ale rozhodně to na nás mělo vliv. jaksi tak výchovnej vliv, že sme snažili jaksi přiblížit chování těm lidem, co tam hráli.
Zdenek_(1927).txt
JV: em tak teďka bych se zeptala, em, jesi ste chodil do kina bez placení někdy, jestli se vám to... ZP: nikdy. nikdy. jo, počkejte, počkejte. jak sem vám řikal, že sem měl tu vychovatelku, kerá pak se provdala a bydlela v tom Zbýšově a dál, tak s tou sme chodili k těm šaurům ((hostinec U Šaurů)) teda do kina taky dyš tam bylo, tak možná, že někdy, ale em pravidlem to nebylo. JV: ehm. ZP: nesnažili sme se nějak tak. to, vim že se to dělo, jo, že v té hospodě se dalo nějak tam vlézt, to už nevím jak, voknem né, nebo přes em výčep nebo nějak se tam dalo vlézt, ale em neprk- nepraktikovali sme to. měli sme jaksi hrůzu z toho, že nás vodhalej. neměli sme tu vodvahu tam jít teda, no. JV: ehm, a byl ste třeba někdy přítomen tomu, že někoho odhalili a vyvedli ho ven z toho kina? ZP: em ne.
Zdenek_(1927).txt
JV: ani třeba dyš někdo dělal v tom kině... ZP: ne. JV: bordel, nebo tak... ZP: ne. ne ne ne, mm žádnej em žádnej jaksi jak řikám, tehdy byla taková asi ta mládež, nebo aji dospělí, byli ukázněnější takoví, než sou teďka, aj dospělí se mi zdají, že byli tehdá, měli jaksi em vyšší kázeň než mají než mají teď.
Zdenek_(1927).txt
JV: ano. em byl ste někdy přítomen promítání filmů v domácnosti? že by někdo třeba vlastnil projektor? ZP: my sme měli projektor. JV: vy ste měli projektor. ZP: bratr. v pětatřicátým roce, než otec zemřel, na Vánoce dostal projekční přístroj Kodak osum, cine osum to bylo, a měl k tomu i kameru. ne, jo, jako přijímací přístroj měl k tomu, takže sme em byly k tomu aj sme dostali dva filmy, jeden takovej cestopisnej krátkej film a jednu grotesku. tu grotesku si moc nevzpomín- mám dojem, že to byl nějakej miky maus ((Mickey Mouse)), ale to, mám dojem, že to byl miky maus ((Mickey Mouse)). a to byl nějakej takovej cestopisnej film vo nějakejch exotickejch zemích na tom druhým, ale s- em filmovalo se, že brácha ne, brácha byl malej, ale rodiče nebo někdo filmoval, tak ty filmy se promítaly. JV: ehm, a kde ste nebo kde získával materiál na to filmování? ZP: to se dostalo. normálně v obchodech byl film, kterej se jako na osmičku, na rozměr osum milimetrů se dostal. je šestnáctka, jestli víte, a ta se dělila, takže perforace byla vždycky u té osmičky jen na jedné straně. samozřejmě to bylo němý, to nebylo ozvučený, že. JV: a pučoval si třeba někde filmy, jako z nějaké půjčovny nebo odněkaď? ZP: ne. JV: a kde... ZP: ale byly em myslim že to existovalo, že se mohly teda pučit s- nějaký ty grotesky a vim, že se teda mohly koupit, že sme ty dva filmy měli koupený, takže se koupit mohly. esli se pučovaly nebo nepučovaly, to si nevzpomínám. my sme je nepučovali. JV: em kde kde koupil ty dva filmy, vzpomete- vzpomenete si na to? ZP: v Brně bylo několik takovejch obchodů s filmovým materiálem, jeden byl na jak je Jakubský náměstí, tak tam na rohu, možná že je tam doposuď. a druhej byl na Masarykový, tam jak je Zelnej trh tam jak se scházelo tak tam byl taky obchod s filmovým materiálem, tak se to normálně se dalo koupit, v krabičce plechové se dalo to koupit. teďka nevím jak to jo jo jo jó, do té kamery to byl Kodak, ta kamera, tak tam se zakládala celá ta šestnáctka, dyš se dyš se em jaksi spotřebovala ta jedna půlka, tak ta kazeta se takle vobrátila a přijímalo se teda na tu druhou polovinu. a pak dyš ste to dala vyvolat, tak voni to rozřízli a už vám dost- dostala ste teda em filmosmyčku jenom. JV: ehm. ZP: ale kupovalo se to jako šestnáctka. JV: ehm, dobře. a ještě by mě zajímalo, při jaké příležitosti se potom ty filmy pouštěly? ZP: při rodinných oslavách by se dalo říct, dyš se sešla teda nějaká akce, dyš byla voslava nějakých narozenin nebo něco takhle, tak se promítal film. dyš em jeden ten film si pamatuji. eště, jak vám řikám, to bylo o Vánocích, dyš sme to dostali, dyš brácha to dostal, otec devátýho ledna zemřel nato, jo, čili otec už na žádném tom ob- na tom filmu nebyl, ale em všelijaký výlety se filmovaly, dyš se šlo n- na výlet, tak se filmovalo. vim, že brácha byl na em v takovym táboře, my sme měli my sme měli takovýho šoféra, vlastního šoféra, kterej když potom otec zemřel, tak em vo prázdninách to bylo em em jeli tábořit do údolí do údolí pod Ketkovskej hrad, to je Jihlavka myslim, jestli se nemejlim, nevim jestli Jihlavka nebo Oslavka. em tak myslim Jihlavka je to. pod Ketkovskej hrad, tak sme ho tam byli navštívit a tak vim, že z toho s- byl film, jo. anebo dyš sme se loučili potom s tou Zastávkou ((Zastávka u Brna)) a pekla se živánská, víte co to je, na rožeň se dalo to maso no takhle a tomu se řikalo živánská pečeně a tak to, tak to se při tom rozloučení se to peklo, tak z toho byl film. nebo je eště dodneška ek- musí, možná existuje. protože ten přístroj, to dostal bratr, možná že teda ten se vodstěhoval potom v Praze, skončil teda potom v Praze, tak možná ten film tam ještě existuje. JV: ehm, dobře, a to ste teda pouštěli em ty filmy, který ste si sami natočili... ZP: ano. JV: a ty filmy, který ste si koupili ste si pouštěli nějak? ZP: ty byly jenom ty dva a ty byly už tak vohralý, že, ty už sme si nepouštěli. JV: ehm. ZP: sme pouštěli ty filmy, kerý sme si natočili sami. JV: dobře, a jak to bylo asi často, jak ste si pouštěli ty filmy sami? ZP: tak při příležitosti, řekněme tak jednou za půl roku. JV: ehm, dobře. a to teda bylo mezi rodinou, nebo ste na to zvali i přátele? ZP: ne, ne, to byla vždycky jenom rodina. JV: ehm. ZP: a byl to vždycky takovej svátek, protože to chvilečku trvalo, než se to nainstalovalo, že, vobsluha toho přístroje byla ta- měli sme teda i projekční plátno, to perličkový, jo, že se to promítalo na to, byly to takový no, em samozřejmě že sme neměli titulkovač, neměli sme zařízení pro sestřih toho filmu, to bylo všechno nesestříhaný, to sme na tom neměli možnost teda to sestříhat. tak jak se to namo- nafilmovalo, s chybama,a bohužel vim, že i při tom vobracení toho em té kazety se to někdy trošičku vosvětlilo, že to bylo uplně ven, takže na tom byly takový ty závoje bílý na tom byly vidět.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a teda říkáte, že ste tam chodil každou neděli do toho kos- ZP: každou neděli sme chodili do kostela. JV: a stávalo se vám, že třeba em že ste kvůli kostelu nemohl jít do kina? nebo naopak? ZP: ne, ne ne ne. ne, kino bylo večer, kostel byl v poled- teda dopoledne. nikdy se nestávalo, že bych, že by mně kolidovalo návštěva kostela nebo té té májové že by mně to kolidovalo, nestalo se mi to nikdy. JV: ehm, a ještě bych se zeptala, ke které církvi ste se hlásil? ZP: křesťanské, katolické. JV: ehm, a ovlivňovalo vaše vyznání nějak to, jaké ste si potom vybíral filmy? ZP: ne. JV: ehm. ZP: neovlivňovalo. JV: a ještě, pamatujete si, jestli se někdy promítaly filmy na faře? ZP: tak em farní kostely byly v Brně, tohleto nebyl farní kostel, ale nes- ani sem neslyšel o tom, že by se někde na faře promítaly filmy.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. ehm, tak já bych teďka zase přečetla kus z vašeho dopisu, to už by se týkalo těch filmů, my sme o tom možná už mluvili. takže tady ste psal em ještě před okupací nacisty v březnu třicet devět jsme měli možnost zhlédnout několik amerických a západních filmů. především to byla kreslená Sněhurka a sedm trpaslíků... ZP: to nevím, jestli to bylo před válkou, mám dojem, že už to bylo až po válce t- ta Sněhurka možná. ale možná, že to bylo eště dřív, to si nevzpomenu teda přesně. JV: Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), já tady mám přesnou dataci, kdy to bylo. to tady mám napsaný, em tak ta Sněhurka byla třicet osum. ZP: třicet osum, tak to bylo eště před válkou, když sem ji viděl. JV: třicet sedum byla natočená a třicet osum byla u nás. ZP: čili to já sem ju viděl eště před válkou. JV: a dál tady píšete další titul je Návštěva z temnot em. ZP: to nevím, to byl myslim francouzskej film, tam hrál žán maré ((Jean Marais)) a daniel darijé ((Danielle Darrieux)). JV: a další film Její první ples... ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval, nevíte náhodou? JV: to bych se musela podívat... ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek, tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit. ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy. JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly. ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní a... JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to zaujalo? ZP: asi ano. JV: ehm. ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo. JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi osudy. ZP: těmi osudy těch lidí a... JV: ehm. ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona navštěvovala jak teda žijou. JV: ehm, dobře. a ta Sněhurka a sedm trpaslíků, když ste to zmiňoval, ta Sněhurka a sedm trpaslíků, ta na vás zapůsobila čím, že si jí tak pamatujete? ZP: ohromně. čím, no tak jednak tím provedením technickým, protože to sem už tak jaksi dokázal ocenit. em pak mě tam ohromně em zaujal zpěv, jak ona zpívá, to bylo velmi pěkný to zpívání. em vim, že to byl teda soprán, dost tak jaksi vysoko položenej, a potom sem vždycky řikal, že Američanky, zpěvačky, maj vždycky zvláštní barvu hlasu se mně zdálo. že nemaj stejnou barvu hlasu jako Evropanky, že maj zvláštní barvu hlasu. jestli to byla náhoda, to nevim, to čili ste srovnával nějaký ty zpěvačky to nevim kdo to tehdy zpíval eh s edit pijaf ((Edith Piaf)), třeba, že tak to byl rozdíl v tom v tom zabarvení toho hlasu, ty americký zpěvačky měly vždycky ty ty ten em rejstřík postavenej jaksi výš. JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu. ZP: ale nav- šla je navštívit. JV: dobře. a tady píšete, vlastně zdůrazňujete to, že ste eště před tou okupací viděl americké a západní filmy. em bylo to pro vás důležité, že ste viděl právě ty americké a západní filmy ještě před tou okupací? ZP: pak jo.
Zdenek_(1927).txt
JV: no že jestli ste se třeba o těchto filmech bavil s kamarády nějak víc, když vás takhle zaujaly? nebo to, že ste rozebírali že sou americké? ZP: ano. ne, ne ne ne, skutečně. jak říkám, dyš sme šli třeba z toho kina s bráchou, anebo potom sme se setkali s těmi ostatními přáteli, tak sme si třeba na ty filmy vzpomínali, že sme se třeba o nich bavili, em co se tam dělo, no.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm, dobře. a ještě bych se zeptala, jak ste si vybíral konkrétní film, na který ste šel? kde ste o něm zjistil nějaký informace? nebo jak ste se o něm dozvěděl? ZP: tak sem spíš chodil em by se dalo říct skoro na všechny filmy. jak řikám, sme tam chodili třikrát, štyrykrát nebo i víckrát týdně, takže sme absolvovali skoro všechny filmy. co se hrálo, tak sme na to šli. že sme si moc nevybírali. že sme šli na všechny filmy, na kerý se em dalo jít. JV: a vy ste věděl dopředu, na který dete film, nebo ste... ZP: ne, to sme věděli. JV: ehm. to sme věď- věděli em protože tak jak sou dneska plakáty, tak byly tehdy plakáty s programama kin, a že sme si vybrali tady tenhleten kin- film že do toho kin- kina pujdem. programově sme šli, ne náhodně. JV: takže z plakátů ste měl ty informace. ZP: z plakátů sme měli ty informace. jednak z plakátů, jednak pak z toho taky, že těch, jak sem vám řikal, že promítali ty ukázky a že tam bylo napsaný vždycky náš- budem promítat ty a ty filmy, že tam dycky ten program v tom filmu byl, že sme si to zapamatovali a potom sme teda řekli tam bude ten film, tak na to se pudem podívat. JV: em takže em vy ste vlastně, mě by teďka zajímalo, jestli ste em šel přímo na ten film, anebo jestli ste si vybral teda jiný film kvůli tomu, že ste chtěl jít třeba do toho Kina Art, co je dneska, že ste měl rád to kino, jesi byste šel na jiný film, kerý vás zas tak ani nezajímal? ZP: ne, ne. dyš sme se vybrali film, tak sme šli na to, ať to em bylo třeba někde. jak řikám, dyš sme nestihl- chodili sme skoro na všechny filmy, kerý v Brně se promítaly, to můžu říct. a dyš sme nějakej nestihli v těch premiérovejch kinech, tak sme šli teda na nějakej ten na někde, kde se to pak promítalo někde na předměstí. a my sme to stihli, sme skutečně byli takoví filmoví fandi. em nic jinýho nebylo, že. co divadlo, koncert, až potom co sem rozum bral, tak sme chodili nejenom na všechny divadelní představení, na všechny činohry, na všechny operní představení, operní operety moc ani né, ale chodili sme taky skoro na všechny koncerty co bylo. do toho divadla sme chodili na študentský slevy, to byly takový slevenky, sme chodili vždycky dozadu na bidýlko až, to bylo uplně vzadu, tam se chodilo za starý peníze, za pět nebo za deset korun se tam chodilo. JV: ehm, em a bylo při výběru filmů důležitý, jaký v tom filmu hraje herec? ZP: o jo, to sme si vybírali, protože sme měli em jaksi oblíbený herce, že. dodneška můžu teda menovat ty v ženský roli, golovou ((Nataša Gollová)), Adinu Mandlovou ((Adina Mandlová)), Lídu bárovou ((Lída Baarová)), Glázrovou ((Marie Glázrová)), em, no bylo jich hodně. JV: Vášovou ((Marie Vášová)) tady ještě zmiňujete. ZP: Vášovou ((Marie Vášová)), bylo jich víc s- Stela Zázvorková s- ne, kdepak, Stela Zázvorková ne, a eště jedna, vona nedávno hrála, jak se menuje, taková stará pani? JV: Štěpničková? ZP: ne Štěpničková, ale ěště jedna, no já už si nevzpomenu. eště teďka nedávno hrála. JV: hm. to už... ZP: Zita Kabátová! JV: jo, Zita Kabátová. ZP: Zita Kabátová, a z těch mužskejch herců, co byly teda čeští herci, jak říkám, Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)), em Marvan ((Jaroslav Marvan)), Plachta ((Jindřich Plachta)) z těch komiků. Burian ((Vlasta Burian)). JV: hm. a můžete říct, proč pro vás tito herci byli zajímaví? ZP: em nebyli zajímaví. oceňovali sme jejich herecký výkony. JV: herecký výkony, a... ZP: byli skutečně em ta em škála em hereckejch výkonů byla velmi široká. už sme tehdy dokázali vocenit špatnýho herce vod lepšího herce. musím říct, že ta Mandlová ((Adina Mandlová)) žádná velká herka nebyla, jo. kdežto ta Zita Kabátová jo. nebo aj mezi těma většinou herci byli vynikající, jo, to bylo ty, co se menoval Stanislav em najman ((Stanislav Neumann)), jo, Ferenc Futurista, Emil fi- Fiala ((Eman Fiala)), těch tam bylo spoustu a to byli výborní herci. mezi těma ženskejma, tam už taková ta úroveň nebyla. ty už moc dobře nehrály. aj ta Lída bárová ((Lída Baarová)), eem.
Zdenek_(1927).txt
JV: a stávalo se třeba, že ste nějakého herce měl rád, nebo ste ho obdivoval, a chodil ste.... ZP: jé, já vám řeknu, koho sem měl rád. širly templ ((Shirley Temple)). to byl můj ideál. vona byla tak asi stará jak já, jo, tak sem ju obdivoval, protože to sme před válkou, to sem tam ani nenapsal, to sem chodili na všechny filmy, kde hrála širly templová ((Shirley Temple)). JV: dobře, a čim vás zaujala, kromě toho, že... ZP: výborná, vona byla vynikající herečka teda. jednak byla pěkná, jo, se nám líbila jako děcko, jo, jako em stářnice, byla pěkná, eh dycky sme si mysleli, že se s ňou setkáme...
Zdenek_(1927).txt
JV: eště bych se zeptala, jestli ste chodil na nějaký film vícekrát, jestli ste byl na jednom... ZP: o jo, o jo. vim, že sem na někerej šel dvakrát, ale abych vám řekl titul, kerej to zrovna byl, to si nevzpomenu, ale vim, že sou nějaký filmy, kerý sem viděl dvakrát. JV: hm. ZP: a třikrát. JV: a z jakého důvodu ste na něj šel víckrát? ZP: ten mě zaujal. že se mně líbil, nevím,
Zdenek_(1927).txt
ale máte pravdu, to bylo před válkou ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to vim, že nás vzali, že to bylo ve skale ((Scala)), že se to promítalo, a že to bylo před válkou, ale na tom sme dvakrát nebyli.
Zdenek_(1927).txt
JV: ehm. taky, taky si myslim. em a ještě bych se zeptala, když ste teda zažil ty němé filmy ještě, jestli v době toho přechodu bylo pro vás důležité jít spíše na ten zvukový, nebo jestli ste šel na němý? ZP: em ten němej film sem viděl jednou, jeden, možná to byl ten Jánošík, možná už možná že to nebyl, ale mám dojem, že to byl Jánošík. pak už sem nebyl v kině až byly teda ty zvukový. to byl jedinej němej film, kerej sem viděl a pak už byly všech- jenom ty zvukový.
Zdenek_(1927).txt
ale za první republiky byly židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna, co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a hm ve škole se nějak zmiňovali o kině třeba, že by (.) vám něco doporučovali nebo... MS: na obecné škole určitě ne, na měšťance taky ne (..) já nevím. ee to je, to byla úplně jiná doba to n- nebylo, aby oni nám z- ze školou se nepamatuju, že bysme celá třída šli na nějakej film. to možná ta místní, Rosičtí, protože my sme byli tam do té měšťanky chodili Neslovice, Tetčice, Ostrovačice, Říčany ee m- (.) tady Zbýšov, Babice, Kratochvílka. to (.) ani školy nebyly tehdy. LČ: a v tom dětském věku pro vás byl film nějak důležitý? to že ste teda [mohla ( )] MS: [no asi že jo, asi že jo], že byl. protože člověk mohl přemýšlet, uviděl něco novýho, co jako na venkově nebylo. a (.) nemyslete si, já doposud jak sem stará, tak hlavně přemýšlím na ty starý věci a ty mně, když nemůžu spát a jako já těžko s- usínám, jenom na prášky, tak ee se mně promítá jenom to mládí, co sem prožila, a to bylo krásný.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a jak ste vlastně se dostala do těch Rosic, tak ste do kina chodila častěji nebo to se nezměnilo? MS: ne, málo, [málo, málo].
Marie_2_(1921).txt
LČ: a vnímala ste teda rozdíl třeba mezi tím Metrem ((Metro)), mezi tím kinem mladých ((Jugendkino – Kino pro mládež)), mezi těmi kiny jako s- proč byste si vybrala, že půjdete tam, proč byste si vybrala, [že půjdete] MS: [já měla ráda] všechny. já měla ráda všechny, já sem měla rá- ee radost, že prostě ee vybočíme z toho všedního dne a že něco uvidíme ee o čem já ráda přemýšlím. a mně to třeba dva tři dny trvalo, že sem přemýšlela nad nad tím. a zkraje teda eště e do- v těch kinech dávali americký filmy.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a vy už ste o tom vlastně mluvila z čeho s- teda se skládal ten program? samotný. vy ste mluvila o tom, že byly týdeníky a pak teda hlavní film. [a nějaká] MS: [týdení-] LČ: jiná před jako nějaká jiná čísla nebo části [programů že by tam byla] MS: [e u těch amerických] pokud teda sme e fo- viděli málo, tak byly eště třeba ještě nějaký takový krátký filmy byly dávaný do ee po žurnále vždycky. LČ: a to mělo jaké zaměření tydle krátké [filmy]? MS: [hmm] no ee jak to mělo zam- tak jak to byly ty házeli (si) ty dorty na hlavu. LČ: [grotesky (teda nějaké).] MS: [jakože grotesky] to byly, ano. takový krátký možná, že ee to vám nedovedu říct po pravdě, jestli to nebyly vždycky jako programy na další [film co by šel.] LČ: [jo že by to byly] upoutávky. MS: ano, ano.
Marie_2_(1921).txt
LČ: aha. a byly třeba animované filmy byste si vzpomněla, že by tam byly, nebo to ne? MS: za nás eště moc animovaný nebyly. LČ: v kině ne. MS: za nás ne. to potom začlo až později. LČ: a a reklamy třeba, že by [se pouštěly]? MS: [reklamy byly] nějaký, ano. ale ne moc. ne moc. LČ: a to byly reklamy normálně film a nebo jenom obrázky? MS: jenom reklamy, jenom reklamy. LČ: takže [jenom jenom ta-] MS: [já si nevzpomínám, že by] to byly nějaký krátký filmy. to si [nepamatuju. to by-] LČ: [to by byly jen] takové světelné [obrazy vlastně jako.] MS: [ano, ano, ano,] ano. LČ: a to by bylo před tím týdeníkem ještě, nebo mezi MS: myslím, že ten týdeník byl na prvním [místě.] LČ: [úplně] první týdeník a pak by byly třeba ty reklamy a potom to. a měls- měla ste o tyhlencty doprovodné části zájem vlastně o ten týdeník, bavilo vás to sledovat? MS: ee, mě moc no byli sme zvědaví jak to pokračuje, to sme byli, ale byli sme rádi, že už je to pryč. mnohdy sme šli až... LČ: až [na hlavní] MS: [po žurnále]. LČ: až na hlavní až hlavní (na) hlavní program. [a] MS: [protože] to se opakovalo třeba v kině podobný LČ: mhm. MS: ne třeba úplně stejný, ale určitý části stejný co byly předešlý. [co tam] LČ: [takže] MS: měli dávat? LČ: takže lidé přicházeli i v [průběhu toho] MS: [mhm. po žurnále] moc. LČ: moc? MS: někdo neměl čas, někdo schválně. LČ: mhm. MS: tak po žurnále chodili.
Marie_2_(1921).txt
LČ: a mhm byla ste někdy přítomná tomu, že by se filmy promítaly v domácnosti, že by někdo [měl vlastní] MS: [ne, nikdy]. LČ: promítačku? MS: jo, Kačenka myslím me- eee vnučka, že něco má. LČ: ale [to už bylo] pozdějc. MS: [( )] LČ: [v té době, v té době vůbec]. MS: [teď teď, poslední dobou. ne,] ne, ne, nikdy. nikdy.
Jarmila_2_(1925).txt
ale mám dojem, že to bylo poprvně když sme byli v první měšťance JV: mhm JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti ((Výstaviště)) JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči? JJ: to sme byli ze školou JV: ze školou JJ: tam jako JV: mhm JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo nějaký (.) něco tam prostě JV: mhm JJ: bylo (.) [no a tak]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou poměrně často ee [(do toho kina)] JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam se nebylo jenom kino [tam] JV: [mhm] JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla JV: mhm JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak- s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas JV: mhm JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že] JV: [mhm] JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee vlastně měli na starosti celou zahradu JV: [mhm] JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou) JV: jo JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila [vlastně (asi nejčastěji)] JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme] JV: [(v rámci školy)] JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme tam byli, pak tam byla nějaká voslava JV: mhm JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)] JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na ten film šli? JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.) pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že (.) tam bylo takový... JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba s s přáteli? JJ: ne ne ne
Jarmila_2_(1925).txt
pokuď ee tak (.) to vite, než ( ) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.) vopuštěný JV: hm JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal) za Veslařskou až tak JV: mhm JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si netroufal tam chodit JV: hm JJ: to (.) jako děcka že (...)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do kina? vyjadřovali se k tomu nějak? JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu JV: hm JJ: nějak JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole? JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný JV: hm JJ: jak je to třeba dneska, jo JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo JJ: [no tak]... JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami, které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)] JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako děcka JV: mhm JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.)
Jarmila_2_(1925).txt
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )? JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film] JV: [mhm] JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že JV: mhm JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta mládež taková (.) tak kam měli jít? JV: mhm JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky JV: mhm [rozumim] JJ: [někam] tam jit do kina JV: hm JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní JV: mhm JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma JV: hm JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin, protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes, dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do školy a de do kina a příde třeba až ráno, že JV: hm JJ: rodičům je to jedno JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím? JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už si tak nějak moc JV: [hm] JJ: [nepamatuju ( )] JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky JJ: no
Jarmila_2_(1925).txt
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.) dospívání na nepřístupný film? JJ: ((nejspíš kroutí hlavou)) JV: ne? JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali JV: hm JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili JV: hm JJ: po kinách (.) jo
Jarmila_2_(1925).txt
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.) domácí? JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď už to je víc JV: hm JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát JV: hm JJ: to nebylo taklec
Jarmila_2_(1925).txt
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)? JJ: [hm to] JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala? JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem (chodila)] JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat? JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola JV: mhm JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom když sem měla jít do už jako do dorostenek JV: mhm JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když já sem měla přijít tam na ty Kopaniny JV: mhm JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo (.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním JV: mhm JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to netáhlo někam (.) že JV: a třeba rozhlas ste poslouchala? JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka JV: mhm JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát handrkovali, když tam něco bylo, jo JV: mhm JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
Jarmila_2_(1925).txt
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak ee (k) práci JV: mhm JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům JV: mhm JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.) JV: mhm JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem (neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )] JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba [(dnešní děti)] JJ: [no právě] a pak já sem byla sama JV: mhm JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned vedle JV: hm JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se třeba tichá pošta JV: [hm] JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme fakticky tenkrát jinou zábavu neměli JV: mhm JJ: a byli sme spokojení (...) to e
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch patnácti)] JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že JV: mhm JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé daleko JV: mhm JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si sedly a vykládaly sme si (.) jo... JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti] ((Výstaviště)) JJ: [no] JV: neznala tenkrát (.) (osobně)? JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili do kina víc tenkrát (.) než vy? JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych (.) jako JV: hm JJ: bych řekla [( )] JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině? JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se] JV: [ne] JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili JV: hm JJ: sme vo kinách nebo to JV: [takže]... JJ: [tam třeba] sme byli úplně JV: hm JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue] JV: [kinoreví] ((Kinorevue)) JJ: jo JV: mhm JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli rádi JV: hm JJ: [jo (.) učiteli to] JV: [zakazovali...] JJ: kolikrát zabavili JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila JV: mhm JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám JV: hm JJ: ledasco zabavili (..) když něco... JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení? JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.) JJ: ne ne ne JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]? JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež (.) jinak vychovaná JV: hm JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)] JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako dneska, jo? JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho JV: mhm JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco JV: [mhm] JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho JV: hm JJ: tak byli hned k raportu ((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů)) JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během ee JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím jako JV: hm JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee jiný JV: hm JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak vedení
Jarmila_2_(1925).txt
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný JJ: protože aj ty dětský filmy JV: [mhm] JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že to bylo černobílý JV: černobílá jo (.) byla? JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.) to potom mám dojem, že to bylo barevný JV: mhm JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní JV: jo JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna- znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že (.) [(ty černobílý filmy)] JJ: [já nevím čím to...] JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu? JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba Babičku JV: mhm (..) [(knížku)] JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo JV: mhm JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..) než ee (.) nevím, čím to je
Libuse_(1929).txt
SM: mhm mhm eh a před tím než ste začala chodit s těmi svými synovci, tak ste do kina nechodila? LS: no, tak si vzpomínám, že sem někdy šla s maminkou. s tou maminkou co si mě adoptovala ještě, jenže to sem byla dost malá, takže si z toho moc nepamatuji.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm a navštěvovala ste v tuto dobu i nějaká jiná kina než než ta husovická? ten Jas a Sibiř? LS: ne. SM: ne? LS: myslím že ne, až později v Králově Poli, protože tam sem měla jako ty příbuzné od matky, jeden rok sem tam také bydlela nebo asi půl roku, u té nevlastní matky a tam sem chodila také do školy to sem chodila ale do třetí třídy, to bylo eště před tím, no a tam bylo kino Morava, kino myslím no už nevím to je tam dodnes, ale to jméno sem zapomněla, takže tam sme občas do té Moravy
Libuse_(1929).txt
SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět. LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na kino a mohla jít se na to podívat,
Libuse_(1929).txt
SM: a měla ste třeba ve zvyku v kině konzumovat nějaké jídlo nebo nápoje? LS: ne to sem úplně nesnášela, a vůbec sem to neuznávala. SM: mhm LS: pokud tam lidé suš- šustili, tak to sem velmi kritizovala, to to ruší všechny. SM: a stávalo se to často, že by někdo tam šustil? LS: no, na těch dětských představeních i když tam byli dospělí, tak se to stávalo. SM: a zažila ste třeba, že by se ozýval během filmu nebo po jeho skončení potlesk? LS: ne to ne, to nikdy ne.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm dobře. eh teď bychom se zaměřily teda konkrétněji na filmy, eh nejdřív bych se vás zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? LS: no většinou podle názvu, a pokud byly už obrázky z toho filmu, umístěné na té stěně před kinem nebo nebo v těch v těch skříňkách vývěsních, no a líbilo se mi, tam a byly tam děti, byli tam zvířata, anebo ti indiáni, že, a tak dále tak podle toho sem si vybírala, ale protože už sem měla i některé oblíbené herce, jak sem říkala ta děvčata anebo nebo Rudolfa Hrušínského ((Rudolf Hrušínský)), který byl když byl mladý úžasně šikovný a krásný samozřejmě a hlavně eh odvážný, zastavil koně třeba a tak dále, tak to bylo prostě pro nás fantastický hrdina, že, no m já nevím nebo nebo eh z těch z těch mužů, co si pamatuji, pan Marvan ((Jaroslav Marvan)), ten byl už tenkrát takový důstojný pán, nebo Boháč ((Ladislav Boháč)), Vlasta Burian tak to bylo pro nás jako pro dospělé taky velmi hezké, Jindřich Plachta, hm, ten byl takový žoviální a někdy taky legrační, Oldřich Nový nebo karel hegr ((Karel Höger)), to to byli herci který eh kteří byli pro mě takovým eh jako vodítkem k tomu, abych si vybrala eh SM: mhm LS: ten film, takže podle těch obrázků podle názvů no někdy sme se také spletli, ten název třeba byl pro nás lákavý a a skutek <utek> protože to bylo vysloveně jenom pro dospělé, nebo mm nezáživné tak to m sem si celkem dost vybírala, pokud sem mohla. SM: mhm a bylo pro vás vlastně důležitější kino ve kterém s- šla ste radši do kina nebo nebo na film? LS: já vám teď nerozumím. SM: mhm eh to [znamená jestli] LS: [jako] podle toho filmu SM: jestli pro vás bylo důležitější, eh když... LS: že bylo jedno esi du do kina na cokoliv? SM: mhm LS: ne. SM: ne, [takže] LS: [ne] SM: takže bylo pro vás důležitější [vlastně] LS: [no bylo] ano. SM: ten film. LS: i když to pro mě byl takový útěk z domova, protože nevlastní matka mě neustále honila do práce a pracovala sem na zahradě a prostě sem toho volného času jako jako dítě neměla, ale mm takže to byl můj útěk z toho domova dost (.) ale byla sem často zklamaná, když sem šla teda na něco co sem myslela že je pěkné a, SM: mhm LS: výsledek nebyl. SM: mhm, a vy ste vlastně říkala, že ste se dívala na ty vývěsky u těch ki- u těch kin, že, LS: mm SM: a ještě někde jinde ste získávala informace o těch filmech? LS: ne. nikde. SM: takže vyloženě jenom [z] LS: [ale] mm někdy mezi dětmi, třeba ve škole ne- nebo to se hovořilo o tom, my sme byli já nevím, s maminkou na tom a tom filmu, tak to sem toužila ale obyčejně se mi to nesplnilo, protože to bylo třeba mm třeba ve všední den, nebo se mnou rodiče nechodili, takže i když sem vo tom filmu věděla, chtěla ho vidět, tak sem musela čekat když ho náhodou budou dávat v neděli jinak, odpoledne teda. SM: mhm mm vy ste vlastně už zmiňovala některé ty své oblíbené herce, že, a já bych se ještě zeptala jestli jestli to vlastně bylo důležité při tom vašem výběru, že tam hráli ti vaši oblíbení herci? LS: ano, ano to bylo pro mě vodítkem že že to bude pěkné, i kdyby to nebyla veselohra i kdyby to bylo jako vážné nebo psycho- psychologické, tak sem věděla že to bude pěkné. SM: mhm LS: což ale dy- se mně potvrdilo vždycky, takže, i v dospělosti sem potom je ráda teda viděla, SM: mhm LS: ty filmy. SM: a eh teď bych se ještě zeptala, jestli pro vás bylo důležité, jestli šlo o film černobílý nebo barevný? LS: no tenkrát byly jenom černobílé
Libuse_(1929).txt
SM: dobře a m bylo důležité, jestli šlo o film němý nebo zvukový? LS: no němý filmy sem viděla sem tam, to dávali eh s tím jak se menuje ten komik? sem ho zase zapomněla, SM: čeplin ((Charlie Chaplin)) LS: čeplin, tak s tím čeplinem ((Charlie Chaplin)), anebo ti dva, eh také ti humoristé, SM: [Laurel] LS: [to] nebyli Češi eh... SM: Laurel a Hardy LS: Laurel a Hardy, tak ty byly ty byly nejen černobílé, ale byly němé. no a ty jejich grotesky, ty jejich gegy, to bylo založeno teda na na vtipu nebo na tom jak jsou šikovní, že, tak to jako bylo i když se přiznám, že mně to někdy připadalo ten ti dva eh že mně to připadalo trochu pod úroveň, nevím asi sem měla vyšší nároky a měla sem raději nebo podvědomě ty ty filmy ty děje, když se tam něco dělo, ale když tam byly jenom ty hlouposti, tak mně to připadalo takový jako že si hrají na děti. SM: mhm LS: <jo, asi tak.> no já vím že to bylo že sme se tomu smáli, ale m velmi brzo sem si začla jako vybírat, tohle. SM: mhm LS: ten čeplin ((Charlie Chaplin)), ten byl ten byl mám dojem kulturnější, podle mě takový nebo ty filmy s ním byly přece měly nějaký děj, ale tam ti dva, ti to byli jenom <většinou hlouposti> o ničem, jo, že se předváděli, tak jak se předvádí děti.
Libuse_(1929).txt
SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film vznikl? LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde tam z dalekých krajin, no a když tam bylo třeba moře, tak sem taky věděla, že to není u nás, že tak, ale že bych se s tím nějak zabývala to, to mě ani nějak moc, jak někdo vždycky se pyšnil tím, to je já nevím jugoslávský film, to je ruský film, to je německý, to to mně bylo jedno, SM: mhm LS: nějak mě to to ne
Libuse_(1929).txt
SM: a šla jste na nějaký film víckrát? LS: jo. SM: a... LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh... SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))? LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty ostatní už si nepamatuju, SM: mhm LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to bylo moje
Libuse_(1929).txt
pak sem chodila ráda, no tak tu Zdenku Sulanovou, to bylo taky asi tři nebo čtyři filmy které ona, měla, Madla zpívá Evropě, to už bylo potom větší, já nevím, jak se jmenovali názvy si už nepamatuji, ale na všechny sem šla. SM: a na všechny ste šla víckrát? LS: a víckrát. když byly, kdyby byly dnes, tak jdu na to zas. SM: mhm mhm LS: to bylo to bylo úžasný. SM: jo LS: tak pro mě, protože já sem eh no myslím, že to byla byl i citový důvod, že sem měla takový trochu podobný osud, svůj životní jako měla ona, tenkrát, no a tím v tom filmu teda že a možná že to a navíc krásně zpívala a já sem v té době začala zpívat, a ráda a dost, a dost slušně, chodila sem do souboru, no a ve škole m m mě učitel nechával vždycky začít píseň, jedna dívka hrála na housle, no a já sem měla začít vždycky první hlas, protože on nás učil jako vícehlas -sově zpívat, a takové ty vážné skladby, od Dvořáka, od Smetany, ty ty sbory, no já sem se v tom teda vyžívala, no a protože zjistil, že mě <bylo asi nejvíc slyšet>, já si nedovedu představit jak na to přišel že zpívám dobře, no a tak sem vždycky musela začít a všichni eh no, SM: mhm LS: <se ke mně přidali.> SM: dobře a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda? a... LS: zábavy? SM: no a dávala jste jim třeba přednost před kinem? LS: mm žádný, já sem neměla žádné zábavy. když sem když sem měla čas pro sebe, tak sem si něco šila. to sem prostě byla ráda, sem si třeba já nevím ušila zástěrku nebo sem si ušila em na prázdniny, takový plážový obleček, trenýrky a a takovou takové tričko, ze starých ze starých věcí co matka odložila třeba a mě to velmi bavilo, a tak někdy se to povedlo někdy se to nepovedlo, že, to mě no a protože matka v tomdle sme se trochu shodly, ta moje nevlastní matka ta mně trochu radila, no a pak když sem se šla učit, no tak to, tak sem každý volný čas buď sem četla anebo tak četba byla moje nej největší koníček, když sem mohla, ale ona mě často <nenechala číst>, protože říkala eště je tam vokopat na zahradě támhle to a támhle to, a běž zalít a běž no tak sem musela napumpovat vodu, v těžké konvi tahat, no a to mě tak unavilo, že sem často usínala u večeře. kde protože sme měli dost velkou zahradu a a já sem byla jako nic, že, já sem nikdy nebyla velký silák, no a tak v těch deseti letech dvanácti sem (.) měla co dělat abych to všecko zvládla, SM: mhm, takže s- LS: nakupovat sem musela chodit že to bylo taky dost daleko až do Černých Polí sme nakupovat, no, a večer na trávu, tak to bylo moje nejlepší, protože tam bylo parta kamarádů a kamarádek, tak šli se mnou, tak sme eh někde poslouchali žáby, v Čertově rokli které se dneska říká Čertova rokle, tak tam bylo z kraje smetiště pro celé Brno asi, ale kousek dál, tam to bylo poetické, bylo tam jezírko, večer kuňkaly žáby a my sme poslouchali žáby, no a naši mě nehonili domů, protože sem byla na trávě, takže SM: mhm LS: pro králíky na seno, že, SM: jo, a dalo by se říci, že ste dávala tady těm setkáním na té trávě, nebo LS: ano SM: třeba tomu šití přednost před tím, že byste šla do kina? LS: no šit se mohlo jenom ve dne. takže tam dlouho nebyla elektřina, my sme měli jenom petrolejku, přesto že to bylo vlastně Brno, tak dlouho trvalo než nám udělali přípojky.
Jarmila_(1931).txt
PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na Veveří? JV: ano, [to chodila to chodila] PS: [takže měla kulturní ee zájmy?] JV: na Veveří PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila? JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila PS: mhm JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.)
Jarmila_(1931).txt
PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee jak ste se tam dostávala? JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě a tak, PS: mhm JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot (přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla do zahrady do sokolovny, jo, PS: mhm JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít zpáteční ces-] PS: aha takže to byla nejkratší cesta. JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.
Jarmila_(1931).txt
JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali, PS: mhm JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky nedalo v té válce moc cestovat, že, PS: mhm JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou... JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.
Jarmila_(1931).txt
JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba> bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch plotech, PS: mhm JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než dneska PS: mhm JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu mluvit, nemám internet PS: mhm JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila správně] PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo... JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to všechno, to bylo na těch plakátech PS: mhm JV: takže to mělo cosi do sebe taky.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho protektorátu [nebo ještě předtím?] JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) PS: v Řečkovicích JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik, většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou jenom takový podřadný ee filmy, PS: mhm JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo, PS: mhm JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně filmů viděla.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim líbilo, na co chodili rodiče? JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo PS: mhm JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný... (.) PS: mhm a na to chodili teda JV: chodili chodili určitě
Jarmila_(1931).txt
no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky, ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch hlavně, že
Jarmila_(1931).txt
PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako dítě.] JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že nějakej Kačer Donald [a nějaký] PS: [mhm] JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak nezakazovali, no takže. PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly gro- gro- pásmo grotesek, jo] JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže, PS: mhm JV: já sem měla hodně knih vod dětství, PS: mhm JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě taky to vedení doma jo k té literatuře, PS: mhm JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle
Jarmila_(1931).txt
JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho, jo, takhle jít. PS: mhm JV: ((smích)) PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem] JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí nějakejch.
Jarmila_(1931).txt
PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no] PS: [každý týden?] JV: no říkám to jo. PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás jako pravidelný [že ste v neděli se šlo] JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy sme byli s našima venku PS: mhm JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když bylo hezky, tak se šlo ven, no.
Jarmila_(1931).txt
JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte? PS: v Řečkovicích JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl velkej sál na cvičení PS: no takže to museli vždycky [připravit] JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma PS: aha JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se spojovaly ty židle PS: jo jo JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo udělaný ty židle. PS: mhm JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v sokolovně.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo] JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že PS: nebylo to na místa JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a dozadu že možná byl rozdíl v cenách. PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee tam chodili v sokolských uniformách? [( )] JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina no.
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni měli... JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo, celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho.
Jarmila_(1931).txt
PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) JV: takže zřejmě to vybavení PS: voni měli, [jednu] JV: [možná] PS: jednu promítačku jenom, [takže museli] JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra prodávala cukrovinky JV: no no PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to fungovalo? JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak to bylo aji v divadlech bohužel strašný PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den) JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový blbůstky, PS: mhm JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
Jarmila_(1931).txt
PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi sebou nebo [bylo to tak] JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
Jarmila_(1931).txt
PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši [rodiče třeba?] JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
Jarmila_(1931).txt
PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání [známých?] JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z katolické církve a s jejich panáčkem PS: hm JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli PS: hm JV: v té době PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako? JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv ((smích))
Jarmila_(1931).txt
PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo? JV: (hm) PS: mělo to důvody jako ee JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám, vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme prožívali hrozně tu přírodu
Rut_(1934).txt
LG: a pamatujete si na svou první návštěvu kina? RM: no to ne (.) to si nepamatuju, protože to sem byla děcko (.) a vím že to ee né nevím, mohlo to být jedině nějaká pohádka nebo něco takovýho, jo (.)
Rut_(1934).txt
a e potom tam byl ee byly pohádky (..) Sně- Sněhurka e a sedum trpaslíků a e ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) (..) já si jako děcko na ty filmy moc nepamatuju (.)
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a kromě těch týdeníků promítalo se ještě něco (.) jako (.) z čeho byl složený ten program (.) v kině? RM: no já myslím že (.) jestli byly (.) před válkou už nějaký ty reklamy, to nevím (.) ale myslím si, že to začínalo jenom týdeníkem
Rut_(1934).txt
LG: mhm (..) a ee e (.) a jakou roli hrálo to jestli ten film byl němý nebo zvukový? RM: no němý sem (.) němejch to bylo akorát jenom lauri a hardy ((Laurel a Hardy)) takový ty tam [ale] LG: [mhm] RM: jinak sem němý filmy žádný neviděla LG: a na ty na ty němý co ste zmínila, na ty ste chodila do kina? ten e Laurel a Hardy? RM: jo jo Laurel a Hardy (.) no (.) sme šli, no
Rut_(1934).txt
LG: mhm (.) o těch týdenících už sme mluvily a (.) byla ste někdy na promítání nějakého filmu v domácnosti (.) u někoho? RM: ne ne
Rut_(1934).txt
(tak) jako (.) a p- a protože to byla vždycky (.) do toho kina jít (.) t- to byla vždycky událost taková, že
Frantisek_1932.txt
LG: jo. (.) dobře. tak teď tu mám dycky různé sady otázek a ta první sada otázek se teda váže k vaší dětské zkušenosti s biografy, to znamená jakoby do ukončení obecné školy, tak do těch deseti let, já vím že to je jakoby FR: [já vim] LG: [těžké vzpomenout si] FR: [no tak je to pravda] e e navštěvovali sme e LG: mhm FR: to byly ee e (.) f- filmy který byly pro děti, LG: [mhm] FR: [nemohli] sme chodit na LG: jasný FR: ty staré e ty co nej- nebyly pro nás LG: mhm FR: a to to sme chodili e to by- to hrálo kino o půl čtvrté LG: mhm FR: o půl šesté a pak o půl deváté, tak nějak, (.) to už si přesně nepamatuju. ale (to) myslím že si (tak) dost pamatuju eště. LG: a hm vzpomenete si na svoji první návštěvu kina? aspoň aspoň trochu, FR: (.) to už ne. LG: to už ne? tak nevadí. a jakoby v tom dětském věku jak často ste chodil do toho kina, FR: moment, teď abych to řekl [tak] LG: [mhm] FR: mohlo se chodit do toho kina pokud byly na to peníze, LG: jasně, [mhm] FR: [protože] ee (.) otec e e tenkrát se tolik nevydělávalo aby LG: mhm FR: děti mohly chodit do kina. takže do (platby) to sme chodili do těch desíti to bylo vesměs to kino Radosť ((Radost)) a e (.) Radosť ((Radost)) a (.) e kino Lípa, pak byl na Bratislavské kde je dnešní ee (.) divadlo Radosť ((Radost)) tak tam byl taky ale už si nepamatuju název, tak LG: Orania? FR: ano ano, to bylo vono
Frantisek_1932.txt
LG: <no, mají na to studenty, kteří jim s tím pomáhají> a s kým ste chodil do kina, v tom věku dětském, FR: no s bratrem. LG: s bratrem? FR: no (.) LG: a hm chodila s vama třeba někdy maminka? FR: ee matka e ta když tak chodila e večer do kina, (protože my sme chodili to bylo) do těch LG: [mhm] FR: [šesti,] ale to to už sme se pohybo- pohybovali svobodně jako LG: mhm FR: sice sme nevy- nevyváděli takový lumpárny jako dnešní děti LG: mhm (...) a hm chodil ste třeba kromě toho bratra i s přáteli nebo se spolužáky do toho kina? FR: no tak e e kamarády sem měl, to se vždycky (sešlo) to se sešla taková LG: [mhm] FR: [banda] ňáká a (.) šli sme do kina. LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu LG: mhm FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť, LG: mhm FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve LG: jo, FR: <teprve teď> LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku> FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady, LG: mhm FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou. LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch dělníků, FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly [nebyly to ňáký] LG: [jo jasný] jakože to chápu, FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech, LG: mhm FR: převážně to mluvilo česky LG: mhm FR: jo? takže ( ) problémy nebyly, LG: jo jo jo. a hm (.) vyjadřovali ňák třeba vaši rodiče názor na ty filmy nebo na kino (a tak?) FR: no tak rodiče věděli že na co deme do kina. LG: jo. [takže] FR: [jo?] takže e nás na to pustili. LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech? FR: ne, ten- LG: [(o fil-)] FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako, LG: mhm FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne, LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý, FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo LG: mhm FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska. LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce nebo herečky? FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak) nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec, LG: jo FR: bylo to pěkný, tím to končilo.
Frantisek_1932.txt
LG: jo a (.) teda jako když ste byl malé dítě, tak vaši rodiče se rozhodli společně že budete vychováván jako křesťan FR: no jako křesťan LG: [mhm] FR: [protože] otec neměl (proti tomu) námitky. LG: jo, jasně. a e chodíval ste teda do kostela? FR: no tak e (.) protože jsem navštěvoval e školu, takže sem musel chodit do do náboženství LG: [mhm] FR: [tak] sem chodil sice (jsem měl) problémy s tím ee s katechetem jak to že nechodíš do kostela a tak dále,
Frantisek_1932.txt
LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do kostela navštívil kino? FR: no tak dopoledne se nepromítalo. LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste šel do kina, FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili LG: mhm FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne. LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový LG: mhm FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do kina, tak nevíte pomalu (na co) dete. LG: a třeba v novinách a v časopisech FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin LG: mhm FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy. LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm kinům číst si to FR: ty ty co byly LG: jo, FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo? LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo tam hrál? FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce. LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )] FR: [ne ne] LG: mhm FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek, LG: mhm FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla, LG: jo. FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak von se menuje, karel hégr ((Karel Höger)) LG: [mhm jo] FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole, LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl ( )] FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.
Frantisek_1932.txt
LG: (.) jo. (.) a hm jakou roli pro vás hrálo to, jestli ten film byl němý nebo zvukový FR: no tak němý byl e byl tak e za nás, LG: mhm FR: už e ta e ty němý filmy nebyly tolik. LG: jo. FR: jo? to byl jedině kdo to byl laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) LG: mhm FR: jo? to byla ta éra [těch němých] LG: [jo] FR: filmů, laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) (.) Frigo na mašině LG: [jo jo jo] FR: [no prostě] ty LG: [jo já vím co myslíte mhm] FR: [ta je ta ta éra] těch filmů.
Frantisek_1932.txt
LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl? FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme se pobavit LG: [mhm] FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a tak dále. LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na něj do toho kina pudete, FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět, LG: [mhm] FR: [protože] (.) toto (..)
Frantisek_1932.txt
e velmi dobrý to byly předválečný filmy byl hugo hás ((Hugo Haas)) LG: mhm FR: (.) e některý a von hrál (.) Okénko to hrál tam rasa (.) no prostě, a jestlipak víte kde bydlel v Brně LG: to nevim, FR: (.) Biskupské náměstí ((Biskupská)). LG: jo? FR: když jdete e nahoru na Petrov LG: jo jo jo, já vím [kde to je] FR: [tak je] tam je takový plácek (zprava) a když tak tam je pamětní deska, kde oni žili. LG: jo? FR: Pavel a p- Pavel a hugo hás ((Hugo Haas)) pavel hás ((Pavel Haas)) ten zahynu- ten zahynul v koncentráku
Judita_(1921).txt
LG: jo a tak když se vrátím zpátky k těm biografům, kdy pro vás k- nebo jakoby před předtím než začala válka, navštěvovala ste kino, chodila ste do kina? JK: co? LG: než než začala válka JK: no LG: př- jakoby v tom e před tím rokem třicet devět, chodila ste do biografu? JK: (no)
Judita_(1921).txt
LG: tak to nevadí, tak já tu mám e otázky teď které se týkají úplně toho prvního navštěvování kina než jakoby před tou válkou, (jestli) si vzpomenete, kdy ste byla poprvé v kině? JK: ((pravděpodobně kroutí hlavou)) LG: ne e JK: to ( ) neřeknu [vůbec nic] LG: [to nevadí] to nevadí a em před tou válkou, vzpomenete si, jak často ste třeba chodila do těch kin? JK: no to sem chodila jako mladá [holka] LG: [mhm] JK: samozřejmě pokud e eště existovaly biografy LG: mhm JK: tak sem určitě chodila samozřejmě že dneska [(už)] LG: [jo] JK: o tom nevím nic LG: jo a pamatujete si třeba s kým ste chodila do toho kina? JK: s kým? LG: mhm JK: (no) s přítelem LG: mhm (.) a em k- jesi si vzpomenete na ména těch biografů? JK: jo tam byl ( ) například Kapitol LG: mhm JK: byl jeden biograf, druhý biograf Moderna LG: mhm JK: to bylo tam v tam kde byl trh nahoře před tou... tak tam byl taky biograf Moderna (ale) nej- nej- nejznámější byl asi ten e k- Kapitol LG: mhm JK: to byl nej- LG: a e podle čeho ste si vybírala zrovna třeba tady tyhle dvě kina? jakoby proč... že prostě e v předválečném Brně bylo těch kin strašně moc v Brně JK: no strašně moc to bych ani neřekla byly (.) byly biografy s- e větší nebo menší a nic zvláštního bych o nich nemohla říct. LG: mhm JK: vím že Kapitol byl takový běžný slušný biograf LG: a byly potom v Brně nějaké jakoby e biografy o kterých byste řekla že byly spíš jakoby neslušné, když Kapitol byl slušný? JK: slušné byly všechny (jinak) by mně maminka nedovolila abych šla do biografu <když (by nebyly) slušný> LG: <jo> [a když]... JK: [no] normální biograf kde se promítalo LG: mhm JK: to co prostě ta kinematografie e dala k dispozici ( ) LG: jo a když sme u té maminky, jaký byl názor rodičů obecně jakoby na filmy a na kina? JK: jaký byl [názor ( )]? LG: [názor co si] to tom mysleli? jestli o tom třeba doma mluvili? o těch [filmech] JK: [tak to] teda (.) já sem se musela učit abych do- dokončila školu, ale že by e tam k tomu e přispěl taky nějakej biograf, to bych neřekla LG: a e ve škole ee vyjadřovali se třeba nějak učitelé k těm filmům nebo ke kinům? JK: (...) to [to] LG: [a]... JK: když když sem chodila do biografu LG: mhm JK: tak rozhodně e to byla moje záležitost LG: jo JK: s- s mými přáteli LG: mhm JK: a a ale o o kině jo to se se v této souvislosti určitě nemluvilo LG: jo a em byl pro vás jakoby ten byl bylo to pro vás důležité ty biografy a ty filmy v té době? JK: no asi že jo, protože každý mladý člověk chodil rád do biografu anebo e díval se na nějaký film LG: mhm JK: že? ovšem samozřejmě nebylo to takovým způsobem vedeno bych řekla e než (.) předtím LG: mhm JK: se ne- nedalo tomu takový důraz LG: jo a chtěla sem se ještě zeptat, em vy ste říkala, že ste chodila do těch e biografu s přáteli, s kamarády, tak jestli e ste třeba já nevím e hráli nějaké hry, které se vztahovaly k těm filmům zpívali ste si písničky nebo tak? jestli ste se to tom nějak výrazně bavili o těch filmech? JK: to si nevzpomínám že jestli sme se výrazně o tom, ale e já si myslím, že mladý člověk když vi- viděl nebo navštěvoval nějaký ten biograf LG: mhm JK: tak z- tak tam chodil s určitým e s určitou představou LG: mhm JK: že t- jakej ten film bude, jestli to bude vážný film, jestli to bude veselý, ale spíš to byly filmy vážné LG: mhm JK: protože ta doba byla vážná, velice vážná LG: mhm JK: no LG: a měla ste nějaké oblíbené kino v Brně? JK: o- oblíbený kino [(jestli)]... ? LG: [které] ste třeba navštěvovala častějc než ty ostatní kina? ne ee? JK: to určitě ne LG: mhm a em bylo třeba v Brně nějaké kino, o kterém ste věděla a do kterého ste prostě nerada chodila? kam byste třeba nešla? JK: nevím vždyť sem vám to už [(řekla)] LG: [jo] mhm JK: ( ) (teď) bychom se jedině opakovaly LG: mhm jo jo a když se třeba máte vzpomenout na to jak ste se s těmi přáteli v tom kině chovali JK: jak sme se ch- LG: cho- [jestli ste]... JK: ? LG: [no jestli ste] jestli ste tam třeba konzumovali nějaké jídlo nebo ste tam pili nápoje bonbony o přestávce ste se bavili? JK: <o přestávce to je docela (možné že sem tam) cu- cucala bonbony (sla-) kyselý anebo sladký> to teda opravdu [(nebylo) tak důležité] LG: [anebo jestli ste třeba] vyrušovali během projekce? cokoliv jestli ste reagovali nějak na ten film během promítání anebo je tu ještě otázka, jestli ste po skončení tleskali, když ten film skončil JK: to nebylo zvykem LG: nebylo? [mhm] JK: [to] nebylo (to) člověk prostě se díval na ten film LG: mhm JK: a (nejspíš) se po skočení to té toho promítání že se s přáteli o tom mluvili, že? LG: mhm JK: o čem tam jako byla řeč (tak) LG: jo jasně JK: záleželo jistě na tom jaká [byla povaha] LG: [jo chápu] JK: t- těch přátel LG: mhm JK: ale o tom se tak nedá mluvit přesně LG: a em kromě těch přátel jako ze kterýma ste tam šla do kina, potkávala ste tam potom v kině nějaké jiné jakoby bylo to bylo to zvykem nebo spíš ne? JK: ne ne aspoň LG: jo JK: v mé době teda ne LG: mhm nó byla ste někdy když ste byla jakoby v tom dětském věku, byla ste někdy na nepřístupném filmu? <já se na ty otázky musím ptát, já sem je nevymýšlela> JK: vy se smějete, ale já nemám ponětí co [chcete] LG: [jo] já vím vy ste mně nerozuměla, že? jestli ste jestli ste byla jako dítě na nepřístupném filmu někdy? JK: jo tak jako na zakázaném, [jo]? LG: [no] na zakázaném JK: na zakázaném filmu LG: ne e? JK: ne asi že ne LG: áá šla ste někdy do kina bez placení? JK: ((smích)) no to sou otázky LG: [] JK: [((smích))] LG: a teď to ten a teď to ten pan učitel tam uslyší a vynadá mně že sme se smály <těm otázkám> JK: hm LG: takže ste nikdy e nebyla [v kině bez placení] JK: [ne ne zakázané filmy] LG: ale to byste se to byste se divila, někteří ti pamětníci chodili bez placení a chodili na zakázané filmy když byli děti ně- jeden pamětník mně dokonce myslím popisoval, jak se tam dostávali na ty nepřístupné [filmy] JK: [( )] když ty ty <vchodní> dveře byly ňák jenom jenom takhle jako přivřený LG: mhm JK: neby- nebylo to zamčeno, že? ( ) normálně... takové věci sem já teda nezažila LG: dobře JK: (já) buďto sem šla do kina, anebo tam sem tam nešla (.) a když sem tam šla tak (.) zase s určitou představou LG: mhm JK: že to bude vážný film, že se tam asi pravděpodobně bude jednat o tom a o tom že? a hotovo. LG: mhm a em chodila ste do kostela nebo nějak em? JK: em ani ne LG: ne e? (.) teď tu mám zase otázky, které se budou jakoby opakovat, ale já je prostě musím přečíst em když ste šla do toho kina, vybírala ste si konkrétní film? JK: no tak to jo LG: šla ste podle filmu JK: samozřejmě LG: mhm JK: (bych) LG: a JK: na ňáký b- blbý film bych [těžko] LG: [jo] protože em JK: [šla] LG: [někteří] em lidé tedy jakoby jestli ste si... vy ste si to vybírala tedy podle filmu, protože sou lidé, kteří em jakoby si vyberou kino a dou do toho kina a je jim jakoby jedno co se tam promítá, tak proto se na to jakoby ptáme, ale že vy ste chodila jakoby na film, protože ste ho chtěla vidět? JK: ((mlčky souhlasí)) LG: mhm a kde ste získávala jakoby ty informace o těch filmech, které se budou promítat? JK: no tak za prvé se o tom mluvilo doma se o tom mluvilo LG: mhm JK: mluvilo se s přáteli o LG: mhm JK: o těch filmech, že? a co ještě? (..) nic nic nic zvláštního tam nebylo, ale říkám, buď to film dobrý LG: mhm JK: tak i ten mladý člověk na to rád šel, ale jeden z těch takových těch známých filmů na které se chodilo v s- LG: mhm JK: v uvozovkách tak to byl ten film (jé jestli) já si ještě vzpomenu jak se menoval (..) jak se menoval? (..) Bílá nemoc LG: Bílá nemoc mhm JK: Bílá nemoc, tak to byl takový stěžejní LG: mhm JK: (promítaný) film LG: [a mhm] JK: [Bílá] nemoc LG: vy ste říkala, že ste teda chodila na ty dobré filmy a kdybyste mohla říct e co ten film jakoby musel být, aby byl nazván tím dobrým filmem? jakoby co bylo podle vás dobrý film? JK: mu- musel by mě zaujmout LG: mhm JK: něčím LG: jo (.) a ee měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky? JK: asi že jo, ale LG: [nevzpomenete (si)] JK: [že bych] to tak přesně s- mohla LG: mhm JK: určit kdo který film ( ) nebo který herec to byl to a- to ani nevím LG: jo a em chodi- chodila ste eště na němé filmy? JK: ne to už to ne LG: mhm a bylo pro vás důležité nebo nějak registrovala ste z jaké země ten film byl? JK: no tak zajímalo by mě to LG: [mhm] JK: [určitě] mě to tehdy zajímalo LG: jo JK: jestli to je německý film, poněvadž LG: mhm JK: ty se dost jako promítaly ty německé filmy anebo jestli to byl film e co ještě ( ) francouzský taky film LG: mhm JK: různě no LG: a které ste teda měla jakoby nejradši? JK: co? které sem měla nejradši? LG: mhm (.) nebo které ste naopak třeba neměla ráda? JK: hm těžko říct (.) byly filmy, které sem ráda viděla a které prostě sem m- mě tak nějak moc nezajímaly LG: mhm JK: to se stalo že? LG: mhm JK: ale říkám ta taková ta Bílá nemoc, tak to byl snímek naprosto opravdu ohromný, no LG: mhm a em šla ste na nějaký film víckrát? JK: co? LG: jestli ste šla na nějaký film víckrát, víc než jednou? JK: nevzpomínám si na na to že bych to tak... mně stačily když sem to viděla je- jeden film jedenkrát LG: mhm a kromě chození do biografu, měla ste nějaké záliby? JK: já záliby? LG: mhm JK: tak to víš že sem měla, víte že sem měla záliby LG: klidně mně můžete... JK: jazyky cizí LG: mhm JK: sem byly moje já sem chodila dokuď eště to šlo dokuď ti Němci to u- umožnili LG: mhm JK: tak sem třeba (.) ( ) nevím co sem chtěla <říct> LG: jo ty záliby že ste měla JK: ( ) nevím co sem chtěla říct LG: to nevadí, jo a teď tu mám zase otázku na ty brněnská kina, jestli by s- to já vím ste to už jakoby o tom mluvila, ale jestli byste to mohla víc rozvinout jaké byly rozdíly mezi těmi biografy? jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina a tak? JK: vy myslí- máte na mysli ten to promítání těch buďto dobrých filmů nebo méně dobrých filmů? LG: ne e spíš jakoby ee teď nemyslím jakoby ty filmy ale ty ty biografy obecně jak vypadaly třeba vevnitř jak tam JK: aha LG: jako jestli byly nějaké lepší kina horší kina JK: no tak určitě byl ňáký rozdíl mezi takovými a makovými LG: mhm JK: že že ne každé sedadlo bylo prostě perfektní LG: mhm JK: byly řady tak to se vědělo že tak to je výborná řada to mě bude stát tolik a tolik peněz LG: jo JK: a tam půjdu ráda a na druhé straně méně známý méně em já nevím (..) tak to byly jiné [filmy] LG: [mhm] JK: třeba (.) no LG: jo a z čeho se skládala ta projekce ten program? jakoby tam byla ta přestávka, byl tam ten hlavní film, byly tam nějaké třeba reklamní filmy krátké? JK: no byly ale nebyly v takovém rozsahu jak sou teď LG: <jo dobře> a byla ste někdy v kině kde bylo živé vystoupení k tomu filmu? nějaká kapela? JK: [ne] LG: [em em] JK: ( ) [na to si] LG: [anebo ně-] anebo pamatujete si na ukázky z jiných filmů, jestli se promítaly? JK: jiných filmů? LG: jakoby třeba za týden budeme hrát tady tohle JK: určitě byly takové filmy, ale já vám to nepovím LG: mhm JK: jaké to byly LG: jo a em bavily vás jakoby ty doprovodné části toho programu? JK: asi moc ne (.) já sem byla tak já sem prostě se naučila (.) žít s určitými filmy a LG: mhm JK: a mít je jako e byly byly mi sympatické, kdežto jiný filmy které e sem nemusela vidět LG: mhm JK: co ( ) se mně nezdály být takové e dobré nebo abych je musela vidět LG: jo (.) a byla ste někdy e na promítání filmu u někoho v domácnosti? znala ste někoho, kdo měl promítačku? JK: ne LG: em-em? JK: to sem neznala opravdu nevím LG: jo JK: takže máte už všecko?
Alzbeta_(1930).txt
LG: mhm a ee (.) já sem se chtěla zeptat jestli (.) ste chodívala ještě e předtím než začala válka do kina s někým jiným než s tou tetou, AB: (..) no asi s maminkou, LG: [mhm] AB: [víte] nepamatuji se. (.) s tatínkem ne, s tatínkem sem chodila jenom na fotbal, vždycky, ten mě tahal na fotbal. protože mě musel m- mít s sebou tak, LG: (.) mhm AB: sme chodili na fotbal.
Alzbeta_(1930).txt
e chodila sem cvičit, (..) napřed do sokola, a potom (.) no, myslím dost. do sokola potom, za války už to skončilo všechno.
Alzbeta_(1930).txt
AB: no a před válkou nebyly, to byl normálně film, před tím filmem nic nebylo. LG: mhm AB: (.) aspoň si nepamatuji.
Alzbeta_(1930).txt
AB: a znala ste někoho kdo měl e doma promítačku? AB: (.) ne.
Antonie_(1928).txt
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině? AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest, že? no tak e šel s nama do kina, LČ: a kam ste AM: na starým brně bylo kino, LČ: mhm AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru. LČ: ano. AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště. LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště? AM: velice nepravidelně, [málo] LČ: [nepravidelně] AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně se skupinou dětí LČ: [mhm] AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče] LČ: [mhm] AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič- e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky s maminkou. LČ: chodili ste teda [výhradně do toho] AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom] LČ: [mhm] AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali <kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.) e dvojitý dveře, na (rozměr) takový LČ: [mhm] AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá budova mně připadala trošku spuštěná, LČ: mhm AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si pamatuju, (.) ee při tom [promítání] LČ: [aha] AM: (.) a tak dále,
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo] AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.) takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli spisovatelé, (všecko) LČ: a když [byste] AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli sme taky e sme cvičili LČ: [mhm] AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly, (.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl možnost, no.
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor, třeba, líbilo se vám [tam?] AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme na e veletrhy s rodičema chodili každý rok, LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě] AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.) úplně jedno, LČ: a AM: <hlavně že tam byly filmy> LČ: a by- AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e střídaly, podle toho co sme chtěli vidět. LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich [zajímalo] AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )] LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle něčeho jinýho] AM: [no, taky] taky trošku. LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na které ste chodila, [které to byly] AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty [dětský filmy] LČ: [ano] AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
Antonie_(1928).txt
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee AM: [to ne] LČ: [to ne?] AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim] LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom sledovali] AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak LČ: (..) [a] AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se nebavili, nemůžu říct. LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské] AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny lidi. LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili? AM: ne. LČ: ne, to ne.
Antonie_(1928).txt
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde ste získávali informace o tom co se hraje, AM: (.) no LČ: ee na [plakátech] AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie, byly takový jednoduchý skříňky venku, LČ: mhm AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že? LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete, AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání)) LČ: a e AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit,
Antonie_(1928).txt
to ty starší ročníky vám můžou něco říct o tom LČ: mhm AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy, nikdy nešli bez nás, jo? LČ: mhm AM: kam mohli vzít děti. LČ: jasně. AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i, některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a (pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých rodičů nestalo nikdy. LČ: [a] AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
Antonie_(1928).txt
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to? na [třeba týdeníky? nebo] AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno [samozřejmě ( )] LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete] AM: [ne nebyly, ne] LČ: [ne] AM: nic. na ty dětský ne. LČ: mhm AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.) in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový vysvětlení k tomu dat, osobní trošku. LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral on nebo to bylo taky jedno, AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami] LČ: [sami] AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas. LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na začátku, AM: no, málo ale. [no no víc] LČ: [jo jo] AM: víc ee ale do kina ne, LČ: [mhm] AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla, LČ: mhm AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu] LČ: [mhm] (.) mhm AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu. LČ: mhm AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby (.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho dozoru, určitýho. LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný. LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to vypadalo v sále] AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.) dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne, no> LČ: (..) a oni pak znovu promítali, AM: no pokud se to podařilo ( ) [no] LČ: [mhm] AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro dospělí, LČ: mhm AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli jak to dopadlo všecko, LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu nebo, AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
Josef_(1929).rtf.txt
LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla ee česká ta obecná nebo... JU: německá LG: německá
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině? JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý, LG: mhm JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte? LG: mhm JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von jak střílel tak ten blik LG: [jo] JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak tam sem eště zažil ten němé film já. LG: mhm JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned vedle tam tam jak je Sputnik. LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné školy chodil do kina? JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte LG: ((smích)) JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl strašnej kinař, LG: mhm JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na náměstí Svobody na mě počkáš LG: ((smích)) JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz LG: mhm JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek ((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to něco)? LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý dycky> JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór ((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina ekcelsiór ((Excelsior)).
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo jenom [sám]? JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla] LG: [blechárna] JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...
Josef_(1929).rtf.txt
JU: Grand do blechárny do kina LG: mhm JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no, LG: mhm JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu ((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)). LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí JU: obojí LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým Brně bylo LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli LG: na tom co tam hráli JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand)) za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište. LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film? JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo kino LG: mhm JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla. LG: a ještě před tou před tou válkou jako.. JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám donesli ty čapky
Josef_(1929).rtf.txt
LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako před válkou nebo během války JU: no vždycky mi dali na to kino LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým programu. LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé? JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků LG: mhm JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý? JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo LG: mhm JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli nejrači Tom Mix král západu,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty postavy z těch filmů? JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a měl ste nějaké oblíbené kino, teda myslim po ukončení té obecné školy během té války? JU: to sme chodili jedině na ten na ten na to Starý Brno ((kino Grand))
Josef_(1929).rtf.txt
za první republiky jak sem vám řikal, LG: jo mhm JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice)) LG: jo jo JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské ulice)) gymnázium LG: hm hm JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček za války zemřel.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké sladkosti? JU: no to nic nebylo za války nic nebylo LG: mhm JU: a po válce no taky né moc
Josef_(1929).rtf.txt
LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení? JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo... LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film? JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem tedy LG: mhm JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg Grasel)) no tak ten. LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci? JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný LG: jo jasně JU: zavedeny
Josef_(1929).rtf.txt
LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo... JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl, LG: mhm JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) JU: no LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo nebo tak JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja ((Walt Disney)) LG: no jo dobrý já ten film znám JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy ((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery ((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce to napsal LG: mhm JU: Rudolf Friml no to byla ten LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady... JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce] LG: [dva měsíce] JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten hráli v Brně dva měsíce LG: [a byl ste]... JU: [v Kapitolu] ((Kapitol)) LG: v Kapitolu? JU: no LG: a byl ste na něm opakovaně? JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý LG: to je jasný no JU: no
Josef_(1929).rtf.txt
LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho němého filmu jak ste chodil s dědečkem JU: no, ano LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal JU: jo LG: ta hudba JU: no no LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový nebo... JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to pochopitelně LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl? JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix LG: mhm JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že jo LG: jasně JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro ((Zorro))
Josef_(1929).rtf.txt
JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká (ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse)) LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo] JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly LG: před filmem JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse)) LG: jo jako JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník)) LG: ((smích)) JU: no LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval během války JU: no týdeník býval už za první republiky LG: [už za první republiky žurnál] JU: [no to se mu říkalo žurnál] LG: žurnál mhm JU: no to byl no LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní film míval přestávku nebo... JU: nevim vidite to si nepamatuju LG: mhm JU: to si nepamatuju LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to bylo všechno složené ten program? JU: no to normální děj se odehrával že LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné probíhání e promítání filmu JU: tak voni začli hrát LG: mhm JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t- to se objevilo že LG: mhm JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že LG: [vy jak...] JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se objevil ten film zvukové,
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo? JU: no tak dycky začala muzika reklamy LG: reklamy JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti LG: mhm JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste o ostatní části toho programu zájem? JU: pravda pravda LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému filmu nebo [tomu týdeníku] JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník)) LG: jasně JU: podstatnej byl ten film LG: mhm jo jo jo to mně jasné JU: toto bylo tak jako navíc
Josef_(1929).rtf.txt
JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to tam hrál ten a ten to je dobrý mhm
Josef_(1929).rtf.txt
LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom] JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla krasavica jéj to byla krasavica LG: tak jo JU: ona gilda LG: gilda jo
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy ste měl rád tak jako obecně? JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky LG: mhm JU: a veselohry Laurel a Hardy LG: <mhm> JU: čeplin ((Charlie Chaplin)) LG: mhm JU: to sme to sme všeci milovali.
Josef_(1929).rtf.txt
LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký hodně líbil? JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.
Josef_(1929).rtf.txt
to sem taky viděl Sněhurka a sedm trpaslíků LG: [jo o tom sme mluvili] JU: [to sem taky viděl] kreslené LG: a nepamatujete si s kým ste na tom filmu byl? JU: ne možná s maminkou s dědečkem,
Jaroslav_(1926).txt
JB: taková ta kovbojka, no, a to právě chcu říct to když sem byl ma- malé, tak sem to samý kovbojky, samý veselohry a český filmy hodně s Marvanem ((Jaroslav Marvan)), že a s Burijánem ((Vlasta Burian)) a takový, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: e teď tu mám teda otázky, které se vztahují ee jakoby do věku deseti let, jo se vás budu ptát. tak e jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině. JB: no poprvé v kině no to sem byl e to si teda nevzpomenu poprvé, že, LG: hm jo. JB: ale když sem byl malé, tak sem chodil s babičkou, já sem měl strašně hodnou babičku, to byl anděl takové, tak vona byla chytrá všechno, ale neuměla číst a psát, LG: mhm JB: ale jináč byla chytrá a ráda chodila do kina. a my sme chodili právě tady do toho kina Lípa, jo, na tu Marxovu ulici, a vona tam měla známýho jednoho, které tam trhal ty lístky které pouštěl tam a vona mu vždycky prže sem byl malej, to bylo zakázaný do patnácti let anebo co, chodily kontrole, jo esi tam není nejaké mladé, to svítili takhle, svítili baterkama a to já sem se dycky schovával takhle, no a vona tá babička dycky vona mu dycky řekla jako počkejte až se to setmí a toto tak nás tam pustil, no. no jenomže vona neuměla číst a já sem jí to četl ty titulky, jo. LG: mhm JB: no to víte to jak lidi byli nadšení no že sem jí to četl, ((smích)) LG: ((smích)) <no to si umí představit>. a v té době ste chodili jak často do toho kina? JB: prosim? LG: jak často ste do toho kina chodil v té době? JB: dost často, prže to nebylo televize anebo LG: mhm JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli, to je pravda,
Jaroslav_(1926).txt
no a tak do toho kina sme třeba chodili jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a v té době chodil ste třeba ještě s někym jiným do kina? nebo jenom s babičkou? JB: no s matkou taky sem chodil anebo s rodičama, sem chodil do kina ale většinou sám teda, no, nebo s kamarádama nebo, tak no. (.) LG: a, mhm? JB: (.) no to právě jak řikám, to se hrály ho- hodně ty americké filmy, no takový ty westerny, ty kovbojky, že. LG: mhm JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály moc, a já sem měl německý filmy rád docela,
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a teda v tom dětském období, nebo prostě když vám bylo kolem těch deseti let, kromě té Lípy ((Lípa)) ste navštěvoval jaké kina ještě? JB: no tak mnohý no ale nejvíc no do té Lípy ((Lípa)) nebo do toho Oránija ((Orania)) na tu Bratislavskou, LG: mhm JB: anebo na Cejl do toho Bajkalu ((Bajkal)), no a, LG: aa JB: takhle dál už sme moc tak nechodili, no. LG: a to bylo teda... JB: prže tam aj to už bylo dražší, jo, prže tady divíte se tady ty ulice Cejl, Bratislavská, ta Přadlácká, to byla chudoba a to je ještě dneska tam, když tam pudete tak to je tam samý cigáni a takový že nebo takový. a tak e tenkrát tam ty ty vstupenky nebyly tak drahý jo, to nebylo tak drahý, no tak sme chodili nejvíce tam. no. LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně? JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo, že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty LG: jo jo JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se řiká to letělo, to byly takový hity, no. LG: a třeba e učitelé ve škole, mluvili nějak o filmech nebo o tom chození do kina? JB: učitelé ani ne, to si nepamatuju, že jakoby mluvili nějak o, no jako, e já sem chodil do náboženství jako katolík, že, LG: mhm JB: a potom po válce už sem nechodil nikam, no ale chodil sem aj sem ministrantoval tady s kamarádem sme ministrantovali, a pamatuju si no jako že byly školní jako výl- takový do kina. LG: jo JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate- menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta, LG: mhm JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo no vo ukřižování Krista, jo. ten film LG: a to ste byli víckrát jako... JB: no ne no jednou sme byli LG: ale já myslím třeba na více filmech jestli ste byli, kromě tady toho. JB: to ne ne. to divete se voni neradi to takhle podnikali nejaký takový společný, prtže e stalo se že byla jednou velká povodeň a to bylo tam na jižní Moravě, se utopilo v Dyji strašně moc děcek, tam byla tak jako zvané převoz kompa no taková, jo, a to se utrhlo a ty děcka tam se tam se utopilo ale třicet děc- dětí maléch, jo, tak to voni měly strašně ti učitelky strach z nejakéch výletů někam nebo do školy a nebo takovýhodle, já si pamatuju že sme měli takovó učitelku, která měla, em která měla strašné strach, no když se nekam šlo, taková úzkostlivá byla, jo. ehm. LG: a byl pro vás ten film a to chození do kina... JB: co? LG: jestli byl pro vás ten film a to chození do kina v tom dětském věku, jestli to pro vás bylo důležité, jako JB: no tak to byla zábava, že ((smích)) no na nejaké vzdělávání, no to, to se nedá říct, že aby to bylo. většinou to byly takový zábavný filmy anebo anebo dobrodružný anebo [podobně že,] LG: [mhm] JB: ale tak byl teda pamatuji si na takové film sme šli, jako to byl nejaké, e film e tam z tech Himalájí, jo, a to byl německé film, tam měřili ty lebky, pže no Němci byli na takový zkoumání tech ras anebo takhle, byli rasisti, že, tak tam bylo jak zkoumají ty lebky tech domorodců, nebo podobně, no, tak to tak jak pamatuju že to byl jeden film no takové takové německém které jako byl z těch hor anebo z toho, ale jináč ty filmy byly všechny takový zábavný, že. no. LG: a... JB: veselohry anebo dramata bylo no taky hodně, jo, tak jak řikám když hráli tady v té skale ((Scala)) první tu Maryšu ((Maryša)) že to bylo od Mrštíka že... skala ((Scala)) to bylo otevřený po válce hned, to bylo předělaný to kino. LG: když ste říkal, když ste říkal že ste chodil třeba do kina se spolužákama, e třeba napodo- JB: [taky se spolužákama sme chodili] LG: hráli ste si třeba někdy na ty filmy nebo zpívali ste ty písničky, napodobovali ste ty herce? jestli... JB: to ne, no ale tak sme si o tem vykládali nebo podobně že, em že se nám ten a ten herec líbil, nebo podobně no. (.) ale to bylo zkrátka takhle, no, nebyla televize no tak, e e třeba sme měli dlouhou chvílu a já sem řekl hrají jo tam hrají jo v lí- v Lípě ((Lípa)) třeba takhle film poď do kina
Jaroslav_(1926).txt
no a když sem byl malé, tak sem byl třeba aj dvakrát po sobě. LG: jo? JB: na nejakém filmu který sem se mně líbil, no.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a eště než ste odjel na to Slovensko, když ste chodil na tu měšťanku, tak v té době ste navštěvoval jaké kina? pořád ty samé nebo ňáké jiné? JB: no aj jiný, ale to už si teda tak nepamatuju, prže to nebylo tak častý, ale řikám, nejčastěji sem chodil do toho kina Lípa, LG: mhm JB: na tu Marxovó, do té do té Radosti ((Radost)) no to se menovalo právě no na té Bratislavské, a do toho Bajkalu, no. Bajkal no Bajkal to bylo na Cejlu tam, no. potom tam z toho udělali jako tělocvičnu, nebo tančírnu nebo takovýho něco. LG: a teda v tom období ste chodil jak často asi do kina? ste řikal že míňkrát... JB: v kterym? když sem byl malé? LG: ne když ste chodil na tu měšťanku, než ste odjel na to Slovensko JB: na tu měšťanku, no no to tak jednou dvakrát týdně a- asi. LG: mhm. a... JB: no jo no tak t nebylo taky vono to bylo laciný, ale já sem neměl peníze žádný a babička ta měla po m- manželovi, víte kolik měla důchod? dvacet korun, měsíčně.
Jaroslav_(1926).txt
ale do kina sem teda chodíval strašně dost často, no když sem byl malé, no chodili sme na Laurel a Hardy strašně často. LG: ((smích)) JB: a nebo na šaplina ((Charlie Chaplin)), že šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy, potom na toho Burijána ((Vlasta Burian)) sme chodili hodně, ale na takový ty veselohry hodně, Frigo na mašině, to byly všelijaký ty americký ztřeštěný, LG: jo JB: no takový kreslen-, na Sněhurku sme chodili, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to byl první americké barevná pohádka.
Jaroslav_(1926).txt
já sem ze začátku měl americký filmy rád, jo, ale já teďka to úplně nenávidim, anglický filmy mám rád to opravdu, Angličani no to sou herci, prže tam eště přetrvává, tam byl ten šejkspír ((William Shakespeare)) LG: mhm JB: no a tam se hrálo divadlo a tam opravdu to, ale v tý americký teď no to je katastrofa. ale po té válce a před válkou no měli bezvadný herce pól ňůmen ((Paul Newman)), e miky ronej ((Mickey Rooney)) jo to když sem byl kluk tak to byl takové herec mladé, jo, Muži zítřka to se menovalo, jo, ten film, Muži zítřka v tym hrál ten miky ronej ((Mickey Rooney)). (.) e klark gábl ((Clark Gable)), [klark gábl] ((Clark Gable)) LG: [toho mám ráda.] JB: prosim? LG: že toho mám ráda. JB: no klark gábl ((Clark Gable)) a potom ty herečky, všelijaký, no,
Jaroslav_(1926).txt
no, a to se nechodilo jenom do kina, to se do cirkusu hodně no taky. LG: jo? JB: tenkrát bylo hodně cirkusů za vá- za republiky a po válce taky.
Jaroslav_(1926).txt
JB: tak s kamarádama moc sem nechodil, protože moc sem tech kamarádů neměl, měl sem tady toho, a voni byli chudáci, jo von mu umřel otec tady tomu kamarádovi a matka ta dělala, bydleli ve sklepním bytě, jo a peníze neměli, vona jenom měla za uklízení v tym baráku, takže von nemohl moc chodit do kina, ale von byl strašně uč- von se učil furt, jo, von je matematik, jo. von se učil a já sem se zase nerad učil, ja sem chodil radši do kina. ((smích)) LG: ((smích)) JB: a tak otec práci měl, jo, tak já dycky sem e on ně dycky nějakou tu korunu dal na to kino, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a jak ste se teda v kině obvykle choval? JB: ((smích)) no choval sem se strašně, prže té babičce sem tam četl ty titulky. LG: ((smích)) JB: <takže sme byli pohroma>. tak né asi lidi to snášeli, já sem jí to šuškal do ucha. ale jednou si pamatuju no že na nás vyjel tam kdosi, ať sme potichu a takhle. a jak řikám babička neuměla číst a psát, ale byla strašně chytrá opravdu, německy uměla, no taky prže to za Rakouska se chodilo většinou do německéch škol, že. LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak? JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet a to, to taky někoho to znervózňovalo když to furt šustilo, otvíral se sáček s bonbónama, tak to jako bylo protivný, ale takový tady ty ty obyčejný kina tak to bylo pro tu lůzu, takovou, tam to tak nevadilo, ale tam to už byly lepší kina, tady ty ty Moskva, skala ((Scala)) a takový, tam už chodili takoví no né lepší lidi ale takoví náročnější, no. jako kdybyste šla do divadla a teď tam šustila, jo při tym tak to taky neni pěkný. LG: no to ne. a kromě té babičky, bavil ste se třeba ňákými kamarády během té projekce nebo se známými? JB: ne, ne. prže jak řikám, já sem většinou chodil do kina sám anebo kdyžtak s jedním kamarádem s ňákým sme šli no a možná že no taky no že nás bylo víc jak někdy sme šli na nějakou tu veselohru, to už si tak nepamatuju.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a pamatujete si že by třeba diváci v kině nějak reagovali na ten promítaný film? JB: no to jasný, jednou hráli no takové protinacistické film, to ještě tady Němci nebyli, ale tady bylo plno Němců, polovička Brna byli Němci, jo, LG: mhm JB: jestli to víte, no polovička Brna to byli Němci, že, a dokud teda nebyl Hitler, nezačal tak to bylo dobrý, tak se s nima dalo žít, ale jak von začal toto řvát, a ty lidi ponoukat, no tak to začalo být špatný. tak jednou hráli no takové právě tady na té, na té Marxové v té Lípě ((Lípa)) takové film jako e protinacistické a bylo tam takovéch ňákéch tech pár Němců, tech se jim říkalo ordneři, voni chodili v bíléch punčochách, a ty tam začali no dělat hůru, jo, začali tam dělat, no, a to s tema Němcama to taky bylo, to byly takový potyčky, jo, takový bitky s nima,
Jaroslav_(1926).txt
LG: potkával ste v kině třeba kamarády, nebo známé? JB: no potkával určitě, známý no, to ale abysme se takhle domlouvali společně a chodili do kina, to ne. to... (.) LG: teď tu mám otázku k těm nepřístupným filmům ((smích)) ee kromě jinak jako bez té babičky byste se na ten nepřístupný film jako nedostal? nebo jak to- JB: to těžko, to ne. no to by mě nepustil, ten co co to trhal ty lístky, takže z babičkou sem chodil jenom tady do toho, tady do té Lípy ((Lípa)) to byl její známé, [jo] LG: [mhm] JB: on tam bydlel v tym baráku co sme bydleli my, no. (.) LG: a babičce to jakoby třeba nevadilo že vás bere na nepřístupný film? JB: ne. LG: ne? mě by babička asi nevzala. JB: ale to tam tak nic nebylo. LG: jo jasně že jako v té [době nepřístupné filmy...] JB: [vono v té době] to nebylo tak strašný, to bylo hodně, to měla moc hodně církev, že, ta na to dbala, jo církev měla větší slovo tak jak má dneska, že to bylo ve škole, ve škole skoro všichni sme chodili do náboženství, jenom pár bylo bezvěrců, no a na ně se tak jako dívalo jako já nevim, no. a potom byli zase ty evangelíci pár že, no ale většina tři čtvrtiny té třídy, anebo té té školy no tak byli katolíci, no. LG: a jaký ste měl pocit když ste se dostal na ten nepřístupný film? JB: no pocit sem měl uspokojící, <uspokojivý>. LG: ((smích)) e já nevim jestli sem to správně pochopila, ten známý té babičky v té Lípě ((Lípa)), on vás tam jakoby pouštěl bez placení někdy? JB: ne to sme museli mít lístek, no právě vám řikám že jednou nás nepustil, prže to asi tam byla ňáká supr kontrola nebo ((smích)) LG: ((smích)) JB: nás nepustil a museli sme jít dom, no, lístky nám propadly anebo jestli sme to někomu dali, já nevím. jo ale toto chcu říct, LG: mhm JB: vidíte to bych zapomněl, no takovou důležitou věc, přes ty filmy, když hráli nějaké takové trhák ten film tak o to byl ohromné zájem, LG: no. JB: a to pokud ste si zavčas nekoupila lístky, tak ste už potom neměla nárokem, takže než se šlo do toho kina tam stálo spousta lidí, a nemáte lístek? a nemáte lístek? a takhle. a to už se mně stalo kolikrát, že sem na to chtěl jít a neměl sem lístek a teď sem lítal vod jednoho k druhýmu a furt se ptal, nemáte lístek? a stalo se mně dost často že mně prodali lístek.
Jaroslav_(1926).txt
LG: no a byl ste někdy v kině bez placení? jako, nee? vy ste teda říkal... JB: na fotbale sem byl bez placení. LG: ((smích)) JB: to sem chodil na fotbal, a tam sme přelezli plot kolikrát, anebo do lázní sme aj vlezli bez placení, tam byla díra, jo, tak sme dycky prolezli tou dírou. no protože jak řikám jako kluci to sme neměli peníze no žádný, co mně nedal otec, no tak babička mně nedala, no ta neměla, no. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: vy ste teda říkal, že ste chodil do toho náboženství k tomu katechetovi a, promítaly se třeba někdy na faře filmy? JB: na faře? LG: no. JB: na faře ne. no to se hrálo v kině normálně, LG: mhm [já vim že ste říkal, že ste...] JB: [zakoupili pro celou] třídu lístky, že, nebo pro celou tu školu, jo, teď se šlo jako do toho kina to byla to italské film to bylo asi v takovym sedmatřicátym anebo osumatřicátym roce golgota ((Golgota)) se to menovalo ten film. no a tam tam sem dostal vod katechety facku, ale nic sem neudělal, prže přede mnou náké co stál nebo za mnou tak dělal náké tyto, LG: mhm JB: skřeky, no a von si myslel že jako to dělám já a přišel a dal mně facku. ((smích)) LG. jejda ((smích)). a bránil ste se nějak proti tomu? nebo řikal ste mu něco? JB: to já už nevim, já sem mu řikal no že sem nic nedělal no, von, já sem byl dycky hodnej žák. já sem se moc neučil, ale známky sem měl dost dobrý, prže sem tady vod kamaráda opisoval, jo. LG: ((smích)) JB: von byl matematik, von měl matematiku, to von měl spočítaný za chvilku, tak mně to dycky na lístečku dal, von to přečetl a měl to spočítaný hned. ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
LG: e jak ste si vybíral ty filmy, na které ste šel potom do kina? podle čeho ste si vybral? JB: no podle to byly cedule, to jak aj teďka eště to v kině je, LG: mhm JB: a tam byly ty fotky tech filmů, že, a bylo to napsaný tam kdy se to bude hrát no a teď člověk už aj ty herce znal dost, tak si řikal to zase bude dobrý, že byl předtím na nějakým filmu, no tak se na to šlo, no ale to člověk neviděl, jestli to bude dobrý anebo nebude no, no ale se člověk mohl zeptat někoho, bylo to dobrý nebo nebylo, že. to je umělý nebo? LG: já sem si celou dobu řikala, [no to je živý] JB: [to néni], to je živý. LG: a em bylo teda důležitější to kino, nebo ten film samotný? jako [rozhodoval ste se] JB: [no ten film.] LG: takže ste když ste chtěl vidět [ňáký film...] JB: [to kino to mě] ani tak nevadilo jaký bylo, no tak pokud tam nebyly ty blechy náký no, to člověk dycky dotáhl nějakou blechu z toho, no to se smějete LG: [mně to připadá] JB: [ale to byly blechárny], no vyloženě no, to sme přišli dom a už sme honili blechy, no ((smích)). LG: ((smích)) a em vy ste říkal, že ste získával ty em informace o těch filmech z těch e z těch vývěsek. JB: no jak byly ty no, to bylo aj dopředu třeba, co se bude hrát až třeba druhé anebo třetí film, tak už tam byly takový cedule, LG: mhm JB: zvlášť tam na té Marxové ((Lido bio)), to byla c- cedula no co se hraje co se bude hrát teprve bude hrát potom, no. no a to byly pěkný takový fotky velký tyto z tech filmů, jo, LG: mhm JB: na tu dobu jako to bylo pěkný, no, no ty reklamní no takový fotky. (.)
Jaroslav_(1926).txt
LG: a em pamatujete si který první barevný film ste viděl? JB: no asi tady ten tady tu Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) no. LG: no a vzpomenete si ve kterém kině ste ji viděl? JB: no asi tady v tym buďto v té Lípě ((Lípa)) nebo na tym v té Radosti ((Radost)) tam na té LG: mhm JB: anebo v tym Bajkalu ((Bajkal)) no, to byly takový tři kina co nám bylo nejblíž, tak tam sme chodili nejvíc, ačkoliv ve všech tech kinech sem byl, no ale ne mockrát. jenom několikrát a, ale kde všady ty fil- ty kina byly, to by sme museli teďka jezdit a já bych vám to ukazoval LG: ((smích)) JB: tady bylo kino co už tam třeba vůbec nic néni, a nebo to anebo tady byly lázně, lázně už tam nejsou, tady bylo kluziště, že, tady se bruslilo to už tam není, to je všechno pryč, že.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a měl ste radši němé nebo zvukové filmy? JB: no zvukový, no měl taky si zezačátku taky si pamatuju, LG: mhm JB: jako kluk tak právě tady na té Bratislavské ((kino Orania)), tam pouštěli k tomu hudbu, jo, no tam hráli ten film a teď k tomu z gramofonové desky se hrála hudba, no. (.) LG: a byl ste třeba někdy u na projekci němého filmu, kde hrál ňáký živý orchestr? nebo ňáká kapela? JB: no je možný že sem byl, ale kdy to bylo a na čem to nevim, no. LG: mhm. a první zvukový film, který ste viděl? JB: jak? LG: první zvukový film, jestli si vzpomenete JB: to si nevzpomenu jaký.
Jaroslav_(1926).txt
LG: a co podle vás jako dělalo ten film dobrým filmem? JB: jak? LG: jako jaký film byl pro vás dobrý, jako že ste si řekl, tak to byl dobrý film. prostě co ten film... JB: no že se mně to líbilo LG: to chápu, ale jakoby co ten film musel, musel jako mít? JB: musel mít? LG: no jakože jestli to měla být spíše veselohra, nebo ňáká [dramatická zápletka] JB: [na všechno sem chodil], na veselohry anebo dramatický anebo na kovbojky, na všechno, takhle že bych si vybíral něco, tak to ne, to jako, ale taky se mně nelíbily ňáký filmy, že, LG: mhm JB: mně řikali to bylo blbý na to nechoď, anebo tak, no. to máte až do dnešních dnů, no někomu se líbí to a druhýmu zase to, to je těžký no. LG: a chodíval ste na ty filmy, které se vám líbily, víckrát? JB: no já se kolikrát šel aj dvakrát na nějaké ty. LG: ((smích)) (.) a kromě toho chození do kina, jaké ste měl koníčky? JB: na houby chodit s otcem, jo, nebo sem chodíval do Adamova, otec pocházel z Adamova a tam měl rodiče, tak sem tam chodíval na na prázdniny, a tam bylo taky kino v tělocvičně, jo tak do toho kina se chodívalo taky, pak tam přijelo jako takový divadýlko, to loutkový, jo a to bylo pěkný, tak na to sme chodívali no taky, no chodíval sem rád no taky do cirkusu, ačkoliv dneska bych nešel do cirkusu, ale tenkrát sem to měl rád, chodit do ci- a to bylo velkolepý cirkus to bylo, to bylo obrovský to a lidí jako ty ty světla to všechno ty zvířata to, a to to to zas bylo velkolepější no tak jak kino. LG: jo? JB: ten cirkus, no. a to byly veliký cirkusy, Kludských a cirkus Rens, jo, německé, to byly obrovské cirskusy, potom sem chodíval rád na sportovní, tak na fotbal, hokej, na box sem chodíval rád, no. (..) no to bylo taky bezvadný, to dycky přijel náké s tim cirkusem a to byl stan a teď se tam zápasilo, jo a to byli takoví vysloužilí zápasníci, LG: mhm JB: a ty dycky vyzývali někoho, kdo se na ně přihlásil no a to bylo dycky napínavý, no, nejaké Bugner to byl takové jako zlé jo a ten, vás to nebaví. LG: ne ne mě to baví, já se moc nespala, já se učím na zkoušky. JB: Bugner, tak von dycky ale to bylo nahraný, jo všechno, von dycky někoho chytl a teď a na lidi no že ho trápil toho, a ženský na něho, ty potvoro, a von teď se mu ten vysmekl tomu Bugnerovi a chytil toho Bugnera a ten se chytal těch provazů kolem, a ty ženský ho mlátily. ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
LG: em vy už ste o tom trochu mluvil, ale mohl byste nějak e víc popsat, jaké byly to rozdíly mezi těmi kiny. JB: no jak řikám byly takové bleš- ačkoliv blechu to chytl všady to v každym, aj v tom lepšim v kině, vyloženě takový ty blešárny to byly takový ty, kina na té Marxové ((Lido bio)) na Cejlu ((Radio)), prtže tam bydlela ta chudina, jo, no a tam chodili většinou takový chudobnější lidi, který aj tech blech měli víc než ty, než ty bohatí. ((smích)) LG: a em lišil se třeba přístup těch zaměstnanců toho kina. podle toho v které části města to bylo, jako jestli to bylo bohatší nebo chudší? JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste si, LG: mhm JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo takový normální, no, já sem měl kamaráda, spolužáka a ten dělal nějaké čas bez školy toho uvaděče takovýho. LG: jo? JB: von řikal já kdybych mohl, tak bych chtěl být zaměstnané v kině, jako protože von chodil strašně rád do kina, jo, a a mu se to líbilo no dělat toho uvaděče a dívat se na ten film a takhle. (.) no zarach leandr ((Zarah Leander)) se menovala ta zpěvačka, teď sem si vzpomněl LG: jo? JB: znáte to? zarach leandr ((Zarah Leander)) LG: sem ráda že ste si vzpomněl JB: zarach leandr ((Zarah Leander)) to byla za války, no. marika rék ((Marika Rökk)) jo, to byla původem Maďarka, jo ta hrála v tym žid sýs ((Žid Süss)), a to no. (.) a já bych si vzpomněl, ale to by trvalo dlouho, to by chtělo nějakou štamprlu ((smích))
Jaroslav_(1926).txt
JB: [no to ty týdeníky] to bylo ve filmech, jo, před každým filmem byl týdeník anebo krátké film eště a ten krátké film byl kolikrát dlouhé aj ((smích)) LG: ((smích)) JB: a kolikrát to bylo takový no, že se to lidem nelíbilo, jo a to, ale obyčejně to mělo ňáké smysl že, no protože to nebyla taková nejaká hovadina, která se hrála normálně, že, LG: mhm JB: to bylo to něco z přírody, anebo nebo něco takovýho poučnýho to bylo, že,
Jaroslav_(1926).txt
LG: em býval třeba, bývala třeba přestávka, nebo to živé vystoupení? JB: bývaly přestávky, no. LG: bývaly? JB: no bývaly přestávky, jo, když byl ňáké film delší, jo, no to taky to si teda pamatuju že byly filmy kratší anebo dlouhý hodně. LG: jo? JB: no tak to bývaly přestávky a no to se šlo na záchod, že, anebo si koupit ňáký bonbóny, anebo tak do toho bufetu, no. (.) ale co bylo teda dobrý, tak byly ty filmy v přírodě no takový ty letní kina jak se říkalo, no to bylo dobrý. (.) LG: a bavily vás ty doprovodné části, toho programu? JB: no když to bylo zajímavý, no tak mě to bavilo, no. to je težko říct dneska už, po tolikati letech, že, já už sem nebyl v kině, to už je aspoň třicet let, prže mně už je čtyryaosumdesát let, no tak e potom potom už to nebylo vono ty filmy, a ty filmy už... LG: a byl ste někdy na promítání filmu v domácnosti u někoho? kdo měl jako promítačku doma? JB: ne, LG: ne? JB: nebyl. jak řikám, my sme bydleli v takovém chudším prostředí LG: mhm JB: a ti naši spolužáci to byli většinou no taky jenom takoví proletáři, že, takže to byste musela se ptát no takových v Masarykově čtvrti, kde sou samí lékaři, že, nebo podobně tak tam byste na něco na takovýho narazila, že, ale.
Margarete_(1923).txt
MK: e e no po té po té obecné škole LG: mhm MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba)) LG: mhm MK: anebo taky (stefáni šúle) německy LG: mhm MK: jo LG: a... MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k Lužánkám ulice LG: mhm a chtěla sem... MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole
Margarete_(1923).txt
a pak sem pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna LG: mhm MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí LG: mhm MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy)) ěště za Česka e tedy za Českou republiku
Margarete_(1923).txt
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí LG: mhm MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin... LG: no a MK: kina Central LG: mhm
Margarete_(1923).txt
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley Temple)) LG: mhm MK: a ty anglicky filmy LG: jo [tak] MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops)) LG: mhm MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla LG: mhm MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali ponejvíc takový kovbojský filmy
Margarete_(1923).txt
MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing ((neidentifikováno)) LG: mhm MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri ((Jan Kiepura) LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste chodila do kina MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama LG: mhm MK: abych vypadala starší LG: jo MK: aby mě pustili vůbec do kina LG: a... MK: protože sem byla malá LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do kina nebo tak... MK: rodiče nechodili do kina LG: mhm MK: na kino nebyly [peníze] LG: [mhm] MK: to vám řeknu upřímně LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste chodila do toho kina v tý době? MK: no buďto sama nebo s kamarádkama LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo] MK: [já sem měla všelijaký kamarádky] LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala MK: ee v jaké době do keré doby LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct roků nebo kolik vám bylo MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
Margarete_(1923).txt
LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley Temple)) LG: mhm MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy LG: jo
Margarete_(1923).txt
LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma o kině a o filmech doma? MK: ne, vůbec ne LG: a ve škole se o tom mluvilo MK: ne ne LG: mhm MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu vzpomenót LG: jo a měla s- MK: tedy privátně LG: mhm MK: jo ne ale s učitelem nikdy LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný film? MK: ne, tenkrát to neexistovalo
Margarete_(1923).txt
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v kině bez placení? MK: ne to ne LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela? MK: ano každou nedělu LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila? MK: ee no římskokatolické LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého MK: jak to nerozumím jak to myslite LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české MK: poslóchéte, když umíte obě řeči, LG: mhm MK: tak je vám to jedno LG: jo MK: rozumite LG: jo jo jo rozumim MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e [ovládám] LG: [mhm ano ano] MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který ste šla? MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
Margarete_(1923).txt
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech MK: prosim LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli z novin, časopisů, z plakátů MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla LG: mhm MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy LG: mhm MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote ((Tagesbote)) byl LG: jo MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne Legionářská, jak se ten menoval, no LG: mhm MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men LG: jejda tak... MK: vchod silnice taky menovala LG: no to si asi MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už LG: ja taky nevim MK: vite ale kerou teďka myslim LG: jo jako vim MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba)) LG: mhm jo ja vim MK: tu myslim LG: mhm MK: tentok ne achjo LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky? MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri)) LG: mhm MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a Nedošínská ((Antonie Nedošinská)) LG: mhm MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla LG: mhm MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla LG: mhm MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič ((neidentifikováno)) LG: to nee MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík LG: to taky ne MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v Praze
Margarete_(1923).txt
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete] MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v té Moderně ((Moderna)) hrály LG: mhm MK: na ty sem nechodila LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda] MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na nějaké americké filmy LG: jo mhm MK: tó to je něco hroznýho LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic LG: mhm MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk)) LG: mhm MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí vybavení LG: jo MK: ne LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát MK: to bych pochybovala LG: mhm MK: na filmu ne ale divadlo ano LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky? MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó LG: mhm MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli LG: mhm MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let LG: mhm MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e před Bystrcem LG: jó já vím kde to je MK: naproti kamenolomu LG: mhm MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó stranu a teďka je tam must mosteček LG: jo MK: a tam sme měli chatu LG: mhm MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly dycky ty táboráky a tak a tak to... LG: jo MK: víte a volejbal a to všechno LG: mhm MK: tak to bylo zajímavější než filmy LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl... MK: prosim LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě ste ten rozdíl tak nevnímala. MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina LG: mhm MK: to sem žádnýho nepotřebovala LG: jo tak dobře MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu LG: jo MK: a koho potřebuju sebó LG: no to je jasný MK: co koho potřebuju LG: nikoho MK: beztak se bavit nemůžu
Margarete_(1923).txt
LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české [kde se hrály premiérové filmy] MK: [poslóchéte] za Česka LG: mhm MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani to vás to nezajímalo komu to kino patří LG: mhm MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než než to a to bylo to úplně obyčejný LG: mhm MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo LG: mhm MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle vás? MK: nejhezčí kino LG: mhm MK: no bylo ten Kapitol LG: mhm MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala)) LG: ano MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion LG: mhm MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma LG: jo MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek LG: jo ano to znám MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý bylo tedy bylo všechno normální LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato- vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý filmy LG: no jasně mhm MK: to to je samozřejmě LG: mhm MK: a ponejvíc tedy ve městě ne
Margarete_(1923).txt
ale to tedy ja povídám, musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát LG: [jo jasně] MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává peníze LG: mhm MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno nějak ušetřit LG: mhm MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny pomocny a za to zkasírovat LG: mhm ((smích)) MK: no vám nezůstalo nic jinýho LG: mhm MK: a já vám řeknu jak to je
Margarete_(1923).txt
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo hudební doprovod živý? MK: co mělo? LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu MK: ne ne t- to nebylo dřív LG: mhm MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma? MK: ne LG: jo MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja povidam LG: mhm MK: na to sem ani neměla čas
Margarete_(1923).txt
MK: no jó to sem chodila do divadla LG: mhm MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří úplně starý český divadlo LG: mhm MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek LG: mhm MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
Margarete_(1923).txt
MK: doma bych kdybych bývala doma LG: mhm MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný LG: měla MK: jo, aji herce LG: jejda MK: všelijaký schovaný, no jo no
Margarete_(1923).txt
LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák... MK: ano LG: mhm MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až přišel Hitler
Margarete_(1923).txt
do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení jedno v Černých Polách LG: mhm MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry LG: mhm MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá LG: mhm MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně LG: jo MK: v pondělí a ve čtvrtek LG: jo dobře MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té Mariánské kongregaci u františkánů LG: mhm MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na Masarykové LG: mhm MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská kongregace LG: jo MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na póť do Tuřan LG: mhm
Rudolf_(1920).txt
RS: [ee] na Cejlu ee kino který se menovalo později Bajkal a a [já] NS: [( )] RS: nevím jak ještě měnilo názvy tak to se menovalo původně kinovarieté ((Kino-Varieté)) (.) protože tam nebyly normální lavice tam byly židle (.) a na jedné straně bylo jeviště kde vystupovali buďto artisti nebo kouzelníci nebo PS: [aha] RS: [podobní] a pak se votočila židle a bylo plátno a byl film a filmy byly dycky zase takový ee buďto americký nebo anglický nebo já nevím francouzský a tak dále e všelijaký ee v v americkejch filmech byli ee protože to bylo odpoledne pro jako pro mlá- pro děcka tak tam byly filmy kde účinkovalo na předměstí njů jorku ((New York)) někde daleko na předměstí účinkovala s- s- spousta takovejch takovejch těch darebáčků jo e to byli kluci i holky černí i bílí e tlustí neobratní štíhlí obratní a t- to byla taková skupina kde byli všichni všechno (.) vybraní a ti tam měli takový dycky scény který nás ohromně bavily jako veselohra protože voni třeba s- ee si vytvořili že si udělají z e z desek auta jó a kolečka vod kočárků a udělali takový závody a vyhráli to ti co si tam dali do toho motoru pejska (.) psa a tady měli tyčku a na té tyčce měli párek PS: <jo> RS: a když ho dávali dál tak ten [pejsek] jel rychle a když ho dávali blíž tak se zastavoval a tak podobně takže voni to vyhráli protože měli toho psa a (pořád) to dávali daleko a ten pes jel jak blázen a voni ti druzí tam měli všelijaký šlapání a takový věci a tak dále (.) ale v tom varieté ((Kino-Varieté)) (na c- na) na tom Cejlu to se menovalo Kino-Varieté tak (.) tam byl jeden takovej případ na kterej já vzpomínám e (tak) celej život tam byl kouzelník který (.) rozdával takový mince kde byla jeho podoba a méno a tak dále a tak dále a že z- nechal zmizet slona (.) jo? (.) tak sme měli židle k (temu) varieté teď tam najednou přiš- ( ) přitáhl slona ten slon tam zůstal stát jo a von ukazoval von (mu) hejbal ( ) tím a jo byl to normální živej slon (.) a najednou řekl no neřekl nic řek a já toho slona nechám zmizet a zhaslo světlo byla absolutní tma trvalo to snad pár vteřin nebo esi čtvrť minuty půl minuty já nevím (to) tak nevodhadnu a slon byl pryč. no to to bylo to bylo něco ohromnýho a von neřekl jako to dělal a co my nevíme esi tam pustil (černou) zás- ee černou jako oponu eště před něho PS: mhm RS: protože von byl jako až ( ) na konci anebo jestli ho vyvedl e rychle tam někde už to měl připravený a to já to nikdo my nevíme z těch děcek ale vím že ty filmy pak když se e skončil tam byli taky nejenom kouzelníci tam byli i ee jak se řekne komedianti jo dělali na hrazdách padali na [hrazdách] PS: [mhm] RS: a tak dále na jednu ruku a a tak- takový všelijaký věci a pak se teda promítalo a promítal se vždycky nějakej film většinou americkej z řad tady těch děcek na předměstí PS: mhm RS: ale ti měli pokaždý jiný jiný jiný bych řekl jako motiv jednou to byli jednou se rvali jednou válčili jednou závodili ale pořád to byla ta skupina těch stejnejch tlustej tlustá chudej černej jo šikmovokej prostě děcka z předměstí e z dalekýho předměstí njů jorku ((New York)) a to se tam [(tak)]... PS: [to] byly dlouhý filmy ee hodinu a půl celovečerní anebo krátký tady [(s tím)]... ? RS: [to bylo] vodpoledne a bylo to ee e tady ty ty byly jako normální to trvalo já (nevím) deset minut PS: [mhm] RS: [nebo] patnáct minut celá ta jejich kauza co se tam [dělo] PS: [aha] RS: a jak se rvali nebo jak se s- nervali a tak dále takže to byla e to bylo pro nás jako pro to Kino-Varieté to byl tam sme se hnali všichni tam bylo děcek dokonce tam byly aj některý maminky s těma m- malejma děckama a tak dále NS: a to ste šli do toho kina kvůli štvrthodinovýmu filmu nebo jich dávali víc za sebou? RS: to (tady) né tam byly e toto a eště třeba film Tom Mix kovboj PS: aha RS: Tom Mix to byl kovboj a to (už zase) ňáká jiná historka aby to v- zaplnilo ten čas tak to byla ta groteska a pak byl obyčejně e e s koněm a jednou to bylo ze psem ten pes měl nějaký méno to já už si teď (nepamatuju) (.) já nevím jestli to bylo Rin Tin Tin nebo tak to já už (teď) teď už nevím ale vím že to bylo ze psem jednou a jednou to bylo e s s koň- koňama na ko- kovboji na koních a tak dále takže to byla to bylo Kino-Varieté PS: ( ) RS: to pak později se změnilo v kino jako (jedno jedno) PS: aha RS: jo? který s- pak mělo názvy různý PS: Bajkal, [Radost, no]... RS: [jako já] nevím ee jako třeba (na) na Marxové bylo kino který se menovalo Lido bio PS: (ano) RS: jo? na Marxové (.) a na Marxové tam (sme zase) vlastně chodili na dětský představení když sme byli malí a na Novej rok nám místo vstupenek dávali vyšívané kapesníčky (.) na Nový rok místo vstupenek sme dostali každej e vyšívanej kapesníček na Marxové ee PS: mhm RS: dnešní e (já nevím) jak se to (jmenuje)? NS: za mě to byla Lípa teď [už to není nic] RS: [Lípa] PS: ano RS: Lípa tak to už není nic tak to je
Rudolf_(1920).txt
RS: [ee] to bylo na té e na té Marxově ulici e kino který tam pak mělo mnoho názvů a bylo dlouho tam vydrželo (.) dlouho až pak po (.) já (nevím) po (ňákej) ee epoše historické to bylo zrušený a pak tam e byly zábavy (jenom) a tak dále my sme tam (mívali) sleziny jako študáci jednou za rok sme se tam sešli a tam nás hostili a tak dále
Rudolf_(1920).txt
RS: [takže] takový to to je vzpomínka na ten (můj) když sem bydlel na Francouzské tak to bylo do Lido bia ((Lido bio)) velmi blízko a do varieté ((Kino-Varieté)) taky to se šlo vokolo věznice PS: mhm RS: jo? PS: a na ten Nový rok jak vám dávali ty kapesníčky to bylo jenom na dětské představení neb-... ? RS: co to? PS: když vám dávali ty kapesníčky e ty vyšívané kapesníky [jak vám dávali] RS: [ty (vyšívané)] kapesníčky byly místo vstupenky PS: ano a to bylo na dětské představení? RS: a to dostal každej... e k- nevím to bylo jenom vyšívanej kapesníček bez jakýhokoliv toho PS: mhm RS: udání nebo tak ale e (byly) tam e e kv- květeč- kvítečka a tak dále a byl a byla tam já nevím eště eště tam bylo něco možná napsanýho to si nevzpomínám PS: a do kina Urania ste chodil? to bylo [na Cejlu] RS: [do Uranie] ((Urania)) sem byl několikrát ale e tam nebylo pro nás jako pro děcka e nic vhodnýho PS: aha RS: jo? tam chodili víc moje rodiče do Oranie ((Orania)) PS: mhm RS: a menovalo se to e tenkrát Orania PS: ano RS: ne Uranie ((Urania)), Orania (.) tak vím že tam ee (.) byla jako dosť velká frekvence ale pak později to přešlo ee v určité epoše já zase nevím v kterém období to bylo kdy to přešlo na ty na děcka jo? tam je jako dětský kino nebo dětský dětská zábava nebo voni to tam mají aji v- vchod je aj z Cejlu PS: mhm RS: přes tu zá- přes ten dvůr takový tam aji z z Bratislavské PS: a v tom varieté ((Kino-Varieté)) a v tom Lidu biu ((Lido bio)) byly e dětské představení (.) [jo]? RS: [to] bylo dětský představení jenom [dětský představení]... PS: [jenom dětský a to]... RS: byla sem tam ňáká maminka když [měla] PS: [mhm] RS: moc malý děcko kerý se ch- chtěl chtěla dívat na ty šaškoviny [všelijaký] PS: [mhm] RS: a tak dále PS: a to bylo který den? RS: to? PS: v který den v [týdnu]... ? RS: [v neděli] PS: v neděli RS: to bylo vždycky v neděli PS: [odpo-] RS: [vždycky] v neděli a (i Marxová) ((Lido bio)) byla taky jenom v neděli pro nás teda jako pro ty děcka s těma ka- kapesníčkama tak to bylo tam (.)
Rudolf_(1920).txt
a jinak ee e e bych jenom chtěl říct že v Husovicích na hlavní ulici byly dvě kina Jas a [Sibiř] PS: [mhm] ano RS: Jas byl víc jako sokolský a Sibiř legionářský a ty dvě kina byly od sebe vzdálený já nevím sto padesát metrů dvě (stě) na hlavní ulici oba dva u tramvaje PS: mhm RS: zastávka u Sibiře ((Sibiř)) a zastávka u Jasu ((Jas)) a ee tyto kina se domluvily na začátcích aby (jim) když bylo pršelo nebo padal sníh a byla zima tak aby mohli přecházet z jednoho kina na druhý PS: mhm RS: mhm (tím byli) jako mladí jako ee třeba já ze svou e dívkou a jiní a jiní e byli rádi že byli tady v kině a e byli americkej film třeba a pak byl konec tak šli přes celou tu ulici do Jasu ((Jas)) a tam (šli) zase na nějakej jinej film jo? PS: mhm RS: takže to bylo e udělaný proto že bylo pět hodin začátek a sedum hodin začátek a druhej byl půl šesté a půl osmé PS: mhm RS: byly začátky a ty ee pozdější začátky byly v Jasu ((Jas)) u toho sokolovny kdežto ty dřívější byly ee u těch legionářů ((Sibiř)) PS: mhm RS: protože u toho Jasu ((Jas)) byla zrovna hospoda taky jó? a pak tam byli hodně ee sokoli e bylo hodně moc sokolů kdekdo chodil do s Sokola cvičit vod děcek až po dospělý chlapy a ženský když pak měli průvod tak to byl průvod přes celou přes celý Husovice jó? to to byla tenkrát taková éra kdy tady tyto ee organizace jako je Sokol měly e velkou návštěvnost PS: mhm RS: ale my jako študáci sme nejvíc chodili na na e filmy freda astera ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsové ((Ginger Rogers)) to byli stepaři nejlepší stepaři na světě ee ee fred aster ((Fred Astaire)) a džindž rodžrsová ((Ginger Rogers)) PS: a když říkáte jako studenti tak e to ste byl student kde? na jaké škole? RS: né my sme normá- e [normálně] PS: [na měšťance] eště myslíte? RS: my sme neměli jako myslíš co? PS: vy říkáte že jako studenti ste chodili na astera ((Fred Astaire)) a rodžrsovou ((Ginger Rogers)) RS: nó ano PS: ale [myslím]... RS: [ale] nejenom študenti všichni mladí lidi a všechni diváci aj to aj tam chodili aj dospělí protože to bylo ee e to bylo šou který nemělo obdoby nikde to bylo šou obrovský šou NS: a v té době studovals co? RS: no gymnázium
Rudolf_(1920).txt
RS: g- na gy- to sou už sem byl na gymplu tady toto a em měli sme profesora jednoho a to byl češtinář a němčinář a von byl takovej trochu ee extravagantní (.) přišel kdo z vás viděl film (...) jak tam ten stroj krmí ty lidi jak se to menovalo? [počkej]... PS: [Moderní] doba? RS: co? PS: Moderní doba? RS: Moderní doba teď to hráli ee teď to hráli mám dojem opakovali to bylo to v novinách že několik takovejch filmů bylo teď e v tomdle v [tom] NS: [(v Artu)] RS: v kinařským filmu PS: Art RS: ee v tom kině PS: Art no RS: jo tam a takže to upozornili v novinách takže tam byla zase návštěvnost a tam byl profesor kterej řekl kdo z vás viděl film ee jak sem to řekl? NS: Moderní doba RS: Moderní doba (.) my nikdo (.) negramoti! my sme do neděle nebo do soboty celá třída viděla Moderní dobu ((Moderní doba)) a pak sme ju viděli ještě jednou a eště jednou protože to bylo to bylo šou obrovský šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) (.) stroj (.) aby ušetřili čas protože tam byl pás von utahoval pořád dvouma klíčama matky to šlo a pořád utahoval no šaplin ((Charlie Chaplin)) to víš von byl takovej šašek trochu a (.) teď aby ee ta s- ee to stahování u oběda bylo co nejkratší tak byl takovej k- kulatej stůl a židličky <(vokolo)> a to se po- potácelo a tady byla e přišla e polévka a lžička dělala ((ukazuje)) jo? ta sama lžička to dělala a teď to samozřejmě někomu teklo tak a tak a druhý jídlo bylo zase to posunovalo bramboru maso a tak dále jenomže vono se to jednou polámalo a začalo to jít strašně rychle e takže voni už měli narvaný p- pusu tak tak šaplin ((Charlie Chaplin)) a přišel e zavolali montéra a montér tady začal dole klečel a tam něco montoval a dával navrch furt ty matky a von je dával e navrch a von je dával na ten talíř a teď to říká teď to pustím jo? a teď to <pustil a> (to se) šaplinovi ((Charlie Chaplin)) cpaly do do huby takový matky takže to byly takový takový prostě komický e jak to že šaplin ((Charlie Chaplin)) dovede a pak e tam byly že vo šel po ulici a uviděl ee babu která měla kabát a na něm měla hranatý knoflíky a von s těma dvouma klíčama utíkal za ní a vona šílela že tady je blázen nějakej a von <f- f-> pořád křičel na ty vona to měla na prsách a na zadku [no prostě to] PS: [a to si pamatujete]... ? RS: to byla to byla takový šou se šaplinem ((Charlie Chaplin)) Moderní doba ovšem ono to pak mělo eště e jako dohru že von šel a teď šla demonstrace nějakejch myslím já nevím komunistů nebo levičáků nebo něco šla a policajti tam stáli a a von chtěl jít proti ale voni šli dům vod domu čili von musel jít s něma a byl v první řadě, no on byl první zatčenej a takový... PS: to si pamatujete eště z té školy anebo ste to viděl později znovu? RS: no z- ze školy sme šli PS: a... RS: ee profesor nás PS: ano RS: jako vyprovokoval abychom na ten film šli protože von v tom viděl jako e i trochu tam té politiky protože šli ti levičáci a von šel v první řadě a policajti ho hned zatkli e zatkli jich několik ale mezi (nimi) taky teda toho šaplina ((Charlie Chaplin)) kterej s tím neměl vůbec nic společnýho PS: a ten učitel vám vo tom ještě něco vykládal bavili ste se ve [škole]? RS: [ne] ne ne ne PS: ne RS: to je to von nám řekl pak nám eště řekl jeden film PS: mhm RS: e (..) no na to si vzpomenu možná později ee protože e v ty e filmy my sme vybírali hudební filmy džezový ((jazz)) filmy a s dobréma hercama třeba e americký herec e v- va- volajs bíry ((Wallace Beery)) walace beery ((Wallace Beery)) se psalo a my sme e e v novinách e v kinorevue byly dycky na stránce všechna jména amerických herců s- foneticky takže tam bylo napsaný walace beery ((Wallace Beery)) vólajs bíry ((Wallace Beery)) PS: mhm RS: nebo jan s- harlov ((Jean Harlow)) žín herlou ((Jean Harlow)) a tak PS: mhm RS: to tam bylo a to bylo ohromná věc protože my sme pak de- nevystupovali jako blbci a vystupovali sme jako by- bychom byli Američani nebo Angličani takže to to byla pro nás taková e pomůcka <která> (.) a ten e profesor von měl ještě víc takových von třeba aj do divadla přišel a kdo z vás viděl vod Čapka ((Karel Čapek)) Bílou nemoc ((Bílá nemoc)) nikdo do ne- do týdne sme viděli všichni Bílou nemoc vod Čapka to byl už film kterej ee jako už e naznačoval ž- že bude válka PS: mhm RS: jo? a teď tam teda e byl ňákej ten diktátor kterýho hrál Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)) diktátora takovýho zlýho diktátora a pak tam byl jeden e zase takovej s brýlama chudý a to byl lékař ((Galén)) jo a ten furt radil tomu diktátorovi aby nevedl válku že sou mrtví a ranění a bezruký a bez- no a [prostě]...
Rudolf_(1920).txt
PS: [a byli] ste někdy šli ste někdy se školou do kina? RS: prosím? PS: jestli ste šli někdy [se školou] RS: [ne] PS: to ne RS: ne ne no e e když sme šli se školou to sme byli mladší v tercii třeba a šli sme jednou do skaly ((Scala)) kde se hrál českej film natočenej tady brněnskejma hercama menoval se (..) ee menoval se já (nevím) jestli česká země PS: mhm RS: nebo tak něco na pohled Česká země na pohled ((neidentifikováno)) tak tak se menoval ten film a my sme tam šli a začali promítat a jeden náš profesor najednou zařval hergot! toto je promítání! nešetřte na študentech zastavte to a dejte tam normální světlo to bylo takový temný voni šetřili vopravdu mysleli si že to zbaštíme a ten profesor tam bouchl do tohodle rožnuli a za chvilku... byla zpráva a za chvilku to šlo normálně světlý jako za normálních okolností PS: mhm RS: to to byli e tá to byli to byl (takovej) jako ee (.) národní film tade- tad- e tanec Slováků Slová- Slovenek e Čechů všelijakejch ee čardášů a tak dále no a k- ovce tam byly a k- a kozy tam byly a všecko možný bylo to kr- bylo to jako ee velice krásný ale pro nás to bylo už jako pro ee študáky už to bylo takový jako moc poučný a PS: mhm RS: tak to sme (.) ten (..)
Rudolf_(1920).txt
PS: byly nějaké zvláštní reklamy na filmy v těch dvacátých třicátých letech? že by chodily nějaké e reklamní... ? RS: nó tak [na školu]? PS: [poutače] ne ne RS: [ne] PS: [v ulicích] RS: u- venku byly reklamy plakáty plakáty když tam byla já nevím e herečka žin herou ((Jean Harlow)) PS: mhm RS: a to tak to byly plakáty ee z z z těch stepařů nebo když to bylo něco válečnýho tak tam zase bylo něco válečnýho PS: mhm RS: pak tam byl jeden takovej film americkej drastickej e že jela loď já nevím vodkuď jestli z Austrálie nebo kam a tam byli eee s- na- nahoře na na té plošině byly samé takový živly e takový chudáci a tak jo? a teď najednou (.) a tam se vezly sudy e z z z něčím já nevím s čím e ale bylo těch sudů tam mnoho a jak byla bouřka a začla se ta loď hýbat ty s- ty sudy se začaly kutálet na tu stranu pak zase na tu stranu a přes ty lidi, jo? PS: mhm RS: to bylo e takový drastický a ukazovalo to prostě takovou tu ee že když někdo veze e já (nevím) víno nebo něco že nemá na to aby to bylo zajištěný přece ta loď vždycky se kolíbe a když to tam se kutálelo přes ty černochy a to a PS: mhm RS: to byly takový drastický filmy taky ale toto n- nemělo ze školou nic společnýho to sme chodili sami
Rudolf_(1920).txt
RS: tady v jasu sme ee a v Sibiřu ((Sibiř)) sme viděli dycky filmy který byly nějakým způsobem prostě takový jako zajímavý vý- takový výstřední PS: mhm RS: sme si vybírali ale když byla zima tak sme šli na cokoliv (a jenom) abychom byli v teple e s tou svou holkou s s nebo tak rozumíš? PS: mhm RS: (jenom abychom) byli v teple v kině tak nás pak nezajímalo ani moc jestli je to dobrý nebo špatný a
Rudolf_(1920).txt
PS: a vy ste [chodil] RS: [no] PS: do kostela a na faru e a s- bylo vzpomínáte si že by se někdy třeba promítal film na faře? já sem slyšel že se někde na farách občas promítaly filmy [to s-]... RS: [jakej] film? NS: na farách PS: na farách NS: na farách PS: nepromítal nikdy farář? RS: ne PS: to ne? RS: ne ne ne ne ne ne to si nepamatuju to ne to si vůbec nepamatuju vůbec to neexi- [to se ne] PS: [mhm mhm] RS: to za to e to nevím to by musel být [někde] PS: [mhm] RS: jenom někde ale [to] PS: [mhm] RS: nebylo nikde PS: a vy ste chodil do kostela v neděli nebo e [častěji]? RS: [co to]? PS: e jak často ste chodil do kostela? RS: já sem chodil [do kostela] PS: [jako kluk] RS: s maminkou dokuď byla maminka tak sme chodili pravidelně na devátou protože... sme.... mši tam sloužil náš profesor ee římskokatolického náboženství jo? a e on byl velice kulturní my když sme šli na opery tak von tam dycky chodil eště s jednou profesorkou promedoval a my sme ho zdravili on byl doktor jako eee měl titul doktora byl velice e velice takovej ne (.) necírkevní
Rudolf_(1920).txt
PS: e ten pan farář RS: no PS: mluvil někdy o kinech? vyjadřoval se ke kinům nebo [k filmu]? RS: [ne] ne ne ne náš profesor třídní nás dycky e řekl kdo z vás viděl ee toho šaplina ((Charlie Chaplin) [tu] PS: [jo] RS: tu Moderní dobu ((Moderní doba))? PS: mhm RS: nikdo (.) to sem si mohl myslet negramoti a do soboty sme viděli všichni Moderní dobu ((Moderní doba)) celá třída PS: ale farář e v kostele se nemluvilo o [kinech nezakazoval vám nějaké filmy nebo tak? mhm] RS: [ne ne ne to byl češtinář] co nám [tady toto] PS: [mhm mhm] RS: ee [vždycky řekl nebo kdo byl] v divadle na Čapkově ((Karel Čapek)) Matce ((Matka))? nikdo nez- no negramoti to je jasný tak sme zase taky do týdne byli v brněnským divadle kde hráli Čapkovu Matku která posílá všechny tři syny do války a všechni jí tam padnou že?
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm a vzpomínáte si kdy ste byl poprvé v kině? RS: to (poprvé) v kině sem byl myslím na v Lido bio na Marxové kde sem dostal ten kapesníček PS: aha (.) takže na nový rok? RS: to bylo na nový rok PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: vzpomínáte si na čem ste byl tehdy jako dítě poprvé? RS: kde? PS: když ste byl poprvé, vzpomínáte si na čem? NS: [na jakým]... RS: [na film]? PS: na film RS: ne PS: to ne [a je]-... RS: [to si] nevzpomínám
Rudolf_(1920).txt
PS: a jak často ste chodil jako dítě? RS: často velmi často (protože) sme měli kina u huby PS: mhm RS: Jas a Sibiř PS: mhm RS: to bylo u huby a byla tam samá e Amerika e samý francouzský aj německý filmy ale tenkrát eště jako absolutně bez bez Hitlera poněvadž ještě byl rok devětaosumatřicet devětatřicet to nebylo jako ještě vůbec akutní nebyla eště ani válka PS: mhm (.) a jak ste vybírali filmy? RS: ty filmy? PS: chodili ste na všechno nebo ste [vybírali]... RS: [né] (jenom) sme vybírali filmy da- nechodili sme na všechno nechodili sme na všechno vybírali sme filmy ale když bylo třeba (.) jak sem řekl sme chodili s tou mou manželkou jako s holkou PS: mhm RS: bylo nám osumnáct a mně devatenáct let nebo sedumnáct let (.) tak sme šli do jednoho kina a pak do druhýho kina ať tam hráli co tam hráli PS: mhm a do kterých kin ste to chodili to ste chodili v těch Husovicích? RS: to bylo v Husovicích poněvadž sme tam bydleli PS: mhm RS: blízko my sme bydleli ona i já sme bydleli blízko kina Jas a Sibiř byl vo zastávku dál jenom vo krátkou zastávku PS: a kam ste kupovali vstupenky? měli ste svoje oblíbená e místa sedadla (.) v tom kině? kupovali ste třeba na balkon byly tam balkony? RS: ne ne ne my sme byli dycky dole PS: dole vždycky? RS: dycky sme byli dole NS: balkony tam byly a [ty spodní sedadla]... RS: [ale kdyžtak] sme e chodili sme teda hodně dozadu to musím říct PS: mhm NS: ty spodní sedadla byly rozdělený e e cenově PS: mhm NS: od první do páté řady dvě koruny vod páté asi do štrnácté tři koruny a poslední řady plus balkon štyři koruny PS: mhm RS: nejlacnější [vstupenky měly kina] NS: [pokud tam byl]... RS: v Židenicích PS: mhm RS: [jak se menovaly ty kina ( ) tam byly tři kina] NS: [pokuď tam byl takzvanej předfilm krátkej film (tak)] byl příplatek korunu RS: a ty byly nejlacinější NS: já si pamatuju v Židenicích jenom Světozor RS: Světozor pak [byl] PS: [Sport] RS: Hvězda a pak byl eště jeden ((Orient)) PS: e RS: a chodili tam naš- e do kina e vod mé manželky tatínek a maminka kteří byli velký e š- e spořilci tak voni šli e pěšky do Židenic PS: mhm RS: a tam šli za korunu do kina PS: mhm mhm RS: koruna byla vpředu jim to nevadilo dědovi babičce taky ne tak (šli) a my sme měli dycky v tu dobu doma volno dyž nebyli rodiče když byli voni šli do toho do těch Židenic vono je to dost daleko a pak zase da- daleko takže to zabralo tři hodiny a to nám [sta-]... PS: [takže] šli pěšky (.) [šli pěšky]? RS: [pěšky] PS: mhm RS: můj děda kterej byl celej život parketářem PS: mhm RS: tak von chodil na různý teda ee NS: tati to nebyl tvůj děda to byl tvůj tchán [maminčin tatínek] RS: [no to byl můj tchán] no tak my sme mu říkali děda tak ten chodil třeba do Heršpic pěšky PS: mhm RS: von dycky říkal jó vona ta šalina nejela a než jela já už sem byl na Cejlu a z Cejlu už pak je to kousek do těch Heršpic a nosil pilu ruksak tamty to škrabadlo na na parkety já nevím co ještě všechno tam měl pilu měl dycky na ní obal aby e nekoho neškrábl ve městě třeba PS: [a]... RS: [a] šel vždycky pěšky a říkal co to je takové kósek? moji rodiče bydleli (.) tady někde já nevím jak se nad Hádama tam nějaká ta vesnice
Rudolf_(1920).txt
PS: a do kina nemusel chodit na takové... do kina chodil i do kina na takové kontroly? RS: naš- naši chodili do kina... PS: já myslím jako jako policista jako jako policista [jestli chodil na ňáké... četník? nechodil] RS: [ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne] NS: ale [za mě za mě teda chodili policajti] RS: [jenom chodili] do baru tam byl Maxim bar na Francouzské
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm a vyjadřovali se nějak ke kinu? říkali vám na co můžete a na co nemůžete jít třeba do kina? RS: e to ee PS: [e]... NS: [zakazovali] ti vaši nějakej film nebo nějaký představení? RS: em oni nechodili vůbec do kina (.) oni nechodili do kina možná ně- když byli ještě na [Francouzské] PS: [mhm] RS: tak že chodili na tu Marxovu ((Lido bio)) nebo do ee do e do Varieté ((Kino-Varieté)) teda tam na na Cejl to možná chodili ale pak až sme se nastěhovali do Husovic tak už nechodili do kina nikdy
Rudolf_(1920).txt
NS: tati a v tom časopise kinorevý ((Kinorevue)) tam byly nějaký upoutávky jako co budou e kerý filmy se chystají kerý filmy přijdou [do kina? aby vám] RS: [ten časopis kinorevý ((Kinorevue))] NS: řekli vo co de v tom filmu nebo tak jak je teď reklama ne nějakej film tak bylo tam dopředu jako abys [věděl]... ? RS:[kinoreví ((Kinorevue))] měl vždycky na první stránce nějakýho herce nebo herečku nebo pár a pak tam byli e na na první stránce e jak se vyslovuje (.) ten e americkej herec jak se vyslovuje anglickej herec jak se vyslovuje ten ten německej a (teď) tam vždycky (bylo) napsaný jak to je a foneticky PS: mhm RS: jak se to vyslovuje jo? takže tam bylo třeba [(já nevím)]... NS: [tati to] už sme slyšeli a byly tam nějaký upoutávky na filmy? RS: ne [tam byly jenom] NS: [který přijdou]... RS: r- recep- ee teda ee e redakce těch [filmů] PS: [mhm] RS: co hrají jo? tak to tam bylo jako no- novej film a hned po něm byla nějaká tam e jako informace stránka fotka herec herečka PS: mhm RS: jo? PS: a s kým ste chodil do kina? chodil ste sám nebo s kamarády? RS: ee já sem chodil jenom s s mou nastávající a pak s manželkou teda anebo sám když sem tam byl když vona byla vedoucí tak sem tam seděl někdy sem šel s ní dom a někdy sem když byl dobrej film tak sem tam [zůstal] PS: [mhm] a [jakou]... RS: [to vona] mně řekla PS: mhm RS: zůstaň tady to je dobrej film tak sem tam zůstal
Rudolf_(1920).txt
PS: a ještě předtím jako kluk když vám bylo těch deset patnáct let chodil ste sám nebo [s kamarády]? RS: [ne ne]
Rudolf_(1920).txt
NS: jako děcko chodils s kým do kina? sám? na té Marxové ((Lido bio)) RS: e e šli sme děcka e bylo nás e já nevím třeba pět PS: mhm RS: sme šli děcka (.) dohromady takove chumel na Cejl do toho Varieté ((Kino-Varieté)) anebo do teho na tu Marxovu ((Lido bio)) PS: mhm RS: to byly jenom ty dvě kina kam my sme chodili jako děcka to sme šli taková smečka dycky PS: mhm RS: a zase (taková) smečka sme šli zase zpátky dom PS: mhm RS: protože sme bydleli všichni na Francouzské ulici jenomže ee v těch domech na té Francouzské e ste mohl jest z té země (.) tam byla paní e domácí ne domácí domovnice ((opravuje se)) PS: mhm RS: domácí měl restauraci v v (chodbě) a domovnice byla e metr ta měla furt pometlo u dveří a jak někde bylo jenom cokoliv jó takový to písek nebo nějaká cigareta špaček tak už do kýbla všecko tam bylo na tom dvoře bylo jako v pokoji PS: a s těmi kamarády když ste šli do kina s kamarády bavili ste se o těch filmech potom? hráli ste si třeba na postavy z toho filmu? RS: ne PS: ne? RS: ne to sme jenom bylo bylo to dobrý my sme řekli [tak] PS: [mhm] RS: ta byla ta byla dobrá ta byla dobrá ta hrála výborně a von hrál taky výborně ten pár to to to bylo... to sme tak něco takovýho řekli ale jinak sme to nerozebírali [nikdy] PS: [mhm mhm] RS: (ale) když sme šli do kina tak sme e jako už předem viděli co na co deme jo? protože em bylo (.) to (.) všechno taky v novinách a v časopisech takže to sme věděli kam deme anebo nás tam profesor poslal řekl vy negramoti vy ste neviděli Moderní dobu ((Moderní doba))? nebo tak a a tak nás dycky poslal na něco na nejenom na Moderní dobu PS: jo RS: na víc filmů PS: a zkoušel ste někdy jít na nepřístupný film? RS: co to? PS: chodil ste někdy na nepřístupné filmy? mládeži nepřístupné? RS: no jako mladej kluk? PS: no RS: né PS: ne RS: ne to nás to nás jaksi nelákalo a možná že by nás tam ani nepustili jak nemáte ten věk nějaké takže to my sme vůbec s tím sme ani nepočítali
Rudolf_(1920).txt
až už sme byli já nevím na gymnáziu tak to už pak bylo jedno to už nikdo se n- vás ne- nedíval a PS: mhm RS: a tam sme měli teda profesora kterej nás posílal na různý PS: mhm RS: filmy a nadával nám do negramotů že sme je ještě neviděli
Rudolf_(1920).txt
NS: a když ti bylo deset jedenáct let tak tě nelákalo jít na nějakej film kterej byl vod patnácti? RS: nevím to nevím to tenkrát nebylo tak přísný
Rudolf_(1920).txt
kdežto já sem byl v jiné době kdy se toto nedělalo (.) to se tenkrát nedělalo (.) tam nanejvýš mohlo být že by nějakej kluk ch- z chudobné rodiny že by tam nějak jenom se snažil proklouznout PS: mhm RS: a sednout si do kina
Rudolf_(1920).txt
PS: a chodil ste i do kin v centru města? RS: výjimečně PS: mhm RS: výjimečně (.) v centru města když byl třeba ten šaplin ((Charlie Chaplin)) v Moderně ((Moderna)) tak sme šli do Moderny ((Moderna)) na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) PS: mhm RS: když nás tam profesor vyhnal (.) jo? že sme negramoti a dyž byl ještě ňákej film tak sme taky byli třeba v Kapitolu ((Kapitol))
Rudolf_(1920).txt
PS: a měl ste nějaké oblíbené kino? RS: Jas a Sibiř PS: Jas a Sibiř byly oblíbený? RS: Jas a Sibiř tam sme byli nejčastěji [nejvíckrát]
Rudolf_(1920).txt
PS: a bylo v Brně kino kam ste nechodil? které ste neměl rád? RS: em ne [ne] PS: [ne]? RS: to s- to to sem to sem nikdy vo tym nějak nepřemýšlel ale nikdy sem nikam nešel většinou sem když sem šel tak sem šel do skaly ((Scala)) nebo do Alfy ((Alfa)) na nějaký jako premiéru nebo (ňákej) trhák tak to sem šel jednou z- z- za onoho času PS: mhm RS: do takových velkých kin v Brně ale jinak tady přišlo všechno (.) postupem času přišly všechny filmy sem buďto do Jasu ((Jas)) nebo do Sibiřu ((Sibiř)) takže to bylo naše takový takový eldorado a jenom sme šli do toho skaly ((Scala)) když sme tam šli v noci anebo e sme tam e v Alfě ((Alfa)) byli v Kapitolu ((Kapitol)) sme taky byli někdy na nějakým filmu
Rudolf_(1920).txt
PS: mhm (.) e když ste chodil tady do kina anebo ještě na té Francouzské potkával ste tam svoje známé? bavil ste potkal ste tam někoho známého bavil ste se s někým takto... ? RS: em-em PS: ne? nestávalo se to? RS: ne to to je vždycky takový víte [lidí] PS: [mhm] RS: milión a tam (ste [nepotkávali)]
Rudolf_(1920).txt
NS: [ale no tak] v těch Husovicích sme se znali všichni ne? RS: no tady sme se znali všichni PS: mhm RS: tady PS: mhm RS: tady sme se zdravili všichni v Husovicích v Jasu ((Jas)) i nebo v s- s- v Sibiřu ((Sibiř)) to sme se zdravili jo (protože) tam byli e sokoli ee ze Sokola PS: mhm RS: a i ee ze školy a bůhví odkuď z ulice a tam sme se zdravili s těma klukama
Rudolf_(1920).txt
PS: do toho roku štyřicet pět ee vzpomínáte si že byste jako kluk si kupoval nějaké občerstvení v kině? e nějakou [sodovku nebo to ne]? RS: [ne ne] ne NS: ani bonbóny? RS: ani bonbony NS: a to nebylo tam ty bufety takový? RS: byly možná to já ani nevím ale jako kluk si to nepamatuju to bylo až tady v Jasu ((Jas)) byla prodejna a v Sibiřu ((Sibiř))? (.) to ani nevím čoveče jestli tam něco bylo NS: ne e RS: nebylo [tam v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic]? NS: [ne v Sibiřu ((Sibiř)) ne] RS: (jenom) jenom v Jasu ((Jas)) bylo NS: mhm RS: ale v Sibiřu ((Sibiř)) nebylo nic to si pamatuju to byl legionářskej e film a voni byli takoví spormajstři PS: mhm RS: (takže) tam neměli žádnou PS: mhm NS: tam nebyly ani prostory na to RS: jenom pokladní tam byla PS: mhm RS: a tady byla pokladní naša př- příbuzná v Jasu ((Jas)) a ee trhal lístky taky příbuznej a já nevím co všecko že jo to bylo c- celý rodinný klany PS: mhm RS: tady byly u nás v tady v tom Jasu ((Jas))
Rudolf_(1920).txt
Američani teda vedli ti měli nejvíc těch filmů ať už to byly ze začátku kovbojky PS: mhm RS: takzvaný pro mládež když sme chodili ještě jako mladí tak byly furt kovbojky Tom Mix a jak se menovali a hari gari ((Harry Carey)) a tak dále to byli ee kovboj hari gari ((Harry Carey)) a Tom Mix to si pamatuju ty dvě jména ostatní už ne a to se pro- projížděli na koních a honili se a lasem (jo) a tó a tak dále
Rudolf_(1920).txt
PS: a šel ste na nějaké filmy víckrát? RS: áno PS: na- RS: áno (.) viděl sem někte- několik filmů sem viděl víckrát když byly zvlášť dobrý třeba hlavně ty taneční PS: mhm RS: f- filmy s fredem asterem ((Fred Astaire)) a s rodžrskovou ((Ginger Rogers)) tak to sem viděl víckrát (.) ale viděl sem víckrát i eee ee s jedním psem (.) to byl ňákej zase doják PS: mhm RS: doják víte pes vlčák ale to už nevím jak se menovalo (.) jestli se menoval Rin Tin Tin nebo (tak) to já už nevím ale e vím že e sem byl na tom filmu dvakrát protože ten byl tak- takovej doják to byl jo? PS: mhm RS: a (tak) manželka chtěla vidět ještě jednou a... vona byla víc na zvířata než já
Rudolf_(1920).txt
PS: a takže už jako kluk e ste vybíral i podle režisérů třeba? RS: ne PS: to ne RS: ne PS: podle herců? RS: sme tenkrát neznali ty režizéry nás zajímali herci PS: mhm RS: ať už to byli e angličtí herci nebo angli- a- a- američtí nebo francouzští nebo němečtí (.) německejch sme znali hodně těch herců komiků tam byli hodně komikové a pak teda (.) Carův kurýr to byl můj film který sem viděl ee já nevím kolikrát a musel sem být e jako mladší to sem ještě myslím nebyl ani na gymplu Carův kurýr který na koni jel přes Sibiř a tak a to a ten drama- samý drama tam bylo a ten kůň a to a a no to byly bylo to takový prostě napínavý z- ve všech PS: mhm RS: s- směrech to bylo napínavý a ten Carův kurýr byl takovej dr- dramatickej film PS: mhm RS: a vždycky tam (bylo) špetnutý taky trochu (toho) humoru aby se to jako odlehčení nějaký jo?
Rudolf_(1920).txt
PS: a stalo se vám e vzpomínáte si že byste někdy ee viděl promítání v domácnosti? promítal někdo měl někdo promítačku? RS: ne PS: ne RS: no tak to byly jedině filmy to z televize
Rudolf_(1920).txt
PS: jo (.) a jakou jinou e jako kluk jakou jinou zábavu ste měl kromě kina? ee chodil ste jako kluk jednak do kina a co jiného e [jak ste trávil volný čas]? RS: [ne ne ne] ne ne my sme byli eee děc- děcká banda PS: mhm RS: byla v tom činžáku kde sem bydlel tam byly děcka ee židovský německý český PS: mhm RS: a všichni mluvili česky a furt sme blbnuli něco když bylo pěkně byli sme na dvoře PS: mhm RS: ee když byly hrušky tak sme vylezli na strom a trhali hrušky a donesli to mamince aby nám udělala knedle e s hruškama a s prézama jo se s e PS: mhm RS: s houskou strouhanou a anebo když pršelo (tak) sme seděli na schodech a hráli sme na n- na obchod a na takový věci jako jako děcka teda PS: mhm
Rudolf_(1920).txt
PS: ee do kina ste chodili e v tu neděli na to dětské a i u- i během týdne? [nebo] RS: [ne] PS: jenom na to dětské? RS: jenom v neděli PS: jenom v neděli RS: když sme byli malí teda
Rudolf_(1920).txt
RS: ale tady sme chodili kdykoliv PS: jo RS: kdykoliv se nám to hodilo a a kdykoliv se nám to líbilo
Rudolf_(1920).txt
RS: cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) sem viděl to bylo e e s mejma rodičama sem tam byl PS: mhm RS: tajně mě tam propasovali PS: aha no to je zajímavý takže vy [ste]... NS: [př-] před chvilou tvrdil že nechodil RS: to byl ee e e tendle Vlasta Burian PS: ano ano RS: myslím tam byl PS: a p- jaktože tajně? RS: eh? PS: jak- proč tajně? RS: no protože sem byl děcko PS: mhm RS: rodiče tam byli se mnou z Francouzské a ee mě e nepustili takže sem tam celý dvě hodiny byl se šatnářkama a voni pak přišli a šatnářce poděkovali a já sem zase šel to si pamatuju film sem neviděl PS: mhm RS: ale pak sem ho viděl později když už sem byl starší tak ten film sem viděl cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to byl totiž e film kterej myslím nebyl eště mluvenej nevím to jistě (..)
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. tak teď se teda vrátíme do vašeho dětství, LZ: hm SM: a já bych se vás nejdřív zeptala, jestli si vzpomínáte na vaší první návštěvu kina. LZ: no tak já nevim, já pořád si myslím, že moje první návštěva byla ta Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)). SM: hm LZ: to sme byli tenkrát ve městě, a já sem měla tetu, a ta teda byla dost dlouho svobodná, tak mě někdy brávala jako, ale to sem, to vím že sme byly s maminkou, že sme se to teda, bylo ve městě někde, buďto tenkrát se to menoval kino Moskva. SM: hm LZ: to bylo asi mám dojem že to bylo na, na tom, jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše)), tam to náměstí, SM: jo LZ: no tak ta uli- no a jak je svatý Tomášek, a tak to sem byla teda, a potom, ne, no a mám to dojem, že to bylo v jadr- v tam je, jak se menuje tak, Jalta. SM: hm LZ: tak tam bylo taky kino. mám dojem že to bylo v té Jaltě ((Jadran)) tam, no. SM: a takže, takže když ste byla poprvé na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), LZ: na té asi si myslím, jé, s maminkou, jé, s maminkou ještě sme chodily na širlej templ ((Shirley Temple)), SM: chodily ste? LZ: no, dyť no jistě. to s maminkou, to sem měla strašně ráda. SM: hm LZ: a dneska je to ta bejvalá velvyslankyně, že SM: hm LZ: tak to jo, to sme, to sem viděla několik těch filmů s tou širlej templ ((Shirley Temple)). to jako děv- děcko teda. no a potom na to, to byla ta Sněhurka a se- sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), jo, to sme mluvily. potom ňáký ty pohádky, a tak, no SM: a to sou teda vaše úplně nejstarší vzpomínky? LZ: to sou tak ty, nejstarší vzpomínky, to je ta širlej templ ((Shirley Temple)), no.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a potom teda to sme chodily na, už, jako už, když už sem byla větší, tak to už sme chodily na nějaký ty filmy, říkám, tak víc takový ty, no takový ňáký to bylo jinak už potom s kamarádkama nebo něco že už těch patnáct šestnáct roků, no tak to už se chodilo na takový ty zamilovaný jak se řiká, no, nebo takový ty filmy jak sme to říkaly, ňáký ty, co ste tam měla ňáký ty, tak
Libuse_2_(1928).txt
SM: em dobře, takže jako dítě ste chodila spíše nepravidelně [do kina?] LZ: [no, to] bylo tak nepravidelně, SM: hm LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to... SM: hm LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak jako, jo? SM: hm LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a vy už ste teda říkala něco o tom, ale kdybyste mohla teda zopakovat s kým ste jako dítě chodila do toho kina. ste říkala s tou tetou, LZ: no, tak s tetou někdy teda, jo, tak, ale vona potom už se taky v- taky vdala, to bylo jako dítě, jako dítě tak, ale no spíš mě brávala někdy, pracovala jako u svaté Anny ((Zemská nemocnice u sv. Anny v Brně)) jako em jako, nebyla zdravotní sestra, jako spíš to taková pracovnice, SM: hm LZ: v evidenci, jako v těch, v těch, a tak mě vzala měla někdy službu, a tak mě vzala do mě- jako do města, a tak sme šly spíš do města, a vona měla kamarádky, a to byly tři ty se scházely, tak vždycky U Tomana v cukrárně, tak mě vzala na zmrzlinovej pohár, tak to bylo pro mě takovýho něco, a někdy sme se, říkám, někdy sme teda do toho kina, no tak jako dě- taky aj, taky myslím na tu, měla sem strašně ráda, byla taková kudrnatá, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a to, tak sme někdy aj myslím s ní sem byla, a no a nevim, říkám, na tech, na tu Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) sem byla myslím dvakrát, jestli né jednou s tetou a jednou s maminkou sme byly.
Libuse_2_(1928).txt
SM: já jenom se vrátím ještě k tomu vašemu dětství, em abych to správně pochopila, takže vy ste chodila do kina s tou tetou, s maminkou, a ještě ještě ste chodila třeba em se se chodil s vámi i třeba váš bratr když byl malý, do kina? nebo LZ: no tak když byl malý, tak, no tak, von zas tak moc, no nevim, že by ňák chodil do kina, nebo to, přece ty tři roky byl tak taky šel, no možná na ty, na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sme možná byl s náma, ale na tu, no, věříte že to už tak ňák moc ani nevim? ale to [nevim.] SM: [a vy] třeba když ste byla už trochu starší, tak brala ste třeba bratra do kina? nebo, nebo ne? LZ: ne. věříte že ne?
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a vy ste vy ste teda v dětství bydlela v Husovicích? LZ: v Maloměřicích. SM: v Maloměřicích. a které kina ste jako dítě teda navštěvovala. vy už ste jako něco říkala, LZ: no, to sem říkala ten, tam byl kino Jas na kraji, tam z Maloměřic sme šli, a potom tam bylo kino Sibiř. SM: to bylo v Husovicích, taky, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a když ste byla ještě dítě, fungovalo tam to kino Sokol? v Maloměřicích ((Kino Sokol Obřany))? LZ: ne, tam nebylo kino. tam bylo kino v Obřanech, SM: jo vlastně v Obřanech, ano. LZ: v Obřanech byl, na to sokolovně, tam bylo kino ((Kino Sokol Obřany)), no tomu se říkalo blechárna teda, <to je,> že tady mám, a k tomu se, a tak to, tam sem chodívala taky, většinou v sobotu odpoledne, když bylo tatí- tatínek třeba dělával to tak to bylo v sobotu vodpoledne, tak tam sme chodívali. a tam právě sem měla jít na toho barona Prášila ((Dobrodružství Barona Prášila)) jak sem vám vykládala že se mně stalo, že sem začala mít bolesti, jako potom zánět slepýho střeva teda, tak sem do toho kina nemohla, strašně sem to voplakala, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino. LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa, tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre, kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette, otto, nove, dieci)) to si pamatuju
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jaký byl postoj školy k filmu a ke kinům? vyjadřovali se třeba učitelé nějak k tomu? LZ: nemůžu říct že by takle ňák se kolem toho ňák mluvilo nebo... SM: nevzpomínáte si. LZ: ne, to si nevzpomínám. někdy teda se tam třeba, přišli prodávali lístky spíš do divadla jako, jo, to sme teda někdy do toho divadla třeba na Prodanou nevěstu, anebo na em ten na balet, Labutí jezero.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco, věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík- mluvím teda, na em Na tý louce zelený
Libuse_2_(1928).txt
SM: obecně kdyby ste tak mohla říct, jestli byl pro vás film v tom dětském věku důležitý? LZ: ale tak to víte že to byla jediná zábava která vlastně tehdá byla, že my když sme ještě, byla doma dost, tak my sme ani rádio neměli, SM: hm LZ: tenkrát to tak moc nebylo,
Libuse_2_(1928).txt
LZ: ne, to nemůžu říct, ne. povidám, když akorát to vím že sme byli v té Alfě ((Alfa)), na to Sněhurce teda, ale sedum trpaslíků, ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tak to sme, ale jinak, když bych šla, to sme tak hodně do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)). to říkám, jako děcko, na tu šir- taky ju měla ráda, dycky, hraje širlej templ ((Shirley Temple)), pudem se podívat. tak to vím, to sme chodívaly, ale většinou do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), to, nemůžu takhle.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina? LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem] SM: [tak někteří] nám to vykládají, no. LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo. SM: hm LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to vím že třeba dneska to sou, takový ( ) SM: hm LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...
Libuse_2_(1928).txt
LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to, takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky <nebyly> anebo něco takového.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom jít do kina? LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do kina, no, když se nebo to. SM: hm LZ: to bylo takový, nevim už. SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem? LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám, pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to ta církev husitská ((Církev československá husitská)).
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a pamatujete si že by se promítaly filmy na faře? LZ: ne. SM: hm dobře. SM: [tak] LZ: [to vůbec] nevim, že by se to, to nevim.
Libuse_2_(1928).txt
když sem byla jako děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a když ste tady vzpomínala ty herečky, bylo pro vás důležité kdo kdo ve filmu hrál? LZ: no tak taky, to vobyčejně, říkám, je tam hraje ta nebo tam hraje ta, hraje tam Hana Vítová, nebo hraje tam, jé, hraje tam Nataša Gollová, hraje tam Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to byly takový oblíbený herečky pro nás tenkrát, kdy jako, Lída Baarová hrála většinou takový vážnější, jó, zase, ty, nebo Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), nebo to, tak to byly takový, prostě už vážnější, no ale když to byla Ferbaska ((Věra Ferbasová)), nebo to byla Nataša Gollová, tak to už takový bylo veselejší, už to byla taková, už taková spíš oblíbe-
Libuse_2_(1928).txt
tak em podívejte se, tak do té války to bylo všechno černobílý, no, tak to sme si vybírat nemohli.
Libuse_2_(1928).txt
tehdá to si pamatuju teda, ta Sněhurka a sedm trp- ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) to bylo barevný, to bylo jako americké, teda tenkrát to muselo být ňák začátkem války, že to ještě Němci povolili, ale to bylo vod dyzneje ((Walt Disney)) ale, ale totok, ale jinak ten, no když sme chodívali, sem jako byla mladá, no tak to bylo všechno černobílý, no, když bych si dneska mohla vybrat, tak půjdu radši na ten barevné, <no>
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda. dávala ste třeba některým přednost před kinem? LZ: nemůžu říct. říkám, to té zábavy bylo strašně málo, no, a to, takhle zábavy žádný nebyly, to se mu se říkalo jenom čaj o páté, tak tam ňáká muzika hrála, že se tam tancovalo. ale říkám, to ještě sem tam chodit nemohla, a že by mě to zrovna tak nějak lákalo, to nemůžu říct. jinak, né, nemů- né, tak jako děcka sme hrávaly třeba, já nevim, na pikanó, a na jako jak takový tam, v Maloměřicích tam byl em je kaplička, a za tou kapličkou byl parčík. někdy sme, tak tam sme ňáký hrávaly em takový ty, ňáký ty dětský hry nebo něco, co takhle sme tam někdy, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
LZ: to když že tam kdesi byli vojáci, že tam měli vítězství, a tam, že tam byli poražení to neřekli, ale němečtí, za té války, že, já si co si tak pamatuju. za té první republiky to už tak nemůžu říct, to už většinou to bylo něco třeba co se dělo takhle ňák, ale za té první republiky, vždycky něco třeba vo masary- vo Masarykovi, nebo potom Beneš co bylo politický,
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? LZ: ne. SM: takže ee LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co, co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí, SM: hm LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.> SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí třeba filmovou promítačku? LZ: né, ne. SM: dobře. LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne. SM: hm LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. em a pamatujete si třeba jaká byla atmosféra tenkrát, když ste třeba chodila na em jako dítě na ty filmy? třeba na tu širly templ ((Shirley Temple))? pamatujete si třeba jaká byla atmosféra v kině, nebo něco k tomu? LZ: no tak to víte že, tam, my sme chodily většinou teda do těch Husovic, do toho kina, Maloměřice kino neměly, tak to sme chodily do Husovic, tam bylo kino Jas a kino Sibiř. no a no tak to, vždycky sme se jako, sme tam chodily jako, kino no, no byly sme, dívaly sme se, byly sme rádi že teda něco vidíme, že, se můžem pobavit a a že jinak... SM: hm LZ: no nebylo to, já nevim jak dneska je to, no ale, byly sme ticho, že, <a dívaly sme se> SM: hm LZ: jinak jako nevim jak bych to řekla.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to, akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a potom teda už když už sem teda dorůstala nebo to, tenkrát nebyla žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak to byla taková, ale jinak ty ty filmy to, tak nějak,
Libuse_2_(1928).txt
já sem teda chodila do Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol,
Libuse_2_(1928).txt
tak když někdy možná, někdy jako to si tak už ňák moc ani věříte nevybavuju, SM: hm LZ: někdy s maminkou že nás vzala teda do toho kina voba dva, ale jinak potom sme každej svoje teda, říkám, von spíš na ten fotbal šel, SM: jo jo jo
Libuse_2_(1928).txt
já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí ((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě, tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly, děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek teda. tak to sme tam jako dost, no, to byla sokolovna, teď já sem tam šla, není to dlouho, to úplně to, to úplně ten Sokol tam ňák, špína škaredý to tam bylo, úplně to tam zaniklo nějak v tom. SM: hm LZ: ten SM: a vy si vybavujete jak to tam vypadalo kdysi v tom Sokole? LZ: no tak, říkám, jak sme tam chodívali, tak to byl, to byla tělocvična, SM: hm LZ: jo? a bylo tam jeviště, když tak se tam něco pořádalo, bylo tam, tam dali myslím tu em jako to plátno promítací, a ži- postavily se tam židle a dívali sme se tam, to bylo skutečně takový malý kino jenom, jenom tak provizorní, to nebylo ňáký zvláštní, ale spíš chodívali sme tam cvičit se Sokolem teda, na hřiště nebo někdy tak, ale jako kino to bylo skutečně jenom takový, takový provizorní. to tam už v tem, v tem Jasu ((Jas)), a v to Sibiřu ((Sibiř)) to byla kina, který tam byly už lavice a to, SM: hm LZ: a tam jenom postavený židle, tak jako když se v sobotu, nebo v neděli vodpoledne se tam třeba hrálo, no. SM: dobře. a proč ste chodila právě třeba do do toho Jasu, a do té Sibiře, LZ: no protože sme měli nejblíž, a už to bylo kino, no, jako, SM: hm LZ: skutečně, no, už ta, už to promítací, už to s- bylo prostě zasta- postavený jako kino, jako ta promítací tam se to asi jenom ňák natáhlo nebo něco, v těch v tom so- v té sokolovně, ale to už potom, říkám, to, no sme tam bydleli vod toho sedumatřicátýho roku, ale víc to teda se chodilo do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), no.
Libuse_2_(1928).txt
až myslím já sem začala dělat potom v tom dvaačtyřicátým, tak strýc nám tenkrát sehnal nějaký rádio, to už sem vydělávala nějaký peníze, tak sem, tak sme si koupili to radio. ale spíš sem chodívala k babičce poslouchat pohádky teda pak. SM: hm LZ: takže em vždycky sem přišla, sem seděla vodpoledne s babičkou sme poslouchaly pohádku nebo tak když něco. a babička už měla takovou tu, ty takový jenom se to posunovalo deset dvacet třicet čtyřicet, SM: hm LZ: a tak starý rádio, my už sme potom to měli trošku to rádio lepší, no, tak už se, ale, tak jiná zábava, to, jenom to kino nebo em prostě takhle ně- nějak. nebo do divadla když, aj ochotníci hráli třeba, tak ty ňáký ty, ty, ale jinak to většinou jenom to bylo to divadlo. tak když by se šlo třeba jednou za týden, nebo tak ňák to můžu třeba říct, nebo aj ve všední den sme šli na em na to první představení, ne, třeba od těch šesti, jako to bylo od šesti do osmi a potom od osmi. to pozdějš tak, to sem tak jako ještě moh- tak já už sem večer nemo- prostě nesměla moc chodit večer.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda? LZ: nemůžu [říct, ne] SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do toho kina, že byste tam nešla? LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě ((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla, ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak <sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo. SM: hm LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa, SM: hm LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly ((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak je ten, tak tam bylo kino teda. SM: hm LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: dobře. a jak ste se v kině chovala. LZ: no slušně. SM: ((smích)) LZ: ((smích)) tenkrát ani nebylo to, tehdá to neby- to bylo takový, přece se, to se šlo někam do společnosti, že, už to byla takový, už to něco bylo, že se někam šlo, tak se prostě chovalo slušně, no. sme nekouřili, a ňák že bysme vykřikovali, nebo, žádný, že to ani neexistovalo, i když se říká, že to, ty Husovice třeba jako byla taková dělnický, i do Židenic sme někdy šli taky do toho kina. já vím že to sme tam jednou byli, a já sem teda měla delší vlasy, a chodila natočená. a říká, dívej, dívej se, ta vypadá jak Lída Baarová, no já sem si myslela pán bůh ví co ne to. ((smích)) SM: [takže] LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak, nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická, by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný. SM: hm takže v kině ste se chovala slušně a n- měla ste třeba ve zvyku konzumovat jídlo nebo ňáké pití? v kině? LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a potkávala ste v kině své známé? LZ: no to víte že jo, no.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: ale jinak ne, jinak sme co takhle, tak sem si ňák netroufla. říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo, no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm dobře. tak se už přesuneme k filmům, a já bych se vás nejdřív zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. LZ: no, co vám, co vám můžu říct, no, tak když to byly dětský, tak to byla ňáká pohádka, nebo ňáké takové příběhy jak to, jak sme to říkali, anebo co tak,
Libuse_2_(1928).txt
potom když sme se se do- když už sem byla děvče, už sem dospívala, mohla sem se, nebo ty školní filmy jako to bývaly, z těch studentskéch, z toho pro- z toho studentského prostředí, anebo potom takový ňáký ty zamilovaný, no. SM: hm LZ: ((smích)) jinak em zamilovaný, takový ty co nám, co jako mladý děvčata sme chodívaly. jinak, já říkám vám válečný, nebo dobrodružsky, dobrodružný, nebo něco, to sem jako zas nemusela mít, no.
Libuse_2_(1928).txt
SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako řídila při tom výběru toho filmu. LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty, plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty, takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva, to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty, ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších, jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio)) hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to vždycky, prostě plakáty byly, no. SM: hm LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo, pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...
Libuse_2_(1928).txt
SM: a vzpo- vzpomínáte si na některé filmy? s t- s těmi vašimi oblíbenými herečkami třeba? LZ: no tak... SM: třeba který se vám líbil nejvíc, ten film. LZ: no rozhodně teda, počkejte, já nevím jak se to menovalo. teď to taky kolikrát vopakovali, hrála tam Nataša Gollová, Oldřich Nový, a hrál tam, potom už aj hrál tam mám dojem že aj ten Schránil ((Raoul Schránil)) tam hrál, a em ta babička pletla, jak tam ten klíček vod tý [( )] SM: [Eva] Eva tropí [hlouposti?] LZ: [hlouposti,] ano, ano, no. tak to, to byl ten film Eva tropí hlouposti, potom ta Uličnice, pak mám dojem že to hrála aj to Holka nebo kluk, jak tam přišla za toho chlapca, že, no, tam stepovala a to, tak to taky dávali teď (v nedělu), takže spíš jako ta Ferbaska ((Věra Ferbasová)) ještě tam něco, jak tam potom taky přišla, jak se měli brát, a ty kruhy tam věšeli, no to povidám, to byly takový ty filmy většinou všechno, to ne, když většinou to byla Nataša Gollová, nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to vždycky se řeklo, to, to je jako, že to bylo, říkám, Lída Baarová byla víc taková vážnější, nebo Vlasta Matulová hrála taky tenkrát ty dvě sestry, vona by- jedna byla slepá, jedna byla ňáká malířka nebo něco, ta malovala, tak to se mně taky líbilo, ale takový ňáký ty historický, to sem teda zrovna nemusela. SM: hm LZ: takový ty.
Libuse_2_(1928).txt
SM: a chodila ste třeba opakovaně? na na em [filmy s těmi oblíbenými herci třeba?] LZ: [na některý filmy, hm, tak to myslím že ne.] tak akorát, to sem byla myslím dvakrát na tom Sněhurka a sedm trpaslíků, pak em ňáký ale jinak nemůžu říct, že bych přímo to musela vidět dvakrát.
Libuse_2_(1928).txt
LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku vadilo, že člověk em to musel číst, jo?
Libuse_2_(1928).txt
SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl? LZ: no tak to bych, to bych neřekla. SM: hm LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco, to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost, dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím.
Libuse_2_(1928).txt
SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu. LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda, nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no. SM: hm LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když, SM: hm LZ: jako totok. SM: dobře.
Libuse_2_(1928).txt
tak tam to bylo nízký, tak sme, tak sme chodívali k vodě. (jako plavat.) a když už potom sme byli už trochu větší, tak em v Maloměřicích byly říční lázně, tam chodili aj vojáci, nad splavem. aj s našima v neděli třeba se tam chodilo, tam se prodávalo to ledo, nebo tam prodával, měl tam boudu tam prodával, tak naši tam prostě rozdělali na deku, a my sme pod, když sme byli jako ještě děcka, tak vždycky pod splavem, jak to splav a jak tak tekla voda, tak tam sme, tam bylo takový kousek betonu, tak tam sme si na sebe nechali vodu, a tak sme se tam (se prali.) až potom sme byli větší, tak sme chodili tam, ty říční lázně, a tam chodili aj vojáci se koupat. a tak to tam bylo na skákání, nebo prostě na plavání menší, a to, no. taky, takový děcka tam skákaly, a já říkám, takový děcka tam skočej,
Libuse_2_(1928).txt
já sem dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila, ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo, třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole.
Libuse_2_(1928).txt
že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba sme si mohli hrát nebo házet.
Libuse_2_(1928).txt
SM: ee dobře, teď se přesuneme teda ještě k těm kinům, em tak bych se vás zeptala jaké byly rozdíly v těch místních kinech. to znamená třeba jak jes- jestli se lišil nějak ten interiér. LZ: no to víte že se to ři- že se to lišilo, no. Husovice bylo, bylo to kino, byly tam lavi- byly tam už lavice prostě, ne lavice, křesla teda, jo. už byly křesílka, už to bylo, už prostě to bylo kino. no ale prostě Sibiř už to měl lepší než Jas, jo? už se to určitá společnost nebo něco, ale dalo se to, no. tak. ale já myslím že bych řekla že ty, třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný, přib- ovšem když to bylo, říkala sem vám, no ta skala ((Scala)) nebo Kapitol, už to bylo doc- už to bylo lepší, no. ale byly tam ty, ty plátna byly docela slušný to, totok, no, ale, tak kina ve městě, jo, (myslím) to byl Kapitol, nebo to byl byla skala ((Scala)), nebo Jalta, nebo Alfa, tak to už byly, už to bylo lepší, no, už to bylo takový, už ste tam dostala třeba koupit něco, tu vodu, tu sodovku, nebo prostě něco už se tam dalo koupit. pozdějš už možná i ňáký ty bonbóny nebo něco. my když sme šli do kina v Husovicích, tak vedle byla cukrárna, když už potom to nebylo na ty lístky, tak se to dalo tam něco koupit, takže sme si to mohli koupit a vzít si to třeba tam, jo? do toho kina. ale takový ňáký to šustění, no to tam nebylo, <to nebylo,> to bylo... SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech? LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky, že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch Husovicích, to ani vám nevim. SM: hm a hrál třeba ten interiér, když byl někde lepší, někde horší, hrálo to roli při vašem výběru toho kina? LZ: no já myslím že mně ne. mně to bylo jedno. já sem šla <do kina,> šla sem se podívat na film, a nedívala sem se jestli tam bylo modrý nebo zelený, nebo červený, to mně teda zas nevad- totok. SM: dobře. em a z čeho se skládal obvykle program té projekce. LZ: no týdeník, to víte, první byl týdeník, pak bylo kino, no. SM: hm a o přestávce se třeba něco dělo? LZ: ne. to vůbec nevím že by se, to byl týdeník, a a někde co bylo ze světa,
Libuse_2_(1928).txt
SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom roce třicet devět? LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní,
Libuse_2_(1928).txt
SM: a viděla ste třeba v kině, přímo v kině ste ste teda nebyla víckrát na těch filmech? to ste říkala že vlastně na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste [byla dvakrát,] LZ: [no to na té] Sněhurce no, to sem byla, pak sme s manželem, no tak ne s manželem, to sme byli na tom Muzikantská Liduška,
Libuse_(1922).txt
LG: mhm. a vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina? LV: vzpomínám. (..) vzpomínám si, že mně bylo tak ňák devět deset let <a byla sem> s maminkou v kině (.) bylo to mám dojem že se to menovalo kino Republika, bylo to na České ulici LG: [mhm] LV: [tam] jak později bylo (aso), to bylo e v těch letech ňák třiatřicet udělaný a dokonce si vzpomínám, i na ten film, kterej mě teda tak dojal, a bylo to nějak eh (.) eh hm počkejte, ji- ne, Jindra e, křestní jméno, hraběnka Ostrovinová, to vim úplně přesně (.) LG: jo Jindra, hraběnka Ostrovínová, mhm LV: to si teda velmi dobře pamatuju, no a já sem, a dokonce si pamatuju i tu první scénu, když tam jel ten <poštovní panáček> a troubil, to je zajímavý, že pak jsem viděla strašně moc ee věcí v kině ale, toto teda mně utkvělo v paměti, a dokonce, dneska už teda jména zapomínám, ale vím, že tam hrál a že se menoval ten herec Karel Lamač. LG: mhm LV: tak to teda v- je moje teda vzpomínka, na to první kino, ale to kino potom bylo teda zrušený, no a málokdo o tom teda ví, že tam to kino bylo. byla to taková nudle úzká, já vím (.) no, takže to je můj první zážitek.
Libuse_(1922).txt
no a další zážitek, mám další zážitek, a já sem bydlela jako dítě ee na Pekařské ulici LG: [mhm] LV: [a] nahoře jak se říkalo na Štanóv je u Městskýho dvoru, tam bývalo kino excelziór ((Excelsior)). no a tam jsem byla, na ee filmu, který si <taky pamatuju>, dokonce si pamatuju i na paní, která s nama šla, nějaká paní Svobodová, bydlela u nás v domě, a bylo to o Tarzanovi ((Tarzan)). byl to němej (.) film, anebo měl titulky, a byl teda jako německej, protože v tom excelzióru ((Excelsior)), tam se hodně dávaly německý a rakouský filmy teda. a tam sem teda jako často chodívala, protože to bylo kousek, a druhá věc je, že to bylo laciné, protože vím, že, do první a druhé řady se nechodilo, to bylo strašně blízko, LG: [mhm] LV: [ale] ee mám dojem že, to stálo dvě koruny a za tři koruny byla taková ta šestá sedmá řada, tak to sou moje teda jako vzpomínky, (.) a ( ) mám teda vzpomínky tím že, bydlela sem teda v tom domě, kde bylo ee dvaadvacet nájemníků, ten dům teda jako pořád stojí a ee byly tam ee byl to to dům, kde bylo dvaadvacet nájemníků a z toho polovička byla vdov, takže to bylo (takový) zajímavý. a a ty byly návštěvnice teda kina hlavně toho excelzióru ((Excelsior)). [protože] LG: [mhm] LV: ta Moderna a to to se pak stavělo a to už tam bylo jako drahý, no a byla to teda, když sem když to vezmu za první republiky ee jako, laciná zábava, (.) vcelku i poučení teda, jo, i když teda ty filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména, vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena) ((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám to takhle? LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se ste chodila do toho kina, LV: (e do) LG: do ukončení té obecné školy. LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám, LG: [(ale)] LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě] LG: [mhm] LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior)) LG: a to až později, LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct, LG: mhm [(jo)]
Libuse_(1922).txt
jo, i když teda ty filmy, si pamatuju ty na na ty rakouský filmy, tak ty jména když bysme jako mluvili, tak si vyvzpomínám teda na ee na ty ména, vzpomínám si hans albrs ((Hans Albers)) ee mózr ((Hans Moser)) hans fríman ((možná Hans Friedmann - neidentifikováno)) ee ehm ehm magda eh ehm magda šnajdr ((Magda Schneider)) pak ňáká (vesena) ((neidentifikováno)) to byly Francouzky, Greta Garbo, tak tady na tyto si jako ee vzpomínám. no a potom teda se šlo z kina a vlastně diski- diskutovalo se o tom. ehm ee byla to určitá osvěta. stačí vám to takhle?
Libuse_(1922).txt
LG: mhm. a když ste byla dítě, tak do těch deseti let, jak často se ste chodila do toho kina, LV: (e do) LG: do ukončení té obecné školy. LV: no to ne, to sem byla po první a to vám říkám, LG: [(ale)] LV: [to sem] byla ňák ee v třetí ve čtvrté [třídě] LG: [mhm]
Libuse_(1922).txt
LV: pak sme teda chodili do toho excelzióru ((Excelsior)) LG: a to až později, LV: no tak to mně bylo těch hm jedenáct, dvanáct, LG: mhm [(jo)] LV: [let] jo, si vzpomínám ee když se hrála Sextánka pro- to bylo někdy ve čtyřiatřicátým roce, tak jsem ji tam viděla, ale umluvila jsem maminku, a byla jsem den předtím, protože se dávala německá verze, LG: německá? LV: tam byla je- byla německá verze Sextánky ((Sextánka)), LG: no to vim ale LV: (.) no, takže tu sem viděla, že, protože sem si myslela, že na tu českou už nepřidu, ale přemluvila sem maminku ((smích)) <že mi dala ty ( ) dvě nebo tři koruny> a že sem šla tam teda potom i i jako druhej den. ale ee vite eště po kinu excelziór ((Excelsior)) mně asi ee mám ho proto v paměti, že můj tatínek měl obchod, v Dominikánské ulici v domu pánů z Kunštátu, takže já ee uličku a dům (v) Dominikánskou ulic- a to protože sem od dětství ma- moje maminka pocházela e z malířské rodiny a LG: mhm LV: a jako mhm k umění tak měla jako blízko tady k těm ee starejm věcem, a já sem chodila za tatínkem do obchodu a chodila sem kolem toho excelzióru ((Excelsior)) kde tam byly ty plakáty, kde [sem se] teda jako dívala <na ty plakáty, takže sem to měla> pořad nějak v očích tady toto.
Libuse_(1922).txt
kdežto excelzior ((Excelsior)), tam byly <jenom takový vobyčejný> židle a a LG: mhm LV: a jako s tím, no. (.)
Libuse_(1922).txt
LG: a když ste byla to dítě, tak jaký byl názor rodičů na na kina, na na ty filmy. LV: (...) a v- víte že se o tom když tak jak mluví- hm ne. že se o tom doma ani nějak nemluvilo. prostě se tam šlo, LG: mhm LV: jo, ale (.) ve škole, že to mi bylo tak potom dvanáct třináct let, LG: mhm LV: tak to sme teda jako probírali, že, znali prostě Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) jo? ee Pištěka ((Theodor Pištěk)) jo, tady ee tady ty her- Franta Paula ((František Paul)) (jo) tak ty herci sou teda zapomínaní, no Nezvala ((Gustav Nezval)) teda,
Libuse_(1922).txt
LV: po tom desátým roce. no tak to sem vám říkala, no tak to už e LG: [to ste (to ste začala)] LV: [teda (to už byly) ty Sextánky ((snímek Sextánka)) ta Ferbasová ((Věra Ferbasová))] LG: [chodila ste častěji do toho kina] LV: [ee] ale eště vám ř- jo. ee to byla, a takovej třeba ten zážitek (.) třeba můj zážitek že ee některá herečka vám seděla, některá ne je zajímavý že mně třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) ale ani v té škole když si teď tak jako vzpomenu na ty diskuse s e těma holkama LG: mhm LV: že ta lída bárová ((Lída Baarová)) teda absolutně nijak neseděla, nám jako (.) holkám. chápete. nám se teda, jako líbila ta Ferbasová ((Věra Ferbasová)), Hana Vítová, jo, když to jako beru tak ee LG: [jo] LV: [tady] tydle jako herečky. ale ta ne. no do- ona taky potom v tom šestatřicátým roce ne e (.) e víte e člověku se d- vynořují vzpomínky, LG: ale to je dobře. LV: protože, já si z- pamatuju, že přišla, ee to jméno sem zapomněla, Jindra Buryšková, a říkala, holky, lída bárová ((Lída Baarová)) chodí s frélichem ((Gustav Fröhlich)) a ten dal facku ee (..) mě řekněte tomu malýmu Němcovi (.) co říkali že byla ee že byl jejím milencem, gebls ((Joseph Goebbels)) LG: gebls ((Joseph Goebbels)), mhm LV: (.) vzpomínám, úpl- a <víte že tu Jindru Buryškovou vidím úplně před sebou> LG: ((smích)) LV: <jo, i v té školi že tam přišla, a ta nám to teda jako donesla teda.> vidíte (to mně ste) vynořila vzpomínku na Jindru Buryškovou. no. LG: a ee teda po tom ee po té obecné škole ste chodila do toho kina častějc a LV: ano. ( protože) sem jako dospívala. LG: mhm LV: už sem měla, jako jinej názor že, už sme i ee s holkama jako <koukali po klukách, že jo> (no tak) začínaly prostě jak se říká zapalovat lýtka, ne LG: ((smích)) <ano> LV: <jo jo> no a. ale pak bylo, počkejte, ale já sem byla poprvní s klukem (.) s klukem, víte kde v kině na Výstavišti, no jo, takovej blonďák a s Miladou š- Šmídovou, ježišmarja ta už je kolik let no čtyřicet let mrtvá. no jo, vidíte, to ty já sem byla, ano poprvní a tam dávali ňákej ruskej film nebo něco, to ee (..) no jo tam něco takovýho tenkrát bylo. no, a tam bylo eště (..) dokonce v tom kině, a to teda mám vz- ee vzpomínek sem tam byla den předtím dokonce s maminkou, tak druhej den zemřel otec. a to vám řeknu, to bylo v osumatřicátým roce. a dokonce vám řeknu, že otec zemřel čtvrtýho, tak to bylo třetího (.) třetího července. LG: (...) mhm LV: vidíte a to sou věci, který mně teda vyplouvají teď že s vama teda jako (.) jako říkám, no. (..) no smutný věci nechme.
Libuse_(1922).txt
LG: (.) hm měla jste své oblíbené kino? LV: (..) ale věříte že ani ne LG: ani ne? LV: ne, ani ne. LG: (.) a bylo ee v Brně ňáké kino, do kterého jste nerada chodila? LV: (...) hm no tak ee vím, že sme byli nevím jak se to kino teda menovalo, (ale) na na Cejlu ((Radio, později Radost)) no ee dávali tam něco kde nedávali jinde a že se mi to tam teda vím že sem tam už nechtěla jít LG: mhm LV: prostě ee to prostředí a to mi teda nějak jako nesedělo teda. to mi teda jako nějak nesedělo.
Libuse_(1922).txt
LG: a než ste se teda vdala, s kým ste chodila nejčastěji do kina? než ste poznala [svého manžela] LV: [ee tak jako] ee manžela s sama nebo s maminkou. LG: mhm LV: no sama nebo s maminkou. LG: a když ste byly třeba ještě hm ty děti LV: ne LG: po té obecné škole [(já nevím)] LV: [no] LG: když vám bylo patnáct, šestnáct LV: no
Libuse_(1922).txt
LG: tak ee jedly ste třeba ňáké jídlo nebo pily ste v tom kině? LV: prosím? LG: jestli ste pily v tom kině [nebo jedly] LV: [ne] LG: ne? LV: ne ne. ne ne ne to nebylo vůbec jako zvykem. LG: [jo] LV: [to teda] nebylo zvykem. myslím, že tam bylo bifé LG: jo LV: ale ee nevím. ale na pití ani ne, spíš na bonbóny, ale LG: na bonbóny LV: ne. ne ni- to todle ne, to už bylo drahý, tam se to se šetřily (ty) jako peníze LG: mhm LV: to nebylo tak jednoduchý tehdá. LG: a během té projekce bavili se třeba spolu ti diváci nebo vy ste se bavila s ňákými diváky? LV: ne. to nebylo zvykem, že by se nějak bavilo,
Libuse_(1922).txt
LG: (.) hm byla ste někdy jako dítě na ňákém nepřístupném filmu? LV: (..) ale já myslím že jo? že sem byla v tom excelzióru ((Excelsior)) když sem tam šla s paní Svobodovou a to (když) mě vzaly mezi sebou, LG: ((smích)) LV: no asi byly jako ee no to zřejmě byly ňáký takový ty filmy mládeži nepřístupno, no a já sem byla v prostředku <a babky šly dvě nebo tři sousedky> a šly kolem mě LG: a to byly vrstevnice v- vaší mamin- maminky? LV: no to ee možná byly vo něco jako starší, LG: [jo, mhm] LV: [ale] ee byli to lidi teda z domu teda, vám jako říkám, ta pa- tu paní Svobodovou, no toto (ty) byly milovnice, <ty ee každej film a všude> LG: ((smích)) LV: a te- ona měla dceru, ta byla starší než já, potom měla taky ee kloučka tak jak já a voni vám toho malýho kluka, von byl rok a voni ho brali teda jako do kina, protože to chtěla ee vidět vobě dvě, no tak. no LG: a tak teda nebyl problém se s něma do toho kina dostat na ten nepřístupný film LV: (.) (to) já vím, že ee nebyl teda problém teda, oni byli rádi asi že prodali vstupenku, LG: ((smích)) LV: tak zřejmě, nebyl, no.
Libuse_(1922).txt
LG: byla ste někdy v kině bez zaplacení? LV: ne. LG: ne? LV: ne. LG: a hm věděla ste třeba o ňákých ee dětech nebo prostě o nějakých svých kamarádech kteří do kina bez zaplacení chodili? LV: m-m
Libuse_(1922).txt
LG: (..) hm jak ste si vybírala ten film, na který ste šla do kina LV: (.) nijak, se hrál tam film m- měl název ee takovej vo lásce nebo něco, no tak, se tam teda normálně, ale kd- mož- hrála tam ňáká třeba e e ta herečka, jo, hraje jo tadle, Hana Vítová, nebo e e to až potom šla Adina Mandlová a jako LG: mhm LV: jo? a ji- e (a ti tydle) tak de se na ni, že ee ne na ten film, ale na tu ha- herečku teda, že? jo ee (..) vidíte na koho jsem si ještě vzpomněla [jako děc-] LG: [řekněte] LV: na Rolf Wanky ((Rolf Wanka)) milovníka Rolf Wanka, který hrál v té Sextánce ((Sextánka)) a m- a já sem a teď nevím jestli byla sobota nebo jako neděla, já sem se vodctla u kina Moderny ((Moderna)), který jo? LG: mhm LV: a (no byl pět) nebo šest lidí, ale já nevím proč sem se tam šla, tak to už vám ee nevím a najednou vyšla paní (.) vím že byla Židovka protože tenkrát se moc vo Židech mluvilo, a s ní krásnej chlap, a von to byl Rolf Wanka, LG: ((smích)) LV: a teď asi pár lidí to to vědělo a byli u toho, a on mně utkvěl v pamě- on byl malej. a on byl opálenej, ale on byl natřenej, ale to já jsem nevěděla tenkrát, protože kolik mně mohlo být těch třináct dvanáct třináct let (.) a to si pamatuju (.) že to sem nevěděla a on byl úplně snědej, jo, <a teď měl ty tmavý voči, klobouk> ano, ano. a ona ho tam teda to hráli tedy myslím tu Sextánku ((Sextánka)) nebo něco takovýho a vona ho si tam jako pozvala, no. (.) takže.
Libuse_(1922).txt
LG: (.) a kromě těch herců, které ste zmiňovala, jaké další oblíbené ste měla LV: (...) a věříte já nevím, to mně nějak vyšlo teda z paměti nebo (.) z z toho jestli český nebo německy měla sem třeba ráda toho malýho Židáčka toho mózra, mózr ((Hans Moser)) se jmenoval nebo LG: a ten hrál ee v kterých [filmech?] LV: [ten hrál] v těch německejch filmech takovýho prostě (já nevím) takovýho starokomika bych jako jako řekla, ee (.) no Nezval ((Gustav Nezval)) třeba ee (jako) (.) hégr ((Karel Höger)) ne, t- když už teda taky mluvím protože já ee mně to (tak) jako na to nemyslím na ty herce, e hans jo (.) hans albrs ((Hans Albers)) tam hraje teda, takovej mužnej chlap teda, s tím, ale věříte že jako holky když sme mluvily tak víc vo herečkách než vo těch hercích. LG: (.) a nejoblíbenější herečka vaše byla? LV: (..) hm voblíbená herečka byla nevím, no tak e asi ta nataša golová ((Nataša Gollová)) LG: mhm LV: jako ee [holka teda], LG: [jo] LV: jako holka. a když sem teda, protože to byla ale předtím myslím tak na tu e Ferbasovou ((Věra Ferbasová)) a na Hanu Vítovou ((Hana Vítová)), jako
Libuse_(1922).txt
LG: a tu natašu golovou ((Nataša Gollová)) ste měla ráda teda proč? LV: (...) e proč sem ju měla ráda? asi byla nějak příjemná byla na mně a [taková blízká] LG: [mhm jo] LV: (tak) takhle. (.) a tenkrát teda nebyl bulvár, LG: ((smích)) LV: <v takovým slova smyslu jak je dneska teda> což je úplně teda ee jako že se člověku vobrací žaludek LG: mhm LV: takže to teda jako nebylo, no škoda že teda holka tak skončila, no ale LG: (...) a jak ste získávala ty informace o těch filmech, které se ee budou promítat (.) z novin LV: z novin ano, ano, my sme vod- ee odebírali Lidovky Lidový noviny LG: mhm LV: a tam byl dycky jako program (.) no a (to- ) šeptandou, tenkrát se víc nějak e e mluvilo, ee ste šla v domě, pozdravili se a ně- nějak to bylo takový přátelštější, nebo něco, ee dneska tady (...) lidi mají jiný teda jako úplně teda jako zájmy a a
Libuse_(1922).txt
LG: (...) a rozhodovalo jestli je ten film černobílý nebo barevný? LV: no tenkrát ještě barevný nebyly, to byly až koncem ee války myslím první, takže to byly černobílý tak to, LG: mhm LV: jako bylo, pak se to bralo pozvolna když byl barevnej ee to bylo až po tom pětačtyřicátým roce, takže byl barevný von byl taky dražší, ee (..) ee (t- teď) to je teda úplná samozřejmost, ale (to taky) pozvolna teda jako (vyvíjelo) bych řekla. LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla? LV: prosím? LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla, LV: ne, LG: ne? LV: ne ne [ne ne] LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film [němý nebo zvukový?] LV: [ale byl to německej] film. LG: německý? LV: byl to [německý film] LG: [Libuse_(1922).txt
LG: a upřednostňostňo- upřednostňovala ste němé filmy nebo zvukové? LV: [zvukový] LG: [zvukové] LV: no jistě zvukový. rozčilovalo mě, protože (sem) vám říkám, trochu blbě viděla, (že spíš) byly i ty tu- i ty titulky, že? no LG: [jo] LV: [no] to to byly, ty německý byly s titulkama teda hlavně, hodně ty ee to bylo zajímavý, rakouský a nebo že se to točilo teda v Německu to (teda já už sem teda) jako, byla příliš malá nebo co, ale ty filmy nám ob- nás ovlivňovaly na voblečení, jaký měly ty herečky šaty, jo a ( ) to tady měla s bílým, jo? to nás teda jako jo, holky teda jo, LG: takže ste se s s kamarádkama o tom hodně bavily [jo o těch ( )] LV: [jo] no ta- no účes jakej má, LG: ((smích)) LV: ee Lída Korková ee napodobovala tam ale e e Veselý se menoval ( ) ten herec, nevidím neslyším jo, takhle rukama vidím ju před sebou, vidíte no, sousedku jak byla před rokem si nevzpomenu, a na Lídu Korkovou, (ale jim) padesát let předem si vzpomínám jak na stupínku předváděla jak tam Veselý ano, Veselý se ten herec menoval teda. LG: [a] LV: [no] LG: zpívaly ste třeba ňáké písničky [z] LV: [no šlágry] LG: ((smích)) LV: no šlágry, protože sme ee začínaly tancovat tenkrát to to LG: mhm LV: no tak jistě, ty šlágry sme znaly všecky. ee taky se jich nedělalo tolik jak teď že? LG: [jo no] LV: [dneska] jo no no, dneska (.) s tim (.) LG: takže ste si třeba přehrávaly i ty scény z těch vašich oblíbených filmů? LV: ee no, děvenko, nepřehrávaly, protože e e gramofón [ee] LG: [ale ne] já myslím já myslím ee LV: ee zpívaly, ale takhle, ale ee nepře- e žádný todle todle jako by (jak) dneska si to natočí a hraje, tak todle absolutně nebylo, tak to byl chudej život teda, kdybych řekla, proti dnešní mládeži, LG: mhm LV: té vymoženosti a toho. LG: já sem ale spíš myslela, když ste říkala, že ta vaše kamarádka ee napodobovala [toho herce] LV: [e ano], no LG: tak to s- to ste dělávaly? LV: (...) no to (však tak nám to) asi tak utkvělo teda v paměti, že se o tom [mluvilo teda] LG: [mhm] LV: jak hrála teda jak byla oblečená, jak byla učesaná, že? no tak to jo teda ale no, ale že to teda napodobovala tak (..) ne- nechodila sem s nikým ee do školy který by měl tak ňáký to, herecký jako nadání [nebo něco] LG: [mhm]
Libuse_(1922).txt
LG: a které filmy ste měla nejradši, české, německé, americké LV: (.) hm [no čes-] LG: [francouzské] LV: e e když sem byla teda jako děcko nebo [toto] LG: [mhm] LV: tak pochopitelně ty český mi byly nějak jako ee jako bližší. no, potom když začly ty americký, tak to bylo úplně jako něco jinýho LG: mhm LV: durbín- no vidíte, americké, durbínka ((Deanna Durbin)) <měla sem klobouk podle ní, ta durbínka ((Deanna Durbin)) se teda jako nosil> no, ty americký filmy
Libuse_(1922).txt
a potom to už teda sem byla jako dospělá, už sme vo tom mluvili, jako, a pak už (sem) jako hodnotila po té ee hm řeknu ( a to) ee výkony herců, jo, jaký byly výkony [jak to teda] LG: [mhm] LV: hrála, ale do toho ee jako <puberťáckej let> LG: mhm LV: <no tak to byl zjev voblečení> teda tady toto, že, no.
Libuse_(1922).txt
LG: a které filmy ste měla ráda, LV: (..) který? LG: mhm LV: ne. který co? LG: které filmy ste ee měla ráda, jako komedie LV: jo, (ale) no víte tak bych řekla, jak komedie(.) ale ee myslím že v těch letech sem to moc nerozlišovala. LG: jasně [mhm] LV: [ne] to sem teda moc nerozlišovala teda. LG: ee LV: a když to bylo ňákej drama, tak vím, že nás to teda jako hm (ňák probíralo) nešťastná láska a ee no.
Libuse_(1922).txt
LG: (.) a měla ste ňáké jiné koníčky kromě toho kina? (.) ňáké LV: (.) četbu. LG: četbu. LV: no no, četbu, sice sem hrála ee jako i na klavír, ale ee to jako v pubertě <mě přešlo teda> LG: jaké knížky ste četla, LV: (.) co sem dostala pod ruku teda, LG: mhm LV: co sem dostala pod ruku.
Libuse_(1922).txt
LG: (..) ee vy ste říkala, že ste bydlela v té ulici e LV: na Pekařské, LG: na Pekařské a tam ee kolem nejbližší kina tam byly jaká? LV: no to sem vám říkala, nejbližší LG: [( )] LV: [bylo] e ten excelziór ((Excelsior)) [jo] LG: [ten excelzior ((Excelsior))] LV: no, excelziór ((Excelsior)) ee potom ee byla ta blechárna, ano, no a jináč ve městě, protože z té Pekařské se šlo jenom do toho kopce a byla Moderna, jo, ta byla blízko a Alfa, jo, kino Alfa, LG: (..) a jak se ty kina mezi sebou lišila? LV: lišily? LG: mhm LV: no vybavením a vstupným. LG: a ee konkrétně? třeba jaký byl rozdíl mezi Alfou ((Alfa)) a tím excelziorem ((Excelsior)) LV: no velkej, protože do ee do toho do excelzióru ((Excelsior)) bylo vstupné nejlacinější dvě kačky a myslím do té Alfy ((Alfa)) byl pět nebo šest korun. no tak to teda byl. LG: a e e teda ta Alfa z z těch kin byla ee taková nejlepší? LV: já myslím, že nejlepší byl Kapitol. LG: Kapitol. LV: že byl nejlepší Kapitol. LG: a tam to vypadalo jak? LV: ee hm ne e takový slavnostnější ten Kapitol mi přišel, kdežto ta Alfa i ta Moderna, tak to byl tak ee lepší průměr bych řekla, jo LG: mhm LV: a ten Kapitol byl takovej nóblovější, jo, s tím, no LG: a ta blechárna ((neidentifikováno))? LV: ježiši, ratejna bych řekla, no, jé (..) holej sál, takhle šly židle, ani nevím jestli měly tyč mezi sebou teda, jo? a e nic nic tam teda jako, tam nebyla ani šatna, ee tam jako nic jako nebylo, teda, no vidíte, a stačilo to, (..) úplně to stačilo. LG: ee a z čeho se skládal ten program té projekce? jako že LV: ee jako byl ee nebyly nějak moc reklamy, to teda ne, ale byl týdeník LG: týdeník LV: to je jako týdeník LG: mhm LV: a pak šel teda jako film. ale týdeník teda ten byl jako pravidelně.
Libuse_(1922).txt
LG: a ee měla ste ty týdeníky ráda? LV: no některý jo a některý ne. ee z ty týdeníky (.) když na to teda jako přemejšlím teda, tak já mám dojem že jako dět- jako děcko teda nebo do těch třinácti let, si nepamatuju, že by týdeníky šly,
Libuse_(1922).txt
LG: a vy ste zmiňovala tu přestávku, že vás tam někdo [( )] LV: [no] byl ano, přestávky tam byly, jedna i dvě tam byly, ano. LG: a o té přestávce se dělalo co, LV: nic, sedělo se. LG: sedělo se LV: sedělo se a čekalo se, možná že oni otevřeli třeba v tom excelzioru ((Excelsior)) protože to šlo naproti Modré hvězdě ty ee dveře, a tak to větrali a že se tam ňácí chlapi si šli zakouřit LG: mhm LV: ale my sme seděli teda jak přibiti, LG: (.) jo a zažila ste někdy promítání filmu v domácnosti u někoho? LV: ne. LG: ne-e? LV: ne. LG: a víte třeba o ňákém vašem známém, který měl doma promítačku filmovou? LV: em-em, LG: ne-e? LV: ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: deset roků tak. a jak často ste tam v té době chodila? LŠ: jak hráli, tak vždycky přes den nebo byly filmy, tak sme chodili tak. LČ: a s kým ste tam chodila? LŠ: s kamarádkama. LČ: ze školy? LŠ: no ze školy, aj z domu a z ulice a tak sme se tam spíš byli ty lidi takový víc jako spolu, víte jak jsou než jak je to dneska. LČ: takže třeba s jinými lidmi, třeba s rodiči nebo s s bratrem ste nechodila? LŠ: s bratrem taky ano. LČ: [on chodil s vámi,] LŠ: [s bratrem] sem chodila často ano ano, my sme byli jak dvojčata skoro, no, pořád sem s ním chodila, ano pořád do kina no potom, v protektorátě taky tak, že. LČ: a třeba když ste šla s těma kamarádkami a když ste šla s se s bratrem, lišilo se na který film byste šli, nebo do kterého kina? LŠ: no tak sme si mohli vybrat, to bylo strašně moc kin tady v Brně. byly takový, říkali sme jim blechárny, malinký kine- kina třeba elektro ((Elektra)) na Šumavské na tym rohu dole, dole tak to byl ee tenkrát se to jmenovalo Nová ulice. LČ: a mě zajímá, jestli třeba s tím bratrem byste šla na jiný film do jiného kina než s těmi kamarádkami, nebo byste šla nebo jestli to bylo jedno. LŠ: mně to bylo jedno [jo]. LČ: [vám] to bylo jedno. [to ste] LŠ: [my sme] spíš hráli hezký filmy. LČ: a která kina ste v té době teda navštěvovala v těch do v těch zhruba deseti letech? chodila ste i jinam, než jenom do těch kasáren? LŠ: no ano. tak to sme chodili taky do té elektory ((Elektra)), anebo do... ((zvoní zvonek)) LŠ: jéžišmarjá. toto je dneska tady (hrozný). ((nahrávka přerušena)) LŠ: ( ) chodila že? LČ: ano LŠ: no tak, to bylo třeba na Lidické taky bylo ten kino to k- kino dops ((Dopz)) LČ: ano LŠ: jo, potom potom sme chodili ee třeba do tej Jalty ((Jalta)) taky tam, víte? do Jalty, jak je jak je Dominikánský [náměstí], LČ: [ano] LŠ: a tak taky v té pasáži, to [bylo] LČ: [a to] ste chodili takhle i když ste byli malí? v té době ste chodili do tolika kin. LŠ: [nó tak] LČ: [když vám bylo těch deset třeba.] LŠ: tak zase s těma kamarádkama jo. LČ: jo. LŠ: vono to nebylo tak drahý, že. LČ: a jak ste tam chodi- jak jak ste se tam dopravovali? LŠ: pěšky. LČ: pěšky ste chodili. LŠ: no pěšky. LČ: takže do tolik velké spektrum kin ste vlastně navštěvovali poměrně, [už v tak malém věku] LŠ: [jo] já sem byla hrozná kinařka, víte. LČ: mhm LŠ: jo LČ: a jaký byl názor rodičů na film? a na na kino vůbec? LŠ: no tak tatínek nebyl, maminka byla sama a maminka ne nebyla <kinařka>. LČ: ale nezakazovala vám to? LŠ: ne ne ne vůbec ne, tak já ona viděla, že de nás víc vždycky a že dem do kina, no tak. LČ: takže ste peníze dostávala od rodi- od maminky? na kino. LŠ: to já už potom sem si vždycky ušetřila něco. vod (tetiček) a tak jsem dostala, LČ: když ste dostávala dárky, tak z toho. LŠ: od maminky <ne>. LČ: takže vám maminka na kino nedávala? LŠ: em-em ((míněno ne)) LČ: ne? a znamenalo to že by vás teda chtěla nějak odrazovat? od toho, abyste... LŠ: ne vůbec ne, ne ne vůbec ne, já sem jí to potom vykládala jak to hráli a, a to a vona byla ráda. ale do kina nešla. LČ: aha a třeba jaký byl postoj školy? ke kinu. bavili ste se o tom ve třídě [s učiteli?] LŠ: [ve škole] vůbec ne. LČ: ve škole ne? LŠ: vůbec ne. ne. LČ: a v té době, když ste byla takhle malá, byl pro vás film důležitý nějakým způsobem? LŠ: zajímavý. jo. LČ: jako dítě. a jak se to třeba projevovalo ve vašem chování nebo byly tam nějaké vlivy na to jak jste... LŠ: no já myslím, že to bylo dobrý tak na to, víte, že by to dneska bylo lepší než ty střílání a střílení a vraždy a takový, že to bylo vopravdu takový filmy ee taková takovou slušnost se víte, se tam projevovala, LČ: a myslíte si, že vás to jako [děti ovlivňovalo nějak?] LŠ: [já si myslím že]. ano LČ: určitě. a ee třeba ve vašich nějakých zvycích nebo hrách, se ten ty zážitky z filmu odra- odrážely třeba? povídali ste si o filmech (potom)? LŠ: ano, povídaly sme si s děvčatama o tym vykládaly a a to jaký měla šaty a to a jak s jak všecko bylo, opravdu, mělo to i výchovný takový (.) prostředek. [na tu mládež]. LČ: [a měly ste i] nějakou snahu potom ty herečky napodobovat? nebo... LŠ: a to ne. LČ: ne? LŠ: to ne. ale tu sem měla ráda, tu radši, to víte tak všecko.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a třeba písničky filmové [ste si zpívali?] LŠ: [ano písničky], to vždycky byl doprovod písničky, nějaká taková nová, pak se to zpívalo a. LČ: a jak ste si ty písničky pamatovali? LŠ: no to sme si pamatovali. LČ: přímo z toho kina? LŠ: no. LČ: anebo ste třeba měli... LŠ: měli sme taky gramofon takovej starej taky víte tak... LČ: a to se dalo pouštět si nějaké písničky... LŠ: nedalo se to pouštět to, ale voni vycházely ty plotny a bylo tam vždycky napsané, že je to z toho a z toho filmu. LČ: a to ste si kupovala? LŠ: ne, já sem to měla vod jedné paní [staré vypůjčený], LČ: [aha] LŠ: a vždycky když nějaká ta plotna vyšla tak, tak sem si to koupila. já už sem potom, no říkám, já sem měla ty tety. ty na na Starém Brně měli povoznictví, ta jedna, voni rozváželi u kupčích, Kupčík se to jmenovalo, ta firma jedna, tam voni bydleli, na dvoře byly takový tam byli ty koně tam měli stáje a rozváželi mlíko do obchodů, víte, ty konvy jak se spíš rozvážely a to. LČ: mhm. a od nich ste dostávala nějaké [kapesné]. LŠ: [a já sem] jich zase tetě chodila pomáhat, vona pekla si chleba a to, tak sem tam aj u ní nejdřív spávala a chodila jsem jí pomáhat a tak, a tak a potom sme šly za tema koňama a tak sme tam trochu taky udělaly pořádek, [tak vona...] LČ: [a tak ste] za to dostala peníze. LŠ: a vona mně dala třeba aj deset korun, to bylo hodně. ((smích)) LČ: a tím pádem ty desky ste si teda kupovala nebo půjčovala od té paní, jak ste říkala? LŠ: no tak, vona ještě nebyla tá paní tak stará, vona si taky nějaký ty desky kupovala, jo, a dycky mně to půjčila, třeba jenom na sobotu a na nedělu, víte, tenkrát ten gramofon. LČ: jasně. LŠ: ((smích))
Ludmila_(1920).txt
LČ: a potom když po těch dalších dvou letech, když už vám bylo těch sedumnáct a začala jste pracovat, tak tam se to změnilo eště nějak? LŠ: ne, pořád sem do toho kina chodila. LČ: tam ste nene- neřekla byste, že se to nějak změnilo? LŠ: ne, vůbec. LČ: dobře. a která kina ste navštěvovala tehdy? bylo to stejné nebo se to nějak změnilo? LŠ: třeba do Kapitoly ((Kapitol)), já nevím jestli pořád se jmenuje Kapitol kino? LČ: no ono už ani neexistuje LŠ: to tam naproti starýho divadla tam LČ: to už neexistuje ale... LŠ: už je to tam zavřený? LČ: ano LŠ: jé, no vidíte, tam sem, LČ: ale vím kde myslíte. LŠ: tam se tam sme hodně chodili, no potom do toho dopsu ((Dopz)) jak bylo, tam, ten- tenkrát se to jmenovalo Nová, ta ulice Nová, teďka Lidická, že? nó a potom do takovejch jak sme říkali blecháren do té Elektry ((Elektra)) nebo sme šli do Lucerny ((Lucerna)) do Žabovřesk, byla Lucerna. LČ: a podle čeho ste si vybírali? LŠ: no to byly velký plagáty všude. LČ: takže podle filmu nebo podle kina? LŠ: prosim? LČ: vybírali ste si [podle kina] nebo podle filmu? LŠ: [ano, ano] podle filmu LČ: mhm LŠ: no. taky ee spíš ty americký film byly ty kovbojky, to ten gary kúpr ((Gary Cooper)) a ty, tak to sme taky hodně chodili, že, na ty, kovbojky, LČ: takže pro vás bylo důležité ne to jaké kino to hraje, ale který film. LŠ: ne, kde hrál se film. LČ: mhm LŠ: tak sme si vybrali. LČ: a řekla byste, že třeba některá kina hrála některé filmy, určitě to je... LŠ: no tak český filmy, to taky byly pěkný filmy, tak to sme taky na každej českej film sem chodila.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a měla ste nějaké kino mezi těmi co jmenujete, které by bylo vaše oblíbené? nějak zvlášť? LŠ: no tak... LČ: (vy) ste ho... LŠ: já sem si tady poznamenala ty kina, ee, to mám tady, no tak tady bylo hrozně moc kin tady v Brně. LČ: ale mě zajímá, jestli měla nějaké radši než než ostatní. LŠ: no tak radši, no tak když bratr řekl pudeme do toho, nebo v Královým Poli bylo Oko, teď to byla Moravia, že a teď to zrušili. anebo sme chodili do Besedního domu ((Besední dům)), to sme z té Kabátníkové šli pěšky, a to sme měli kósek, že, to nebylo daleko. tak tak tam se to jmenovalo Jadran. LČ: ano ale takže nějaké oblíbené zvlášť jste neměla. LŠ: ale jo, do toho Jadranu ((Jadran)) sem chodila ráda, aj do toho Oka ((Oko)). LČ: takže do těch... LŠ: takže tady v tom Královým Poli jo LČ: a co se vám na něm na nich vlastně líbilo teda, proč ste tam chodila [tak ráda]? LŠ: [no tak vono] to tady nebylo tak drahý jako ve městě, víte taky. LČ: takže ta cena hrála roli nebo... LŠ: no ale když se nám ten film líbil, tak sme šli LČ: mhm. a našla byste třeba nějaké kino, které byste ráda neměla? LŠ: ne to ne. LČ: neměla ste třeba ně- LŠ: vůbec ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: dobře. teď bych se vás zeptala, jak ste si vlastně vůbec vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina. podle čeho? LŠ: no tak sme se podívali, protože všude byly vylepený, že ty ty třeba na plotech nebo na tech svíc svítil ee jak svítilo ty, ty světla, tak na tom to bylo, všude to bylo vylepený, no tak sme si vybrali. LČ: a to byly plakáty na konkrétní filmy, nebo to byl jako souhrn souhrn kin. LŠ: no to bylo jako na všechny na všechny kina tady LČ: mhm LŠ: v Brně jako vylepený a měnilo se to myslím každej týden. LČ: ano a jak ste si teda vybrala film podle podle čeho? LŠ: no tak vybrala sem si třeba hrála Greta Garbo, že, no tak tu sem měla ráda a a nebo marlene ditricha ((Marlene Dietrich)) a tak tak sme si to vybrali podle taky podle herců, a voni spíš opravdu pěkný filmy. LČ: a kde ste vůbec získávala ty informace kromě těch plakátů, ee měla ste ještě nějaké jiné zdroje, kde ste se dozvídala o tom, co se hraje? LŠ: ne. to nebyly nikde že by jak dneska třeba v rádiu v televizi že, a tak v televizi taky málo, ale... LČ: takže žádný časopisy třeba.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo vlastně pro vás tedy důležité, kdo ve filmu hrál, když ste si vybírala? LŠ: jo. byla byla, já sem taky měla... LČ: a měla ste taky nějaké oblíbené herce nebo herečky? LŠ: no měla sem měla. LČ: které to byly? LŠ: no tak z českých sem měla ráda Štěpničkovou ((Jiřina Štěpničková)), Medřickou ((Dana Medřická)), a no včil to (sem si ) LČ: v tom období před válkou hlavně teda. LŠ: ano, před válkou. LČ: nebo za protektorátu. LŠ: Glázrovou ((Marie Glázrová)) sem taky že to taky, ferbasku ((Věra Ferbasová)), že, to taky Mandlovou ((Adina Mandlová)), no aj Hermanova ((Ljuba Hermanová)) Vítova ((Hana Vítová)), ta any ondráková ((Anny Ondráková)) eště tenkrát hrála taky a Matulová ((Vlasta Matulová)) potom, to už bylo tak po válce víc hrála LČ: [a na které] LŠ: [a bárovu] ((Lída Baarová)) sem taky měla ráda bárovu ((Lída Baarová)). LČ: a vzpomínáte si na některé konkrétní filmy s těmi s těmihle herečkami? LŠ: jo tak tak s bárovou ((Lída Baarová)) třeba Ohnivé léto s Benešem ((Svatopluk Beneš)) hrála, no tak to si to eště všechno pamatuju, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ta hrála tak spíš takovou tu podivočenou. no... LČ: a proč se vám tyhle filmy zrovna líbily nebo čím vás zaujaly? že že si je takhle pamatujete. LŠ: no tak to byli to byli dobří herci, Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl taky dobré herec a bárová ((Lída Baarová)), tak to byla naša myslím nejlepší herečka a nejhezčí, že. LČ: a čím se teda lišila od ostatních teda, že byla tak tak skvělá? LŠ: no tak aj zjevem, aj tak víte LČ: tím projevem. a chodila byste třeba na filmy těchto svých herců opakovaně? LŠ: ano. LČ: takže vy ste šla víckrát na jeden film. LŠ: já už sem třeba když hraje nějakej film, tak už sem ho viděla mockrát. LČ: ale to je v televizi. LŠ: to je v televizi, no. LČ: ale v kině? LŠ: aha v kině, do kina já nevím, esi bych teď už šla. LČ: teď ne, ale tenkrát jestli jste chodila opakovaně? LŠ: to ne. LČ: tenkrát ste nechodila opakovaně. LŠ: nechodila ne ne. LČ: takže to pro vás nebylo zase tak důležité. LŠ: ne ne ne to už sem šla zase na nového, na něco nového. LČ: na nového. LŠ: mhm LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo barevný? LŠ: ne, to ne, já sem barevný ani nepamatovala. ne.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a bylo pro vás důležité, z jaké země byl ten film, jestli byl český, německý, LŠ: ne. ne ne ne, měla sem ráda německý filmy ( ) víte třeba když hrála jo tak to sem měla taky ráda německý filmy, aj americký, protože to byly dobrý tenkrát americký filmy, dneska je to samá střílečka vražda tak to, tak já to já tak neberu. LČ: a na jaké americké filmy ste teda chodila v té době? LŠ: tak třeba grata garba, garbo ((Greta Garbo)) když hrála třeba, že, ta hrála hezky a d- no tak hodně sem měla těch herců ráda. LČ: a jiné americké filmy byste si vzpomněla? kromě těch s Garbo ((Greta Garbo))? LŠ: s Gretou Garbo? LČ: ne, jiné americké, jaké žánry třeba, když ne ty střílečky. kovbojky přeci tenkrát také byly. LŠ: no byly, ale bylo to málo to byly ty kovbojský filmy takový víte, LČ: a na ty ste chodila? LŠ: taky. LČ: taky, ale... LŠ: (.) sem měla ráda gary kúpr ((Gary Cooper)) se mně líbil a... LČ: mhm LŠ: a tak to sme chodili, no. LČ: takže pro vás nebylo důležité z které té země.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a které filmy ste měla rád- ste měla ráda, v tom smyslu žánru, jestli se vám víc tedy líbily ty kovbojky, nebo komedie, LŠ: ne ne, já jsem měla radši takový, takovej, jak bych to řekla, romantickej, romantickej že třeba Byl lásky čas s Gretou Garbo ((Greta Garbo)) nebo nebo takový filmy, anebo psychologický takový, víte? LČ: mhm LŠ: aj drama. LČ: takže co pro vás dělalo film dobrým filmem? tak abyste si řekla že, to byl opravdu dobrý film. LŠ: no LČ: jaké znaky by film musel mít? LŠ: no to by bývalo, že bych šla na to třeba ještě jednou na to. LČ: ale před tím ste říkala... LŠ: ale nešla sem. nešla sem. LČ: ale takový film, o kterém byste si pak řekla, že byste ho ráda viděla eště jednou by byl dobrým filmem. LŠ: no to byly dobrý filmy, tak s tou Greta Garbo, tak to bych uvítala aj teď eště. LČ: mhm LŠ: ale to už nedávají. LČ: mhm takže na žádný film víckrát ste nešla teda? LŠ: ne ne. LČ: a jaké jiné druhy zábavy ste v té době měla ráda? LŠ: tancovala sem hodně. LČ: a do té operety ste chodila, to ste zmiňovala. LŠ: a do na ty operetky, no tak někdy sem šla aj na operu. když mně dal lístek na tu operu, tak sem taky měla ráda. LČ: eště nějaké další koníčky? v té době, co ste... LŠ: no tak sme chodili na na tancovačku. LČ: a to se nějak spojovalo s kinem? LŠ: ne ne to nemělo co dělat s kinem. LČ: a že byste třeba ee dávala těm jiným zábavám přednost, před tím kinem nebo jak to vlastně bylo. LŠ: ne ne, já sem měla nejradši kino. LČ: nejradši kino. LŠ: ano kino. LČ: a to už to šlo stranou všechno ostatní. LŠ: to až maminka se někdy zlobila ((smích)). LČ: a em kdyby ste si měla vzpomenout, teďka bych se vás zeptala vůbec na kina? v Brně, jaké byly mezi nima rozdíly? vnímala ste nějaké rozdíly mezi brněnskými... LŠ: no tak některý ty kina byly lepší, že, ty sedadla a všecko bylo lepší, tam no tak. LČ: a to byla která? LŠ: to bylo třeba to Kapitol, nebo tá Jalta, nebo v Besedním domě ((Besední dům)) v Královým Poli, že, taky. tam to bylo lepší no a... LČ: ale to znamenalo, lišilo se to v interiéru teda? LŠ: jo, to bylo větší taky takový vzdušnější byly tam aj lóže no na to sme do toho sme nechodili, ale bylo to takový reprezentačnější, ty, ty kina. LČ: a ta... LŠ: některý. LČ: a ta ostatní ta vypadala jak? LŠ: no tak ty ostatní, to třeba ujížděly ty židle, víte, v těch malých kinách, aj bylo eště jedno na Lidické, Moravia, se to menovalo na rohu tam, na rohu to bylo Smetanova teď je a ta Nová, tak tam bylo takový kino malinký takový, tak to sme taky někdy chodívali, ale to tam byla fakt taková blechárna, sme jim říkali. LČ: a z těhlectěch menších kin, která eště ste navštěvovala? LŠ: no potom do té Elektory ((Elektra)) tam na tom rohu té Šumavské tam sme taky hodně chodili. LČ: a tahlecta kina byla jakoby interiérem nějak ošklivější nebo? LŠ: neby- nebylo to, mně to nepřipadalo, Lucerna taky bylo hezký kino v Žabovřeskách tam, LČ: ale bylo to menší. LŠ: ale bylo to menší, ale to nevadilo nám, LČ: mhm LŠ: my sme to tak nebrali tenkrát. LČ: takže vám to nevadilo při výběru? LŠ: mně to vůbec nevadilo ne ne ne. LČ: mhm a z čeho se skládal program projekce? vlastně celý ten program toho představení asi měl nějaké časti, kromě toho hlavního filmu. LŠ: no bylo ty události, byly že taky. LČ: týdeníky? LŠ: týdeníky, před jako filmem. LČ: a kromě toho ještě nějaké jiné věci, co by se tam pouštěly? LŠ: ne nebyly ty reklamy ani nic takovýho. LČ: reklamy nebyly? LŠ: ne nebyly. ne ne. LČ: ani třeba krátké filmy? LŠ: před filmem před tím hlavním? ne nebylo nic. LČ: ne, nepamatujete si. LŠ: jenom ten týdeník. LČ: a přestávky se dělaly? LŠ: přestávka byla, jo, jedna. LČ: a jak dlouho trvala a co se vlastně odehrávalo při té přestávce? LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film taky, že jo. LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film? LŠ: no kolikrát. LČ: a co se jak to vlastně vypadalo. LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no. LČ: ale neděly se nějak... LŠ: ne, nic se nedělo. LČ: že by takže ani LŠ: ne ne ne vůbec. LČ: a o té přestávce ste tedy zůstali sedět na místech, nebo ste chodili... LŠ: ne ne, na místech se sedělo. LČ: nechodili se z místa. LŠ: nechodilo se. LČ: mhm LŠ: ne. LČ: a měla ste třeba ty týdeníky ráda? LŠ: a jo a ne a jo taky to byly taky ze světa události byly a všecko. LČ: takže vás to bavilo? LŠ: jo, mě to bavilo, mně to nevadilo, to bylo dobry.
Ludmila_(1920).txt
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo měl promítačku? LŠ: ne, to sem se nezúčastnila. LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku. LŠ: to nikdo neměl můj známej.
Ludmila_(1920).txt
LŠ: jo tak to sem byla vždycky s nějakým ((smích)) sem měla rande, tak sme šli do kina že, em
Ludmila_(1920).txt
LČ: a tak vzpomněla byste si ještě na něco, o čem sme do teď nemluvili? co by vás na nějakou konkrétní vzpomínku z kina třeba ee ohledně toho přetrhávání pásu nebo cokoli. LŠ: ale nic to nás tak ne ne nevadilo, víte, to sme brali jak samozřejmost. tak vono to nebylo pokaždý, že, to nebylo pokaždý. ale (.) byly to hezký filmy všecko.
Ludmila_(1926).txt
LČ: dobře tak a teďka po těchlectěch obecných údajích bysme se vrátily vlastně k otázkám, které se budou týkat dětské zkušenosti (.) do období zhruba kolem vašich deseti let, do ukončení měš- obecné školy. tak bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na svou první návštěvu kina? LT: no tak to si teda nevzpomínám (.) ale jako docela malá sme chodili na širlej ((Shirley Temple)) (.) to ještě byly ee namluvený filmy (.) ale že by to byl úplně první, to nevím. LČ: takže ty vaše nejstarší vzpomínky na kino sou jaké? LT: no ty dětský LČ: a (.) jak často ste jako dítě ee do svých těch deseti let, zhruba do ukončení té obecné školy, chodila do kina? LT: já vám nerozumím. LČ: jak často ste jako dítě [chodila do kina] LT: [no každej] tejden (.) to byly soboty obvykle. LČ: a s kým ste v tomhle období do toho kina [chodila]? LT: [no tak ee] s otcem hlavně s otcem, no a taky potom s kamarádama LČ: ze školy? LT: ze školy, no. LČ: a které kino ste v té době navštěvovala? LT: no toho bylo víc (.) v Židenicích byla Slávie ((Kino Slávia Židenice)) (.) Slovan, Hvězda (.) no to co bylo v tom nejbližším okolí, že, kam se nemuselo dojíždět. LČ: a proč právě tato kina? p- protože byla blízko? LT: no protože byla blízko (.) protože jako děcko ee mě teda nechtěli naši daleko pouštět, že? LČ: a jaký byl názor rodičů na film a na kino? LT: no otec byl milovník a matka na to neměla moc času. LČ: a podporovali vás v tom chození nebo vás [odrazovali]? LT: [no jistě] mně na to museli taky dát peníze. LČ: takže i když ste chtěla jít ee vlastně se spolužáky, tak ste ee dostávala peníze potom [od rodičů] LT: [no ano] LČ: a ee jaký byl postoj školy? k filmu a ke kinům? vyjadřovala se škola nebo [učitelé]? LT: [to se] nedá říct, to si nevzpomínám, že by jako škola (.) byly některý povinný filmy, že? nebo se chodilo se školou tak ( ) LČ: chodili ste se školou ee a do kterých kin (.) ste chodili? LT: no zase v nejbližším okolí, aby to bylo bez dopravy. LČ: a vzpomenete si, na jaké filmy ste se školou [chodili] LT: [to né] LČ: to ne? LT: to je, vite, to je (..) už takových (..) sedumdesát let (..) to jako (.) tak do detailu ne. LČ: a byl pro vás film v tomto dětském věku důležitý? a pokud ano, tak proč? jak se to projevovalo? LT: protože to byla zábava. LČ: a projevovalo se to třeba ve vašem nějakém chování ve zvycích nebo ve hrách? [až tak?] LT: [to se] dá taky těžko říct, no byla to zábava ee chodili sme s dětima, že (.) v sobotu obvykle s otcem (.) potom až sem byla starší, že, až jako napřed byly do patnácti let nebo dokonce do osumnácti zakázaný filmy, že, některý. LČ: a s ee kamarády ste se bavili o o filmech? LT: no to vite že jo, no taky sme napodobovaly herečky, že (.) sem tam sme se natřely, doma za to dostaly. LČ: takže ste se ee líčily nebo ee oblíkaly (.) jako herečky nebo jak ste to [zkoušely]? LT: [to se] nedá tak říct, no tak hráli sme si na různý filmy, že LČ: že ste předváděli nějaké scénky [třeba] LT: [no jistě] LČ: mhm a mě- to nemělo asi nějaká pravidla, to bylo jenom takové [napado-] LT: [no jistě] LČ: napodobování a předvádění (.) a to ste si hráli takhle doma anebo ee anebo na ulici? LT: na ulici, to se tehdy se nejvíc běhalo po ulici na různejch stavbách (.) tehdy to bylo úplně jiný jako teď. LČ: a třeba písničky filmové ste [zpívali]? LT: [to sme] zpívali ve velkým. LČ: a na nějaké konkrétně byste si vzpomněla? LT: nejspíš maminka moje, ta je milovala. LČ: takže je znala z desek nebo (..) nebo ee? LT: z desek ne tehdy, kdepak. LČ: to bylo přímo z kina? LT: ale z rádia. LČ: z rádia (...) takže ste poslouchali filmové pisničky z rádia. LT: ano. LČ: a vzpomínali ste tak. LT: to vite, moje maminka, ta zpívala moc (.) ( ) jo a taky to bylo ee na takových letáčcích, oni vždycky k tomu ee je vydávali k těm různým filmům. LČ: a to ste mohli dostat v tom kině (.) nebo? LT: ano LČ: jo to se dalo... a tam se to kupovalo nebo... LT: jo tak to vám nepovím. LČ: nebo se to rozdávalo? to nevíte. LT: to nevím.
Ludmila_(1926).txt
v tom vašem věku zhruba od desíti let ee od toho roku teda devatenácet třicet šest, do konce války (.) jak často ste chodila do kina tentokrát. jestli se to ňák [změnilo od toho dětství?] LT: [no tak pravidelně] v sobotu se chodilo do kina. LČ: na- a byla to polední nebo večerní představení? LT: no pokuď to bylo pro děti, že tak sem mohla chodit na odpolední, no až potom už sem byla zaměstnaná, no tak už večer, že. LČ: a takže poté, co ste nastoupila do zaměstnání (.) tak došlo vlastně k změně toho počtu návštěv [kina?] LT: [no tak] jistě podle toho, co jako (.) se naplánovalo s kamarádama, že (.) potom s mládencama.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a z ee bylo naopak v Brně třeba kino, které ste ráda neměla? nebo které, do kterého byste nikdy nešla (.) [třeba]? LT: [no] já mám pocit, že to bylo v Černovicích (.) že tam ee prostě to byly ee asi dvě ((pravděpodobně Edison a Slovan)), ale ee už vám přesně neřeknu (.) jak se jmenovaly, tam chodila taková všelijaká společnost (.) tam se jako ee (.) nešlo no (.) prostě. LČ: protože ste ee jakoby ste věděla, že tam chodí tak- [že by se] LT: [no ano] LČ: vám tam nelíbilo proto (.) a ee chodila ste třeba do různých kin podle toho, jestli ste šla třeba na představení sama nebo s rodiči nebo se sourozenci nebo s přítelem, [jestli ste to] LT: [já sem toho sama] moc nenachodila (.) a šli sme tam, kde se nám líbil program (.) který film se nám líbil. LČ: takže to nebylo rozdělené, že [byste] LT: [ne] LČ: třeba s kamarády a s přítelem byste chodila jinam třeba [(místo toho)] LT: [ne ne ne] LČ: a jak ste se třeba obvykle v kině chovali? měli ste ve zvyku třeba (.) pít nebo něco jíst? bavili ste se během projekce? LT: no tak bavit se nedalo, to by vás byl vždycky někdo hned jako (.) ale no tak bonbon nějakej, ale takové jídlo, to sem já byla vždycky proti tomu a doteď su. LČ: a reagovali ste třeba sami nebo i jiní diváci hlasitě při promítání nějak na ten film samotný? [že by] LT: [no tak] já sem chodila do takové společnosti, kde se to jako (.) takhle neprojevovalo LČ: a vzpomněla byste si, jestli se jestli se ozýval třeba potlesk (.) při po představení (.) nebo? LT: no to ano LČ: u některých konkrétních [filmů]? LT: [u něk-] jo tak to vám neřeknu, ale skutečně u některých s tou lídou bárovou ((Lída Baarová)) a takhle, tam se i ten potlesk někdy ozýval. LČ: a potkávala ste v kině třeba známé? LT: no jistě. LČ: a hovořili ste třeba (.) spolu v kině nebo cestou z kina? LT: no o přestávce, to bývaly přestávky. LČ: a co ste o těch přestávkách konkrétně dělali? LT: no tak se šlo na limonádu, protože obvykle tam bylo bifé (..) tak kafe se tehdy tak jako to se (.) to né, to nebylo, no ale limonáda (.) a a když sme šli s nějakým přítelem, tak koukal koupit nějaký bonbóny, že (.) takovou pozornost. LČ: a e takže ste se ho- takže ste hovořili v tom foajé ((foyer)), kde bylo to [občerstvení] LT: [ano] LČ: společný (.) a ee (.) třeba ste ee třeba ste se tam s- s- to při těch rozhovorech ste se bavili třeba o konkrétním tom filmu, nebo to to byly rozhovory spíš obecnějšího (typu). LT: spíš obecný LČ: (..) potom bych se zeptala na to, jak ste vybírala konkrétní filmy, na které ste (ste šli) do kina (.) jak ste si vybírala na co půjdete? LT: no tak především to byly limonády. LČ: co to znamená? LT: no takový ty zamilovaný. LČ: takže ee bylo pro vás důležitější tedy jaký film se hraje než to, do jakého kina (.) půjdete? LT: no ano to určitě (.) ( ) a potom se chodilo na dobrodružný filmy. LČ: a kde ste se vlastně dozvídala o filmech ee které hrají? a čím ste se řídila? LT: no to bylo na každým kině vyvěšený. LČ: takže na vývěskách u kina? LT: ano. LČ: a jiné vlastně zdroje informací, třeba plakáty nebo (.) [nějaké časopisy] LT: [no byly taky] plakáty, no a vzájemně sme si řekli, kde co je. LČ: a třeba časopisy, noviny to ste to ste ne... LT: (to tehdy tam ani myslím) nebylo, to nevím (.) no časopisy jo, to byly zas, to odebírala maminka (..) takový ty různý časopisy pro ženy, otec noviny, LČ: ale tam ste vlastně program teda nehledala? LT: to vám neřeknu, to už si nevzpomínám. LČ: takže spíš z těch vývěsek (.) [(by to bylo?)] LT: [áno] LČ: a ee bylo pro vás při výběru filmu důležité, kdo ve filmu hrál? LT: no bylo. LČ: takže ste měla nějaké oblíbené herce, [na které] LT: [no jistě] LČ: ste přímo chodila, že byste? LT: všechny ty milovníky a milovnice, to vite že sme to sme chodili především na to. lída bárová ((Lída Baarová)), Zita Kabátová (.) Korbelář ((Otomar Korbelář)) LČ: a byly to hl- ee hlavně čeští herci nebo i [zahraniční] LT: [hlavně čeští] LČ: a ee na které filmy s těmi ee s těmi herci nebo herečkami byste si třeba vzpomněla? [jestli to] LT: [( )] už moc ne (.) já teda to teď nesnáším ty ty pro pamětníky, teď už se mně to nelíbí a teď se na to nedívám, tak tím pádem mně to teda vypadlo z hlavy. LČ: takže ani nějaký, který by se vám nejvíce líbil, byste si... LT: no třeba byl Lízin let do nebe, to si vzpomínám, že sme jako holky do toho byly úplně vedle (.) co já vím který ještě. LČ: a čím vás ty herečky nebo herci jakoby zaujali? LT: tak jednak zpívali, že a (.) jednak ten děj (.) a odpovídalo to našemu věku, že. LČ: a čím se třeba ta lída bárová ((Lída Baarová)) nebo ostatní lišili od ostatních, proč vlastně to byli třeba [oni?] LT: [protože] byli pěkný, pěkně oblečený ee měli vybraný chování a... no prostě sme je obdivovali. LČ: a chodili byste třeba, nebo chodila byste na ty jejich filmy opakovaně, že byste šla víckrát? LT: tehdy? LČ: tehdy. LT: tehdy ano. LČ: a třeba i jak často nebo... LT: třeba jednou, dvakrát. víckrát ne, to zas takovej milovník sem nebyla.
Ludmila_(1926).txt
LČ: dobře a ee ten rozdíl mezi němým a zvukovým filmem pro vás byl důležitý? LT: podstatný. LČ: [takže] LT: [ty] němý filmy sem neměla ráda. LČ: takže ste si spíš vybírala potom [ty ty (zvukový?)]
Ludmila_(1926).txt
LT: [taky sem neměla ráda] Buriana ((Vlasta Burian)) a grotesky, to sem nesnášela nikdy moc a nesná- nesnáším doteď. LČ: takže ee Burianovy ((Vlasta Burian)) filmy byly ale asi populární [v té době, ne?] LT: [cože?] LČ: jest- ty burian- Burianovy filmy ale byly populární [takže] LT: [no byl] ale já sem tenhle žánr zrovna nemusela. LČ: takže i kdyby na to šla skupina vašich kamarádů, tak byste nešla? LT: no tak bych šla taky, jistě, když sme šli všichni, ale (.) ale že bych si to nějak vybírala, říkám vám, doteď to nemusím.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee hrálo pro vás nějakou roli to, ve které zemi ten film vznikl (.) jestli byl zahraniční a... LT: ne LČ: ne (.) takže ee [vlastně] LT: [to sme] nesledovali LČ: český, německý, americký, to [pro vás] LT: [to sme] nesledovali. LČ: nebylo důležité (.) ale přece vlastně ty filmy byly s titulky ne? ty zahraniční? LT: cože? LČ: tam byly titulky, ne? s- u těch zahraničních filmů. LT: ( ) no na ty titulky sem ráda nechodila ( ) raději na mluvený.
Ludmila_(1926).txt
LČ: no v tom v té předválečné, právě jaké byly pro vás dobré filmy? jestli ste měla nějaké [ráda, které] LT: [no tak no tak to] byly právě ty filmy no ty ty ty cajdáčky takový ty zamilovaný s tou bárovou ((Lída Baarová)), s Kabátovou ((Zita Kabátová)) (.) a co já vím jak se všechny ty herečky menovaly, který já teď už moc nesnáším. LČ: a takže vy ste sama říkala, že ste na nějaké filmy byste šla vícekrát. LT: no jistě ta ten Lízin let do nebe, to bylo na pokračování, ale na to se chodilo častějc.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste měla ráda třeba. LT: no chodili sme do tanečních i když to bylo omezený, protože tehdy se tančit nesmělo moc. LČ: aha LT: no ale tak se chodilo do kaváren jít si sednout. LČ: a třeba divadlo nebo... LT: no do divadla sme chodili často, to jo. LČ: a nebo třeba sport a výlety a tak [podobně] LT: [no na] výlety zase s partyjí LČ: a ee p- nějakým způsobem tyhlencty ostatní aktivity, třeba ee ste upřednostňovala před kinem, nebo jakou to měla vlastně [vzájemně váhu] LT: [podívejte, to] bylo takhle, že odpoledne se šlo, říkalo se, na čundr, že jo. a večer se šlo do kina. LČ: takže se to dalo propojit [takhle] LT: [áno] LČ: a ee třeba že byste si vybírala mezi divadlem nebo filmem tak jak jak vlastně ty vzájemné vztahy mezitím by byly? LT: no tak podívejte, divadlo byla víc rodinná záležitost (.) tam sem chodila s rodičema. LČ: mhm LT: ale do kina se chodilo víc s partyjí (.) anebo potom teda s manželem, to sme chodili pravidelně. LČ: a třeba ee poslech rozhlasu nebo takové věci, to ste ee nějak vnímala? (..) rádio? LT: no tak rádio, to sme měli hrozně brzy, protože to byl milovníkem otec (...) a tak nějaký ty povídky večer to co se četlo. LČ: takže ste poslouchali i rádio? LT: ano. LČ: a i ňáké konkrétně koníčky, že byste měla? LT: ne.
Ludmila_(1926).txt
LT: no podívejte se, ty kina ve městě byly takový elegantnější (.) líp větraly (.) kdežto ty židenický kina, tam se muselo o přestávce větrat a pouštěly se různý, tehdy to nebyly sprej, tehdy to byly nějaký takový nějaký foukačky navoněný (.) aby se tam vůbec dalo dejchat. LČ: takže to ee byl spíš takový uzavřený nedýchatelný [(prostor)] LT: [no nebylo] to prostě tak větratelný a tak příjemný tak jako ty městský kina. LČ: a na čem se tam sedělo? ee v těch v těch Židenicích? LT: obvykle takový ty sklápěcí židle. LČ: jo. LT: křesla teda LČ: takže to bylo normálně v řadách (.) ty ty židle sklápěcí, ne třeba obyčejný židle. LT: ne, židle obyčejný, ne to by hrkalo, to ne. LČ: a takže se lišil nějakým způsobem třeba ten interiér? [mezi těmi kiny?] LT: [no rozhodně,] rozhodně (.) taky tam bylo cenově to ee rozdílný, že ty vstupenky ve městě byly dražší než v těch Židenicích. LČ: a nějak výrazně dražší nebo? LT: jo tak to už si nevzpomenu, ale myslím si že ano. LČ: a e třeba v tom interiéru, co se týče třeba sálu, poklady, foajé ((foyer)), jak se jak se tohlecto lišilo v různých kinech? LT: no ono se to dalo asi, když tak jako matně si vzpomínám (.) tak (.) to se dalo dost těžko s některýma těma některý ty kina byly nesrovnatelný, některý byly vopravdu už, třeba ta skala ((Scala)) nebo Alfa, to už bylo (.) i ozvučení a všechno úplně jiný než třeba Slovan v Židenicích. LČ: a konkrétně třeba to foajé ((foyer)) a ty pokladny se nějak lišily ve- jak ste to třeba vnímala v těch cent- v těch kinech v centru (...) jak to na vás působilo a přístup třeba i personálu? LT: [to ( )] LČ: [mhm] LT: tak do detailu, vite, vono je to všechno moc roků, no, každopádně to bylo ve městě elegantnější a takový společenštější tak jako na tom předměstí. LČ: a třeba zaměstnanci se chovali stejně nebo bylo tam víc personálu [(obsluhujícího)] LT: [(tak tam sem moc)] se zaměstnancama nepřišla do styku. LČ: a třeba když ste si kupovali tu o přestávkách to občerstvení, tak tam byli asi nějací [zaměst-] LT: [no tam] byli všichni vzorní, protože tehdy se vážilo zákazníka. LČ: takže měli i nějaké uniformy nebo ee (.) [(to nevite)] LT: [no tak] to teda nevim, to už si, ale určitě měli v těch (bifáčkách) a to dokonce aj v divadle čelenky a zástěrky (.) to měli LČ: a ee hrály tyhlecty vlastnosti, které ste zmínila, třeba nějakou roli při tom výběru kina, do kterého byste chodila (.) rači? LT: no tak to nemělo dopad na her- ee to prostředí nemělo dopad na herecký vlastnosti. LČ: a z čeho se obvykle skládal program toho představení, co si ee tam přeci nebyly jenom hrané celovečerní filmy? LT: no tak napřed byly (...) byl ž- žurnál (...) pak byly různý reklamy (.) a byly teda mezitím byla potom přestávka (.) vono už je to tak dávno. LČ: a třeba na nějaká živá vystoupení si nevzpomínáte, že by v kině [bylo (.) nějaké představení]? LT: [ne (.) ne ne] LČ: nebo nějaký hudební doprovod, že by tam hrál? ee nějaký... LT: no tak to na všech byl živý hudební doprovod. LČ: takže si vzpomínáte na... LT: to se hrálo na kla- ve městě už mám pocit, že ne (.) ale v těch Židenicích určitě byl klavír. LČ: takže tam někdo doprovázel? LT: no taky zezadu ste slyšela to natáčení, sem tam se jim přetrhl film (.) to všechno tam bylo. LČ: a v kterém kině nebo v kterých kinech v těch Židenicích byla tohlecten ee tohlecto živé doprovázení? to bylo ve všech nebo jenom konkrétně? LT: to bylo ve všech (ta hudba) ten živý doprovod ten byl ve všech LČ: a všude byl klavír nebo se to nějak [lišilo]? LT: [no tak] to už nevím co tam všechno bylo. LČ: a ee ty reklamy, ty byly ee diapozitivové (.) to byly jenom, nebo to byly i jakoby filmy (.) reklamní? LT: no normálně reklamy prodejní. LČ: takže to byl film nebo jenom snímky vlastně? LT: snímky. LČ: snímky. LT: snímky (.) šmarja, vzpomínám si na jeden slogan (...) u někoho po kině stavím se na jedno povinně. LČ: ((smích)) LT: a takhle, no LČ: takže to i souviselo s tím kinem vlastně ty reklamy někdy? LT: ano. LČ: nějak se to z- [propojovalo] LT: [taky] LČ: taky (.) [a o té] LT: [Baťa] měl všude LČ: taky v kině ste měli reklamy? (.) a o té přestávce se tedy dělo to, že ste většinou si ( ) kupovali... LT: no to se jako korzovalo a (.) předvádělo se, co máme která novýho, že LČ: takže to fungovala i tak jako nějaký (.) takový jako společenský... LT: tehdy to byla společenská záležitost. LČ: takže ste se nějak jakoby (.) ee zvlášť LT: to se nechodilo do kina v texaskách nebo tehdy nebyly nebo dejme tomu v teplácích nebo do kina nebo do divadla jít tak jak se chodilo venku, to se vždycky už oblíklo. LČ: takže ste se na to zvlášť nějak chystala třeba [když] LT: [no jistě] LČ: takže se oblíkalo se prostě líp než... LT: jistě, to bylo (.) lepší oblečení a (.) LČ: a tak a potom ste si třeba teda zakoupili nějaký ee nějaký nápoje nebo... LT: no obvykle ano. LČ: a ee bylo to třeba drahý pro vás si takhle nakoupit nějaké to občerstvení? LT: poslyšte, to já vám už neřeknu, já vám můžu říct jenom to, že sem byla doma sama a že sem o finance žádnou nouzi (.) jak na tom byli ostatní, to vám těžko můžu říct.
Ludmila_(1926).txt
LČ: a měla ste vlastně o ty doprovodné části programu, třeba o ty žurnály (.) zajímalo vás to? nebo bavilo vás je sledovat? LT: to nevím, to už to už fakt nevím. LČ: takže vás to asi nějak neobtěžovalo? LT: no no ani nezajímalo ani neobtěžovalo (.) prostě to bylo součástí.
Ludmila_(1926).txt
LT: [no většinou teda] tady na těch sem byla s otcem v tu sobotu, to obvykle bylo naše to na to si můj otec hrozně potrpěl.
Ludmila_(1926).txt
LT: to se dá těžko říct, no tak šlo se do kina, po kině se šlo potom na kafe nebo, teda na kafe tenkrát (.) se šlo na nějakou limču nebo na něco
Ludmila_(1926).txt
LČ: a ee třeba ještě bych se vrátila k tomu, když se chodilo s tou ee s tou školou, tak byste si vzpomněla [jak t-] LT: [na co?] LČ: se školou, když ste chodili do kina (.) tak jak to bylo vlastně organizované? jestli se chodilo při vyučování nebo po vyučování nebo... LT: mimo ee mimo vyučování. LČ: a to bylo těsně po škole nebo ( ) LT: ne ne to bylo (.) prostě takhle za vyučováním. LČ: za vyučováním (takže) dopoledne třeba? LT: ano LČ: a ty filmy byly třeba nějakým způsobem jako vybírané, že to byly nějaké výchovné filmy nebo to byly obvykle ee normální běžné kin- LT: to byly nějaký filmy, který škola vybrala a to si taky už nevzpomenu. LČ: a byly to teda hrané filmy nebo... LT: ano LČ: nějaké dokumentární, to ne? LT: a strašně sem to neměla ráda. LČ: ani protože ee ani když to bylo jakoby za vyučováním? LT: ne ne ne, protože mně vždycky vadilo ty štrůdly a to čekání společný a toto. ještě teď si jde po mně mráz, když si na to vzpomínám. LČ: takže to vlastně už nebylo tak příjemné jako jít do kina sama [vlastně?] LT: [ne] LČ: a ee chodilo vás teda víc tříd počítám dohromady, ne? několik tříd najednou? LT: víte to nevím (.) to nevím (.) to jako já sem tak nesledovala LČ: dobře. LT: akorát nějaký to pošťuchování a že ( ) prostě nepříjemný LČ: takže ty děti vlastně na tech školních představeních se chovaly jinak než... LT: no byly podstatně hlučnější. LČ: (hlučnější) LT: zdaleka teda né jako dnešní děti, to teda ne, ale (.) byly hlučnější, to vždycky jak když je dav někde, že. LČ: ale když se když ste chodili s dětma ee do těch Židenic sami, tak ste zas tak hluční nebyli, to se lišilo? LT: ne ne, my sme byli jako děti hodně ukázněný (..) protože vždycky tam byl někdo z dospělých ze sousedů, známejch to už taky dělalo hodně. LČ: kdežto ten <učitel ten t- ten> nevadil. LT: no tak to to se ztratilo (.) <v tom davu> LČ: (.) a e jako děti ste třeba si vybírali i kde si v kině sednete? jako ee kde přímo budete sedět? LT: no se školou ano, to byla vždycky rvačka, to si vzpomínám doteď (.) no jinak byly číslovaný sedadla. LČ: a to bylo nějak třeba cenově odliš- ee odlišené (.) ty ee jakoby ty sedadla (.) kde se sedělo, jestli to stálo někde víc nebo míň? LT: no to se třeba řeklo pá- pět řad jo? a těch pět řad třída třída obsadila. LČ: a a běžně když se chodilo do kina tak ee lístek stál stejně třeba za první řadu i (.) za... LT: ne ne ceny byly rozdílný. LČ: a takže jako děti ste chodili třeba na ty levnější místa nebo ne? LT: no to už i mezi dětima hrálo roli (.) protože vím, že mně leckdy záviděly, že sem si mohla dovolit to lepší sedadlo. LČ: aha (.) takže to trošku jako vám záviděly (právě to) LT: no to to bylo vždycky bylo je a bude, že. LČ: a a vy ste si teda většinou rači koupila lepší sedadlo než byste šla s- s něma do toho (.) takže vlastně to, kde se sedělo, mělo taky taky důležitost (.) vlastně vodkaď ste ten film viděla. LT: protože ty první řady, to bylo (.) ty byly nejlevnější, tak ty byly na stání. LČ: i na stání byly? LT: i na stání bývaly. LČ: a to bylo v těch kinech ale v Židenicích asi ne (.) spíš? LT: víte že to už nevím (.) vím určitě že bylo na stání (.) ale v kerých kinech? já mám pocit, že i ve městě (.) hlavně ve městě (.) protože tam pak to bylo podstatně levnější.
Augustin_(1924).txt
LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina. AU: to si nevzpomínám. LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino. AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli. LČ: a AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo, LČ: tak k tomu se asi dostaneme, AU: jo. LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba. AU: jak často? LČ: hm AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá. LČ: a s kým ste v té době chodil. AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo. LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači. AU: no do toho kina em LČ: ani se sourozenci teda nebo s... AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak. LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)), AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka. LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko. AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu. LČ: hm AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak. LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina. AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je. LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to? AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami. LČ: takže ste si ňák vydělával nebo? AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že. LČ: já sem myslela na to kino právě. AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze. LČ: jasně. AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali? AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci. LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť? AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny.
Augustin_(1924).txt
LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em AU: ne, LČ: zvláštnímu chování. AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že, LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině. AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho. LČ: takže byste na to hráli třeba. AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi. LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně? AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám.
Augustin_(1924).txt
LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často. AU: no jo, no. LČ: tak jak často ste chodil potom. AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
Augustin_(1924).txt
LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam... AU: ani ne. LČ: by se vám jako líbilo chodit? AU: ne, já sem se spíš díval co hrají. LČ: hm AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch. LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina, AU: ne. LČ: ale spíš podle filmů. AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty... LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila? AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), LČ: hm AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil, LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam. AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo? LČ: aha AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád. LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst? AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli. LČ: hm AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost... LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině. AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny. LČ: hm AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.> LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje. AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si. LČ: hm AU: já sem vo alkohol neměl zájem. LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo... AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala. LČ: ((smích)) AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že. LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.] AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že. LČ: takže ste se smáli, nebo... AU: smáli. LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo... AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu. LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo? AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film, LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého. AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako. LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch. LČ: hm AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý. LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo... AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo. LČ: ((smích)) AU: takový. LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně. AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno. LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle? AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo. LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina. AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon)) LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte. AU: jedině podle herců. LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli... AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale... LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách. AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.
Augustin_(1924).txt
LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film? AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju. LČ: a kdy to bylo, nevíte? AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak. LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší. AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.
Augustin_(1924).txt
LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové. AU: no to bylo dobrý. to bylo něco. LČ: a co AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát. LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film? AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale... LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy? AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být. LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba? AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to... LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl... AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace. LČ: a takže co AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem. LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava. AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo.
Augustin_(1924).txt
LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát? AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas. LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště. AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...
Augustin_(1924).txt
AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní. LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování? AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát.
Augustin_(1924).txt
LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době? AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic. LČ: hm AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši.
Augustin_(1924).txt
LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici, AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec. LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch... AU: ne LČ: luxusnějších. AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět. LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a... AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi,
Augustin_(1924).txt
LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo... AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.
Ludmila_(1922).txt
a potom už začal pomalu ten JV: zvukový film. LH: ano ten zvukový, a to sme byli, jé, to sme byli rádi že všecko sme tak slyšeli, a na první krásnej film, na které hrozně ráda vzpomínám, to bylo teda kukuruku ((film neidentifikován)). ta písnička. a tam byl velký, to bylo zfilmovaný. a oni sedí u stolu potom v tom, to by dalo chvilu vyprávění, oni, pak oni se nesměli vzít, ti milenci, že, ale oni za to nemohli, a ona měla chlapečka ale on ju znásilnil ten její pán u kterýho byla zaměstaná. a on em ona měla malýho chlapečka s ním, a vona se ho strašně bála a von ji dělal teda zle, a vona měla ale lásku jinou. a on byl potom za to zavřené, že, že mu ňák ublížil, ale to byl darebák. a oni teda, jak on přišel domů, z toho kriminálu, on ho nechal zavřít, ten milenec teho, té dívky, že, a ji nechal zavřit, a a teda jeho, a on už ho pustili a oni oni seděli u stolu a on si donesl ňáký peníze. tak jí řekl aby navařila, a všecko nachystala, a ona navařila a všecko nachystala, a tam si zpívala to kukuruku ((film neidentifikován)) tam spolu zpívali. oni se drželi v náručí, a to byl už hranej film, že, a to dítě, ten chlapeček, malé docela, tady byl v náručí s nima, a tam zpívali to, a tak von ji říkal aby si z toho nic nedělala, to bylo něco, věříte že víc než půlku kina plakalo nad nima, jak jak to s nima dopadlo. ale on řekl že to nevadí, že budou žít jenom pro sebe. protože všichni věřili temu pánovi, ne jim. a z toho pak vznikla ta písnička, to kukuruku. to znáte. JV: ano. LH: no, to je krásná píseň.
Ludmila_(1922).txt
a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala? JV: em ne, to neznám. LH: americký film. JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino. JV: hm TH: to bylo něco tak krásného.
Ludmila_(1922).txt
anebo potom takovejch těch filmů starých víte, když třeba oni měli ty americký filmy, oni mívali, oni to dodržovali, ty široké klobouky, a na tech koních, pak se to nafilmovalo. poprvé to byla krása, ale podruhý to už nebylo ono. to už bylo zmodernizovaný. anebo rozmery ((Rose-Marie)) ta první rozmery ((Rose-Marie)) ona se chtěla zalíbit tomu. tak vona si trhala košilu. a dělala takový pásečky a na- natáčela si to na ty pásečky. a teď bylo vidět ty, jak voni už jedou. ty koně nádherný. teď to taky to, taky už to nafilmovali pozděj. ale to nebylo ono. oni se mají raději v tom starším stylu. to se, i těm mladým by se to lepší líbi- líbilo. to bylo něco na- ty koně, ty podkovičky jak tam, víte, to bylo, jak tam, to bylo něco nádhernýho. opravdu.
Ludmila_(1922).txt
tady bylo pozděj sme si vybírali když sme už byli teda jako už větší, tak nejvíc staréch filmů, starých filmů bylo jak je radnice ((kino Moderna)), a tam uvnitř, uvnitř, když se de, radnice je tak, a tady je hned ten trh masnej jak se říká, že, a tady je ta, pořád je tam to kino. víte? JV: em teďka nevim. em nevíte na které to je ulici nebo LH: ne na které ulici, podívejte se, tam je, tam je stálý kino. jestli je do teď nevim, já sem tam už teď dlouho nebyla, em tady je radnice, a tady je ten masnej trh, že. a když půjdete jako k té radnici, jako k té radnici. tak potom se zatočí a tam je takovej areál různejch obchodů, tam prodávaj svetry a všeckýho možnýho, a taky je tam kino. a tam zrovna měli tu, i tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)). tam. ježiš to bylo taky krásný. a tam měli často, a tam měli taky tu em rozmery ((Rose-Marie)) a a Byl lásky čas. no, myslím že třeba, jak já neznám vaši povahu, ale že byste si taky zaplakala. protože to je opravdu, to je film filmů.
Ludmila_(1922).txt
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu? LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla. JV: ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku. LH: no, když sem měla koruny. JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc. LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný. JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji. LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?
Ludmila_(1922).txt
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina? LH: no s potom už s manželem. JV: ale já [myslím jako dítě.] LH: [my sme neměli děti,] že JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě. LH: no právě s tím Pepíčkem. JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil? LH: ne. JV: ne. LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
Ludmila_(1922).txt
zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let. LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali. JV: takže ste si vybírali vlastně LH: vybírali [sme si] JV: [kina] podle toho jaký měly program. LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina. JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich? LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu. JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu, LH: v Husovicích, dvě kina. JV: Husovice, em tak tady mám em LH: naproti sobě byly. JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco? LH: ne. JV: hm LH: možná JV: nebo bio Sibiř? LH: no Sibiř. JV: Sibiř. LH: ano ano. JV: hm LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích. JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky. LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte> JV: takže LH: to je dneska... JV: v Židenicích tady mám kino Orient? LH: ano. JV: tak to je ono? LH: no. JV: hm. LH: ano. JV: anebo... LH: ne. to bylo ono. JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné, LH: v Husovicích. JV: v Husovicích. LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
Ludmila_(1922).txt
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou. JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco. JV: a na nějakým plakátě nebo? LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně. LH: chodil. JV: [a teď] LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal, JV: [a] LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák. JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba? LH: jo. JV: hm LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál,
Ludmila_(1922).txt
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím. JV: no. LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala. JV: hm LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek. JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje. JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo] LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát? LH: chodila. JV: a kvůli tomu hercovi? že byste LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili. JV: hm LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no. JV: hm LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo. JV: dobře. LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?] LH: [ne, málo.] JV: hm LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet. JV: do kina že ste šli? se školou do kina? LH: ano. JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo LH: no, tak moc často ne, někdy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem? LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,
Ludmila_(1922).txt
a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a LH: ano. JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky? LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba. LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že, JV: a tak to ještě byla ta první republika LH: ne, JV: hm LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no
Ludmila_(1922).txt
JV: a chodila ste třeba do ňákých kin, kde byly ňáký pěkný LH: no jejda. zrovna to, tak jak je to blízko té, blízko té, em jak se de na tom zelným, ne zelným, masným trhu ((pravděpodobně kino Moderna)). a tam je ta, takže to, to vám řekne každej že je tam kino. a oni mívají dost často tady ty starší opakované filmy. a tam sme byli už za léta, v tom, jé prý dávají, známá paní mně říká, Lídy, představ si to, já sem se dověděla že tam dávají Byl lásky čas. no jé, my hrrr! to bylo, to bylo v momentě vyprodaný, a myslím že týden nebo, ne-li dýl, nevím přesně, to bylo porád vyprodaný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak? LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo. LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)). JV: v Pisárkách. LH: v Pisárkách. JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo? LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo. JV: hm LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila, LH: ne, vůbec ne. JV: ne. a ostatní lidi? LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší. JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde LH: ty cukrlátka? JV: ano. LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli. JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině, LH: ano, ano, přímo v tom. JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne? LH: ne. JV: bylo ticho. LH: to taky nemám ráda. JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně, LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl. JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho. JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala? LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne. JV: dobře a LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte> JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům. LH: ano, velice slušně.
Ludmila_(1922).txt
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali,
Ludmila_(1922).txt
JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy? LH: ne. JV: ne. LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla. LH: ne. JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho? LH: to vůbec ne. JV: ne. LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne. JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho? LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
Ludmila_(1922).txt
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy? LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina. JV: hm takže radši to kino. LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
Ludmila_(1922).txt
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na LH: no ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře? LH: ne. JV: ne. LH: ne ne ne, to vůbec ne.
Ludmila_(1922).txt
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií. LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody. JV: hm LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů,
Ludmila_(1922).txt
JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých. ((manžel narátorky opustil místnost)) LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy. JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět. LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala. JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů, LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo? JV: ne, nevim. LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)). JV: hm LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska. JV: hm LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic. JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí. LH: ano, z doslechu.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže em byl ten, pro vás ten přechod na zvukový film nějak jako zajímavý, měla ste radši zvukový filmy než ty němý? bylo to pro vás něco nového, úžasného ten zvuk? LH: no jé, no, no hlavně byl ohromné em když to mluvilo, pochopitelně, to, to bylo, když to mluvilo. JV: takže ste měla radši ty zvukové filmy než ty němé, nebo LH: no ne, zvukový. ano. JV: takže, takže radši ste chtěla ten zvukový film než ten němý. LH: no jistě. JV: dobře. LH: ano, ano. ale mně to už potom kolikrát bylo, jenom když sem byla v kině, ale zvukový je zvukový.
Ludmila_(1922).txt
JV: teďka bych se zeptala jestli ste viděla ňáký barevný film do toho roku čtyrycet pět. LH: jé, to se nám líbilo. JV: do, do toho roku pětaštyrycet jestli ste ňáký barevný film, LH: no, moc, moc sem jich neviděla, ale to bylo právě třeba tu rozmery ((Rose-Marie)), to bylo moc hezký, barevný JV: a bylo, no? LH: a potom ta Španělská vyzvědačka, JV: hm LH: to bylo taky barevný, a bylo to moc hezký, JV: a já bych měla dotaz právě na to, jestli pro vás bylo důležité že to bylo barevné ten film. jestli to pro vás bylo lákavější. LH: no věříte že ani tak z zvlášť, že bych na tom trvala, ne. hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát.
Ludmila_(1922).txt
hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat. JV: hm LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu.
Ludmila_(1922).txt
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu. LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili. JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
Ludmila_(1922).txt
JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát. LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát. JV: a co byste řekla že se vám právě na tom filmu líbilo. na té Španělské vyzvědačce ((Španělská vyzvědačka)). LH: no tam, tam se taky zpívalo, JV: hm LH: krásně to bylo všecko aranžovaný, a vůbec, celej ten film byl takovej, no prostě bylo to taky, to už dávno bylo teda em mluvený, že, a nebylo tech filmů sem tady tolik, z té Ameriky. nebylo, že, tolik. takže em vůbec. JV: takže ste měla ráda americké filmy třeba? LH: no, měla sem jenom určitý. JV: a jak- LH: ne všechny. JV: a jak třeba vypadaly ty filmy které ste měla ráda. LH: proč sem měla ráda, protože třeba ta rozmery ((Rose-Marie)). oni ju potom nafilmovali podruhý, ale to už nebylo ono.
Ludmila_(1922).txt
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši. JV: hm ano? LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí. JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou. LH: no ano, ne, naše Babička, že, JV: hm LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)). JV: hm LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla. LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje. JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor)) LH: ano. JV: hm LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký. LH: ano. JV: a lišil se třeba LH: plyšový. JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci LH: to mně nevadilo. JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film. JV: hm a LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový. JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo LH: no myslím že stejný, no. JV: dobře. LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne? JV: Ponrepo v Praze LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
Ludmila_(1922).txt
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality, LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte, JV: Pepek námořník? LH: jak? JV: Pepek námořník? LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)). JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi. JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů. LH: ano taky, ano. taky. JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem? LH: ne, vůbec ne. JV: reklamy ne. LH: ne ne ne. JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly? LH: no ale málo. JV: málo. LH: byly, ale málo. byly. JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že LH: no před filmem. JV: a byly vždycky? před každým filmem? LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film. JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště. LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
Ludmila_(1922).txt
JV: dobře. teďka bych se zeptala, jestli em byla některá kina vnímána jako německá, že tam třeba chodili jenom Němci nebo to bylo LH: no ano, taky byly ňáký, a když sme bydleli v Králově Poli, potom, tak tam bylo, oni tam cvičili Němci, to sme ještě nebydleli tam teda, takže to sme bydleli jinde jako s rodičema, že, a voni když vyšli ven, tak šla z vás hrůza. ma, ma, ma, ma ((dělá zvuky připomínající pochod)) to není nadnešený. vyšli ven, mahé, majn, ((dělá zvuky připomínající němčinu)) a eště sme měli republiku. JV: takže to bylo před protektorátem ještě. LH: ano. to už bylo na spadnutí, víte? na spadnutí. JV: dobře. a když teda některá kina byla vnímána jako německá, tak em víte která to byla? vzpomněla byste si? LH: no, no to museli být všichni museli, když chtěli mít obživu tak museli všichni mít německý filmy. JV: ano, ale já myslím třeba že to bylo vnímaný tak, že tam choděj pouze Němci, a Češi se teda tomu spíš LH: to nevim teda, to přesně nevim.
Oldrich_(1920).txt
LS: první okruh těch otázek, které se týkají návštěvy kina a je to (.) v podstatě dětská zkušenost do období asi deseti let, to znamená do té doby než ste ukončil obecnou školu a první otázka je, jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina. OH: (.) no já sem jako (dyž) sem se začal učit (.) to (by-) to bylo v roce (.) dvacet třicet (.) třicet šest myslím v roce třicet (.) třicet pět nebo šest sem se začal učit, tak sem se učil tady na (.) na Kolišti tam ňákej ee pan Vozihnoj to byl a von opravoval ty normální přístroje do těch normálních kin jo, tak mě tam vzal jako do u- do učení. no a (.) ee von měl patronaci to kino (.) v Židenicích Světozor jsem si tady napsal sem si vzpomněl Světozor v Židenicích (.) a (..) když byla neděle a sobota (ňákej) sedlák to byl <majitel> toho kina tak von dycky si (to) mnul ručičky když pršelo, aby chodili lidi jako do kina jo, tak mě tam vyslal pan Vozihnoj že bych (.) no seznámil mě s s s možností té poruchy (páč) vono to to začalo to škrkat jo a to tak tam byla taková fotocela fotobuňka LS: mhm OH: která musela být přesně ten paprsek když na ňu šel, tak to muselo být přesně proti, tak von mně ee vysvětlil že když tak tak abych to tam ňákým kolíčkem podložil, aby se to zvedlo a tím sem to dal do pořádku, tak sedlák dycky byl celej šťastnej, že už to zase hrálo, takže já sem vlastně začal tam ee chodit do kina, protože já sem tam byl kolikrát na tom stejným filmu LS: mhm OH: páč sem tam dělal takovýho
Oldrich_(1920).txt
LS: a do jakýho kina ste chodili teda spolu? OH: no vono tady bylo taky Lípa na Marxové, jo LS: ehe OH: a nebo tady na Cejlu Radost, tam bylo kino taky v té Radosti.
Oldrich_(1920).txt
LS: no a já teďka bych se zeptal ještě třeba co ve škole? ve škole když ste chodil do školy, stávalo se, že by se učitelé vyjadřovali k filmu nebo ke kinu? ve výuce v hodinách OH: to to bych řekl že ne, LS: ne, mhm OH: to je tak asi nezajímalo
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře a teď když bysme se už přesunuli teda (.) do období, kdy ste byl ee starší a už ste třeba chodil do toho učení, to znamená asi těch ee patnáct let a dál, tak jak často ste chodil tady v tom období do kina? (...) když by ste měl říct [kolikrát] OH: [no] LS: týdně, měsíčně... OH: no my sme chodili (..) já už teď nevím přesně no tak ee někdy za čtrnáct dní sme šli nebo za týden sme šli jednou do kina
Oldrich_(1920).txt
LS: a vzpomněl byste si do toho roku devatenáct set čtyřicet jedna j- jaká kina jste navštěvoval? nejčastěji OH: (.) no tak to by mohlo být akorát tady to kino tady na té Marxové Lípa (..) a nebo Radost tady to je na Cejlu. LS: mhm. a OH: a mně se zdá, že sme ee taky ee ve městě jednou tam tak sme byli taky
Oldrich_(1920).txt
LS: [a s kým ste] s kým ste do toho kina chodil, než ste se oženil tak s kým ste do toho kina chodil, OH: no (.) no právě že já sem s manželkou vlastně chodil štyry roky LS: aha OH: takže my sme tam tak tak to sme byli takový dvojka, no tak sme šli jako spolu. a jinak sám sem mně se zdá ani do toho kina nešel.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval? OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco LS: mhm OH: v tom kině. LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje OH: tam se tam to takového nic neexistovalo LS: mhm OH: v kině tenkrát. LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho LS: mhm OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho. LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci OH: [ne ne ne] LS: [na program] že by tleskali třeba... OH: to ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: dobře. a potkávali ste ee tehdy v kině svoje známé? OH: (..) no to bych (.) to bych ani neřek. (.) nevzpomínám, že bysme tam někoho, (..) možný je, že sme třeba ee (ještě) ee sme měli takový kamarády ( ) on měl ten kamarád taky chodil s holkou, tak mně se zdá, že jednou sme šli společně do kina, ale jinak ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a do těch ostatních kin co ste zmiňoval, to znamená třeba ta Lípa a další, chodil ste někdy, stávalo se, že byste se tam dostal bez placení někdy? OH: to ne. LS: ne. OH: to ne, to to to takový úskoky, to tenkrát jaksi hm to se nehodilo. LS: mhm OH: to nebylo v povaze ani vlastně těch lidí tenkrát. šel do kina, tak musel si koupit lístek a na základě toho lístku měl číslo sedadla. LS: mhm OH: takže tam ee bez placení nemohl se dostat vlastně.
Oldrich_(1920).txt
LS: já sem se chtěl zeptat v souvislosti s tím kostelem, jestli se někdy stalo, že by vám právě návštěva toho kostela zabránila jít do kina, OH: a to ne, LS: ne. OH: to ne, to to e žádnej fanatismus tam nemohl být, protože tam člověk šel ee jako z vlastní vůle, do toho kostela no, a když (.) ee chtěl teda ee do toho kina no (.) no ono to tak, vono to bylo vovlivněný taky ee e jakej jaký měl člověk příjmy financí. kdyby měl člověk větší finance, no tak by třeba lítal ee tam do kina, tam do kina, jo LS: hm OH: ale takhle (.) ono to bylo omezený to nešlo to LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
LS: a ovlivňovalo vaše vyznání to, jak často ste chodil do kina a které filmy ste si vybíral? (.) mělo to [ňáký zvuk?] OH: [no tak] jistě že sme si vybírali ty filmy, protože to byly krásný filmy některý
Oldrich_(1920).txt
OH: třeba Mozart v Praze, (..) pak se tam hodně hrávalo o Žižkovi ((Jan Žižka)) (..) a nebo ee takovej legrační film to byl šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl ty ty přední nohy takhle <vod sebe> LS: <jo jo> OH: a chodil s tou hůlčičkou a LS: aha OH: točil jou dycky takhle h- okolo sebe (..) no potom námořník Pepek ((Pepek námořník)) ee ten e to byl kreslenej film vlastně, a (.) von si dal (.) jako špenát, jo si hodil do sebe špenát, tak mu tady s- skočily ty muskle ne ty svaly a byl strašně silnej jo, vod <toho špenátu>, to bylo legrační teda, to to bylo dobrý. (.) a potom ee třeba sme viděli ten film kuku ruku ((La Palmoa)), Madla z cihelny (..) potom byl zajímavej taky film takovej ee takovej ee King Kong, to byl to byla figura jako gorila, a (.) ee byla strašně vysoká o- ee postava (.) silná (ten) řádil jak tajfun, ( ) Španělská vyzvědačka, to sme taky viděli (.) rozmery ((Rose - Marie)) to byl to byl takovej romantickej film, rozmery ((Rose - Marie)) buď mojí ( ), no a zpívání tam bylo hodně jo? LS: mhm OH: King Kong, no to sem vám říkal. potom Tarzan, (...) Pat a Mat, Tarzan, to byl zase takovej e e v pralese (.) film to byla taková opica jako, ale to nebyla opica, to byl takovej polodivoch. LS: mhm OH: a ee ten tam prostě vládl v tom pralese, tak to byl to bylo to bylo takový napínavý.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (.) já se jenom ještě vrátím ee k tomu kostelu, jestli si vzpomínáte, že by se někdy promítaly filmy na faře. OH: ne ne ne, LS: s tím ste se [nesetkal], OH: [tam se] tam se nic takovýho nedělalo,
Oldrich_(1920).txt
LS: tak teďka bych se zeptal ee před tím rokem čtyřicet pět, když ste chodili do kina, podle čeho ste si vybíral konkrétní film na který ste šel, OH: (.) no podle (no) to ani bych neřekl podle čeho, to sme dycky věděli hm že to je napínavá věc, že to je zajímavý (..) no tak ee vono nás vlastně bavily každej sys- směr toho programu, protože ee když to bylo ee okolo zpívání, tak to bylo krásný, když to bylo zase v té divočině vono se to nám to bylo (.) nás zajímalo vlastně všechno. LS: aha? aha OH: prakticky. protože sme se dostali do situace, kde sme sledovali jak říkám, v tom pralese tak ( ) zajímavý taky teďkon třeba na tom jevišti když tam rozmery ((Rose - Marie) tam zpívala (.) a nebo, no různý, no tak já bych řekl tak všestranně nás zajímalo (.) tak obecně všechno. LS: mhm OH: páč vono to ee tenkrát ty filmy byly skutečně krásný, v každým směru.
Oldrich_(1920).txt
LS: (...) a bylo pro vás důležité i kino kde se hrál ten film jeho poloha a atmosféra? toho kina OH: ee jako ee (..) LS: myslím třeba že byste si ee vybírali kam půjdete na film i podle toho, kde ten film se hraje, OH: a tak to ne. LS: ne. OH: to to když tak sme věděli, že ten film se hraje tam to bylo jedno kde se to hrálo. LS: mhm OH: v podstatě protože vono ty kina byly všecky stejný vlastně. sklápěcí sedadla ee a lavice a hotovo no.
Oldrich_(1920).txt
LS: teď je tady další otázka ee kde ste získával informace o filmech, OH: jo, to mně se zdá bylo na plakátech. no, (.) a nebo nebo přímo tam vedl- ee to měli vylepený ee na tom kině, co se jako hraje. LS: hm OH: takže člověk jel okolo, tak se vši- všiml toho a (..) tak sme se třeba ee z ústního podání někdo nám řekl jo tam hrají to a to a tak sme se rozhodli, že tam třeba na to pudem. LS: mhm a třeba noviny a časopisy? z toho ste nezískával informace o těch filmech, OH: no, (...) to ee no to ani tak ně- nějak nemůžu (..) no možná že sme se <někdy podívali do novin> ale vono von člověk to taky (...) LS: a nebo to mohly být třeba písně, ve spoustě těch filmů byly písničky, které se hrály i v rozhlase, tak jestli třeba OH: no to taky to v rozhlase se to ee třeba vo tom mluvili, a hráli a uvedli ňákou tu píseň tak že nás to zaujalo, tak sme řekli jo na to se pojděme podívat.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, a bylo pro vás při tom výběru filmů důležité, kdo kdo v něm hrál? OH: no to určitě, no no voni to byli tenkrát ty herci to byli sice ee ee velice známí herci, a na ty sme se šli rádi podívat, protože každej ten herec byl pro nás zajímavej.
Oldrich_(1920).txt
LS: a kdo patřil mezi vaše oblíbené herce nebo herečky? OH: no tak ee jo, to to tam manželka jí řekne možná spíš té vaší kolegyni, hm (...) no vono už se to potom promítá do do dnešního dne to co mám, (to) kde sou teď ty naši zpěváci a tak, to už to už vám neřeknu přesně. LS: takže si nevzpomínáte, že byste měl ňákou oblíbenou herečku nebo oblíbeného herce na hm na jej- jehož filmy OH: no tak e řekněme oblíbenej herec byl e e ten ( ) to vám Anton Špelec, ostrostřelec, Burian LS: [Vlasta Burian] OH: [třeba, jo?] LS: mhm OH: to byl vynikající herec. ale ještě tam byl ňák někteří ti, no my sme je měli v oblibě ee a tehdejší ty ee herce, takže t- to bylo to sme rádi se na ně podívali protože, to bylo úplně jinak. LS: a měli měl ste radši třeba české herce nebo zahraniční herce OH: no j- my sme šli hlavně na ty český herce,
Oldrich_(1920).txt
OH: protože, no zahraniční herci (.) no vono tenkrát tam bylo taky ee ee to kino bylo vlastně němý, tam byly titulky. LS: to bylo ee němé filmy se promítaly ee někdy do roku devatenáct set dvacet devět devatenáct set třicet, v těch kinech. potom už v tom jednatřicátem většinou nastoupil film zvukový, OS: zvukový no no LS: takže v těch třicátých letech už většina těch kin byla zvukových. OH: no no LS: a vy si vzpomínáte eště že byste navštívil projekci němého filmu? OH: ano. LS: a to bylo tady v Brně taky? OH: no muselo to být v Brně, to já to to já sem přišel do Brna ve dvanácti letech,
Oldrich_(1920).txt
OH: ale ačkoli to sem nemohl jít do kina to na to nebyly peníze, do těch ee (už) do toho čtrnáctýho roku, když mně bylo čtrnáct let
Oldrich_(1920).txt
LS: a nevzpomenete si teda na ňáký detail z toho z té návštěvy němého filmu co to bylo kde to bylo kdy to bylo OH: no to už myslím těžko
Oldrich_(1920).txt
LS: to nevadí. tak můžeme k další otázce ee která se týká toho, jestli bylo pro vás důležité, jestli ten film, na který ste šli, byl černobílý nebo barevný, protože v té době vlastně už začínaly i barevné filmy, OH: no ono to bylo většinou mně se zdá to e e černobílý. to bylo černobílé,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (..) a hrálo pro vás ee roli to, v které ten film vznikl, na který ste šli do kina? OH: (..) ee v v které ee LS: v které zemi byl ten film natočen OH: a jo v které zemi a jo LS: jestli to bylo pro vás [(směrodatné)] OH: [no to nebylo] to nebylo směrodatný, protože voni třeba ten prales no přece to nemohli točit tady, (že jo) King konga ((King Kong)) LS: hm OH: to museli někde do Afriky, ňák ty záběry dělat
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, a které s- filmy ste měl rád a které ne, co podle vás dělalo film dobrým filmem, OH: no tenkrát ty filmy byly všechny jako bych řekl tak přijatelný. protože tam nebyly žádný takový ty extrémní situace, to všecko bylo takový ee jemný bych řekl. ee ve formě slušnosti takhle bych řekl. takže ee ty filmy ee na to se prostě dalo dívat, ee dneska třeba t- e takový drasťáky no to je hrůza.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm mhm, a mimo teda ten Světozor, když ste chodil do těch jiných kin, tak tam se stalo někdy že byste šli na ňáký film víckrát OH: to ne, LS: ne OH: to ne, to sme nešli víckrát. (páč) to bylo tolik filmů, takže to se dalo porád ze zajímavosti ee že bysme to opakovali, to ne.
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. a ještě bych se zeptal ee jaké jiné druhy zábav ste měl rád kromě kina, tady v té době do roku devatenáct set [čtyřicet pět] OH: [no tak] ee zábavy, no, no tak my sme byli kluci kamarádi sme byli tři, to byl Otta, Ruda a já. tak ee ten Ruda (.) ty jeho rodiče bydlívali ee tady v Ostopovicích tam ee je v Ostopovicích je takovej mlý- mlýn nebo co to tam je, říkali tomu Podskala, Podskalí a voni ty jeho rodiče tam bydleli v takové chatě chatičce vlastně, a vod tam se pos- nastěhovali do toho Brna a tady už sme se s tím Rudem ee seznámil, a ještě s tím Ottem potom, tak sme byli tři (tak) my sme z Brna (.) ee kytaru, já sem měl benžo ((banjo)) voni měli kytary, a my sme si ee koupili ty ňák sme si vobstarali už takový ty kanady ty ho- ty, no prostě trempy, byli z nás trempi, tak my sme z Brna chodívali do té Podskale, do těch Ostopovic, dycky na nedělu. LS: mhm. OH: a to sme po cestě to sme šli pěšky a hezky sme si hráli a zpívali, jo? po cestě. tak to byla naše zábava. LS: mhm mhm. OH: hm LS: a něco dalšího kromě toho? OH: hm (...) myslím že (.) no akorát že sme si, ee no takhle že mě taky ee bavil ee ( ) tam sme hrávali jako kluci fotbal, tam u té štreky jak je Špitálka, tam je e e tam je trať, tak tam byl takovej plac, tak sme tam hrávali jako kluci fotbal. LS: mhm OH: a jednou mě taky kopl mně se zdá do kolena a měl sem z toho úraz. LS: [a] OH: [a nebo] chodíval sem mě zajímalo ee na Francouzskou sem chodíval do Sokola, (.) to sem byl jako sám pořád to ještě ( ) sme se s tou manželkou neznali, takže já sem byl do toho tělocvičny ( ) jako blázen, teď sem si houpl na kruhy, teď sem se houpal na kruhách a teďkon ee v tom švinku sem udělal přemet, no a nějak mně to nevyšlo, ee vyvrátilo se mně pravý LS: mhm OH: lok- ten tento (.) ten kloub tady to rameno (.) a zůstal sem viset na levé ruce. a ten to viděl ten cvičitel tak mě zastavil, no a prostě ee (.) no prostě já sem s tím třásl že mně to skočilo zpátky sice, no ale nic sem s tím nedělal, no tak ruka (.) no bolelo to no,
Oldrich_(1920).txt
OH: zájem o teda o ee t- to tělocvičení, a na těch bradlech a to všecko to mě to já sem byl jak drak do toho cvičení, no jenomže pak už to tím to končilo s- vod těch kruhů. strašný. LS: a dával ste třeba ee tady tomuhle cvičení sportu jak ste zmiňoval přednost před tím kinem? že vás to bavilo [víc nebo] OH: [no] to ani ne. z- no tak já sem vlastně chodil do toho sportu do do toho do toho Sokola, no a to kino jestli tenkrát sem měl několikrát šel do kina jinak jinak mě zajímal ten sport,
Oldrich_(1920).txt
LS: tak teď je tady další okruh, který se týká ee kin a filmových představení a první otázka je, jestli si vzpomenete na rozdíly v místních kinech, do kterých ste chodil, OH: (..) no ono to jak říkám to v podstatě, v podstatě to ee bylo stejný. všude byly stejný lavice (.) sklápěcí (.) ee polstrovaný to nebylo to bylo jenom ze dřevěný tvrdý, takže tam člověk ty dvě hodinky nebo jak to dlouho trvalo vydržel a a už byl rád že že z toho sedadla zešel a šli sme ven,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm, (.) a co třeba přístup zaměstnanců v těch kinech, ten se taky nelišil? OH: ale ani ne, to když tak to von uvedl (.) ee řekl kter- kde je ta řada ale to von to obyčejně (..) se s nima ňáký potíže nebyly s to sou ti uvaděči tam byli no, ale oni tam ani ňák moc nebyli potřeba, kdyby náhodou někdo (.) s (.) byl takovej, že by si to nemohl najít no tak ho (.) tak mu to našli a řekli běžte tam a tak tady ee zavedl ho k té řadě a tam že tam je to číslo. to byly číslovaný ty sedadla. (..) ( )
Oldrich_(1920).txt
LS: z toho interiéru třeba těch kin nevzpomenete si na něco, co by vám utkvělo v paměti nebo co by vás zaujalo? vevnitř v tom kině OH: to ne. LS: mhm, a měl jste možnost srovnávat třeba tyhle kina jak ste zmiňoval to znamená třeba ta Lípa, Radost ee s těmi kiny které která byla více v tom městě? OH: [no] LS: [která] mohla být luxusnější třeba. OH: no no tak možná že některý lavice (.) akorát myslím že se to lišilo v barvě LS: ((smích)) OH: ((smích)) (buď) byly tmavý anebo světlý, LS: <mhm> OH: a jinak to bylo na jedno kopyto tady ty sedadla v těch kinech, LS: mhm OH: to nic. LS: a co šatna? byla tam šatna? OH: no čoveče to já teď ani to vám možná neřeknu jestli by tam byla, myslím že (.) myslím že tam se nedávalo do toho šaty, ne. tam se nedávalo do šatny.
Oldrich_(1920).txt
LS: teď se zeptám ee z čeho se skládal obvykle program projekce v tom kině, OH: no tak ee program no, tak mně se zdá že ňáká reklama ee tam před tím ee před tím kusem tam teda byla (.) ale moc si na to nevzpomínám, že by ta reklama byla ňák výrazná. LS: mhm. byly tam přestávky? OH: jo čoveče mně se zdá že jo, mně se zdá, že že tam byla přestávka LS: mhm OH: se rozsvítilo LS: a vzpomenete si, co se třeba mohlo dít o té přestávce? LS: no tak někdo potřeboval třeba jít na na malou stranu nebo ee obyčejně měl ňákou potřebu a jinak (.) jinak ee mně se zdá teď jestli vůbec ve všech kinech ty přestávky byly to ani... LS: mhm OH: si ňák nevzpomenu. LS: a týdeníky? před těmi filmy OH: no říkám tam byl ňákej ten buďto ta reklamka nebo nebo asi mně se zdá, že ten týdeník tam byl. LS: aha aha. a vy sám měl jste zájem o tyhle doprovodné části bavilo bavily vás je sledovat? OH: no tak ee bavily, no tak ee člověk se něco dověděl vlastně. ee že by to jako zvlášť bavilo, no tak člověk sledoval tak se dověděl něco co je ee co je tam nebo onde,
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. teď bych se zeptal jestli ste v té době před rokem čtyřicet pět byl někdy přítomný promítání filmů v domácnosti. (.) to znamená že by někdo měl z vašich známých doma filmovou promítačku. OH: aha, no tak já sem vlastně (...) tu filmovou promítačku e e sem si pořídil vlastně ee (.) ještě vod toho Suchánka, to oni končili ten typ té promítačky a ee jestli mně to mně se zdá dovolili z těch zbytků si to složit, takže dokonce možná estli to tady mám eště, a to sem jinak promítal si jako doma, sám, já sem nikam do ňákýho bytu nešel kde [by se promítalo teda] LS: [aha aha aha, mhm] takže vy ste v tom období měl doma filmovou promítačku OH: jo já LS: a co ste si tam promítal za filmy? OH: no tam sou tam e byly ňáký grotesky (...) no (..) mně se zdá, že akorát ty grotesky. LS: to je právě zajímavý, protože to se nám často nestane, že by někdo měl doma promítačku OH: já LS: třeba když ste chtěl filmy si sehnat, tak kde jste je sháněl? OH: ne to sem, no to to sem mně se zdá e e jestli to měl kamarád nebo co, ale to ne LS: nevíte třeba teda kde ty filmy se tehdy mohly koupit, abyste si je mohl doma promítat? ty grotesky OH: tak to sem nekupoval, to sem nekupoval. teď já už nevím kde sem to kde sem to sehnal. LS: aha. a vy sám ste teda taky natáčel ňáké filmy? OH: ne ee. to mně akorát natáčel ten kamoš tu svatbu. a potom kruci já tady ty filmy ještě musím mít ňáký. (..) jenomže (.) a ta promítačky by možná aji fung- že asi že by fungovala, jenomže to je takový, to je... LS: takže [vy ste ty filmy] OH: [zastaralý] LS: vy ste je dostával asi zře- od toho svého přítele, jestli sem to pochopil správně. OH: no tak nějak no, myslím že jo. LS: mhm (..) OH: ale vono se vo moc věcí nejednalo. LS: a měl jste jich hodně těch filmů? OH: (..) (tož) já si to mně se mně to motá já tady mám ten <magnetofon> LS: aha OH: tohleto taky to je takovej [pás ti pitomí] LS: [mhm mhm] OH: a (.) jestli tam někde, no musím tam mít filmy to sou takový malý kazetky LS: aha OH: malý a tam to mám vlastně tam, a kde já sem to, ty kazety (..) jestli sem to koupil, nebo jsem to někde vyč- LS: tak jestli si nevzpomíná tak to nevadí. OH: ale ty filmy vlastně sou takový škatulky jenom, LS: mhm mhm OH: takhle, je však je mám ještě v tom LS: a ty projekce když ste teda třeba doma si promítal, tak ee koho ste zval na ty projekce nebo pro koho ste promítal? OH: no tak možná ty kamoši dva,
Oldrich_(1920).txt
LS: a ty písničky z těch filmů když tam byly ňáké známé, ony vycházely i třeba na gramodeskách, to ste si nekupovali OH: ne LS: takže jste je znali z těch filmů a rozhlasu asi [předpokládám] OH: [z rozhlasu] a filmů, no
Oldrich_(1920).txt
LS: mhm. (...) já bych se přeci jenom ještě zeptal v tom Světozoru ((Světozor)) jak ste pracoval jako ten údržbář toho stroje, tak tam jste byl asi jak dlouho zaměstnaný takto? OH: no, tam jsem byl krátkou dobu. já nevím, jestli (.) čtyři nebo pět měsíců sem tam byl, LS: mhm mhm OH: to on pak zkrachoval ten Vozihnoj (..) no ale toho údržbáře jsem možná dělal jen tak (.) dva měsíce možná jen, LS: aha aha, protože my vlastně jakoby máme ještě projekt, který se týká zaměstnanců brněnských kin a tam v podstatě sháníme lidi, kteří dělali uvaděče, uvaděčky, pokladní, promítače... OH: aha LS: nebo i ty údržbáře OH: aha LS: takže možná že i k tomuto byste nám mohl něco říct? OH: no tak to já tak ňák bych nikoho tak neznal (.) em-em LS: mhm, a vzpomenete si třeba že by tam docházelo k častým poruchám v při tom promítání těch filmů v tom kině OH: no právě že ee to to v tom Světozoru ((Světozor)) tam ta promítačka byla ňáká taková staršího typu, takže to bylo tak dost poruchový, takže proto von mě tam porád posílal, abych mu to prostě když to to to třeba kleslo, tak sem to honem musel podložit, čili ten ta konstrukce ee byla ještě taková zastaralá a a tak taky podle toho to vypadalo že to porád potřebovalo prostě, držet v chodu. LS: mhm. a známé ste si tam třeba mohl vodit, když ste takhle tam [měl sám přístup] OH: [ne ne] LS: ne, OH: ne ne to nepadalo v úvahu. LS: aha, a vy ste teda říkal, že to bylo v roce kolikátém, když ste byl v tom Světozoru ((Světozor))? OH: no počkejte, kolik mně bylo roků? (..) to mně se zdá do čtrnácti do patnácti let jsem byl ve škole, šestnáct, tak v šestatřicátým roce myslím. LS: mhm mhm. a vy ste se tam dostal teda přes tu firmu, u které ste pracoval, tak ta vás vyslala aby ste [šel do kina dělat toho] OH: [ano ano] no ten, no to byl ten živnostník vlastně, kovo měl ee údržbářskou firmu na opravy těch ee promítacích přístrojů, kino kino promítacích přístrojů.
Oldrich_(1920).txt
OH: no a to znamená do kina sem mohl chodit tak maximálně až sem se začal učit, protože to máma na to aby mě poslala do kina penízky na to nebyly, to on byl otec taky nezaměstnanej hodně LS: mhm OH: takže to nešlo. no a postupně (.) pak sme sem tam šli do toho kina až potom až sme se (našli) s tou manželkou <(jo)> LS: mhm OH: jako sme spolu chodili štyry roky no a tak sme sem tam šli do toho kina
 
Atlas.ti code
394
 
Code parent
Historical period
 
up
 
 
 
 
 
© 2011 Department of Film and Audiovisual Culture at Faculty of Philosophy, Masaryk University, Brno